Výzkumné studie	 / 97
Článek vyšel v recenzovaném psychologickém časopise
Výzkumné studie
ABSTRACT
Název v AJ
Jména autorů
Objective. To assess selected personality traits
and attitudes of future physicians, affecting
both success in medical work, and subjective
experience of stress associated with this work.
Subjects and setting. Two questionnaires were
chosen (Eysenck Personality Inventory, EPI-A
and Bortner questionnaire) and applied to medical
students of the 5th year (Charles University,
1stFacultyofMedicine,between1989to2003,N
= 2682, including 1565 women) with a reference
group of unselected population over 14 years.
Hypothesis. Medics should not differ from unselected
population, any deviations should appear
in the direction of the properties required
for doctors.
Statistical analysis. Descriptive characteristics
of the sample, t-test, Man-Whitney nonparametric
U test.
Results. Female students had lower A-type of
behaviour: -4.63 (SD 21.46) compared to population,
male students did not differ: -3.92 (SD
22.18). Hostility: both female and male students
were more hostile: -9.88 (SD 17.69), -7.86
(SD 18.00) respectively. Irritability was lower
in both gender: female -4.21 (SD 13.44), male
-5.95 (SD 14.13). Relaxation ability was better
both in female -6,86 (SD 15.07) and male students
-7,29 (SD 15.64), as well as interpersonal
sensitivity: female +5,08 (SD 15,31), male
+3,33 (SD 14.32), or lower level of frustration:
OSOBNOST MEDIKŮ (orig. název je jiný)
Jména autorů jsou pro potřeby oponentského posudku smazána
Afilace autorů k institucím je pro potřeby oponentského posudku smazána
female students -6.3 (SD 16.00), male students
-7.82 (SD 15.87). Statistically significant differences
according to gender were found in neuroticism
(lower in male students), hostility (higher
in male students), irritability (lower in male students)
and frustration (lower in male students).
Significant difference between the first (1989-
1995) and second (1998-2003) follow-up period
was found only in the relaxation ability of
female students (worse) and frustration level in
male students (better). Comparison of extremely
scoring individuals in undesirable traits showed
that a group of female students included fewer
(%) such persons than can be expected in a normally
distributed population, while among male
students the extreme scorers were in a roughly
the same proportion as in other normal distributions
with the exception of the type A behaviour
(less extreme).
Conclusion: The followed group of medical students
displayed personality and behavioural attributes
suitable for their future work.
Limitations of the study. The results only relate
to those questionnaires, and a population of
medical students of one medical school.
key words:
medical students,
personality traits in physicians,
EPI -A,
Bortner scale
klíčová slova:
medici,
osobnostní předpoklady pro práci lékaře,
EOD–A,
Bortnerova škála
Došlo: 6. 9. 2010, vydáno v roce 2012
98 /	 Výzkumné studie
ÚVOD
Nároky na práci lékaře jsou ve srovnání s jinými profesemi velké a značně idealizované
– vyžaduje se, aby podával bezchybný odborný výkon, měl osobní přístup
k pacientovi, byl altruistický a službu bližním považoval za své poslání. Jeho osobní
vlastnosti a chování jsou pro pacienty mnohdy důležitější než jeho odbornost, zvláště
ovšem proto, že ji většinou nedokážou posoudit. Podle studie, kterou u svých pacientů
provedla Mayo Clinic v Minnesotě a v Arizoně v letech 2001-2002 (Bendapudi et al.,
2006) by měl lékař vykazovat odbornou jistotu, pochopení pro pacienta, laskavost,
přímost, zdvořilost a důkladnost. Tyto požadavky jsou patrně stejné v druhém jako
v prvním tisíciletí a v průběhu dějin se nezměnily, protože vyjadřují základní potřebu
přátelské podpory a pomoci v nouzi. Práce lékařů a zdravotníků je také pod stálou a
přísnou kontrolou veřejnosti. Vysoká očekávání veřejnosti představují ovšem pro svědomitého
lékaře i vysoko nastavenou laťku vlastní úspěšnosti, které je někdy obtížné
dosáhnout.
Osobnostní vlastnosti a postoje jedince, jako úzkostnost, iritovanost, negativní vztahy
k lidem (hostilita), sklon k frustraci či tenze, nepříznivě ovlivňují spolupráci lékaře
s pacientem. Zároveň ale podstatně zhoršují prožívání pracovní zátěže, kterou s sebou
profese lékaře nevyhnutelně přináší, a takto postiženému jedinci výrazně zvyšují riziko
tělesného i duševního onemocnění.
