New Queer Cinema
New Queer Cinema
Počátky a utváření fenoménu:
• Přelom 80. a 90. let – nové trendy u queer nezávislých filmů
• Úspěch na filmových festivalech
• Úloha filmové kritiky
• Časové vymezení?
• Nejedná se o filmové hnutí, ale o tvůrce a filmy, vykazující některé
společné znaky:
Tongues Untied (1989), Looking for Langston (1989), Dry Kisses Only
(1990), Paris Is Burning (1990), Swoon (1991), Edward II (1991), Poison
(1991), Khush (1991), The Hours and the Times (1991), My Own Private
Idaho (1991), The Living End (1992), Zero Patience (1993), Go Fish (1994),
Watermelon Woman (1995).
New Queer Cinema
Charakteristika:
• Reakce na krizi AIDS a obnovený gay a lesbický
aktivismus (zkušenost tvůrců a osobností z okruhu
NQC s AIDS aktivismem)
• Vymezování se vůči heterosexistické, homofobní
kultuře, ale i vůči gay kultuře (popírání nutnosti
pozotovní a jediné správné a korektní reprezentace
gay a lesbické identity)
New Queer Cinema
Charakteristika:
• Tabuizovaná témata, kontroverzní náměty, rozmanité
queer sexuality
• Reprezentace společenských a historických stimulů,
které usměrňovaly sexualitu (Swoon, Poison, Living
End)
• NQC jako „intelektuální proud“: teoretická poučenost
a univerzitní vzdělání tvůrců, aktivistické zkušenosti
New Queer Cinema
Kritika a odpor vůči NQC:
• Recyklace negativních stereotypů?
x
Reflexe forem, jakými jsou filmy vyprávěny.
• Negativní reakce konzervativních politiků –
komplikovanější cesta ke grantům a dotacím
New Queer Cinema
Derek Jarman (1949 – 1994)
• Tvorba předjímající nástup
NQC
• Formální princip koláže (mísení
různých estetických vlivů,
stylů, historických period)
• Sebastiane (1976), Jubilee
(1977), Caravaggio (1986), The
Last of England (1987),
Edward II (1991) aj.
New Queer Cinema
Gus Van Sant (*1952)
• Nejznámější tvůrce NQC, který
pronikl i do mainstreamovější
hollywoodské produkce
• Na pomezí nezávislé a
komerčnější tvorby:
Mala Noche (1985), My Own
Private Idaho (1991), Good
Will Hunting (1997), Elephant
(2003), Milk (2008) aj.
New Queer Cinema
Todd Haynes (*1961)
• Obdiv klasického
Hollywoodu a tvůrců jako D.
Sirk, R. W. Fassbinder nebo
I. Bergman
• Stylizovaná forma, čerpající
z hollywoodských žánrů:
Poison (1991), Velvet
Goldmine (1998), Far from
Heaven (2002) aj.
New Queer Cinema
Gregg Araki (*1959)
• Styl inspirovaný Godardem,
Brechtem, Watersem nebo
Warholem, tematika
„maldých multikulturních
postpunk queers“
• The Living End (1992),
Totally Fucked Up (1993),
The Doom Generation
(1995), Nowhere (1996) aj.
New Queer Cinema
John Greyson (*1960)
• Postmoderní forma,
vyhýbající se realismu
• Mísení stylů a žánrů,
provokativní zpracování
queer témat:
Urinal (1988), Zero Patience
(1993), Lilies – Les feluettes
(1996), Uncut (1997) aj.
New Queer Cinema
NQC a rasa
• Kritika zaměřování se
primárně na bílé gay muže
• Omezenější materiální
zdroje a formy distribuce
(většinou kratší snímky
natáčené na video)
• Tongues Untied (Marlon
Riggs, 1989)
• Paris Is Burning (Jennie
Livingston, 1990)
New Queer Cinema
NQC a lesby
• Od počátku NQC málo filmů
o lesbách a pro lesby
• Rose Troche (*1964)
Go Fish (1994)
• Cheryl Dunye (*1966)
The Watermelon Woman
(1996)