HEKABA
HEKABA
EURIPIDES
Rok uvedení Hekaby není doložen. Filologický rozbor uríuje vznik díla do poloviny třicátých let 5. stol. př. n. /., do roku 424 nebo nedlouho předtím. Ústřední hrdinku, bývalou trójskou královnu matku, má tato tragédie společnou s Trójankami, které byly napsány později (uvedeny 415 př. n. I.), dějově ji však předcházejí. Ale ve stavbě syžetu se zde Euripides přidržuje zčásti jiné verze mythu než v Trójankách. Také v ideovém znění se obě díla výrazně liší. V Trójankách bude pranýřovat Euripides především válku a válečné metody a jejich krutost, v Hekabě to vše tvoří jen pozadí a dějový předpoklad, který dílo sice zabarvuje, ale smysl tragédie neurčuje. Osou dramatického zájmu je zde problém psychologické povahy, vývoj výjimečného, vášnivého ženského charakteru. Hekaba patří také vedle Médeie k Euripidovým nejpůsobivějším tragickým hrdinkám. V antice bylo dílo vysoce ceněno a uchovalo si mimořádnou oblibu ještě v byzantské epoše; 19. století ji však zahrnulo kritikou, především pro nejednotný děj, který prý zpracovává postupně jen dvě vnějškové spojené samostatné epizody. Novější analýzy však tuto kritiku vyvrátily: Polyxenina tragédie, která ovládá první polovinu hry, motivuje a přímo podmiňuje bezpříkladně zavilou a úskočnou krutost Hekabiny pomsty za nej-mladšího synka, ve které tragédie vrcholí a k niž vše od počátku směřuje.
i*
HEKABA
OSOBY
POLYDÓRŮV STÍN, stín zabitého Polydóra, syaa Priama a Hekaby HEKABA, trójská královna, manželka Priama POLYXENA, dcera Hekaby ODYSSEUS, ithacký král, vojevůdce řeckého vojska TALTHYBIOS, herold řeckého vojska SLUŽKA Hekaby AGAMEMNÓN, král z Argu, hlavni vojevůdce řeckého vojska POLYMÉSTÓR, thrácký král SBOR zajatých Trójanek
Družina vojevůdců, Polyméstorova družina, Polyméstorovi synové
Odehrává se na Thráckém Chersonésu, kde se zdržuje řecké vojsko při návratu z Tróje. Na pobřeží je lodní tábor řeckého vojska, v popředí stany zajatých Trójanek
HEKABA
159
POLYDÓRŮV STÍN se vznáií
Hle, opustil jsem skrýš a brány podsvětní,
kde vzdálen od bohů dlí Hádés v temnotách.
Jsem Polydóros, syn královny Hekaby.
Můj otec Priamos mě poslal z domu pryč,
když kopí helénske mé Tróji hrozilo.
Sem k Polyméstoru, thráckému příteli,
mě tajně vypravil a ukryl v bezpečí.
Ten zemi úrodnou osévá obilím
a ovládá svůj lid, jenž koně miluje.
A se mnou současně i zlata poslal dost
můj otec, kdyby snad podlehlo llion,
ať jeho potomci nežijí v chudobě.
Já jsem byl nejmladší ze synů Priama,
a proto poslal mě. Nemoh jsem nosit zbroj,
nemoh jsem ovládat mladičkou paží meč.
A dokud vzpřímeny stály zdi ília
a hradby dokola chránily trójskou zem,
dokud můj bratr Hektór v boji vítězil,
já dobře jsem si žil a jako haluz rost
v Thrákii u krále, otcova přítele.
Však běda, běda mi! Když padlo ílion,
můj bratr zahynul, byl zbořen otcův dům
a otec zavražděn při božském oltáři
byl synem Achilla, tak lačným po krvi,
on, lačný po zlatě, mě zabil — otcův druh,
a potom hodil mě do rozbouřených vln.
Já zemřel, Polyméstor zlato uchvátil.
Ted ležím na břehu, bez pohřbu, bez pláče,
160
EURIPIDES
jen vlny zmítají mým tělem sem a tam.
Můj duch však vznáší se nad matkou Hekabou,
své tělo opustil. Je to už třetí den,
co matku provázím zde na Chersonésu,
kde nyní prodlévá na cestě z llia.
Má matka ubohá! A všichni Achajci
své lodě zdrželi, nečinně hoví si
na strmém pobřeží úrodné Thrákie.
Sám Achilleus zjevil se jim nad hrobem,
statný syn Péleův, a vojsko zadržel,
když se už vracelo po moři k domovu.
Mou sestru Polyxenu žádá za oběť
a za posmrtný dar pro svoji mohylu.
On toho dosáhne, tu dívku darují
mu jeho přátelé. A právě v tento den
má sestra zahyne, jak je jí souzeno.
A matka uvidí dvou dětí mrtvoly,
mou a mé sestřičky, své dcery \ibohé.
Já se dnes objevím, vlny mě vynesou
až k nohám služky, tak získám důstojný hrob.
Vždyť bohy podzemní jsem prosil všemocné,
abych byl také pohřben rukou matčinou.
A bude tomu tak, jak jsem si vroucně přál.
Teď ale ustoupím stařičké Hekabě.
Od Agamemnonova stanu kráčí sem,
je celá zděšená mým nočním zjevením.
Ach!
Ty, matko, kterou ve vládcově paláci tak náhle postihl krutý otrocký den! Jak dobře se ti vedlo kdysi — jak zle dnes. To někdo z bohů štěstí strastmi vyvážil.
HEKABA vychází ze stanu Teď, dívky, vyveďte stařenu před dům
HEKABA
161
a řiďte mé kroky. Mé Trójanky, pojďte.
Jsem služka jak vy. Dřív vládkyně vaše.
Jen držte a veďte a zdvíhejte mě.
Jen uchopte pevně mé stařecké ruce.
Své paže ohněte. To bude má hůl.
Teď opřu se o ně a zrychlím svůj krok.
Mé nohy jsou slabé, už neslouží mi.
Diův zářivý blesku a ty noční tmo,
proč budí mě v noci ta předtucha zlá,
vidina příšerná? Ty velebná zemi,
matko perutných snů s křídly černavými.
Já teď posílám pryč ten půlnoční sen.
Byl to sen, strašlivý sen! 0 mém synu, jenž v Thrákii žije.
A také o milé dceři mě děsivá předtucha svírá.
0 mé Polyxeně.
Vy chraňte mi syna, podzemní bozi!
Jedinou kotvu celého rodu.
Zde v sněžné Thrákii, v přátelském domě
ho chrání otcovský přítel.
Zas něco se chystá.
Zas truchlivá píseň zvýší náš žal.
V mém srdci je mráz a takový děs!
Jak nikdy snad dřív.
Kde je božského Helena věštecký duch,
aby vyložil smysl mých podivných snů?
Kde teď, Trójanky. Kassandru najdu?
Strakatou laňku jsem viděla ve snu, jak drásá ji spárem
krvavý vlk, pak od mých nohou ji násilně táhne.
Potom tohleto zas:
jak nad vrcholem mohyly Achillův stín se zjevil a žádal si pro sebe oběť — jednu z žen trójských, tak stíhaných zlem. Tohle, bohové, odvraťte ode mě pryč a od dítěte mého. To prosím.
162
EURÍPIDÉS
SBOR Trójanek Já teď, Hekabo, pospíchám za tebou, tajně jsem prchla z pánova stanu, kam mě přidělil za služku ukrutný los. Z Tróje byla jsem vyhnána. ílion mé zničil achajských oštěpů bojovný hrot, město dobylo helénske kopí. Já žádnou úlevu pro tebe nemám, tíž zlého poselství přináším opět. Ženo, veliké strasti ti oznámit mám. Prý určili Achajci na plném sněmu pro Achilla oběť — tvou dceru. Víš, že zjevil se nad hrobem Achillův stín, oděn vc zbroji ze zlata znamení dal, zdržel lodě, jež chtěly zpět k domovu plout. Měly na stěžních plachty již napjaté vpřed. Zvolal hlasitě:
„Kam to, Achajci, po moři ženete loď,
když můj hrob tady zůstává bez oběti?"
Hned vzniká rozepří bouřlivý příval
a dvojí mínění rozdělí vojsko.
Ti chtějí dát na hrob ten krvavý dar,
ti druzí zas ne. Tvé dobro tam hájil,
kdo v lůžku jediném s věštkyní spává,
s tvou božskou Kassandrou — Agamemnón.
Tu však vystoupí zas oba Théseovci,
z Athén zrození. Ti dvojí pronesli řeč,
ale zajedno byli a shodli se v tom,
že musí být uctěn Achillův hrob,
že ho zavlažit má čerstvě prolitá krev.
Lůžko Kassandry,
řekli, se nikdy víc nemůže cenit
než Achillův oštěp a kopí.
Obě strany se zdály být vyrovnány,
HEKABA
163
4aknd neprones důvtipný Odysseus,
řeéník obratný, chytrou a lichotnou řeč.
