·• (DER URSPRUNG
"'~DES KUNSTWER.
KES.) V pREKLA·'·DU
DR. IRENY
MICHŇAKOVf: BUDEME
OTISKOVAT
NA POKRACOVANi
STAŤ,
KTERA JE pREKLADANA
PODLE
VYDANí Z R. 1965
NAKLADAT. PH.
RECLAM JUN.,
'STUTTGART. VYDANí
OBSAHUJE
V ZAV};:RU STAŤ
H.-G. GADAMERA,
,KTERA uvAnÍ
CTENARE DO POZD};:JSÍ
HEIDEGGEROVY
FILOSOFIE.
PŮVODNí ZNENt
HEIDEGGEROVY
STATI TVOŘí
OBSAH PŘEDNAS-
- ,
z-rOZenI
\
':.'..uměleckého-
díla
KY, KTERA BYLA ::r- Zrození znamená zde to, odkud a skrze co je nějaká věc tím, čím je a jak
PŘEDNESENA je. To, čím je něco tak, jak to je, označujeme za jeho bytostné určení. Zrození
13· LISTOPADU 1935 něčeho je tedy původem jeho bytostného určení. Otázka zrození uměleckého
VE SPOLECNOSTI díla se dotazuje na původ bytostného určení tohoto díla. V běžné představě
PRO VEDU O UME- vzniká dílo z činnosti a skrze činnost umělce. Skrze co a odkud je však umělec
NÍ VE FREIBURGU tím, čím je? Skrze dílo; neboť to, že dílo mistra chválí, značí, že teprve proV
BR. A KTERA střednictvím díla vzniká umělec jako mistr umění. V umělci se rodí dílo. V díle
BYLA V LEDNU rodí se umělec. Jednoho bez druhého není. Přesto však anr}euflóz těch dvou
:936 OPAKOVANA není samo o sobě nositelem druhého. Obojí, jak umělec tak i dílo, j s o u sami
NA UNIVERSIT};: v sobě i ve svém vzájemném vztahu skrze cosi třetího, nicm~ně 'prvotního-, :" ;
V CURYCHU.. totiž skrze to, co dává umělci i uměleckému dílu jméno, skrze umění. . . ", \" ,
"HOLZWEGE" PU- '\. Dílo se rodí v umělci nezbytně v jiném smyslu než umělec v díle, a právě
BLIKU]í ~ R. 1950 ,lak umění znamená zrození umělce i díla ~jevně ještě v dalším smyslu. Může
TEXT TŘI PŘE~- .\.. '~však umění vůbec. riěS9-3~?.9it? Kde a jak se 'i:imění vysk-ytuje? Umění, toť už
NASEKŮ~i~~~~,'\:·\;; jen slovo, jemuž m!odpovídá nic skutečného. Platí snad jako souhrnná před~~LiRANKFU~TIt~
~tava, v níž p~/~~~~i;r:r2~(·to...' co z m:nění j:: jedině skute~né: díla a umělci. Ale
V LISTOPADU A ~ kd~b~ slovo umem o.zn,acovalo VICC: nez souhrnnou pr~dsta~u, pak.by t?, c.o
Je mlneno slovem umem, mohlo eXIstovat pouze na zaklade skutecnostl de!
PROSINCI R. 1936.
a umělců. Nebo je to~u opa~ně? Existuje dílo a umělec jen potud, pokud je
DOSLOV BYL umění aby J.e zrodilo;l ' "'. \, ,\'~, ;-:-\,'\:.•.,\;\" ,,:' ..'., /. 2
ZCASTI NAPSAN ' ,- ',' \ " , .
POZDt:]I. Ať rozhodneme ják:koli, stává se otázka zrození uměleckého díla otázkou
VYDANÍ Z N};:- bytosti1ého určení umění. Protože vbk otázka, zda vůbec a jak umění je, musí
HOZ TE TENTO ~- zůstat otevřenou, jpokusíme se vyhledat bytostné určení tam, kde umění bez·
PŘEKLAD POŘÍ- pochyby skutečně vládne. Umění vězí v uměleckém díle. Ale co je dílo umění
ZEN, pŘE]íMA a jak:toto dílo je? .. ,i,.,.\. " \\ -.-;\, ~
TEXT Z "HOLZ- Z díla l1lá snaťt být patrno, co je umění. Co je dílo, můžeme zvědět pouze
WEGE", KTERÝ z bytostného určení umění. Snadno každý postřehne, že se pohybujeme v kruhu.
VSAK HEIDEGGER Běžný rozum požaduje, abychom se takového koloběhu, který je prohřeškem
NOVt: PREHLbDL. proti logice, vyvarovali. Vyskytuje se názor, že porovnáváním lze z uměleckých
JE VYBAVENO děl, která máme k dispozici, odvodit, co je umění. Ale jak si máme být jisti
DODATKEM tím, že za základ takového posuzování bereme skutečně díla umělecká, jestliže
Z ROKU 1956. předem nevíme, co je umění? Jako se však stěží dobereme bytostného určení
umění nakupením znaků vytvořených uměleckých děl, nezískáme je ani odvozením
z vyšších pojmů; neboť takové odvozování má právě ta,k předchůdně
v patrnosti ta určení, která naprosto postačují k tomu, aby nám jako umělecké
dílo prezentovala' to, co předem za umělecké dílo považujeme. Jak soubor
děl, která máme k dispozici, tak i odvozování z principů je zde vsak53
.;;.-.:- .---p - -.....
<-'
." ~. ,'......'_-r
stejně d~vhodné, a kde se takové postupy uplatňují, dochází k sebeklamu.
Musíme tedy tento pohyb v kruhu dokonat. Není to východiskem z nouze
ani nedostatkem. Vkročit na tuto cestu je ~oa~e~im síly. a setrvat na ní je. ,
sváůkem myšlení, předpokládá-li se, že myšleníJe~'ectní"p!ací~ Kruh netvoří "-t;~v<2..-\ L\.
jen základní krok od díla k umění či krok od umění k dílu, v tomto kruhu
se pohybuje každý jednotliVý z kroků, jichž se odvažujeme. ,." li.
'. Abychom se dopátrali bytostného určení umění, jež dílo doopravdy '1:" :' ../ {, \ Ll
ovládá, vyhledejme skutečné dílo a díla se ptejme, čím je a jak je. ',
Uměle~k~ ~lí1a j~ou každému z~áma. Archi~ektury a VJ'yvarná ,díl~ nachá- >(' . • J~'I
Zlme na vereJnych mlstech, v kostehch a obytnych domech. Ve sblrkach a na 'J '.."". ' t,~\.
0-výstavách jsou soustředěna umělecká díla nejrůznějších věků a národů. Při- (
:l hlížíme-li k nedotčené"' skutečnosti těchto děl a sami si přitom předem nic / /i""-(',-,l'" 1(,,-\,
r.enamlouváme, pak se ukáže, že nás díla obklopují se stejnou samozřejmostí
jako jiné věci. Obraz visí na stěně právě tak jako lovecká zbraň či klobouk. .. , '
Obraz, např. ten, který namaloval van Gogh a který zpodobuje pár pr~co'0ích :. \.\~. :.,~ -< ~'i\.
bot, putuje Z výstavy na výstavu. Díla jsou rozvážena jako uhlí z Poruří či
\~",,~.J<J~d~y ze Schwarzwaldu. Z.a vá~!g_ byly HolderIinovy Hymny přibaleny v tor- :-\. \. /~:~' k .. '
', ;;nistře'spolu 'S čisticími potřebámi. Beethovenova K varreta leží ve skladech
:•.,·•.t nakladatě1štví jako brambory ve sklepě.
. Všechna díla mají toto něco, co plyne.z povahy věci. Cim by bez toh,)
byla? Možná však, že se nad tímhle dosti hrubým a vnějším názorem na dílo
pozastavíme. V takových předstadch o uměleckém díle se snad pohybují
obchodní zasilatelství nebo uklizečka v muzeu. My však musíme přistupovat ,' . .iL .\ \!.i \.
k .~ílŮ~. tak, jak Se .s ni~.i ~~tk<iVa!ít~, kte~~ je~rožívaj~,}terým tat,o dJl~ skÝ~q ., -{ ,',,,--.., ' \'
.:- t~jl-.l2:Q~'.Ale anl nejClstsl estetIcky prozltek 'neopomlJl to, co ma umelecke --'\...'-.,. .....1.1 .
~. dílo v sobě z povahy věci. Charakter kamene se uplatňuje ~ architektuře. .< , ',:. ',,' ~,_ ~ "
./ ~. Charakter dřeva v dřevořezbě. Barevnost se uplatňuje v malbě. 'Hlasnost'ydíle ' ' . ' . "
\,:-)~ i>lovésnem. V díle hudebním je uplatněna znělost. To, co činí'věC" věcí, je '\,\~ ; , ': ',,' 1 ;:.:"
:~: v uměleckém díle tak ·nezvratr1e) že dokonce musíme spíše opačně říci: Sta-:';: :' '. ..1.::\ I:.,_.~
.-<vební dílo záleží v kamem.-Řezbářské dílo ve dřevě..Malba záleží v barvě. ,.~'-:.-:: .;; ~"
'.:,~ Dílo slovesné v hlásce. Hudební dílo záleží v tónu. Vyvstane námitka, že jsou
--= to samozřejmosti. Zajisté. Cím však je to, co tak samozřejmě činí věc věcí, ':~.'\'~,.<.',.,~ ': '._~ ·,'...l
.., Vlk' d'l:> ,., . • ' , ' . r - -
I
· .. • ._. -.,.-~ .•~ _ ...
.:;' vumeec em le. hl~ ,, ~.t ::-,,-r ' p"( \)L.w""Y'r-e(l-..\r:··\\..,i\"';i'.·,,-:'~',C .·- ... ;': ..~,.":' . . .-.......... _
.::...: Taková otázka .sn.ad zbytečně ma1e~ neboť umělecké dílo '''ít'-~ríii'm:d to,
:~, co na ~ynezpo;ahy '~ěci ~dtě něčím jiným~Toto jiné, jímž se umělecké
dhílo vyznačuje, tvoří to, cS-s0...sk. pe)~rt!~le jako umělecké. Umělec~~ dílo je sice l
z otovenou věcí, vyjadřuje vsa j~ste neco jiného, než jen' pouhou věc, č(M...O ,J
d:yOpEtJEl • Dílo toto jin'ě zvefejr\ll.je,..2jey:uje; je alegorií. V uměleckém díle se
střetává spolu se zhotovenou věcí ještě něco jiného. Střetávati se (sváděti do- j ~ <-, : .: ', ' .•-.'.
hromady - 1M) znamená řecky oUflPá)..1.ELV. Dílo je symbolem.
1\0 -- Alegorie a symbol poskytují rámcovou představu, v jejímž zorném poli ( \/ '... ~. \-,' ":,\ .... (
se odedávna pohyQ..uje vymezení uměleckého díla. Toto jedno, jež, jsouc při
díle, zjevuje jiné, toto jedno, jež s jiným tvoří společenství, je však v uměleckém
díle tím, co plyne z povahy věci. Zdá se téměř, že to, co takto v uměleckém
díle plyne z povahy věci, tvoří jakoby podklad, do něhož a nad nímž je
ono jiné a uměleckému dílu vlastní zbudováno. Není snad právě to, co na 1
díle je_S~~!!,P9~!é9,1!.~cí......!ím, co vlastně umělec při svém řemesle dělá?
