Hodnocení: 2 body – ale tak tak; srážka za zpoždění (a že bylo předem hlášené, tuším, tak ta srážka není taková); a pak je to hodně takové tajemně zacuchané – zkuste psát jednodušeji, tak, aby tomu rozuměli i ti, kdo text nečetli; a také je třeba psát srozumitelněji, tedy vysvětlovat, co čím myslíte Jan Váňa, 173 329 LATOUR, Bruno. 1999. Pandora's hope: Essays on the reality of science studies. Cambridge: Harvard University Press – kapitola 4: „From Fabrication to Reality: Pasteur and His Lactic Acid Ferment“, str. 113 – 144. Dialektika lidí a nelidí aneb kdo vlastně vytváří koho Jak je možné, že Louis Pasteur může vyprávět uvěřitelný příběh, v jehož průběhu se z neurčité neuchopitelné entity, takřka z ničeho, stane plnohodnotný autonomní aktér – kvas kyseliny mléčné? Pasteur netvrdí, jaký onen kvas skutečně je, nýbrž jej definuje v rovině nově nastavených vztahů[ZK1] – vytváří jeho novou artikulaci. Využívá dopředu zjištěná fakta a v průběhu události-experimentu se snaží jít za ně.[ZK2] Pojmenovává aktivity, do nichž zkoumaný objekt „navádí“ v průběhu nastolených soudů[ZK3] . Nastavováním nových situací nechává objekt vztahovat ke stále většímu množství dalších objektů, čímž jej uvádí do stavu vlastní autonomie, vlastního života[ZK4] . Takto „oživený“ objekt se v závěru Pasteurovi odvděčí tím, že vědce autorizuje, aby hovořil jménem objektu. Samotný výsledek experimentu je výsledkem spolupráce obou aktérů a polí, v nichž se tito aktéři pohybují. LATOUR, Bruno. 1999. Pandora's hope: Essays on the reality of science studies. Cambridge: Harvard University Press – kapitola 5: „The Historicity of Things: Where Were Microbes Before Pasteur“, str. 145-173. Počínaje rokem 1864 jsou tu vzdušné bakterie odjakživa V rámci experimentu-události jsou zahrnuté entity definovány svými vztahy s jinými entitami. Pro otestování platnosti (ne)existence vztahu je tento poměřován s ostatními vztahy s ohledem na celkovou stabilitu. Protože nové definice nejsou extrahovány ze vztahů v binárním systému (platí-neplatí, izolované tvrzení vs. stav věcí), ale z asociací napříč celou sítí aktérů, testovaná realita se otevírá všem myslitelným entitám. Tato myslitelnost je pak dána kolektivní historií: o entitách můžeme hovořit jako o stálých substancích ve smyslu institucí, které byly sedimentovány časem a nějakým způsobem jsou dál průběžně artikulovány. Spíše než hledat odpověď na otázku, zda Pasteurovy bakterie existovaly před rokem 1864, bychom se tedy měli zajímat, zda byly před Pasteurem myslitelné[ZK5] . ________________________________ [ZK1]Rozumím, kam asi míříte, ale jen díky tomu, že ten text znám. [ZK2]?? (totéž) [ZK3]nerozumím [ZK4]Ale jak to? Jak stále větší množství objektů, které se ke zkoumanému jsoucnu vztahují, přináší tomuto jsoucnu autonomii? To není jasné. [ZK5]To myslím nestačí. To je pro Latoura slabá teze. Když mluví o pasteurizaci Francie, tak mluví o tom, že se Francie zásadním způsobem a dost prakticky proměnila; ne že šlo najednou „myslet“ další objekty.