4. téma: Tvorba, pozorování v poli možností (11. 10. 2012)

četba (str.):  Bourdieu (pravidla umění),

podtémata, problémy, pojmy: hra jako model pravidelnosti (illusio), kunsthistorické koncepty „dějin umění beze jmen“ (Riegl, Wöllflin) a „formalismu“ (Focillion, Kugler); řešení problémů versus produkce problémů (Zolberg, Gerhards), exprese versus konstrukce a tradice versus inovace, sociální zdroje inovativismu; konvence jako instrument koordinace (Becker); transgrese (Bataille, Ch. Jenks, A. Julius);

 

1) Tradiční idea tvorby: koncepty tradiční estetiky (Harrington 2004)

Platónská linie: božské vytržení - mánia): autor je k tvorbě božsky zmocněn (alter deus) - „inspiraci“ lze posilovat jen stimulancii (vymyká se vůli)  tvořivá síla nemůže být racionálně vysvětlena

Aristotelská linie: poesis nebo techné - řemeslná činnost konaná podle pravidel, lze se ji učit, předávat znalost, racionální konání

Naivní teorie reputace:  Becker, Lipsky

- Vznik „něčeho z ničeho“ –kreace je principem, který sclgie odmítá jako metafyzický; kreativita je dnes zplanělá ideologická formulka

Základním otázkou lekce je, zda (a jak) může sociologie uchopit „tvorbu umění“, pokládá-li v principu veškeré sociální jednání za vzorované, tj. vztažené k nějakému souboru sociálně konstituovaných pravidel. Kontrastním pozadím  sociologického přístupu jsou názory zdravého rozumu (potažmo humanistických oborů) o tajemství tvorby, pojímané jako inspirovaná či spontánní činnost génia (Schiller, Marx), na rozdíl od práce (realizující vnucený řád). V soc. teorii je to také téma „determinace či svobody jednání“ (structure –agency dilemma).

Je tedy umění výjimkou z tohoto přístupu, nebo je také vzorovaným sociálním jednáním?

Koncept tajemství se odvíjí již od ideje mimořádné dispozice k umělecké činnosti, neslučitelné s pouze „vysokou řemeslnou dovedností“. Sclgie ideu zvláštní dispozice (talentu, či charismatu) neodmítá, to čím se ale zabývá, jsou podmínky jež umožňují jeho realizaci (nerozvinutá talent se neprojevuje). Ty vidí zejména na úrovni psycho-sociální, méně jako biologicky dané dispozice smyslové, racionální či imaginativní.

            Druhým zdrojem tajemství je odkud se berou formy díla

Třetím tajemstvím pak podmanivá síla krásy, kterou dokázal producent vtisknout materiálnímu substrátu.

2) Opakování a odchylky od vzoru jako (formalistické) vysvětlení inovace - (vznik něčeho z ničeho je metafyzika); nové (formy) musí být odvoditelné z toho co zde již bylo. Kultura je v principu totéž co tradice. Nelze myslet kulturu (ani uměleckou) bez konceptu tradování, předávání, učení a sdílení.

Tradování ovšem (kulturní reprodukce vzorů) není myslitelné jako kopírování bez odchylky. Spíše je jakousi aktualizací, udržení formy při životě znamená ji pozměnit. Některá pozměnění jsou nezamýšlená a zprvu drobná (tichá pošta). Henri Focillon, George Kubler (Shape of Time new Haven Yale University Press, 1961; David Summers). Tradování a inovace je spojeno jakýmsi dialektickým vztahem Tradice je často novodobější, vesměs je důsledkem rozpoznání historicity (z 19. stol) a zájmu o uchování odplývající kultury (a je spíše rekonstrukcí než konzervováním starého)

 „Tradice nového“ (Harold Rosenberg, 1959). Místo dodržování pravidel, tzv. konvencí je požadováno porušování pravidel. to je novým, univerzálním pravidlem. Inovace má také svůj řád.

K čemu jsou vlastně konvence? H. Becker: konvence je médiem interakcí a komunikace mezi aktéry uměleckého světa )zejména v komplementárních rolích. Ne(do)rozumění mezi póly sociální produkce umění jdou na vrub hry s konvencemi jako tématem současného (ne-reprezentativního) umění.  Není jeden model tvorby (ani ve smyslu dichotomie tradice/inovace).

