•V této části předkládám obrázek ze situace v Domově pro osoby s mentálním postižením a
chtěl bych Vás požádat, zda byste mi o něm vyprávěl/a příběh. V příběhu prosím zachyťte:
Co předcházelo situaci, která je vyobrazena na fotografii? Co se právě na obrázku děje?
Jak se bude situace dále vyvíjet? Byl bych rád, kdybyste vyprávěl/a celý příběh, od začátku
až do konce. Můžete vytvořit jakýkoli příběh chcete, neexistuje správná či chybná odpověď.
Gabriela Brožová:
Agrese v zařízeních ústavní péče pro osoby
s mentálním postižením
Brožová, G., Vančura, J.: Percepce příčin agresivního jednání v domovech pro osoby s mentálním postižením.
Československá psychologie, 54, 2010, 17-30.
Kategorie identifikované v příbězích n %
Přítomnost konfliktu v příběhu
Mezi klienty 13 23,6
Mezi klientem a zaměstnancem 36 65,5
Nejedná se o konflikt 6 10,9
Role zaměstnanců v příběhu
Bránící se oběť 25 45,5
Ochránce zdraví a majetku 6 10,8
Iniciátor 9 16,4
Soudce - řešitel sporů 7 12,7
Partner ve sdílení emocí 5 9,1
Žádná 3 5,5
Příčina vzniku konfliktu
Špatná nálada, neklid klienta 14 25,5
Osobnostní rysy klienta 10 18,2
Hádka s jiným klientem 15 27,3
Chování zaměstnance 10 18,2
Ostatní 6 10,8
Způsoby řešení konfliktu
Verbální způsoby 13 23,6
Nabídka alternativ 4 7,3
Fyzická intervence 17 30,9
Potrestání klienta 1 1,8
Ignorování situace 3 5,5
Komplexní restriktivní opatření 1 1,8
Není uvedeno 16 29,1
Iniciátoři agrese
Iniciátor konfliktu n %
Nikdo není iniciátor 6 10,9
Klient 39 70,9
Zaměstnanec 9 16,4
Klient i zaměstnanec 1 1,8
Celkem 55 100
Malcolm Gladwel (2007) Mžik
Očekávání - percepce situace - ji utváří.
•Weinerův atribuční model pomoci (1986)
Heider (1967) popsal základní 3 typy kauzálních faktorů, které lidé při usuzování
o příčinách jednání využívají - stabilitu, kontrolu a lokalizaci příčiny.
•Iniciátoři agrese a lokalizace příčiny
•Iniciátoři agrese a stabilita příčiny
•Iniciátoři agrese a faktor kontroly
z diskuse - implikace
• …zaměstnanci jen zřídka připouštějí možnost vlastního podílu na
vzniku agrese v ústavním zařízení.
• …přítomnost základní atribuční chyby, kdy je při vysvětlování příčin
agresivního chování nadsazována důležitost dispozičních faktorů nad
situačními.
• …v atribucích zaměstnanců převažují dispoziční, stabilní a
kontrolovatelné faktory bez ohledu na to, kdo je považován za iniciátora
konfliktu
• Zaměstnanci tedy vnímají agresivní chování klientů jako nezměnitelné.
Do určité míry tak nedávají klientovi šanci, aby své chování změnil - jak
vystihuje výrok v jednom z příběhů: „tak už to v domově chodí“.
Násilí na pracovišti je tak vnímáno jako nevyhnutelné a představuje
samozřejmou součást každodenní práce. Lze předpokládat, že i noví
zaměstnanci si rychle osvojují v instituci tradovaný postoj.
•Všechny podobnosti náhodné
• Výzkum neprobíhal v domově, kam pojedeme na exkurzi : )
• Cca 20 000 osob v péči velkých institucí.
Jejich „transformace“ … trvá (vs. Cháb).
Hradilek. L. (2006). Právo žít jako ostatní. Aktuálně.cz.
http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=%20121643
Bártová, E. (2007). Postižení jdou z ústavů. Dostanou byty.
Aktuálně.cz.
http://tinyurl.com/2watx2z
„Snadné věci jsme již udělali…“
Projevy agresivity
v kontextu instituce
Pacifikace násilí vs. snaha o porozumění
Agrese jako způsob komunikace, zdroj informace
Přístup personálu, prostředí (atmosféra)instituce, možná východiska
Perspektiva (riziko „označení pacienta“)
Identifikovaný problém…vně
„Ano. Je to problém, klienti jsou agresivní“. (+ technologie zvládání).
