Hodnocení: 4 body

Eva  Tročilová

SOC400 Věda, technologie a politika

doc. PaedDr. Zdeněk Konopásek, Dr.

                                           Příprava č.3


MERTON, Robert (1968): The Matthew Effect in Science: The Reward and Communication Systems of
Science are Considered. Science, 159 (3810): 56-63


ALTERNATIVNÍ NÁZEV:

Věda jako sociální instituce produkovaná [ZK1] těmi nejslavnějšími


SHRNUTÍ POINTY TEXTU:

Merton v textu diskutuje systém oceňování vědecké práce a jeho funkce ve vztahu k instituci vědy.
Tento systém oceňování připodobňuje k tzv. Matoušově efektu, podle nějž úspěch plodí úspěch a
bohatí se stávají ještě bohatšími, zatímco chudí ještě chudšími. Na základě tohoto předpokladu pak
úzce souvisí vývoj vědecké kariéry s prostředím, ve kterém vědec produkuje své myšlenky – ti vědci,
kteří byli pod vedením velkých vědců, se sami stali velkými, neboť jim byly předány hodnoty a
zkušenosti úspěšných vědců. Jinými slovy řečeno, slavní vědci získávají za svou práci neúměrně
vyšší uznání než jejich méně slavní kolegové[ZK2] , jejichž práce jsou srovnatelné kvality. V praxi
to znamená například to, že jsou mnohem častěji citovány práce slavnějších vědců, zatímco práce
méně známých autorů jsou často opomíjeny, ačkoliv jsou často vysoce relevantní. Merton zde
propojuje myšlenku vědeckého pokroku s myšlenkou nespravedlnosti, již mohou pociťovat méně slavní
(a tím pádem také méně vlivní) vědci. Zároveň upozorňuje na to, že tento Matoušův efekt, ačkoliv je
vůči vědě vesměs pozitivní (objevy jsou přece zdrojem pokroku), se také může proti vědě obracet
zády, a to zejména tehdy, kdy významné objevy dosud neznámých nebo méně slavných vědců leží
nepovšimnuty v jejich šuplíku[ZK3] . Psychosociální zákonitosti, které zde souvisí s Matoušovým
efektem, mají tedy z hlediska osobnostního rozvoje vědce a z hlediska rozvoje vědy jako sociální
instituce poměrně nejednoznačnou funkci.


________________________________

 [ZK1]Možná ještě spíš reprodukovaná

 [ZK2]To jsou ale dvě různé věci (a nikoli totéž jinými slovy řečeno): že pod vedením velkých vědců
vyrůstají pozdější velcí badatelé a že ocenění úspěšných má sklon se kumulovat…

 [ZK3]Ano, tahle ambivalence (individuální nespravedlnost a funkčnost z hlediska systému vědy) je
důležitá.