Filozofická fakulta'Ostravsko univerzity v Oslnivě
Ostravská Univerzita ■. :
ROMSKÉ OBYVATELSTVO NA OSTRAVSKU (1945-1975)
Nina Pavclčíková
Ostrava 1999
3212015584
ttuvn/ovnli: Pmľ. Phlír. Milan Myška, DrSc.   ■■      -ý^-í. ■;
i-si..y.ol"icvcá ťakuha Ostravské univerzity, Ostrava ;|
Pmľ. ľhDr. Ctibor Nečas. DrSo. ;:- ^[7'.
M I,,:,-, Heká fakulta Masarykovy univerzity, Brno -"^.y^
Studie vvnikla na základe g.anu. Grantové agentury České republiky i^S. : |; C. •109/99/0390 '-A
''>;.v;:;^í-v;''-ií'Uíí::i|;'
. /::\^^,!/>:---^^'-:..v:.;.^:SI'
" - .; -7..-     ;. . ^
■ --.i^Jí
ff> Ostravská iimvcr/ila Ostrava, Filozofická fakulta, 1999
Obsah
1. Úvod................................................................................................ 5
1.1. Několik melodických poznámek k tématu...................................... 6
1.2. Charakteristiku subetnických a sociálních skupin usedlých romských obyvatel........................................................................... 8
1.3. Kočovné romské obyvatelstvo................................................... 18
1.1.■ Romové na Ostravsku do roku 1945........................................ 22
2. První vlny romských přistěhovalců.............................................. 25
3. "Zrovnoprávním" v reííi komunistů...............................•........ 30
3.1. Vytváření komunistické koncepce řešení "romské otázky"............ 30
3.2. Migrace Romů na Ostravsko v padesátých lciccli.......................... 34
3.3. První skupiny olnšských Romů na Ostravsku................................. '19
4. Zákon o povinném usazení............................................................ 55
4.1. Narůstání problémů......................................................................... 55
4.2. Přípravy k obratu v řešení "romské otázky'1................................... 59
4.3. Realizace zákona o povinné scdcnlarizaci...................................... 64
4.4. Důsledky zákona a soupisu trvale neusazených Romů................... 70
5. Krize .1 hledáni nového .východiska............................................. 8!
5.1 .Pokusy o organizovaný rozptyl Romů............................................ .93
5.2. Výzkum struktur a sociální ekologie romského etnika
: Ostravy........,....;.....:.,.,..,.................................................................99
5.3, Krize státní politiky vůči-Romům.................................................... 110
6. Pokus o nové řešení....................................................................... 118
6;1. Činnost Svazu Cikánů-Romů na Ostravsku.................................... i 19
6.2. Ohlasy nové koncepce..................................................................... 122
7. Závěr............................................................................................... 127
Poznámky ....v........................................................................................ 130
ZiisammcnTassung................................................................................... 138
Summary,................................................................................................. 140
Seznam pramenů a literatury................................................................... 143
Vysvětleni zkratek................................................................................... 150
Přílohy..................................................................................................... 157
3
Přes smírný závěr aktivu sc nezdá, žc by názory romských aktivistů nalezly u představitelů KSČ či státních úředníků nejakou výraznější odezvu. Jejich zájem naslouchal hlasu těch, kterých sc politika režimu vůči Romům dotýkal;) přímo,- nebo zkušených pracovníků komisi, kteři měli každodenní zkušenost sc stykem s romskými spoluobčany a znali jejich potřeby a přáni, byl minimálni, V léto souvislosti je zajímavá zmínka, obsažená v usncscni-UV-.-K.SC- O práci mezi cikánským obyvatelstvem v ČSR 2 roku 195X. Už v té době totiž začali někteří rómští aktivisté šířit názor, žc by se mělo upiisíit.od označení „cikáni", které .má u nás hanlivý píizvuk, a zavést vc syčte běžně užívaný termín Romové.Tento požadavek .;.považovali členové.ÚV KSČ za směsný a domnívali sc, že by i nový termín záhy získal hanlivý přídech. Při té příležitosti také neopomněli zdůraznit, že všechny názory na speciální školství, používáni „cikánštiny" jako vyučovacího či dokonce literárního jazyka, žádosti o povoleni romských organizací apod. je nutno -odmítnout, neboť odporují marxistické tezi, že „cikání nejsou samostatnou národnostní skupinou"."5'
m
Í:
5. Krize a hledání nového východiska
Už v souvislosti sc zákonem o povinné scdcnlarizaci sc objevily úvahy o koncepci radikálnějšího řešeni romské otázky, především o nutnosti likvidace slovenských osad a rozptýlení jejich obyvatel po celém území státu. Realizaci těchto úvah ovšem přerušily na počátku šedesátých let významné politické události a zmeny v oblasti státní správy, které odsouvaly všechny ostatní problémy na vedlejší kolej. V roce 1960 došlo k významným přeměnám komunistického režimu; orgány KSČ vyhlásily „dovršení socialistické výstavby státu", parlament přijal novou tzv. socialistickou ústavu. Dne 9. 4. 1960 schválilo Národní shromážděni reformu územní organizace státu a změnu volebních zákonů. Území Ostravského kraje bylo spolu s krajem Olomouc začleněno do nově vzniklého Severomoravského kraje, následkem integrace sc snížil také: počet okresů. Sledované teritorium tvořily napříště velké okresy Karviná, Ostrava, Frýdek-Místek, Opava, Nový Jičín; bývalý okres Krnov byl z převážné části začleněn do okresu Bruntál, na jehož úkor ztratil menši část svého území {město Horní Benešov s okolím) také okres Opava. Až na tuto výjimku nově vytvořené okresy respektovaly dosavadní vnější hranice správních oblasti, takže vývoj v rámci původního rozsahu regionu, jak jsem jej vytýčila v úvodní části studie, je možno i dále bez větších problémů sledovat."6' Za nčkoiik dnů po této úpravě schválilo Národní shromáždění také nový zákon o národních výborech, který posiloval jejich pravomoc na všech stupních. Zvětšil sc rozsah působnosti obvodních národních výborů v Ostravě, napříště tu existovalo pouze osm obvodních NV, označovaných římskými číslicemi, v roce 1966 přibyl obvod IX -Jižní Město. V dalších letech pak probíhala integrace a vytvářeni střediskových obci ve všech sledovaných okresech. V červenci 1960 byla přijata ^socialistická" ústava novč pojmenovaného státu - Československé socialistické republiky.
V oblasti řešeni romské problematiky měly tyto zmeny celou řadu přímých i nepřímých vlivů. V rušném prvním půlroku 1960 zájem o ni všeobecně poklesl, zánik starých správních struktur pak znamenal přerušení činnosti většiny samostatných komisí „pro řešeni cikánské otázky". Koncem roku 1960 zjistil Severomoravský KNV v Ostravě, žc bez přerušení pracuji rómské komise: pouze u ONV Karviná a Frýdek-Místek, v obvodu Ostrava la při MNV Český Těšín. V ostatních nově zřízených okresech nepracovaly buď vůbec (Olomouc, Vsetín, Nový Jičín, městský obvod Ostrava) nebo o své činnosti nepodávaly pravidelně zprávy (Opava,
80
81
Přerov, Bruntál). Sám KNV vylvoľi! subkomisi pro řešeni romské olázky při školili n kultúrni komisi teprve po volbách v létě 1960.
Změny v:rozděleni krajů a v obvodech píisobnosli orgnniVrdcciziíi-sféry způsobovaly znialký v evidenci roniskcho: obyvatelstva/ r^ sko přicházely ze Slovenska nově skupiny romských přistěhovalců i prechodných pracovníků, kleři nebyli v žádné obci bývalého kraje pojaly clo soupisu. Při kontrole se naopak zjistilo, že v Oslnivé se nenachází asi
: padesát dospělých Romů, kteří zde byli clo soupisu zapsáni. Obvodní narodili výbor ve Vítkovicích se snažil zbavil nepohodlných „soupisových" romských rodin z Truskové ulice lim, žc je vykázal na Slovensko. Z Orlové se v březnu 1960 vystěhovalo 17 rodin, z Dolni Suché 54 osob, v Karviné 64 osob. V Novém Jičíně bylo na návrh okresního odděleni VB
■. vyňato zc soupisu 16 rodin. Podle míněni KNV byly všechny tyto případy v rozporu se zákonem o scdcnlarizaci, neboť nebyly řešeny ve spolupráci s národními výbory. Ty se prostřednictvím KNV často přely o výklad zákona s úřady na Slovensku, jejich upozorněni na nedodržováni zásad zákona však nebyla příliš platná. Na druhé straně však některé národní
: výbory ješlě v roce 1960 udělovaly v rozporu se zákonem licence
: na kočovné živnosti. KNV ve svém prípise z 8. II. znovu upozorňoval, že důvodem k vynětí ze soupisu může být pouze omyl nebo nesprávné posuzováni v době zápisu a musí být podloženo žádosti zapsaných osob. Úředníci se časlo nechávali oklamat zejména olašškými Romy, o jejichž schopnostech vyhýbat se majoritnímu zákonodárství a klamat jeho reprezentanty jsem již hovořila. Nechyběly ani pokusy o řešeni osobních či rodinných problémů prostřednictvím zákona - např. Štefan Stojka z H lučina žádal o výjimku zc soupisu pro svého příbuzného Josefa, který žil podle něj stále ještě kočovně. Navrhoval, aby úřady vzaly v úvahu špatný zdravotní slav Joseľa a umístily jej do nějakého zdravotního ■zanzcni.
O úpadku snahy národních výboru řešit problémy romského obyvatelstva na počátku šedesátých let svědci mimo jiné laké nápadný úbytek pramenného materiálu. Z měslských čtvrti Ostravy jsou k dispozici pouze zápisy „komise pro převýchovu osob cikánského původu" Obvodního národního výboru Ostrava I (dříve střed), která převzala zc spisovny všechny materiály své předchůdkyně a vyvíjela činnost prakticky nepřetržitě. Z jejích zápisů a zpráv si můžeme učinit poměrně věrohodnou představu o vývoji situace v tomto období. Osmičlenná komise byla ustavena 15. 7. 1960, scházela se jednou za čtrnáct dní. Její vcimi agilní členkou byla Zdeňka Půčkovu, v té době již vc funkci ředitelky Zvláštní školy v Přívoze na Úprkově ulici: Dále v ni zasedali učitelé, ředitel druhé zvláštni školy v obvodu, zástupci veřejné bezpečnosti á svazu žen.
82
1 m
Na program jednáni komise byl pravidelně zařazován přehled o evidenci a ubytováni romského obyvatelstva v obvodu, prošelřováni žádosti o vynětí zc soupisu, otázky školské, osvětové a kullumi práce mezi Romy apod. Podle jejich přehledů bylo v obvodu k 20. 12. 1960 celkem 890 Romů, z toho 384 v Přivoze a 506 vc středu města. Proti stavu v polovině září to znamenalo úbytek o 49 osob, 17 naopak přibylo, tulo změnu však samotni členové komise označovali spise za upřesněni evidence. V Přívoze se objevila nově zakoupená maringotka rodiny Balážovy, přetrvávaly problémy s řešením bytové olázky. V květnu 1961 konslalovala komise, žc v obvodu sc jeví nutná potřeba 11 hýlových jednotek pro mladé romské rodiny, 29 rodin slaršich Romů bydlí v nevyhovujících podmínkách. Siluace se zčásti vyřešila diky dobré spolupráci s bytovou komisí. V roce 1961 bylo celkem přiděleno .26 bytů, v roce 1962 dostalo nový byť dalších dcvělrodin. V lé době byly konečně vystěhovány všechny rodiny z bytů na Dělnické ulici 24, které byly už Iři roky určeny k demolicí. ObNV ovšem nepřiděloval byty zcela aiitomalicky - podmínkou získání nového ubytování bylo několik dokladů: potvrzeni o zaplaceni činže, o řádné docházce děti do školy, o čistém trestním rejstříku. Přidělené byty sc vesměs nacházely v přízemi menších domů,. komise dohlížela, aby sc do jednoho bytu nestěhovalo více rodin.1 v     Ncjvětši potíže nastaly komisi s olašškými rodinami Slojků a Laka-tošů; vc dvoupokejovém bytě na Škroupově ulici jich bydlelo 19, v jed-nopokojovém 10. Přesto, že už „vybydleli" šeslipokojový byt, přidělil jim Obvodní národní výbor opět bytové jednotky vc středu města. Komise uváděla známé argumenty, svědčící : o neschopnosti kočovných rodin přizpůsobil svůj způsob života novým podmínkám. Po nastěhování db mo-dernich městských bytů neužívali plyn (hospodyně se ho bály), nestarali se o uhlí na zimu. Topili dřevem posbíraným na demolicích, které štípali na podlaze bytu. Odpadky házeli do klozctových mís. U bytů scházely kliky, zcela neznámá byla pro obyvatele funkce klíče. Při pozdním návratu domů mlátili do dveří, rušili okolí, oslalní obyvatelé odmilnli s nimi bydlet v jednom domě. Členům komise vadily i „neuspořádané" rodinné:poiijěry,; tzv. nepřizpůsobivých Romů - časté konkubináty a příbuzenské sňatky, vysoký počet dětí. Poprvé se objevily úvahy o sterilizaci romských žen (ještě na konci padesátých let bylo několik „rekordních" romských rodiček vyznamenáno čestným mateřským odznakem!). V rodinných poměrech spatřovali členové komise příčiny krádeží a žebroty dětí. Marné sc však pokoušeli upozorňovat veřejnost, aby nerozdávala almužny. Když sc komise pokusila; takovou výzvu zveřejnil v tisku, odpověděla jim redakce Nové svobody, ževšocialistická společnost se stará o své členy a žebrota jé v ČSSR neznámý jev. Příslušníkům veřejné bezpečnosti bylo zakázáno
83
proti žebrajícím zasahoval, což samozřejmě mali Romové dobře váleli :t smáli Ke jim do oči."'"
Záhy po ustaveni komise začínal školní rok 1960-1961 a členové věnovali zvýšenou pozornost školské otázce. Dne 16, září nebylo ještě 60 romských dětí zařazeno do školy, prolo dostali členové komise za úkol navštívit jejich rodiče a přimět je k nápravě. Podle zprávy Zdeny Půčkové z IK. 12. 1960 navštěvovalo dvě zvláštní školy v obvodě celkem 87 romských děti. Velkou rezervu viděla ředitelka zejména v organizaci volného času žáků. Uvedla, že např. v Šumperku tráví děti odpoledne v družině, v Ostravě chodi žebrat. Spatnou školní docházku vykazovali
■ zejména starší žáci, kteří museli opatrovat mladší sourozenec nebo příležitostně pracovat. Situace se příliš nezměnila ani v dalším školním roce. Z celkového počtu 232 dětí ve školním věku absolvovalo pravidelnou školní docházku pouze 1 SO. Z nich 94 navštěvovalo základní školy■■ po 43 chodilo do obou zvláštních škol. Do prosince činilprňměrný počeťzamcš-kaných hodin na jednoho žáka 102, polovina z toho neomluvených. V odpoledních "hodinách se snažily školy vyplnit volný čas školáků alespoň jednou týdně organizováním zábavného odpoledne s promítáním filmů, četbou, hrami. ■UspĚSná:.:organizňtorka-vV.Méto:-.době\jMžrzakázaných--/ vyrovnávacích tříd pro romskéděti Příčková si v šedesátých letech několikrát stěžovala na špatnou kázeň a abscntcrslví školáky nezájem rodičů o jejich prospěch, nedostatečnou podporu zc strany městského národního výboru v Ostravě, který ani neustavil ■.-..příslušnou komisi pro romské obyvatelstvo.
Stálým problémem zůstával vztah rnezi majoritním obyvatelstvem a Romy, zejména v Přívoze, kde se podle funkcionářů komise stále soustřeďovalo mnoho nepřizpůsobivých romských rodin. Obvodní NV se snažil řešil neustálé rozbroje mezi nimi i pomocí občanských výborů, zápisy z jednáni však svědčí o tom, že jejich zásahy konflikty spíše vystupňovaly. Členové -občanských výborů :i dalších organizací (včetně uličních výboru KSČ, závodních organizací ROH apod.) projevovali
■ většinou vysokou míru nctolcrnncc vůči romským spolubydlícím i spolupracovníkům, v lepším případě byli k problémům romského obyvatelstva zcela- lhostejní. S neúspěchy se ve svésnazc o působení mezi Romy setkávala také organizace Československého červeného kříže. V r. 1961 organizovala zdravotnický kurz pro romské ženy, dostavila sc však pouze inštruktorka. -
■ ■■.■.■...■■■■.....■činnost „cikánské komise" v obvodu Ostrava I zasáhla podstatná změna po volbách v roce 1964, kdy na besedě v agitačnim středisku Atlantik,vystoupilo několik romských 'účastníků:s velmi ostrou kritikou práce učitelů, a (o Í členů komise. Podle Ondřeje Horvátha n jeho asi pětadvaceti druhů „nemají učitelé cikánské děti rádi" {útok směřoval
84
li
li
dokonce přimo na Z. Příčkovou), nevěnuji jim dostatek pozornosti. Členy komise překvapilo velmi sebevědomé („drzé") vystupováni Romů, kteří žádali pro své děti možnost zakládání samostatných kroužků, uvolněni tělocvičen, dožadovali sc zásahů prokuratury apod. Zdeně Půčkové se podařilo zorganizovat 10.3.1965 na zvláštni: škole úspěšnou oslavu MDŽ, jíž sc zúčastnilo hodně romských matek. Vzápětí na to však na další besedu v hotelu Atlantik přišel pouze jeden Rom a nedostavil se také pozvány referent - hygienik. Podobně dopad! pokus o seznamovací večírek r Sdiúženi rodičů a přátel zvláštní školy, při němž SRPS zaznamenalo ; manko 500 Kčs. O nepříliš velkém úspěchu koncepce zvláštních škol svědčila skutečnost, žc vc školním roce 1964-1965 vykazovali někteří jejich žáci 800-IÚOO hodin absence, Situaci nezlepšily ani pohovory s rodiči, které zorganizovala školská a kultúrni komise. V říjnu 1965 si pozvala deset rodičů, dostavili sc dva. V listopadu sc z třiceti pozvaných dostavilo deset, čtyři byli potrestáni pokutou, tři napomenutím. Vztahy romských rodičů kc škole ovšem staví do poněkud jiného světla údaje závěrečné zprávy. Měli totiž pádné argumenty, které potvrzovaly jejich názor, že pravidelná školní docházka ncolcvírá jejich dětem nadějnější1 vyhlídky do budoucna.^ 24 romských děti, které ukončily školu 30. 6; 1965, nenašlo údajně ani jedno umístěni a potulovaly sc po městě.1""1
Kromě obvodu Ostrava I, kde pracovala komise pro řešení romské problematiky nepřetržitě od změny správního systému až do roku 1965, máme sporé zprávy také z Vítkovic a z Mariánských Hor. Situace tam však vypadala jinak. V Mariánských Horách zaznamenala komise ještě před změnou obvodu celkem úspěšný závěr práce na přelomu let 1959-1960, a to i přesto, že ze tři členů a dvanácti aktivistů sc zúčastnila její činnosti jen polovina. K 12. 2. 1960 tu bylo přiděleno romským rodinám celkem šest bytů; další by! sice obsazen neprávem, ale po udělení pokuty rozhodla komise, žc jej novému nájemníkovi ponechá. Před I. májem ustavila komise dvojice, které zajišťovaly návštěvami v bytech kontrolu evidence romských rodin a jarní úklid. Po volbách se však nepodařilo činnost komise vůbec obnovil a až do dubna 1966 nemáme o romské problematice
z nového obvodu Ostrava 11 (M. Hory, Nová Ves, Hulváky) žádné
> pn zprávy.
