Hodnocení: 3 body – trochu nepřesné, trochu nejasné, trochu zavádějící

                                                                               Eva Lukášová, 215851

Písemná příprava 4.

COLLINS, H. M. / PINCH, T. J. (1998 [1993]): The Golem: What everyone should know about science.
Cambridge: Cambridge University Press – kapitola 1: „Edible knowledge: The chemical transfer of
memory“, str. 5-26.


Alternativní název: Konkurenčním experimentům nelze věřit: sociální formování zájmu vědeckého
výzkumu


Collins a Pinch se v textu věnují konkrétní epizodě ve vědeckém výzkumu. Jedná se o příběh zkoumání
hypotézy, že paměť lze chemicky přenášet z jednoho živočicha na jiného. Autoři textu popisují vývoj
testování této hypotézy od počátečních experimentů na červech, přes myši a krysy, až po
karasi[ZK1] . Na příběhu je přitom dobře patrné, jak jsou jednotlivé skupiny vědců nedůvěřivé vůči
výsledkům experimentů jiné skupiny [ZK2] a jejich interpretace se různí. Nedůvěra je v tomto
konkrétním příběhu umocněna faktem, že se jednalo o kontroverzní téma. Nicméně celý příběh není
uzavřen vyvrácením či přijetím hypotézy o chemickém přenosu. Téma zaniká spolu se smrtí vědců,
kteří se jím zabývali, publikací kritických prací a upřením pozornosti vědců na jinou oblast.[ZK3]
Ukazuje se tak, že proces vědeckého bádání lze zkoumat sociologicky. Záleží na jednotlivých vědcích
či vědeckých skupinách[ZK4] , co se stane tématem výzkumu. Není to určeno vnějším objektivním
světem, ale je to spoluurčováno sociálně, vědci samotnými[ZK5] . Ačkoli se kritiky konkrétních
experimentů mohou v budoucnu ukázat jako neoprávněné z odborného hlediska, v danou chvíli hrají
sociální roli, formují, která témata si pozornost vědců udrží, a která nikoli.
________________________________

 [ZK1]Karasy?

 [ZK2]No to by jen odpovídalo tomu mertonovskému principu „pěstované skeptičnosti“, ne? Není důvod,
proč by s tímhle někdo nesouhlasil.

 [ZK3]Ano, kolem tohoto rozporu se pointa točí. Ale Vaše vysvětlení (níže) není docela zřetelné.

 [ZK4]To ne jenom. Vždyť autoři např. poukazují na to, jak k tomuhle vyústění „pomohlo“ třeba to,
že živočichy bylo dost obtížné vycvičit, že se experiment stále více komplikoval různými
dodatečnými podmínkami apod.

 [ZK5]Byl bych opatrný s „vnějším objektivním světem“ a s tím, co k němu dáváte do protikladu.
Z hlediska toho experimentu není „objektivní svět“ nic vnějšího – to, když už, jsou spíš ti vědci.
Spíš bych na tomto místě proti sobě postavil formální logiku experimentu (podle které to celé mělo
probíhat a dopadnout trochu jinak)  a pak to všechno ostatní, kde podstatnou úlohu hrály i
nejrůznější „sociální“ síly a podmínky.