Ten přemluvil vojska, že nesmí se stát,
aby byl odmítnut nejlepší z Řeků,
když oběť je přece jen otrokyne.
Aby zemřelí, tam v říši Persefony,
Set nemohli, že jsou nevděční snad
k padlým Danaům
iřcí Danajci plující od Tróje zpět.
K těm. kteří zemřeli za Helladu.
Za drvili přijde sem Odysseus k tobě,
zládě ti od prsou odvléct a Marým rukám je vyrvat. Ty teď běž k lodím a k oltářům běž,
-nemnona, padni mu k nohám. A bohy vzývej, ty na nebi i ty podsvětní.
Ty prosby bud od tebe odvrátí úděl žít bez dcery, ubohé, nebo se budeš ke hrobu dívat, jak klesá zbroccna krví.
A i té šíje. kde zlato se třpytilo dřív, taér červená krev prndkým proudem.
Jak aaáaa sténat a křičet? Ach běda. ach jak?
N e šťastná v nešťastném stáří, nešťastná v porobě kruté. Jak. běda, to snést!
Kdo bude mě chránit, kde rodinu mám? A kde mám obec! Pryč je můj choť, pryč moje děti.
Kam půjdu? Snad tamhle, anebo tam?
164
EURIPIDES
Kam vrhnu se? Kde je nějaký bůh
nebo příznivý duch, jenž by pomoh?
Vy jste mi, Trójanky, přinesly zkázu,
zkázu jste přinesly,
útrapy, záhubu, záhubu zlou.
Už není pro mě
život a světlo.
Ted musíte nést, mé ubohé nohy,
mě, stařenu, k domu.
Tam! Dítě, dceruško moje,
ven z domu vyběhni, vyběhni ven.
Hlas matky, nešťastné matky, teď slyš.
Ach dítě, jakou se dozvíš teď zvěst!
Tvůj život je v sázce, mé dítě.
POLYXENA vychází ze stanu Maminko!
Maminko, proč křičíš? Co je? Proč z domu mě plašíš jak ptáčka, proč mě děsíš?
HEKABA Ach běda, mé dítě!
POLYXENA Ta lítost! To je mi začátek zlý.
HEKABA Ach dítě! Tvůj život.
POLYXENA
Už řekni to, netaj to dál.
Mám, maminko, úzkost, mám úzkost.
Proč naříkáš tak?
HEKABA
165
HEKABA
Mé dítě, dceruško nešťastné matky.
POLYXENA Ta slova? Co chceš mi tím říct?
HEKABA
Argejci chtějí tě zabít. Chystají posmrtnou oběť. Pro Achillův hrob.
POLYXENA
Co, běda. co mi to říkáš?
Jak hroznou, neblahou zprávu.
Jak tomu rozumět, matko?
HEKABA
Mám, dítě, zlověstné zvěsti. Los rozhod na argejském sněmu, že nebudeš žít.
POLYXENA
Co všechno sneslas už, má matko zmučená. Jakou teď pohromu novou, nad jiné těžkou, zas seslal ti bůh!
Už mě mít nebudeš, nebude s tebou, ubohou stařenou, tibohé dítě porobu snášet.
Já budu jak bezbranné lvíěátko z hor či jako telátko odvlečena. Ty budeš se bezbranná dívat, jak mě rvou od tvých rukou.
166
EURIPIDES
S proťatým hrdlem pak pošlou mě k Hádu,
do podzemních temnot mě pošlou.
Tam budu, bědná,
dlít s mrtvými spolu.
Já, matko nešťastná, nad tebou lkám,
tím nářkem plným žalu.
Svůj život v příkoří, v hanbě —- ten ne!
Ten nechci, nebudu oplakávat.
Vždyť pro mě zemřít je štěstí.
SBOR
Podívej, Hekabo, přichází Odysseus, pospíchá oznámit ti něco nového.
ODYSSEUS přichází s družinou
Již, ženo, jistě víš, co vojsko rozhodlo,
na koho padl los. Však přece řeknu to.
Achajci rozhodli, že tvoje dceruška,
tvá Polyxena, má být obětována
na hrobu Achilla. A jejím průvodcem
jsem stanoven byl já. Sám Achillův syn má
tu oběť řídit, on je knězem obětním.
Ty víš, co nutno dělat. Přece násilím
ji zdržet nemůžeš a se mnou zápasit.
Svou slabost i svůj zlý stav si ted uvědom.
Je moudré zůstávat moudrým i v nesnázích.
HEKABA k sobě
Je nyní před námi veliké střetnutí,
tak plné sténání a plné hořkých slz.
A já jsem naživu, spíš zhynout měla bych,
mě Zeus nezhubí, jen abych viděla
čím dále větší zla. Běda já ubohá!
K Odysseovi
HEKABA
167
Jestliže sluší se, aby snad otroci
od lidí svobodných dál chtěli vyzvídat,
aniž by budili tím jejich nelibost,
ty měl bys povědět, na co se zeptat chci.
ODYSSEUS Jen ptej se. Já svůj čas ti nechci odpírat.
HEKABA
Možná se pamatuješ: jako vyzvedač
jsi do lha přišel nuzně oděný
a z očí krev ti tekla přímo na tváře.
ODYSSEUS
To dobře vím, v mém srdci mi to utkvělo. HEKABA
Jen mně Helena řekla, že tě poznala.
ODYSSEUS To nebezpečí dobře chovám v paměti.
HEKABA
Ty pokorně ses plazil u mých kolenou.
ODYSSEUS Má ruka objala lem tvého roucha tehdy.
HEKABA
A já tě zachránila, poslala tě zpět.
ODYSSEUS Takže teď mohu zřít to světlo sluneční.
168
EURIPIDES
HEKABA
A co jsi tehdy řek, když byls mým otrokem? ODYSSETJS
Já mnoho slov jsem řek, jen abych nezemřel. HEKABA
Což se teď nestydíš mi rady rozdávat, když zažils ode mne, co ty sám přiznáváš, a místo dobrého mi splácet jenom zlem? Jste plémě nevděčné vy, kteří toužíte jen lid si získávat. Kéž nepoznala bych vás, kteří neváháte škodit přátelům, jen když si získáte tím přízeň většiny. Co na tom chytrého jste vlastně viděli, když jste se usnesli dát dívku za oběť? A co vás nutilo zabíjet člověka u hrobu, kde stačí zabít jen dobytče? A jestli na vrazích chce mstít se Achilles, zda právem žádá smrt té dívky ubohé? Ta přece zlého nic mu neudělala. To spíš by žádat měl za oběť Helenu. Vždyť ta ho přivedla k Tróji a k záhubě. A má-li vybrána být ze zajatkyň ta, jež krásou vyniká, to také nejsme my. Vždyť Tyndarovna ze všech nejkrásnější je a provinila se ne méně nežli my. Tak přece po právu si hájím svoji věc. A ty teď poslouchej, čím jsi mi zavázán a o co prosím tě. Ty jako prosebník mě chytals za ruku a hladil starou tvář. A nyní zase já tě beru za ruku a stejné milosrdenství zas žádám od tebe.
HEKABA
169
Prosím tě, neber mi mé dítě z náručí.
Ji nechte naživu. Mrtvých již bylo dost.
S ní těším se a zapomínám na vše zlé.
Za mnohé jiné je mi ona útěchou,
je obcí mou, je chůvou, holí, vůdkyní.
A není správné, když chce vládce vládnout vším,
když šťastný myslí si, že bude šťastný vždy.
I já jsem bývala kdys šťastna. Nejsem už.
Den jediný mi všechno moje štěstí vzal.
Jen, prosím, ušetři mě při své drahé bradě,
smiluj se. K Achajcům hned do tábora jdi
a hleď je přesvědčit, jak je to hanebné
chtít ženy zabíjet, jež ušetřili jste,
když jste je odvlekli od jejich oltářů.
Pro krveprolití je zákon jediný,
ať jde o svobodné, anebo otroky.
I kdybys špatnou řeč snad prones, přesvědčí
je tvoje důstojnost. Vždyť jinou váhu má
řeč lidí významných než lidí nicotných.
SBOR
Ne, není na světě člověk tak ukrutný, aby se nerozplakal nad tvým osudem, když uslyší tvůj pláč, nářky a kvílení.
ODYSSEUS
Měj rozum, Hekabo, v svém hněvu nemysli,
že je tvůj nepřítel, kdo dobře radí ti.
Já tebe osobně, žes mi tak pomohla,
jsem hotov zachránit, a na tom setrvám.
Co řek jsem před vojskem, však zpátky nevezmu,
přednímu z Hellénů je přece nutno dát
tvou dceru za oběť, když o to požádal.
Vždyť na to mnohé obce doplácejí zle,
170
EURIPIDES
že muže statečné a v boji zkušené
nic více necení než pouhé zbabělce.
A Achilles si od nás zaslouží všech poct,
muž, který pro Řecko podstoupil krásnou smrt.
