vání barbarských rysů větší nehledě na dosah rozlivy 23, hálčivé krve.
Žádná systematičtější data, jež by se týkala speciálně otázky přežívání či eliminace starých rysů v populaci n10, derních společností, však k dispozici nejsou. Zde zaujatě stanovisko nelze proto opřít o nic konkrétnějšího a hrna. tatelnějšího, než je zběžný přehled faktů každodenního žj. vota, které jsou dostupné každému pozorovateli. Takový výčet bude pravděpodobně vždy působit poněkud všedně a suchoparně, přesto je ale nezbytný pro úplnost argu-' mentace, i když půjde jen o skromný náčrt. Pro následující kapitoly, které přinášejí dílčí výčet takovýchto faktů, si tudíž dovolujeme žádat o trochu shovívavosti.
10. MODERNÍ PŘEŽITKY ZDATNOSTI
Zahálčivá třída žije spíše vedle produktivní společnosti jiež v ní a její vztah k výrobě má spíše peněžní než produktivní povahu. Bránu do této třídy otevírá schopnost y peněžní oblasti — schopnost nabývat majetek, nikoli schopnost užitečně pracovat. Lidský materiál tvořící za-Jiálčivou třídu je tak neustále proséván a přebírán. Základem této selekce je způsobilost k majetkové soutěži. Způsob života zahálčivé třídy je však velkým dílem dědictvím z minulosti a jeho součástí je hodně návyků a ideálů z ranějšího barbarského období. Tento archaický, barbarský způsob života se v poněkud modifikované formě vnucuje také nižším vrstvám společnosti. Sám také v podobě konvencí selektivně a výchovně ovlivňuje utváření lidského materiálu, a to hlavně směrem ke konzervaci rysů, návyků a ideálů, které pocházejí z raného barbarství — z věku hrdinské zdatnosti a kořistnictví.
Bezprostředním a jednoznačným výrazem staré lidské přirozenosti, příznačné pro člověka z kořistnického období, je bojechtivost. Tam, kde je kořistnická aktivita aktivitou kolektivní, se tomuto sklonu většinou říká válečnický duch a později se pak nazývá patriotismem. Tvrzení, že v zemích civilizované Evropy oplývá dědičná zahálčivá třída válečnickým duchem více než střední třídy, není snad třeba nějak zvlášť dokazovat. Sama zahálčivá třída tento rozdíl s pýchou vnímá jako jednu ze svých důležitých charakteristik, jako otázku cti, a nepochybně k tomu má dobré důvody. Válka je úctyhodné zaměstnání a zdatnost na bitevním poli se těší obrovské úctě a obdivu v očích převážné většiny lidí. Tento obdiv zdatnosti na bojišti je pak sám nejlepším dokladem kořistnického založení člověka.
188
189
který jej cítí. Nadšení bojem a kořistnický temperám "''; o němž toto nadšení jasně vypovídá, se v největší njjjg skytují u vyšších tříd, zejména u dědičné zahálcivé tří]?"' A co víc, dalším váženým zaměstnáním horní třídy je yj^' da, která je z hlediska původu a vývojové náplně také řistnickou aktivitou.
Jedinou třídou, která by se mohla s dědičnou Zdhál vou třídou přít o tu čest být už svým založením tracbj}..'. spojována s agresivitou, jsou delikventi z nízkých vrstey-V normálně klidných dobách je většina příslušníků produktivních tříd vůči válečnictví poměrně apatická. ŽjiJ.g tito prostí lidé, představující účinnou sílu produkte společnosti, v klidu a míru, pociťují k boji, s výjtmij obranného; nechuť a odpor, a vlastně i na provokace. ijte. ré by je měly přimět zaujmout obranný postoj, reaguji s liknavým zpožděním. O civilizovanějších zemích, přesněji řečeno o hospodářsky rozvinutějších společnostech, . tvrdit, že bojovný duch jejich lidu zakrněl. To ale neznamená, že by se v produktivních třídách nenašlo dost jed-;., notlivců, v nichž se bojovný duch přičinlivě hlásí ke slovu',-: A nechceme tím ani říci, že v prostých lidech není možno pod vlivem nějaké zvlášť silné provokace na čas zažehnout: jiskru bojovného nadšení. Něco podobného vidíme dnes; v nejedné evropské zemi, a dokonce i v Americe. Avšak " s výjimkou takových období přechodného vzrušení a s výjimkou lidí obdařených archaickým kořistnickým založením, ať již jsou příslušníky vrstev vyšších nebo nižších, je ~ netečnost mas každé moderní civilizované společnosti ; v tomto směru snad až tak velká, že jiná válka než proii aktuální invazi je v podstatě nemožná. Návyky a schopnosti většiny lidí je vedou k rozvíjení aktivity jinými, méně křiklavými směry.
Tento třídní rozdíl v povahovém založení je možná zčásti dán rozdílem v dědičnosti získaných rysů v jednotlivých třídách, ale do jisté míry bude podle všeho také souviset s rozdílem v etnickém původu. Rozdílnost třídních pováh;|| je v zemích, jejichž obyvatelstvo je po etnické stránce rela-
ta. i
- homogenní, o poznání menší než v zemích, kde exis-'"^rřtíí rozdíly mezi etnickou skladbou jednotlivých spo-, „sicých tříd. V této souvislosti lze poznamenat, že v ze-■' '^jj umíněných na druhém místě vykazují noví lidé v za-híip^  třídě  obecně  méně   bojovného   ducha než .reZentanti starých aristokratických rodů. Tito „nově
"   ■■ . - -.1,----=_
^hozí" se teprve poměrně nedávno vynořili z moře oby-pftC - populace a za svůj vzestup vděčí vlastnostem a sklo-'fejn ____i„„ ^atnnstí ve. starém smvslu slova.
i ^jin, jež nelze nazvat zdatností ve starém smyslu slova.
Výrazem téže pohotové ochoty k boji je vedle válečnictví 'ako takového instituce souboje, a souboj je zvyklostí za-ijálčivé třídy. Souboj je v podstatě více méně uváženým íicfrýleníni se k boji jakožto konečnému rozhodnutí názorového sporu. V civilizovaných zemích se jako normální jev vyskytuje pouze tam, kde existuje dědičná zahálčivá třída, a to téměř výhradně mezi jejími příslušníky. Výjimky "představují 1. armádni a námořní důstojníci — kteří sami Většinou bývají příslušníky zahálcivé třídy, přičemž jsou speciálně vychováváni a cvičeni ke kořistnickému způsobu uvažování — a 2. zločinci z nižších tříd — kterým je vlastní podobna kořistnická dispozice a návyky buď v důsledku dědičnosti, nebo výchovy, anebo obojího. K ranám jakožto univerzálnímu řešení názorových neshod se uchylují jedině urozený gentleman a sprostý hulvát. Prostý člověk se zpravidla bije jen tehdy, utlumí-li v něm přílišné 'Okamžité podráždění nebo alkoholické opojení složitější normální způsoby reakce na provokující podněty. V takových situacích se vrhá zpět k jednodušším, méně diferencovaným formám prosazení vlastního názoru, tj. dočasně a mimoděk se vrací ke starému myšlenkovému automa-tismu.