Vc Vítkovicích (od roku 1960 spojených s Kunčicemi a částí Zábřehu) sc ód roku 1960 zřejmě laké delší dobu nic nedělo. První zprávy o obnově činnosti komise pro řešeni „cikánská otázky" máme až z konce roku 1964. Je z nich zřejmé, žc sumarizuji výsledky za delší dobu, komise sc asi scházela už od počátku roku, dřívější zápisy sc však bohužel nedochovaly. Ve dvou celkem stručných zprávách za rok 1964 a 1965, určených pro radu Obvodního národního výboru Ostravy III, sc hovoří o osmi členech komise. Z první zprávy se dozvídáme, žc v obvodu žilo
85
celkem 457 Romů, soustředěných v HS rodinách. Proti roku 1959 sc pod-.: slalnč snížil počet osob■ pojatých" do soupisu - ze 162 jich bylo postupně vyňato celkem 63, údajně proto, žc se přizpůsobili majoritě a trvale se usadili. Komise měla potíže s evidencí části romských obyvatel, např. V ubikaci na Chodské ulici bydlely čtyři rodiny mislo jedné. ObNV sc snažil zabránil'včtšimu soustředěni romských rodin v jednom mislč a jejich stěhováni do „domů v socialistické péči nájemníků". Snažil sc také nekompromisně zasahovat proti neoprávněnému obsazováni bytů (v letech 1964-1965 to bylo šest případů), z pořadníku však přidělil pouze tři byty.  ,.
Zprávy z 10. 11. 1965 uvádi, že většina ekonomicky aktivních Romů se doslala do Vítkovic v rámci organizovaného náboru, vesměs neměli ■ kvalifikaci,..zaměstnáni byli v obou nejvělších hutních závodech - ve VŽK.G a NHKG. Nepracovali vělšinou v provozech, spíše v závodní dopravě. Čnslo byli zaměstnáni také ve stavebních podnicích. Vyskytovali sc mezi nimi dobři pracovnici, závody si však stěžovaly na značnou fluktuaci velké části romských pracovníků. Ženy byly zaměstnány jen zřidka, většinou u technických služeb města. Komise sc snažila zabránil stěhování rodin za těmi pracovníky, kterým dosud nebyl přidělen byt a byli ■■■ ubytováni v dělnických domovech, nepřipouštěla jejich přistěhováni: do podnájmu, Od I. I. 1965 platil zákaz přijímáni zaměstnanců z jiných okresů.
V obvodubylo celkem 83 školou povinných děti, které většinou navštěvovaly základní školu, často ji však končily v 6. či 7. třídě. Do zvláštních škol chodilo ve Vítkovicích a v Kuněiěkách pouze 19 romských dětí (část však byla přeřazena do Zvláštní školy v Zábřehu). Ve 22 případech byla docházka starších děti špatná - hlídaly mladší sourozence. Poté, co komise rozhodla o finančním postihu rodičů, sc situace zčásti zlepšila. Podle obou zpráv měla komise špatné zkušenosti ■s péči rodin o děti, sc zdravotním stavem a podmínkami bydleni romských obyvatel. Také jejich trestná činnost byla poměrně vysoká, uváděl sc alkoholismus i prostituce, ty však byly záležitosti pouze menšího počtu ; rodin. V roce 1965 sc vyskytlo celkem 21 případů trestné činnosti Romů, vesměs to bylo drobné výtržnictví v souvislosti s přechováváním policejně nehlásených osob. Jeden delikvent byl ve vazbě, pěti dalším hrozilo zatčení. Předčasně dospívající děti v několika případech kouřily a požívaly alkohol, pět dívek do patnácti let porodilo dítě, jeden patnáctiletý hoch sc sla! otcem. Deset dětí bylo pod nuceným dohledem, rodiče však odmítali jejich umístění v dětských domovech. Žádosti romských žen o interrupci byly výjimkou.
V roce 1965 projednávala komise další postup asimilace a hovořila také o rozptylu romských rodin, který chápala jako dlouhodobé perspektivní íešení. Zatím připravovala pro další léta zejména zlepšeni evidence,
1K
I
postih rodičů, kteří neposílali své děli do -školy, pokoušela: sc zlepšit; kulturní a asvčtovoii.-čiiinosl^iiiczi.:vRomyi'--.-NczaznamcnalaV':VŠak--.;.v.- této oblasti žádný úspěch - nepodařilo sc uskutečnil plánovaný kurs .pro negramotné ani kurs šití a vařeni pro ženy, také o přednášky a besedy byl.;■ zájem minimální.1"1
V ostatních ostravských obvodech sc v první polovině šedesátých let omezoval zájem o řešeni romské problematiky na zprávy pro rady
* obvodních národních výborů. Ze Zábřehu máme kusé zprávy pouze ze závěrečných měsiců roku 1960, kdy sc rada ObNV pokoušela ustavil komisi (pod názvem Sbor pro cikánskou otázku): podle zápisu z 21. 12. 1960 se lo podařilo -. celkem bylo jmenováno pět členů /. řad "majority" a dva Romové. O činnosti sboru sc však žádné zprávy nedochovaly.
V obvodu žilo v té době pouze jedenáct romských rodin o celkovém počtu 65 příslušníků - z toho jen šest přímo v Zábřehu. Tři rodiny žily na sídlišti Stalingrad a dvě v Hrnbůvcc. Živitelé rodin byli zaměstnáni "na stavbách, v železárnách a v technických službách, jejich ubytováni bylo údajně vyhovující. Také tu byly značné rozdíly v úrovni a chování jednotlivých : rodin - mezi vzornými pracovníky a otci rodin jsou jmenováni zejména Michal Tokar z Hrabůvky, pracovník šamotámy VŽKG (čich KSČ,, brigády socialistické práce, vyznamenaný příslušník Lidových milici}, dále pak pracovník Urxových závodů Antonín Pokos a Ant. Torně z Hra--hiivky.'-"'1 .
Do roku 1959 patřila k ncjagilnějším tnnáctiěienná samostatná: komise pro řešeni romské problematiky ve Slezské Ostravě. Pó realizaci správní reformy byla počátkem roku v obvodu rozšířeném o Hcřmanicc a Michálkovice ustavena znovu, neplnila však své posláni. Byla proto na konci roku opět zrušena a nakonec přičleněna jako subkomise pod komisi pro ochranu veřejného pořádku (KOVP). Zprávy o její činnosti konči v roce 1963, pak sc více než čtvrt roku nedělo nic. 15. 9. 1964 sc KOVP usnesla ustavit novou subkomisi, která vykazovala pravidelnou činnost necelý rok. V létě 1965 sc předseda Volný vymlouval na zaneprázdnění jinými úkoly, stěžoval si na špatnou spolupráci občanských výborů. a ostatních komisí ObNV. Konkrétní úkoly plnil pouze bývalý předseda subkomise Šoslik. Odpovědnost za řešení romské otázky přenesl ObNV opět na KOVP, nově byla samostatná komise pro romskou problematiku ustavena až v březnu 1966.
V obvodu mělo v roce 1961 trvalý pobyt celkem 88 osob rómského původu, do března 1962 vzrostí jejich počet na 210 (42 rodin), V roce 1965 bylo v obvodu evidováno 246 Romů, jen 49 z toho však trvale ubytovaných.V 55 rodinách vyrůstalo celkem 137 školou povinných děti.
V roce 1962 bylo Romům přiděleno pěl nových bytů, otázka bydlení vsak zůstávala ožehavým problémem, neboť do bytových jednotek l-H
86
87:
se přistčhnvávnli clnlší členové početných rodin, většinou bez řádné evidence. V září 1964 žilo nnpř. v bytě Josefa Barny o výměře 32 nr bez elektrického osvětlení a základního hygienického vybaveni 15 osob.
■Sám uži válel byln byt v lé době vc vazbě. Podobnou sitiiacřzazmnmcnata ■ komise pri kontrole v domku určeném k demolici, obývaném Františkem V
.. Dimkou. Ten dokonce zaslal stížnost na špatné sociálni poměry romských rodin na prezidentskou kancelář. Situace v řešeni romské problematiky byla ve Slezské Ostravě    velmi podobná jako v ostatních obvodech,■■/' neustále se vracely tytéž problémy s evidencí, nedostatečnou péčí závodů , o romské zaměstnance, úrovni bydlení, školni docházkou, negramotnosti apodm> .
O nic lépe než v Ostravě nevypadala v první polovině šedesátých let siluncc ani v ostatních střediscích kraje. V poměrně rozsáhlé zprávě pro ratlu KNV z roku S962sc konstatuje, žcnovéokrcsy vytvářely po volbách komise pro péči o romské obyvatelstvo velmi pomalu a liknavě, někde se ustavily až v roce 1961, jinde vůbec. Ostatně ani subkomise při KNV nevykonávala svou činnost systematicky, téměř rok po volbách ještě .■nezaznamenala žádné kladné výsledky. Od roku 1962 vznikl „romský ■■/aktiv" při školské komisi Srn KNV, ten pak v dalších letech poměrně aktivně zasahoval do řešení školní docházky romských dětí, zpracovával piány na mimoškolní péčí a spolupracoval při školení negramotných branců. Konstatoval však neúspěch snah o likvidaci negramotnosti dospělých Romů. :■■■/.-
Většina okresních národních výborů se soustřeďovala na nárazové akce, nejčastěji šlo o přidělování bytů. Podařilo se likvidovat část tnarin-: , gotěk.přcsto však ještě na počátku roku 1962 jich na území kraje zbývalo : 1H - na Ostravsku v nich stále ještě bydlela část rodin olašských Romů v okrese Opava a Nový Jičín, V celém Severomoravském kraji bylo v té době 2S5 romských rodin ubytováno, v hygienicky a zdravotně nevyhovujícím prostředí. Presto byla zdravotní situace romského obyvatelstva celkem příznivá - hlavně diky dalšímu rozšířeni a zlepšeni lékařské péče. Většina romských děti prošla vc školách povinným očkováním, i když se často vyskytovaly potíže s opakovanou aplikací očkovacích sér. Zdravotníci vykonávali vc většině středisek ubytování romského obyvatelstva také. návštěvy přímo v rodinách, nepodařilo se však dosud vybudovat důslednou a pravidelnou evidenci o preventivní zdravotní péči.n5>
Z okresů bývalého Ostravského kraje jsou z počátku šedesátých let k dispozici pouze sporadické a kusé zprávy o situaci Romů na Opavsku. Ncjvčtši snuslřcdění romských rodin zaznamenávají v Hlučínč (9 rodin) vc Vilkové (103 osob), v Budišovč (54 osob) a vc vesnických střediscích na Vitkovskn. Přežívaly potíže s ubytováním početného rodu Stojků, z nichž nnpř. Pavel s rodinou obýval stále ještě maringotku na hřišti
í.
i'.
v Komárově. Z dalši zprávy se dozvídáme podrobnosti o systému přípravy branců na vojenskou -službu,- jejiž součásti byla: výuka .;■ mladých: negra-mnlných Romů. Školení se organizovalo / ve spolupráci s vojenskou správou individuálně i vc skupinách, většinou však bez. viditelnějšího úspěchu. V dubnu 1962 se podařilo ustavit novou komisi pro řešeni romské otázky při ONV Opava, jejím předsedou sc stal inspektor pro kulturu Gajdušek, komise zřejmě pracovala také při MěslNV v Opavě. :'"
Na základě různých celostátních akcí'zpracovat Srn KNV v průběhu lei 1962-1963 několik obsáhlejších zpráv o romském obyvatelstvu kraje. První pochází z 26.3.1962, zachycuje přehled a některé charakteristiky „kočujících cikánů'1. Vychází zc soupisu a evidence v tzv. K-kartách, které zachycovaly také „světské" kočovníky. Na druhé straně v něm nejsou zachyceny osoby, které změnily od dala soupisu bez ohlášeni místo pobytu.. Poměrně vysoká čísla naznačují, že do karet byli zapisováni i li Romové,1 kteří byli při soupisu v roce 1959 zařazeni jako polokočovni (ať už na Ostravsku nebo na Slovensku), na druhé straně ovšem byli z této statistiky postupně vyřazováni všichni ti, jimž sc podařilo dosáhnout vynětí ze soupisu. Celkem bylo do K-karet v kraji zapsáno na počátku šedesátých let 2323 osob, z toho 1149 děti do 15 let a 1174 dospělých; nejvicc jich bylo v Ostravě (341 osob) a v okrese Karviná (217 děti, 220 dospělých). Je tedy zřejmé, žc v roce 1962 stále ještě podléhalo v kraji vicc než dva tisicc Romů předpisům, které stanovil zákon o zákazu kočovného způsobu života: bez svoleni úřadů sc nesměli volně pohybovat, měnit bydliště, jejich způsob života podléhal zvláštnímu dohiedu (víme ovšem, žc tato opatřeni byla uplatňována velmi nedůsledně).1271 Podle zprávy došlo od roku 1959 ke značnému přílivu Romů zc Slovenska, jejich zařazení podle původních hledisek soupisu je ovšem velmi problematické. Většina nových imigrantů sc nehlási k pobytu a evidence osob na kartách K je proto vedená neúčelne a nepřesně. Také závody trpí značnou fluktuaci pracovníků; jejich náboroví pracovníci stále lákají zc slovenských okresů na Ostravsko i ty Roriiy, kteří tam byli pojati do soupisu a nesmi podle zákona opustit své bydliště samovolně. Např. Ingstav Vítkov přijal slovenské romské pracovníky, kteří žádali byty a úlevy pro své rodiny. Teprve po zásahu VB s nimi by! rozvázán pracovní poměr a museli se vrátit do místa soupisu.
Podle téže zprávy vzrostla na počátku šedesátých let do nebezpečných rozměrů trestná činnost olašských skupin. Rodinné klany Lalca-tošů, Stojků, Biháriu a Danišů byly v té době rozptýleny do řady středisek kraje, část z nich žila také v Brně. V kraji k nim příslušelo celkem 82 dospělých osob. Z nich bylo;v roce 1962 dvaatřicet vc výkonu trestu, dalších třináct policie stíhala. Většina obvinění sc týkala drobnějších kapesních a bytových krádeži, jichž sc opět dopouštěly hlavně těhotné ženy,
88
89
spoléhající na (o, že nemohou být uvězněny. V obvodu oddělení VB v Osjravé bylo pro krádeže odsouzeno celkem 14 žen (podle jmen však nebyly všechny olašskčho původu). Poprvé sc setkáváme (aké s „organizovanou trestnou činností" skupiny představující základ loupežného gangu, který sc specializoval na vykrádání kostelů a Car. Celkem bylo pro tuto trestnou činnost stiháno 55 romských pachatelů, z toho 36 pocházelo z obvodu Ostrava.
Zprávu z 26. 3. 1%2 'uzavírá přehledná tabulka bytových podmínek romského obyvatelstva kraje. Potvrzuje mimo jiné skutečnost, že v průběhu roku 1961 bylo romským rodinám přiděleno v jednotlivých okresech-poměrné značné množství bytů (v celém kraji i 5R, ale 145 rodin žilo i nadále v nevyhovujících podmínkách). Okresy bývalého Ostravského kraje sc na přidělení bytů podílely množstvím bytových jednotek přesahujícím stovku, především ovšem diky Ostravě (51 nově přidělených bj.) Přesto zůstalo v obvodu MčslNV: Ostrava stále ještě 69 rodin, jejichž : bytové poměry byly krajně neuspokojivé, jen 9 z nich však bylo zařazeno,: do běžných pořadníků.12 1 ^■■
Další zpráva KNV ze 3. dubna 1962 sc pokouši postihnout některé základní výsledky „převýchovy cikánských občanů" od data konáni soupisu. Konstatuje, že v práci romských komisi sc obecně projevuje nežádoucí pasivita. Většina nových národních výborů nevěnovala v roce 1961 romské problematice náležitou pozornost. Výsledkem je i skutečnost, že KNV dosud nemá přehled o evidenci a celkový početní slav romského .obyvatelstva může 'odhadnout jen velmi-přibližně.. V kraji sc podle zprávy v souěasnc době zdržuje asi 6000-8000 Romů. KNV znovu konstatuje, že soupis nesplnil očekáváni, evidence sice byla v roce 1960 založena, karty však zůstaly ležet a údaje sc do nich nedopliíovaly. Např. z okresu Karviná odešlo do 1.1.1962 celkem 117 do soupisu pojatých dospělých Romů, o jejichž, pobytu neni v současné době nic známo (v■záři 1959:. chybělo ovšem na Karvinskú .144 dospělých ze soupisu, příčina sníženi jejich poetu je těžko zjistitelná; část mohla být vrácena, ale také vyňata ze : soupisu, ěisla jsou asi nepřesná). Podii na nedostatcích evidence mají i ■nadále závody, neboť nehlásí propouštění romských pracovníků příslušným odborům pracovních si!.:
V oblasti bytové politiky spatřoval KNV v dubnu 1962 nej větší úspěch v tom, že se podařilo likvidovat „nežádoucí místa soustředění cikánských rodin" v Ostravě 1 U plynojemu, kolonii Krausovcc vPrívozc a maringotky v 1-llučíně; doposud však zůstávají kolonie vc Vítkovicích, v Pudlově a v dalšich místech Severomoravského kraje. Příznivé výsledky bytové politiky a nařízení vyplývající ze zákona 74/1958 však podle zprávy přece jen přispěly k usazeni dalšich romských rodin, omezily jejich
tendenci k častým změnám pobytu. Výrazné výsledky zaznamenává rada KNV také v oblasti sociálni a zdravotní péče.
Příčinu nedostatků v oblasti pracovního zapojeni Romů spatřuje KNV zejména v nezájmu odborových organizací o jejich integraci. Podle ni by v tomto směru mohly pomoci zejména patronáty brigád socialistické práce nad romskými zaměstnanci. Kladným příkladem jsou údajně Vítkovické železárny, které věnuji individuálni péči vlastním romským pracovníkům a pořádají také kurzy vařeni a šití pro jejich ženy, starají se o převýchovu celých rodin.
Zásadním problémem stále zůstávala ■kvalifikační úroveň romských zaměstnanců, jejich údajný nezájem o vzdělání. V roce 1962 navštěvovala pouze jedna studentka romského původu střední školu; z jiné zprávy se dozvídáme, žc pocházela z Budišova nad Biidišovkou, ukončila základní školu s vyznamenáním a toužila sc stát učitelkou. Původně byly studentky dvě, avšak Gabriela Paěanová odešla ze zdravotní školy, protože ji nebylo přiznáno stipendium. Ncjvělším úspěchem v oblasti vzdělávání bylo zařazeni jednoho romského studenta na vysokou školu, vc zprávě se o něm bohužel neříká nic konkrétního. Většina romských dělí školního věku, jejichž počet zpráva odhaduje na 1100, navštěvovala vc školním roce 1961-1962 základní školu. Asi 35% děti bylo zařazeno do zvláštních škol, ale např. v obvodu Ostrava I dosahoval podíl jejich žáků alarmujících 48% všech romských školáků. Podrobnosti o průzkumu školní docházky romských děti obsahuje zápis z dalšího aktivu KNV o romské problematice ze dne 19. 4. 1962. Podle něj zaznamenává značný počet žáků romského;: původu (25 děti) např. zvláštni škola v Orlové, stejný počel vykazovala také opavská zvláštní škola. Na jejich docházku dohlíží speciálně určený npor. SNB, prospěch děti je průměrný a závisí hlavně na pravidelnosti docházky. O kulturní činnost žáků'.pečuje velmi dobře učitelka Šmot-láková. Přípravu děti do školy negativně ovlivňují nevhodné podmínky bydleni jejich rodin.