Což není hanebné, že by nám přítelem
byl jenom zaživa, po smrti lhostejný?
Co řekne každý z nás, až vojsko svolá se
a s nepřítelem zas bude nám hrozit boj ?
Budeme bojovat, či na životě lpět,
když všichni uvidí, že padlý není ctěn?
Dokud jsem naživu, mě na každičký den
i málo postačí a spokojený jsem.
Svůj hrob však chtěl bych mít slavný a plný poct.
To trvalá je věc a na té záleží.
A na tvé nářky já mám tuto odpověď:
I u nás lidé jsou tak jak ty nešťastní,
a možná ještě víc, starci i stařeny,
i mladé nevěsty, manželů zbavené.
Ty vzácné muže ted již kryje trójský prach.
Jen vydrž to! A věz, že rozhodnem-li se
neuctít hrdinu, budem jak hlupáci.
Vy barbaři svých blízkých nevzpomínejte
a neuctívejte statečně zemřelé.
Řecko ať žije dál a stále rozkvétá
a vy se mějte tak, jak zasloužíte si.
SBOR
Ach běda, otrok vždycky špatně dopadne. Je nucen násilím trpět i zbytečně.
HEKABA k Polyxeně
Ó dcero, moje slova o tvém zabití vyzněla naprázdno. Máš-li snad větší moc, než tvoje matka má, tak snaž se ze všech sil
HEKABA
171
a tvůj hlas ať teď zní jak tlukot slavíka, ať všemi tóny zní, jen abys žila dál. Teď Odyssea pros a k nohám padni mu. Snaž se ho přesvědčit. Máš pro to oporu. Vždyť i on děti má, tak snad se slituje.
POLYXENA
Jak vidím, Odyssee, svoji pravici
ukrýváš do šatu a tvář svou odvracíš,
abych se prosebně tvé brady nedotkla.
Však nemusíš se bát. Unikls Diovu
oltáři, prosbám mým. Hned půjdu za tebou.
Jít na smrt mám a chci. \ ždyť kdybych nechtěla,
byla bych špatná žena, lpící na životě.
Proč měla bych dál žít? Můj otec králem byl,
všem Frygům panoval. To pro mě bylo vším.
Byla jsem nevěstou určenou pro krále
a v krásné naději jsem snila horlivě,
kde bude stát můj dům a kde můj nový krb.
Já nešťastná jsem dříve vládla Trójankám,
byla jsem vážena u žen i u dívek,
až na nesmrtelnost byla jsem bohyní.
Teď otrokyni jsem. Pro samo jméno to,
pro mě tak nezvyklé, chci zemřít raději.
Vždyť se mi může stát, že si mě koupí muž
hrubý a surový, jen za pár stříbrných,
mě, sestru Hektora a jiných hrdinů.
Snad nařídí mi, abych v domě vařila
a zametala práh a tkala na stavu.
Dny smutné budu žít. K tomu mě donutí.
A se mnou na lůžku, určeném pro krále,
snad otrok bude spát, odkudsi koupený.
To nechci připustit. Já oči zavírám,
dokud jsou svobodné, a tělo Hádu dám.
172
EURIPIDES
Tak veď mě, Odyssee, tak mě na smrt veď.
Vždyť není naděje a není důvodu,
abych si myslela, že šťastně budu žít.
Ty se mně, maminko, v tom nesnaž zabránit
slovem či skutkem. Ty si přej mou smrt jak já,
dřív nežli bez viny mě stihne pohana.
Ten, kdo si nepřivyk žít v špatných poměrech,
ten své jho otrocké snáší jen s bolestí.
Je lepší pro něho snad zemřít nežli žít.
Vždyť život v strádání je jenom na obtíž.
SBOR
Urozenost je dar, jímž člověk vyniká, obdivuhodná věc, však ještě lepší je, když k urozenosti se druží šlechetnost.
HEKABA
Tos řekla krásně, dcero, ale s krásou tou
se pojí zármutek. Vy jestli toužíte
vzdát Achillovi čest a výtkám vyhnout se,
ji nezabíjejte, ji, Odyssee, ne!
Mě na 6mrt odveďte ke hrobu Achilla,
bijte mě, mučte mě. Já přece zrodila
Parida, jehož luk Achilla zastřelil.
ODYSSEUS
Ne tebe, stařeno, však tuto dívku zde si přízrak Achillův za oběť vyžádal.
HEKABA
Mě tedy zabijte s mou dcerou současně a bude krve dost na dvojí úlitbu, zemi i mrtvému, který si tohle přál.
HEKABA
173
ODYSSEUS
Dost bude na smrti tvé dcery. Další smrt by byla zbytečná. To po nás nežádej.
HEKABA
Je zcela nutné, abych s dcerou zemřela. ODYSSEUS
Vida, já vládce mám, o nichž jsem nevěděl. HEKABA
Budu se držet jí jak břečťan na dubu. ODYSSEUS
Ne, jestli poslechneš moudřejších, než jsi ty. HEKABA
Ne! Dobrovolně já se nevzdám dítěte.
ODYSSEUS A já ti zase zde tvou dceru nenechám.
POLYXENA
Mě, matko, poslechni. Ty. -yne Láertův, pochop hněv rodičů, je tady na místě. Ty, matko ubohá, s mocnými nebojuj. Či chceš snad, aby tě teď na zem srazili, tvým starým tělem strkali a smýkali? Má tě snad hanobit a vláčet mladý muž? To by tě čekalo. Ne, to se nesluší. Teď, milá matičko, mi drahou ruku dej a nech, ať přitisknou se moje tváře k tvým. Vždyť je to naposled a já pak nikdy víc nespatřím světlo slunce, jeho paprsek.
174
EURIPIDES
Poslední pozdrav přijmi, matko, ode mě. Ty jsi mě porodila — a já umírám.
HEKABA My tady na světě budeme otročit.
POLYXENA Bez sňatku, bez písní, které mi patřily.
HEKABA
Tys, dcero, ubohá a já jsem nešťastná.
POLYXENA Tam v Hádu, matko, budu ležet bez tebe.
HEKABA
Běda, co počnu si, kde život ukončím?
POLYXENA V svobodě zrozená já zemřu v otroctví.
HEKABA
A my jsme na padesát synů ztratili.
POLYXENA Co vzkážeš Hektoru, co choti starému?
HEKABA
Jen řekni, že jsem ze všech nejnešťastnější.
POLYXENA Ó ňadra, která jste mě sladce živila.
HEKABA
175
HEKABA
Ach dcero s nešťastným, předčasným osudem! POLYXENA
Bud šťastna, rodičko, buď šťastna. Kassandro. HEKABA
Šťastní jsou všichni ostatní, jen matka ne.
POLYXENA Buď šťasten Polydór, jenž žije u Thráků.
HEKABA
Žije-li. Nevěřím. Ve všem jsem nešťastna.
POLYXENA Žije. Až zemřeš ty, oči ti zatlačí.
HEKABA
Dřív než jsem zemřela, mě strasti zabdy.
POLYXENA
Tak, Odyssee, veď mě. Zahal mi šatem tvář. Dřív než mě zavraždí, už srdce puklo mi matčiným pláčem, její zase puká mým. Ó světlo! Zatím smím tvé jméno vyslovit. Smím tě však užívat jen krátký, krátký čas, než k mečům dojdu, tam u hrobu Achilla.
Je odvedena Odysseem s družinou
HEKABA
Ach běda! Omdlévám. Údy mi malátní.
176
EURIPIDES
Svou matku obejmi. Tvou ruku! Dej mi jí! Nenech mě bez dětí. Jsem mrtva, mé družky.
Zhroutí se k zemi
SBOR
Vánku, přímořský vánku,
ty, jenž na moře vháníš
rychlé koráby, uvyklé vlnám.
Kam mě, nešťastnou, odvezeš?
Kde jen v otroctví sloužit mám,
kterýpak pán si domů mě koupí?
Bude to dórský přístav,
či to snad Fthíótis bude,
kde prý Apidan plodí
vlny překrásné, svlažuje pole?
Či snad Délos mě přijme,
veslem po moři hnanou?
A tam živořit nešťastně budu.
Tam, kde vztáhly své haluze
palma prastará s vavřínem
k Latoně, a tak posvátné loubí
chránilo božský porod.
S dívkami délskými budu
božskou Artemis chválit,
její čelenku zlatou a zbraně,
nebo snad v Athénách budu
vyšívat na žlutém rouše,
pestře zdobeném květy,
ozdobným stehem překrásný povoz,
spřežení bujné Palladino?
Anebo budu Titány tkát,
ty, jež Kronovec Zeus
ohnivě planoucím bleskem
navěky uspal?
HEKABA
177
Běda mí rodiče milí!
Běda má otcovská země,
která v sutinách ležíš,
hroutíš se v dýmu, argejským kopím
dobita. A já ubohá ted
v krajině cizí otročit mám.
Hnána z Asie pryč,
v Evropě obydlí hledám
v Hadově říši.