Ze souboje jako způsobu konečného urovnání sporů a řešení důležitých otázek přednosti se postupně stává po-. vinný, v podstatě bezdůvodný soukromý střet jako společenská povinnost, chce-li člověk obhájit svou čest a dobrou pověst. Dokonalým příkladem této podoby souboje je bizarní bojovné rytířství, přežívající mezi německými stu-
190
191
denty. V nižší, nepravé zahálčivé třídě zločinců existyje v -. všech zemích podobná, i když ne tak formální společi-r\^ povinnost, jíž musí dostát každý neurvalec, cbce-li ostaj ním dokázat, že je chlap. Podobný obyčej se pak šíři v§e mi společenskými vrstvami mezi hochy. Hoši většinou tia""'' prosto přesně vědí, kde oni sami i jejich druhové v tě 1^ : ré chvíli stojí na žebříčku schopnosti se bít. Nárok ug 1 dobrou pověst mezi chlapci si nemůže činit žádný hoch ' který se na výzvu nechce nebo nemůže bít.
Vše se to týká především chlapců nad jistou, byt ne ''■ přesné stanovitelnou úrovní zralosti. Povaha menšího dítěte, které je ještě úzkostlivě opatrováno a je zvyklé'se nj každém kroku svého každodenního života dožadovat matky, většinou tomuto popisu neodpovídá. V ranějším období projevuje dítě méně bojovnosti a menší sklon k odporu I Přechod od této mímmilovné povahy ke kořistnickému — " a v krajních případech skutečně zlovolnému — darebáctví, chlapce je povlovný a v různých případech dosahuje růz--ně míry úplnosti a pokrývá různou škálu schopností a sklonů. V počátečních fázích svého vývoje se dítě, ať-už-ŕ chlapec nebo děvče, prosazuje méně iniciativně a agresiv- "■' ně a netílme tolik k oddělováni sebe sama a svých zájmů od skupiny, jež představuje jeho domov; projevuje větší-.1 citlivost na pokáraní, ostýchavost a bojácnost a také po-třebu přátelského lidského kontaktu. Ve většině případů i přejde tato raná povaha — postupným, ale dosti rychlým.": procesem opouštění dětských rysů — v klukovskou pova-,; hu v pravém slova smyslu, i když se najdou i takové případy, kdy se kořistnické charakteristiky u chlapce nepra-.'-jeví buď vůbec, anebo nanejvýš pouze v malé, nenápadné míře. %
U dívek je přechod ke kořistnické fázi jen zřídka zavr?,. šen v takové míře jako u hochů a v poměrně velkém počtu Š případů v podstatě vůbec neproběhne. Přechod od détstvij k mladosti a zralosti je potom postupným a nepřerušova-■ ným procesem přesunování zájmu od dětských cílů a sklonu k cílům, rolím a vztahům panujícím ve světě dospě-
li děvčat se kořistnické vývojové mezidobí nevysky-ie s takovou obecností a tam, kde se dostaví, nevyznalé se tak výraznými kořistníckými rysy a snahou vydělit
U chlapců je kořistnické období zpravidla dosti výrazné zabere jistý čas, ale většinou skončí (pakliže skončí) dosažením dospělosti. Na tomto místě je však třeba uvést jednu velmi důležitou výhradu. Rozhodně nejsou jácné případy, kdy se přechod od chlapecké povahy lc dospělé" povaze neuskuteční anebo proběhne pouze částečně. „Dospělou" povahou zde přitom máme na mysli cjjarakter průměrného reprezentanta těch dospělých účastníků života v moderní industriálni společnosti, kteří jj^jí jistou užitečnost pro pospolitý život, a které je proto nlbžno uznat za faktický průměr průmyslové společnosti.
Etnická skladba populace evropských zemí se různi. V některých zemích se dokonce i v nižších třídách vyskytuje velký podíl lidí světlovlasého dolichocefalního typu s neklidnou letorou, kdežto v jiných tento etnický typ nacházíme hlavně mezi příslušníky dědičné zahálčivé třídy. 2dá se, že u chlapců z pracujících tříd v těchto posledně zmíněných zemích se s bojechtivosti setkáváme v menší ■míře než u chlapců z horních tříd nebo ze zemí prvního
: typu-
Kdyby po zevrubném zkoumání této záležitosti vyšlo najevo, že tento náš závěr ohledně povahy chlapců z pracujících tříd odpovídá skutečnosti, znovu by to potvrdilo ná-: zor, že bojovné založení je do značné míry rasovou cha-rakteristikou — že k povaze dominantního, pro vyšší třídy v evropských zemích charakteristického světlovlasého do-; jichocefalního typu patří ve větším stupni než k povaze podřízených typů převládajících v nižších třídách, které podle všeho tvoří hlavní část populace těchto zemí.
Mohlo by se zdát, že analýza chlapecké povahy se významněji nedotýká otázky, jakou měrou zdatnosti jsou obdařeny jednotlivé společenské třídy. Přinejmenším je nám ale užitečná tím, že ukazuje na souvislost impulzivní boje-
192
193
chtivosti s temperamentem staršího typu, nezje ten, kte-■' '"< rým se vyznačuje průměrný dospělý príslušník pracítjícich • tříd. V tomto ohledu, stejně jako v radě dalších, dít é ve ! zkratce a ve zmenšeném měřítku opakuje ranější fáze vyí -Kf voje dospělého člověka. Podle tohoto pojetí je třeba chl^Šfl; peckou zálibu v hrdinských činech a snahu vydělit sve-.zä- y'i jmy ze zájmů skupiny chápat jako přechodný atavistický-' 1 návrat k lidské povaze, která byla normální v rané bapllf barské kultuře — kořistnické kultuře v užším slova smys- ; lu. V tomto směru se tak jako i v řadě jiných věcí charak, ter příslušníka zahálčivé třídy a charakter zločince vyznačují přetrváním rysů, které jsou normální v dětství a jinošství — a normální či obvyklé v raných fázích vývdfi|}fl kultury —, do dospělého života. Pokud není možno vy. světlit rozdíl výhradně na základě fundamentálního rozaiK^f; lu mezi stabilními etnickými typy, jsou charakteristiky.octil! lisující drzého zločince a korektního zahálčivého t-entle-mana od zbytku společnosti do jisté míry známkami předčasně ukončeného duševního vývoje. Vypovídají o ne<::f;, zralosti ve srovnání s úrovní vývoje, jíž dosahuje průměrný dospělý člověk žijící v moderní průmyslové společnosti. Záhy vyjde najevo, že chlapecká povaha těchto reprezen-tantů nej vyšší a nejnižší společenské vrstvy se m-projevu-je pouze sklonem k dravému hrdinství a k vydolováni, ale také jinými archaickými rysy.