Je tedy důležité, ba rozhodující, aby už příprava na výkon lékařského povolání byla
zaměřena na sladění odborných požadavků oboru, schopností jedince a jeho osobnostní
a charakterové výbavy tak, aby mladý odborník přicházel do praxe dobře připraven
po profesní i po lidské stránce. Studenti medicíny by tedy měli mít alespoň některé
z požadovaných vlastností – bude to v jejich příští práci důležité nejen pro pacienty,
ale i pro jejich vlastní pracovní uspokojení. Naopak, včasné zjištění a upozornění
studenta ještě v průběhu studia na některé méně vhodné, případně konfliktní rysy jeho
osobnosti a chování pomůže předejít selhání a poskytne možnost zaměřit uplatnění
na lépe vyhovující obor. Např. netrpělivý a iritabilní jedinec nemusí přímo pracovat
s pacienty, může ale být velmi úspěšný ve výzkumu, v laboratorní práci a jinde.
Cíle
U mediků jsme sledovali některé rysy, které mohou mít prediktivní hodnotu pro pozdější
uplatnění v lékařské praxi. K měření osobnostních rysů a postojů byly vybrány
dotazníky, které patřily do baterie nástrojů šetřících vliv osobnostních vlastností na
zdraví, pracovní výkonnost a spokojenost pracovníků s převahou kvalifikované duševní
práce (Horváth et al., 1992).
Soubor a použité metody
Během seminářů z hygieny a epidemiologie na 1. lékařské fakultě UK Praze hodnotili
studenti 5. ročníku v letech 1989 - 2003 některé své osobnostní rysy podle níže uvedených
dotazníků. Studenti si pak vyplněné testy sami vyhodnocovali podle programu
v osobním počítači, návratnost byla tedy 100 %. Dotazníky byly získány vždy od
více než poloviny (až tří čtvrtin) mediků každého ročníku dle lokálního rozpisu výuky.
Tento fakt přispěl k validitě nálezů, protože vyloučil vliv některých zkreslujících
faktorů účasti ve studii, jako je např. ochota ke spolupráci, dostatek času, finanční
	
Výzkumné studie	 / 99
odměna apod., kterými často trpí dobrovolnické studie. Údaje získané v průběhu let
1989 – 1995 a 1998 – 2003 jsme porovnali s referenčními skupinami z neselektované
populace, viz popis níže.
Dotazníky
1. Pro zjištění osobnostních vlastností byl použit Eysenckův osobnostní dotazník
EOD–A (Miglierini, Vonkomer, 1979), obsahující bipolární škály extroverze (introverze)
a lability (stability) neboli neuroticismu, dále škálu lži (tendence k předstírání).
Neuroticismus (termín H. J. Eysencka) vyjadřuje náchylnost k emocionální a celkové
duševní labilitě, zvýšené psychické tenzi, úzkostem a strachům a k onemocnění neurózou.
Škála má bodové rozmezí 0 – 24. Extroverze zahrnuje družnost, společenskost
jedince, zálibu ve vzrušení a riziku, impulzivnost, smysl pro humor a pro změnu.
Extrovert ale brzy ztrácí náladu, trpělivost, má sklon být agresivní. Škála má bodové
rozmezí 0 – 24. Lži skóre bylo vytvořeno pro odhalení tendencí jevit se v lepším světle,
spíše než naivitu však naznačuje sklon ke konformitě ke společensky uznávaným
hodnotám, a to bez ohledu na úroveň vzdělání. Skóre konformity stoupá s věkem.
Škála má bodové rozmezí 0 – 9.
2. K ohodnocení způsobu chování v sociálních situacích byl použit Bortnerův dotazník
pro hodnocení chování typu A (Bortner, 1969) v rozšířené verzi, zahrnující
rovněž škály hostility, iritability, neschopnosti relaxovat, interpersonální senzibility
a frustrace (Horváth, Frantík, Kožená, 1983). Pro chování typu A je typická vysoká
míra aktivace nervového systému, vnitřní potřeba dosahovat stále více výsledků
ve stále kratším čase, ctižádostivost, soutěživost, průbojnost, pocit neustálého nedostatku
času, plánování a organizování času, netrpělivost. Bývá rychlé tempo aktivit,
neustálá připravenost. Typická bývá rychlá hlasitá řeč a napjaté svalstvo. V emočních
odpovědích lze vysledovat hněv, podrážděnost. Chování typu A je komplexní reakcí
a je výsledkem součinnosti celé řady komponent jak osobnosti, tak sociálního prostředí.