Pacifikace, zvládnutí násilí
Aplikace dostatečně silných prostředků vs.
pochopení sdělení obsaženého v jednáním (motiv, potřeby atd.)
Příklad z exkurze: Injekce „než se rozjede a vyděsí ostatní“
člověk objektem; jaká je jeho pozice vůči ostatním?
samo o sobě může být zdrojem frustrace
Kdo - komu (o kom) – co diktuje (rozhoduje)?
požadavky v rámci výchovy, nároky vs. právo rozhodnutí, autonomie
Odkud se problematické jednání bere?
Co chce sdělit? Chce (a umí) se tím někdo zabývat?
Perspektiva klienta:
Agrese jako přirozená reakce.
Adaptivní způsob chování (reakce na „kolektivní způsoby“ v instituci).
Jako sdělení o vlastním prožitku.
Zabývá se někdo příčinou agresivního jednání?
- kdo a z jaké perspektivy formuluje problém?
- potřeby zaměstnanců vs. potřeby klientů
- vidět celého člověka
Kolektivní vs. Rodinné (domov jako místo pro emoce)
Instituce vs. Komunita (každý je důležitý…)
Způsobkomunikace
•Agrese jako vyjádření potřeb
– Často poselství o strachu, ohrožení
(byť subjektivně prožívaném)
– volání po pozornosti
– vyjádřením frustrace
– protest proti nespravedlnosti
– zábavou: radost ze silné reakce
Člověk, který ještě neobjevil, kým je (skutečné potřeby, vlastní
motivaci) se podvoluje svému okolí, nárokům vychovatelů a
nebo žije z provokace, posouvání hranic atd.
Nevyjádřená agrese
• (prohlubuje) rozdělení, které nikdy není
předmětem debaty, představuje jistou formu
předstírání
• pracuje ve vztazích
• obava z konfliktu, obava z rozporu, z nepřijetí
…
• ze strachu nevyjádřená a do strachu vede
Pojmenovat věci redukuje úzkost, vede od chaosu
k porozumění.
•Vyjádření agrese
Prostor (pochopení) ze strany personálu
Zásadní význam důvěry v možný posun, byť v delším časovém
horizontu (viz budoucí kazuistitky o důvěře a úzkosti).
Nabídnout větu: „Tebe štve, že…“
Pro zaměstnance je podstatná podpora a spolupráce v
týmu.
Porozumění
Matějček: Rozumět znamená pomáhat
Pochopení - prostor pro „TY“ v dialogu
- předpokládá vystoupení z pozice moci, jiné řešení:
postavení se na stejnou úroveň, např. vyjádření vlastních obav
a strachu mění kontext, nabízí sdílení; podobně omluva atd.
Může někdo autenticky říci:
„Vím, že to nemáš jednoduchý“ a pak přejít k:
„nebylo by možné vyjádřit se jinak? To není přece chyba talířů...“
Prostředí, atmosféra instituce
• Agrese jako zdravá reakce.
• Emocionální zdroje zaměstnanců:
pokud se instituce řídí více pravidly a zákazy než
spoluprací a komunikací … (mj. obtíže cokoli sdělit i
přijmout).
• Vyhoření zaměstnanců a projevy agresivity jako spojené
nádoby
- „fyzická“ vs. „skutečná přítomnost“ zaměstnanců atd.
• Energie, která není tvořivá, se stává destruktivní
(aktivity, oslavy při různých příležitostech, …)
Rozdíly a podobnosti nenásilí
a zvládání agrese
(non-violence & peace-making)
Wolf Wolfensberger (2007)
Wolf Wolfensberger (2007) Similarities and Differences Between Peace-Making and Nonviolence
and Their Relevance to Services to People Who Are Mentally Retarded. Intellectual and
Developmental Disabilities: August 2007, Vol. 45, No. 4, pp. 278-286.
•Formy násilí
Násilí zjevné (na straně rezidentů)
Primitivní, drsné, nesofistikované, veřejné a protiprávní,
lehce identifikovatelné
Vs.
Násilí nezjevné (elegantní, systémové, elegantně přehlížené)
Skryté, budící dojem péče, pokud přímé a hrubé pak v tajnosti
Wolfensberger: 95% na straně zaměstnanců - systému, zbytek klienti
(širší pojetí)
Např: Medikace a její vedlejší účinky (vysoké dávky a kombinace, vše se řeší léky)
Snadnost odhalení primitivního násilí… knihy o násilí pouze klientů atd.