Rádl by"'chom postlh1i bezprostřední a plncu skutečnost uměleckého díla;
. / ť1eboť jedině tak v něm také nalezneme skutečné umění. Musíme se tedy
i'~:~·~·nejprve zaměřit na to, co v díle plyne z povahy věci. K tomu je zapotřebí,
~. , abychom siCiOštate"{:ně ujasnili, co je věc. Pouze poté lze říci, zda je umělecké
dílo věcí, věcí však, na níž lpí ještě něco jiného, či zda je dílo něčím od základu
jiným, aniž je v jakémkoli smyslu věcí.
c.-('\.l
VEC A DíLO
Co je vpravd~,~věcí, poku.d věcí je? Jestliže se takto tážeme, chceme
poznat ~<J,-ž~ věé'ie výbéc věcí (věcnost). To Plamená zakusit na věci to, co
činí věc vě~.í. Musíme proto znát okruh, do 'něhož náleží veškeré takové jsoucí,
.jež odp~)qávna jmenujeme věcí.
\ . ~
~ \ f\.\..'"
\
I 1...,; 11'" , •
,\.l oj • • ( v c• ·.l ,:.) .
t,r .,.(. .
54
martin
heidegger
I , l,t r r -t.- ;':"'" ';:é, \ e; \.. )
' 1· .----- I
ll.. 't'" r~l \ /~ '\ í
Kámen ~a ces.tě je věcí i hrouda na póli, Věcí je,džbán i.' studna při cestě.
Ale jak je tomu s mlékem ve džbán'ě a:s vodou ve studni? IJestliže se mraq
na nebi a bodlák na poli, list y podzimním větru a jestřáb nad lesem opdv~
něně věcmi nazývají,(pak jsou to rovněž věci.) Toto vše musí být vskutku zváno
věcí, jestliže se za věc označúje dokonce i to, co se samo nevykazuje jakd"zde
právě vytčené, tzn. to, co se nevyjevuje. Takovou věd, ,která se sama ne'?)'::
jevuje, "věcí o sobě" totiž, je podle Kanta např. celek světa, takovou věc(je
dokonce sám Bůh. Věci o sobě i věci, jež se jeví, veškeré jsoucno, které vůbec
je, nazývá se v řeči filosofie věcí.
LetadlO., a rozhlasovf přijímač'~ patři sice dnes k věcem nejpQ§ted_nějším,
máme-li však na mysli věci poslední, myslíme něco zcela jiného. Posledními
L
vě~m.i j~?~. smrt a soud.. ~:!.~e_~. vzato• .<:~~~čllje,.~.d~ ~10~9~v~~.vIe, .c9~e?í,
prave pl(:,l!p..:_V tomto vyznamu Je "take umelecke chlo veCl, pokud Je vubec
" -iiěčiffi- jsoucím. Jenže tento pojem věci nám nikterak nepomáhá, alespoň ne
*)
NEPŘELOL:lTELNÝ
OBRAT: EIN
NOCH ZU ]UNGES
DING.
~ ~ezprostředně, při našem záměru odlišit jsoucí, jež povahou bytí je věcí, od
Usoudho, jež povahou bytí je dílem. Kromě toho nám opětovně působí rozpakv,
. máme-li Boha zváti věcí. Právě tak se neodvažujeme považovat za věc rolníka
na poli, topiče u parního kotle či učitelě ve-Škole: Clověknení věcí. O mladé
dívce, která nestačí na nadměrný úkol, tikáme sice, že je ještě takový žabec,*
ale jen proto, že zde v jistém ohledu postrádáme lidské bytí a domníváme se,
že zde spíše nalézáme t~, co na věcech plyne z povahy věci. Váháme dokonce
nazvat věcí srnut na pasece, brouka v trávě nebo stéblo trávy. Spíše je pro nás
věd kladivoa střevíc, sekyra a hodiny. Ani to však nejsou pouhé věci. Z:1
takové věci považujeme pouze kámen, hroudu hlíny, kus dřeva. Neživotné
:....v příro dě a k použití. Věci přírodní a užitkové jsou běžně tak zvané věci.
,. \.- Vidíme tedy, že se z nejširšího okruhu, v němž vše je věcí (věc=res=
I h'" ens=jsoucí), včetně věcí nejvyšších a posledních, dostáváme zpět do okruhu
"-t \l_i... f\r"'J-\./-<. :.: .) věcí pouhých. Slovo "pouhý" znamená zde zaprvé: čistoú věc, jež je prostě
~~(,J.il-~''r ~.,~" ~ \ věcí a ničím jiným; za druhé pak toto slovo- znamená: už jen věc, ve smyslu
- \ takřka již přezíravém. Pouhé věci, dokonce s vyloučením věd užitkových, platÍ
,·l"":. '.' • za věci ve vlastním smysluSTova. V čem tedy spočívá to, co z těchto věcí činí
věci ? Z nich musí být možno určit věcnost věd. Toto určení nám umožňuje
~"-~:'-.i40.f"rL cha_rakterizovat povahu věci jako takovou, Takto připraveni, můžeme charakterizovat
onu takřka hmatatelnou skutečnost děl, v nichž pak tkví ještě něco
IC, ;-..', -. ~ c ~"- ~~. jiného.
--------- ----~l-- Je známo, že již odpradávna, jakmile byla vytyčena otázka, co jest jsoucno
vůbec, draly se věci ve své věcnosti neustále znovu a znovu do popředí jakoŽto
základní jsoucí. Proto se již v tradičních výkladech jsoucího nutně
setkáváme s vymezením věcnosti věcí. Stačí tedy, abychom toto přejaté vědění
Cl věci pouze výslovně konstatovali a ušetříme si zbytečnou námahu vlastního
hledání toho, co činí věc věcí. Odpovědi na otázku, co je věcí, jsou v jistém
smyslu běžné, takže se v pozadí nepociťuje již nic, co by budilo pochybnosti.
55
)ľ
L
Výklady věcnosti věci, které převládly ve vývoji západoevropského
myšlení, staly se dávno samozřejmými a dnes je jich běžně používáno, lze
shrnout ve trojím smyslu.
Pouhou věcí je ku příkladu tento žulový balvan. Je tvrdý, těžký, rozměrný,
hmotný, neforemný, drsný, barevný, částečně matný a částečně třpytiv)'.
Vše, co zde bylo vypočteno, můžeme odpozorovat z kamene samotného. Bereme
tak na vědomí jeho znaky. Znaky však přece vyjadřují to, co je kameni vlastní.
Jsou to jeho vlastnosti. Věc tyto vlastnosti má. Věc? Co máme na mysli, jestliže
nyní míníme věc? Věc ()čividně není pouhým nakupením znaků, aniž je
nahromaděním vlastností; takovým nahromaděním vzniká nejprve úhrn. Každý
se domnívá, že ví, věc že je tím, kolem čeho se s~~středily vlastnosti. Hovoří
se pak o jádru věd. Řekové prý to-nazvali ~O ú:ro~eLp.evoV' • Toto jaké:i jádro
věci považovali za základ, který vždy je tu již předem. Znaky se vsak nazývají
ni OVP.f3Ef3n.V.ó~a , tj. to, jež se sp{)lupostavilo zároveň s tím, co vždy
předchází a jež se spolu s tím vyskytuje.
Tato označení nejsou libovolnými jmény. Jimi hovoří základní řecká ~~~:
šenost bytí jsoucího ve smyslu přítomnosti. Demons~~~~y~>-t::
třeba. Na těchto určeních se však zakládá onen--vyklad vecnostl vecl, z nehoz
~s-;;'}_~. ~é doby vpodstatě vychází, a zároveň se ' na jejich základě formuje zá-
'padoevropsky
výklad bytí jsoucího. Tento výklad počíná transpozicí řeckých
slov -vřímsko':latinské myšlení. Z úrro.tKf:í)l-EVOV stává se subiectum; Z ú:róamm;
stává se substantia; ze aU)l{Je{J!]ió; stává se accidens. Tento překlad řeckých
výrazů do latiny není ovšem nikterak bezvýznamným postupem, za jaký je
ještě dnes považován. Spíše se za zdánlivě doslovným překladem, který tedy
uchovává (traduje - pOZll. překl.), skrývá pře 1 až e n í řecké zkušenosti v jiný
zp~sob myšlení. Řím s k é myš 1e n í pře jím á ř e c k á s lov a bez
o d p o v í d a j í c í a s t e j n ě p ů vod n í z k u š e n o s t i to h o, c o
t a t o s lov a p r a v í, t e d y bez ř e c k é h o s lov a. Ztráta půdy pod
_nohama počíná pro evropské myšlení tímto překládáním. '
Běžně se soudí, že určení věcnosti věci jako substance s jejími akcidencemi
odpovídá, jak prý se zdá, našemu přirozenému pohledu na věci. Není
divu; že se tomuto obvyklému názoru na věc přizpůsobilo i to, jak se s věcmi
běžně -zachází, jak se totiž věci oslovují a jak se o nich hovoří. Jednoduchý
výrokový soud sestává ze subjektu, což je latinský překlad, a tedy_již jiQj"
výklad. íeck~h9_. ún'oXei)lev~v ,a z predikátu, v němž se o věci vypovídá pros~tvím
znaků. -Kdo 'by v sobě našel dosti odvahy k tomu, aby uvedl tyto
~ jednoduché, základní vztahy věci a soudu, struktury soudu a struktury věci
\\ v pochybnost? Přesto se však musíme ptát: z:rcadlí struktura jednoduchéhoI
t
' výrokového soudu (spojení subjektu a predikátu) strukturu věci (jednotu sub- I I
stance s akcidencemi)? Nebo je spíše tato představa struktury věci vypracována / . _1
podle konstrukce soudu? '
Co je nasnadě spíš~, nez ze člověk přenáší způsob svého uchopení věci I
ve výpovědi na strukturu věci samotné? Toto zdánlivě kritické, nicméně však
velmi unáhlené mínění by ovšem napřed mus,ilo objasnit, jak lze strukturu'
soudu na věc pře~~~~t, aniž jsme tuto věc byli již spatřili. Otázka, co je prvotníj
a určující,"ida struktura soudu či struktura věci, není dosud rozhodnuta. Není, \ov:> '._lidokonce
jisté, zda lze otázku v této podobě vůbec rozhodnout. ._~_
V zásadě neposkytuje struktura soudu vzor pro nárys struktury věci, aniž ~.! .\"+
se struktura věci ve struktuře soudu jednoduše obráží. Obojí, jak struktura
soudu tak i struktura věci, pochází ve své rodové povaze a v možnosti svého
vzájemného vztahu ze společného, původnějšího zdroje. V židném případě
není výše uvedený výklad věcnosti věci - věc jako nositel svých znaků --
vzdor své běžnosti tak docela samozřejmý, ačkoli se za samozřejmý vydává.
To, co nám připadá přirozené, je pravděpodobně pouze ono zvyklé z dávné
2vyklosti, kt~rá z:lp?mněla. ono ?e~vyklé, ~ n~hož povstal,a: ~~edr.~u však
ono nezvykle vzbudIlo v lIdech udIV a myslem uvedlo v uzas. ;',.'