Je rizikové pro některé nemoci, například kardiovaskulární. Chování typu B
je protikladem typu A, postrádá výše popsané rysy a nepředstavuje riziko onemocnění.
Pro iritabilitu je typická zvýšená dráždivost nervového systému, vyšší citlivost
na podráždění, neadekvátní reakce na jednotlivé podněty, negativní emoce dlouho
přetrvávají. Neschopnost relaxace zahrnuje pocit vnitřního napětí, tlaku, neklidu; neschopnost
uvolnění svalového ani duševního napětí se může projevovat i zhoršenými
vlastnostmi psychických funkcí, například pozornosti, paměti. Hostilita je nepřátelský,
nevraživý postoj k ostatním, ale i vůči sobě, v chování jsou přítomny prvky
nepřátelství, agrese, destruktivnosti, při dlouhodobém převládání hostilních tendencí
se mohou objevit vystupňované stavy animozity. Interpersonální senzitivita znamená
nejistotu ve společenských situacích, které vyvolávají stres, projevuje se i přecitlivělostí
na kritiku. Hodnoty všech škál se pohybují v rozmezí -100 až +100. Použitá
česká rozšířená verze k hodnocení rizika chování typu A pracuje s dalšími aspekty
(hostilita, iritabilita, neschopnost relaxovat), které nebyly v původní škále zachyceny.
Rozšířená verze byla validizována s použitím výsledků rozhovoru diagnostikujícího
chování typu A jako hlavního kriteria. Pomocí diskriminační analýzy byly stanoveny
váhy pro jednotlivé položky vzhledem k úzké souvislosti s přesným kritériem, tj.
s rozhovorem (Horváth, Frantík, Kožená, 1983).
Některé způsoby chování, jako typ A a hostilita, ovlivňují přímo chování k pacientům
a ve vystupňované podobě přímo odporují představě lékařské práce jako dobrovolné
službě. Ostatní vlastnosti souvisejí s prožíváním stresujících situací spojených
s lékařským povoláním, a tím s rizikem psychického selhávání (vyhoření) a s riziky
somatického onemocnění.
100 /	 Výzkumné studie
Oba dotazníky byly vytvořeny jako screeningový nástroj pro normální populaci,
formulace jednotlivých otázek je záměrně společensky přijatelná a nenaznačuje patologické
stavy či postoje.
Soubor mediků tvořilo 2682 posluchačů 5. ročníků 1. LF UK v průměrném věku
23,17 let (SD 1,48), z toho 1117 mužů (23,25 let, SD 1,64) a 1565 žen (23,11, SD
1,36), v letech 1989 – 2003.
Referenční skupina: Pro srovnání byly použity hodnoty neselektované populace získané
v rámci projektu Národního programu obnovy a podpory zdraví č. 9311/1994
(Manuál prevence v lékařské praxi, 1994) jako normy pro hodnocení výsledků Bortnerova
dotazníku u jednotlivců i definovaných populací. Neselektovaná populace také
představuje množinu pacientů, se kterými se budoucí lékaři budou setkávat. Z tohoto
zdroje byla zvolena věková skupina 25-34 let (N = 199), i když neodpovídala přesně
věkovému průměru sledovaného souboru, protože v případě mediků se jednalo
o kompaktnější skupinu s předpokládanou menší diverzitou než v nejbližší předchozí
referenční skupině, která zahrnovala 15-24 let. Spolehlivost referenčního vzorku je
podporována skutečností, že všechny jeho charakteristiky se shodují s průměry a standardními
odchylkami ostatních věkových skupin v rozmezí 25-54 let (N = 731).
Výzkumná otázka
U souboru mediků jsme očekávali výsledky obou dotazníků, které by ukazovaly na
psychosociální stabilitu, viz výše. Vzhledem k charakteru profese lékaře jsme očekávali
u skupiny sledovaných mediků, že hodnoty naměřené v obou dotaznících se
nebudou významně lišit od hodnot srovnávané neselektované populace. Dále jsme
očekávali, že případné rozdíly se budou u mediků jevit ve směru vlastností, žádoucích
pro postoje a chování lékaře.
Statistické analýzy, zpracování výsledků
Při zpracování dat byly použity popisné charakteristiky souboru (průměry, směrodatné
odchylky). Rozdíly mezi soubory byly testovány t-testem. Normalita rozložení
jednotlivých souborů byla potvrzena, přesto byl pro zpřesnění použit i neparametrický
Man-Whitneyův U test. Komplexnější techniky (MANOVA) nebyly použity pro
komplikovanost a možnou nejasnost interpretace daných dat.
