Hodnocení: 1 bod – pište daleko jednodušeji, vlastními slovy, tak, abyste tomu sama rozuměla Vaňásková Barbora, UČO: 333407[ZK1] Kapitola 4 Alternativní název: Spojení nespojitelného: Příroda a společnost jako jeden celek[ZK2] Latour nachází alternativu k starým dohodám, jež jsou založeny na přijímání rozdvojení [ZK3] mezi přírodou a společností/ živým a neživým světem. Toto rozdvojení analyzuje vědecké poznání v termínech aktivní lidské mysli, která hledí na tichou, nehybnou přírod[DEL: o :DEL] u. Latour nachází lepší dohodu, na které závisí porozumění[ZK4] , co entity světa dělají. Na základě Pasteurova experimentu spojuje Latour lidský a nelidský svět do jednoho celku[ZK5] . V experimentu, který považuje za jednání a ne objev[ZK6] , má nelidský i lidský aktér stejnou rovnocennou a důležitou roli a nelze ani jednoho z nich vynechat[ZK7] . Dvojí význam faktu, kdy existuje zároveň autonomní entita vytvořená v laboratoři a lidsky vytvořené laboratorní podmínky, pak spojuje dva naprosto odlišné epistemologické přístupy tak, aniž by se navzájem [DEL: vylučovali :DEL] [INS: vylučovaly :INS] . Na základě toho všeho vytváří svůj koncept artikulovaných tvrzení, který nezávisí na rozdělení na svět tam venku/přírodu a činnosti lidí/společnost, ale na tom, že věci jsou definované pomocí svých spojení. [ZK8] Kapitola 5 Alternativní název: Kdy začíná existence entit? Latour přeformulovává otázku historičnosti užitím pojmů tvrzení a artikulace[ZK9] , které definoval na konci kapitoly 4. Tato jeho nová slovní zásoba je velice radikální, jelikož narušuje fundamentální představy o věcech. V tomto textu jsou jimi idea látky a koncept relativní existence a jejich vztah ke konceptu prostorově dočasnému rámci propozic[ZK10] . Jedná se o představu něčeho, co tak „trochu existuje“, co „zabírá určitý prostor a čas a má předchůdce a následovníky“. Entity mají historii[INS: , :INS] jestliže[DEL: , :DEL] alespoň jeden z jejich článků vytváří jejich změnu. Diferenciace je tak zde klíčovým pojmem. Latour ruší demarkační linii mezi fakty, jelikož je nepřítelem diferenciace, která je důležitá pro artikulaci tvrzení[ZK11] . Tato linie je nepotřebná a zbytečná. Jediné na čem záleží, je diferenciace, na základě níž odlišuje jednotlivá fakta. Tato diferenciace může probíhat neustále po dlouhou dobu a může tak stejnému faktu v různé době dávat trochu odlišný význam. Jedná se tak o nekonečný proces sedimentace. [ZK12] ________________________________ [ZK1]Chybí bibliografický údaj! [ZK2]Poněkud nejasné, to použití paradoxu. A nejsem si jistý, zda jde Latourovi opravdu o nějaký CELEK (je to tady trochu nešťastné slovo pro pojmenování té věci). [ZK3]Bacha na to hromadění podstatných jmen slovesných („-ní –ní“) [ZK4]Divná formulace. Nejen tady. Snažte se psát jednodušeji, takové nějaké „normálnější“ věty… A to, i když se snažíte shrnout pointu textu, který se Vám třeba zdá napsaný ještě hůř. [ZK5]Už jsem to zmiňoval. To slovo celek naznačuje jakousi úplnost, celistvost a jednotnost, což sem moc nepatří. [ZK6]Když to tu zmiňujete, měla byste to vysvětlit… a nebo to raději nezmiňovat a psát jednodušeji. Takovéhle vsuvky to shrnutí jen komplikují, zamlžují. Zmíníte něco zvláštního, ale nevysvětlíte to, a smysl té vsuvky není jasný ani ze souvislosti. [ZK7]To právě ne, ne tak jednoduše. Protože především Latour ukazuje, co se děje v PRUBEHU experimentu, že tam dochází k nějakému klíčovému posunu (v tom, čím obě strany jsou). A důležitá je teda ta proměna, která Vám z tohoto líčení zcela vypadává. [ZK8]Píšete moc krkolomně. Zbytečně složitě. Pokud bych ten text neznal, neměl bych vůbec tušení, o co Vám tu jde. [ZK9]Nemusíte se tak soustředit na používané pojmy či „koncepty“. Říkejte pointu vlastními slovy. Ty termíny na tom nejsou moc důležité, zbytečně to Vaše shrnutí zatěžují a žádají si vysvětlení, které navíc často nedáváte. [ZK10]Není tomu rozumět. [ZK11]Kdo je tím nepřítelem? Latour? Nebo ta demarkační linie? [ZK12]Fakt tomu nerozumím. Tyhle dvě kapitoly se Vám nějak vzpírají. Jak je tomu s tou historicitou se Vám prostě vůbec zachytit nepodařilo.