Ještě podrobnější přehled o situaci vc školství podává zpráva KNV z října 1963, vypracovaná na základě hlášeni škol, průzkumu v rodinách a zápisů obvodních národních výborů a policejních orgánů. Podle ni jsou romské děti v Ostravě rozptýleny po celém městě a představuji celkem 8,5% všech školáků. Z celkového počtu 506 romských žáků v roce 1962-1963 neprospělo celkem 2R%, neklasifikováno bylo 3,3%, takže téměř .■..třetina: (desetkrát víc než ostatních děti) z nich nepostupuje do vyššího ročníku. Sníženou známku z chování obdrželo asi 20% romských děti, většinou kvůli potulce, neomluveným abscncini, krádežím. Na jedno romské dítě připadalo v průměru 158 zameškaných hodin, nejvice jich vykazovali žáci z Hrušová, nejlepší docházku měly romské děli ze Slezské Ostravy. Značné komplikace se opět vyskytly se zařazováním ■absolventů-
■■ základních a zvláštních škol. Docházku ukončilo v červnu 1963 celkem 24 romských žáků, v říjnu nebylo ještě 19 z nich umístěno, tři byli ve stáleni pracovním poměru, pouze dva v učilištích.
Městský :pedagogický sbor v Ostravě, iniciátor uvedeného průzkumu, sc snažil o koordinaci péče o romské děti. Vytvořil proto samo-:: statnou sekci jejich učitelů, do jejíhož čela postavil Alexeje Skybu, nositele vyznamenáni za vzorné výsledky práce s romskými dětmi a jejich rodiči,:, Členové sekce a organizátoři průzkumu se zamýšleli i nad hlubšími piícinami problémů s romskými žáky. Proto např. vypracovali přehled ľ o lom, kde sc dělí školního věku narodily. Pobyl od narození v Ostravě v mohl podle jejich názoru ovlivnit napív znalost Českého jazyka: i stupeň : přizpůsobeni majoritě. Naopak prostředí původních slovenských osad či časté stěhováni rodin bylo pro děli obrovským handicapem. Výsledky přehledu potvrdily, že v Ostravě sc narodilo 52% školních dětí, 11% mělo místo narození v jiných měsleelv Severomoravského kraje, stejný byl podii ; děli narozených v ostatních regionech českých zemi, ze Slovenska ' pocházelo 26% školáků.
Varovné signály zaznamenaly v souvislosti sc školní problematikou uskutečněné průzkumy vztahů majoritního obyvatelstva k romským spoluobčanům. Podle nich nedošlo v uplynulých letech v tomto směru kc zlepšení, naopak zejména občanské výbory sc snažily zabránit dalšímu přistěhování romských rodin do okruhu svého působeny ,inepřizpůsobivých Cikánú" se zbavovaly i v rozporu sc zákonem. Místo požadované snahy o převýchovu Romů jejich členové raději skládali funkce, pokud si nevěděli rady s nějakým problémem. To bylo podle průzkumu vážné varováni pro další připravovanou elapu vývoje státní politiky vůči romskému obyvatelstvu - organizované rušení slovenských romských osad a rozptyl jejich obyvatelstva po celém území státu. V závěru hodnocení průzkumu se proto pokusila sekce vytýčit hlavní úkoly pro další léta, které -se ji jevily v souvislosti s celkovou úrovni vzdělanosti romského obyvatelstva jako ncjnaléhavčjší: bez ohledu na uvedené negativní zkušenosti si i nadále stanovila za cíl získat občanské výbory a obvodní komise pro péči o „občany cikánského původu" za hlavni pomocníky svého úsilí o zlepšení školní docházky a prospěchu romských dětí. Dále sc rozhodla vyhledávat pro své další působeni stálý: okruh spolupracovníků mezi ostatními pedagogy. Za ncjvýznnmnčjši cil své činnosli považovala úsilí o přednostní umisťováni romských absolventů základních škol s ukončenou školní docházkou do učebního, resp. pracovního poměru.12'1
1
m
m
m
m
K:
92
5.1. Pokusy u organizovaný rozptyl Uomťi
' V polovině .Šedesátých let bylo celkem zřejmé, že soupis romského : obyvatclslva spojený sc zákazem kočovného způsobu živola nepřinesl očekávané výsledky. Stále se nedařilo dosáhnout.úplné asimilace většiny Romů s .majoritou, prohlubovaly sc rozdily ve způsobu života a životni úrovni jednotlivých romských komunit. Za nejvělší problém považovali představitelé komunislického režimu „nežádouci soustředěni nepři/působivých obyvatel cikánského původu"- především slovenské romské osady, ale také mnohé početné komunity, které sc soustřeďovaly v ulicích a na sídlištích průmyslových měst. Situaci mohla podle nich vyřešit jednotná celostátní koncepce řešeni romské otázky a vytvořeni takových orgánů, které by měly dostatek kompetencí k jejímu prosazeni, organizačnímu i finančnímu zabezpečeni. Na základě rozhodnutí ÚV K.SČ a usneseni vlády ČSSR č. 502/1965 Sb. ze dne 13. října 1965 byl zřízen Vládní výbor pro otázky cikánských obyvatel. Usneseni zakotvilo také priority nového postupu, mezi něž patřila likvidace romských osad a chatrči na Slovensku a rozptyl jejich obyvatel po celém území státu. Do roku 1970 mělo být zlikvidováno celkem 611 osad, do českých krajů sc mělo přestěhovat 2177 romských rodin a celkem asi 14 tisíc obyvatel. Rozptýlena měla být také početná uskupeni nepřizpůsobívého romského obyvatelstva průmyslových měst; obojímu mělo podle vládního usneseni napomoci řešení bytového problému, zaměstnanosti práceschopného romského obyvatelstva, výchova a vzdělávání mládeže. Dne 18. prosince 1965 schválil vládni výbor Zásady pro organizování rozptylu a přesunu.11"1 Obrovské plánované přesuny romských obyvatel sc měly uskutečnit na základě úzké spolupráce mezi českými a slovenskými národními výbory, které spolu měly uzavírat vlastni dohody o jejich realizaci. Úkolem:českých okresů bylo zabezpečení vhodného ubytování rodin a zaměstnáni pro jejich živitele. Předpokládalo sc, že rozptyl rovnoměrně pokryje všechny české okresy, dohadovaní d časovém postupu a množství přijatých nových romských obyvatel ponechal výbor na krajských národních výborech. Určil pouze rámcově tzv. družební kraje - Severomoravský a Východočeský KNV byly odpovědny za realizaci rozptylu romského obyvatelstva kraje Východoslovenského. Do roku 1970 sc mělo podle původních představ přestěhovat z východního Slovenska na území Severomoravského kraje celkem 834 romských rodin, v rámci kraje plánovaly úřady rozptyl 26 míst-soustředční Romů a likvidaci 398 nevyhovujících bytů.13"
Už v průběhu prvních pokusů o realizaci nové koncepce sc ukázalo, že komunistický režim opět selhal při zabezpečeni svých vlastních projektů. Podle svědectví většiny zpřístupněných pramenů se řešeni od počátku setkávalo s chaotickým přístupem, nepochopením a nesprávnou
93
interpretaci regionálních úřadů. Předem stanovená směrná čísla sc ukázala jako zcela nereálná,-rozpiy! se v letech )966-1967 zdaleka nepodarilo zahájit v původně plánovaném rozsahu. Ty české kraje, v nichž se dosud ■ .soustřeďovalo největši množství romských imigrantů, byly ochotny nanej- ..: výš řešil situaci v rámci svých vlastních průmyslových středisek a často spiše podporovaly odliv ■■.„nežádoucích cikánň" zpět na Slovensko. V roce 1967 sc sice prestehovalo v rámci rozptylu zc Slovenska do českých zemi 3178 osob, celkový mechanický přírůstek však činil pouze 2135 Romů, neboť více než tisíc osob sc vrátilo na Slovensko. "
Postoj regionálních úřadů k rozptylu lze názorně demonstrovat na vývoji situace na Ostravsku, Většina orgánů decizní sféry tu zaznamenala novou koncepci celostátního řešení romské problematiky, plánované vlně ímigranlů sc však její představitelé vehementně bránili. Samotné město Ostrava mělo podle některých svědectví původně stanoven přírůstek:: 25 rodin ze Slovenska jen v průběhu roku 1966, MčstNV v Ostravě však .: sám na léta 1967-1970 plánoval přijal pouze sedm nových rodin. Odpor proti přijímáni přistěhovalců ze: Slovenska zdůvodňovaly oslravské úřady zejména lim, že v jednotlivých obvodech města narůstají problémy s Romy, kteří jsou zde již déle usazeni a jejich počet nelze zvyšoval. Do roku 1970 plánovalo město likvidaci „nežádoucích misi soustředěni" 23 rodili, 115 rodin hodlalMěstNV vystěhovat z nevyhovujících bytů. Pomocí záměrných přesunů do Čtvrti s menší koncentraci. romského obyvatelstva mělo být přestěhováno 30 rodin {celkem 240 osob). Jednáni zástupců občanských výborů z obvodu Mariánské Hory zc dne 4. dubna 1966 s uspokojením konstatovalo/že pro Ostravu platí zvláštní vyhláška, která ji vyjímá z povinnosti přijímat nové .romské rodiny na základě - zákona ě.502/1965. Ostatní okresy kraje maji podle zápisu tohoto jednání: : ustavil speciální komise pověřené průzkumem pracovních: a ubytovacích ív
možnosti, podmínek pro zajištění docházky děti do škol apod. Vc sku-:■:■■'■ tcčiiosti sc lěmilo otázkami spíše okrajové začaly zabývat fungující komise :; pro řešeni romské problematiky při národních výborech. Ty sc snažily počet nových přistěhovalců omezil na minimum, kromě již uváděných výhrad argumentovaly laké tím, že vysílající slovenské okresy nedodržuji stanovené podmínky. V roce 1966 např. okres Karviná nepřijal sedm z nových rodin z okolí Košic, neboť okres Spišská Nová Ves nastěhoval do Karviné bez vědomí zdejšího ONV šest: svých rodin. Pro rok 1967 sc plánoval rozptýľ dalších 25 rodin z východního Slovenska na Karvínsko. ONV však trval na dodržení všech náležitostí a vyžadoval ocl státu úhradu nákladů spojených sc zajišťováním pracovních míst, ubytovacích kapacit a ostatních potřeb imigrantů.1331
Všechny zprávy z druhé poloviny šedesátých let svědčí o tom, žc plánovaný rozptyl slovenských Romů zasáhl celou oblast Ostravska jen
■1 V
94
, k
K.
.minimálně. Svědčí o tom. i ...statisticko údaje, které jsou sice značně nepřesné a vzhledem k omezené evidenci stále kolísají, nicméně lze z nich vyčíst, žc v letech 1965-I96K nedošlo vc sledované oblasti k žádnému dramatickému nárňslu počtu romských obyvatel. V roce 1966 žilo v Oslnivě celkem asi 2540 osob romského původu (podle odhadů VB včetně neevidovaných 3786). Po obnoveni celostátních sčítáni romského obyvatelstva tu bylo v letech 1967-1968 napočítáno 2775 Romů. Na celém územi bývalého Ostravského kraje sc v roce 196K nacházelo podle výsledků tohoto .sčítáni asi sedm a půl tisíce osob, v letech 1966-1967 došlo v některých okresech dokonce k poklesu podílu Romů na celkovém
.poctu obyvatel (Karviná - z 8,1 na 7,4 na 1000 obyvatel, N. Jičín z 6,2 na 5,7).
Nové celostátní koncepce řešeni romské otázky využívaly instituce decizní sľéry především k lomu, aby zabezpečily organizačně a finančně přesuiiy.zdcjšiho, usazeného romského obyvatelstva z- míst jeho-.nežádoucího soustředěni". Ostravský městský rozpočet vyhrazoval pro léta 1967 a 1968 na zabezpečeni „komplexního řešení otázky cikánského obyvatelstva" celkove po jednom a půl milionu korun, ty měly být využity zejména nu opravy stávajících, resp. nových dómů a bytů pro Romy, na ..rekonstrukci a vnitřní vybaveni škol, na jednorázové sociální výpomoci
npodm»
Podrobnější správy o reakci jednotlivých ostravských obvodů na pokusy o rozptyl romského obyvatelstva v rámci města a jeho okolí lze vyčíst zc zápisů a zpráv obvodních komisi. Potíž je v tom, že čas od času sc setkávaly ObNV opět s potížemi při jejich organizaci a personálním zajištění. Např. v, obvodu Ostrava ! obnovila po roční pauze „komise pro převýchovu cikánského obyvatelstva" svou činnost v lednu 1967, kdy sc podařilo získat pro její vedení jako uvolněného funkcionáře nového předsedu Sluku. Při prvním jednání II. ledna schválila plán své činnosti, založila kartotéku pro vedeni evidence romského obyvatelstva v obvodu vc trojím vyhotovení - pro potřeby komise, městského národního výboru v Ostravě a pro VB, Zároveň se zabývala také vládním usnesením č. 502/1965 a pro jeho realizaci přijala samostatný plán opatřeni. Další zápisy však nesvědčí o tom, žc by se touto otázkou členové komise ■ speciálně zabývali a neuvádějí ani žádné informace o příchodu nových romských rodin na území obvodu v rámci rozptylu. Až do roku 1968 zasedala komise pravidelně a diky Z. Půčkové, která sc mezitím stala členkou rady Severomoravského KNV, měla i bezprostřední informace o situaci v řešení romské otázky v kraji. Projednávala však především běžné záležitosti - zpřesňováni evidence, ubytování rodin, kontrolu obsazení a hygienické podmínky v bytech. Dne 15. února 1967 např; rozhodla o přesunu třinácti v obvodu nepřihlášených rodin do místa jejich
95
původního bydliště za pomoci bezpečnosti. O-týden později.schvalovala pořadník na byty, sestavený podle bytové potřeby Romů usazených v obvodu, Přednost měli zejména obyvatelé demolic a rodiny, které obdržely ■soudní výpovědi z ■dosavadních bytů. Zařadila do něj celkem 19 osob a rozhodla, žc o přidělení bytů bude spolurozhodovat bytová komise.
Zásluhou Z. Půčkové věnovala komise mimořádnou pozornost problematice školství. Ve školním roce 1967-1968 sc podle jejích zápisů podstatně zlepšila: docházka romských děti do školy, zvláštní škola na náměstí Národní fronty uváděla:dokonce téměř stoprocentní účast:při: vyučováni. Bylo to ovšempredevším díky vyhlášce č. 117 z prosince 1965, : která pozastavovala výplatu rodinných přídavků rodičům dětí, které vykazovaly vysokou absenci, V některých případech byly rodiny školáků dokonce pokutovány, dvěma absentérům byla soudně nařízena ústavní výchova. Návrhy na pozastavení výplaty rodinných přídavků podával příslušný národní výbor a jeho povinností bylo-poskytnout příslušnou částku dítěti přímo (prostřednictvím školy) např. na zaplacení obědů v družině, na oblečení tipod, Z. Půčková sc znovu pokoušela využít svých zkušeností z práce s romskými dětmi a zavádět na základních, cvent. mateřských školách povinné přípravky. Předškolní děti romského původu v nich měly především vyrovnal svůj jazykový handicap a učit se pravidlům správného chováni. Ze 36 děti předškolního věku sc jí nakonec podařilo získat pro speciální třídu: na zvláštní škole v Kosinově ulici patnáct, z nichžjcn sedm navštěvovalo vyučováni pravidelně.1'151
Zprávy z ostatních částí města Ostravy z let 1966-1968 mají velmi podobný charakter a zabývají, scv.podstatě.stejnýim^ okruhy: problémů.. O konkrétních dopadech rozptylu - ať už slovenských či místních .příslušníků romského obyvatelstva, -sc zmiňuji jen okrajově, nebo vůbec. V Mariánských Horách žilo v těch letech podle průzkumů zdejší „cikánské komise'" 334 Romů, z toho 113 dospělých n 27.1 děti, rodin bylo 55 -.■evidence byla ovšem zřejmě neúplná. Také zde byla v některých případech miplatnčna vyhláška č.: 117/1965 o přímé výplatě rodinných přídavků dětem :(jakoduvodsc vedle špatné docházky uváděla-také skutečnost, žc rodiče ■utrácejí přídavky za alkohol), Faktury za obědy, svačinky,-nákup oděvů.
pro romské školáky proplácel přímo obvodní: národní-výbor. Školní do-.■ cházlea děti :z rodin postižených odebráním dětských přídavků se výrazně zlepšila. Obvodní národní výbor obdržel pro rok 1967 částku 15000 Kčs ■;:-na materiální:výdaje, dva tisíce pro lektora kurzu negramotných,: stejný obnos obdržela komise i na sociálni zabezpečení, z nich však do října vyčerpala jen polovinu. Dne 30. dubna 1967 byl zahájen kurz pro negramotné, z přihlášených 40 osob se však dostavilo pouze 20. Na další hodinu přišli dva, po Iřctí neúspěšné hodině by! kurz rozpuštěn.
96
Komise sc zasazovala o konečné dořešeni bytového problému, zejména o přestěhování rodin z nevyhovujících bytů na Žclezárenské ulici. Talo akce byla zřejmě součásti rozptylu romských obyvatel z misi jejich nežádoucího soustředění; podařilo sc ovšem přestěhovat pouze tri rodiny, čtyři případy zůstaly otevřeny. Do obvodu se přistěhovala rodina Kroščc-nova, která patřila v Ostravě vždy k „vzorným Cikánům11. Zakoupila si z vlastních prostředků domek v Kukuěinově ulici. S řadou dalších romských rodin však měla komise problémy, které sc ji nedařilo úspěšně řešit. Především vzrůstala trestná činnost - v průběhu roku 1967 hlásila veřejná bezpečnost 22 případů krádeži, rvaček a kuplířství. Dvanáct osob sc zodpovídalo za drobné trestné činy před přeslupkovou komisí ObNV, osmnáct případů projednával soud. Výsledky pravidelných kontrol bylň romských rodin, jichž sc účastnili také členové školské a zdravotní komise a svazu žen, často neodpovídaly představám o možnosti rychlého přizpůsobeni Romů způsobu života majority.
