Zhodnocení konceptu institucionalismu z hlediska jeho využití pro současnou veřejnou politiku TEORI E STÁTU – INSTITUCIONALISMUS Předmět: Základy veřejné politiky Vypracovaly: Sára Provazníková a Markéta Nidetzká Datum: 1.12.201 3 Suma Zatím zaručeně nejhorší text, který má podobu draftu, bez úvodu (který by obsahoval zvolené téma, j eho zdůvodnění, cíle práce, strukturu kapitol a jejich vazby na cíl, včetně zdůvodnění těchto kapit ol), bez jasně definovaných kapitol a s omezenou a nevhodnou literaturou (odkaz na odbornost nezaji šťující portál wikipedia). Jde spíše o opis originálního textu bez vlastníreprodukce, s minmem literatury, která je bez zarámo vání předkládaných autorů – zástupců starého a nového institucionalismu, bez jasného uvedení témat, kterými se tito autoři zabývali a zabývají a bez uvedení důvodů, proč se tito autoři danými tématy zabývají (z hlediska jejich následného využití v praxi). Rovněž chybí reflexe předkládaných inform ací, které mnohdy nejsou srozumitelné samotným autorkám tohoto textu V druhé verzi (kterou upravte podle poznámek v textu a odevzdejte nejpozději dva týdny před koncem zkouškového období) převeďte stať do wordu, rtf nebo uložte jako prostý textu! Úvod V rámci této seminární práce, která nás nasměrovala ??? seminární práce nebo poznatky v ní uvedené? k jednomu z přístupů k veřejné politice k jakému?, jsme se rozhodly popsat přístup srovnávacího sm ěru politiky??? nejasné, který považuje kdo? Jací autoři? definicí a formováním politiky v prvé řa dě za výsledek nastavení vztahů mezi institucemi ve společnosti nesrozumitelně napsané. Institucion alismus, který popisuje „institucionalismus“ anebo představitelé institucionalismu – jací? úlohu in stitucí ve vývoji a chování ekonomiky se v ekonomické teorii začal rozvíjet od devadesátých letdeva tenáctého století v USA díky rychlým strukturálním a institucionálním změnám čeho, kde, jakým změná m konkrétně? a technickému pokroku sem uveďte - stejně jako všude dále v textu - odkaz na zdroj tét o informace dle normy ČSN (tj. např. „(Giddens 1998; Keller 2001). Nový přístup a jaký byl starý? k institucionalismu zažil velmi dynamický rozvoj po druhé dvětové válce, a to díky nástupu velkých amerických korporací jakých konkrétně? Kdo to tvrdí? Uveďte odkaz!. Tento přístup zcela opouští dří vější představu politických institucí jako nezávislých entit a neredukují jejich úlohu jen na soupe ření politických stran nebo na výlučné vztahy mezi politickými subjekty kterými se zabývá kdo? Auto ři starého institucionalismu? Někdo jiný? Kdo? . Namísto toho zkoumá způsob, jak například dříve př ijatá opatření a rozhodnutí ovlivňují následující politické volby JAKÝMI JINÝMI-DALŠÍMI TÉMATY SE I NSTITUCIONALISMUS ZABÝVÁ?. Předmět politického rozhodování, relevantní pro tento přístup, se zužuje na politické rozhodování na poli ekonomie, tj. jedná se jen o rozdělení zdrojů financí. Každý stát fungující an bázi welfare systému, tj. poskytující občanům jisté služby plurál a z toho důvodu vyb írající od občanů daně, nebo jiné poplatky z kterých tuto činnost platí, se musí zabývat ve všech j ednotlivých agendách ekonomickým rozhodováním. Pro analýzu politiky je příjmené ???, že tyto, tj. e konomické otázky v rozhodování, jsou do jisté míry transparentnější a tím pádem snadněji interpreto vatelné než co – než jaké jiné otázky? nesrozumitelné. POHLED WEAVERA A ROCKMANA (zde by měla být kapitola pojednávající o starém a novém institucionalism u a jejich představitelích, v jejich rámci pak přístup WaR a v druhé kapitole, analytické, pak zhod nocení využitelnosti