TALTHYBIOS přichází
Vy, dívky z íha, vy mi ted povězte, kde najdu Hekabu, jež vládla Trojanům.
NÁČELNICE SBORU
Hle, Talthybie, tady blízko u tebe
teď leží na zemi, tvář rouchem zakrytou.
TALTHYBIOS
Co mám teď, Die, říct? Zda ty dbáš o lidi,
či je to jenom prázdná lidská představa,
nesprávná pověra, že žijí bohové,
a všechno lidské řídí se jen Osudem?
Hle, to je vládkyně těch Frygů bohatých,
to je choť Priama, jenž vším byl obdařen.
Teď celé ílion je zbraní zničeno
a tady stařena teď leží bez dětí,
svou hlavu otrockou si špiní popelem.
Ach běda! Běda! Než se dožít pohromy,
ač stařec vetchý jsem, spíš bych si přál svou smrt.
Vstaň, ženo nešťastná, své tělo pozdvihni
a vzhůru pozvedni svou hlavu šedivou.
178
EURIPIDES
HEKABA
Ach. kdo mě tady v klidu ležet nenechá? Proč rušíš mě v mém smutku, ať jsi kdokoli?
TALTHYBIOS
Jsem Talthyhios, přicházím od Danaů, král Agamemnón sám mě k tobě posílá.
HEKABA
Příteli, což snad tak rozhodli Achajci,
že mám být zabita? To by mi bylo vhod.
Tak rychle, pospěš! Pojď, můj starce, a mě veď!
TALTHYBIOS
Abys pohřbila svou mrtvou dceru, ženo, pro tebe přicházím, neb posílají mě oba dva Atreovci i achajskv lid.
HEKABA
Běda, co chceš mi říct? Tedy jsi nepřišel,
abys mě usmrtil. Zlou zprávu mi neseš!
Jsi mrtva, moje dcero, vyrvána své matce.
A já jsem tedy bezdětná, já ubohá!
Jak jste ji zabili? S důstojnou úctou snad,
či krutě jako nepřítele, starce můj,
jste zavraždili ji? Neskrývej zprávu zlou!
TALTHYBIOS
Ty na mně, ženo, chceš, ať pláču podruhé. Když budu líčit teď tu hroznou událost, zrak se mi zavlaží jak předtím u hrobu. Všechen lid achajský se tlačil k mohyle a očekával popravu tvé dcerušky.
HEKABA
179
Svn Achillův ji sám vyvedl za ruku
na vrchol mohyly, já stál jsem nablízku.
Vvbraní z nejlepších achajských mládenců
?li za ním, měli jí zabránit ve skoku.
Svn Achillův vzal pohár, pak ho pozd\ihl,
. 1 re\ý ze zlata, naplněn k úlitbě za otce mrtvého. A mně pak pokynul, ať vyzvu achajské vojsko hned k mlčení. A já se postavil uprostřed Achajců a řekl: ..Mlčte ted, bud zticha každý z vás. Klid. ticho!" Takto jsem ten zástup utišil. Ob řekl: ,,Otče můj, ty synu Pélea, přijmi ted ode mě kouzelnou úlitbu,
mrtvé volá ven. Přijď a pij tmavou krev té dívky panenské, kterou ti darujem, vojsko i já. A ty buď nám teď nakloněn a uvolni kotevní lana na zádích. Dej, ať je šťastná naše cesta z ília, ať všichni do své vlasti šťastně doplujem." To řek a vojáci se pomodlili s ním. Tu vezme za jílec svůj pozlacený meč, jej z pochvy vytasí, pak rukou pokyne, aby se mládenci už dívky chopili. Když spatřila to Polyxena, pravila: ,,Argejci, kteří jste mé město zničili, já ráda umírám. Ať se mě nedotkne z vás nikdo. Ochotně svou šíji nastavím. Mě nechte volně stát, mě volnou zabijte. Při bozích! Příčí se mi mezi mrtvými být otrokyni zvána, když jsem královnou." Lid hlučně souhlasil. Král Agamemnón pak pokynul mládencům, ať od ní odstoupí. A ti, jak slyšeli ta slova, poslechli, vždyť jim to nařídil nejvyšší velitel.
180
EURIPIDES
Jak ona zaslechla ta slova vůdcova,
své roucho chopila a hned je roztrhla
od samých ramenou až dolů k slabinám.
Pak prsy odhalí, krásné jak u sochy,
a na zem poklekne na obě kolena.
Ŕeč potom promluví nadmíru statečnou:
,,Sem pohled, mládenče, chceš-li ted mečem svým
moji hrud probodnout, jen bodni, tady je,
chceš-li krk probodnout, je také připraven."
Ten mladík nerad jen pro soucit s dívčinou
jí hrdlo prořízl, tím dechu zbavil ji.
Proud krve vytryskl. Ač umírala již,
přece se starala, by cudně upadla
a skryla před muži, co spatřit nemají.
Když po smrtící ráně dívka skonala,
Argejci o překot se měli k dílu hned.
Vlastníma rukama ji listím pokryli.
Smrková polena vršili v hranici.
Ten, kdo nic nenesl, tak od těch ostatních,
kteří se snažili, zlé výtky uslyšel:
„Ty stojíš, ničemo, a pranic neneseš,
šat ani ozdobu, nic nemáš pro dívku,
jež tolik vynikla statečnou odvahou
a duchem vznešeným." Tak to jsem ti moh říct
o mrtvé dcerušce. Jsi nejšťastnější z žen,
pokud jde o děti, i nejnešťastnější.
SBOR
Zas strašnou pohromu seslali bohové na celou moji zem a na Priamův rod.
HEKABA
Mé dítě, kterým zlem se nyní trápit mám? Tolik jich doléhá. Když myslím na jedno,
HEKABA
181
druhé mě odvádí, a nová bolest zas
mě k sobě přivolá. Tak zlo jen střídá zlo.
Ted nad tvým utrpením musím, dítě, lkát
a mysl nemohla bych od něj odpoutat.
Svou statečností však mou bolest zmírnilas.
Není to podivné? Když špatné ornici
od bohů dostane se dobré pohody,
tak nese dobrý klas, a země nejlepší,
když nemá podmínky, vydává špatný plod.
Však člověk ničemný je vždycky jenom zlý
a dobrý dobrý zas a ani v neštěstí
nezmění povahu, vždy dobrý zůstane.
Zda je to původem, anebo výchovou?
Vždyť dobrá výchova ukáže, co je ctnost.
A ten, kdo poznal ctnost, pozná i hanebné
a umí rozlišit, co dobré je a zlé.
To všechno jsou však jen zbytečné úvahy.
K Talthybiovi
Ty jdi a tohleto oznam všem Argejcům. Ať nikdo nedotkne se mého dítěte a dav k ní nepusťte. Vojsko tak početné je přece nezkrotné a bujnost lodníků jak oheň silná je. Kdo špatné nedělá, ten u nich špatný je.
Talthybios odchází
HEKABA se obrací k jedné ze služek
Ty, stará služebná, si vezmi džbán a mořskou vodou naplň ho, naposled abych mohla umýt dcerušku, nevěstu bez muže a pannu zhrzenou. A tělo vystavím; nemohu ale tak, jak zasloužila by. Co dělat? Dám, co mám.
182
EURIPIDES
Já šperky seberu ode všech zajatkyň, jež se mnou společně tu bydlí ve stanu. Má-li snad některá, co z domu přinesla a před novými pány tajně ukryla.
Služka odchází
Ty dome nádherný, blažený domove, Priame, bohatý dětmi i majetkem! Hle, památka tvých dětí, tahle stařena! Všechno je ztraceno, čím jsme se pyšnili. A pak se můžeme my lidé vychloubat, jeden z nás, že má dům velký a bohatý, ten druhý, že je ctěn zas mezi občany. To není vůbec nic, to jsou jen představy a jazyk chlubivý. Je nejšťastnější ten, kterému žádný den nepřines pohromu.
Odchází do stanu
SBOR
Mně osud strasti dal,
mně osud neštěstí nachystal
už tenkrát, tenkrát, když si v ídském lese
uřízl Paris jedlové dřevo
a vyplul s korábem vstříc mořským vlnám,
aby Helenu získal,
nejhezčí ženu, jakou kdy viděl
Hélios zlatý.
Mě strasti týrají,
mě muka strašlivá sužují.
Pro chybu jednoho zlo zhoubné vzešlo
v ílijské zemi společné všem.
A jedno neštěstí zde stíhá druhé.
Pře se rozhodla v Idě,
HEKABA
183
pastýřský jinoch rozsoudil tehdy trojici bohyň.
Kopí a zbraň nám zničdy příbytky naše.
Též mnohá lakónská dívka naříká, pláče,
kde teče krajinou půvabný Eurótás.
Matka zemřelých dětí si drásá
šedivou hlavu, rozrýva tváře.
A zas krví svou zbrocené nehty
si vkládá do svých ran, je znovu rozdírá.