Pro zjištění, jak velký podíl souboru studentů vykázal měřené osobnostní rysy na
úrovni, která se již jeví jako nežádoucí z hlediska vlastností a postojů očekávaných
u lékaře, jsme jako hraniční použili hodnoty 1 směrodatné odchylky nad průměrem
referenční skupiny, případně 1,5 směrodatné odchylky. V tab. 4 jsou uvedena procenta
extrémně skórujících mužů a žen ve srovnání s hodnotami distribuční funkce pro
body M +1 SD a M + 1,5 SD normálního rozložení (s parametry M a SD referenční
skupiny).
VÝSLEDKY
Eysenckův osobnostní dotazník EOD–A: Průměrné hodnoty sledované skupiny byly
pro extraverzi 12,64 (SD 4,28), pro neuroticismus 9,69 (SD 5,13), přičemž průměr
pro neuroticismus byl u mužů statisticky významně nižší než u žen: 9,06 (SD 4,62)
oproti 10,17 (SD 5,44). Naměřené údaje odpovídají hodnotám normální populace.
Hodnoty skóre lži byly sledovány pouze orientačně a v tabulkách nejsou uvedeny:
	
Výzkumné studie	 / 101
průměrné hodnoty pro ženy 2,02 (SD 1,54) a pro muže 1,90 (SD 1,60) poskytují obraz
o výpovědi inteligentní populace bez snahy jevit se jinak. Hodnocení Eysenckova
dotazníku EOD–A je uvedeno podrobně v tab. 1 a 2.
Bortnerův dotazník: VA/B typu chování vykazovaly medičky statisticky významně
(p = 0,05) nižší typ chováníA: -4,63 (SD 21,46) oproti +1,9 (SD 21,7) v neselektované
populaci. Medici se příliš nelišili: -3,92 (SD 22,18) oproti -3,1 (SD 22,1) v populaci,
ale extrémně skórujících jedinců bylo méně (tab. 2). Hostilita: medičky byly
hostilnější než ženy ze srovnávané populace (p = 0,04), nicméně hodnoty obou skupin
jsou velmi nízké, rozdíl se poněkud jeví v různé míře variance: -9,88 (SD 17,69)
oproti -11,0 (SD 11,2). Extrémně skórujících jedinců bylo však proti očekávání mezi
medičkami méně. U mediků se projevil stejný trend bez statistické významnosti: -7,86
(SD 18,3) vs. -9,10 (SD 10,8). Iritabilita: medičky projevovaly statisticky významně
nižší podrážděnost než neselektovaná populace: -4,21 (SD 13,44) vs. +1,4 (SD 20,2),
medici nepatrně vyšší: -5,95 (SD14,13), populace -6,8 (SD 6,2), ale bez statistické
významnosti. Neschopnost relaxace: medičky dokázaly statisticky významně lépe
relaxovat než srovnávané ženy z  neselektované populace: -6,86 (SD15,07) oproti
-4,10 (SD 14,20). Stejně medici, ale bez statistické významnosti: -7,29 (SD15,64)
oproti -6,30 (SD 6,70) v  populaci. Interpersonální senzitivita: medičky statisticky
významně lépe snášely běžné společenské situace i kritiku než ženy ze srovnávané
populace: +5,08 (SD15,31) vs. +8,50 (SD24,4). Medici podobně, ale bez statistické
významnosti: +3,33 (SD 14,32) oproti +3,6 (SD 17,5) v populaci. Frustrace: medičky
se cítí frustrovány téměř ve stejné míře jako populace: -6,3 (SD 16,00) oproti -6,00
(SD 13,1), medici ovšem statisticky významně více než populace: -7,82 (SD 15,87)
oproti -9,50 (SD 9,8). Přesto procento extrémně skórujících mediků odpovídalo
očekávání. Podrobně uvádějí tyto výsledky tab. 1 a 4.
Dále jsme porovnávali, zda se v  souboru mediků liší muži a ženy. Statistickou
významnost jsme našli u neuroticismu (muži méně), hostility (muži více), iritability
(muži méně) a frustrace (muži méně). Podrobně viz tab. 2.