přístupů WaR v současné veřejné politice! Autoři jací? Odkud? V jakých knihách/článcích z jakého roku? mimo jiné porovnávají parlamentní syst ém (a jeho různé variace v Evropě) a americký prezidentský model systému, sestém oddělených mocí. A nalztují PŘEČTETE CELÝ TEXT JEŠTĚ JEDNOU, VŠUDE MÁTE PŘEKLEPY! jak a proč systémy, ryžimy, typy vlá d a další institucionální vlivy ovlivňují nejen veřejnou politiku. Soudí, že politické instituce ov livňují šance demokratických režimů na úspěšné řešení problémů jakých problémů z jakých let? Souvis ejících s krizí sociálního státu? Jakých konkrétně? (primárně v závidlosti na chování elit) a mají dopad na efektivitu vládnutí. Politické změny mohou být také bržděny přetrváváním a (ne)adaptabilit ou byrokratických institucí (Weaver and Rockman, 1993, str. 299) Podle definice čeho od koho a k če mu? je efekivní vládnutí takové, které reaguje na vůli lidu a u něhož je pravděpodobnost, že bude z neužívat moci, minimalizována jaké existují jiné definice vládnutí a co to to vládnutí vlastně je?. Avšak konkrétní politické výstupy se liší: nemůžeme srovnávat efektivitu státu například podle mír y poskytování sociálních dávek, jelikož podmínky a požadavky společnosti na udílení sociálních dáve k se v každé zemi liší. Neznamená to tedy, že jeden stát by byl efektivnější než druhý kvůli faktu, že poskytuje sociální dávky ve větší míře. Tvrdí, že země může mít například schopnosti inovovat s ociální politiku, slabší je však v oblasti zemědělské politiky apod. Efektivita také podle autorů n ení jediným cílem a kritériem kvalitní vlády. Její působení je podle nich multidimenzionální a urču jí ji podle jejích následujících schopností (capabilities): 1) stanovit a udržovat priority (proti opozici), 2) zaměřit se/zacílit na zdroje, které jsou nejefektivnější, 3) inovovat v případě zastar alých politik, 4) koordinovat konfliktní zájmy, 5) být schopný uvalit ztráty na mocné skupiny (např . odbory), 6) zastupovat rozptýlené, neorganizované zájmy v závislosti na těch koncentrovaných a do bře organizovaných, 7) zajistit efektivní implementaci, 8) zajistit politickou stabilitu, 9) vytvoř it a udržovat mezinárodní smlouvy, 10) zvládnout politické rozpory (Weaver and Rockman, 1993, str. 5-10) Vliv na vládní capabilities česky rozdělují do tří stupňů (všímají si těchto, případně i jiných vlá dních systémů jiní autoři? Jací? A k čemu tyto schopnosti vlastně slouží? Jak jsou využitelné?): Pr vním stupněm je samotný systém-parlamentní nebo prezidentský. Druhým typ režimu a typ vlády. Konečn ě pak třetí stupeň je rozdělen do pětí podkategorií, z nichž dvě se týkají vládních institucí – jso u širokým rámcem politických institucí nesouvisejících s rozdělením exekutivní a legislativní moci, jako, za prvé soudní přezkomání a federalismus a, za druhé, články legislativy jako “dvoukomorovos t”. Ostatní tři skupiny jsou politické podmínky a cíle rozhodujících politiků, socioekonomické a de mografické podmínky a policy choices, které odrážejí ještě větší množství ne-institucionálních vliv ů. Při porovnávání parlamentního a prezidentského systému také vyplouvají na povrch rozdíly v instituc ionálních omezeních čeho na co/koho?: V parlamentních systémech jsou premiér a jeho ministři vybírá ni legislativou a zůstávají ve funkci tak dlouho, jak dlouho si udrží důvěru zákonodárců. V prezidn eských systémech jsou prezident a legislativa voleni odděleně a nemohou se navzájem rozpustit/odvol at (z výjimkou trestního provinění). Jaká jsou pozitiva a negativa těchto typů systémů? Parlamentár ní vlády mají větší kontrolu nad