Umělecká kritika v tištěných médiích

Sylabus kurzu a probíraná témata

Místo kritiky v systému lidského komunikativního jednání

  • Hodnoty a normy jako regulativy lidského komunikativního jednání.
  • Hodnocení a rozhodování jako složité a propojené formy mentálního jednání, napojené na komunikační a sociální jednání.
  • Destruktivní a konstruktivní hodnocení (kritika).
  • Kritické myšlení / teorie - I. Kant, psychoanalýza, marxismus, frankfurtská škola, dekonstrukce, feminismus.

 

Oblasti, kterým se věnuje kritika

  • Objektem hodnocení jsou všechny oblasti, formy a produkty lidského komunikativního jednání, včetně umělecké tvorby.

 

Vznik umění a jeho místo v rámci sociálně kulturní reality (kultury)

  • Dělba práce - diferenciace, propojenost a prostupnost jednotlivých lidských činností (komunikativního jednání).
  • Sociálně kulturní produkty jako výsledek jednotlivých lidských činností a jako texty kultury, které lze číst a kterým lze rozumět.
  • Základní členění oblasti kultury: texty komunikátové a nekomunikátové.
  • Předpokladem vzniku umění jako komunikátových textů je institucionalizace uměleckých profesí.
  • Sociální konstruktivismus jako interpretační model kultury - sociálně kulturní reality (Peter I. Berger, Thomas Luckman).

 

Umělecká kritika v systému disciplín katalogizujících lidské vědění

  • Filozofie - Platón: pravda, dobro, krása.
  • Epistemologie - každodenní praktické, náboženské (mytologické), vědecké, umělecké poznání.
  • Axiologie / teorie hodnot.
  • Estetika = nauka o krásnu; estetický objekt, vjem a soud (J. Mukařovský).
  • Uměnověda: Teorie umění, dějiny umění, umělecká kritika, metodologie věd o umění.
  • Teorie a dějiny konkrétních uměleckých druhů / oblastí (např. literatury, hudby, výtvarného umění, divadelního umění...), kritika konkrétních uměleckých druhů / oblastí (např. literatury, hudby, výtvarného umění, divadelního umění...), metodologie konkrétních uměleckých druhů / oblastí (např. literární vědy, muzikologie, věd o výtvarném umění, teatrologie...).

 

Vznik biblické a textové kritiky

  • Filologická metoda - nutnost identifikovat, uspořádat, sjednotit a kanonizovat biblické texty.
  • Textologie - datace rukopisů, kritické vydání literárních a odborných děl.

 

Vznik umělecké kritiky

  • Umělecká kritika jako reflexe umělecké produkce a činnost na pomezí umělecké a vědecké tvorby.
  • Institucionalizace umělecké kritiky - vznik profese uměleckého kritika v rámci žurnalistické profese.
  • Prehistorie umělecké kritiky = omezeno na oblast interpersonální, event. veřejné komunikace. Média nesoucí umělecké kritiky: promluvy, dopisy, spisy, deníky.
  • Historie umělecké kritiky - začíná se vznikem masové komunikace typu periodického tisku. Masová média nesoucí umělecké kritiky: periodický tisk, rozhlas, TV, síťová média.

 

Osobnosti světové umělecké kritiky

 

Osobnosti české literární a umělecké kritiky

  • Karel Havlíček
  • Jan Neruda
  • Jiří Karásek ze Lvovic
  • Arne Novák
  • F. X. Šalda (Šaldův zápisník)
  • S. K. Neumann
  • Josef Hora
  • Karel Teige
  • Václav Černý
  • A. M. Píša

 

Umělecké oblasti, kterým se umělecká kritika uplatňuje

  • Literární, výtvarná, divadelní, hudební, architektonická, filmová, rozhlasová, televizní kritika, kritika nových médií.

 

Média, ve kterých se uplatňuje umělecká kritika

  • Tištěná, elektronická a síťová média.

 

Typy / druhy umělecké kritiky

  • Impresionistická kritika = vyjadřuje pocity a dojmy kritika, které vyvolává dílo (Ch. A. Sainte-Beuve).
  • Osobnostni kritika = vyjadřuje primárně názory a postoje vyhraněného kritika (O. Wilde, F. X. Šalda, V. Černý).
  • Programová / programotvorná kritika = kritika propagující určitý koncept tvorby, umělecké směrové či skupinové hodnoty a normy. Její orientace jsou nejzřetelněji formulovány v programových manifestech. Klasicistní, romantická, naturalistická, dekadentní, formalistická, avantgardní, postmoderní kritika.
  • Metodologicky a teoreticky fundovaná kritika = kritika pozitivistická, hermeneutická, fenomenologická, psychoanalytická, archetypální, strukturalistická.
  • Normativní a ideologická kritika = ideově fundovaná kritika, tzn. kritika vyjadřující a propagující určité ideové náboženské, politické, skupinové subkulturní hodnoty a normy; kritika klasicistní, formalistická, křesťanská, marxistická, feministická kritika.
  • Pajánová kritika = kritika nekriticky oslavující mocensky prominentní tvůrce, popř. díla, která proklamují koncepty, hodnoty a normy mocenské elity, státní ideologie anebo emancipačních kulturních a politických hnutí (česká národně obrozenecká kritika - J. K. Tyl).

 

Funkce umělecké kritiky

  • Funkce hodnotící.
  • Funkce poznávací.
  • Funkce informativní.
  • Funkce přesvědčovací a manipulativní.
  • Funkce vzdělávací a výchovná.
  • Funkce sebeprojekční.
  • Funkce zábavná.

 

Jazyk umělecké kritiky

  • Jazykový styl sdělovací, vědecký a umělecký. Styl esejistický a publicistický a jazyk populárněvědné literatury.

 

Žánry kritiky:

  • Kritický soud, recenze, kritický článek, portrét, doslov (hodnotící dílo v širších souvislostech), úvodní slovo na vernisáži.

 

Kontexty kritické činnosti

  • Hodnotový diskurz doby - společensko-kulturní v dané kulturní oblasti.
  • Politický diskurz.
  • Diskurz umělecké tvorby - tvorby v dané umělecké a žánrové oblasti.
  • Diskurz kritické tvorby - tvorby v dané kritické oblasti.
  • Diskurz média, ve kterém je kritika publikována.
  • Diskurz tvorby daného kritika.
  • Autorský diskurz - tvorby autora posuzovaného díla.

 

Struktura a segmenty recenze (jedna z možných verzí)

  • Název recenze.
  • Název a bibliografické údaje kritizovaného díla.
  • Úvod do tématu - rezehrání kritického vyprávění.
  • Kritický popis hodnoceného díla.
  • Začlenění díla do autorské tvorby.
  • Začlenění díla do kontextu tvorby v dané žánrové, národní, kulturní oblasti.
  • Výsledné hodnocení díla.
  • Jméno kritika.
Předchozí
Následující