Tab. 1 Hodnoty mediků
Faktor Muži Ženy Muži a ženy celkem
N průměr SD N průměr SD N průměr SD
VĚK 609 23,25 1,64 882 23,11 1,36 1 491 23,17 1,48
NEU 549 9,06 4,62 724 10,17 5,44 1 273 9,69 5,13
EXT 428 12,41 4,26 552 12,83 4,28 980 12,64 4,28
ABT 638 -3,92 22,18 904 -4,63 21,46 1 542 -4,34 21,76
HOS 784 -7,86 18,30 1 091 -9,88 17,69 1 875 -9,03 17,97
IRI 785 -5,95 14,13 1 085 -4,21 13,44 1 870 -4,94 13,76
NES 784 -7,29 15,64 1 084 -6,86 15,07 1 868 -7,04 15,31
INS 784 3,33 14,32 1 082 5,08 15,31 1 866 4,35 14,92
FRU 782 -7,82 15,87 1 081 -6,30 16,00 1 863 -6,94 15,96
celkem 1 117 1 565 2 682
NEU – neuroticismus, EXT – extroverze, ABT – A/B typ chování, HOS – hostilita, IRI – iritabilita,
NES – neschopnost relaxace, INS – interpersonální senzitivita, FRU – frustrace
Konečně jsme se také snažili posoudit, zda se ve sledovaném období ukázaly nějaké
trendy vývoje, a porovnali jsme proto počáteční období sledování (roky 1989-1995)
s  dalším obdobím (roky 1998-2003). Statisticky významný posun se ukázal jen
u mediček v případě neschopnosti relaxace (zhoršení) a u mediků v hodnotách frustrace
(zlepšení). Podrobně viz tab. 3.
102 /	 Výzkumné studie
Tab. 2 Porovnání mediků a mediček
Muži
Celkem VĚK NEU EXT ABT HOS IRI NES INS FRU
N 1 117 609 549 428 638 784 785 784 784 782
průměr 23,25 9,06 12,41 -3,92 -7,86 -5,95 -7,29 3,33 -7,82
SD 1,64 4,62 4,26 22,18 18,30 14,13 15,64 14,32 15,87
Ženy
N 1 565 882 724 552 904 1 091 1 085 1 084 1 082 1 081
průměr 23,11 10,17 12,83 -4,63 -9,88 -4,21 -6,86 5,08 -6,30
SD 1,36 5,44 4,28 21,46 17,69 13,44 15,07 15,31 16,00
Statistická významnost
p p<0,01 p = 0,02 p <0,01 p=0,01 p=0,04
NEU – neuroticismus, EXT – extroverze, ABT – A/B typ chování, HOS – hostilita, IRI – iritabilita,
NES – neschopnost relaxace, INS – interpersonální senzitivita, FRU - frustrace
Tab. 3 Porovnání hodnot mediků v letech 1989-1995 oproti období 1998-2003
Faktor Muži Ženy Muži a ženy celkem
N průměr SD N průměr SD N průměr SD
roky 1989 - 1995
ABT 511 -3,56 21,13 687 -4,95 20,00 1198 -4,36 20,49
HOS 633 -7,83 18,09 834 -10,38 17,71 1467 -9,28 17,91
IRI 634 -5,91 14,24 832 -4,57 13,30 1466 -5,15 13,73
NES 633 -7,04 15,98 832 -7,39 15,00 1465 -7,24 15,42
INS 634 3,10 14,51 830 4,75 15,75 1454 4,04 15,24
FRU 631 -6,88 15,98 829 -5,93 16,01 1460 -6,34 16,00
roky 1998 - 2003
ABT 127 -5,37 26,04 217 -3,62 25,58 344 -4,26 25,72
HOS 151 -7,98 19,22 257 -8,24 17,57 408 -8,14 18,17
IRI 151 -6,08 13,69 253 -3,01 13,85 404 -4,16 13,85
NES 151 -8,34 14,12 252 -5,11 15,19 403 -6,32 14,86
INS 150 4,29 13,62 252 6,17 13,71 402 5,47 13,65
FRU 151 -11,74 14,81 252 -7,54 15,92 403 -9,11 15,63
Statistická významnost
p FRU p < 0,01 NES p = 0,03 FRU p < 0,01
ABT – A/B typ chování, HOS – hostilita, IRI – iritabilita, NES – neschopnost relaxace, INS – interpersonální
senzitivita, FRU – frustrace
Tab. 4 Podíl mediků (%) s vyššími skóry v Bortnerově dotazníku a EOD-A
MUŽI ŽENY
Faktor M+1,0 SD¹ % M+1,5 SD¹ % M+1,0 SD¹ % M+1,5 SD¹ %
ABT ≥ 22,10 9,87 ≥ 34,70 3,76 ≥ 21,70 9,73 ≥ 31,60 4,31
HOS ≥ 10,80 15,69 ≥ 20,75 6,12 ≥ 11,20 11,46 ≥ 22,30 3,30
IRI ≥ 6,20 17,71 ≥ 12,70 9,81 ≥ 20,20 3,96 ≥ 29,60 0,92
NES ≥ 6,70 18,24 ≥ 13,20 10,20 ≥ 14,20 8,39 ≥ 23,35 2,86
INS ≥ 17,50 17,09 ≥ 24,45 4,85 ≥ 24,40 7,86 ≥ 32,35 1,11
FRU ≥ 9,80 14,71 ≥ 19,45 5,88 ≥ 13,10 11,75 ≥ 22,65 4,35
LAB ≥ 13,7 ≥ 15,6 ≥ 13,7 ≥ 15,6
STAB ≤ 6,3 ≤ 4,4 ≤ 6,3 ≤ 4,4
ABT – A/B typ chování, HOS – hostilita, IRI – iritabilita, NES – neschopnost relaxace, INS – interpersonální