Důvěra k běžnému výkladu věci je opodstatněna pouze zdánlivě. Kromě
,to,ho platí však tento pojem_y"ěci (věc jako nositel zna}~.ů) nejen pro pouhou :-
\
a vlastní věc, nýbrž pro v\.~~~ré jsoucno. Pomoci tohoto pojmu nelze tedy takl!'-'
vůbec kontrastovat věcné jso'ucí se jsoucím ne-věcným. Aniž tento pojem věci ' , .; ','o
vystavujeme předem pochybnostem, přece zjistíme, pobýváme-li jen ve sféře věcí ":\ -: " .
L
s o,t,evřenýma očima, že nepostih~e to, co činí věci věcmi, ono samor.Q$tl~"to, . ,- ',' _"
co. samo_.L~?bě spočívá. Dbcas ješte pociťujeme, že již odědá;"'na bylo to, co _o;,,, .; -:' '
na věcech plyne z povahy věci, znásilňováno a že se myšlení na tomto násilí" '- _.~.- ~ ~'.'"
podíl~l.~; myš!ení se ~rot~ zavrhuje, ~í~~ ~o, _by;~e usilo.va~~ o ~o, ~b! myšle:l~ /..' 1\""'hloubeJl
myslIlo. (~o bezp<:cny ,QOClt ~PEtny pn urcovam bytnostl.-, ( *věci ještě poté, kdy hovořit smí poí:Iie-'ffiVšletTITTo, co v tomto a POdObnýCh ."!', , JI, . ,'..'; :,
případech na~áme ~l~ či naladění~, je snad doJ~~~~ rozumnější, ~-..tcJ,.~:' I:~~ "('.;'.,..,,. 'SF" ye
smyslu porozuměm, p-rotOže je vůči bytí otevřenější než veškerý rozum, jenž
poté, kdy se proměnil v ratio, byl nesprávně, tj. racionalisticky interpretován, .....
Zvláště při tom_,posloL1žilo to, že se na if-racionálnQ .kt:ivě zahlídalo jako.na' I
nepodařený:ful.Qi:C.nemyšlenéhc:racionálna~Bežný pojem-Věci se ,sIce-hodí ,v
vžay'na 'ka-zdou věc. Přesto-však teii.'to-pojem svým uchopením věc v jejím bytí
nechápe, nýbrž znásilňuje.::'. '.\'W (,'.c,,,
Lze se snad takového znásilnění vyvarovat a jak? Asi pouze tím, že věci - poskytneme
jaksi volné pole k tomu, aby bezprostředně vyjevila to, co ji či!1í 'l; \1věcí.
Vše, co by sesn-aCIpři pojetí věci a při výpovědi o ní chtělo postavit
mezi věc a nás, m1}sf být předem odstraněno. Teprve potom se zůstavujemc
nepředstírané re'~fě věci. Avšak ponechat věci, aby se s námi takto nezprostředkovaně
setkaly, to není třeba ani teprve požadovat, ani jakkoli organizo~
J.'v \ \'-',' r ' rc -',\:", '-, h ',_(,' _l(~\ \~!\.:. \uJ",., d"h.,\,~"'r'~\· c,(, c.~:' 1\',~~\ Li
""'\ \ \. -'. I'- ,_o :-. ;.." '-' , .' ,Ic: ;, ; { l'ť,' -L, i\ i., " r ~
56 ,I
' ,-'\o...\l.I.rll, ~\ : ;"...l. \
CJ,-~'~:\I'\.:(.~ X.i~'-' \.'\'· (\...-',-ll,:,,, ·\.t\~ ~C,\\k~'v'\ C\t\~ ... :"l). \ 'y .'~ '-' ..... '...... I ;'.l""\ ":
martin
heidegger
vat. Dávno se to děje. V tom, có předkládá zrakový, sluchový a hmatový
smysl, v počitcích barevného, znějícího, drsného či tvrdého, doléhaií nárp .věci
doslova na ~ělo. Věc je aio(}rl'róv, tj. to, co lze vnímat smyslovýnii orgány pro-/
sÚédň'iétvím počitků. Pro~~ se onen pojemv~cjL kdy y~~_~e:p.í ni?ím jir.!Ý.~. než
jednotou rozmanitosti smys1ove-Oaneno--;5tavá později pojmem běžným. CMpe~li
se tato jednota jako úhrn či jako celek"anebo jaKoútva0e-rii-ění to 'nic
na základním charakteru tohoto pojmu věci.
. Tento výklad věcnosti věci je tedy vždy právě tak správný a prokazatelný
jako výklad předchozí. To samo stačí, abychom pochybovali o jeho pravdivosti.
Máme-li kromě toho na paměti to, po čem pátráme, totiž to, co činí věc ,
věcí, pak nás tento pojem věci vůbec nezbavuje bezradnosti. Ve zjevovánf ;
věd nevnímáme, jak se neprávem tvrdí, nejprve a vlastně nápor počitků, např.
; Ltóny a hluky, nýbrž slyšíme vichr skučet v komíně, slyšíme třímotorové letadlo,
: slyšíme mercedes v bezprostředním rozdílu od vozu zn. adler. Mnohem bližší
j
. než veškeré počitky jsou ná~'-y~ci sa_@Y. Slyšíme v domě prásknout dveře,
\ a v~'bec n~ ~kustické počit~y či jen pouhý hluk..Abycho~ ~slyšeli čis5Ý hluk,
'. . mUSlme veCl sluchem pomlOout, sve ucho od nlch odvratlt, tzn. slysetabs\
; k·lť~ra .~ne. --_ .- ..... .
Pojem věci, ktei-ý jsme právě uvedli, je výrazem ani ne tak znásilnění věci
jako spíše extrémního pokusu předvést nám věc v nejzazší možné bezprostřednosti.
K tomu však žádná věc nedospěje, pokud jí nepřiřkneme to, co bylo
postiženo na základě počitku, jako to, co ji činí věcí. Zatímco nás jeden výklad
od věci takřka úplně odděluje, odsunuje věc příliš daleko, druhý výklad nám
lepí věc až na tělo. V obou yýkladech ' věc mizí. Proto je správné, abychom
\
. \ ~: ,
lL \ \. ' ,_ ' '. - ""._'-"".-
-
se vystříhali extrému obou výkladů. Věc samu musíme ponechat tak, aby sama
y ~obě spočívala. Musíme ji akceptovat v její nepoddajnosti, která je jí vlastní.
Zdá se, že to poskytuje možnost pro třetí výklad, jenž je právě tak starý jako
oba předchozí. .
To, co věcem dodává charakteru stálosti a jadrnosti, co však také zároveň
zakládá způsob jejich smyslového náporu, to je to barevné, znějící, tvrdé,
hmotné, tedy látkové těchto věcí. V tomto určení věci jako látky (b.I]) je již
spolupředpokládámi forma (flop'pr). Stálost věci, konsistence, spočívá v soudržnosti
látky a formy. Věc je zformovaná látka. Tento výklad věci se do.
volává bezprostředního náhledu,).ímž se na nás věc prostřednictvím svého
.t" .( ~ I-Cc,- vzhledu ( ElÓOS) obrací. Syntézou látky a formy je konečně nalezen pojem věci,
J jenž se ,hodí právě tak na věci přírodní jako na věci užitkové.
57
-- Tento pojem věci nám umožňuje zodpovědět otázku po tom, co v uměleckém
díle plyne ž povahy věci. To, co plyne z povahy věci na díle je zjevně
látka, z níž dílo sestáv.á. Látka je podkladem a polem pro umělecké ztvárněni.
Toto evidentní a známé zjištění bychom však byli mohli přednést přece nepra
dleně. Proč postupujeme oklikou přes pojmy věci, které připouštíme ještě
kromě toho? Proto, že ani tomuto pojmu věci, který prezentuje věc jako zformovanou
látku, nedáváme svou důvěru.
J
Nepoužívá se však běžně právě tohoto párového 'pojmu látka - forma
v oboru, v němž se máme pohybovat? Ovšem. Rozlišení látky a formy je
i v nejrozmanitějších variacích poj m o v Ým s che mat e m p r á v ě pro
L.veš ker o u t e o r II umě ní a es tet i k u. Tato nesporná skutečnost
však nedokazuje, že rozlišení látky a formy je dostatečně zdůvodněno, ani že
původně patří do oblasti umění a uměleckého díla. Navíc také přesahuje
okruh platnosti tohoto párového pojmu již dávno oblast estetiky. Forma a
obsah jsou pojmy, jež zahrnují veškerý svět, lze pod ně subsumovat vše a
každé jsoucí. Jestliže se ještě navíc forma přiřadí racionálnu a látka ir-racionálnu,
jestliže se racionálno pokládá za logické a iracionálno za alogické, jestliže
se s párovým pojmem forma - látka spojí ještě subjekt-objektový vztah,
pak představování disponuje volně pojmovou mechanikou, jíž se nic nemůže
vzepřít.
Avšak je-li tomu tak s rozlišením látky a formy, jak lze potom ještě pomocí
těchto pojmů pochopit zvláštní oblast pouhých věcí na rozdíl od ostatního
jsoucího? Vymezení pomocí schématu látka - forma může snad přece
znovu získat svou platnost určení, odstraníme-li jen rozmělnění a vyprázdnění
těchto pojmů. Zajisté - předpokládá to však, že víme, ve kterém okruhu jsou.
cího uplatňují svou určovací schopnost v pravém slova smyslu. Je dosud pouhou
domněnkou, že tento okruh tvoří oblast pouhých věcí. Poukaz na tOl že je tohoto
pojmového mechanismu v estetice ,hojně používáno, mohl by spíše navodit
myšlenku, že látka a forma jsou původními urš..eními..b).1:rulSjL1!!P_~l~ckého 9.{ra.-'~
" a odtud Ze-mt<J1ltcení byla tepr:.v.e..prenesena.zpět na věc. Odkud tedy pochází
;. schéma látka - forma, z toho, co činí věc věcí nebo z toho, co tvoří umělecké
\ dílo dílem?
;. .' Zulový balvan, který v sobě sám spočívá, je tímto látkovým v určité,
i když neforemné formě. Formou se zde rozumí prostorové, místní rozvržení
a uspořádání látkoVých částic, z něhož vyplývá zvláštní tvar, totiž tvar
balvanu. Zformovanou látkou je však také džbán, sekyra a boty. Zde dokonce
není forma jakožto tvar teprve následkem rozvržení látky. Forma naopak
uspořádání látky určuje. Nejen to, forma dokonce předpisuje povl1!hově vhodný
druh a výběr látky: nepr'Jpustné pro džbán, dostatečně tvrdé pro sekyru, pevné
a zároveň pružné pro boty. Způsob prolínání formy a látky řídí se kromě toho
předem tím, k čemu džbán, sekyra a boty slouží. Tato službyschopnost není
jsoucímu jako je džbán, sekyra a boty dodatečně určována, ani není jeho do- I
vršenfm. Není však také ničím takovým, co se nad tímto jsoucím nekde vznáší " ., , .
jakožtO účel. ()..."\' ~"'. '\;1, \ \:. ..li.( JiZ~'n" \...Schopnost sloužit je základní rovinou. odkud ~ toto jsoucí ~ží, / I
tzn. odkud nás jako bleskem zasahuje, tím dochází bytu a ted~st. Tato služby- C\~~-:,'~ C'JV- ' l.
schopnost zakládá jak utváření tak i volbu látky, jež'fC10rmou předem dána. Zá- s,'.J ~\.~ ~', l~ ''''-'i'''~ .
