Hodnocení: 3 body (ještě)

Věda, technologie a politika
     Zuzana Lenhartová


Shrnutí textu č.9


BERRYMAN, E. (2005): Belief, apparitions, and rationality: The social scientific study of religion
after Wittgenstein. Human Studies, 28: 15-39


Alternativní název: Jak vědecky zkoumat náboženské zjevení[ZK1] ?


Shrnutí:

Autor se v textu věnuje otázce náboženské epistemologie, ke které přistupuje skrze
etnometodologické rozšíření Wittgensteinovy filosofie. Upozorňuje spolu s Wittgensteinem, že věda
dělá chybu, když na náboženství nahlíží jako na objekt, zkoumatelný obvyklými vědeckými prostředky.
V případě, že se pro jeho popis snaží využívat vědeckou metodologii a termíny[ZK2]  a nahlíží na
něj jako na metaforické vyjádření popisující všední realitu, či jej dokonce popisuje jako
instituci, stojící na jasných, empiricky zkoumatelných základech[ZK3] , selhává[ZK4] .

Na studiu konkrétního případu ženy, která zažívá různá náboženská zjevení, se autor snaží poukázat
na to, že k ustavení [ZK5] pravdy o zjevení dochází skrze mnoho různých každodenních interakcí,
v určitém kontextu a za pomoci mnoha aktérů. Ti společně, skrze různé [ZK6] způsoby přesvědčování a
dokládání důkazů vytvářejí výslednou sociální konstrukci [ZK7] události zjevení.


________________________________

 [ZK1]To vyznívá, jako by šlo prvořadě o nějaký metodologický text. Přitom autor především rozebírá
určitý případ, aby řekl něco o povaze zbožnosti. To sice má svoje „metodologické“ souvislosti a
autor se svému specifickému přístupu v úvodu dost věnuje, ale že by ten jeho text šlo omezit jenom
na tohle, to se mi docela nezdá.

 [ZK2]Etnometodologie je obecně poměrně scientistní (otevřeně „vědecká“) a její terminologie taky…

 [ZK3]No ale sám vlastně svůj text o analýzu empiricky zkoumatelných projevů opírá…

 [ZK4]V čem? Jak? Proč? Tohle zůstává strašně povšechné, navíc zamotané tím, jak líčíte to, co
vlastně selhává – protože to líčíte slovy, které jde docela dobře vztáhnout i na autorovu
etnometodologii.

 [ZK5]Možná spíš nedokonavě: ustavování – protože autor zdůrazňuje právě tu rozmanitost forem
zbožnosti; argumentační strategie vizionářky se opírají o vzájemně na první pohled těžko slučitelné
přístupy.

 [ZK6]Dvakrát za sebou „různé“. Přitom by skoro bylo na místě silnější slovo, neboť šlo doslova o
protichůdné strategie, až se člověk diví, že je může tak snadno použít jeden jediný člověk,
v zásadě za stejným účelem…

 [ZK7]Autor tohle označení z dobrých důvodů nepoužívá; ve shrnutí bych to respektoval.