senzitivita, FRU – frustrace, LAB – Labilita EOD-A (N skór), STAB – Stabilita
EOD-A (N skór)
¹ M+1,0 SD (M+1,5 SD) srovnávané populace
	
Výzkumné studie	 / 103
Diskuse
Při porovnání osobnostních rysů a způsobů chování v reakci na psychosociální stimulaci
se skupina sledovaných mediků projevila příznivěji než referenční skupina
z neselektované populace. Vlastnosti jako stabilita osobnosti, dobrý vztah k lidem,
trpělivost, chybění pocitu frustrace jsou zajisté vlastnosti požadované na lékaři, a naše
výsledky naznačují, že většina sledovaných studentů zvolila studium medicíny s dobrými
osobnostními předpoklady a pravděpodobně i se správnou motivací. Určitý
rozptyl hodnot (SD) však ukazuje, že někteří jednotlivci měli oproti průměru své
skupiny horší výsledky ve smyslu potřebných vlastností. U nich je zvláště důležité
zvážit slabá místa, poradit se, jak zaměřit své uplatnění v oboru, předejít zklamání a
selhání.
Některé rozdíly mezi muži a ženami byly očekávané, například menší sklon
k hostilitě u žen, jiné poněkud překvapivé, jako nižší pocit frustrace u mužů. Celkově
se muži jeví v  konfrontaci s  obtížným povoláním jako stabilnější a trpělivější.
Společenské situace (např. vystoupení na veřejnosti) či kritiku zvládají pravděpodobně
o něco lépe než ženy. Určité rozdíly mezi pohlavími v podílu extrémně skórujících
jedinců (medičky vykazují méně extrémních nežádoucích vlastností a postojů než
medici, a zároveň i méně, než by bylo možné očekávat u jiných souborů s normálním
rozložením) naznačují, že ženy v našem souboru zvolily svou profesní dráhu
přiměřeněji k požadovaným vlastnostem, viz tab. 2.
Při hledání trendu vývoje byly nalezené výsledky zřejmě pouze náhodné –
v současnosti nižší schopnost relaxace u žen a naopak nižší pocit frustrace u mužů
se dá obtížně vysvětlit. Není pravděpodobné, že by další explorace v tomto směru
přinesla vysvětlení.
Zhodnocení naměřených osobnostních údajů mediků je třeba vztáhnout k potřebě
profese lékaře. Pokud bychom považovali lékaře za člověka, který táhne nemocného,
ať už spolupracuje či ne, směrem ke zdraví a dobrému životnímu pocitu, předpokladem
by bylo, aby nemocnému rozuměl. Aby toho byl dobře schopen, neměl by se ve svých
osobnostních vlastnostech příliš lišit od průměru obecné populace. Jinak řečeno, neměl
by být ani příliš ideální, ani příliš podléhající slabostem a nectnostem. Neměl by být
ani příliš stabilní, aby nechápal úzkosti jiných, ani příliš úzkostný, aby nedokázal
vzít na sebe odpovědnost. Neměl by být ani extrémně altruistický až k sebezničení,
ani se nezajímat jen o peníze či slávu. Výsledky naměřené v souboru 2682 mediků
v  předposledním ročníku studia tomuto předpokladu potěšitelně odpovídají: mají
lepší průměr v stabilitě osobnosti, trpělivosti a schopnosti relaxovat, v ostatním bez
podstatného rozdílu proti běžné populaci. Zároveň studie ukázala, že v průběhu 14 let
sledování nedošlo ke změnám chování a postojů budoucích lékařů, a to ani při zásadní
změně životních a politických podmínek. Medici v r. 2003 nemají jinou motivaci ke
studiu medicíny a službě pacientům než měli jejich kolegové v r. 1989: chování typu
A není frekventovanější, medici nejsou hostilnější ani iritovanější. Znamená to také,
že přes ekonomické tlaky a zdůrazňování vlivu tržních mechanismů se pro pečující
povolání stále rozhodují převážně jedinci s dobrým vztahem k lidem.