Snad aby nebylo pochyb o základní nezralosti bojovného temperamentu, mezeru mezi obdobím legitimního chla-pectví a dobou dospělého mužství navíc přemosťuje sice bezúčelné a hravé, nicméně v podstatě systematické a tlQifj detailů rozvedené narušování klidu, jemuž mimo jiné na školách s oblibou holdují o něco starší chlapci. Toto ruše- -.' ní pořádku je ve většině případů omezeno na období dospíváni a jeho frekvence a prudkost slábne spolu s um, jak mladík postupně přechází do dospělého života. V tom tyto výtržnosti v hrubých rysech v životě jedince reprodukují ■■■ přechod skupiny od koristnického k poklidnějšímu způsobu života. V dosti značném počtu případů je duševní vývoj
ukončen dříve, než jedinec vyjde z této puerilní fáze — bojovná povaha mu potom zůstává na celý život. Ti, kteří po duševní stránce dospějí v muže, tedy zpravidla procházejí přechodným archaickým stadiem, jež odpovídá trvalé duševní úrovni agresivních, sportovních mužů. Různí jedinci v tomto ohledu pochopitelně dosahují různého stupně duševní zralostí a střízlivosti a ti, kteří nedosáhnou ani průměrné úrovně, jsou v moderní průmyslové společnosti jakousi sedlinou hrubého, primitivního lidství, kontrastním pozadím selektivního procesu adaptace, který napomáhá zvyšovat produktivní výkonnost a plnost života celku společnosti.
předčasně ukončený duševní vývoj se nemusí projevovat pouze přímou účastí dospělých na mladických výlevech divokosti. Vypovídají o něm také nepřímé projevy, kdy dospělí takovéto výtržnosti u mladších podporují a navádějí je k nim. Tím dále přispívají k utváření divokých návyků, které mohou přetrvat i v pozdějším životě dospívající generace a bránit v pohybu směrem k mírumilovnějšímu, konstruktivnějšímu charakteru společnosti. Je-li člověku s takovýmto sklonem k projevům agresivity svěřeno usměrňování návyků dospívajících členů společnosti, může působit významným konzervujícím vlivem a napomoci k návratu k barbarské zdatnosti. Příkladem z poslední doby je výchovné působení řady duchovních a jiných pilířů společnosti na „chlapecké brigády" a podobné pseudovojenské organizace. Totéž platí i o povzbuzování k vytváření „ducha školy", pěstování atletiky apod. na našich vyšších vzdělávacích institucích.
Všechny tyto projevy koristnického založení lze zařadit pod hlavičku „hrdinský výkon". Dílem jde o prosté, bez-iděčné výrazy dravé soupeřivosti, dílem o aktivity úmyslně vyhledávané ve snaze získat od druhých uznaní za zdatnost a neohroženost. Stejným charakterem se vyznačují všechny zábavy a vyražení pod širým nebem, od rohování, býčích zápasů, atletiky, přes honitbu, rybaření a jachtink, až po hry zručnosti, a to i takové, v nichž destruktivní fy-
194
195
zická výkonnost není zvlášť nápadným prvkem. Tyto čin-nosti v sobě obsahují celou škálu aspektů — od boje s ne- ■■' í přítelem, přes obratnost k úskočnosti a lstivostí —, kterě '» od sebe nikdy nelze striktně oddělit. Člověk jim propadá . díky archaické duševní konstituci, pro niž je příznačný p0. ■■■ měrně silný kořistnický sklon k soupeřeni. Silný sklon k dobrodružným činům a působení škod je obzvlášť patr- ■ ■'' ný v aktivitách, které hovorový jazyk nazývá sportem.
O kratochvilných, sportovních činnostech platí snadvp- ; větší míře než o ostatních, již zmiňovaných projevech ko-': \ řistnické soupeřivosti — nebo jde přinejmenším o-věc'' 'í u nich evidentnější —, že povaha, která k nim lidi přivádí • je svou podstatou povahou chlapeckou. Nadšení takovými ■■" "í aktivitami je tudíž do značně míry známkou předčasně '■■':' ukončeného morálního vývoje. Typicky klukovské založení:"" člověka provozujícího tyto aktivity se ukáže v jasném světle, zaměřímeTi pozornost na jejich významnou neodmysli-telnou složku — předstírání „jako by". Stejná složka je .■'.: součástí her a výkonů, k nimž obvykle inklinují děti, zvláště chlapci. Předstírání neprostupuje všechny sportovní -činnosti stejně, ale jistá jeho dávka je znát v každé z nich. Ve sportovních aktivitách v pravém slova smyslu a v zA- ■ pase apod. je očividně přítomno ve vyšším stupni než. v promyšlenějších a sedavějších hrách, ve kterých se spiše uplatňuje zručnost, i když toto pravidlo nebude zdale- .' ka platit všeobecně. Například je zajímavé, že dokonce . i muži zcela střízlivých, neafektovaných způsobů jsou,. schopni, vydají-li se na hon, vláčet s sebou nadbytek zbraní a všelijakou postradatelnou výstroj, jen aby na svou obrazotvornost zapůsobili dojmem vážnosti svého počínání. Lovci také při provozování své chrabré aktivity rádi chodi Ť teatrálním skákavým krokem a přehnaně si počínají jak při kradmém plížení, tak při prudkém útoku. Taktéž v at- ' tetických sportech je téměř bez výjimky přítomna řádná' v dávka patetického, chvástavého fanfárónství a zjevné mystifikace — rysů charakteristických pro teatrální pová- . ■ hu těchto činností. V tom všem jsou pozůstatky kíukov- .
slíého předstírání samozřejmě sdostatek patrné. I hantýrka zápasníků je mimochodem z velké části tvořena přehnaně krvelačnými výrazy vypůjčenými z vojenského slovníku- S výjimkou činností, u kterých je speciální hantýrka nezbytným prostředkem tajného dorozumívání, je třeba v žargonu pojícím se k jisté aktivitě vidět spíše důkaz toho, že ve skutečnosti jde o aktivitu „naoko".