I~"'veň zakládá i moc mechanismu látka-forma. Jsoucí, které této moci podléhá, C\~:~\l.i ll....: L ,!"."-\ \
\- ~ je vždy plodem procesu zhotovování. VÝl:.op~k je zhotovován jako ~ jež 2Z\"\~
, k něčemuJé. Látka a forma jakožtO určení Jsoucího jsou proto domóvem ve . C
sféře bytostného určení náčiní. Tento výraz označuje to, co je vytvořeno vý- jl)slovně k upotřebení a použití. Látka a forma tedy nejsou původními určeními .
věcnosti pouhé věci. .,
Náčiní, např. obuv jako hotový výrobek, spočívá v sobě právě tak jako ' ,/
, pouhá věc, postrádá však to, co je na žulovém balvanu samorostlé. Na druhé
'straně je náčiní příbuzné uměleckému dílu v tom smyslu, že obojí bylo vy- i
, tvořeno lidskou rukou. UnJE.ecké dílo se zase ve své soběstačné realitě rovná I
/
L. naopak spíše pouhé v!.sb samorostlé a k ničemu nenuťkané. Přesto nepovJ.ž~j~m:.
dda .za poube .věci. .<?b~c.ně vzato, n~jbh~s!ml a vJa-;;tr:.ími věc~i jsou . (\ . ( (....;, 1veCI
uZltkove kolem nas. NaCIlll Je tedy napul veCI, protoze vecnatQg Je Jeho t\..<A '; \...... ' .
i u:~~ním,. a.přece ~e něčím ,:íce;. zár?veň)e n~půl ~měle~~.ý~ dl~~m: a p.ř.ec~ ,- /''_
neClm mene, protoze bez sobestacnostl umeleckeho dlla. Nac1ll1 zau)lma zvlastm ) í
přechodnou pozici mezi věcí a dílem, za předpokladu, že si lze takové účet- l
nické zařazení dovolit. ' ---
Schéma látka - forma, skrze něž se bytí naCllll nejprve urcuJe, vydává
se však snadno za bezprostředně pochopitelný řád každého jsoucího, neboť Se
tu na něm výrobce sám podílí, a to ve způsobu, jímž náčiní dochází svého
bytí. Zaujímá-li náčiní střední pozici mezi pouhou věcí a dílem, je nasnadě
pojímat pomocí t0fu~.l__iL!.!.!~~iní je náčiním (pomocí schématu látka - forma)
i takové jsoucí, )ěmuž nepřlSlUšI povaha náčiní, tj. věci a díla, a kOGečně
i veškeré jsoucí.
Sklon k tomu, považovat mechanismus látka - forma za tento řád kteréhokoli
jsoucího, je ovšem zvlášť ještě podněcován tím, že je celek jsoucího
prezentován předem, na základčyiry, a to víry biblické, jako něco stvořeného,
tzn. zde zhotoveného. Filosofie této ' víryffi?Iže ovšem tWait,-'že"slVcSfer~
~l působelll Boha musíme představovat jinak, než konáni řemeslníkovo.
Jestliže je však zároveň nebo dokonce předem - v důsledku domnělého předurčení
tomistické filosofie k výkladu bible - myšlena "ens creatum" z jednoty
"materia" a "forma", pak se víra vykládá z filosofie, jejíž pravda spočívá
y !!-.e.z,?-střen.Qsti jsoucího, jež je jiného druhu, než svět věřený vírou.
Možná, že myšlenka stvoření, která je založena na víře, ztratí pak svou
vůdčí sílu pro vědění o celku jwucího. Ale teologický vý.klad veškerého jsoucího,
jednou stanoven a přejat z cizorodé filo~ofie, může být přece jako nazírání
světa z hlediska látky a formy zachován. K tomu dochází na přechodu 58
martin
heidegger
od středověku k novověku. Novověká metafysika se kromě jiného zakládá
i na schématu forma - látka, schématu středověkého charakteru, jež upomíná
na zasutou podstatu řeckého e1&oS a UA!] již jen slovně. Výklad věci z hlediska
látky a formy, ať už ve smyslu středověkém či kantovskotranscendentálního
. ; '. .'.....
",_
charakteru, se tak stal běžným a samozřejmým. Přesto však tento výklad
C. znásilňuje bytí věci věcí právě tak jako jiné jmenované výkladý věcnosti věci.
Tím, že věci ve vlastním smyslu nazýváme pouhými věcmi, prozrazuje se
{
již pravý.stav věci. "Pouh'" znamená přece o roštění od charakteru službysch.Qpnostl
a zhotovenostl. Pou a vec Je ru em náčIní, Jenomže právě načiní,
jež je zbaveno své povahy "býti náčiním". To, že věc je věcí, záleží v tom,
_ co poté ještě zbývá. Tento zbytek není však v povaze svého bytí výslovně
.! určen. Zůstává otázkou, zda se při absenci všeho toho, co činí náčiní náči.
ním, stává -vůbec'zrejmým to, co na věci plyne z povahy věci. Tak se tedy
i třetí způsob výkladu věci, totiž ten, který spočívá na principu mechanismu
látka - forma, jeví jako znásilnění věci. .
t
L./ Tři uvedené způsoby určení věcnosti chápou věc buď jako nositele znaků
'" nebo jako jednotu počitkové rozmanitosti či jako zformovanou látku. Ve
vývoji dějin pravdy o jsoucím kombinovaly se ještě uvedené výklady mezi
sebou. Toho si nyní nemůžeme všímat. Těmito kombinacemi rozšířilo se ještě
jejich původní rozpětí, takže se hodí jak na věc, tak na náčiní i na dílo. Vyvíjí
se tak z nich způsob myšlení, jímž myslíme nejen jednotlivou věc, jednotlivé náčiní
a jednotlivé dílo, nýbrž veškeré jsoucno vůbec. Tento způsob myšlení,
I jenž se dávno stal běžným, předjímá veškeré bezprostřední zakoušení jsoucího.
LToto předjímání znemožňuje rozpomenutí na bytí právě jsoucího. Tak se stává,
že tyto obecně uznávané pojmy věci nám uzavírají cestu k tomu, co činí věc
věcí, právě tak jako k tomu, co činí náčiní náčiním, a tím spíše k tomu, co
tvoří dílo dílem.
Tato skutečnost je důvodem, proč je třeba o těchto pojmech věci vědět;
abychom totiž byli pamědivi jejich původu i bezmezné rozpínavosti, ale i zdánlivé
jejich samozřejmosti. Takového vědění je tím spíše zapotřebí, jestliže se
odvažujeme pokusu zaměřit pozornost a přimět ke slovu to, co na věci plyne
z povahy věci, co z náčiní vytváří náčiní a co dílo tvoří dilem. K tomu je však
třeba jenom jedno: udržovat veškeré předjímání a znásilňování oněch způsobů
myšlení v odstupu a zároveň ponechat věc, aby byla věcí tak, jak je. Nic snad
.'nezdá se lehčí, než ponechat jsoucí jsoucím, kterým je. Nebo nás staví takový
úkol před to nejtěžší, zejména, protiví-li se tento záměr - ponechat jsoucí být.
tak jak je - oné lhostejnosti, která se od jsoucího odvrací ku prospěchu nepřezkoumaného
pojmu bytí? K jsoucímu se máme přivrátit, při něm samém
myslit na jeho bytí a zároveň je v jeho bytnosti ponechat jemu samému.
Toto myšlenkové úsilí se při určování věcnosti věci setkává pravděpodobně
s největším odporem; neboť v čem jiném mohl by jinak spočívat důvod
neúspěchu uvedených pokusů? Věc, která vůbec není zdáním, vymyká se myšlení
nejtvrdošíjněji. Nebo že by snad právě toto sebeskrývání pouhé věci, toto
~ytí, k ničemu nenutkané, patřilo k bytostnému určení věci? Není1ěay nutné,
L
aby'orioudivujíd';i v'bytnosti věciuzav'řené zdůvěrnělo ve vztahu k myšlení,
které se pokouší věc myslet? Je-li tomu tak, pak si nesmíme cestu k tomu, co
na věci plyne z povahy věci, vynucovat.
, Naznačená historie výklacíi-vecnosti věci je neklamným dokladem toho,
že se věcnost dá zvláště těžko a žříaka vyjádřit. Tato hi~t,orie ,se kryje s osudem
toho, jak doposud západni myšlení myslelo bytí jsoucího. To není pouhé
konstatovánÍ. Spatřujeme v této historii zároveň pokyn. Jeto náhodou, že
zvláštní převahu získal výklad věci, jehož vodítkem je látka a forma? Toto
. . :_ určení věci pochází z výkladu skutečnosti, že náčiní je náčiním. Toto jsoucí,
' . ~áčiní, je pro představu člověka zvláště blízké, neboť dosahuje bytí prostřed- .
__---~-I, .~ic.tvím. naš,e.•~o, vlast~!ho,půso~enÍ. !~ol:!;ci,j~~,-J<: ,r:~m_te~y. ~~.s,:~rn bytí zdůvěr- i'
->.::2:--- ." ..-' "-11 nUJe, :tj. naCInI, tVOrl zaroven zvlastm mezIclanek mezI vecI a dIlem. Jsme i
poslušni p~-kynu' ~ť hledámeriejprve to, co činí náčiní náčiním. Snad nám odtud ,':
něco vyplyne ve vztahu k tomu, co z věci činí věc a dílo tvoří dílem. Musíme)
se pouze varovat toho, abychom unáhleně nevydávali věc a dílo za odnože
" náčiní. Odhlížíme ovšem od možnosti, že ještě i ve způsobů, jak náčiní je,
59 I . existují základní dějinné rozdíly. -
. ,
. ..' Kter~u-ceštou dospějeme tedy k tomu, coz naClnl vytváří Jnáčiní? Jak
máme zakusit, co náčiní vpravdě je? Postup, který je tu nutný, musí se otevřené
distancovat od pokusů, které s sebou okamžitě zase nesou přehmaty obvyklých
- výkladů.- Toho se nejspíše uchrát:líme tehdy, jestliže prostě, bez jakékoli filosofické
teorie náčirií popíšeme. . . _
Volíme za příklad obyčejné náčiní: pár pracov:ních bot. Jejich popis vůbec
.nevyžaduje -předlohy skutečných exemplářů . užitkového náčiní tohoto · druhu.
Každý je zná. Ale protože na bezprostředním popisu přece záleží,
bude snad dobré, abychom jejich znázornění usnadnili. K tomu postačí
vyobrazení. Vybíráme tedy známý obraz van Gogha, který takové boty
několikrát m~lova1. Co tu však lze asi tak vidět? Každý ví, ·co k ·botám přísluší.
Nejsou-li tu zrovna dřeváky nebo lýkové střevíce, pak mají kožené
podrážky a svršek, obojí spojeno stehy a floky. Takové náčiní slouží k obutí.
Látka a forma se různí podle toho, slouží-li boty k polní práci ·nebo k tanci. 'h \ . - '
Tyto správné údaje objasňují pouze to, co již stejně víme. Ze náčiní je ~ ~>-~ 1 t.._L'_~ .... ~\, .Y"
náčiním, to záleží v jeho službyschopnosti. Co však s touto službyschopností
samotnou? Chápeme již touto schopností sloužit to, co na náčiní plyne z povahy
náčiní? Není třeba vyhledat toto službyschopné náčiní v jeho službě, aby IIse nám to podařilo? Selka nosí boty na poli. Teprve zde jsou tím, čím jsou.