Limitem nepochybně je, že výsledky získané při výuce 5. ročníku 1. LF UK v letech
1989 – 2003 a jejich porovnání s obecnou populací se vztahují pouze na tuto populaci
mediků. Protože se však jednotlivé ročníky od sebe téměř nelišily a zkoumané osobnostní
vlastnosti jsou relativně stálé rysy, můžeme s velkou pravděpodobností soudit,
že i studenti jiných lékařských fakult v České republice by vykazovali podobné vlastnosti
i s podobnými vztahy k hodnotám neselektované české populace. Způsob a organizace
výuky nemají na psychosociální rysy a chování vliv.
104 /	 Výzkumné studie
Logickým vyústěním studie vlastností budoucích lékařů by mělo být sledování
úspěšnosti, subjektivní či semiobjektivní, našich respondentů v lékařské praxi. Korelace
úrovně osobnostních rysů studentů medicíny a jejich pozdější životní spokojenost
a přítomnost podpůrných faktorů v jejich životě jako je rodina, přátelé, kultura,
sport, záliby, by mohly pomoci zpřesnit profesní přípravu lékařů, Na základě těchto
nálezů by přijímací řízení ke studiu mohlo lépe vybrat kandidáty s vhodnou osobnostní
výbavou a předcházet tak pozdějším zklamáním. Naše skupina mediků však
poskytla pouze skupinové výsledky, protože vyplňování dotazníků bylo anonymní a
mělo spíše výukový charakter.
Tato studie se nezabývala dalšími riziky, která lékaře ohrožují při výkonu jejich
profese: přestože jsou podle literatury fyzicky zdravější než průměrná populace, jsou
na druhé straně psychicky zranitelnější a náchylnější než průměrný jedinec k depresi,
alkoholismu a zneužívání léků (Schattner, Davidson, Serry, 2004). Pocit neustálé
odpovědnosti, zklamání z neuskutečněných a neuskutečnitelných představ či frustrace
z  neúspěchů mohou vést až k  syndromu vyhoření (Spickard, Gabbe, Christensen,
2002). Traduje se, že až 60 % lékařů někdy během své profesní dráhy uvažovalo
o opuštění medicíny. V extrémních případech je stres řešen i sebevraždou; podle nálezů
studie Torre et al (Torre et al., 2005) je sebevražda jedinou příčinou smrti, kde je pro
lékaře větší riziko než pro obecnou populaci, pro ženy opět větší než pro muže. Podle
australské studie (Markwell, Wainer, 2009) jsou stresem zvláště ohroženou skupinou
mladí začínající lékaři. Je proto třeba mediky končící studium připravovat na reálné
podmínky praxe, učit je správnému pracovnímu i životnímu stylu, učit je komunikaci
a zvládání stresu.
ZÁVĚR
Soubor mediků 5. ročníků 1. lékařské fakulty UK se lišil od srovnávané neselektované
populace v pozitivním smyslu a vykazoval ve větší míře vlastnosti požadované na
lékaři – stabilitu, trpělivost a nízkou míru pociťované frustrace. Dobré výchozí
předpoklady studentů je vhodné podpořit přípravou na obtížné podmínky lékařské
praxe výcvikem k udržení integrity osobnosti a radosti z práce a ze života.
LITERATURA
Bendapudi, N., Berry, L., Frey, K.,
Parish, J., Rayburn W. (2006): Patients´
perspectives on ideal physician behaviors.
Mayo Clinic Proceedings, March 2006, 81,
338-344.
Bortner, R. (1969): A short rating scale as a
potential measure of pattern A behaviour. J
Chron Dis, 22, 87-91.
Horváth, M., Frantík, E., Kožená, L.
(1953): Brief self-report on response to psychosocial
risk factors (based on Bortner
scale). Activ Nerv Sup, 25, 229-231.