Další zvláštností, jíž se sportovní činnosti odlišují od souboje a podobných způsobů narušování pořádku, je to, Že lidem tyto činnosti provozujícím se vedle bojechtivosti a dravé touhy po hrdinském výkonu zhusta připisují také jiné motivy. Ty budou ve většině případů pravděpodobně hrát pouze malou — pakliže vůbec nějakou — roli, nicméně sama skutečnost, že se záliba ve sportech hojně vysvětluje jinými důvody, naznačuje, že někdy přece jenom budou jako vedlejší pohnutky zastoupeny. Sportovní lovci a rybáři mají ve zvyku zdůvodňovat svou oblíbenou kratochvíli láskou k přírodě, potřebou rekreace, zábavy apod. Tyto pohnutky jsou nepochybně často přítomny a představují část atraktivnosti tohoto sportovního vyžití, nemohou ale být pohnutkami hlavními. Tyto údajné potřeby by se daly snadněji a plněji uspokojit bez průvodního systematického usilování o život tvorů, kteří představují důležitou součást oné „přírody", již náš přítel myslivosti tolik miluje. Nejnápadnějším dojmem z aktivity tohoto milovníka přírody je ve skutečnosti snaha dovést přírodu do chronicky dezolátního stavu vybíjením všeho živého v jeho dosahu.
Pro jeho tvrzení, že za stávajících zvyklostí je jeho potřeba rekreace a kontaktu s přírodou nejlépe uspokojována tak, jak to dělá on, však přece jen nalezneme jisté opodstatnění. V minulosti zavedl normativní příklad ko-řistnické zahálčivé třídy určitá kritéria dobrého vychování, která následní reprezentanti této třídy svědomitě zakonzervovali ve svých zvycích. Tato kritéria takovému člověku neumožňují bez ztráty na úctyhodnosti hledat styk s přírodou jinými cestami. Jelikož sportovní činnost je úcty-
196
197
hodnou činností, již nám kořistnická kultura předala. ja. 1 kožto nejvyšší formu každodenní zahálky, postupně se stala jedinou formou venkovní aktivity, která je v plnotu souladu s dobrými způsoby. K bezprostředním motivu^ vedoucím lidi k honitbě a rybolovu tedy může patřit po, \ třeba rekreace a pobytu ve volné přírodě. Vzdálenějším'' --1 důvodem, který znamená nutnost tyto potřeby naplňovat prostřednictvím systematického zabíjení, je stará zvyková' norma, již nelze přestoupit bez újmy na sebeúctě a dobré pověsti.
S jinými druhy sportovního vyžití je tomu podobně '" / Nejlepším příkladem jsou atletické zápasy. 1 zde samozřej. mě funguje zvyková norma určující, jaké podoby aktivity; ■ -pohybu a rekreace vyhovují zásadám úctyhodného života. Náruživí provozovatelé a obdivovatelé atletických sportů', prohlašují, že jim tyto aktivity poskytují nejlepší dostupný i způsob zdravého odpočinku a „tělesné kultury", a panuji- I cí konvence je v tomto přesvědčení utvrzuje. Zásady dob- ' -í rého tónu vylučují ze životního stylu zahálčivé třídy ves- .'; \ kerou aktivitu, kterou nelze počítat k okázalé zahálce/ Následně je díky své normativnosti vylučují také z dobré- ■' > ho způsobu života ostatních členů společnosti. Zároveň ale platí, že bezúčelná tělesná námaha je nudná a působí nesnesitelně nepříjemně. Jak již bylo uvedeno v jiné sou- .. \ vislosti, v takovém případě se hledá východisko v nějaké. V1'-formě činnosti, která poskytuje přijatelnou záminku v nějakém účelu a vůbec nevadí, jde-li o účel pouze naoko předstíraný. Sporty vyhovují jak požadavku zásadní zbytečnosti, tak požadavku efektní hry na účel. Kromě toho poskytují široký prostor k soupeření, což jejich atraktivitu ještě zvyšuje. Má-li činnost odpovídat představám o slušnosti a patřičnosti platným v zahálčivé třídě, musí dostát zásadě okázalého plýtvání; na druhé straně, má-li se činnost udržet jako zavedený, třebas jen dílčí výraz života, musí splňovat druhově lidský požadavek užitečnosti ve vztahu k nějakému objektivnímu cíli. Zatímco zásady panující v zahálčivé třídě požadují naprostou celkovou zby-
tečnost- pracovní instinkt volá po účelném jednání. V za-kálčivé třídě platná pravidla náležitosti působí pomalu a díky selektivní eliminaci všech zásadně užitečných a účelných způsobů jednání z uznávaného životního stylu postupně pronikají všemi směry; instinkt odporující zbytečnosti práce působí prudce a okamžitě a přechodně ho jze uspokojit bezprostředním, prvoplánovým účelem. Zneklidňuje a odrazuje pouze tehdy, je-li výsledná bezú-celnost určitého způsobu jednání pochopena v rámci celkového reflektujícího vědomí jako prvek zcela cizí normálně účelnému běhu životního procesu.