Jsou tím tím opravdověji, čím méně na ně selka při práci myslí, či si jich
vůbec všímá nebo je jakkoli pociťuje. Stojí v nich a jde. Tak boty skutečně
slouží. S tím, co činí náčiní náčiním, musíme se v tomto procesu použití náčiní I
skutečně střetnout.
Pokud si naproti tomu představujeme pár bot pouze všeobecně, nebo dokonce
hledíme na boty zobrazené, které tu - prázdny a nepoužity - pouze
stojí, pak nezakusíme nikdy, co v pravdě znamená, že náčiní je náčiním. Na
základě van Goghova obrazu nemůžeme ani určit, kde tyto boty stojí.
V okolí tohoto páru pracovních bot není nic, k čemu či kam by mohly náležet,
je tu jen neurčený prostor. Nelpí na nich ani kus hlíny z pole nebo polní
cesty, což by přece mohlo alespoň poukazovat k tomu, že jsou používány. Pár
!
pracovních bot a nic víc. A přece. .
Z temného rozevření sešlapaného vnitřku bot civí námaha dělníkovai]kroku. V bytelné tíži bot je soustředěna houževnatost pomalé chůze do daleka
se táhnoucími a stále stejnými brázdami pole, nad nímž fičí ostrý vítr. Na kůži .
lpí vlhkost a sytost půdy. Pod podrážkami se vleče osamělost polní cesty sklá- 0nějícím se večerem. V botách, v tomto náčiní, zachvívá se mlč:.n)iYýjá.~_Q.t.z~mě,
její tichý dar zrajícího zrna i její neobjasněné sebeodpírálli v pustém úhoru
zimního pole. Bez nářku proniká tímto náčiním starost o jistotu chleba i němá
radost nad zr'l.l.l~te;;t:ilou bídou, obava z blížícího se narození a strach při j
hrozbě smrti. Zem i : náleží toto .náčiní a v selčině s vět ě je sp.ray.ováno.___
Z této sprav.9vané přináležitosti p~v..stává náčiní samo, aby v sobě ~po"'furulo. .
Toto vše spatřujeme snad jen v botách na obraze. Selka však boty prostě
nosí. Jen kdyby ale toto prosté nošení bylo tak prosté. Kdvkoli selka v pozdgi
večer boty odkládá v těžké, ale zdravé únavě, a sahá po nich znovu ještě za
časného ranního šera, nebo je o svátku míjí, ví vše bez pozorování a úvah.
To, že je náčiní náčiním, záleží sice v jeho službyschopností. Službyschopnost
sama však tkví v plnosti bytostného bytí náčiní. Nazýváme to spolehlivostL
Díky této spolehlivosti je selka prostřednictvím náčiní vpuštěna v mldcí jásot
země, díky jí je si jista svým světem. Svět a země jsou tu pro ni a pro ty, kteří ~.
s, ní sdílejí způsob života, pouze t.akto: v, ~á~iní. P,ra;ín::~ "pou,ze" a ~vá~íme
tlffi v omyl; neboť teprve spolehlIvost naClnl dodava pr~u svetu Jeho
bezpečí a zajišťuje zemi svobodu jejího stálého naléhání. .
To, že náčiní je náčiním, tato spolehlivost, zahrnuje v sobě všechny věci
co do jejich způsobu i rozsahu. SC~oPIlost ng~inLsloužit j~~Y.P.9~P_od_stat- \' vf
.!lý'm_sl(I§lc:;dkem _~p.\J_k~J!.~_o.~~: Zachvívá se v ní a nebyla by bez ní ničím..
Jednotlivé náčiní je opotřebováno a spotřebováno; tím se však spotřebovává
i samo upotřebení, opotřebovává se a zevšedňuje. Tak se bytí náčiním pustoší,
klesá k pouhému ~áčirÍí. Zpustošením tohoto bytí je zmizení spolehlivosti.
Toto mizení, jemuž pak užitkové věci vděčí za onu nudně vtíravou všednost,
je však pouze dalším svědectvím o původním bytostném určení bytí náčiní 60
martin
·heidegger
, náčiním. Opotřebovaná všednost náčiní dere se pak vpřed jako jediný a zdánlivě
výlučně jemu vlastní způsob bytí. Patrná je nyní již jen obnažená schopnost
sloužit. Budí zdání, že náčiní vzniká pouhým zhotovením, kterým Se látce
vtiskuje forma. Nicméně se náčiní i nadále objevuje ve svém 'čistém bytí náčiním.
Látka a forma i jejich rozlišení je hlubšího původu.
Klid v sobě spočívajícího náčiní tkví ve spolehlivosti. Z ní teprve seznáme,
co náčiní v pravdě je. Nevíme však ještě nic o tom, co jsme nejprve hledali,
I totiž o tom, co na věci plyne z povahy věci. Nevíme nic dokonce ani o tom,
~o vlastně a jedině hledáme: to, co tvoří dílo dílem ve smyslu dila uměleckého.
Nebo jsme se snad nyní nenadále, takřka mimochodem, dozvěděli již
něco o tom, jak je dílo dílem?
Bytí náčiní náčiním bylo nalezeno. Ale jak? Nikoli popisem a výkladem
(l obuvi, která před námi skutečně leží; nikoli referencí o procesu zhotovováni
bot; ani pomocí pozorování jednotlivých případů skutečného použití obuvi,
nýbrž pouze tím, že jsme se zastavili před van Goghovým obrazem. Ten k nám
promlouval. V blízkosti díla bylLjs!I1.e pojednou někde jinde, než obvykle
b ý v á m e . . - - - - - - - · ---- .....----,-. ___o
----Umělecké dílo nám sdělilo, co vpravdě jsou boty jako náčiní. Bylo by
nejhorším sebeklamem, kdybyCli:om snad soudili, že vše vylíčil takto náš popis,
tedy naše subjektivní počínání, aby to poté vložil v dílo. Je-li tu něco problematického,
pak tedy pouze to, že jsme v blízkosti díla zakusili příliš málo
a toto zakoušení že jsme vyjádřili příliš hrubě a bezprostředně. Dílo však
I především neposloužilo toliko k lepšímu znázornění toho, co je náčiní, jak by
L
5e snad zpočátku zdálo. Spíše se vlastně teprve prostřednictvím díla a pouze
v díle ozřejmuje skutečnost, že náčiní je náčiním.
. ' Co se zde děje? Co v díle je při díle? Van Goghův obraz je odhalenlm
. toho, co náčiní, totiž pár pracovních bot, vpravdě je s t. Toto jsoucí se vynořuje
v nezahalenost svého bytí. Nezahalenost 'jsoucího nazývali Řekové
, á.1.ij{}ElCI. Mluvíme o pravdě a dost málo při tom slově přemýšlíme. Dochází-li
v díle k rozevření jsoucího v to, čím a jak toto jest, pak je tu při díle dění
pravdy.
~ Iv-, "Tl...... / _y díle umění se dílem učinila pravda jsoucího. Učinit zde znamená po.?
~..~ .M\~ . držet. V .díle se Jsoud, par pracovlllch bot, dosra\nÍ" do světla svého bytí. Byd
.~"'- <-. jsoucího dospívá ve stálost ~vého zjevu.
\ .... c~ 4. ' ~ytostným určením umění by pak tedy bylo sebeučinění.-m:.~ydY....isgl,l~ího
II ď dílem. Doposud však přece souviselo umění s krásnem akrá;ou, nikoli s prav~
dou. Umění, která vytvářejí umělecká díla, nazýváme na rozdíl od uměleckých
řemesel, která zhotovují náčiní, krásn:írm uměním. V krásném umění
není umění krásným, jmenujeme je tak proto, že vytváří krásno. Pravd~ naproti
tomu náleží do logiky. ~ je však přiřčena e,netice.
, Nebo snad má spolu se soudem, že umění je sebeučinění pravdy dílem,
61
opět ožít ono šťastně překonané minění, podle kterého je umění napodobením
a zobrazením skutečného? Reprodukce toho, co je kolem nás, vyžaduje ovšem
~. shody se jsoucím, jeho poměření s ním; středověk praví adequatio; ÓJ.l0íllJOIC;
..... říká již Aristoteles. Shoda se jsoucím platí odedávna za bytostné určení pravdy.
Cožpak se však domníváme, že onen van Goghův obraz obkresluje pár pracovních
bot, které jsou právě po ruce, a že je tento obraz proto dílem, že se
mu to povedlo? Domníváme se, že obraz snímá otisk skutečna a přenáší jej
v produkt umělecké ... produkce? Nikterak.
\
. V díle tedy nejde o reprodukci jednotlivého jsoucího, jak je právě teď
, po ruce, spíše se naproti tomu jedná o reprodukci obecné bytnosti věci. Kdepak
: a jakpak je však tato O~y!:lOst, aby se s ní umělecká díla shodovala?
S kteroupak bytností kterépak věci má se s·hodovat řecký chrám? Kdo by
mohl tvrdi,t takovou nemožnost, že architektonické dílo ztělesňuje ideu chrá- \
mu? AJf~~.~.Je v takovém díle, je-li to totiž dílo, pravda dílem učiněn.l. ;
Pomysleme na HĎldedmův hymnus "Ryn". Ať tedy v pi:!pade tohoto hymnu
či -v případě podobných básní myšlenka vztahu mezi tím, co je již skutečné,
a uměleckým dílem jako vztahu odrazu zjevně odporuje, pak takovým dílem,
jako je báseň F. C. Meyera "Římská fontána", potvrzuje se nejlépe ono mínění,
podle něhož je dílo odrazem.
---
ruMSKA FONTANA
Paprsek krůpějí tryská a v pádu plní
kol mramorovou číš,
mramor se halí v závoj vod, číš kypí
až na dno číše druhé;
ta, po okraj, zaplaví číš třetí
tříští vln;
každá z nich přijímajíc dává
V této básni 'není básnicky vylíčena ani skutečně existující fontána, ani
a proudíc spočívá. G/reprodukována obecná podstata římské fontány. Pravda je však v díle učiněna .
dílem. Která pravda se v díle děje? Je vůbec možné, že se pravda děje, že
tedy může být dějinnou? Praví se, že pravda je přece něčím bezčasovým a
nadčasovým. ,
Pátráme po skutečnosti uměleckého díla, abychom tam skutečně nalezli)
umění, které v tomto díle panuje. Jako nejbližší skutečné vykázala se na díle
jeho věcná základna. K pochopení tohoto věcného však tradiční pojmy věci
nedostačují; samy tyto pojmy se míjejí bytostného určení toho, co plyne z povahy
věci. Převládající pojem věci, věc jako zformovaná látka, není nikterak
vyčten z bytostného určení věci, nýbrž z bytostného .určení _n:ičinÍ. .Ukázalo se
také, že si to, že náčiní je náčiním, uchovává již odedávna zvláštní přednost
)
při výkladu jsoucího. Tato přednost toho, že náčiní je náčiním, které vlastně
zatím nebylo dbáno, dala pokyn k tomu, aby se znovu vytyčila otázka, co
z náčiní vytváří náčiní, a aby se běžné výklady vyloučily.
i Co je náčiní, sdělilo nám dílo. Jeho prostřednictvím vyšlo takřka potají '-.,
L.. najevo, co v díle je při díle: rozevření jsoucího v j~ho bytí: událost pravgy.___ /...........
