Hodnocení: 2 body – drobné nepřesnosti, nedotažení hlavní pointy („hlavní sdělení“ na začátku správně nakousáváte, ale v závěru vlastně odskakujete k obtížnému prosazování neortodoxních myšlenek ve vědě, což je něco, co danou případovou studií lze těžko empiricky doložit, a těžko to tedy může být její hlavní pointa); jeden bod navíc dolů za poloviční splnění zadání – schází Vám tu návrh výstižného alternativního názvu[INS: :INS] Robert Osman 15. 10. 2012 COLLINS, Harry, PINCH, Trevor (1998 [1993]): Edible knowledge: The chemical transfer of memory. In: The Golem: What everyone should know about science. Cambridge: Cambridge University Press. Str. 5-26 Kapitola na příkladu chemicky transportovatelné paměti [ZK1] přibližuje způsoby prosazování neortodoxních poznatků ve vědě. Hlavní sdělení spočívá v relativizaci čísel, experimentů, opakování a testování jako materiálu dostatečného pro prosazení nových zjištění ve vědecké komunitě a naopak vyzdvihnutí důležitosti ochoty, imaginace či víry [ZK2] této komunity[ZK3] . Jinými slovy ne cokoliv může být vědeckou komunitou přijato, a to i přes podložení relevantními důkazy. Přijetí určité revoluční myšlenky musí předcházet vypořádání všech sebemenších výhrad, jinak nejsou renomovaní vědci ochotni postavit se za ní a ohrozit tak reputaci svou, své instituce či svého oboru. Z toho vyplývá řada praktických důsledků[DEL: , :DEL] [INS: . :INS] [DEL: není :DEL] [INS: Není :INS] například nutné vysvětlovat celou řadu pozitivních výsledků experimentů, ale naopak je nutné vysvětlit každý případ negativního výsledku. Přestože kapitola sleduje jeden příběh, kterému [ZK4] se svou vizi prosadit nepodaří[INS: , :INS] a čtenář z toho může nabýt pocit, že autoři nahlíží konzervativní povahu vědecké komunity spíše kriticky, je třeba ji zasadit do celé knihy. Autoři přirovnávají vědu ke tvoru z židovské mytologie, který je velmi mocný[INS: , :INS] a tak i potenciálně [DEL: nebezpečný, :DEL] užitečný, ale kdykoliv ho může popadnout amok a vymknout se kontrole. Jinými slovy vědecká komunita není ke všem novým poznatkům stejně kritická, kritičtější je vždy k poznatkům radikálním, neortodoxním, revolučním[ZK5] . ________________________________ [ZK1]Ta formulace tak trochu implikuje, že chemicky tansportovatelná paměť je něco samozřejmého, existujícího, jasného. Ale ono to tak právě není. (Stále ještě) je to jen neprokázaná hypotéza. [ZK2]Ale ona ta ochota není jen tak „ochota“. Ona vyplývá z řady mnoha dost rozumných okolností toho kterého experimentu. Aby to nevyznělo, že autoři vyzdvihují nějaké iracionální přesvědčení kolegů. [ZK3]Tohle je opravdu podstatné (s lehkou výhradou vůči formulaci toho, co autoři vyzdvihují) – ale tomu jste se pak měl víc. Konzervativnost vědecké komunity není nic překvapivého (Merton ostatně mluví o pěstované skeptičnosti jako o základním principu vědeckého poznávání a málokterý vědec by s ním nesouhlasil). Překvapivá naopak je ta (argumentovaně) zrelativizovaná síla formálních metodologických pravidel – případ dopadl prostě dost jinak, než by člověk na základě těchto pravidel čekal… A tou poslední větou vlastně ten úhyb od téhle základní pointy dokonáváte. [ZK4]Tomu příběhu?? [ZK5]Tohle tam trošinku je, ale není (nemůže být, s ohledem na to, že jde o případovou studii) to nějaký hlavní závěr. Autoři sotva mohli na jednom příkladě, že a jak se kritičnost vědecké komunity liší případ od případu.