SLUŽKA se vrací se zahalenou mrtvolou Polydóra
Kde, ženy, je teď přenešťastná Hekaba. jíž nikdo nemůže se rovnat v neštěstí z mužů i žen; jí patří věnec prvenství.
SBOR
Co, nešťastnice, znamená tvůj hrozný křik? Což nepřestaneš hlásat slova zlověstná?
SLUŽKA
Mám pro Hekabu další strast. A těžké je libozvučnými slovy hlásat neštěstí.
Hekaba vycházi ze stanu SBOR
Hle, Hekaba vychází právě ze stanu
a přichází ti vstříc, můžeš s ní promluvit.
SLUŽKA
Ty přenešťastná víc, než slovy mohu říct, má paní, mrtva jsi a světlo nevidíš, bez dětí, bez muže, bez vlasti, ztracená.
HEKABA
Ty hlásáš, co už vím, a pranic nového.
184
EURÍPIDÉS
Proč ale přinášíš mi Polyxenu sem, když všichni Rekové se přece chystali vlastníma rukama jí pohřeb vystrojit?
SLUŽKA k sobě
Ach, ona neví nic, jen pláče nad dcerou a pranic netuší, že je tu nová strast.
HEKABA
Běda, já nešťastná. Snad neneseš mi sem hlavu mé Kassandry, té božské věštkyně?
SLUŽKA
Naříkáš nad živou a nelkáš nad mrtvým. Když ti ted odhalím to tělo, uvidíš, co nečekala jsi a co tě ohromí.
Odhalí mrtvolu HEKABA
Ó běda! Co vidím! To je můj Polydór,
kterého chránil mi v svém domě thrácký král.
Jsem mrtva, ubohá! Již běda, nežiji!
Ach dítě, dítě nešťastné!
Já píseň zpívat začínám.
Bůh pomsty sám mi dal ten zpěv,
když nová jsem prožila zla.
SLUŽKA
Tak už víš, ubohá, že zemřel i tvůj syn. HEKABA
Ach běda! Co to je? Svým očím nevěřím. Jde zkáza za zkázou a zlo zas stíhá zlo.
HEKABA
185
A není, není den, jenž nezastih by mě bez pláče, hořkých slz.
SBOR
Ach běda, strašlivá zas trýzeň tísní nás.
HEKABA
Ach dítě, dítě mé!
Máš matku nešťastnou.
Ach jaká pohroma! Jaký úděl tě stih!
Kdo z lidí zabil tě?
SLUŽKA
To nevím. Našla jsem ho ležet u moře. HEKABA
Moře ho vyvrhlo, nebo byl zavražděn na mořské písčině?
SLUŽKA
Snad příboj mořských vln jej na břeh vynesl. HEKABA
Ach běda, běda mi! Ted chápu již svůj sen, své noční vidění.
Ty temné přízraky, sny s černou perutí,
ty, běda, neminuly mě.
O tobě, dítě mé. Už nebyls naživu.
SBOR
A kdo ho zabil? Ty znáš své sny, řekni to. HEKABA
Můj přítel hostinný, konímilovný Thrák, pod jehož ochranu jej starý otec dal.
186
EURIPIDES
SBOR
Běda, co nám to říkáš? Zabil pro zlato? HEKABA
Hrůzu mi nahání ten nevýslovný čin. Tak strašný, bezbožný. Co právo hostinné? Ten člověk proklatý! Jak kruté pobodal mu tělo nožem, jak mu údy zmrzačil! Tak bez vší lítosti. Mé dítě ubohé!
SBOR
Nešťastná, ze všech lidí nejvíc zkoušená! Tolik zla způsobil ti nepřátelský bůh. Však Agamemnona tu vidím přicházet, jenž naším pánem jest. Tak, dívky, zmlkněme.
AGAMEMNÓN přichází
Proč váháš, Hekabo, a nejdeš pohřbít už svou dceru? Vždyť mi Talthybios oznámil, že dotknout se jí nemá nikdo z Argejců. My poslechli jsme tě a nedotkli se jí. Ty k mému údivu však tady otálíš. Jdu pro tebe. Tam jsem vše krásně připravil, pokud se při pohřbu dá mluvit o kráse. Však co to? Před stanem zde leží mrtvý muž. Je z Trojanů. Vždyť šat, kterým je zahalen, mi ukazuje, že to není Argejec.
HEKABA k sobě
Ubohý, nebo spíš ubohá Hekabo.
Co mám teď udělat? Mám na zem padnout snad
před Agamemnonem, nebo snést mlčky zlo?
HEKABA
187
AGAMEMNÓN
Proč obracíš se zády ke mně? Pláčeš jen, a neříkáš, co je a kdo je tento muž?
HEKABA k sobi
Však jestli nepřátelsky pryč mě odstrčí jak otrokyni, budu mít jen další žal.
AGAMEMNÓN
Já přece nevěštím, a proto nemohu
znát tvoje myšlenky, když mi je neřekneš.
HEKABA k sobě
Snad jeho nepřízeň si jenom namlouvám, a on mi zatím je nakloněn příznivě.
AGAMEMNÓN
Však jestli přeješ si, abych nic nevěděl, jsem s tebou zajedno a nechci slyšet nic.
HEKABA k sobě
Vždyť přece bez něho své děti nepomstím. Proč tolik váhání? Musím se odvážit, ať dobře pochodím, anebo třeba zle.
K Agamemnonovi, vrhne se mu k nohám
Já prosím u tvých nohou, Agamemnone, při vousu vznešeném, při šťastné pravici.
AGAMEMNÓN
Co žádáš pro sebe? Chceš snad být svobodná? To není pro tebe obtížné dosáhnout.
188
EURIPIDES
HEKABA
Nic nechci pro sebe. Jestli se podaří
mi ztrestat viníky, chci dál žít v otroctví.
AGAMEMNÓN % Co vlastně ode mě to žádáš, Hekabo? HEKABA
Nic z toho, králi, co se asi domníváš. Vidíš tu mrtvolu, již smáčím slzami?
AGAMEMNÓN
To vidím, nevím však, co to má znamenat.
HEKABA
Toho jsem zrodila, nosila pod srdcem.
AGAMEMNÓN Což je to, ubohá, někdo z tvých synů snad?
HEKABA
Ano, však není z těch, co padli v íliu.
AGAMEMNÓN Cožpak jsi ještě jiné syny zrodila?
HEKABA
Tohoto přivedla jsem na svět nadarmo.
AGAMEMNÓN Kde byl, když vaše město bylo zničeno?
HEKABA
Aby ho uchránil, poslal ho otec pryč.
HEKABA 189
AGAMEMNÓN A kde žil vlastně, odloučen v od bratrů?
HEKABA
Zde v této zemi, kde byl mrtev nalezen.
AGAMEMNÓN U Polyméstora, jenž tady panuje?
HEKABA
Syn u něj střežit měl své zlato proklaté.
AGAMEMNÓN Jak zemřel a kdo jeho osud zavinil? HEKABA
Hostinný přítel, kdo jiný, ho usmrtil.
AGAMEMNÓN Ty ubohá! Snad toužil zlato uchvátit?
HEKABA
Udělal to, když Trója byla zničena.
AGAMEMNÓN Kde jsi ho nalezla? Kdo ti ho přinesl?
HEKABA ukazuje na sluiku Zde tahle žena, ta ho našla na břehu.
AGAMEMNÓN Našla ho náhodou? Nebo ho hledala?
190
EURÍPIDÉS
HEKABA
Šla přinést mořskou koupel pro Polyxenu.
AGAMEMNÓN Zabil ho, jak se zdá, a hodil do moře. HEKABA
Takhle ho pobodal. Dal vlnám napospas.
AGAMEMNÓN Tvá bolest, ubohá, je vskutku nezměrná.
HEKABA
Jsem mrtva. Bolest už mi žádná nezbývá.
AGAMEMNÓN Ach ženo, která z žen je nešťastná jak ty? HEKABA
Tak žádná, nemyslíš-li samo Neštěstí.
Však poslyš teď, proč padla jsem k tvým kolenům.
A jestli uznáš, že jsem právem trpěla,
já ustoupím. Však ne-li, staň se mstitelem
na zrádci proradném, jenž přítelem mi byl.
Nebál se bohů v nebi ani v podsvětí
a spáchal strašný čin, ačkoliv se mnou dřív
sedával za stolem a mezi přáteli
byl vždycky jedním z předních, řádně uctíván.
On zabil toho, koho přijal v ochranu.
A když už zabil ho, ani ho nepohřbil,
jak by se slušelo, hodil ho do moře.
Jsem teď jen slabá žena, jedna z otrokyň.
Však bozi mocní jsou a platí božský řád.
HEKABA
A ten řád naučil nás bohy uctívat
a podle práva žít i soudit bezpráví.
Když přijde k tobě host a bude zavražděn,
když budou bez trestu, kdo hosty zabijí,
a budou dále dávat bohům oběti,
pak lidé nemají už právo pražádné.