Nelze-li však tedy určit sktitecnost umeleckého díla J1nak než skrze to, co
v díle je při díle, co potom s naším úmyslem vyhledat skutečné umělecké dílo
v jeho skutečnosti? Bloudili jsme, jestliže jsme skutečnost díla předpokládali
především v oné věcné základně. Nyní stojíme před pozoruhodným výsledkem
našich úvah, lze-li to ovšem ještě zvát výsledkem. Ujasňuje se tu dvojí:
I Zaprvé: Vládnoucí pojmy věci jako prostředky k pochopení toho, co je na
1 díle věcné, nedostačují.
Zadruhé: To, co jsme jimi chtěli pochopit jako nejbližší skutečnost díla,
věcná základna díla, nepatří takto k dílu.
Jakmile se v díle zaměříme na to, pojali jsme dílo nepozorovaně jako
náčiní, kterému navíc přiznáváme ještě nadstavbu, ,která má obsahovat ono
umělecké. Dílo však není náčiním, které je navíc vybaveno ještě estetickou
hodnotou, jež na něm lpí. Tím dílo není právě tak jako není pouhá věc ná- "
činím, postrádajícím jen vlastního charakteru náčiní, totiž službyschopnosti
a zhotovenÍ.
Naše tázání po díle je otřeseno, neboť jsme se netázalipo_4ile, nýbrž
napůl po věci a napůl po náčinÍ. Otázku jsme ovšem nevytyčili teprve my.
Tato otázka je otázkou estetiky. Způsob, kterým tato otázka umělecké dílo
předem posuzuje, je ovlivněn tradičním výkladem veškerého jsoucna. Rozrušení
tohoto způsobu tázání není však to podstatné. Na čem záleží, je to, že 7jsme poprvé postřehli, že se nám to, co činí dílo dílem, náčiní náčiním a věc
\ ~ěcí, přibližuje teprve tehdy, jestliže myslíme bytí jsoucího. Proto je třeba, aby
~edem padly hranice samozřejmosti a aby byly běžné pseudopojmy odsunuty
stranou. Proto jsme museli jít oklikou. Tato oklika nás zároveň přivádí na
cestu, která může vést k určení toho, co na díle plyne z povahy věci. To, co
na díle plyne z povahy věci, nelze odmítat; to, co takto plyne z povahy věci,
musí však být myšleno, když už náleží k bytí díla dílem, z to,ho, co tvoří dílo
I dílem. Je-li tomu bk, pak cesta ,k určení povahou věcné skutečnosti díla nevede
[.,. přes věc k dílu, nýbrž přes dílo k věci. .
/ Umělecké dílo rozevírá svým způsobem bytí jsoucího. V díle děje se toto I
V rozevření, tj. obnažení, tj. děje se pravda jsoucí-ho. V um. ěleckém díle se \ ~
pravda jsoucího učinila dílem. Uměgí je _seb_eučinění pravdy dílem. Co jC \
pravda sama, že se časem přihází jakožto umění? Co-je--toto-šébe-učinění \
dílem? (POKRACOVANi) \ 62
, )
. .~
martin
heidegger
,
z·rozenI-
uměleckého
- ~ /' """ - /()'1
VE~DÍLO A r \",\ \ 0 ~
----- ----~--- ---- --
díla
/ POKRACOVANÍ I. /
-----~ Zrození uměleckého díla je uměn~m: Cím je však umění? Skutečné je
umění v uměleckém díle. Hledáme proto \nejprve skutečnost díla. V čem tato
skutečnost spočívá? Běžně, byť zcela rozdílným způsobem, vyjevují umělecká
díla to, c2.plyn~ __?:._p~ahy věcí. Pokus pochopit pomoci běžných pojmů věci
charakter dila jakožto -VěCI selhal. Nejen proto, že běžné pojmy věci neuchopují
to, co činí věc věcí, nýbrž proto, že otázkou věcného podkladu díla vnucujeme
tomuto dílu předběžnou pozici, .kterou si zahrazujeme přístup ke skutečnosti,
že dílo je dílem. O tom, co na díle plyne z povahy věci, nelze jakkoli
soudit, pokud se zřetelně neukáže čistý niterný stav díla.
- ~ Bylo kdy však dílo přístupno ~by se něco takového mohlo
zdařit, bylo by nutné, abychom dílo vytrhli z jakéhokoli vztahu k tomu, co je
něčím jiným, nežli ono dílo, abychom je zůstavili samo pro sebe tak, jak jest.
\ K tomu však již přece směřuje i nejvlastnější záměr umělcův. Dílo má být
umělcem propuštěno ve svůj čistý, nitemý stav. Právě ve velkém umění, a jen
o takovém se zde ·hovoří, zůstává umělec vůči dílu něčím lhostejným, skoro
jako průchodiště, v němž dílo vzniká a jež samo sebe v tvoření ničí.
- Díla 'sama tedy stojí či visí ve sbírkách a na výstavách. Jsou zde však
tato díla jako díla, jimiž jsou sama o sobě, nejsou tu .snad spíše jako předměty
provozní činnosti v oblasti umění? Díla jsou zpřístupňována - veřejně či soukromě
- uměleckému požitku. Úřední místa přejímají péči a údržbu děl. Díly
se zabývají znalci umění a umělečtí kritici. Obchod uměním se stará o trh.
Bádání v dějinách umění činí dila předmětem vědy. Setkáváme se však v tomto
A,- t 11 rozmanitém počínání s díly samotnými?
fl' \; ~""c- -..<. Aig~ta v mnichovském muzeu či nejlepší kritické vydání Sofoklovy
75 ~ >~ ~~~ny jsou jako dí~ jimiž jsou, vytržena ze svého vlastního prostoru. Byť _
-,-~---,.--."#
~- "':' - -'." .~by
jejich hodnota a působnost ·byla sebevětší, jejich zachovalost sebelepší, a
jejich výklad sebespolehlivější, přemístění těchto děl do sbírky odňalo je jejich
světu. I když se však vynasnažíme přemisťování děl zamezit nebo se ho vystříhat
tím, že např. chrám v Paestu či bamberský dóm vyhledáme přímo na
místě, svět těchto děl, která se tu naskýtají, se rozpadl.
Odnětí světu ani rozpad světa nelze již nikdy zvrátit. Díla nejsou již těmi
díly, kterými byla. Jsou to sice ona sama, jež nás tu potkávají, ale ona sama
jsou díla bývalá. Jako bývalá stojí proti nám v říši tradice a uchovávání. Napříště
zůstávají pouze takovými př_ed~~_ty. To, že nám stojí vstříc, je sice ještě
důsledkem onohOně1,<dejšíhóniterného stavu, ale to již není totéž. ~
~ch unikl, Veškerý provoz kolem umění, byť stupňován do krajnosti, a vše
byr~ kvůli dílům samotn}'m, nedosahuje nikdy ničeho více než předmětného
bytí děl. To však netvoří jejich bytí dílem.
,", ."!,.- -." '-"~~"" ----,
; Zůstává však dílo dílem ještě poté, ~kdy je mimo jakýkoli vztah,? Nenáleží
ok dílu, že se vztahuje? Ovšem; zbývá však otázka, v jakých vztazích se
dílo nachází.
'~í dílo? Dílo ve své povaze díla náleží v)"hradně do říše, kterou
samo rozevírá, Neboť bytí díla ve vztahu k sobě samému bytostně jest a je
bytostně pouze v tomto rozevření. Řekli jsme, že v díle je událost pravdy při
díle. Poukazem na van Goghův obraz jsme se pokoušeli tuto událost pojm~novat.
S ohledem na to vznikla otázka, co je pravda a jak se pravda může dít.
Otázku pravdy klademe nyní vzhl~d,í!m k dílu. Abychom se však důkladněji
obeznámili s tím, co tato otázki"představuje, je nezbytné, abychom znovu
ozřejmili událgst pravdy v díle. K tomuto pokusu jsme záměrně zvolili dílo,
jež se nepočítá k výtvařnému umění.
Stavba, např. řecký chrám, nic ~2bráJí. Stojí tu prostě uprostřed údolí
31 rozeklaných skal. Stavba obstupuje~ář boha v tomto skrytu ji zanechává, aby
otevřenou slou?ovoU síní vyzařovala v posvátný okrsek. Skrze chrám dochází
bůh v chrámu .svéh.9.•!;!Yt,u. Tento1u3-boha je sám v sobě dán rozlohou a vymezením
okrskújako místa posvátného. Chrám ani jeho okrsek se však nerozplývají
v neurčito. Teprve dílo chrámu spojuje a soustřeďuje kolem sebe zároveň
soulad oněch drah a vztahů, v nichž narození a smrt, pohroma a požehnání,
vítězství a potupa, trvání a zánik - nabývají pro lidskou bytost podoby jejího
osudu. Síře účinku těchto otevřených vztahů je světem tohoto historického
národa, Z ní a v ní navrací se tento národ teprve k sobě samému, aby naplnil
své určení.
IStavba stojic tu spočívá na dně skal. Toto spočívání vysává ze skály temno
jejího nepoddajného a přece k ničemu nenutkaného podpírání. Stojíc tu odolává
jstavba bouři, která se přes ni žene a tak ukazuje teprve bouři samu' v jejím
,násilí. Teprve:! třpyt a záře skalin, samy na pohled jen z milosti slunce, objevují
přece denní světlo, šíři oblohy a šero noci. Jistota strmin činí průzračný vzdušný
prostor viditelným. Neotřesitelnost díla stojí ~lnobití mořského příboje;
z klidu tohoto díla se zjevuje řev moře. Strom a tráva,; orel a býk, ·had
a cvrček nabývají své podoby nejprve v odrazu a tak se objevují i jako to,
t
čím jsou. Toto vyjevování a vzcházení samo i..-vcelku nazývali v raných dobách
Řekové <Dúcns. Tato <DúcnS osvětluje zárOveň to, na čem a v čem zakládá
člověk svůj pobyt. Na~Ýy'áme to zem í. Od toho, co zde toto slovo vypovídá,
je nutno oddělit jak představú'sIožené hmotné masy, tak pouze 'astronomickou
představu planety. Země je to, kam toto vzcházení skrývá zpět vše to, co jako
takové vzchází. V tom, co vzchází, země bytostně spočívá jako to" jež ukrýv:.i.
\...x: J
') 2... Tím, že zde dílo chrámu stojí, rozevírá ),gllii svět a zároveň tento svět
-Staví zpět na zemi, která tak teprve sama povstává'Jako rodný základ. Lidé, zvíYL
fata, rostliny a věci se však nikdy nenaskýtají ani nejsou známi jako neměnné
předměty, které 'by pak příležitostně tvořily odpovídající prostředí chrámu,
jenž jednoho dne rovněž rozmnoží to, co už zde je. Tomu, co j es t, se spíše
přiblížíme, jestliže vše myslíme naopak, ovšem za předpokladu, že máme:!
postřeh pro to, jak se k nám vše jinak přivrací. Prosté převrácení, provedeno
samoúčelně, neposkytuje nic.
_.1..CV"-, 'p C. - ,
"i~ '..'-" ;,~i
76
*
? '. ) martin\\.~
Teprve tím, že tu chrám stojí, dává věcem vzhled a lidem výhled .na sebe
• \: sama. Tento pohled zůstává otevřen tak dlouho, pokud Je dílo dílem, pokud
heldegger .Lz něho neprchl bůh. Právě tak to platí o obrazu boha, jejž mu vítěz v boji
• zasvěcuje. Neobráží bO'ha, aby se podle něho snáze poznalo, jak bůh vypadá
. \ je však díJem, k~é zpřítomňuje boha samotného a tak tedy bůh sám j e s t:
I Totéž se vztahuje na dílo slovesné. Tragédie nic neuvádí ani nepředvádí, nýbrž
vede se v ní boj nových hohů proti bohům starým. Protože slovesné dílo vychází
z vyprávění lidu, nehovoří ,o tomto boji, nýbrž proměňuje vyprávění lidu
v tom smyslu, že tento boj vede nyní každé bytostné slovo a dává k rozhodnutí
co je a co není svaté, co je velké a co malé, co statečné a co zbabělé, co vzne~
I šené a co plytké, čím je pán a čím otrok (srov. Herakleitos, Zlom.. 53).