Horváth, M., Frantík, E., Hoňková, M.,
Kopřiva, K., Kožená, L., Slabý, A.
(1992): Mental work stress and health promotion:
Fifteen years follow-up. Proceedings
of the twelfth international symposium of the
University of Tokyo (Todai) on Behavioral
Sciences: Their role in health science and
policy, Tokyo, Japan, 5-7 July, 1991.
Manuál prevence v lékařské praxi. I. Prevence
poruch a nemocí. Národní program obnovy a
podpory zdraví. Státní zdravotní ústav 1994.
Markwell, A. L., Wagner, Z. (2009):
The health and wellbeing of junior doctors:
insights from a national survey. Med
J Australia, 191, 8, 441-444. [Vyhledáno
23.7.2010 na http://www.mja.com.au/public/
issues/191_08_191009/mar11478_fm.html]
Miglierini, B., Vonkomer, J.: Eysenckov
osobnostný dotazník – EOD, príručka. Psychodiagnostické
a didaktické testy, Bratislava
1979.
Schattner, P., Davidson, S., Serry, N.
(2004): Doctors´ health and wellbeing: taking
up the challenge in Australia. Med J
Australia, 181, 7, 348-349 [Vyhledáno
23.7.2010 na http://www.mja.com.au/public/
	
Výzkumné studie	 / 105
issues/181_07_041004/sch10547_fm.html]
Spickard, A., Gabbe, S. G., Christensen,
J. F. (2002): Mid-career burnout in
generalist and specialist physicians. JAMA,
288, 12, 1447-1450.
Torre, D. M., Wang, N-Y. Meoni, L.
A. et al. (2005): Suicide compared to other
causes of mortality in physicians. Suicide
Life Threat Behav, 35, 146-153.
SOUHRN
Cíl. Posoudit vybrané osobnostní rysy a postoje
budoucích lékařů, ovlivňující jak úspěšnost
v lékařské práci, tak subjektivní prožívání stresů
s touto prací spojených.
Soubor a metody. Na základě zkušeností s jinými
typy kvalifikované duševní práce byly vybrány
dotazníky (Eysenckův osobnostní dotazník
EOD-A a Bortnerův dotazník) pro srovnání
mediků 5. ročníku 1. LF UK (N = 2682, z toho
1565 žen) s referenční skupinou neselektované
populace v průběhu 14 let.
Hypotéza. Medici by se neměli lišit od
srovnávané neselektované populace, případné
odchylky by se měly jevit ve směru vlastností
požadovaných na lékaři
Statistické analýzy. Popisné charakteristiky
souboru (průměry, směrodatné odchylky), t-test,
neparametrický Man-Whitneyův U test.
Výsledky. Medičky měly nižší typ chování A:
-4,63 (SD 21,46) oproti populaci, medici se příliš
nelišili: -3,92 (SD 22,18). Hostilita: medičky
byly hostilnější: -9,88 (SD 17,69), stejně tak
medici: -7,86 (SD 18). Iritabilita: medičky
měly nižší hodnoty: -4,21 (SD 13,44), medici
podobně: -5,95 (SD 14,13). Neschopnost relaxace:
medičky i medici relaxovali lépe: -6,86 (SD
15,07), respektive -7,29 (SD 15,64), podobně
měli lepší výsledky v interpersonální senzitivitě:
medičky +5,08 (SD 15,31), medici +3,33 (SD
14,32). Frustrace byla také nižší: medičky -6,3
(SD 16,00), medici -7,82 (SD 15,87). Statisticky
významné rozdíly podle pohlaví jsme našli
u neuroticismu (muži méně), hostility (muži
více), iritability (muži méně) a frustrace (muži
méně). Při porovnání počátečního období sledování
(1989-1995) s dalším (1998-2003) se statisticky
významný posun ukázal jen u mediček
v neschopnosti relaxace (zhoršení) a u mediků
ve  frustraci (zlepšení). Při srovnání podílu
extrémně skórujících jedinců v  nežádoucích
vlastnostech se ukázalo, že mezi medičkami je
jich méně než by se dalo očekávat u souboru
s  normálním rozložením, a mezi mediky
přibližně stejně, s  výjimkou chování typu A
(méně často extrémní). Celkově měli sledovaní
medici měli podle obou testů dobré psychosociální
předpoklady pro své budoucí povolání.
Omezení studie. Výsledky se týkají jen uvedených
dotazníků a populace mediků jedné
lékařské fakulty.