detaily jejich politik. Liší se také rozhodovacími procesy, mírou stranické disciplíny, mírou všetranosti ministrů,... Příklad: od expanze k recesi: fiskální politik a v zemích OECD (Weaver and Rockman, 1993, str.197-199). Poválečná éra byla ve většině průmyslových zemí charakterizována zvyšováním produktivity a životního standardu a malou mírou inflace a nezamě stnanosti. Při ekonomickém růstu bylo vyvážení ekonomiky považováno za důležitější než vládní finan ce. Ekonomický růst byl doprovázen politickou stabilitou. Obecná shoda v otázce role vlády ve zlepš ování finančního utrpení minulých let a nestability vedla ke zvýšeným výdajům v oblasti sociální po litiky a prudké eskalace prováděných plateb. Růst financování veřejného sektoru předstihl rostoucí trend v ekonomice – celkové výdaje v zemích OECD se v roce 1974 průměrně pohybovaly okolo 35% HDP a srovnáme-li tuto hodnotu s 28% z roku 1960, zjistíme, že během expansivních poválečných let zde by la všeobecná podpora investování do veřejných programů. Po šokující ropné krizi se vláda snažila si tuaci řešit vytvářením pracovních příležitostí apod., ale výsledek na sebe nechal dlouho čekat a mě l krátkou životnost. Vlády zemí OECD si nemohly dovolit další výdaje a už nevěřily, že stará řešení budou fungovat. Přeřadily tedy z expanzivní politiky na konstruktivní rozpočty. Země OECD slíbily zredukovat jejich rozpočtové deficity implementováním konstruktivních politik, které by redukovaly nebo stabilizovaly veřejné výdaje a břemena. Nové normy byly formulovány mimo regulérní postupy a č asto bez zvážení dopadu na ekonomiku a vládní programy. POHLED HALLA Proč právě Halla? Jaké je jeho postavení v rámci neinstitucionálních autorů? Mělo by být uvedeno v úvodu se zdůvodněním, jakými autory se zde zabýváte a proč a rovněž zde by měl být uveden kontext a zdůvodnění významnosti tohoto autora a jeho myšlenek! S problematikou nového institucionalismu jsou spojeny dvě základní teoretické otázky: jak nový inst itucionalismus interpretuje souvislost mezi institucemi a chováním (behaviour) a jak vysvětluje pro ces, pomocí něhož instituce vznikají a mění se. ( Hall, Peter A. a Rosemary C. R. Taylor, 1996). Ha ll v souvislosti s tzv. novým institucionalismem hovoří o politické ekonomii. Jedná se o rozhodován í mezi alternativním využitím nedostatkových zdrojů, a to prostřednictvím trhu nebo využitím politi cké moci. Zkoumá také „political variables“ jaké? – proměnné, ovlivňující výslednou policy (tady „e konomickou policy-making“). Nejedná se o imperativy systému, ale tendence reagovat na základě nasta vení vztahu. nesrozumitelné Kromě ekonomické situace podle něj rozhoduje nastavení pozic, vztahů in stitucí a organizační vazby – organizace státu, organizace průmyslu a obchodu, organizace práce, or ganizace politického prostředí a úloha státu v mezinárodním uspořádání. Za zásádní pokládá struktur ální závislost - institucemi je také ovlivněn vztah státu a společnosti a určena jeho povaha. Jedno tlivé instituce se podílejí na organizaci obchodu, která je tradičně silná, v kapitalismu představu je systémovou sílu. Co se týče průmyslu a financí, někdy jsou sjednocené, jindy na sobě nezávislé. V oblasti organizace práce – silná v obd. sjednocení atd., mají početní převahu, nicméně ve volbách se objuvují i jiné dělící linie a dochází k rozštěpení. Vnitřní organizace státu - zájem o určité zájmy. Hovoří o demo kratickém kapitalismu, tendenci k podpoře průmyslu atd., v rámci něhož padá odpovědnost za prosperi tu země na politiky. Stát však nenaslouchá jen požadavkům jednotlivých velkých