V čem tedy záleží bytí díla ve vztahu k sobě samému? Máme-li trvale na
zřeteli to, co j;sme právě dosti zhruba naznačili, ozřejmily se nejprve, a to
poněkud, dva základní rysy díla. Vycházíme přitom z toho, co dávno známe,
. co upoutává na bytí díla pozornost, totiž z toho, co plyne z povahy věci a co
\ našemu obvyklému chování vůči dílu poskytuje oporu.
Je-li nějaké dílo uloženo ve sbírce nebo umístěno na výstavě, říká se také,
že je vystaveno. Toto vystavení je však podstatně odlišné od ustavování ve
smyslu postavení stavby, vytvoření sochy či provedení tragédie k oslavě
svátku. Takové ustavení. je vypravením ve smyslu zasvěcení a velebení. Ustavení
zde již neznamenapouhé umisťování. Lasvětit znamená posvěcovat v tom
smyslu, že se v provedení, jež je povahou dílem, rozevírá svaté jako svaté
a bůh je povoláván v o tevřeno své přítomnosti. K zasvěcení náleží velebení
jako uznání důstojnosti a boží slávy. Důstojnost a sláva nejsou vlastnostmi,
vedl~ ~ichž a za rumi,ž stoj! nad:~, je~tě b~h: bůh dochá::í bytu ve v:eleb~nosti \
a slave. V odlesku teto slavy zarl, tj. sveda se to, co Jsme- nazvah svetem. ;
Vypraviti znamená : otevřít to pravé - ve smyslu stálého vodítka, jež to, comá
povahu bytnosti, dává jako pokyn. Proč je však ustavení díla vypravením,
jež zawěcuje a velebí? Protože to dílo ve svém bytí dilem vyžaduje. Jak
dospívá dílo k požadavku takového ustavení? Tak, že samo tím, že je dílem,
l
llst::vuje. Co ~d~lo. j.ako~ . díl? ustav~j~? Dí~o, strmíc samo v . sobě,fozevírá
s vet a udrzuJe Jej v CInnem setrvanI. , ~-, ..... , ' , ' '.. >.J ď o.
LBýt dílem znamená: ustavovat svět. Co však je to svět? Poukaz k chrámu
to napověděl. Bytostné určení světa lze zde, na cestě, kterou se musíme ubírat,
pouze naznači t. A i toto naznačení omezuje se na to, abychom odvrhli to, co
by snad zmátlo základní pohled.
Die Welt weltet.
S vět není pouhým nakupením naskýtajících se, čitatelných či nečitatelných,
známých i neznámých věcí. Ale svět není ani pouze neskutečným rámcem, jejž
Ei představujeme jako doplněk k souhrnu toho, co se naskítá. Svět "s v Č t
u j e" *(1\ je jsoucnější, fedi,ouchopiteln.x 'a vnímatelnýi ::rU' se domníváme, že
jsme doma. Svět není nikdy'p1edmětem, který stojí před námi a může být nazírán.
Svět je ono trvale nepředmětn~, jemuž podléháme, pokud nás cesty zro.
. X. zení a smrti, požehnání a 'pr01deB drží v úniku od bytí. Tam, kde v našich
~ ..; :\. ( ~ - ';\,l_.vl :' i,+děJ'inách dochází k rozhodnutí bytostně povahy, kcIe J'e přiJ'ímáme a opouštíme,\,\\ C '~l ~ .::,.\....\. ,,,_ '" L -..
./ i. r neuznáváme a opět se k nim uchylujeme, tam svět "světuje", Kámen nemá
\ "- \. ~U'''' svět. Ani rostlina a zvíře nemají světa; náležejí však ke skrytému náporu
"~' o ,-" ,\ ,,\ ;: .. 0 _~.\;::\,I rrost~edí, v ,r:~ž ,Patří. ~aproti t<:mu ~elka I?á,svět, neboť .se z~rž~j~ v otev:řenu
1:"\ • o" .. I ,. ~ , ; )soucIho. NaCllll ve sve spolehlIvostI dodava tomuto svetu Jakesl vlastm ne(,'-1...:,1,
:. '--.-. \:,,!:,..,. ,.... ,I.. . '"\" zbytnosti a blízkosti. Tím, že se svět otevírá, nabývají veškeré věci svého
-:;-.\.:.'<o~i.." I spěchu i prodlevy, své vzdálenosti i blízkosti, svého prostoru i tísně. V "svě\
( ...' . ', C \~\. tování" světa je soustředěna ona šírost, z níž se uděluje či odpírá střehnoucí
přízeň ·bohů. Dopuštění boží nepřítomnosti je rovněž způso~, ja_k svět "světuje",
. ·',': l " .- ' \ ' ! .•.\v..~ :\..... ..J.' \~\\...~~ '.\ \ ; .....
I Dílo, protože je dílem, uspořádává onu šírost. Us.R.2ii,dat znamená zde
~ zejména: uvolnit volnost otevřena-·.Iá.'""tuto volnost uzpůsobit v jejím souvztaží.
Toto uzpůsobení bytostně záleží z uvedeného vypravení. ODo .ve své povaze
díla ustavuj~_.§'yět. Dílo ponechává otevřenost světa otevřenu. Ustavení světa
je-však'y bytí díla dílem ;;-u~dním základním rysem, jejž je tu zapotřebi
uvést. Pokusíme se stejným způsobem, z toho, co dílo především vyznačuje,
uzřejmit jiný rys díla.
o díle, které je vytvářeno z té či oné látky - z kamene, ze dřeva, kovu,
barvy, řeči nebo tónu, pravíme také, že je z této látky ustrojeno. Ale právě
tak jako dilo vyžaduje ustavení ve smyslu vypravení, jej zasvěcuje a'vele'bí,
neooť bytí díla ve vztahu k sobě samému spočívá v ustavení světa, stejně bude
zapotřebí i ustrojení díla, neboť to samo, že dílo je dílem, má charakter ustrojení.
Dílo je ve svém bytostném určení strojícím. Co však dílo ustrojuje?
To seznáme teprve tehdy, budeme-li sledovat na první pohled patrné a obvykle
tak zvané us~rojení děl. ~Lt(C~ \J-V',.. \lÚ./c." Le."""': ,
K bytí díla náleží ustavení světa. Jaké bytnosti, myšleno v okruhu tohoto
určení, je na díle to, co se jinak nazývá látkou díla?' NáčMtí přijímá to, z čeho
sestává, totiž látku, do svých služeb, neboť určením náčiní je službyschopnost
a upotřebitelnost. Při zhotovování náčiní, např. sekyry, je kámen upotřeb:!ll
a spotřebová-no Mizí ve službyschopnosti. Látka je tím lepší a vhodnější, čím '
1 méně odporu kIlade, když zaniká v bytí náčiní jako náčiní. Naproti tomu dílo
chrámu nepřipouští, aby tím, že ustavuje svět, látka zmizela, nýbrž především
ji nechává vyniknout a to v otevřenu světa tohoto díla: skála, která nese a
~počívá, se tak teprve stává skalou; kovy dosahují třpytu a lesku, barvy záře,
tón znění a slovo mluvy. Toto vše vyvstává proto, že se dílo zapouští zpět
\ v hmotnost a tíži kamene, v pevnost a poddajnost dřeva, v tvrdost a lesk
I kovu, v záři a temnotu barvy, ve znění tónu a ve významovou schopnost slova.
Zemí jsme nazvali to, kam se dílo zpětně klade, a čemu v tom zpětném
sebe-ukládání dává vzejít. Země je tou, která ukrývá to, co vzchází. Země,
k ničemu nenutkána, je nevysilitelná a bez námahy. Na zemi a v zemi zakládá
dějinný člověk svůj pobyt ve světě. Tím, že dno ustavuje svět, ustrojuje zemi.
c"::'::;:Ustrojení je tu třeba myslit v přísném ,slova smyslu. Dílo posouvá a udržuie
'.~ ď í zemi samu v otevřenu světa. Dílo zem 1 po n ech á v á, aby byl a
( zemí.
Proč se však toto ustrojení země musí dít tak, že se dílo do ní zpětně
klade? Cím je země, že právě takto dosahuje neskrytosti? Kámen tíží a svou
tíži osvědčuje. Ale zatímco se nám vstříc tato tíže manifestuje, odpírá zároveň
každému úsilí vniknout v ni. Pokusíme-li se o to tím, že skálu roztříštíme, přece
ani pak neukáže v kusech to, co je jejím vnitřkem a její otevřeností. Kámen se
okamžitě znovu uchýlí v totéž dusno tíže a hmotnosti svých kusů. Pokusíme-li
se to pochopit jiným způsobe~ž tak, že kámen položíme na váhu, pak
pouze přepočítáváme tíži na váhu. Toto určení kamene, asi velmi přesné, zů- /
"UtáVá číslem, tíže se nám však vymyká. Barva zazáří a chce pouze zářit. Ana')6
yzujeme-li jestří~livem~{c-e " po'čtem kmitů, je pryč. Ukáže se pouze tehdy,
zůstane-li neodhalena a neobjasněna. Země způsobuje, že každé pronikání v ni I
ztroskotává na ní samotné. Dopouští, aby se každá pouze počtářská dotěrnost
zvrátila ve zkázu. A kdyby se snad tato dotěrno'st skryla za zdáním ovládání
I I~ ,,;.._,,-i
, < "'J'-
"
, ". \ , , ','
I , ~ • .
I •• _ \ . ......
,
".t· ··
, , .f , ,,'
a pokroku v podobě vědeckotechnického zpředmětnění přírody, zůstane toto I '
L.,ovládání přece bezmocností chtění. V plném světle objeví se země sama pouze ,~.-. .A.
tam, kde je u~oamen:Lna a ,stř~že12~ ve své_9ytostné povaze jako to, co nelze":· ' .,:",
otevřít, co p[edbždým otevíráním"ustupuje, co je trvale uzavřeno. Veškeré ';v :~\ ',', .'věci
země a země sama vcelku se slévají ve vzájemný souzvuk. Nerozplynou se
však. Proudí zde v sebe pohroužený proud rozlišení, jež ,každému přítomnému
vymezuje jeho způsob bytu. V každé z věd, jež se uzavírají, je tedy stejná
sebe-ne-znalost. Země svou bytostnou povahou uzavírá sebe samu. Ustrojit
zemi znamená uvést ji v otevřeno jako to, co se uzavírá.
Toto ustrojení země provádí dílo tak, že samo sebe zapouští zpět v zemi.
Uzavírá-li země sebe sama, neznamená to, že v ní lze jednotvárně a strnuL:
zůstat skryt: země se rozrůzňuje v nevyčerpatelnou plnost jednoduchých způsobů
a podob. Sochař sice potřebuje kámen tak jako s ním svým způsobem )\ /"""
zachází i zedník. Sochař však kámen nespotřebuje. K tomu jistým způsobem
docházLpouze tam, kde se dílo nezdaří. Malíř také potřebuje barviva, ale tak,
že se barva nespotřebuje, že teprve zazáří. Básník také potřebuje slova, ne
'však jako ti, kteří v běžném mluvení a psaní musí ,slova spotřebovat, nýbrž tak,!,1/
že se slovo teprve stává a zůstává slovem. V 78
...--~- ~.
