Hodnocení: 4 body – dobré, s výhradou vůči poslední větě (místo ní byste se býval mohl vrátit
k tomu začátku, kde správně postihujete to hlavní sdělení)

 Collins, H. M. / Pinch, T. J. (1998 [1993]): The Golem: What everyone should know about science.
  Cambridge: Cambridge University Press – kapitola 1: „Edible knowledge: The chemical transfer of
                                        memory“, str. 5-26.


Matěj Plesník 333412


Alternativní název: Problém interpretace výsledků experimentů ve vědecké komunitě


V této kapitole autoři ukazují, jak různé procesy týkající se lidského faktoru [ZK1] můžou ovlivnit
vnímání výsledků zdánlivě zcela exaktních laboratorních experimentů. V tomto případě se jednalo o
pokusy McConnella a Ungara, kteří se snažili na experimentech s červy, potkany a dalšími zvířaty
dokázat, že paměť se ukládá ve zvláštních organických molekulách, které jsou přenosné z jednoho
těla do druhého. Jejich pokusy trvaly dlouhá léta, během nichž byly jejich vcelku pozitivní
výsledky podrobeny tvrdé kritice, kterou však oba dokázali většinou úspěšně vyvrátit. Vědecká
komunita jim nicméně nadále nedůvěřovala, a tak jejich výzkum vyšel do ztracena, neboť McConnellovi
došly peníze, Ungar zemřel, aniž by si dokázal vytvořit nástupce a pozornost vědy se mezitím upřela
k jiným biochemickým fenoménům. Výzkum „chemické paměti“ se tak (prozatím) stal slepou uličkou
vědy, a to i přesto, že nabízel potenciálně obrovské možnosti a jeho výsledky byly častěji
pozitivní než negativní, z důvodů, které byly spíše pragmatického, a v některých případech zřejmě i
osobního rázu. Funkčnost komunikace a skeptické kritiky uvnitř vědecké komunity se tak ukázala být
spornou.[ZK2]
________________________________

 [ZK1]No nejen „lidského faktoru“, ne jenom. Každopádně procesy, které do formální logiky
experimentů nepatří, nehrají žádnou metodologickou úlohu.

 [ZK2]Myslím, že takhle to autoři nemysleli – pro ně to takhle (docela srozumitelně) ve vědě prostě
chodí.