Hodnocení: 3 body


Adam Staveník

256321


BERRYMAN, E. (2005): Belief, apparitions, and rationality: The social scientific study of religion
                           after Wittgenstein. Human Studies, 28: 15-39


Berryman popisuje povahu náboženské víry na příkladu zjevení a toho, jak víru v tato zjevení
definují věřící během každodenních interakcí. Používají k tomu především strategie racionality a
neporovnatelnosti[ZK1] . První přístup stojí na síle empiricky dostupných důkazů, které podporují
víru. Symetricky přistupuje jak k víře, tak k nevíře a vnímá obě jako stejně racionální. Nevěřícího
člověka ukazuje jako někoho, kdo neviděl důkazy. Zjevení je zde prezentováno jako fakt a racionální
zdůvodnění se týká především důkazů. Druhou strategií je apel na neporovnatelnost víry a vědy. Víra
je tak, oproti předchozímu přístupu, nezávislá na empirických důkazech. Berryman tak ukazuje
pragmatičnost různých definic víry, které jsou závislé na konkrétní interakci a cílech, kterých v
ní věřící chtějí dosáhnout.[ZK2]


Alternativní název:

Víra a pragmatičnost v případě náboženských zjevení.
________________________________

 [ZK1]čeho s čím?

 [ZK2]V té předcházející části jste ale moc neozřejmil, že jde o dvě protichůdné a těžko slučitelné
strategie, resp. jak je možné, že věřící používají obě. A není to docela napraveno ani v téhle
větě. V čem spočívá ta pragmatičnost? Ta závislost na konkrétní interakci? … chtělo to ještě trochu
dotáhnout, aby bylo jasněji.