Ncjobsáhlcjši zprávy o výsledcích práce komise „pro řešeni cikánské otázky" a o řešeni problematiky rozptylu na Ostravsku jsou k dispozici z obvodu Ostrava 111 (Vítkovice, Kunčice, areál VŽKG v Zábřehu). Komise sc v letech 1966-1968 scházela pravidelně a na rozdíl od jiných obvodů se také časlo zabývala výsledky Činnosti na základě zákona č. 502/1965 a podávala o nich zprávy radě ObNV. Plánovala uskutečnit v prvé řadě rozptyl sedmnácti rodin usazených již delší dobu v obvodu. Teprve v roce 1968 hodlala realizovat umístěni jedné nově přidělené rodiny ze Slovenska, nejlépe do rodinného domku; Na základě postupného zlepšování evidence dospěla k závěru, že v obvodu bydli v současné době 80 romských rodin s celkovým počtem 386 evidovaných osob. Kromě nich bylo umístěno ve společných ubytovnách závodů (VŽKG, NHKG, Vítkovické stavby Kunčičky) asi 140 přechodně ubytovaných, resp. nehlásených romských zaměstnanců. Podle počtu členů a celkového stupně přizpůsobení majoritě je komise dělila do tři skupin ( v podst. na zcela asimilované, méně a nejméně přizpůsobivé-srv. další text).1:171
Za alarmující považovala rada ObNV skuteěnosl, žc ve Vítkovicích sc projevuje absolutní úbytek obyvatelstva, takže podíl Romů sc stále ■zvyšuje. Bránila se dalšímu přidělování romských rodin z rozptylu i proto, že zaznamenávala stálý úbytek bytového fondu a s novou výstavbou se pro Vítkovice nepočítalo. Naléhavě vyvstávala potřeba ubytování sedmi rodin, dalších 41 romských bytů potřebovalo nutně rckonslrukci. Např. v demolici na Místecké ulici bydlelo v naprosto nevyhovujících podmínkách celkem 19 členů rodiny Gogových. Vzhled tohoto domu budil pohoršeni zahraničních turistů, kteří kolem projížděli k Ostravě. Také v Kunčičkách bylo rutino podle komise, rozptýlit tři okruhy soustředěného ubytování 34 rodin. V průběhu první poloviny roku 1967 sc podařilo přidělil mimo
97
pořadník celkem šest bytů a jeden domek, čtyři rodiny byly rozptýleny do různých ulic. Pokračovalo také upřesňováni evidence, kontroly v by-lech, sledování školili docházky děti a začleňováni mládeže do pracovního; či učebního poměru.I1S|
... Komise pravidelně kontrolovala rozsah výdajů, jimiž zabezpečovala různé akce pro Romy. V roce 1967 dostala do záři k dispozici celkem 30 tisíc korun, z toho 26 tisíc bylo vydáno na materiální položky, čtyři tisíce vyplatila jednotlivcům ve formě podpor. Nn .příštích pět let jíbyla
; přislíbena částka vc výši i 19.000 Kcs. Kromě toho mohla Romům vyplatit část prostředků za jejich vykoupené chatrče na Slovensku, které byly ukládány u pobočky Státní spořitelny. Měli možnost si za ně koupit nábytek, avšak účty byly propláceny jen clo výše 4000 Kčs. Někteří starší majitelé vykoupených domků dostali příspěvek na stravu vc výši 200 Kčs za měsíc. U mladších žadatelů bylo poskytnuti příspěvku vázáno na koupi byiu. Jednorázovou výpomoc ve výši 4000 Kčs doslala přestárlá Cecilie
.. Hcráková, jejíž měsíční důchod činil 190 Kčs. V roce 1968 vydala komise 15000 Kčs za údržbu a opravy bytů, 4000 korun za prádlo a oděvy pro sociálně slabé. Během sledovaného obdobi se podařilo komisi uspořádat několik besed pro Romy, pro nezájem lektorů se však neuskutečnil kurz pro negramotné. Uvažovalo se o možnosti otevřeni zvláštní třídy pro romské děli, nakonec byla však tato myšlenka odmítnuta s tím, že není nutná. Jen zvolna sc dařilo řešit největší problémy s byty, takže ještě
: v dubnu 1968 nebyly splněny všechny plány na rozptyl romských rodin z mist jejich největšího soustředěni v obvodu.13'"
■ V letech 1966-1967 obnovila svou činnost komise pro řešení „cikánské otázky" v Ostravě V (Slezská Ostrava), zabývala sc především problematikou školskou a zlepšením evidence romského obyvatelstva, o rozptylu se v jejich zápisech dlouho neobjevilo ani slovo. Podle nově založené kartotéky žilo v obvodu v květnu 1966 celkem 283 osob romského původu, z toho 146 děti do 15 let, rodin tu bydlelo celkem 57. Do července následujiciho roku přibyly podle „živé" kartotéky dvě rodiny, počet Romů vzrostl na 321 osob. V září 1966 komise konstatovala, že v obvodu žije celkem 25 osob, ktcié byly v r. 1959 pojaty do soupisu kočujících a zabývala sc také úrovní bytové hygieny některých romských rodin. Teprve v prosinci téhož roku vypracovala harmonogram rozptylu části z nich, podrobnosti sc však ze zápisu nedozvidámc. V létě 1967 byla přestěhována v rámci vnitřního rozptylu rodina Františka Šimkovičc z ubytovny na Dole Zánibck, stěhováni další rodiny se zdrželo pro nemoc živitele. Nové byty byly pak do konce roku přiděleny dalšim asi pěli rodinám, komise počítala s tím, že do roku 1970 bude otázka vhodného ubytováni romských rodin v obvodu definitivně vyřešena.''"^ . :
Z ostatních obvodů Ostravy á okresů někdejšího Ostravského:;krajc jsou za celé obdobi 1965-1968 k dispozici jen velmi sporé zprávy nejen o průběhu rozptylu, ale o problematice Romů vůbec. Např. poměrně rozsáhlá informace o situaci na Opavsku z počátku roku 1966 se o zákonu 502/1965 vůbec nezmiňuje a uvádí pouze běžné stížnosti na bydlení, růst kriminality a špatnou školní docházku částí zdejších Romů. Materiály Sm KNV pak obsahují většinou jen dokumenty obecné povahy týkající se záměrů, resp. výsledků rozptylu Romů v celostátním měřítku. Rozsah rozptylu v rámci sledované oblasti (či alespoň města"Ostravy) nelze proto bohužel přesněji rekonstruoval, k dispozici jsou pouze souhrnná čísla za celý kraj, i ta však hovoří výmluvně...Na .území celého Scveromo-ravského kraje se v; létech 1966-1969 přistěhovalo v rámci organizovaných přesunů celkem 284 romských rodin (podle původních plánu to mělo být 648 rodin z vých. Slovenska). V kraji však natrvalo zůstalo pouze 245 z nich, ostatní sc vrátily na Slovensko. Ještě výrazněji o vývoji ;situaec hovoří skutečnost, že za celé toto:období výrazně převládly živelné migrace, jejichž prostřednictvím přibylo v kraji 355 rodin.1'"1 V roce 1968 už bylo i v celostátním měřítku jasné, žč původní plány rozptylu romského obyvatelstva byly zcela nereálné a celá koncepce vybudovaná na základě zákona ě, 502/1965 se zhroutila. V průběhu tohoto roku nastolil demokratizační proces úplně nové otázky, rozptyl byľzaštavcn a na podzim zrušila vláda i Vládní výbor pro otázky:cikánských obyvatel a převedla veškeré jeho pravomoci na Ministerstvo práce á sociálních věcí nově vzniklé ■ federace.
5.2. Výzkum struktur a sociální ekologie romského etnika
V průběhu šedesátých let došlo ještě k jedné podstatné změně vc vztahu k řešení romské problematiky, která výrazně zasáhla Ostravsko. Pod vlivem celkového uvolněni politické situace a změny společenského klimatu sc začal rozšiřovat a prohluboval zájem o nové vědní obory a nová témata. Rehabilitována byla i sociologie, považovaná u nás v padesátých letech za „buržoázni pavědu" a metody terénních výzkumů se začaly ve větši míře .používal i v řadě dalších ■společenskovědních oborů.Podařilo sc realizovat několik poměrně rozsáhlých interdisciplinárních projektů a v centru zájmu etnografii i dalších odborníků sc mimo jiné ocitlo také romské obyvatelstvo. V Oslravé sc pod vedením etnografky Evy Davidové uskutečnila rozsáhlá a velmi zajimavá sonda, která měla zmapovat historii, původ a rozmístěni romského obyvatelstva města, ale také jeho struktury a celkovou sociální ekologii. Po stránce metodické vycházel tento výzkum z možnosti, který mu poskytovaly v té době přístupné materiály n soudobá úroveň výzkumných metod - nebyl proto bez problémů. Přinesl však
množsiví nových poznatku a jeho publikace (bohužel:pouze v několika .výliscích hektografované zprávy) je vlastně jedním, z prvních pokusů o odborně fundované-.zpracování romské tematiky u nás v tak velkém rozsahu.5,21
Zpravit o výsledcích výzkumu E. Davidové přináší řadu cenných . poznatků z oblasti základních demografických struktur a.procesů (věková, pohlavní struktura,-- vývoj celkového poctu,:přirozený pohyb.aj.),:podrob-: nou analýzu tzv. hýlových domácností, různé vzájemné korelace slcdo-. 'váných údajů.Současnému odborníkovi poskytuje základ nejen pro. pozná-.. ni situace romského etnika V: Ostravě, na; konci šedesátých let, .ale také:, rozsáhlé -možnosti komparace dalších vývojových trendů a stavu této populace .na konci tisíciletí. S. jejich využitím počítáme při interdisciplinárně zaměřeném výzkumu; který probíhá v současné době. V dalším textu se pokusím shrnout některé poznatky z výzkumu, jež podle mého názoru potvrzuji řadu tezi předkládané historické studie. V této souvislosti ovšem musím upozorniť předem na již zmíněná metodická úskalí, která využití výsledkii.E. Davidové poněkud komplikují; : autorka provádí svou analýzu na početním vzorku 1144 soudobých obyvatel.osmi správních obvodů města:Ostravy.starších- 15 lei, pro něž měla k dispozici evidenční karly. (přihlášky. :k. pobytu). Podle jejích vlastních.; údajů: představovalo .Jolo ■ čislo 53,5% všech registrovaných romských obývate! města (zbývajících 998 byly děti do 15 let). Ve skutečnosti- (o ovšem bylo jen asi 38-41% všech RomiY žijících v té d>'bě .' Ostravě. Mimo oblast její pozornosti zůstávali pochopitelně evidenčně nepodchyceni členové romské komunity, u nichž nebylo možno sledované údaje zjistit. Lze předpokládat, že např. celková sociální a profesní struktura romské komunity Ostravy měla jcštS nižší parametry, než zachytil výzkum - neregistrované obyvatelstvo totiž řadí většina zpráv giraži^ějrHéně-jiřizpůsobivc, sociálněncjslabší: skupiny; tzv. polouscdlého: ro ni s k é h i i o b y v a s e 1 s l v a;
- výzkum C. Davidové je možno z historického hlediska využit pouze jako svědectví o situaci romské komunity na konci šedesátých let. Sleduje obyvatelstvo, které bylo ve městě v té době přílomné, vývojové trendy o-:i roku 1945 lze na jeho základě posuzovat pouze zprostředkovaně. Za (i\.icet poválečných let Ostravskem prošlo a mnohdy tu i déle působilo množství Romů z různých oblasti Slovenska, kteří sc v jeho centru trvale neusadili, presto však historii zdejší populace výrazně ovlivnili. Z prostorového hlediska je nutno samozřejmě mít na zřeteli také fakt; že výzkum zachycuje sociální ekologii typické, komunity městského průmyslového centra. V době kdy sc realizoval žilo na Ostravsku dalších šest až sedm ■tisíc Romů v prostředí od Ostravy značně odlišném, podrobnější průzkum
100
Pí-
- -j
-í ti .i i1
■H-
V-
íf
i
■
jejich sociálních struktur a celkových životních podmínek; zůstává úkolem dalšího historického studia;
-jak jsem již uváděla, E. Davidová sledovala ve svém rozsáhlém projektu řadu cílů, které zůstaly v předkládané studii mimo centrum mé pozornosti (demografické, etnografické aj. poznatky). V následujícím textu sleduji samozřejmě zejména ty problémy, které jsou pro mne zajímavé z hlediska základních vývojových trendů (např. východiskové oblasti migrací v kombinaci s délkou a misly sídelní stáže v Ostravě).
Některé další údaje výzkumu jsou sice také z těchto hledisek velmi zajímavé, bohužel však neposkytují jednoznačné a důvěryhodné závěry (zejména struktury sociálního a profesního charakteru, pro něž zřejmě nebylo možno z podkladů vyčíst přesnější charakteristiky). V tělo souvislostí je třeba zdůraznil také fakt, že autorka sc nemohla vyhnout některým dobovým pojmům a kategoriím (rozděleni romského obyvatelstva do skupin podle stupně přizpůsobivosti, jejich tzv. životni úrovně),
0 jejichž vágnosti jsem sc už zmiňovala. Sama si ostatně neúnosnosť této kategorizace uvědomovala, jiná;však nebyla k dispozici. Dobové terminologii a principům státní politiky vůči Romům jc do jisté míry poplatná
1 v jiných souvislostech, mimo jiné také v celkovém přeceněni kladného trendu vývoje romských-komunit, který léta normalizace ani situace po roce 1989 nepotvrdila. . •
Bez ohledu na tyto problémy je možno ze studie 11. Davidové čerpal řadu postřehů, které doplňují, upřesňují a v mnohém i potvrzuji závěry mých historických- analýz: vývoje ostravského romského obyvatelstva po roce 1945. V následujícím textu sc pokusím jě zformulovat do několika základních okruhů.
Východiskové ohlusti: n(ľ Slovensku: cvldcnčiú karty umožnily autorce určil u 56,9% sledovaných Romů místo narozeni (ve 473 případech nebyl tento ú daj u veden, ve 13 byl sporný). Soudím, žc u většiny osob narozených ještě na Slovensku, které pocházely z tam trvale usazených rodin, jc možno tato místa (cvent. u přivdaných žen alespoň oblasti; v nichž leží) považovat za původní východiska migrací do českých zemi .(což samozřejmě neznamená, že se před usazením v Ostravě nemohli pohybovat delší dobu po různých oblastech ČSR). Z přehledů E. Davidové vyplývá,:že celkem 13! sledovaných Romů (35,1% z těch, u nichž je uvedeno rodiště, 11,4%-všech evidovaných) pocházelo z okresu Spišská ; Nová Ves. Na druhém místě by! východiskem okres Poprad (83 osoby, 22,4% z uvedených míst narození). Celkem pocházelo z okresů tehdejšího východoslovenského kraje 372 osob, tj. 32,5% všech registrovaných dospělých a 56,5% těch z nich, u nichž lze zjistit rodiště. Počet dospělých osob narozených v ostatních okresech ČSR přesahuje pouze v jednom případě 20 {27 olašských Romů z okresu Topolčany). V roce 1969 žilo
101
.v Ostravě i 14 dospělých romských obyvatel přistěhovalých z desíti okresů západního Slovenska (necelých 10% evidovaných), 117 se narodilo na středním Slovensku, z moravských a českých okresů přišlo 4,8% evidovaných osob romského původu. Tento vzorek potvrzuje všeobecně rozšířený názor, že většina romských imigranlíi trvale usazených v Ostravě pocházela z oblasti východního Slovenska; vzhledem k tomu, že neregistrovaní přistěhovalci se většinou uchylovali ke svým trvale usazeným rodinám či blízkým známým, lze předpokládat, žc skutečný počet rodilých východoslovenských Romů žijících v Ostravě byl ještě vyšší.
Bez znalosti dalšich charakteristik a dostatečného okruhu osobních či rodinných svědectví není možno z pouhého určení východisek migraci vyvozoval .obecnejší historické závěry. Vycházím však z již citovaných údajů a svědectvi pramenů i literatury, z nichž je zřejmé, že v historicky postižitelné době byla celková sociálni skladba i životni podmínky východoslovenských Romů horší, než v ostatních regionech země (a za války: i bezprostředně po ni se ještě prudce zhoršily). Různé přehledy přistěhovalců na Ostravsko potvrzuji, žc pro ně bylo typické také vysoké pro- ;
■icerilo negramotnosti, vyšší podii nepřizpúsobivých skupin apod. Můžeme zřejmě předpokládat, žc celková: sociální situace vc východiskových sídlištích mohla představovat jakýsi „vstupní handicap" pro celou řadu rodin, které se po roce 1945 přistěhovaly do Ostravy. Souvislosti s dalšími výsledky analýz E. Davidové a našich vlastních výzkumů nám pak ukážou, zda a do jaké míry se tato skutečnost projevila na dalších osudech ostravských rodin,
Dálka si(telniMnže;JajÍMU\'islosn<&\migr(ičnimi východisfo' a xpodmínkami pn usazeni v Ostravě: jednotlivé etapy příchodu a celková délka sídelní stáže ostravských Romů na konci šedesátých let potvrzuji některé mé úvahy o početnosti a charakteru migračních vln. Od roku 1945 žilo v Ostravě podle přehledů E. Davidové pouze 5 registrovaných osob, v letech 1948-1955 přišlo asi 80 Romů, kteří v Ostravě zůstali až do data průžkuniti: Z nich 26 pocházelo z východního Slovenska, 11 ze středního; u třiceti osob ncízc východisko zjistit, zbytek přišel z ostatních krajů ČSR. Tyto údaje potvrzuji, žc v prvních poválečných letech nepředstavovala Ostrava příliš atraktivní cíl migrací a až do počátku padesátých let:: neposkytovala právě nejvýhodnější podmínky pro trvalé usazeni. Svou roli tu zřejmě sehrály .zejména - velmi špatné podmínky ubytovací a další důvody, o nichž jsem podrobně hovořila vc druhé a-třetí kapitole. (V úvahu,-. musíme vžit i další skutečnosti - od této doby uplynulo už patnáct a více let, vzhledem k vysoké úmrtnosti Romů v poměrně nízkém věku se mnozí ze starších členů rodin přistěhovalých v prvních vlnách migraci šedesátých let nedožili;-někteří z poválečných přistěhovalců se už natolik asimilovali, že je majoritní úřednici vůbec nepočítali
W.
.11
m
M
\ i-
k romskému etniku, apod.). Ať už byly důvody jakékoliv (v další etapě kvalitativního výzkumu se pokusíme je blíže dešifrovat)1 k. zajimavým výsledkům E. Davidové patří fakt, žc poiizc asi osm procent romských obyvatel Ostravy překračovalo v roce 1969 celkovou délkou sídelní Stáže 14 lei (z východoslovenských Romů to bylo 31 osob). Podle E. Davidové měla délka sídelní stáže podstatný vliv zejména na druh a místo pobytu v Ostravě (trvalý pobyl vc městě mělo téměř 100% imigranlň, usazených zde do roku 1964).
Ncjvělši počet v Ostravě v roce 1969 usazených (a registrovaných) romských obyvatel přišlo do města v letech 1956-1964. Celkem to bylo 553 osob (48,3% dospělých), výrazně mezi nimi opět převažovali přistěhovalci z východoslovenských okresů (204 osob), kdežto ostatní okresy ČSR byly zastoupeny maximálně 1-15 osobami. Analýza migrací za kratší časové úseky by jistě otevřela celou řadu dalších otázek, mne však nejvíce zajímají eventuální možné souvislosti s fakty historického vývoje těchto let. V prvé řadě je to vliv zákona o trvalé sedentrarizaci a následujícího soupisu v roce 1959; příliv imigrantů se výrazně zvýšil už v letech 1956-1958 a následkem zákonných opatření spojených se soupisem byla část romských rodin pod vnějším tlakem přinucena se v Ostravě trvale usadit. V předcházejícím textu citované dokumenty svědčí o tom, žc zákon podstatně neomezil řízený ani živelný mechanický pohyb romských obyvatel. Postupně se však měnily podmínky v Ostravě. Na jedné straně stále ještě převažoval hlad po nových-pracovních silách nad snahou decizni sféry přistěhovalectví omezovat, Na druhé straně projevovaly na počátku šedesátých let jednotlivé ostravské obvody výraznou snahu po zlepšeni ubytovacích podiriinck Romů a celkové povzneseni jejich sociální úrovně (srv. kap. 5). Za prozkoumáni samozřejmé v této souvislosti slojí i otázka, zda a do jaké míry byla mladá a střední generace Romů 'šedesátých let adaplabilnější na podmínky průmyslového města než jejich rodiče, kteří vyrostli v tradičním prostředí slovenských osad a těžko hledali v českých zemích místo k trvalému usazeni.
Poslední období E. Davidovou sledovaného mechanického přírůstku romských obyvatel Ostravy je kratší, na jeho počátek v roce 1965 navázalo bezprostředně zahájeni tzv. řízeného rozptylu. Ve čtyřletém časovém úseku přibylo ve městě celkem 497 registrovaných dospělých Romů, je tedy zřejmé, žc počet trvale se usazujících se i nadále zvyšoval. Je ovšem otázkou, nakolik se na tomto přírůstku podílel řízený rozptyl obyvatelstva slovenských romských osad, který měl na Ostravsko podle plánů směřovat z družebniho Východoslovenského kraje. Za celé toto období totiž přibylo v Ostravě pouze 137 Romů narozených na východě republiky, navíc nelze odhadnout, kolik z nich v rámci živelných přesunů.
102
103
.-Zajímavá je v této souvislosti poznámka autorky výzkumu, žc v druhé polovině šedcsátýdvlcľ stoupa! spiše počet pfo
-Počet Romů evidovaných v průběhu "let 1965-1969 byl zřejmě z velké míry také výsledkem" celkového "zlepšeni evidence v rámci „vnitřního rozptylu". Podíl přistěhovalců mezi usazenými ostravskými Romy se zmenšoval samozřejmě také pod vlivem rozrodu rodin, jejichž děli sc rodily na teritoriu města. Všechny tyto údaje v podstatě potvrzují svědectví dokumentů o snaze ostravských úřadů z druhé poloviny šedesátých let zabránit dalšímu masovému přílivu slovenských imigrantň,
.Rozmístěni romských obývate} na teritoriu města:ve vztahu svýclso- r disky niigraci, dálkou sídelní stáže: a ú
príchod Romů do Ostravy bylo typické, žc vznikala střediska početné koncentrace rodáků z určitých oblastí Slovenska vc starých čásleetv města.
