Hodnocení: 2 body


Jméno: Lada Železná, 333190



LATOUR, Bruno (1999): Pandora's hope: Essays on the reality of science studies. Cambridge: Harvard
University Press, kapitola 4: From Fabrication to Reality (str. 113-144)



Alternativní název: Artikulované propozice jako vztah lidských a nelidských entit ve vědeckém
výzkumu[ZK1]



Ve čtvrté kapitole se Latour obrací k práci Louise Pasteura v oblasti kvašení. Vychází ze sporu
mezi tvrzením, že vědecká fakta jsou konstruována[INS: , :INS] a tvrzením, že jsou reálná.
Konstruktivistické hledisko ignoruje roli „nelidského“ prvku, tedy autonomní a automatickou
[ZK2] aktivitu bakterií. Naivně realistické hledisko naopak opomíjí vliv Pasteurovy práce. Ve
skutečnosti však právě jeho usilovná práce v laboratoři vede k nezávislosti substance. Diskuze mezi
realismem a konstruktivismem se stává bezpředmětnou, protože vědecká fakta jsou zároveň reálná i
konstruovaná[ZK3] . Latour zavádí pojem propozice pro vztah mezi lidskými i nelidskými entitami.
Propozice vnímá jako příležitosti rozdílných entit, aby vstoupily do vzájemného kontaktu. Mezi
propozicemi se ustanovuje vztah, který Latour nazývá artikulací. [ZK4] Otázkou není, zda je proces
kvašení reálný či konstruovaný, ale jakým způsobem se stává [ZK5] artikulovatelným. Latour ukazuje,
že tato artikulace je umožněna právě prostřednictvím experimentu v laboratoři, během kterého se
jednotlivé entity (fermenty, Latour i další) proměňují.



LATOUR, Bruno (1999): Pandora's hope: Essays on the reality of science studies. Cambridge: Harvard
University Press, kapitola 5: The Historicity of Things (str. 145-173)



Alternativní název: Od atributů k substanci: Relativní existence vědeckých poznatků


V páté kapitole chce Latour reformovat otázku historičnosti. Ukazuje, že žádný poznatek nemá
absolutní existenci. V pojetí klasické dichotomie mezi subjektem a realitou či světem a slovy stojí
na počátku substance mimo historii, která je později poznaná myslí člověka. V takovém pojetí tedy
substance žádnou historii nemá. Pokud však vyjdeme z představy cirkulujících referencí, pak
historičnost věci je tvořena unikátní kombinací entit, které ji vytvořily. Na počátku tedy nestojí
substance, ale série atributů, od které se k substanci pomalu pohybujeme. Relativní existence této
substance spočívá v její svázanosti s časem a místem.[ZK6]  Každý poznatek může být později
reartikulován. Stabilní existenci a dlouhotrvající vítězství určitého poznatku zajišťuje podle
Latoura institucionální charakter substance. Institucionální mechanismy napomáhají udržovat
sdílenou představu o existenci určitého fenoménu, která byla utvořena kolektivní historií[ZK7] .


________________________________

 [ZK1]Tohle je takové moc statické (Latour přitom klade zásadní důraz na ty proměny, kterým během
výzkum dochází, např. jak se kvasinky kvasinkami STÁVAJÍ… kdežto vy jako byste odkazovala k tomu,
jak to „ve výzkumu JE“.

 [ZK2]??

 [ZK3]ano

 [ZK4]Tolik bych se v těchhle shrnutích nezaměřoval na pojmy. Je to pak zbytečně zatěžkané a trochu
nejasné. Říkejte to vlastními slovy.

 [ZK5]Ano, tohle je důležité, ten dynamický důraz a proměna. Ale právě o tomhle chtělo napsat
trochu víc. Aby se to vyjasnilo. Kdybyste se vykašlala na „propozice“ a „artikulace“ a místo toho
trochu dotáhla tohle, bylo by to daleko lepší.

 [ZK6]Je to takové hodně abstraktní. Představte si čtenáře, který Latourův text nezná. A pro něj
pište.

 [ZK7]No ale jak to tedy je s tou historičností? To Latourovo řešení tu nějak vypadává – to, že
mikrobi mají svou historii, což je ale zároveň historie toho, jak se postupně staly ahistorickým
jsoucnem, které tu bylo odjakživa… Než je Latour objevil, vlastně neexistovaly; ale poté, co je
objevil, existovaly odjakživa…