Konflikt tradice/inovace či jejich striktní dichotomizace neodpovídají zcela realitě. V každé inovaci lze vidět prvky tradovaného a naopak. V mýtu moderního umělce vysvětluje problém z rozporu inovativní produkce a tradičně orientované recepce: je věcí umělcova svědomí jít s davem - jako nomád nebo stáhnout se do ústraní věren svému cítění - jako troglodyt ( Schiller - Dopisy o estetické výchově)

Typologie přístupů v polaritě tradice/inovace (podle Very Zolberg):  Umělci podle stylu a obsahu práce:

Umělci podle přístupu k tvorbě		Inovátoři	Tradicionalisté
	Objevitelé problémů	Tvorba nového umění (krásné umění, design, hudba, literatura,film)	Kreativní znovuobjevení (s nově vytvořenými významy)
	Řešitelé problémů	Tradice vytváření nového (varianty prototypů, krásné umění či komerční)	Následovníci tradice (staré, akademické umění, stará hudba, nostalgie

 

Poukazuje tím mj. na postmoderní problematiku. Nicolas Bourriad autor Postprodukce a Relační estetiky mluví o úkolu současného umělce být sémionautem (plavba do neznámé sféry práce s významy) – nové zacházení se starými předlohami a významy (začíná to u SI – detournemant, Asger Jorn)

Tvorba nemá jeden vzor (model) sociálního jednání(typologií je mnoho)

Inovace může být sociologicky nahlížena jako deviace. (Durkheim, sankce a smysl deviace); kreativita ve výzkumech koreluje s dispozicí porušovat pravidla, se sklony k delinkvenci,

Mertonova typologie reakcí na anomické situace

 

Způsoby adaptace		Kulturní cíle	Instituciona-lizované prostředky
1	Konformita	+	+
2	Inovace	+	_
3	Ritualismus	_	+
4	Únik	_	_
5	Rebélie	+/_	+/ _
Legenda :     +    přijetí;    _odmítnutí;     +/_  Odmítnutí panujících hodnot a dosazení nových hodnot

Umění generuje nejistotu (Gerhrad Jurgen). Adorno) - je to inovace, co zvyšuje anomii (naopak tradicionalismus prohlubuje pocit (hyper)normativity). Je to mimo jiné (proiměnlivá) strategie boje s konkurencí (stárnutí). Bourdiue se schématem pole umění: ukazuje že inovace je soustředěna u pólu produkce, kde je nízký kapitál ekonomický a vysoký kulturní. (o něj se také hraje).

generování nejistoty (ale jindy řádu) bývá funkcionalisticky vykládáno jako homeostatický mechanismus – udržování rovnováhy Na Sorokina (málo akceptované schéma střídání tendence: sensuální/ideační a ideální) se pokusil navázat Vytautas Kavolis. Sociální řád podle něj osciluje mezi anomií a hypernomií. Umění je jako protiváha na opačném pólu.

Jak ale ví umělec co má dělat? Bourdieu vysvětluje na příkladu hráče: ten sice hraje podle pravidel, ale v jiném smyslu se realizují pravidla skrze něj.(Heidegger: jazyk, který mluví námi)

Transgrese. Porušování pravidel došlo svého výrazu v této podobě. Transgrese je brutální znásilnění pravidel. Nejen estetických (konvence) ale i etických a logických. (Ch.Jenks a Antony Julius)

 

structure – agency dilemma (jak vybalancovat důraz na sociální struktury s důrazem na jednání aktéra)

Řešení dilematu u Janet Wolff: „Specifická záležitost inovativního (nebo kreativního v užším smyslu) jednání není problematická ale musí ji být rozuměno  jako praktickému výstupu jedinečně specifické kombinace strukturálních determinací a podmínek. To znamená, že originalita není svérázná kvalita jednání ale zpětný posudek jejího výstupu (produktu) nebo formy.“

Činitelé jsou svobodní - ne ve smyslu nedeterminovaní, nýbrž ve smyslu schopností konat situované volby, ve vykonávání situovaných praktik činnosti (také v existenciálním smyslu) a v jejich vědomí a reflexivním monitorování jejich akcí.

Koncept činitele nemůže být ponechán jako neproblematická, prázdná kategorie, entita, která „nějak“ předvádí souhru strukturálních vlivů.  Teorie struktury a jednání potřebuje stejně tak teorii lidského činitele nebo subjektu, aby lokus (centrum, jádro) těchto voleb mohl být pojednán analyticky

Řešení dilematu u Pierra Bourdieu: Co lidé označují za tvorbu je konjunkce určité pozice v poli (status) a sociálně konstituovaného habitu, buď již reálně konstituovaného, anebo alespoň možného, v rámci dělby kulturně produktivní práce (a co více, v druhém stupni) v dělbě práce dominace (Bourdieu 1980).

V termínech tohoto rámce produkce ideologických hodnot umělec produkuje estetické hodnoty jako to dělají jiní v paralelní říši hodnot jako je například náboženství.