Myšlenkové návyky člověka tvoří organický celek, který nutně tíhne k cílům užitečným pro lidský život. Každý pokus asimilovat do tohoto organického celku coby jeden z životních cílů systematické plýtvání a bezúčelnost okamžitě vyvolává odpor. Tomuto odporu se však dá vyhnout, je-li možno omezit pozornost na nejbližší automaticky přijímaný účel — cvičení obratnosti nebo soupeření. Sporty — honitba, rybolov, atletické zápasy atd. — skýtají možnost uplatnit obratnost, dravou soupeřivost a mazanost, jež jsou příznačnými charakteristikami kořistnického života. Pokud člověk příliš nepřemýšlí a nechápe dlouhodobější směr svého jednání — pokud se jeho život opírá pouze o prvoplánové impulzivní jednáni —, potom bude bezprostřední, automaticky přijímaná účelnost sportovaní, účelnost v podobě vyjádření převahy, do určité míry uspokojovat jeho pracovní instinkt. Obzvlášť to bude platit u člověka, jehož hlavními pohnutkami k jednám jsou bezmyšlenkovité soupeřivé sklony kořistnické povahy. Zásady patřičnosti a náležitosti mu navíc sportovní aktivity doporučují jako výraz z pekuniárního hlediska nenapadnutelného způsobu života. Jednotlivé činnosti si drží svou pozici tradičního, obvyklého způsobu chvályhodné rekreace právě díky tomu, že vyhovují jak požadavku celkové zbytečnosti, tak požadavku bezprostřední účelnosti. Vzhledem k tomu, že jiné formy rekreace a pohybu jsou .pro lidí dobrých způsobů a vytříbeného j emnocitu morál-
198
199
ně nepřípustně, jsou sportovní činnosti za stávající^ okolnosti nejlepším dostupným způsobem rekreace. "
Příslušníci úctyhodné společnosti, kteří jsou stoupej^ atletických zápasů, však většinou tento svůj postoj pfe{j sebou i jinými obhajují tím, že tyto hry jsou neocenitelríy-g] prostředkem rozvoje člověka. Zlepšují nejenom tělesiio^ soustavu závodníka, ale — jak se obvykle vzápětí dodáva
— upevňují také mužného ducha, ať už je člověk příiný^ účastníkem nebo divákem. Jakmile se vyskytne otázkg užitečnosti atletických her, snad každého z naší společnosti nejdříve napadne hra v kopanou, neboť právě tato forma atletického soutěžení stojí dnes v centru pozornosti jak těch, kdo plédují za hry coby prostředek fyzickěl a morální záchrany, tak lidí zastávajících názor přesné opačný. Tento typický atletický sport nám díky tomu inft. že posloužit jako příklad k objasnění vlivu atletiky na rozvoj sportovcova charakteru a tělesné schránky. Kdosi řekl í
— a nikoli nepřípadně —, že vztah fotbalu k pěstování tě-la je stejný jako vztah býčích zápasů k pěstování dobytka, Má-li být materiál ve hře užitečný, je třeba ho neúnavně pěstovat a vychovávat. Zvířecí, stejně jako lidský materiál! proto prochází pečlivou selekcí a cvičením, aby se zajistily a zvýraznily určité schopnosti a sklony, které jsou charakteristické pro neochočené, divoké tvory a které při jejich domestikaci zakrňují. To ale neznamená, že v oboui případech je výsledkem celková, důsledná obnova divokého či barbarského psychického založení a těla. Takový po-? stup vede spíše k jednostrannému návratu k barbarství či k ferae nátura — k obnovení a zdůraznění těch pro divoké tvory příznačných rysů, které se uplatňují při ničení a pustošení, bez odpovídajícího rozvoje sklonů a schopí ností, které jsou s to napomoci sebezáchově jedince a plnosti jeho života v divokém prostředí. Produktem takového pěstění pro užitečnost v kopané je neobvyklá dravosti a úskočnost. Jde o obnovu raného barbarského temperamentu při současném potlačení těch jeho složek, které
. u z hlediska společenských a ekonomických požadavků jíladnýnii rysy divokého charakteru, 'fyzická síla, k níž vede výchova k atletickým zápasům _ může-li být síla výsledkem výchovy —, je prospěšná jak pro jedince, tak pro skupinu, neboť — za jinak stejných podmínek — přispívá k ekonomické užitečnosti. Psychické vlastností odpovídající atletickým sportům jsou však podobně ekonomicky výhodné jen pro jedince a kontrastují gc zájmy společnosti. To platí v každé společnosti, v jejíž populaci jsou tyto rysy do jisté míry přítomny. Moderní konkurence je z velké části procesem sebepotvrzování na základě těchto kořistnických povahových rysů. V sofistikované podobě, v níž vstupují do moderního, mírového soutěžení, jsou tyto rysy pro civilizovaného člověka do určité míry téměř životní nezbytností. Ale i když jsou nezbytné pro soutěžícího jedince, pro společnost přímou užitečnost nemají. Pokud jde o užitečnost jedince z hlediska pospolitého života, zdatnost v soupeření je užitečná maximálně pouze nepřímo. Dravost a úskočnost jsou společnosti k ničemu, s výjimkou jejich využití v nepřátelských akcích proti jiným zemím. Také jedinci jsou užitečné je-nom díky tomu, že tytéž vlastnosti se tak hojně a aktivně vyskytují v lidském prostředí, ve kterém je člověku dáno žít. Každý, kdo do konkurenčního zápasu vstupuje bez náležité výbavy v podobě těchto vlastností, je v podobné nevýhodě jako bezrohý vůl ve stádu rohatého dobytka.
Mít a rozvíjet kořistnické charakterové rysy může být samozřejmě žádoucí také z jiných než ekonomických důvodů. Celkem běžná je i estetická záliba v barbarských sklonech nebo jejich upřednostňování z etického hlediska, a uvedené rysy takovým estetickým a etickým požadavkům vyhovují tak dobře, že jejich užitečnost v těchto dvou směrech pravděpodobně vyvažuje veškerou jejich ekonomickou neupotřebitelnost. Tato otázka však nesouvisí s naším přednostním zájmem. Proto se zde nebudeme zabývat ani celkovou vhodností či prospěšností sportovní
200
201
činnosti, ani její hodnotou v žádném jiném než ekonomie, kém ohledu.
Sportovní život produkuje specifický typ muže, který. SI: má v obecných představách řadu obdivuhodných charakteristik. Mezi ně patří například to, čemu se v hovorovém '
jazyce poněkud nepřesně říká sebedůvěra a kamarádstvím:.....-ŕ.....I
Z jiného úhlu pohledu lze tyto vlastnosti nazvat ogre.siv- ; ností a příchylností ke klanu. Tyto mužné vlastnosti jsou obecně schvalovány a obdivovány — a také pokládány za ' vlastnosti „pravého muže" — ze stejného důvodu, /. jakého • jsou užitečné pro jedince. Členové společnosti, a zvláště příslušníci té společenské třídy, která udává tón v otáztíl'ä kách vkusu, jsou zkrátka tímto druhem sklonů obdařeni měrou dostatečně velkou na to, aby dali jejich absenci j u jiných pocítit jako nedostatek a jejich přítomnost v mi- 1 mořádně vysokém stupni aby se ctila jako atribut něčeho nadobyčej kladného a vynikajícího. U většiny příslušníků**:^' moderní společnosti rysy kořistnického člověka rozhodně nezakrnély. Jsou zde a jakýkoli apel na city, v nichž na- -ú^-,:] cházejí svůj výraz, je může kdykoli vytáhnout na ostré " ' světlo — pokud tento apel nenarazí na specifické aktivity, které představují sféru našich obvyklých činností a celkoví™ vý okruh našich každodenních zájmů. Většina obyvatel každé průmyslové společnosti je od těchto — ekonomicky vzato — nevhodných sklonů osvobozena pouze v tom smyslu, že u ní díky částečnému a přechodnému nepouži- .i vání sklouzly do pozadí mezi podvědomé motivy. U růž^:: Siných lidí dřímají s různým stupněm potence k agresivnímu usměrnění jednání a myšlenek, připraveny pohotově reagovat na podnět, jehož intenzita se vymkne všednímu normálu. Mohutně se prosazují všude tam, kde k.i/dn-denní sféru zájmů a citů člověka uzurpátorsky nezabrala činnost cizí kořistnické kultuře. To je případ častý v rňm*f2M[ ci zahálčivé třídy a u těch částí obyvatelstva, z nichž sě^'=}--rekrutují její souputníci. To vysvětluje, proč lidé nově pří-.; .:;í:;|: chozí do zahálčivé třídy tak snadno nacházejí zalíbení vc sportech, jakož i rychlý rozvoj sportů a sportovního cítěni
v každé průmyslové společnosti, v níž došlo k akumulaci bohatství dostatečně velké na to, aby značnou část populace osvobodila od práce.