Jestli to uznáváš, pak na mé prosby dej,
slituj se nade mnou. A jako malíř spíš
si zdálky prohlédni to moje neštěstí.
Byla jsem královnou, ted otrokyni jsem.
Měla jsem rodinu, a ted jsem bez dětí.
bez vlasti, bědná. opuštěná stařena.
Ach běda, ty se teď ode mě odvracíš.
Já nesvedla jsem nic. Ach jak jsem ubohá!
Proč podstupujem všichni tolik úsilí
a různé vědomosti získat hledíme,
však výmluvnosti, která lidi ovládá,
se málo venujem a platit nechceme,
abychom uměli každého přemluvit
a toho dosáhnout, čeho si žádáme.
A kde je naděje, že dobře pořídím?
Své syny všechny už jsem nyní ztratila
a sama v otroctví, v bídě jsem zajatá.
Z rodného města vidím stoupat k nebi dvm.
Má slova možná vyzní zase naprázdno,
však přece lásku tvou ti připomenout chci.
Má dcera po tvém boku spává za noci.
věštkyně, zvaná fryžským jménem Kassandra.
Jak chceš se za ty noci lásky odvděčit
a jaký, pane, dík za vroucí objetí
bude mít Kassandra a jaký za ni já?
Vždyť přece temnota a noční laskání
přináší smrtelným největší náklonnost.
A proto vyslyš mě. Viz toho mrtvého.
192
EURIPIDES
Co pro něj uděláš, uděláš pro švagra. Mé řeci schází snad jen tohle jediné: Kéž hlasu nabudou mé paže, ruce mé, mé vlasy, chůze má. Ať se to naučím přispěním Daidala či bohů olympských. Ať všechno najednou padne k tvým kolenům, ať pláčou, sténají a prosí všemožně. Ó pane, největší ty světlo Hellénů, dej ruku pomocnou, vyslechni stařenu, vzdor tomu, že už teď jen málo znamená. Muž šlechetný má vždy jen právo zastávat a kruté zločince zas krutě potrestat.
SBOR
Jak k divným převratům dochází u lidí. Jsou jejich vztahy podřízeny zákonům, jež činí přátele z dřívějších nepřátel a nepřátele z těch, kdo byli přáteli.
AGAMEMNÓN
Já tebe, Hekabo, i syna lituji.
Tvůj osud i tvé prosby dojímají mě.
Já chtěl bych, jak to žádá právo, božský řád,
aby byl řádně ztrestán zrádný hostitel.
Jen jak to zařídit, abych ti vyhověl
a vojsko neřeklo, že krále thráckého
jsem kvůli Kassandře hanebně zahubil?
Tohle mi působí nemalé starosti.
Vždyť krále Thráků vojsko za přítele má,
tvůj syn je nepřítel. Ze tobě milý je,
to je věc jenom tvá, a mého vojska ne.
Proto si pamatuj: rychle ti přispěji,
pokud jde o tebe, však jenom váhavě,
mám-li si znepřátelit vojsko achajské.
HEKABA
193
HEKABA
Ach běda! Z lidí nikdo není svobodný.
Bud peníze mu vládnou, nebo náhoda,
a musí jednání své vždycky podřídit
bud tomu, co chce lid, či psaným zákonům.
Když na mínění lidu ti tak záleží,
zbavím tě obav tvých a chci tě ujistit,
že jen s tvým souhlasem, a ne s tvou pomocí
já tomu vrahovi se krutě odplatím.
Však kdyby zmatek nastal mezi Achajci
a chtěli zabránit mi Thráka potrestat,
ty hled je zadržet tak, ať si nemyslí,
že je to kvůli mně. Jinak vše zařídím.
AGAMEMNÓN
Co? Jak to uděláš? Snad starou pravicí chceš chopit ostrý meč a zabít barbara? Nebo mu podat jed? Máš pomocníky snad? Kdopak ti pomůže? Kde máš své přátele?
HEKABA
Zde v těchto stanech bydlí mnoho Trójanek.
AGAMEMNÓN Ty myslíš otrokyne, kořist Hellénů?
HEKABA
Ty pomohou mi toho vraha potrestat.
AGAMEMNÓN A jakpak ženy sílu mužů získají?
HEKABA
Je přece mnoho jich a lest jim pomůže.
194
EURIPIDES
AGAMEMNÓN
Máš pravdu. Ale ženy přesto slabé jsou.
HEKABA
Což nezhubily ženy syny Aigypta, což nepovraždily své muže na Lémnu? Však nechrne toho. Tyhle řeči marné jsou. Ty propusť tuhle ženu volně vojskem svým.
Ke služce
Ty přistup k Thrákovi, k našemu příteli, a řekni: K Hekabě, jež vládla lliu, v jejím i ve svém zájmu s dětmi přijít máš. I ty by měly znát to její poselství.
Služka odchází
K Agamemnonovi
A pohřeb Polyxeny mé, teď právě zabité, zdrž, Agamemnone, ať oba současně na jedné hranici a v jedné mohyle jsou spolu pohřbeni. Pro matku dvojí žal.
SBOR
Ty, má vlasti, ty, llion rodné,
teď už nejsi tím městem, jež nemožno dobýt.
Mračno Řeků tě zavalilo.
Zdrtilo tě svou zbraní.
Už tě nevěnčí žádné hradby.
Jen kouř požáru, černavé saze
tě hyzdí odporně. A já, ach běda,
nevkročím do tebe víc.
Vprostřed noci mě záhuba stihla,
když oči po jídle zakrýval spánek.
HEKABA
195
Můj manžel ukončil oběť
doprovázenou písní.
Dřevce na kolík pověsil klidně
a v ložnici na lůžko uleh.
Nikde už neviděl houfy plavců,
to vojsko, které obléhalo Tróju.
Já svoje vlasy pečlivě
jsem svázala si stuhou.
A zhlížela se pak
v zlatém zářivém zrcadle,
abych na lože manželské vešla.
Ytan áyšún z města strašný hluk
i tii   éh j v olini:
_Kdy ni. synové Hellénů statných,
xbořite ílijskou pevnost
a vrátíte se domů?"
Já vstala z lůžka milého,
jen v říze jako Sparťanka,
a Artemidu velebnou
jsem marně prosila.
Svého chotě jsem viděla zemřít.
Pak zahnali mě k moři pryč,
jen zdálky vidím své město.
Řecké koráby plují už zpátky,
ženou mě z rodného města.
A bolest má je krutá.
Sestru Dioskúrů, tu Helenu spartskou,
proklínám a s ní také pastýře z ídy.
Ten Zloparis mě zničil
a vyhnal z rodné země.
Jeho sňatek vyštval mě z otcova domu,
ne sňatek, zhouba hrozná.
A ji ať mořská vlna nezanese zpátky,
ať nevrátí se domů.
196
EURIPIDES
POLYMÉSTÓR přichází se dvěma synky a s družinou
Můj drahý Priame! Má drahá Hekabo, jsem k slzám dojat, když tvé město zničené a dceru zabitou tu vidím před sebou. Ach běda, běda! Kde je jaká jistota, že sláva, blahobyt a štěstí přetrvá? To bozi směšují nám štěstí s neštěstím a matou svévolně nás, lidi neznalé, abychom ctili je. Však pročpak naříkat? Zlo, které stalo se, už nelze napravit. Ty prosím nezlob se, že nepřišel jsem dřív. Já právě totiž dlel uprostřed thráckých hor, když ty jsi přišla sem. Jak jsem se navrátil, hned jsem se vypravil a šel jsem za tebou, když vtom mě potkala tvá stará služebná a vyřídila mi, že prý mě k sobě zveš.
HEKABA
Já zdráhám se ti ted do očí podívat, můj Polyméstore, v tom hrozném neštěstí. Ty, který viděls mě šťastnou a váženou! Na tebe ostýchám se zpříma pohledět, když mě teď postihl osud tak strašlivý. A proto nechápej to, Polyméstore, jak projev nevůle. Vždyť také káže zvyk, že žena nemá hledět muži do očí.
POLYMÉSTÓR
Tomu se nedivím. Teď ale řekni mi, proč pro mě poslalas, co žádáš ode mě.
HEKABA
Já chtěla bych ti něco svěřit v soukromí,
HEKABA
197
tobě i dětem tvým. Řekni svým průvodcům, ať trochu odstoupí od našich příbytků.
POLYMÉSTÓR k družině
Jen klidně ustupte. Jsem tady v bezpečí. My dva jsme přátelé a příznivce mám též v achajském vojsku.
Družina se vzdálí, oba synkovi zůstanou KHekabi
Avšak, prosím, naznač mi, co může šťastný muž pro svoje nešťastné přátele vykonat. Já to rád udělám.
HEKABA
Nejprve řekni mi, co dělá ted můj syn, kterého s otcem jsme ti spolu svěřili, zdali je naživu. To ostatní až pak.
POLYMÉSTÓR Pokud jde o něho, můžeš být bez obav.
HEKABA Cos řekl, dobré je a tebe důstojné.