skupin, ale také roz hoduje na základě ideí atd. Politikové vedení něčím zájmem – v rámci národa - setrvačnost uspořádán í – nezdolnost institucí, jedinci neovlivní celé nastavení; inkrementalita změny (situace – změna n ěkdy přijít musí..) Určitou roli zde hraje také princip neokorporativismu (tj. sociální zájmy jsou reprezentovány relativně stabilními skupinami majícími dlouhodobě účast na politické moci), který m á vliv na rozhodování a korporativismus (tj. reprezentace zájmů založená na spolupráci jednotlivých společenských vrstev či skupin a též organizace státu na profesním principu). Toto však platí jen v některých zemích – Švédsku, Švýcarsku, Rakousku nebo zemích Beneluxu spolu se sociální korporativ ismus a s ním spojenou centralizace a koncentrace. Za druhé ve Velké Británii, kde funguje bez ústu pků pro aktéry a decentralizovanou obchodní asociací a liberálním korporativismem a rozdílnou strat egií průmyslového uzpůsobení. Politický systém – konstelace politické organizace – politické strany , které jsou zavedené – předpokládané požadavky /na ty reagují/, mají pro voliče očekávatelné směry politik; normativní prezentace, ideologie v „balíčcích“, nové kombinace „nemožné“ Co se týče ideol ogí, soupeří, často stejný kořen myšlenek, koncepcí – východisko pro všechny Vliv voličů je nezaned batelný – ovlivňují jednání politiků (pragmatičnost jednání – i vzhledem k prosazování programů zam ýšlejí kontinuální kariéru); preference jiné politiky – rozpor požadavků inovace a pol. systém (str . 273) experimenty – neaplikují samostatně, často vytváření koalic s voličctvem – vklady konceptů, formulací, politici rozpracování, nebo vůbec vynalezení; ek. myšlenky musí dostat polit. náturu, bý t „přeloženy“, zlidovějí ); jsou to politici, kdo pak aplikují, mají na sobě zodpovědnost Důvodem i novací může být omezenost zdrojů pro standardní řešení nebo inovace jediným způsobem řešení. Úřední ci jsou zde vnímáni jako služebníci občanů, politici, strany a koalice jsou prostředníky pro konzul taci s občany, májí totiž dopad na veřejnou autoritu. Důležitost sociálních dopadů i profesionality politiky – politika = vývoj vizí (morálka) Myšlenky sociální spravedlnosti – teorie vlastně prostř edky, slouží k racionalizaci představ (např. VB – monetarismus – str. 276 - daně), tedy ano dochází k zavržení poždavku vlastn. kapitálu režim – allegiance – loajalita (ano Západ) instituce, zájmy a myšlenky směr jednání . vzhledem k dalším organizačním strategiím, vztahy k ostatním subjektům závislé Zákla dní logika zde spočívá v racionálním rozhodování. organizace pozice – zdroje profitu Postoje stojí také na přesvědčení ; zájmy – teorie šíření – Fr. více intervencí, šíření většího počtu myšl (ve Fr ancii socialismus v 70. a 80. letech), autorita státu - rozhodování např. i o prům. - to však nesto jí jen na zákl. aktivit státu; zvykovost – socializace aktérů – Zodpovědnost správy, pasivita obcho du myšlenky – živost (str. 280) Z veřejného zájmu pak vzniká skupinový zájem - organizační/instituc ionální přístup. Francie a Velká Británie – strategie státu – řízení ekonomiky, trh – také závislos t na institucích (síť) – fce zadané státem, nebo naopak po polit. Akcích PŘÍKLADY Z PRAXE Kauza Nákladového nádraží Žižkov Vliv role institucí na veřejné kauzy a rozhodovací můžeme demostro vat například na případu Nákladového nádraží Žižkov: Budova Nákladového nádraží Žižkov ukončila běž ný provoz již před delší dobou a funguje už jen částečně, a to jako skladiště, kanceláře či prodejn y. Současný majitel (společnost založená firmou Sekyra Group a Českými