K doložení toho, že kořistnické pohnutky se nevyskytují ve všech třídách stejnou měrou, nechť nám poslouží jednoduchý a dobře známý fakt. Zvyk nosit vycházkovou hůl nám může připadat — budeme-li se naň dívat jednoduše jako na znak moderního života — v nejlepším případě jako triviální detail. V souvislosti s otázkou, jíž se zde věnujeme, má však tento zvyk přece jenom jistý význam. Nejvíce se rozmohl mezi příslušníky vlastní zahálčivé třídy, sportujícími lidmi a příslušníky galerky. S těmito skupinami se vycházková hůl v obecných představách pojí nejčastěji. Dále bychom k nim snad mohli přidat muže v peněžních zaměstnáních. Vycházkovou hůl nenosívá většina lidi zaměstnaných ve výrobě a mimochodem lze uvést, že ženy hůlku používají pouze jako pomůcku při tělesné ochablosti nebo slabosti, což představuje použití jiného druhu. Tento zvyk je samozřejmě do velké míry otázkou společenské praxe, avšak základem této společenské praxe jsou sklony třídy, která společenské praxi udává tón. Vycházková hůl hlásá, že ruce, v nichž se nachází, se věnují něčemu jinému než užitečné činnosti, a tudíž je užitečná jako doklad zahálky. Je ale také zbraní a jako taková dobře uspokojuje určitou potřebu barbarského člověka. Mít v ruce tak hmatatelný a primitivní prostředek k útoku je velmi povzbudivé a utěšivé pro každého, kdo byl obdařen alespoň průměrnou dávkou dravosti.
Povaha jazyka nám znemožňuje vyhnout se zdánlivým náznakům odsudku postojů, sklonů a projevů, jimiž se zde zabýváme. Nám však zde nejde ani o odsudek, ani o chválu některého ze stadií vývoje lidského charakteru a způsobu života. K různým prvkům běžné lidské povahy přistupujeme z hlediska ekonomické teorie a rozebírané rysy poměřujeme a klasifikujeme vzhledem k jejich bezprostřednímu ekonomickému vlivu a významu pro usnadnění života skupiny. To znamená, že tyto jevy zde chápe-
202
203
me z ekonomického hlediska a hodnotíme na základě t0, -ho, zda napomáhají nebo brání dokonalejšímu pfizpůSo. bení lidské skupiny prostředí a instituční struktuře, ji2 Sj žádá aktuální ekonomická situace skupiny a její bezprostřední budoucnost. Z tohoto hlediska jsou rysy, jež ~ odkázala kořistnická kultura, méně užitečné než jiné-Avšak ani v tomto kontextu nesmíme zapomínat, že rázná agresivita a tvrdošíjnost kořistnického člověka jsou dědic* tvim nemalé hodnoty. Ekonomickou hodnotu — s jistým' í ohledem také společenskou hodnotu v užším smyslu slo- ? va — těchto postojů a sklonů se snažíme posoudit, aniž bychom zpochybňovali jejich hodnotu v jiných směrech. Budou-li přežitky primitivnějšího typu mužnosti postavy ny do kontrastu s všední, jednotvárnou prostředností l dnešního průmyslového způsobu života a posouzeny podle :i platných mravních norem, a zejména pak podle norem es--i tetických a poetických, pak mohou mít hodnotu zcela jí- i nou, než jakou jim zde připisujeme. Jelikož se však nic z tohoto naší problematiky netýká, není vhodné se k těmto otázkám na tomto místě vyjadřovat. Jediné, nač můžeme v této souvislosti upozornit, je, že nesmíme připustit^ aby tyto jiné, s naší problematikou nesouvisející normy dokonalosti ovlivnily naše ekonomické hodnocení kořist-nických rysů lidského charakteru a aktivit, které podporují jejich rozvoj. To se týká jak osob, které aktivně sportuji, tak těch, jejichž veškerá sportovní činnost spočívá v pouhém zainteresovaném přihlížení. Co zde říkáme o tíhnutí ke sportu, bude platit také v rozmanitých úvahách — jež přijdou na řadu posléze — o tom, čemu se v hovorové řeči říká náboženský život.
V posledním odstavci jsme se mimochodem zmínili o tom, že každodenní řeč lze stěží využít k rozboru této kategorie schopností a aktivit bez implikace nesouhlasu ne< bo obhajoby. Tato skutečnost je důležitá tím, že vypovídá o obvyklém postoji nezainteresovaného prostého člověka vůči sklonům, které se projevují ve sportech a v hrdinských výkonech obecně. A toto místo je snad docela vhod-
1 ...
-   né k tornu' abychom se zamysleli nad omluvným podtó-;   nem, který se táhne celou obsáhlou rozpravou na obranu |   y k chvále atletických sportů, stejně jako jiných aktivit í'   převážně kořistnického charakteru. Stejné apologetické *   j-ozpoložení lze přinejmenším poslední dobou pozorovat í   u propagátorů většiny dalších institucí, které nám odkála barbarská etapa života. K archaickým institucím, u nichž se pociťuje potřeba omluvy, mimo jiné patří celý stávající systém distribuce bohatství spolu s následným třídním statusovým rozdělením; všechny nebo téměř ....   všechny podoby spotřeby spadající do kategorie okázalého plýtvání; postavení žen v rámci patriarchálního systému a fada charakteristik tradičních věr a nábožných praktik, "f   zvláště obecné srozumitelných vyjádření víry a naivních chápání přijímaných praktik. Co bude v této souvislosti řečeno o apologetickém postoji zaujímaném při vychvalování sportů a sportovního charakteru, se tudíž při odpovídající změně terminologie týká také apologezí nabízených ve prospěch těchto dalších, souvisejících částí našeho společenského dědictví.