POLYMÉSTÓR A co chceš ode mě se dále dovědět?
HEKABA
Zda někdy vzpomene si na mne, na matku?
POLYMÉSTÓR Vždyť on chtěl dokonce potají přijít sem.
198
EURÍPIDÉS
HEKABA
Zlato, s nímž přijel z Tróje, to je v pořádku?
POLYMÉSTÓR Ano, je v pořádku, v mém domě ukryto.
HEKABA
Tak jenom střež ho dál, po cizím neprahni.
POLYMÉSTÓR To ne. Kéž v klidu užiji si toho, co už mám.
HEKABA
A tušíš, co ti chci i dětem tvým teď říct?
POLYMÉSTÓR To nevím. Slova tvá mi to snad naznačí.
HEKABA
Budiž, když přece jsme teď velcí přátelé.
POLYMÉSTÓR Co chceš teď prozradit jen mně a dětem mým?
HEKABA
Skrýš zlata, která Priamovcům patří od věků.
POLYMÉSTÓR Tak o tom tedy má se tvůj syn dovědět?
HEKABA
Ano, a od tebe. Jsi přece čestný muž.
POLYMÉSTÓR Proč ale přitom též mé děti mají být?
HEKABA
199
HEKABA
Ať děti vědí to, kdybys ty zemřel snad.
POLYMÉSTÓR To dobře řekla jsi. Je to tak moudřejší.
HEKABA
Víš snad, kde v lliu býval chrám Athény?
POLYMÉSTÓR Tam je to zlato? Jak to místo poznáme?
HEKABA
Tam černá skála vystupuje ze země.
POLYMÉSTÓR Chceš mi snad o tom ještě něco povědět?
HEKABA
Svěřím ti peníze, jež jsem si přinesla.
POLYMÉSTÓR A máš je u sebe, nebos je ukryla?
HEKABA
Zde v stanech hlídá mi je zástup zajatkyň.
POLYMÉSTÓR Zde? Tady přece jsou tábory Achajců.
HEKABA
Však ženy zajaté mají svůj vlastní stan.
POLYMÉSTÓR Je uvnitř bezpečno? Není tam žádný muž?
200
EURÍPIDÉS
HEKABA
Ne, nikdo z Achajců, jenom my samotné.
Však vejdi do stanu, protože Achajci
už lodě chystají pro plavbu k domovu.
Aby ses navrátil, až všechno vykonáš,
zas s dětmi domů zpět, tam, kde je i můj syn.
Odcházejí do stanu SBOR
Teď ještě nejsi, ale budeš potrestán.
Tak jako ten, kdo pad do mořské hlubiny,
kde není přístavu, tak vydáš život svůj,
když sám jsi život vzal. Vždyť právo, božský řád,
jemuž jsi podřízen, se nikdy nesnese
se zhoubným zlem, se zhoubným zlem.
Ta cesta, v niž jsi marně doufal, svedla tě
do smrti, do Hádu. Ach běda, bláhový!
Tvůj život vezme ti teď ruka bezbranná.
POLYMÉSTÓR křiH ve stanu Mě, nešťastného, zraku, světla zbavují! SBOR
Slyšíte, přítelkyně, jak Thrák naříká?
POLYMÉSTÓR ve stanu Ach běda! Děti mé! Ta vražda příšerná!
SBOR
Zas, dívky, nové zlo se stalo ve stanu.
POLYMÉSTÓR
Ne, rychlou nohou svou mi neuniknete. Pod mými ranami se všechno rozboří.
HEKABA
201
SBOR
Jak kolem sebe bije těžkou pravicí! Vrhnem se na něho? Teď přišel pravý čas pomoci Hekabě a jiným Trójankám.
HEKABA u vchodu do stanu
Bij, pranic nešetři, i dveře roztřískej! Zrak se už nevrátí do slepých očí zpět a děti neuzříš, jež jsem ti zabila.
SBOR
Tys Thráka přemohla a zmocnila se ho? Co říkáš, opravdu jsi, paní, provedla?
HEKABA
Jej uzříš za chvíli, jak tady před stanem se slepě potácí, nejistým krokem jde. A děti uvidíš, které jsem zabila s pomocí Trójanek. Tak ztrestala jsem ho. Hle, podívej se jen, už z domu vychází. Já stranou ustoupím a z cesty půjdu mu. On soptí hněvem zle a řádí nezkrotně.
POLYMÉSTÓR se potácí ven se stonu
Ach běda! Kudy jít a kam se obrátit?
Snad jak zvěř čtyřnohá mám rukou použít,
vkládat je do svých stop? Mám tímto směrem jít,
anebo naopak, když toužím polapit
vražedné Trójanky, které mě zničily?
Vy bídné zrádkyně, vy Fryžky zlovolné,
vy ženy ukrutné! Ach, jak vás proklínám!
Kam jen, do jakých skrýší se mi ukryly?
Kéž oči krvavé, mé osleplé oči
zas vyléčíš mi, božský Hélie!
202
EURIPIDES
Zas světlo do nich vlož. Ach! Ach!
Tiše! Slyším teď tlumené kroky těch žen.
Běda, kam se mám vrhnout, kam obrátit krok,
abych masa a kostí se nasytil?
Jak zvíře divoké bych chtěl mít hostinu,
jim přinést záhubu,
za zmrzačení své se pomstít, ubohý.
Běda, kam se to ženu a nechávám zde
děti napospas bakchantkám rozzuřeným?
Bud samy je rozsápou, či pohodí v horách
a ukrutnou hostinu zchystají psům.
Kam se uchýlím, kam se teď vrhnu?
Jako když na moři své lněné plachty
loď konopným lanem otočí zpátky,
tak já se vřítím zpět
do skrýše vražedné, svých dětí ochránce.
SBOR
Ó nešťastníku, zlá tě stihla pohroma
a za tvůj krutý čin ti stejně hrozný trest
bůh seslal, který tobě není nakloněn.
POLYMÉSTÓR
Ach Thráci bojovní, sem s kopím, se zbraní,
národe Areův, jenž koně pěstuješ!
Sem pojďte, Achajci, sem, Átreovci, sem!
Sem! Odtud křičím, odtud volám vás.
Ach, pojďte, pospěšte. Při bozích všech!
Zda slyšíte mě? Proč s pomocí váháte?
Mě ženy zahubily,
ty zajatkyně trójské.
Já zkusil ukrutně.
Jsem, běda, zmrzačen!
HEKABA
203
Kam se vrhnu, kam teď půjdu?
Mám snad vzhůru vzlétnout do nebeských výšin,
kde září Órión a kde Sirius plá
svým světlem ohnivým? či se mám vrhnout
do temné hlubiny, kde Hádés má svou říš?
SBOR
Je možné pochopit, když někdo trpí žal větší než možno snést, že život ukončí.
AGAMEMNÓN se vrací s průvodem
Já zaslech křik, jdu sem. Tak dcera horských skal,
ta Échó halasná, zazněla táborem.
A byl to velký hluk. Kdybych byl nevěděl,
že fryžské tvrze naše kopí dobylo,
ten hluk by způsobil nám vskutku velký strach.
POLYMÉSTÓR
Ach Agamemnone, já poznal jsem tvůj hlas. Vidíš, jak ukrutně jsem nyní postižen?
AGAMEMNÓN
Ó Polyméstore, kdo tě tak zohavil? Kdo zraku zbavil tě, kdo oči zkrvavil a děti zabil ti? Měl jistě velký hněv na tebe i tvé děti, kdo to udělal.
POLYMÉSTÓR
To Hekaba a její družky zajaté mě zahubily. Ale ještě víc než to!
AGAMEMNÓN k Hekabé
Cože? Co Polyméstór říká, to jsi spáchala? Ty, Hekabo? Ten neslýchaný, smělý čin?
204
EURIPIDES
POLYMÉSTÓR
Co říkáš? Ona že je tady nablízku? Ach ukaž, řekni, kde! A já ji rozsápu, roztrhám rukama, rozdrásám do krve.
AGAMEMNÓN
Copak to s tebou je?
POLYMÉSTÓR
Já prosím, při bozích, nech mě, ať uchopím ji rukou běsnící.
AGAMEMNÓN
Ne, zadrž! Jenom zkroť svou krutou zuřivost!
A mluv, ať tebe vyslechnu i Hekabu
a správně rozsoudím, proč tě tak ztrestala.
POLYMÉSTÓR
To řeknu. Nejmladší ze synů Priama byl Polydóros. Toho otec svěřil mi, ať o něj pečuji, v svém domě chovám ho. To všechno z obavy, že padne ílion. Toho jsem zabil. A ty poslyš nyní, proč. Že jsem tak učinil po zralé úvaze. Já obával jsem se, že syn tvých nepřátel shromáždí ílijce a Tróju obnoví. A že pak Achajci, až zjistí, že je živ Priamův mladý syn, zas vtrhnou do země, poplení, zpustoší mé thrácké roviny a trójští sousedé zas budou trpět tak, jak, Agamemnone, jsme dosud trpěli. Když zjistí Hekaba, že syn je zabitý, tak povolá mě sem pod lstivou záminkou, že mi chce prozradit poklady v íliu.