dráhami (Žižkov Station Deve lopement)) se o komplex příliš nestará a zanedbanost objektu je viditelná. Žižkov Development Stati on, jejímž hlavním, ale minoritním akcionářem, Sekyra Group, má v plánu v nádražním areálu vystavět bytový a administrativí komlex, dopravně napojený do infrastruktury města. Aktéři Z hlediska analý zy akterů se nám u tohoto příkladu objevují následující subjekty: Za prvé jsou to investoři, ti kdo mají určitý zájem na problému, konkrétně developerská firma Sekyra Group a společnost České dráhy. Za druhé pak ti, kdo jsou postiženi daným problémem, a to jsou v tomto případě občané hlavního měs ta Prahy, konkrétně se jedná o občanskou iniciativu Klubu pro starou Prahu. A za třetí zde hrají ro li ti, kdo mají aktivní či pasivní vliv na řešení či rozhodování týkající se daného problému – tedy hlavní město Praha jako bývylý vlastník nádraží a ministerstvo kultury. Proces Celý proces vyjedná vání mezi jednotlivými aktéry byl poměrně chaotický, jak ce se týče kooperace aktérů, tak výkonu sp rávních činností. Záměr developerů nebyl v souladu s územním plánem hl. města Prahy (počet obyvatel by se zvýšil ze 70 tisíc na 85 tisíc). V květnu 2010 pdal Klub za starou Prahu nový návrh na památ kovou ochranu nádraží (předchozí návrh nebyl sedm let vyřízen) a v lednu 2011 mu ministerstvo kultu ry vyhovělo. Nádraží bylo v prohláženo nemovitou kulturní památkou, ale kvůli nesouhlasu a rozkladu rozhodnutí ze strany vlastníka bylo jednání o jeho využití odloženo na duben 2011. V roce 2011 Pra ha podporovala urbanistickou studii vzniku nové obytné čtvrti a developerská firma Sekyra Group v r oce 2012 uvedla návrh, aby okolo komplexu vedla tramvajová trať a silniční provoz by byl sveden do tunelu – celý komplex by nemusel být zbourán, jen čelní část. Městská část Prahy 3 nepovažovala obj ekt za tak jednoznačně historicky cennou budouvu. Magistrát hlavního města Prahy tvrdil, že zachování památky v původním rozsahu je velmi pr oblematické, ale kdyby nádraží přišlo o jakoukoliv jeho část, jeho památková hodnota by se snížila. Ministerstvo kultury se ohledně případného využití stávajících budov vyjadřilo, že by mohly slouži t jako depozitáře kulturních institucí (knihovny, archivy,...). Skupina šestnácti zastupitelů kraje později napsala otevřený dopis ministru kultury a vyzývala jej, aby nepodlehl developerským tlakům . Výsledky V únoru roku 2012 byla hlavní budova vyhlášena kulturní památkou (rozklad rozhodnutí). V listopadu téhož roku pak další část a nakonec, v březnu 2013 se kulturní památkou stal celý komple x. Ke konci listopadu 2013 však pražský magistrát nakonec potvrdil vydání územního rozhodnutí pro d eveloperský projekt v těsné blízkosti Nákladového nádraží Žižkov. ZÁVĚR Z uvedených příkladů vyplýv á, že instituce mají na veřejnou politiku podstatný vliv, ať už se jedná o institucemi nastavenou p ovahu aktérů v příkladu nádraží nebo chování politiků v poválečném období v zemích OECD. ZDROJE HALL P. A., Governing the Economy: The Politics of State Intervention in Britain and France Europe and the international order , vydavatel OUP USA, 1986, ISBN 0195205308, 9780195205305 WEAVER R. K., ROCKMAN B. A., Do Institutions Matter?: Government Capabilities in the United States and Abroad, vydavatel Brookings Institution Press, 1993, ISBN 081571436X, 9780815714361 http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1kladov%C3%A9_n%C3%A1dra%C5%BE %C3%AD_%C5%BDi%C5%BEkov#cite_note -pamatkou-13 http://www.ceskenoviny.cz/regiony/zpravy/developer-ziskal-uzemni-rozhodnuti-ke-stavbeu-nadrazi-na-z izkove/1011351