Obhájci sportovních činností se k tomu sice většinou nepřiznávají, ale i ve způsobu jejich projevu lze vnímat přítomnost jakéhosi neurčitého pocitu, že tyto aktivity pod ; i širým nebem a také celá škála kořistnických pudů a myš-i lenkových návyků, z nichž vyrůstá sportovní charakter, nejsou tak docela v souladu se zdravým rozumem. „Většina vrahů má velmi špatnou povahu." V tomto aforismu je kořistnické založení a výchovné účinky jeho otevřeného vyjadřování a uplatňováni hodnoceno z hlediska ', moralisty. Vypovídá o názoru střízlivě uvažujících, zralých lidí na užitečnost kořistnického založení pro pospolitý život. Má se za to, že taková presumpce a záporné míněni se týká každé aktivity, která předpokládá kořistnické zaměření a rozvoj kořistnických návyků, a že břemeno důkazu leží na těch, kdo chtějí rehabilitovat kořistnickou povahu a obhajují praktiky, které ji upevňují. Ve společnosti lze sice najít velké pochopení pro uvedené zábavy a kratochví-
204
205
le, zároveň v ní ale převládá silný dojem, že toto pochope ní je jaksi neoprávněné. Chybějící oprávnění se zpravidia hledá v poukazech na to, že i když jsou sportovní činnos- ' ti ve své podstatě kořistnické a na společnost mají dezi^ -tegrační vliv — i když v prvém plánu vedou k návratu l;e i sklonům, které jsou z hlediska výroby škodlivé —, nepři- -mo a ve svých vzdálenějších důsledcích (v jakémsi ne prá_ -vě snadno pochopitelném procesu polární indukce nebo -snad protibuzeni) napomáhají rozvoji takového duševního ' založení, které je ze společenského či produktivního hlediska prospěšné. Navzdory tomu, že sportovní činností " mají neodmyslitelně povahu soupeřivých výkonů, se tedy předpokládá, že kdesi daleko v neznámu ústí v rozvoj po-vahy dobře způsobilé k nesoupeřivé práci. Obvykle je zde snaha všechno toto prokázat empiricky — nebo se spíše předpokládá, že jde o empirické zobecnění, které musí být jasné každému, kdo není úplně slepý. Při prováděni důkazu se obhájci sportovních aktivit chytře vyhýbají zrádné : půdě usuzování z příčiny na následek a na tento kluzký led se pouštějí jen ve snaze dokázat, že sporty rozvíjejí shora uvedené „mužské ctnosti". Jelikož jsou to však právě tyto mužské ctnosti, co potřebuje (ekonomické) oprávněni, řetěz důkazu se láme tam, kde by měl začínat. Z toho nej obecnějšího ekonomického hlediska představují tyto obhajoby snahu prokázat, že sporty bez ohledu na logiku věci ve skutečnosti opravdu napomáhají rozvoji toho, co lze všeobecně nazvat pracovitostí. Dokud se hloubavému apologetovi sportovního vyžití nepodaří přesvědčit sebe i ostatní o tom, že takový je jejich účinek, dotud si . spokojen neodpočine, a je třeba říci, že většinou spokojeně neodpočívá. Jeho nespokojenost s obhajobou dotyčné praxe zpravidla vyplývá na povrch ve zlém, bojechtivém tónu a v netrpělivosti, s níž vrší argumenty k podpoře svého stanoviska.
K čemu ale vlastně všechny ty obhajoby? Jestliže ve-společnosti existuje velké pochopení pro sporty, proč už toto samo není dostatečným oprávněním? V těchto výra-
206
zeCh dravosti a lstivosti nachází uspokojení temperament, který ]3k° svAí plod zanechala dnešním lidem dlouhá výhova k chrabrosti a zdatnosti, jež na lidstvo působila za kořistnické a kvazimírové kultury. Proč je tedy nepřijmout
jako legitimní výrazy normální a zdravé lidské přirozenosti? Podle jaké jiné normy bychom měli žít než podle té, již
'představuje úhrn sklonů, které se projevují v postojích této generace, zděděné tíhnutí k chrabrosti nevyjímaje? Je zde ještě jedna norma, a tou je pracovní instinkt — instinkt fundamentálnější a coby zvyk starší než sklon ke
■■■ kořistnickému soupeření. Tento sklon sám je pouze zvláštním rozvinutím pracovního instinktu a navzdory svému značnému stáří z absolutního hlediska je jeho po-uhou relativně pozdní a efemérni variantou. Soupeřivý ko-fistnický pud — docela dobře bychom jej mohli nazvat instinktem sportovním — stojí ve srovnáni s primordiálním pracovním instinktem, z něhož se rozvinul a od něhož se v určité fázi odlišil, na značně vratkém základě. Po-měříme-li kořistnické soupeření — a tím i sportovní život — touto dávnější životní normou, nevyjde s dobrým vysvědčením.
To, jakým způsobem a do jaké míiy přispívá instituce zahálčivé třídy ke konzervaci sportovních činností a zá-vistného heroismu, nelze samozřejmě přesně stanovit. Z dokladů, které jsme posud uvedli, vyplývá, že záhálčivá třída je svými názory a inklinacemi příznivějším prostředím pro rozvoj bojovného postoje a ducha než třídy produktivní. Něco podobného bude nejspíše platit také v souvislosti se sporty. Její vliv na převládající názor na sportovní život bude ale hlavně nepřímý, zprostředkovaný pravidly náležitého způsobu života. Toto její nepřímé působení bude téměř bez výjimky směřovat k zachováni ko-řistnickěho temperamentu a návyků, a to platí dokonce i v těch obdobách sportovního vyžití, které zásady náležitosti panující ve vyšší zahálčivé třídy vylučují — tedy například i u boxu, kohoutích zápasů a jiných podobně vulgárních výrazů sportovní letory. Bez ohledu na to, které
207
konkrétní jednotlivosti stojí na nejnovějším platném s0u pisu náležitých způsobů, obecně uznávané zásady patříc: nosti sankcionované zahálčivou třídou jednoznačně říkajj že soupeření a plýtvání jsou dobré a jejich protiklady ^ rou pověst poškozují. V potemnělém světle, jež dopadá;'g0 dolních pater společnosti, je těžší se vyznat v jednotlivý^ detailech předepsaného kodexu, a obecné, základní záSa. dy patřičnosti se zde proto uplatňují poněkud neuváženě bez ohledu na pravou míru jejich působnosti a bez zna. losti všech schválených výjimek.