HEKABA
205
A s dětmi zavede mě dovnitř do stanu,
aby to tajemství snad nikdo neslyšel.
Já usedl jsem si do středu lehátka.
Dav trójských dívek obklopil mě z obou stran.
A přisedly si ke mně jako k příteli,
můj plášť si prohlížely, thráckou tkaninu,
a chválily ji, na světle ji držely.
A jiné zas mé kopí vzaly do ruky,
a tak mě zbavdy té dvojí výzbroje.
A které byly matky, zase chváldy
mé děti, hýčkaly je, z ruky do ruky
si podávaly, stály přímo přede mnou.
Co myslíš? Náhle po tom klidném vítání
mečíky vytasí ze záhybů svých rouch
a děti bodají. A jiné chytí mě
jak nepřítele za ruce i za nohy.
A já když snažil jsem se dětem pomoci
a zvedl obličej, ony mě za vlasy
hned chytily. Chtěl-li jsem rukou hnout,
nic nezmohl jsem pro to velké množství žen.
A k dovršení všeho, bolest nad bolest,
spáchaly krutý čin. Vždyť vzaly spinadla
a jimi oči probodaly do krve.
Mé oči ubohé! A pak se po stanu
hned rychle rozběhly. Skočím jak štvaná zvěř,
snažím se dostihnout ty psice vražedné
a jako lovec ohmatávám každou zed,
zmítám se, tluču. To jsem tedy vytrpěl,
když tobě, králi, nepřítele zabd jsem,
chtěl se ti zavděčit. Abych moc nemluvil —
co zlého kdy kdo řek či říká o ženách,
či řekne teprve, to, Agamemnone,
ted všechno stručně shrnu, tohle řeknu ti:
Takové plémě nezná ani moře, ani zem.
206
EURIPIDES
Ten, kdo je stále s nimi, ten to dobře ví. SBOR
Svou zpupnost kroť a nechtěj ze svých neštěstí hned vinit ženský rod a ženy pomlouvat. Vždyť je nás mnoho. Některé jsou ničemné, však jiné zase mezi řádné náleží.
HEKABA
Ó Agamemnone, u lidí neměl by
mít větší váhu jazyk nežli skutečnost.
Kdo dobro vykonal, ať dobře promluví,
a ten, kdo spáchal zlo, ať také mluví zle.
O bezpráví ať nelze mluvit obratně.
Jsou jistě moudří ti, kdo znají promluvit,
však dokonale moudří bytí nemohou.
Zle skončí. Nikdo tomu dosud neunik.
Toto jsem, králi, řekla k tobě úvodem.
Teď svou řeč obrátím zde k Polyméstoru.
Ty chtěls prý Achajcům ušetřit další strast
a pro Agamemnona's mi syna zavraždil.
Ty ale dobře víš, ty lotře proradný,
že nikdy není barbar Rekům přítelem.
Toť zcela nemožné. A co jsi zamýšlel
svou horlivostí? Snad chtěls dceru zasnoubit,
měls v Řecku příbuzné, či jinou pohnutku?
Ze Řekové když zase zpátky připlují,
ti zničí úrodu? To chceš nám namluvit?
To bylo zlato, má-li se tu pravda říct,
co syna zabilo mi, a tvá lakota.
To mi teď vysvětli. Když Trója vzkvétala
a kolem města hradby stály netknuté,
žil Priamos a vládlo kopí Hektora,
proč tenkrát, chtěl-li ses snad Řekům zavděčit,
HEKABA
207
jsi toho, o něhož jsi v domě pečoval, nezabil nebo neodvedl k Achajcům? Však jakmile nám naše světlo pohaslo a město označoval už jen černý kouř, pak zabils syna, jenž se při tvém krbu hřál. Však poslyš dále, jak jsi nyní ničemný. Jak přítel Achajců jsi měl to zlato přec, jež není tvoje, ale Polydórovo, jim přinést, rozdat tady zchudlým Achajcům, tak dlouho vzdáleným ze země otcovské. Ty ale ani teď ho nechceš z ruky dát a stále ukrýváš ho ve svém domě dál. Však kdybys o syna pečoval, jak jsi měl, a zachránil jej, zasloužil bys úctu jen. Vždyť ve zlých časech vždy se přítel ukáže, kdo žije ve štěstí, ten má vždy přátel dost. Kdyby ses octl v nouzi, on však zlato měl, největším pokladem by se ti potom stal. Ted ale nemáš přítele v mém synovi, zlato je k ničemu, když jsi už bez dětí a sám jsi na tom zle.
Ty, Agamemnone, jestli mu pomůžeš, špatně se projevíš. Tím dobro prokážeš bídnému člověku, jenž nezná zbožnosti a zradil přátele. A řeknem, že ty sám se bratříš se zlými, když budeš takový. Však nechci pánům lát.
SBOR
Tak vida, pohleďte, jak vždycky dobrý čin umožní smrtelným též dobře promluvit.
AGAMEMNÓN Mám odpor k tomu, soudit cizí špatnosti,
208
EURÍPIDÉS
však není vyhnutí. Musel bych stydět se,
kdybych ted odmítl, co jsem už započal.
Tak abys věděl, nemyslím, že kvůli mně
či kvůli Achajcům jsi hosta zavraždil,
však abys mohl ve svém domě zlato mít.
Ty v nesnázích ted mluvíš sobě na prospěch.
Pro vás je možná snadné hosty zabíjet,
však pro nás Řeky je to velká hanebnost.
Kdybych tě zbavil viny, jak bych unikl
zlým výtkám? Nemohl bych. Když ses odhodlal
zlo páchat, odhodlaně snášej také trest.
POLYMÉSTÓR
Mě, běda, žena, otrokyne přemohla.
A trestem stíhán jsem od horších, než jsem já.
HEKABA
Však spravedlivě. Vždyť jsi spáchal velké zlo.
POLYMÉSTÓR Ach běda! Děti moje! Oči ubohé!
HEKABA
Máš bolest. Myslíš, že ji nemám pro syna?
POLYMÉSTÓR Máš radost, proradná, že zohavilas mě.
HEKABA
Nemám se radovat, že jsem se pomstila?
POLYMÉSTÓR Však radost přejde tě, až prudký mořský proud...
HEKABA 209
HEKABA
Což ty se také budeš plavit do Ŕecka?
POLYMÉSTÓR ...tě zavalí, až spadneš z výše stožáru.
HEKABA A jaké násilí mě k tomu donutí?
POLYMÉSTÓR Ty gama na ten lodní stožár vylezeš.
HEKABA
To budu křídla mít či jak to udělám?
POLYMÉSTÓR Staneš se fenou s krvavýma očima.
HEKABA
A jak ses dověděl o té mé přeměně?
POLYMÉSTÓR To Dionýsos, thrácký věštec, oznámil.
HEKABA A tobě nesvěřil zla, jež tě čekala?
POLYMÉSTÓR To by ses mě svou lstí tak zmocnit nemohla.
HEKABA
Živa, či mrtva naplním svou sudbu zde?
210
EURIPIDES
POLYMÉSTÓR Zde zemřeš a tvůj hrob se bude jmenovat...
HEKABA
Snad napoví mou novou podobu? A jak?
POLYMÉSTÓR „Hrob bídné psice", bude plavcům znamením.
HEKABA
Na tom mi nesejde. Jen když tě stih můj trest.
POLYMÉSTÓR A zavražděna bude také Kassandra.
HEKABA
Ach hrůza! To bych tobě přála raději.
POLYMÉSTÓR ukazuje na Agamemnona Od ženy toho zde, strážkyne domova. HEKABA
Kéž Klytaimnéstra takhle strašně neběsní!
POLYMÉSTÓR Pak zdvihne sekeru a jeho zabije.
AGAMEMNÓN Ty šílíš asi. Toužíš po zlé odplatě?
POLYMÉSTÓR Jen bij! Stejně tě čeká koupel vražedná.
HEKABA
211
AGAMEMNÓN Proč neodvedete ho, sluhové, už pryč?
POLYMÉSTÓR Nerad to posloucháš ?
AGAMEMNÓN
Už zacpěte mu chřtán.
POLYMÉSTÓR To můžete. Já skončil.
AGAMEMNÓN
Rychle ho někam na pustý ostrov vezte a tam pohoďte, když takhle promluvil, tak drze nadmíru.
Sluhové odvádějí Polyméstora
Nešťastná Hekabo, ty jdi a pohřbi již obě své mrtvé děti. Vy se, Trójanky, musíte do stanů svých pánů rozejít. Již vidím k domovu vát vítr příznivý. Kéž dobře doplujem a doma najdeme vše jenom dobré zas, svých strastí zbaveni.
SBOR
Jděte k přístavu, dívky, a ke stanům. Zkuste u nových pánů v otroctva žít. Tvrdá nutnost to žádá.