Wolf Wolfensberger:
Zdroje násilí na straně zaměstnanců
Kvalifikace personálu
- málokdy psychologii nebo pedagogiku ve větší míře než ostatní populace
- všichni trénink na zvládání agrese: „Chalenging behavior programme“:
(někdy jediná kvalifikace; ilustrace jako krvavé nože apod., sebenaplňující proroctví)
Fluktuace zaměstnanců
bez osobních vztahů, nemají šanci pochopit osobnostní zvláštnosti jednotlivců atd.
Faktická moc
kvalita vztahu rozhoduje, jak bude uplatňována
Nároky na zaměstnance
zdánlivě stále přibývající nároky (hierarchická struktura, …)
Kultura
např. boom vulgárního slovníku; násilí v určitých prostředích
automatická součást projevu
Verbální agrese
nejčastěji ze strany méně kompetentních rezidentů
Zdroje agresivity na straně klientů
často poselství o strachu, ohrožení (byť subjektivním)
volání po pozornosti
vyjádřením frustrace
protest proti nespravedlnosti
zábavou: radost ze silné reakce
Předchozí zkušenosti, zranění, např. zkušenost odmítnutí:
---> Sebepojetí.
Někdy může dospělý člověk (např. pečovatel) zprostředkovat
chybějící zkušenost vztahu, důvěry, poselství o hodnotě…
Člověk, který ještě neobjevil, kým je (skutečné potřeby, vlastní
motivaci) se podvoluje svému okolí, nárokům vychovatelů a nebo žije
z provokace, posouvání hranic atd.
Zdroje násilí
Negativní sebeobraz: „zasloužím si to, je to moje vina“
Nevědomě - provokace, POTŘEBA (?) „ještě více trestu“
Nebo sebepoškozování… jako důsledek předchozí zkušenosti,
zranění:
V případě osob s postižením velice častá zkušenost odmítnutí
•Zranění
(životní zkušenost) jako zdroj agresivity
Agrese jako důsledek životní zkušenosti: zpravidla sami zažili zneužívání, začarovaný kruh
1 vážná událost (opuštění rodiči rozhoduje o celé řadě dalších událostí)
většinou ale
vzorec „pattern“ – celý set mizerných životních zkušeností
- odmítnutí na začátku (formace attachmentu)
- různé formy zneužívání v institucích nebo i ve vlastní rodině…
V důsledku
Agrese vůči konkrétní kategorii osob (např. otcovské postavy; …)
nebo
Nekonkrétní, neselektivní nepřátelství a nenávist vůči okolí.
Ničí vlastní základní životní zdroje, poškozuje se, …
Limity zvládání
Sociální kontext
Obtíže ve verbalizaci problému (jazykově, racionálně,..)
- vnímavost na neverbální složku komunikace, atd.
Obvyklé „techniky na ZVLÁDÁNÍ agresivity“, NIKOLI její odstranění…
Čistě „technologicky“ to nejde
(analogicky doprovázení při bereavment therapy).
•Wolfensberger: JAK?
• Respekt (jednání s tímto poselstvím)
• Pozitivní vztah (i přes provokace… )
• Trvalé a bezpečné bydliště (zázemí)
• Přítomnost osob, které mají nenásilnou povahu
Nenásilí
jako způsob absorpce agrese
Prostředí
• Vztah, trvalý pozitivní vztah
• Bezpečný domov (zázemí, podporující prostředí)
• Přítomnost nenásilných osob
V akutní situaci: Vmezeření mezi agresora a objekt (připravenost na agresi obou : )
„Je snazší za určité ideály bojovat, než podle nich žít nebo pro ně
dokonce trpět“.
Nenásilí jako osobní volba. Nikoli technika.
Něco, co lze přijmout na osobní úrovni jako rozhodnutí.
Nová kvalita.
Místo závěru:
Komunikace sděluje hodnotu
Může opakovaně pracovat proti negativnímu sebepojetí
(spolupráce týmu, dlouhodobá perspektiva…).
Pokud přijetí postoje „jsem ok“, pak rozvíjení potenciálu na
osobní maximum; překonávání sekundárního handicapu
Předpoklad: připravenost profesionálů (vs. odmítání a projekce)
Pokud si nebudu vědět rady s limity vlastními, jak se budu moci
vyrovnávat s limity druhých (klientů).
Důsledky integrace a segregace pro obě strany; „bezpečný
dotek“, „bezpečné setkání“…
Změna otázky po hodnotě druhého k otázkám po vlastní
kompetenci