V nich bylo dost zchátralých domů určených k demolici, prázdných suterénních a obchodních prostor, vylidňující se dělnické kolonie. Hlavním důvodem tohoto soustředěni byla však zřejmě snaha přistěhovalců nepřerušit někdejší příbuzenské a lokální vazby. Značná část středo-: slovenských Romů (34,2%) sc usídlila vc Slezské Oslravě.a v Muglinově, pro rodáky zc západního Slovenska byl zřejmě přitažlivější střed města, na jehož teritoriu sc usadilo 17,5% z nich. ..
Většina východoslovenských Romů sc usazovala a ještě v roce 1969 bydlela v Přívoze (106 osob - až do likvidace kolonie Krausovec v roce 1962 zřejmě mnohem více). Další početná skupina si zvolila okrajové části středu města - např. Poděbradova třída na tzv.Fiľcjdáchsc stala doménou rodin z okresu Spišská Nová Ves (56 osob; celkem z vých. Slovenska 97).
V domciclv hornické kolonie Hlubinská osada vc Vítkovicích žilo 33 východoslovenských rodáků, mezi nimi 25 z okresu Poprad, převážně pří-sUišniků rozvětveného rodu PolhoŠovcůz osady Velká .Lomnica. Do-roku 1955 se romské obyvatelstvo Ostravy soustřeďovalo pouze na teritoriu člvrtí Oslrava-slred, Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Slezská Ostrava, Hrušov a Muglinov. V těchto částech města žila převážná část:romského obyvatelstva (S5,6%) ještě koncem-šedesátých:-let..Ani v :této době tu nebyla úroveň bydleni příliš dobrá - podle přehledu MčstNV Ostrava (jeho kritéria bohužel nejsou přesněji popsána) jen pět Romů bydlelo „velmi dobře". Naproti tomu 48 osob evidovaných v těchto čtvrtích mělo podmínky bydleni nevyhovující, dvě z nich v demolici. NcjvĚtši skupinu mezi nimi představovali již zmíněni rodáci z okresu Poprad. V průběhu šede-
■ií sátých let:byla: v rámci vnitřnilío rozptylu postupně zlikvidována všechna místa „nežádoucího soustředěni cikánů" vc staršich čtvrtích, takže úřady mohly konstatovat, že např. i 85% Romů z východního Slovenska (celkem 319 osob) má bydleni „vyhovující". Podle uváděných zpráv „cikánských komisí" i analýz E. Davidové to byly vesměs 1-2 pokojové byty vc starší
104
«ť
š:
hromadné zástavbě, po rekonstrukci sc základním hygienickým vybavením, v nichž žily převážně početné, časlo i vicegenerační rodiny.
V letech 1956-1959 (cca 58 registrovaných) a ještě častěji-v Sede-; sátých letech (celkem 100 osob) získávala už část zejména.-. mladších;; obyvatel romského původu také byty v obvodech Kunčice, Kunčičky, Poruba, Zábřeh, Hrabůvka, Ani v těchto případech však většinou nešlo o byly zc soudobé panelové výstavby, které byly v té době považovány za komfortní. Výsledkem bytové politiky ostravských úřadů byla skutečnost, žc v roce 1969 žilo celkem pouze 19 dospělých registrovaných Romů v kategorii bytů „velmi dobrých"; z nových čtvrti jen sídliště Zábřeh a Jižní město nabídla romským rodinám po jcdíiom novém bytu první kalcgoric. (E. Davidová ovšem soudí, žc „kvalitně bydlící Romové už často nejsou zařazeni do .evidence cikánského etnika").'13'
Na druhé straně ovšem je třeba zdůraznit, žc v průběhu šedesátých lei sc průměrná úroveň ubytováni Romů i podle výsledků šetření E. Davidové zlepšila.Vyhovujici bydleni mělo celkem 1050 registrovaných dospělých Romů (pochopitelně také jejich rodinní příslušníci do 15 let). Nevyhovující bylo stále ještě ubytování 71 romských obyvatel, přičemž také v rámci nových sídlišť (Zábřeh, Jižní měslo a Poruba) sc uvádí 17 bytů v nejhorši kategorii. Důvodem jejich zařazeni byla zřejmě špatná úroveň hygieny, cvent. přelidnění. Např. vc dvou dvoulctkových domech na Dělnické ulici v Porube bylo ubytováno 47 registrovaných osob a dvě nehlásené početné rodiny z východního Slovenska. Charakteristická pro Ostravu je skutečnost, žc až na jednu výjimku (7 příslušníků rodiny olašskčho původu) všichni obyvatelé bytů nejnižší kategorie pocházeli z Východoslovenského kraje.
Ekonomická a sociálni struktura romského obyvatelstva Ostravy, jeji vztah ke kvalifikaci a úrovni vzděláni: učinit si na základě statistických přehledů E. Davidové přesnější představu o těchto kategoriích je dost obtížné. Je to zřejmě především vina podkladů, které byly značně nepřesné, nedodržovaly jednotný postup vymezení sledovaných ukazatelů a navíc často blíže necharakterizovaly obsah užívaných pojmů. Např. v tabulkách označených „skupiny povoláni" sc směšují ukazatele profesního zařazení s kategoriemi sociální skladby á kvalifikace. Autorka se v několika případech vrací ke starším přehledům z roku 1966, ty jsou však bohužel nesrovnatelné se statistikou z let 1968-1969, takže také neumožňují přesnější přehled. Nezbývá tedy než se pokusit srovnat to, co je k dispozici a pokusit se alespoň o několik obecnějších postřehů.
Ekonomická aktivita: V roce 1966 bylo podle uváděných přchlcdiV evidovaného romského obyvatelstva v Ostravě ekonomicky aktivních celkem 651 osob - z toho 455 mužů. !09 žen a 87 mladistvých. Mimo pracovní pomer bylo kromě 57 adolescentů 42 mužů a 396 žen pro-
105
duklivního věku, z loho 32 pobíralo plný, 8 Částečný invalidní důchod. (Údaje převzala autorka z tabulky, v niž jsou uvedeny laké ostatní sledovaně okresy - z lěch byía nejpříznivějši situace údajně na Karvinskú, kde nepracovali pouze 2 muži. V okrese N..Jičín bylo nepracujících mužů 6, na Opavsku 8; celkem bylo aktivních 90,7% mužů a 30% žen v pro-duktivnim věku).
V roce 1969 uvádi aulorka v Ostravě pouze 6 nepracujících mužů. aktivního věku, další bychom zřejmě mohli hledat mezi 190 osobami, u nichž nebylo zaměstnaní v kartách vůbec uvedeno; procento ekonomicky aktivních žen sc jeví jako poněkud nadsazené (celkem 293, tj. 52,4% evidovaných), v domácnosti bylo 293 žen (25,6%). Dále bylo registrováno 50 důchodců (bez uvedení typu důchodu), 8 studentů a učňů. Celkem vykazuje tabulka 600 ekonomicky aktivních osob; z bližších údajů b jejich sociálním zařazeni nás jistě nepřekvapí, že mezi ostravskými Romy nebyli v r. 1969 soukromníci ani příslušnici svobodných povoláni či absolventi vysokých škol, ostatní sociální kategorie sc uvádějí jako „povoláni".
Profesní zařazeni, kvalifikační úroveň:; jako samostatná, jednoznaě-ně určená zaměstnanecká kategorie jsou uváděni v roce 1969 pouze řidiči.: Bylo jich 23, téměř polovina z nich pocházela z Východoslovenského kraje, z toho šest z okresu Spišská Nová Ves. Toto zaměstnáni uvádí autorka jako vyšší kvalifikaci, což je možno akceptovat s jistou výhradou, neboť z jiného přehledu sc dozvíme, že sedm z nich bylo plně, resp. zčásti negramotných. Je otázka, zda mohli zvládnout autoškolu nebo spíše jen jednodušší kurz závodní dopravy. Pravděpodobně šlo o druhý uváděný příklad - z pramenil jiné povahy víme, že Romové sc občas objevuji jako řidiči menších přepravních prostředků uvnitř závodů - vysokozdvižných vozíků, ještěrek a p od. Dále žilo podle E. Davidové v uváděné době v Ostravě pět kvalifikovaných dělníků VŽKG a dva hornici - jejich skutečné pracovní zařazení však není uvedeno. Bez uvedení profese a bližších údajů o zaměstnavateli je Zaznamenáno dalších 10 „kvalifikovaných dělníků". Kromě dvou rodáků ze Spiše a jednoho z okresu Trebišov měli všichni pocházet ze středního Slovenska. Vzdelanostní struktura „kvalifikovaných" dělníků sc zřejmě příliš nelišila od úrovně řidičů, neboť mezi všemi evidovanými Romy jsou pouze tři hotovi absolventi střední školy či učiliště. Specifickou strukturu vykazovaly z hlediska odborné přípravy zaměstnané ženy romského původu - byla mezi nimi uváděna pouze jedna kvalifikovaná dělnice (bez bližších
Všechny tyto nepříliš konkrétní údaje o počtu a úrovni romských zaměstnanců, kteří měli alespoň určitou odbornou průpravu pro výkon svého zaměstnáni, jsou celkem zanedbatelné ve srovnání s počty nekvalifikovaných dělníků: z evidovaných romských obyvatel Ostravy sc mezi;
106
ně řadilo celkem 505 osob (44,2% všech.registrovaných nad 15 let s uvedeným pracovním zařazením, 84,2% ekonomicky aktivních). Hutni závody zaměstnaly 74 nekvalifikovaných romských pracovníků, na dolech jich bylo 32 (jak víme z jiných pramenů, vesměs při povrchových pomocných pracich); Poměrně často sc mezi obory v nichž Romové pracovali objevuji služby, ovšem opět bez bližšího rozlišení. Samostatně se uvádějí „nižší; zaměstnanecké služby", v nichž sc angažovalo celkem 50 romských zaměstnanců bez kvalifikace. Téměř polovina z nich (23 osob) pocházela z osad východního Slovenska. Kvalifikační struktura mužských romských zaměstnanců z této oblasti byla všeobecně nejméně příznivá - celkem :sc do kategorie nekvalifikovaných dělníků radilo 91,6% ekonomicky : aktivních a 58,6% všech dospělých Romů z Východoslovenského kraje.
Úroveň kvalifikace ostravských Romů přesně odrážela jejich celkovou vzdelanostní strukturu. Ta pak nejlépe dokládala výsledky všech pokusů odpovědných instituci o zvýšení gramotnosti romského obyvatelstva a zlepšení školní docházky dětí. První přehled z roku 1966 šc souhrnnými údaji pro celý kraj uvádí pro město pouze 73 negramotných mužů, 175 žen a 19 mladistvých;(v.-celém''kraji bylo podle něj navíc 300 negramotných mužů, 258 žen a 50 mladistvých, z loho např. v okrese hVýdck-Mísick 130 mužů a 120 žen, na Opavsku naopak pouze 14 mužů). O věrohodnosti léto statistiky lze ovšem s úspěchem pochyhovat. E. Davidová zjistila na izákladc evidenčních karet a '■■.'■vlastního terénního průzkumu (a všechny zprávy i statistické přehledy z konce šedesátých let to potvrzují), že vc skutečnosti byla situace v Ostravě daleko horši: mezi 1144 registrovanými dospělými ostravskými Romy bylo v roce 1969 celkem 27,7% zcela negramotných (317 osob, z toho 197 žen), 2-1,3% (278 osob, z toho 142 ženy) pologramotných, celkem 395 osob neabsolvovalo všechny třídy základní školy (208 mužů a 187 žen dokončilo povinnou školní docházku v nižších třídách). Všichni dohromady představovali lito „nedoukové" 86,5% vší registrované dospělé romské populace v Ostravě. Toto číslo bylo bezesporu alarmující a zřejmě celkově převyšovalo zjistitelné údaje z přehledů vzdelanostní struktury romského etnika v celé ČSSR (údaje nejsou zcela srovnatelné, koncem roku 1966 sc udávalo v českých zemích 6,5 tisíce negramotných Romů do 40 let, podle cenzu z r. 1970 mělo základní vzdělání - zřejmě i neukončené - cca 62,8%; Romů v ČSSR, 9,7% mužů a asi 2% žen vykazovalo odborné nebo vyšší školy.).,13iZarážející jc skutečnost, že u poslední vlny přistěhovalců po roce 1965 je procento osob s žádným a neúplným vzděláním proti průměru ještě vyšší - činí 88,4%. Nízká úroveň vzdělanosti sc přitom netýkala jen dospělých ostravských Romů, ale i soudobých .školáků. Více než dvě pětiny dětí ukončilo ve školním roce 1969-1970 školu v pálém ročníku (810 z celkového počtu 1857 absolventů základního vzdělání).
107
V celkovém -přehledu podobně jako u předcházejících ukazatelů ; nejhůře dopadá vzdělanost Romů pocházejících z východního Slovenska. Negramotných bylo mezi nimi 146 (39,2%), pologramotných 76 (20,4%), neukončenou docházku mělo 27,7%. Celkové jich prošlo úspěšně základní školou pouze 47, tedy 12,6%. Z hlediska věkových skupin vykazovali nejvyšší procento negramotných a pologramotných jako u všech ostatních romských obyvatel ČSR důchodci (46 z 50). Vzdelanostní skladba žen byla stále ještě poznamenána vysokou negramotnosti (41% ).Zajímavé ovšem je, že v té době bylo v Ostravě zjištěno celkem osm studujících,
z toho Iři vysokoškoláčky a dvě dívky v kategorii „studenti a učni".
Kategóriu „Uvolni urovná" ve vztahu k ostatním strukturám: zařazeni všeho romského obyvatelstva do tří kategorii, které vycházelo v podstatě zc stupně jeho přizpůsobení majoritě, bylo typickým výplodem: státní politiky šedesátých let, Používaly je instituce decizni sféry, běžně sc s nim setkáme i v odborné literatuře až do konce osmdesátých let. Jak jsem už uváděla, nepovažuji za užitečné rozvádět podrobněji oficiální charakteristiky skupin, neboť v praxi bylo jejich vymezeni velmi vágni. Většinou odrážely alespoň do jisté miry celkovou sociálně-spctcčcnskou úroveň jednotlivých romských komunit (rodin i širších příbuzenských a lokálních společenství), míru jejich schopnosti kopírovat navenek způsob života majority. Odborná literatura je zpravidla uváděla jako specifický ukazatel sociální struktury romského obyvatelstva. Eva Davidová si uvedomuje ošidnost ukazatele „životní úrovně" těchto tří skupin, ovšem z nedostatku jiných možnosti jejich delení přejímá a pokouší-sc na jeho základě i o určité korelace. Uvádím některé z nich spiše pro ilustraci dobového pohledu na ostravské Romy:
V roce 1969 bylo z 1144 evidovaných dospělých romských obyvatel Ostravy zařazeno 149 (13%) do kategorie 1 (asimilovaní), kat. II.(schopní přizpůsobeni) zahrnovala 571 osob (49,9%),„obtížně adaptabilní" zbytek se podílel na celkové; struktuře ostravské romské populace 37,1%. (Vé skutečnosti ovšem bylo „nepřizpůsobivých" Romů vc městě mnohem vtee, neboť níezi ně jistě patřila velká část těch, kteří nebyli vůbec evidováni.) Podle uváděných přehledů byly tyto Iři;skupiny rozmístěny celkem rovnoměrně v jednotlivých ostravských čtvrtích; pouze Ostrava V (Slezská Ostrava), kde sídlila velká část asimilovaných Romů zc středního Slovenska (srv. s. 93) vykazovala tepší skladbu romského obyvatelstva-44,5% příslušníků 1. kategorie, 40,1% kat. II, zbytek 15,4% nepřizpůsobivých. V Ostravě VII (Radvanicc) bydlelo jen 28 Romů, ani jeden z nich však nebyl zařazen do 1. kategorie.
Statistické přehledy potvrzuji, žc míra adaptability Romů do značné míry závisela na jejich původu. Nepříznivě podle nich dopadali rodáci ze Spiše, z nichž bylo do kat. I zařazeno jen 16 osob (12,2%). Celkový
108
n
1 ».
:
4 P
r.
podíl východoslovenských Roinú na skladbě této skupiny byl 'příznivější (13,7%) zejména díky rodákům z okresu Poprad (22,2%). Nn nejnižším slupni přizpůsobivosti přesahovali průměr o 1,2%, nejhůře opět dopadal okres Spišská Nová Ves s téměř padesáti procenty neadaptabilnich. Ncjpříznivějši skladbu zc všech imigranti! vykazovala rodáci z okresu Žiar: nad Hronom - z celkového počtu 20 osob bylo 12 v kategorii 1, ve dvou ostatních po čtyřech. Vliv délky sídleni stáže na míru přizpůsobeni romského obyvatelstva novému prostředí nebylo zřejmě možno na základě sledovaných ukazatelů objektivně posoudit.
Na rozdíl od rodiště hrálo profesní zařazení a stupeň kvalifikace při rozhodování obvodních národních výborů o struktuře romské populace na jejich území méně významnou roli. Svědčí o tom fakt, že z 22 řidičů bylo do kategorie 1 zařazeno devět, z dalších 16 kvalifikovaných dělníků pouze sedm, zc tří studentek jedna. Naopak ukazatel dosaženého vzděláni odpovídal „životní úrovni" dosti výrazně. U negramotných převažovala kategorie III. (53,6%), v první jich bylo pouze 22. Vc skupině s neukončeným vzděláním převažovala kategorie II. (60,6%). Složení absot-vcnlů celé ZDŠ vypadalo následovně: 1. kategorie 44 osob (29,1%), II, celkem 71 pns!ušmkiY{47%), nejnižší kaleg. 36 osob (23,8%).
Ncujasněnost a nepřesnost obsahu pojmu životni úrovně romského obyvatelstva dokládá tabulka, která by měla charakterizovat situaci koncem šedesátých lei v celém kraji. Na rozdil od ostravského přehledu jsou v ni uvedeny poěly rodin. Za zcela bezproblémový považovala decizni sféra okres Opava, lede je uvedeno celkem 127 rodin I. kategorie/pouze 2 byly zařazeny do kategorie druhé, v nejnižší není ani jedna (navzdory tomu, žc např. ve Vítkově přetrvávala velmi neutěšená situace s ubytováním Romů). V okrese Karviná převládala II. kategorie s počtem 233 rodin, v okrese Frýdek-Místek byly dokonce téměř tři čtvrtiny rodin označeny jako nepřizpúsobivč. Na Novojičinsku, kde byla dlouhodobě usídlena jedna z nejvyspělejšich romských komunit kraje, podle úředníků ONV přesto převládala II. a 111. kategorie (44,7% a 36%). Opět jen pro ilustraci uvádím, žc na celém území českých zemi bylo v těchto letech zařazeno do I, skupiny 40,6%, do 11. 41,5% a do III. pouze necelých 18%
-      ■ 14fiJ "
Romů
: V ostatních kapitolách své studie E. Davidová dokládá řadu dalších jevů a procesů, o nichž jsem se v předcházejícím textu zmiňovala - např. postupný rozklad tradiční romské velkorodiny u usazených romských komunit, trvale přežívající izolaci a převážně negativní vztah makrosociety ke všem skupinám Romů bez ohledu na stupeň jejich „přizpůsobení" apod. Její závěry jsou nám dnes podkladem pro další plánovaný výzkum, jehož výsledky budou vyžadovat samostatnou publikaci.