Záliba v atletických sportech — nejenom v podobě přímého praktikování, ale také v podobě obdivu a morálni podpory —je víceméně jasnou charakteristikou zahálčivé třídy a rysem, který tato třída sdílí s galerkou z nižších vrstev a vůbec se všemi atavistickými živly bez ohledu na třídní příslušnost, u nichž převládají kořistnické sklony. Jen málo lidí ze západních civilizovaných zemí postrádá. kořistnický instinkt do té míry, že ve sledování atletických sportů a her nenacházejí žádné rozptýlení, přesto se ale u většiny příslušníků produktivních tříd inklinace ke sportům neuplatňuje tak silně, aby dala vzniknout tomu, co bychom mohli docela dobře nazvat sportovním návykem. Pro tyto třídy jsou sporty spíše příležitostnou kratochvílí než podstatným a seriózním životním rysem. Proto nelze o většině obyčejných lidí tvrdit, že pěstují a rozvíjejí sportovní sklony. Záliba ve sportech sice průměrnému příslušníkovi produktivních tříd není cizí a vlastně se vyskytuje u pozoruhodně vysokého počtu prostých lidí, přesto má ale u nich povahu jakési reminiscence, která je docela zábavná jako příležitostný zájem, nikoli povahu životního,, trvalého zájmu, který je dominantním faktorem v utvářeni organického komplexu myšlenkových návyků, jehož je součástí. #
Tak, jak se dnes tento sklon projevuje ve sportovním zk& votě, nepůsobí dojmem nějak zvlášť významného ekonomického faktoru. Sám o sobě nemá ve svých přímých důsledcích velký vliv na produktivitu nebo spotřebu daného
. ^lJlCe. Významným faktorem je rozšířeni a rozvoj toho ty-
•   lidské přirozenosti, jehož je tento sklon charakteristic-
.jjýjn rysem. Právě tento faktor ovlivňuje ekonomický život skupiny a podepisuje se jak na tempu ekonomického roz-í0je, tak na povaze výsledků, k nimž tento rozvoj dospívá. Tak čí onak, každá míra ovládnutí obecně rozšířených myšlenkových návyků tímto charakterovým typem musí významne — ať už pozitivně, nebo negativně — ovlivňovat [Xizsah, směr vývoje, normy a ideály pospolitého hospodářského života, stejně jako míru přizpůsobení pospolitého života prostředí.
podobně tomu bude i s dalšími rysy, z nichž se skládá barbarský charakter. Z ekonomického hlediska lze tyto
-další barbarské rysy chápat jako průvodní varianty ko-řistnického povahového založení, jehož projevem je zdatnost. Většinou nejsou primárně ekonomického charakteru
: a ani nemají velký přímý ekonomický vliv. Ukazují na to, jakému stavu ekonomického vývoje je člověk, jemuž jsou vlastní, přizpůsoben. Proto jsou důležité coby vnější měřítka míry přizpůsobenosti povahy, jejíž jsou součástí, ekonomickým požadavkům dneška. Jistou důležitost ale mají také díky tomu, že představují sklony, které samy
: o sobě buď zvyšují, nebo snižují ekonomickou užitečnost jednotlivých lidí.
V životě barbara se zdatnost projevuje ve dvou hlavních směrech — v síle a lsti. Tyto dvě podoby projevu jsou v nižném stupni přítomny také v moderním válčení, v pe-
: něžních povoláních a ve sportech a hrách. Ve sportech i v oněch vážnějších formách soupeření se obě dvě rozvíjejí a upevňují. Neodmyslitelnými součástmi her, války
i i lovu jsou taktika a obratnost, které ve všech těchto lidských aktivitách postupně přerůstají v lstivost a úskoč-nost. Uskoky, podvody a zastrašovaní mají mezi metodami a procedurami atletických zápasů a her své zaručené místo. Používání sudích a rozhodčích a do drobných detailů rozvedená pravidla vypočítávající dovolené lsti a taktické uskoky a určující jejich meze jsou dostatečným do-
20S
209
kladem toho, že podvodné a úskočné manévry nejsou ve--- -snaze o zdolání protivníka jevem toliko nahodilým Provozování sportovních činností musí z podstaty věci přj:. ■■■ spívat k plnějšímu rozvoji sklonu podvádět a čím běžnější je ve společnosti kořistnický temperament, který lidi . nouká ke sportům, tím běžnější budou u jednotlivej V. i skupin také nekalé machinace a bezohledné přezírání zá jmů jiných. Podvodné jednání je výrazem sobeckého, k jiným bezohledného založení, ať už se k němu člověk uchy-" luje pod jakoukoli zástěrkou a s jakýmkoli zákonný   :. bo zvykovým oprávněním. U ekonomické hodnoty tohoto"-důležitého rysu sportovního charakteru není třeba se'--"'' dlouho zdržovat.
V této souvislosti stojí za zmínku, že nej nápadnějším' rysem fyziognomie, jíž se vyznačují atleti a jiní sportovci'. ■■ je krajní lstivost. Nadání a hrdinské skutky Odysseovy si '■ nezadají s talentem a výkony Achillovými, ať již jde o to, že jsou základem i kořením hry, nebo o lesk, který dávají lstivému sportovci v očích jeho druhů. Pantomima lstivosti je., většinou prvním krokem v připodobnění se profesionálni. ■ mu sportovci, jež chlapec podstupuje po imatrikulaci na renomovanou školu, ať už se jedná o školu střední nebo vyšší. A lstivému výrazu jako dekorativnímu rysu se nikdy nepřestalo dostávat zaujaté pozornosti lidí, jejichž vážným.' zájmem jsou atletické hry, závody a jiná utkaní podobně- ' soupeřivé povahy. Jako další ukazatel jejich duchovní .;■ spřízněnosti lze uvést, že také příslušníci kriminální ga-lerky zpravidla v nápadně míře vykazují tuto fyziognomii lstivosti a že ji zhusta přehánějí stejně teatrálně jako mladí uchazeči o sportovní trofeje. U mladých aspirantů na špatnou pověst je to mimochodem nejčitelnější známka toho, čemu se lidově říká „nenapravitelnost".
Lze poznamenat, že lstivý člověk nemá pro spoli- :. žádnou ekonomickou hodnotu, pokud právě nepotřebuje;-;: této jeho schopnosti využít ve sporech s jinými společnostmi. Jeho působení nepodporuje život druhu. Ve svém--: přímém ekonomickém vlivu je toto působení přinejlepším
jtonvereí ekonomické podstaty pospolitosti k vývoji cizímu pQSpolitému životnímu procesu — na způsob toho, čemu medicína říká benigní nádor s jistou tendencí překročit 0nu nejistou hranici, která dělí benigní růst od maligního.
lyto dva barbarské rysy, dravost a lstivost, vytvářející Icořistnický temperament či psychický základ, jsou výrazy přísně sobeckého založení. Oba jsou velmi užitečné pro osobní prospěch člověka toužícího po úspěchu v soutěži se svými rivaly. Oba také mají vysokou estetickou hodnotu. Oba rozvíjí peněžní kultura. Z hlediska pospolitého života jje není k ničemu ani jeden z nich.
210
211