109
h i-
1
5.3. Krize státní pnlitiky vůči Romi'im
Konkrétni -situace v řešeni problemntiky romského obyvatelstva, jak jsem seji pokusila .v. přcdcházcjicich kapitolách popsal, nabízí řadu podnětů k zamyšleni. Komunistický systém, klerý se v průběhu šedesátých lei již plně etabloval, vnášel do procesu vývoje romského obyvatelstva a jeho vztahů s majoritou nadále řadu specifických rysů. Na rozdíl ód chaotického pristúpi: padesátých let, jehož následky jsem sc pokusila shrnout vc 3. kapitole, sc v tomto období režim naopak pokoušel vytvořit a realizovat řižený'program asimilace Romů. Jeho politika však jakoby mimoděk vyvolávala řadu zcela protichůdných a pro decizní sféru zřejmě nečekaných problémů. V literatuře byly v obecné rovině mnohé nepříznivé následky jeho opatřeni již poměrně podrobně popsány.
Nedávno např. slovenská socioložka M. Dubayová ve svých studiích ■ a polemických vystoupeních zdůraznila, že vedle akcelerace urbanizačního procesu jc pro vývoj všech složek společnosti (zvláště však romského obyvatelstva):*'období komunistického režimu charakteristická destrukce vnitřokillíurnich regulačních mechanismů: „V kultúrnej antropológii jc pravidlom, žc čím uzavretejši typ kultúry, tým silnejšie sú deštrukčné účinky nesystémových vstupov, tým menej je „kultúrny korpus" schopný regenerácie a revilalizácie."''17' Výzkum na regionální, úrovni podle mých poznatků její tezí- plně potvrzuje: formální administrativní zásahy, které : jsem popsala v předešlých kapitolách, nevedly kc sledovaným cílům, ale naopak výrazně destruovaly přirozené kulturní regulátory romského společchstvi, založené na skupinových, zejména rodinných vztazích. Fakta o rozpadu tradiční romské rodiny, nárůstu pro Romy nezvyklých forem kriminality (prostituce, kuplířství) jsou dostatečně známa, méně sc hovoří o dalších souvislostech:
Pod vlivem více méně vynucených migraci,';které navíc směřovaly převážné do anonymního prostředí českých průmyslových center, sc kromě dosavadních inTraetnických vazeb zpřetrhaly také veškeré tradiční vazby na majoritní komunity v původním prostředí. Ty samozřejmě nikdy nebyly bezkonfliktní a Romové v nich zaujímali většinou velmi podřadné postavení. Charakterizovala je však závislost na konkrétním lokálním společenství, v němž každá skupina i jednotlivec plnil svou „předepsanou" sociální roli v přehledném, srozumitelném systému. Po odchodu z rodných slovenských osad se romským komunitám a většinou ani jednotlivcům až na výjimky (většinou již dříve asimilováni) nedařilo navázal nové společenské kontakty, makrosocicla je mezi sebe v pravém slova smyslu a v plné míře nepřijala. Po stránce sociální i ekonomické se stávali všichni příslušníci romského etnika zcela -závislými na anonymním státu. Ten nenabízel žádné podnětové stimulátory, žádnou hlubší motivaci pro
■
j.
„otevíráni" romských komunit,.pro jejich organické a neformálni začleněni do celospolečenských struktur. Jeho úsilí o začlenění Romů do majoritní společnosti nejdříve jakýmsi samovolným procesem a později stále silnějším nátlakem shora, sc samozřejmě nemohlo setkat s úspěchem.
Jak jsem se pokusila ukázal, poněkud příznivější' byla situace v tomto směru v místech menšího soustředěni romských imigrantů vc venkovských obcích. Byly tam vesměs lepší podmínky pro řešeni základních sociálních potřeb (ubytování, pracovní zařazení), styk mezi nimi a majoritou byl neformální, bezprostřednější, obě komunity nebyly zpravidla vůči sobě tolik uzavřené jako vc městech. Podle svědectví pamětníků tu např. docházelo v šedesátých letech již běžně kc smíšeným inlcretnickým sňatkům - jc ovšem otázkou, na jaké sociálni bázi a s jakou odezvou u různých vrstev obou skupin obyvatelstva. Hlubší příčiny pííp. důsledky těchto procesů stejně jako další s nimi související jevy může objasnit jen rozsáhlejší teritoriální průzkum, který v současné době již probíhá. Dosavadní studium archivních pramenů i současný slav integrace romských komunit vc většině těchto středisek naznačuji, žc ani na venkově sc nedařilo Romům výrazněji pronikat do zdejších „vyšších" sociálních struktur - ať už prostřednictvím rodinných či zaměstnaneckých vztahů /(ojedinělé jsou případy výhodnějšího profesního zařazeni - např. trakto-risté). ..- -.■'■■
V anonymním městském prostředí byl pro většinu Romů průnik do vyšších příček struktury majoritní společnosti léměř nemožný. Nesouviselo to jen s celkovou nízkou úrovni vzdělanosti as odlišným, pro majoritu nepřijatelným způsobem života (který však na druhé straně - jak jsem sc pokusila dokázat na ostravském příkladu - majoritní úřady dlouhodobým neřešením bytového problému a ostatních sociálních problémů Romu spiše fixovaly). Obecnější příčinou byla i skutečnost, žc sám komunistický režim vytvářel vlastni, vůči řade společenských vrstev uzavřenou (nebo i nepřátelskou) hierarchii, do niž bylo obtížné proniknout z jakékoli v ideologicky odlišné, nestandardní pozice. Romové měli vhodné třídní předpoklady, chyběla jim však potřebná ideologická výzbroj, V tomto směru jc příznačné zjištěni, žc i v případě romských aktivistů, vzorných pracovníků a úderníků byla považována legitimace KSČ za nezbytný předpoklad nebo alespoň vizitku ulehčující kontakt s decizní sférou.
Dalším typickým rysem komunistické společnosti, který sc podepsal na pozicích a postojích Romů, byla celospolečenská devalvace významu vzděláni; V prostředí, které soustavně preferovalo manuální práci a opíralo svůj systém o „dělnickou třídu", se projevily veškeré snahy o podníceni zájmu Romů o elementární školské znalosti jako neúčinné. I tu chyběly základní motivační podněty - na Ostravsku sc např. při celkové mzdové
nivelizaci finančnC- vyplácela nekvalifikovaná pníce. Region poskytoval dostatečné množství pracovních príležitosti, které umožňovaly okamžitý, stálý a velmi slušný výdělek. Finanční motivace byla pro živitele početných. romských rodin pochopitelně velmi významná. Zvyšování kvalifikace nebo studium v tomto směru nezajišťovaly rychlý a zaručený efekt, ale znamenaly spiše dalši výdaje a nezaručovaly ani lepší perspektivy pro budoucnost. K lomu přistupoval sám školský a vzdělávací systém, který byl romskými dětmi i jejich rodiči :často vnímán jako nepřátelský a nepochopitelný (formálnost, nepřiměřené požadavky, nepochopeni mentality romských školáku, rasové předsudky spolužáků, někdy i ' učitelů apod.) • \.';;;;v:>.;>^v^
Pro komunistický školský systém bylo charakteristické, že ke zdokonaleni registrace romských školáků a k jejich lepší školní docházce (v r. 1966.už navštěvovalo pravidelně školu nsi 56% romských děti příslušného věku) nedospěl podněcováním přirozeného zájmu děti a jejich rodičů o vzděláni, ale převážně administrativními, donucovacími metodami. Přitom rezignoval na projekt tzv. vyrovnávacích trid^ který se na Ostravsku výrazně osvědčil a jehož výsledky potvrzovaly, žc romské děti jsou stejně nadané, přičinlivé a dobře vzdělavatclné jako kterékoliv jiné. Místo toho preferoval masové přeřazování romských školáků do zvláštních škol, pro jejichž absolventy se možnosti:dalšího vzdělávání automaticky zužovaly. Ani základní Škola však neposkytovala Romům příliš mnoho individuální péče a příležitosti - velká část romských dětí ukončovala základní vzdělání v nižších třídách. Přitom se nepodařilo vytvořit žádnou ucelenou, praxi ověřenou koncepeľ dalšího vzdělávání nebo alespoň pracovni výuky-.-'romských^^'absolvcntiV'vVetšina chlapců přebírala nekvalifikovaná místa svých otců, .děvčata: předčasně (podle názoru majority) zakládala rodinu.: Negramotných starších romských. občanů pak ubývalo spiše následkem přirozeného vymíráni než diky jejich alfabetizaci.
Výsledkem úsilí režimu o povznesení vzdělanosti romského obyvatelstva byla skutečnost, že sc sice dařilo postupně likvidovat vysoké procento jeho - negramotnosti, nicméně celková úroveň vzdělanosti Romů zůstávala hluboko pod celospolečenským průměrem. Na Ostravsku byla přitom situace pod vlivem uváděných příčin ještě horší, než v jiných velkých městech. V době, kdy sc v Praze, Brně, Bratislavě, Košicích začínaly formovat nepříliš početné, nic výrazné skupiny romské inteligence, trpěla Ostrava naprostou absenci středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných Romů, nepočetní studenti z jejich řad často vyšší vzděláni z různých důvodů nedokončili.
Hluboký úpadek postihl v letech komunistického režimu svébytnou, bohaté strukturovanou tradiční romskou kulturu. V podmínkách sloven-
škých osad byli jejími tvůrci i nositeli prakticky všichni členové komunity, po rozbili rodinných a lokálních vazeb rychle upadala znalost jazyka. Druhá generace přistěhovalců začala ve velké míře užívat specifickou smíšeními romských, slovenských, maďarských a českých dialcktů,odbor-níky označovanou „clnolckt". Tento jazyk sc po stránce gramatické i sémantické vyznačoval zjednodušenými, nekultivovanými vyjadřovacími prostředky,, což představovalo mj. velký handicap pro romské školáky n častý důvod jejich zařazováni do zvláštních škol. Velká většina rodin přestala soustavně pěstovat původní zvyklosti a obřady, mizel tvůrčí přistup k písňové a slovesné tradici. Komunistický režim v souvislosti s neuznáním clnicity navíc často romskou kulturu potlačoval, snažil sc ji vměstnat do rámce „lidové umělecké tvořivosti" majority. Soubory, které Romové vesměs spontánně zakládali, sc setkávaly s finanenimi potížemi, administrativními zásahy apod. Spolu s likvidací romských tradic mizelo ovšem víc než jenom tvůrčí projevy kultury. Postupně sc stíraly, někdy i vytrácely také ty stránky života romských komunit, které mohly obohatit duchovní život a .vzájemné vztahy celé společnosti (soudržnost rodin a jejich přísný vnitřní řád, skromnost a preference duchovních hodnot, samozřejmost solidární výpomoci, bezprostřednost a vstřícnost apod.) Mladé romské rodiny, zejména ty z nich, které sc trvale usadily v prostředí průmyslových měst, začaly přebíral nové kulturní vzory, v jejích rámci také např. mnohé vnější rysy utvářející sc konzumní společnosti, její masovou kultům apod. Těmto vlivům sc většina romských komunit nedokázala úspěšně bránit - snad nejvýrazněji však zasahovaly právě ty skupiny romského obyvatelstva, které se navenek jevily jako asimilované, „nejlépe přizpůsobené" životnímu způsobu majority. Celospolečenský marasmus vyvolával a posiloval u mnohých romských komunit celou řadu dalších negativních, krizových jevů - např. nové formy parazitismu, neúctu k individuální tvořivosti, svérázný vztah k vlastnictví (všechno patři všem, je možno beztrestně rozkrádal „cizí" - státní majetek).
Tyto obecné závěry vycházej! z analýz vlivu komunistického režimu na utváření celospolečenského klimatu a v jeho rámci i na vývoj romského etnika v českých zemích. Praktická realizace státní politiky vůči romskému obyvatelstvu na Ostravsku přináší řadu konkrétních poznatků o jejich dalších nepříznivých důsledcích. Pro dlouhodobé trendy vývoje a postavení Romů byla podle mého názoru alarmující zejména skutečnost, že ani zdánlivé úspěchy v řešeni dílčích otázek nepřispívaly ke komplexnímu řešeni integrace Romů do majoritní společnosti. Od přelomu padesátých a šedesátých let se vyhrotilo několik základních tendencí, které působily spiše opačné:
a) Dnes už snad nikdo z odborníků nepochybuje o tom, že zákon č. 74/1958 o trvalém usazení kočujících osob byl diskriminující. Ocitl
112
II
m
113
se dokonce v rozporu i s původními zásadami komunistického režimu, ■který se na počátku padesátých.!cl pokoušel budovat svou politiku vůči Romům na občanských': principech. Komunisté si ovšem jeho diskriminační charakter nikdy nepripustili. Podle predstav aparátu KSČ a státních orgánů bylo cilem zákona uzavřít počáteční etapu nekoordinovaného přístupu k romskému obyvatelstvu a nastartovat radikální změny v jeho převýchově. Realizace tohoto cile ovšem už v počátcích narazila na problémy, které politiku režimu vůči Romům provázely od počátku. V prvé řadě to byla špatná koordinace a odborná ncujasnčnost připrav opatření, neschopnost odpovědných orgánů jednoznačně a srozumitelně . ■formulovat zásady, z nichž měl vycházet soupis kočujících a důsledně trvat na jejich realizaci. V jeho průběhu proto došlo k průtahům, stovky osob byly zapsány neoprávněně nebo nesprávně zařazeny, Mnohé omyly pak úřady po několik let se značnými potížemi napravovaly, části zapsaných Romů způsobilo omezeni pohybu značné komplikace, aniž by vyřešilo např. problémy s ubytováním.
Na druhé straně se ukázalo, že snaha o administrativní omezení a řizeni živelného pohybu společensky nezakotveného obyvatelstva je zcela mamá. Početné skupiny Romů - často právě ty, jichž se měl zákon týkat především, se neuměly nebo nechtěly jeho ustanovením podřídit a prostě je ignorovaly. Představitelé režimu museli nakonec sami konstatovat, že zákon ani soupis nesplnily očekávání. Trvale nepřinesly kladné výsledky ani v těch oblastech^ kde se zpočátku podařilo celkovou situaci zlepšit -např. v upřesněni evidence obyvatel, školou povinných děti, doplnění dokladů apod. Neustávající pohyb jednotlivců i skupin a další administrativní zrněny: vnášely do celého systému opět zmatek. Zákon i soupis se tak zařadily mezi: ta opatření komunistického režimu, při jejichž realizaci znovu prokázal neschopnost důsledně realizoval svá vlastni rozhodnuli.
b) Šedesátá léta představovala novou etapu vývoje komunistického režimu, oficiálně označenou jeho představiteli za „dovršení socialistické výstavby společnosti". Bez ohledu na prohlubující se ekonomickou krizi prožívala společnost období relativní stabilizace, zlepšeni sociální situace a životni úrovně hůře situovaných vrslev, postupného uvolňováni politické situace^ Na řešení „romské otázky" zpočátku pro nával administrativních a právních změn nezbývat prostor a čas, postupně však vyvstával naléhavý problém: jak zařadit Romy do rámce tzv. vyspělé socialistické společ-nosti, jejíž předstírané klady se snažil režim deklaroval i vůči světu. Stále -; trvaly problémy s velmi špatnou úrovní jejich bydlení, hygieny, vysokým stupněm negramotnosti a nízkou kvalifikaci, odlišnou mentalitou a způ-sobem života, který se vymykal z nonny, závazné pro všechny. občany. státu. Většina dosavadních opatřeni, která měla podle původních představ
1 >
■
I ii
J
vést k rychlé asimilaci romského obyvatelstva s majoritou, se míjela účinkem nebo působila při liš pomalu a přinášela jen sporadické výsledky. Režim sc proto snažil zdokonalit dosavadní a hledal nové metody a cesty řešení.
c) Výsledky mělo přinesl zejména mnóhenťdňslednějši uplnlňovniií principů politiky vůči Romům,, které bylý rozpracovány v přědeházcjícihv období. Zodpovědnost se opět přenášela na základni složky ■státního aparátu - národní výbory a jejich různé komise a subkomise, občanské výbory, složky Národní fronty. Ty měly zabezpečil důsledné vedení evidence, přidělování bytů, kontrolu zdravotní péče a dodržování hygieny, škoini docházky, kultúrni a. osvětovou činnost mezi Romy. Rozbor konkrétní situace na Ostravsku v první polovině šedesátých let opravňuje k závěru, že v některých směrech se skutečně situace romského obyvatelstva viditelně zlepšila.
Rozvoj stavebnictví, zejména budován! nových sídlišť otevíralo možnost alespoň částečného řešeni bytové otázky. V prvé řadě se národní výbory na Ostravsku snažily odstranit maringotky, likvidovat místa „nežádoucího soustředěni Cikánň" vc starých částech města. Ubytováni romských rodin, klerč'postupně opouštěly demolice a dělnické ubytovny,; se řešilo pokud možno individuálně, např. jednotlivé obvody města Ostravy je zařazovaly buď do všeobecných nebo speciálních pořadníků. Ve městech se snažily příslušné orgány řídit zásadami rozptylu romských rodin do několika obvodů, stěhovaly je většinou do starších rekonstruovaných přízemních bytů, respektovaly i přání oddělit je od majoritních obyvatel, kteří většinou přijímali nové romské obyvatele s nedůvěrou. V tomto období sc na Ostravsku neuplatňovalo masové stěhováni ■■■.Romů .do nově vybudovaných panelových sídlišť, která pro ně rozhodně nepředstavovala vhodný způsob ubytováni. Řešení bytové otázky ovšem neprobíhalo všude rovnoměrně a bylo spíše záležitosti průmyslových středisek - opět sc projevila typická nedůslednost a neschopnost decizní sféry řešit problém v celém rozsahu. Maringotky zmizely z ulic Ostravy, dlouho ale přetrvaly v Komárově, velmi neutěšená bytová situace přežívala ve Vítkově, na Karvinskú a Frýdccku.
Pokračoval poměrně.. příznivý vývoj zdravotní péče, zejména o matky s dětmi, o školní mládež. Postupně mizely typické choroby romských osad, zejména tbc, očni a kožní nemoci, dětské epidémie. V této oblasti pomáhalo zlepšeni evidence, důraz na využíváni zdravotnických poraden, na němž záleželo i přiznáni sociálních dávek {opci tedy forma administrativního nátlaku, v tomto případě však docela úspěšná) Podle V. Vavrly rodilo v roce 1966 už 94% ostravských romských matek y porodnicích (v roce 1960 to byla pouhá třetina). V době těhotenství
114
115
navštěvovalo poradny asi 78% žen, úmrtnost kojenců klesla na 75 promile (.slálc ovšem byla výrazně vyšší než 27 promile n majority).''1*'
Ke zlepšení zdravotního1 slavii'. romského obyvatelslva přispívaly další vlivy - např. uváděné řešení bytové siluace, celkový sociální vzeslup trvale usazených rodin. Na něm se nepodilela pouze zaméstnanosl a poměrně slušné.průměrné příjmy v ostravských průmyslových závodech, ale také důsledné uplatňováni sociálních dávek (přídavky na'děti, důchody apod.) To se ovšem na druhé straně stávalo také Irvalým zdrojem mnoha problému. Progresivní výpočet dětských přídavků např. zajišťoval poěcl-' ným romským rodinám dostačující příjmy i bez ohledu na odměnu za nekvalifikovanou, fyzicky namáhavou práči;.:Nepřímo tak motivoval sklon k abscnlérslvi. bukiěstvi, vyhýbáni se pravidelnému pracovnímu poměru;Také I; přiznáni invalidního důchodu přistupovaly často úřady benevolentně: a některé skupiny Romů se rychle naučily loho využívat (zmiňovala jsem se např. o schopnosti olašských Romů orientovat se v právních i jiných předpisech). Pokusy o zpřísnění výplaty sociálních dávek (zejména odebíráni dětských přídavků rodičům: a jejich přímé -využívání k sociálni pomoci dětem) měly zpravidla jen krátkodobý účinek, neboť neustálé změny v organizaci péče o Romy znesnadňovaly evidenci a důslednou kontrolu. Není snad ani třeba zdůrazňovat, že přerozdělováni společenských prostředků a takovéto formy péče o sociální zabezpečeni obyvatel zesilovaly závislost Romů ( a nejen jich) na státu. Posilovaly v nich představu, že je povinností společnosti se o ně postarat, aniž by se sami přičinili o zabezpečováni svýclvpotřeb.
d) Přes veškerou snahu komunistického režimu o asimilaci romského obyvatelstva zůstávala jeho značná část stále v kategorii „nepři-žpůsobivýeh" (podlé soudobých charakteristik 11L skupina). Oficiální zprávy odhadovalyjejichpodíl v celostátním měřítku už pouze na 20-25% (včetně neregistrovaných), na Ostravsku se: v místech většího soustředění tento podíl většinou výrazně zvyšoval (srv. předcházející podkapitolu). Uvádělo se, že žiji nadále v nevyhovujících hygienických, zdravotních a sociálních poměrech, jejich děti nenavštěvuji pravidelné školu, zabývají se žebrotou, drobnými krádežemi apod. Ačkoliv byla většina z nich zahrnuta v roce 1959 do soupisu; pokračovali v živelném pohybu po územi ■;. státu, úřadům se nedařilo velkou část z nich evidenčně podchytit, často údajně měnili také zaměstnavatele (ovšem už výsledky soupisu z r. 1958 nás přesvědčily o tom, že v lomto směru decizní sféra často: líčila situaci pod vlivem předsudků nepravdivě). Nedostatky v evidenci vedly také k tomu, že se nedařilo definitivně likvidovat místa „nežádoucího soustředěni Gikánů", neboť je rozšiřovaly, někdy i znovuvytvářety nově přicházející skupiny.
Ještě větší problém z hlediska majority představovali samozřejmě.. Romové olaššli. U těch sice násilné usazeni postupně vskutku vedlo k výraznému omezeni mobility a Ic podstatné změně způsobu bydleni a života, ovšem pouze navenek. Nerozhodovalo ani jejich zařazení podle skupin, neboť ve skutečnosti lpěli mnohem úporněji než oslalni subetnické skupiny na udržováni tradičních zvyklosti a hodnot, výrazně sc distancovali od ostatního romského obyvatelstva a zůstávali uzavření i vůči makrosocictě. Nadále si utvářeli svůj vlastní svět, v němž platily zásady nesrozumitelně a většinou i nepřijatelné pro majoritní společnost.
c) Navenek sc zlepšující sociální a hmotné podmínky Romů byly ve svém souhrnu poznamenány nedůslednosti, povrchním přístupem i účinkem a neřešily základní rozpory, které se nahromadily v politice státu vůči romskému obyvatelstvu. V polovině šedesátých let sc začala ve zdánlivém protikladu k dílčím úspěchům v řešení romské problematiky projevovat u Romů apatie, nezájem o akce, které nepřinášely okamžité výsledky, někdy i nepřátelský postoj vůči snahám o „převýchovu". Představitelé decizní sféry a ostatní veřejní činovníci, na něž sc přenášela odpovědnost za výsledky práce mezi Romy, pociťovali bezmoc vůči jakémusi „bumerangovému efektu"; který jako by neustále vracel tytéž problémy. V činnosti komisí, občanských a národních výborů, složek NF na Ostravsku narůstala v lepším případě pasivita a formálnost, v horším odmítavé, nepřátelské postoje vůči romským spoluobčanům.
0 Z uváděných příkladů je zřejmé, že dosavadní formy práce s Romy v mnoha případech selhávaly. Na konci šedesátých let už bylo jasné, žc představy o úplné asimilaci romského obyvatelstva jsou nereálné. Vůbec se nesplnilo očekáváni představitelů komunistického režimu, že sociální a ekonomické povzneseni Romů povede k jejich rychlému společenskému □ kulturnímu splynuti s majoritní společnosti. U části romského obyvatelstva se sice podařilo dosáhnout určité nápodoby způsobu oblékáni, bydlení a některých dalších rysů konzumního způsobu života; ve skutečnosti to však byla změna velmi povrchní a byla dosažena za cenu zhrouceni tradičního sociokulturního systému romských komunit. Ve svém celku představovalo romské obyvatelstvo Ostravska na konci šedesátých let po stránce sociální, profesní, vzdelanostní i kulturní stále ještě nedostatečně stratifikovanou, uzavřenou a izolovanou, z pohledu majority „zaostalou" skupinu přežívající na okrají společnosti.
117
navštěvovalo poradny>iKÍ 7X% žen, iiiiirlnosl kojchcu.klcsln na 75 promile (stále ovšem byla výraznú vyšší než 27 promile u majority).1'11" ::-'".V;::-; K. e zlepšení zdravotního stavu romského obyvatelstva přispívaly dal.ši vlivy - napr. uváděné řešeni bytové situace, celkový sociálni vzestup trvale usazených rodin. Ná něm se nepodílela pouze zaměstnanost a poměrně slušné průměrné příjmy v ostravských průmyslových závodech, ale také důsledné uplatňováni sociálních dávek {přídavky na "děti, důchody apod.) To se ovšem na druhé straně stávalo také trvalým zdrojem mnoha problémů. Progresivní výpočet dětských přídavků např. zajišťoval početným romským rodinám dostačující příjmy i bez ohledu na odměnu za nekvalifikovanou, fyzicky1 namáhavou práci. Nepřímo lak motivoval sklon k absentérstvi, bulačslví, vyhýbání se /pravidelnému'■ pracovnímu :poměru..Také k přiznáni invalidního důchodu přistupovaly často úřady benevolentně a některé skupiny Romů sc rychle naučily toho využívat (zmiňovala jsem se např. o schopnosti olašských Romů orientovat sc v právních i jiných předpisech). Pokusy o zpřísněni výplaty sociálních dávek (zejména odebíráni dětských přidavků rodičům a jejich při mé. ■ využíváni k sociálni pomoci dětem) měly zpravidla jen krátkodobý účinek, neboť neustálé zniěny v organizaci péče o Romy znesnadňovaly evidenci a důslednou kontrolu. Není snad ani třeba zdůrazňoval, že přerozdělovaní společenských prostředků a takovéto formy péče o sociálni zabezpečeni obyvateľ zesilovaly závislost Romů ( a nejen jich) ha státu. Posilovaly v nich představu, že je povinností společnosti sc 6 ně postarat, aniž by sc sami přičinili o zabezpečováni svých potřeb.
d) Přes veškerou snahu komunistického režimu o asimilaci romského obyvatelstva zůstávala jeho značná část stále v kategorii „nepři-způsobivýeh" (podle soudobých charakteristik 111. skupina). Oficiální zprávy odhadovaly jejich podíl v celostátním měřítku už pouze na 20-25% (včetně neregistrovaných), na Ostravsku sc v místech většího soustředěni tento podii většinou výrazně zvyšoval (srv. předcházející podkapitolu). Uvádělo sc. že žiji nadále v nevyhovujících hygienických, zdravotních. a sociálních poměrech, jejich děli nenavštěvuji pravidelně školu, zabývají sc žebrotou, drobnými krádežemi apod. Ačkoliv byla většina z nich zahrnula v roce 1959 dD soupisu, pokračovali v živelném pohybu po území státu, úřadům se nedařilo velkou část z nich evidenčně podchytit, často údajně měnili také zaměstnavatele (ovšem už výsledky soupisu z r. 1958 nás přesvědčily o lom, že v tomto směru decizni sféra často líčila situaci pod vlivem předsudků nepravdivě). Nedostatky v evidenci vedly také k tomu, že sc nedařilo definitivně likvidovať místa „nežádoucího soustředění Cikánů", neboť je rozšiřovaly, někdy i znovuvytvářcly nově přicházející skupiny.
■'i
.leště větší problém z hlediska majority představovali samozřejmě Romové :olaššli. U . těch siee .násilné usazeni :jn)s(uphě;.vs;kú'lkii-vvcdlo . k výraznému omezeni mobility a k podstatné změně způsobu bydleni a života, ovšem pouze navenek. Nerozhodovalo ani jejich zařazení podle skupin, neboť ve skutečnosti lpěli mnohem úporněji než oslabli subelnické skupiny na udržováni tradičních zvyklosli a hodnot, výrazné sc distancovali od ostatního romského obyvatelstva a zůstávali uzavřeni i vůči makrosocictě. Nadále si utvářeli svůj vlastní svět, v němž platily zásady nesrozumitelné a včlšinou i nepřijatelné pro majoritní společnost.
c) Navenek sc zlepšující sociální a hmotné podmínky Romů byly ve svém souhrnu poznamenány nedůslednosti, povrchním přístupem i účinkem a neřešily základní rozpory, které sc nahromadily v politice státu vůči romskému obyvatelstvu. V polovině šedesátých lei sc začala ve zdánlivém protikladu k dilěim úspěchům v řešení romské problematiky projevovat u Romů apalic, nezájem o akce,;které nepřinášely okamžité výsledky, ,. někdy i nepřátelský posloj vůči snahám o „převýchovu". Předšlavitelé decizni sféry a ostatní veřejní činovnici, na něž sc přenášela odpovědnost za výsledky práce mezi Romy, pociťovali bezmoc vůči jakémusi „bumerangovému efektu", který jako by neustále vracel tytéž problémy. V činnosti komisí, občanských a národních výborů, složek NP na Ostraváku narůstala v lepším případě pasivita a fomiálnost, v horším odmítavé, nepřátelské postoje vůči romským spoluobčanům.
0 Z uváděných příkladů jc zřejmé, žc dosavadní ľormý prúce s Romy v mnoha případech selhávaly. Na : konci šedesátých let už bylo jasné, žc představy o úplné asimilaci romského obyvatelstva jsou nereálné. Vůbec sc nesplnilo : očekáváni představilelů komunistického režimu, žc sociální a ekonomické povzneseni Romů povede k jejich rychlému společenskému a kulturnímu splynuti s majoritní společností. U části romského obyvatelstva sc sice podařilo dosáhnout určité nápodoby způsobu oblékání, bydleni a některých dalších rysů konzumního způsobu života; vc skutečnosti to však byla změna velmi povrchní á byla dosažena za cenu : ., - - zhrouceni tradičního sociokulturnilio systému romských komunit. Vc svém f'ý '/ celku představovalo romské obyvatelstvo Ostravska na konci šedesátých let po stránce sociální, profesní, vzdelanostní i kulturní státe ještě ŕ^/i/ nedostatečněstratifikovanou, uzavřenou a izolovanou, z pohledu majority „zaostalou" skupinu přežívající na okraji společnosti.
117
6. Pokus o nové řešeni
Události lz\\ pražského jara v roce 1968 se sice neprojevily v řešeni romské otázky v eelostátniní měřítku'.■bezprostředně, presto však zasáhly do jeho Vývoje -velmi výrazně; Především byla v listopadu 1968 vládním usnesením č..384 definitivně odmítnula koncepce rozptylu. Problematika romského obyvatelstva byla v téže době nově svěřena do péče ministerstev (federálního a národních) práce a sociálních věcí, jejich proslřcdnictvím však především na sociální odbory krajských a okresních národních výborů. Důraz se měl zpočátku klást zejména na sociálně-výchoviiou práci mezi Romy, zároveň probíhala příprava k vytváření nové koncepce řešeni romské problematiky. >■:■/
V průběhu osmašedesátého roku sc pod vlivem celkového rozvoje prvků občanské společnosti výrazně zaktivizovala také činnost představitelů romského etnika zcjmciia z řad nepříliš početné inteligence.. . Už v březnu začalo několik aktivních předáků připravovat založeni vlastni . organizace. Jejím cíleni sc mělo stát především povzneseni politické a kultúrni úrovně romského etnika a řešeni jeho postavení ve společnosti. Na podzim rozeslali představitele slovenských Romů několika ústředním institucím návrh na vytvořeni Svazu československých Cikánů. V dubnu 1969 povolilo Ministerstvo vnitra činnost romské organizace na Slovensku, dne 30. srpna 1969 sc konal v Brně ustavující sjezd českého Svazu Cikánň-Romň. V jeho rámci bylo založeno také několik hospodářských . organizaci,, začal vycházet .první romský časopis, v roce 1971 se členové delegace SCR zúčastnili prvního kongresu Světové romské unie v Londýně; Do roku 1972 vzrostl počet členů svazu na osm a půl tisíce osob. ..'■■■.■..;., :.'.■.-:.-..:'.".
: Existence SCR umožnila jeho reprezentantům poprvé se zúčastnit aktivně formulace nově koncepce: řešeni ■;. romské otázky, která byla : završena vydáním vládního usneseni u. 231/72. Podle něj sc stěžejním úkolem stala společenská integrace romského etnika - jeho základní : z. vyrovnáni s.majoritou zejména v oblasti sociálni a ekonomické, kulturní L a společenské. Hovořilo sc v něm také o respektování určitých etnických specifik Romů, která měla být zkoumána prostřednictvím vědeckých metod, především sociologického a etnografického výzkumu. Na počátku sedmdesátých let však nastupovala tvrdá „normalizace" politického života, jejíž oběti se záhy stal také Svaz Cikánů (Romů). Záminkou k jeho rozpuštění v dubnu 1973 se staly určité nesrovnalosti v hospodařeni jeho zařízení, ve skutečnosti byl jeho hlavním důvodem spor o postavení Romů : jako plnoprávné národnostní skupiny.I49) Definitivní odpověď na otázku, zda se v následujících letech státní politika vůči : Romům podstatně, ó změnila,může dát teprve další výzkum - nicméně mnohé indicie naznačují,
žc prostor pro realizaci původních představ romských aktivistu a několika : nadšených odborníků sc slále zužoval Typická je například skutečnost', žc z ideologických důvodů nebyly v původní podobě publikovány výsledky objektivních terénních průzkumů. Situaci na Ostravsku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nemohu bohužel vzhledem k zužující se pramenné základně popsat v dostatečném rozsahu, přesto sc pokúsim alespoň stručně charakterizovat některé základní trendy.
6.1. Činnost Svazu Cikánů-Uomft na Ostravsku
Podle celostátního soupisu romského obyvatelstva z prosince 1968 žilo na sledovaném teritoriu Ostravska 7930 příslušníků romského etnika. ...■Kromě Ostravy patřila k obcím s jejich nejvčtŠi koncentraci města Karviná (865 osob), Prýdck-Mistck (647 osob), více než 350 jich bylo napočítáno také v Opavě, Havířově a Orlové.151" Navzdory stálému výraznému přírůstku romských obyvatel regionu sc úřední zprávy v letech 1968-1969 :■' téměř zcela odmlčely. V bouřlivé politické atmosféře nezbývalo zřejmě na řešeni jejich problémů dost času. Na základě úředních zpráv není možno ani podrobněji rekonstruovat činnost Svazu Cikánů-Romů, která měla na Ostravsku dosti výraznou odezvu.
Podle dochovaných Zpráv sc začala činnost svazu rozvíjet v rámci kraje už ke konci roku 1969. První z nich je z října toho roku, krajská organizace sc zřejmě začala formovat v prosinci pod vedením předsedy jejího přípravného výboru Zikmunda Vagaic, technika podniku Tatra Studénka. Ustavující konference krajské organizace proběhla v prostorách ostravské nové radnice 28. února 1970. V té době už údajně fungovaly základní organizace ve všech okresech kraje, údaje o jejich členské základně sc však značně rozcházejí. Podle zprávy předložené na konferenci měl v té době v Severomoravském kraji svaz 1100 členů a 10 okresních organizací, z nichž nejlepší výsledky vykazovala Olomouc, Šumperk a Nový Jičín. Ncjvčtší problémy byly se založením organizace vc Frýdku-Mistku. Zakladatelé měli v řadě míst velké potíže sc získáváním spolehlivých; akceschopných funkcionářů, s hrazením nájemného zá pronajaté místnosti apod. V Ostravě sc v té době účastnil schůzí různých komisi zástupce KV SCR Didi, setkáváme sc také se jmény krajských funkcionářů:Absolona a Vagaic. Už v průběhu měsíce ledna 1970 se objevily v tisku první zprávy o akcích jednotlivých místních, resp. obvodních výborů SCR na Ostravsku. Např. v Odrách chystala zdejší organizace v půli ledna ples, na Bruntálsku se pokoušeli funkcionáři s pomocí kulturního střediska vytvořit hudební soubor, v Ostravě I proběhlo v posledním týdnu ledna jednání sc zástupci obvodního výboru SCR o plánu
19
ihc regime effort to find a new 'way in the Gypsy policy culminated and even through legal instrument!;. The scries of the government mandates left, outwardly, the principle of Ihe isssimitaiion nnd tried lo find ways jo certain social and cultural integration of llic Gypsy popubiiion. Mill the testimonies from the Ostrava region approoves the fact that el'lectivily in the real conditions was low. The next wave of the immigrants from east Slovakia caused escalation of the problem and the the decision authorities mostly tried to put up the old routines. In many cases this situation caused the lotal resignation as for solving the Gypsy problem. But in this period the number of (he arcliiwe malerial is falling and therefore is necessary lo uppruovc and confirm such tendencies during the ibl lowing research. • .. .":-.;'■/:^':^WS;^^
. .This -'attempt of the analysis or lite evolution of ihc Gypsy population in the Ostrava regioii after the 1945 offers two indisputable conclusions: during looking for Ihc roots'or the lodays d is integral ion or the Gypsy population in the Czech lands is necessary lo point out the role of the historical research, which has been leaving bill." One of its necessary parts is Ihc method of the regional hislorical probe which can help lo formulate some general dala on the Gypsy population in the Czech lands. The Gypsy population in lite last stage ol' the communist regime was in the havcnlcss situation caused by inorganic hits of the regime after the WWII. In ihc last stage of Ihc communist regime era was the majority of the Gypsy population on the side or out of Ihc society. Improvement of the social situation of Ihc Gypsies nnd partial nctillurizalion of such components of the Gypsy elhnic which adapted themselves to the assimilation press are only external cover. Under this cover we can find ihc losl of Ihc traditional values, crisis and devaluation of Ihc whole sociocullural system of the Gypsy communities. Still lasts the very low educational and nualificational level which disallows the lull exercise oflhc Gypsies in the modem society. Lasting isolation nnd growth of !c mutual ill will arc entail of the regime which deeply hit the whole sociciy.
Conclusions, based on this historical research, can not be considered as final solution of the examined problems. The project of the continuous inlcrdisciplinar project counts with Ihc usage of such methods andproccsscs which enable us to find deeper causes and demonstrations of the one component or the current crisis of the present Czech society.
(English by V. Staneik)
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY: ip archivní fomlv:
Statni ústřední archiv Praha, fond'ŮV KSČ, ideologické ockl. Zemský archiv Opava,
fondy: Policejní ředitelství Moravská Ostrava 1894-1045"
Krajský výbor Komunistické strany Československá- (K.V'.KSČ) v Ostrave 1950-1959 .  Severomoravský KV KSČ v Ostravě I960-19K9
Krajský národní výbor v Ostravě (KNV), č. I, (1907) 1945-1945-1954;
:  ě. II, (1944) 1955-1960; nezpracovaný materiál /.let 1949-1960 Severomoravský (Srn) KNV v Ostravě, nezpracovaný materiál z let 1960-1980; Srn KNV v Ostravě, Odbor -V-sociálních věci a pracovních sil I; ■'   Srn KNV v Ostravě, odbor kultury . .    Moravskoslezský zemský národní výbor v Brně, expozitura Moravská Ostrava 1945-1949
Státní okresní archiv Opava,
fondy: Okresní úřad v Opavě (1756) 1850-1938 (1948) .. -: Ústřední národní výbor v Opavě 1945-1949 Jednotný národní výbor v Opavě (1945) 1949-1954 "... Okresní národní výbor (ONV) v Opavě (1945) 1954-1960   ./ . ONV Opava-vcnkov 1945-1949 . ONV Vitkov (1945) 1949-1960 ONV Hlučín (1935) 1945-1960 (1965)
Městský národní výbor (MěstNV) v Opavě, nezpracovaný m'alériái MěstNV ve Vítkově, nezpracovaný materiál
Státní okresní archiv Uherské Hradiště,
fond:   Okresní úřad Uherské Hradiště 1850-1945  .'..
Statni okresní archiv Karviná,
fondy:   ONV Český Těšín 1945-1948 .
ONV Český Těšín 1949-1960 .■/í'h-^ý:
ONVFryštál 1945-1949 -l- Dodatky 1, II
ONV Karviná 1949-1960 (1963) + Dodatky
142
Státní okresní archiv Nový Jičin, Tondy:   ONV Nový Jičín 1949-1960 -
ONV Bílovce 1949-1960 i •    ONV Frenštát p. Radhoštěm 1949-1960 :
Archiv městu Ostravy, . '. fondy:  Okresní úřad Moravská Ostrava 1900-1941
Ústřední národní výbor v Ostravě 1945-1949 ;i Jednotný národni výbor, Městský národní výbor v Ostravě 1949-1957- ...          ■                                                    ■  ' ' ■'■ |
Obvodní národní výbor (ObNV) Ostrava-Přivoz 1954-1960 5 ObNV Ostrava-střcd(l947) 1954-1971 (1972)
ObNV Ostrava-Vitkovicc (1953) 1954-1971 (1972) |; ObNV Ostrava-Mariánské Hory 1954-1971
ObNV Slezská Ostrava 1954-197! :
ObNV Ostrava-Zábřeh 1954-1971 (1974) £
ObNV Ostrava-Muglinov, Heřmanicc, Michálkovice (1890) s
1954-1960(1961) 5
MNV, ObNV Ostrava-Pomba 1945-1971 I
ObNV Kunčice, Kuněičky 1954-1971 |
b) Ostatní pramenný materiál: |i
- noviny, časopisy: NOVÁ SVOBODA |
ROMANO DŽANIBEN 1
ROMANO KŮRKO |
VESNICKÉ NOVINY (vydav. ONV Vítkov) 1
-krásná litcratnrai film, TV, vzpomínky pamětníků: $
Daniel. R.: Housle a kůň. Rukopis, v archivu autorky. |
Doga, J, - Uz.clac, M.: Cigáni idú do neba. Košice 1993. (Scénář a hudba ||
k filmu). §
Lackova, E.: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Triáda Praha 1997. §
Pašo paňori (Videoklip skupiny KALE). $
Rozhovor s Janem Horváthcm, Poruba, 21.6.1999. I
Rozhovor s Alexandrem Kovaczcm, Dilovcc, 14,7.1999. |
Rozhovors romskými asistenty u přiI. setkáni Hnutí R, Brno 6.5.1999. |
Sekera, J.: Děti z hliněné vesnice. Čs. spisovatel Praha 1957. i|í
Slancu,Z:Cikánský tábor. Praha 1974. f.
Vzpomínky Bartoloměje Daniela. Životni příběhy ročníku 1924, č. 2. ÚSD 4: AV ČR Praha 1996, s. 19-24.
c) Edice pramenů, statistiky:
Jurova, A.: Rómska problematika 1945-1967. Dokumenty, I .-4. časť. ÚSD A V ČR Praha 1996.
Mngynr statistika! kozlcmcnyck. Budapcst 1895. Nečas, C: Andr'oda tabori-s. Brno I9S7.
Nečas, C: Aušvicalc lii kher báro. Brno 1992 (soupisy obětí holocaustu). Sbírka zákonů RČS, ročník 1958. Praha 1959.
Seznam obci s cikánským obyvatelstvem k 31.12.1968. FSÚ Praha 1969. Současný stav zajištění péče o cikánské obyvatelstvo v ČSSR a v Severomoravském kraji. Zpráva Sm K V KSČ v Ostravě. Ostrava 1970. Soupis pramenů k dějinám Romů. Retroinfonnacc SÚA.
d) Literatura:
Bársony, M.: Tradícia rómskych remesiel. Bratislava 1993.
Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska 1848-1960. 1. díl.
Profil Ostrava 1966.
Baumgnrtcií, G.: Rakouská politika menšin 1945-1955. Přiklad Romů.
Rukopis MRK Brno (překlad přednášky), 12 s.
Bcrnasovský, I.: Biologické zvláštnosti Rómov. Bratislava 1976.
Bura, J.: Die unbewältigle Gcgcnwart. Zigcuncrpolitik und allläglichcr
Rassismuš indcrBundesrcpublik. Brcmcn 1984.
Daniel, B.: Dějiny Romů. UP Olomouc 1993.
Davidová, E.: Cikánské (romské) etnikum v Ostravě 1,11. Ekologická
analýza a problém vývojových změn Cikánů-Romů v městském prostředí.
Praha 1970.
Davidová E: Ccsíy Romů - Romano drom 1945-1990. PU Olomouc 1995. Davidová-Zábranóvá, E.: Cikánské obyvatelstvo v Orlové, Doubravě a Karviné. Radostná země Vlil, 1958, č. l,s. 1-9 Dávidová-Zábranová, E.: K cikánské problematice na Ostravsko-Karvínsku, Radostná země X, 1960, s. 73-80.
Dubayová, M.: Poznávanie kultury rómskych skupín a problém kultúrnej zmeny. Slezský sborník 95, 1997, s. 203-207.
Etnika v pohybu 1. Mezinárodní kolokvium k národnostní problematice. SÚSZM v Opavě 31.5.-1.6.1994. Slezský sborník 93, 1995, č. 1-2. Etnika v pohybu II. Mezinárodní vědecká konference SÚ SZM v Opavě 22.-23.10.1996. Slezský sborník 95, 1997, č. 1-2.
144
145
1998.
.starém městě (výsledky
sociologického v leicch druhé světové války.
Frnscľ. A.: Ciki'ini. NLN Praha
Friš, .1. a kol.: Cikání vc
průzkumu). ONV a ÚHA Most 1975 . • Gracová, B.: Osudy Cikánů z Těšínská
Těšínsko 2/1992, s. 29-30. . Haišman, T.: K problematice migrace a adaptace cikánského-romského
obyvatelstva db průmyslového Kladna. In: Cikání v průmyslovém městě.
Zpravodaj KSVIEF Praha1986.
Haišman, T.: Územní mobilita cikánského-romského obyvatelstva vc vztahu k průmyslovému Kladnu v letech 1945-1980. Český lid 74, 1987, s. 215-220. :
Haišman, T. - Matějova,: V.:,Přehled dosavadních výzkumů k tématu „Cikání v průmyslovém městě" .(problematika edaptace a asimilace). Zpravodaj KSV1HF sv. 2t č. I, Praha 1987. : fj:j!;
Haišman, T.: K počátkům územních pohybů michalovských Romů do Kladna. Zpravodaj KSVIEF Praha 1988. .. Horváthova, E.: Cigáni na Slovensku. Bratislava 1964. Horváthova, E.: K otázke ctnokultůrneho vývoja a etnickej klasifikácie.-. Cigánov. Slovenský národopis 22, 1974, s. 3-16.
Horváthova, E.: Charakteristika cigánov z hladiska etnických vývojových kategórii. Národopisné informácie 1980, s. 284-293, Horváthova,  E.:  K etnografickej a migračnej dynamike Cigánov. Slovenský národopis 36, 1/1988, s. 10-21.
Hůbschmanhová, M.: Co napovídá o romské rodině tradiční seznamovací ceremoniál. Romano džaniben 1-2/1996, s. 19-21. Húbschmannová, M.: Šaj pes dovakeras - Můžeme sc domluvil. PU Olomouc 1998.
John, V.: Socializace romské mládeže v Ostravě. Rukopis diplomové práce, katedra občanské výchovy PdF OU v Oslravč 1998. Jurova, A,: Vývoj rómskej problematiky na Slovensku po roku 1945. Goldprcss Publishcrs Bratislava 1993.
Jurova, A.: K problematike výskumu rómskej menšiny na Slovensku* Slezský sborník 94, 1996, s. 215-220.
Kára, K. a kol.: Cikáni v ČSSR v procesu společenské integrace. Praha 1976.
Kollárova, Z.: K vývoju rómskej society na Spiši do roku 1945.
In: Neznámi Rómovia. Bratislava 1993, s. 103-114.
Kollárová-Švorcová, Ž,: K problematike cigánskej otázky na Spiši. (1918-
1938). Slovenský národopis 36, I/19S8, s. 119-127.
Liégcois, J. P.; Rómovia, Cigáni, kočovníci. Rada Európy, Academia
Istropolitana Bratislava 1997.
146
Machačová, J.: K výzkumu romského etnika.. Slezský sborník 91. i'W. s. 172-177.
Machačová, .1.: Historické aspekty sociální pozice romského eiuika v české republice po rocc 1945 (přehled poznatku). Slezský sborník 92. 199-1. s. 228-237.
Machačová, J.: Pojetí a hlavní výsledky výzkumu romské populace po roce .   l§4-5:-Slezský sborník 93, 1995, s, 140-142. /Mamy A.: Voľba manželského partnera u Cigánov-Rómov na Spiši (jl^problcmatikc existencie „cigánskej skupiny"). Slovenský národopis 38, 1-2/1990, s. 27S-283
Mann, A.: Vývoj rómskej rodiny v dvoch spišských obciach (na základe výskumu matrík narodení). Slovenský národopis 38, 1990, s.5R 1-587. Mann, A.: Formovanie etnickej identity Rómov na Slovensku. In: Minority .   v politike. Bratislava 1991, s. 237-241.
Mann, A. a kol.: Neznámi Rómovia. Bratislava 1993. Marušiaková, J.: K problematike cigánskej skupiny. Slovenský národopis 31, 1985,5.694-700. " ^
Marušiaková, J.: Vzťahy medzi skupinami Cigánov. Slovenský národopis 36, 1989, s. 58-79.
Marušiaková, J. - Popov, V.: Ciganitc v Balgarija. Sofia 1993. Marušiaková, J, - Popov, V.: Mcdvcdiari v Bulharsku. (Tradícia n súčnsl-nosť.) Romano džaniben 3/1996, s. 11-2!... .Minority v politike. Sborník z medzinárodného sympózia o menšinách v strednej Európe. Bratislava 1991.
Nečas, C: Diskriminace a perzekuce slovenských Cikánů v 1. 1939-1945. Nové obzory (Prešov) č. 19/1977, s. 125-152,
Nečas,C: Evidence československých Cikánů z let 1922-1927, Český lid 73, 1986, s. 66-71.
Nečas, C: Štatistické výsledky o cigánskej populácii z roku 1924 nn východnom Slovensku. Historica carpatica 20, 1989, s. 213-224. Nečas, C: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech 1939-1945..
: MU Brno 1991.
Nečas, C: Romové v české repubiiec včera a dnes. PU Olomouc 1993.
Nečas, C: Historický kalendář. Dějiny českých Romů v datech. PU -. Olomouc 1997.
Niccolini, B.: Romové - etnikum na rozcestí. Romano džaniben 3/1996, s. 2-4.
Nováček, J,: Cikáni včera, dnes a zítra. Socialistická akademie Praha 1968. Pavelčík, J.: Romové v Oderských vrších. Oderské vrchy XI, 1996, seš. 1-2, s. 36-37. ;
Pavclčíková, N.: Soupis romského obyvatelstva na Opavsku a Ostravsku v rocc 1947. Vlastivědné listy 1/1995, s. 8-10.
447:
Pavelčiková, N.; Narůstáni Izv. romského problému na Opavsku na počátku padesátých lei. Vlastivedné listy 2/1995, s. 11 -Í 2i '^'sýŕ^Q Pavelčiková, N.: Romové na Hlučínsku a Vílkovsku v první polovině padesátých let. Vlastivědné listy 1/1996, s. 7-9.
Pavelčiková, N,: Zamyšlení nad pokusy o řešeni tzv, romského problému v padesátých letech. Bulletin Muzea romské kultury v Brně č. 5/1996, s. 11-14.
Pavelčiková, N.: Romská otázka na Ostravsku v poválečném desetiletí (1945-1955). IIISTORIE-H1STORICA, Acta FF OU v Ostravě 4/1996, s. 93-110. ; v '■
Pavelčiková, N.: Problém scdcnlarizacc olašských: Romů (metodické poznámky a náměty). HISTOR1E-H1STORICA, Ada TF OU v Ostravě 5/1997, s. 137-144. ■ ':\ Pavelčiková, N.: Imigrace slovenských Romů na Ostravsko po roce 1945, Acta Universilalis Mathiac Bclii,: sekcia 'spoločenskovedná 2, Banská Bystrica ř998,.s. 257-273.
Pavelčiková, N.; Příprava a provádění zákona o násilném usazováni,Romů na Ostravsku. Sborník OSTRAVA 19, Ostrava 1999, s. 34-48. In: Sborník OSTRAVA 19, Ostrava 1999, s. 34-48.
Pavelčiková, N.: Některé aspekty současné struktury romského obyvatelstva českých zemi ve světle historického výzkumu po roce 1945. In: Národnostní menšiny a majoritní společnost v české republice a v zemích střední Evropy v 90. letech XX. století. SÚ SZM v Opavě 1998, s. 257-264.
Prečan, V,, a kol,: O poslaveni Cíkánů (Romů) 1978. In: Charta 1977-1989. Schcinrcld-Bratislava 1990.
Razvítak Roma u Jugoslávii. Problcmi i tendencii. In: Zbornik radova sa
naučnog skupa obdržanog 12. i 13. januára 1989 godina. Bcograd t992.
Říčan, P:: S Romy žit budeme-jde o to, jak, Praha 1998.
Slovenský národopiv 36; 1988, č. 1 (celé číslo je věnováno problematice
Romů).
Sommer; K.: Živelné přesuny osob cikánského původu do ostravského regionu v poválečném období a na poěálku 50tých let. Slezský sborník 95, !997,s.l86-l96.
Sommer, K.: Prvni pokusy o řešeni cikánské (romské) otázky v bývalém ostravském kraji (1950-1954). In: Sborník OSTRAVA 18, Ostrava 1997,
.....Srb. V.: Demografický profil československých Romů,Český lid 71, 1985.
Srb, V.: Soupisy a sčítáni Cikánů-Romů v Československu v letech 1947-1980 a odhady jejich počtu do r. 2000, resp. 2020. Historická dcmograFie 11/1987, s. 189-206.
m.
Srb. V.: Územní rozptyl československých Romů v I. 1968-1988. Demo-; grnIic32v.S990. s. 169-174:i■ :: V:-'.;-' Sluchlý, .1'.: Vývoj problematiky romského obyvatelstva v ostravských městských částech Vítkovice a Zábřeh v padesátých a šedesátých lotech : 20. století. Rukopis diplomové práce, kat. historie FF OU v Ostravě 1998. Sus, .1.: Cikánská otázka v ČSSR. SNPL Praha 1961. Szabó, O.: Die Roma in Ungatn. (Sozialgesehichte). Frankfurt a. Main
1991.
Tomova. I.: The Gypsies in the Transition Period. Sofia 1995.
Vavrla, V.: Cikánské obyvatelstvo v Ostravě. Sborník OSTRAVA 5, Profil
Ostrava 1969, s. 238-294.
■Wcincrová, R.: Elnosocální ii ctnokulturni aspekty vývoje romského obyvatelstva. Český lid 81, 1991, s. 310 an.
Wcincrová, R.: Romanics - in search of lost security? Praha, Institut of Ethnology 1994.
148
f.
■ľrťhk'd it vysvčiloiií |iniľJSiiyclc/.kľnli!k: AMO - Archiv niesla Ostravy
- bytová jednotka ' .. ÍIMRK - lliilletin Muzea romské kultury v Brní ČL - Český lid (vyd. Ústav etnológie n folkloristiky AV ČR) ČSM - Československý svaz mládeže
ČSFIt - Československá federatívni republika (odr. 1968) ...
ČSR - Československá republika (1945-1960)
ČSSIl - Československá socialistiek;-! republika (od r. 1960)
ČSS - Československé štátni statky
ČSŽ - Český (ěsl.) svaz žen
.IZD - Jednotné zemŕdélské družstvo *
Kíl VV OU - kíitcdni historiefilozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě KOV ľ Komise pro ochranu veřejného pořádku (při NV) KSČ - Komunistická strana Československa KV - Krajský výbor...
LUT- lidová umělecká tvořivost (soubory)
ľviĽZ, ľrenšiál p. Rudh. - Moravskoslezské energetické závody
NHKG - Nová huť Klementa Gottwalda
n.p. - národní podnik
NS - Nová svoboda (vyd. KVKSČ, KNV Ostrava) '
NS SSSR - Nejvyšši sovel Svazu sovětských socialistických republik
NV - Národní výbory: JNV - Jednotný NV...
KNV. - Krajský NV... Sin KNV - Severomoravský ÍKNV ;   (od r. !%(>)
MNV-Místní NV...
MS ZNV - Moravskoslezský zemský NV v Bmé (1945-1949),
dtto, ex. Ostrava - expozitura Ostrava OhNV - Obvndni NV... ONV - Okresní NV... ÚNV-Ústřední NV...
OÚ - Okresní úřad...
OÚNZ - Okresní ústav národního zdraví
PKV KSČ • Předsednictvo KV KSČ...
RČS-Republika Československá (1918-1938) .
ROH - Revoluční odborové hnuti
SCR-Svaz CikámVRomů
Slsb - Slezský sborník (vyd. Slezský ústav Slezského zem. muzea v Opavé) SN - Slovenský národopis (vyd. Úslav clnolóujc SÍov. Akademie vied) SNB - Sbor narudni bezpeínósti (od 1953 VII - Veřejná bezpečnost,
Slil - Slátni lajná bezp.)
SOI;A- Statni okresní archiv... SI'S - Slátni průmyslové stavby SÚA - Státní ústřední archiv Praha tbc - tuberkulóza
VL- Vlastivědně listy (vyd. Slezské zemské muzeum v Opavč) ZA - Zemský archiv v Opavu .
ľ-
SEZNAM PŘÍLOH:
1. Přehled výchozích slovenských osad romských imigranta do Ostravy.
2. Gŕafč. 1 (a-c) - Profesní struktura romského obyvatelstva ha východním Slovensku podle sčiláni v r. 1893
3. Grafe. 2 (a-c) - Profesní struktura výdělečně činných Romů v regionech východního Slovenska v r. 1924
4. Tabulka č. I (a-c) - Soupisy romského obyvatelstva na Ostravsku v I. 1946-1948
5. Tabulka é. 2 (a-b) - údaje o pobytu olašských Romů v Opavě v leiech 1950-1951
6. Graf ě. 3 (a-c) - Romské obyvatelstvo jednotlivých okresu Ostravského krajek 1.3.1952
7. Tabulka č. 3 (a-c) - Přehled struktury romského obyvatelstva okresů ostravského kraje v roce 1953
8. Tabulka ě. 4 (a-c) - Statistický přehled „osob cikánského původu" v letech 1956-1957 na Ostravsku
9. Tabulka c,5 (a-b) - Výsledky soupisu kočujících a polokočujicich osob na základě zák. č. 74/1958 v Ostravském kraji
10. Tabulka ě, 6 - Ubytovací poměry kočujicich a polokočujicich Romů v Ostravském kraji v roce 1959
11. Tabulka ě. 7 - Školní docházka romských děli v jednotlivých okresech bývalého Ostravského kraje v roce 1962
12. Graf č. 4 - Přehled Romů zařazených v evidenci karet „K." na území bývalého Ostravského okresu k 26.3.1962
13. Tabulka č . 8 - Vývoj trestné činnosti Romů v Ostravě v leiech 1962-1966
14. Tabulka ě. 9 - Zařazení Romů dle „stupně přizpůsobeni" na Ostravsku vr. 1966 a 1975
150
151