--. . -_.. '.-~' ._---
martin
heidegger
,
.Vdíle nikde nevězí nic z nějaké látky díla. Je dokonce sporné, zda jsme
při určování bytnosti náčiní postihli to, z čeho sestává, v jeho bytostném
určenÍ/jež plyne z povahy náč1ní, charakterizujeme-li je jako látku.
2-}.' !/
Ustavenísvěta a ustrojení země jsou dva základní rysy bytí díla ve vztahu
k sobě samému. V jedno~ě bytí díla patří vš,ak dohromady. Tuto jednotu hledáme,
zamýšlíme-li .se nad niterným stavem díla a pokoušíme-li se vyjádřit
cnen uzavřený, souhlasný klid díla, které záleží samo na sobě.
: .
'..~ ' (
; - : : - , ' o
79
Jestliže jsme vůbec těmito uvedenými základními rysy na něco závažného
upozornili. pak spíše na dění v díle, nikoli na klid; neboť co íe to klid, není-li
protikladem k pohybu? Kilid není ovšem takovým protikladem, jenž ze
sebe pohyb vylučuje, nýbrž pojímá jej do sebe. To, čím se pohybuje, může ovšem
spočívat v klidu. Způsob klidu odpovídá druhu pohybu. V pohybu jako pouhém
přemístění tělesa je klid zajisté jen mezním případem pohybu. Jestliže
klid zahrnuje pohyb, může se tedy vyskytovat klid, který je maximálním
vystupňováním pohybu, tedy nejvyšší hybností, za předpokladu, že druh pohybu
vyžaduje takového klidu. Klid díla, jež 'samo v sobě záleží, je právě tohoto
druhu. Takovému klidu se proto přiblížíme, podaří-li se, abychom v jednotě
pochopili hybnost dění v bytí díla. Tážeme se: Jaký vztah vykazují ustavení
světa a ustrojení země v díle samotném?
I Svět j.e otevírající. se ?te~řenos.tí dalekých.d.rah je~noduchých a z~sadní~h
Iozhodnutl v osudu hlsto~r4eho naroda. Zeme Je k nlcemu nenutkane vzchazení
trvalého sebeuuzavření, tedy ukrývání. Svět a země jsou od sebe bytostně
Gdlišné, a přece nejsou nikdy odloučeny. SvěJ:J.e.-Za,kládá n zemi' a ze~f.orÚká2vět.
Vztah světa a země však vůbec neústí v prázdné jednote nostejného '
protik.radu. Svět spočívá na _zemi a tím ůsiluje o to, ,aby ji převýšil. Svět se
otevírá a jako takový nestrpí nic uzavřeného. Země však tíhne k tomu, aby
právě jako ta, která ukrývá, pojala svět do sebe a v sobě jej podržela.
/"
Vzájemností světa a země je ,svár. Podstatu sváru však příliš snadno
zkreslujeme tím, že ji zaměňujeme s roztržkou a rozepří, takže tento svár známe !
pouze jako rušení a zkázu. V bytostném sváru se však soupeřící strany, jedna
jako druhá, povznášejí k sebeutvrzení vlastního bytostného určenÍ. Sebeutvrzení )'
bytostného určení neznamená však vůbec ustrnutí v nějakém nahodilém stavu,
nýbrž to, že se odevzdává ve skrytou zárodečnost původu vlastního bytí. Ve
sváru jedno druhé předstihuje. Svár se tak stává stále výrazněji a autentičtěji
tím, čím je. Lím ostřeji se svár samostatně rozvíjí, tím neústupněji se soupeří.:i
strany oddávají niternosti prostého soběnáleženÍ. Země nemůže postrádat
otevřenosti světa, má-li se sama jako země vyjevit v uvolněném náporu svého
sebeuzavřenÍ. Svět se naopak nemůže od země odpoutat, má-li se jako vládnoucí
velikost a cesta bytostného .osudu zakládat na nepopiratelném.
Tím, že dilo ustavuje svět a U'strojuje zemi, je podnětem tohoto sváru:~
To však nikoli proto, aby dilo zároveň svár potlačilo a smířilo v mdlé shodě,
nýbrž aby svár zůstal svárem. Dílo tento svár dovršuje, neboť ustavuje svět
a ustrojuje zemi. Bytí dila ve vztahu k sobě ,samému spočívá v rozvíjení sváru
světa a země. Svár vrcholí v jednoduché niternosti, a proto se v rozvíjení sváru
děje jednuta díla. Rozvíjení sváru je trvale se přesahujícím stupňováním hybnosti
díla. V niternosti sváru má proto klid dila, jež v sobě spočívá, své bytostné
určení.
rz tohoto klidu díla jsme teprve s to seznat, co v díle je při díle. Tvrzení,
že v uměleckém díle se pravda činí dilem, zůstalo doposud stále ještě tvrzením,
které předjímá. Jak se pravda děje v bytí dila dílem, tj. jak se tedy pravda
děje v rozvíjení sváru světa a země? Co je pravda?
Nedbalost, s níž používáme tak základního slova jako je pravda, ukazuje, ,
jak skrovné a kusé je naše vědění o bytostném určení pravdy. Pravdou je \
ponejvíce míněna ta či ona pravda. To znamená: něco pravdivého. Něčím
pravdivým může být poznání, vyslovené v soudu. Pravdivým nazýváme ne!e~
soud, nýbrž také věc - opravdové zlato na rozdíl od faleš,ného. Pravdlve
(opravdové - r. M.) znamená tu totéž co pravé, skutečné zlato. V jakém v'S'znamu
zde mluvíme o skutečném? V tomto smyslu je chápeme jako vpravdě
,
jsoucí. Pravdivé je to,· co odpovídá skutečnému, a skutečné je to, co vpravdě
je. Kruh se opět uzavřel.
Co to znamená "vpravdě"? Pravda je bytostným určením pravdivého. Co
máme na mysli, pravíme-li, že je bytostným určením? Obvykle za takové určení
považujeme ono společné, v němž se vše pravdivé shoduje. Bytostné určení se
předkl,ádá v rodovém či obecném pojmu, jenž představuje jedno, které platí
stejně pro mnohé. Toto obecně platné bytostné určení (bytnost ve smyslu
essentia) je však pouze určením nebytostným. V čem záleží bytostné určení
něčeho, je-li bytostným? Bezpochyby spočívá v tom, čim jsoucí vpravdě j e.
Pravé bytostné určení nějaké věci 'se určuje z jejího pravého bytí, z pravdy
právě jsoucího. My však nyní nehledáme pravdu bytostného určení, nýbrž
bytostné určení pravdy. Ukazuje se, že se věc pozoruhodně zaplétá. Svědčí to
o pozoruhodnosti, či snad jen () prázdném důvtipu hry pojmů nebo o -
propasti?
Pravdou míníme bytostné určení pravdivého. Myslíme je ze vzpomínky na
slovo Řeků. 'A1.~{}ElU znamená neskrytost jsoucího. Je však již stanovením
bytostného určení pravdy? Nevydáváme pouhou změnu ve slovních výraze.::h
- neskrytost místo pravda - za charakteristiku věci? Zůstane ovšem při pouhé
výměně jmen, dokud nezakusíme, co se musí stát, aby slovo neskrytost nutně
pravilo byt o s t n é u r č e n í pravdy.
Je k tomu zapotřebí oživit řeckou filosofii? Oživení, i kdyby toto nemožné
bylo možný-m, by nám nepomohlo; neboť skryté dějiny řecké filosofie od dob
svého počátku v tom, že přestaly být na úrovni slova Ú1.~{}E\(I, které osvětloI
valo bytostné určení pravdy, a že své vědění a výpověď o bytostném určení
! Opravdy musí stále více překládat do výkladů odvozeného bytostného určení
Y pravdy. Bytostné určení pravdy jako tll'.l1{}EIU zůstává v myšlení Řeků, a tím
, spíše ve filosofii následující, nemyšleno. Neskrytost je pro myšlení tím, co je
v řeckém pobytu nejskrytější a od časných dob zároveň i tím, co určuje veškerý
způsob bytu přítomného.
Proč se však neomezíme na bytostné určení pravdy, které nám je zatím od
staletí důvěrně známo? Pravda znamená dnes a už odedávna shodu poznatku )
s věcí. Aby se však poznání a soud, který vypovídá a formuluje poznatek, daly
s věcí srovnat a aby se předtím mohla věc sama stát pro soud závaznou, musí
se přece ukázat yěc sama jako taková. Jak se .ale má ukázat, jestliže sama ze
skrytu nemůže vyvstat, jestliže sama nestojí v neskrytém? Soud je pravdivý,
neboť se spravuje tím, co není skryto, tj. tím, co je pravdivé. Pravdou soudu
je vždy pouze tato správnost. Kritické pojmy pravdy, které od dobyDescartovy
I
vycházejíz 2iávdvjako-jistoty, jsou pouze obměnami určení pravdy jako
správnosti. Toto bytostné určení pravdy, jež je pro nás běžné, totiž správnost
představování, stojí a padá zároveň s_2E.a..:,,:dou jako !!leskrytostí jsoucna.
Chápeme-li zde a jinak pravdu jako neskrytost, neuchylujeme se pouze
k doslovnějšímu překladu řeckého slova. Rozpomínáme se na to, co jako
nezakusené a nemyšlené tvoří ve smyslu správnosti základ bytostného určeni
pravdy, jež je ·nám běžné a jehož proto využíváme..Odhodláváme se občas
k přiznání, že jsme se přirozeně museli vrátit k něčemu, co je již zjevné, proto,
abychom doložili a pochopili správnost (pravdu) nějaké výpovědi. Tento předpoklad
nelze vskutku obejít. Pokud takto hov-oříme a jsme toho mínění, pak
vždy chápeme pravdu jenom jako správnost, jež si sice ještě vyžaduje · předpokladu,
jejž tedy sami - bůh sám ví jak a kvůli čemu - činíme.
Nejsme to však my, kteří neskrytost jsoucna předpokládáme, nýbrž tato
neskrytnost jsoucna (bytí) nás sama vpravuje v takové bytostné určení, že jsme
neustále při našem představování v neskrytost zapuštěni a ženeme se za ní.
Neskryto musí již nějak být nejen to, pod 1e č e h o se poznání spravuje,
nýbrž zároveň i celý o bor, v němž se toto ,,'sebespravování podle něčeho"
pohybuje, ,a právě tak se to, pro co se případnost soudu k věci stává zjevnou,
musí j<ako celek nacházet již v neskrytém. Se všemi našimi představami bychom
nic nezmohli a ani bychom nemohli předpokládat, že je již něco, čím se spra-
~
~ ...._ '. ..: .. ( \~2 \.:
80
martin
heidegger
l /
'- I. \\ ( ,,\\'\,
t ; \-cl,...\C.\í< -6
, \" \. I .
\ .:,~
\
-"
vujeme, zrelmo, kdyby nás neskrytost jsoucna již byla neuvedla v ono osvětlené,
v něž pro nás veškeré jsoucí vstupuje a z něhož 'se stahuje zpět.
'tJ,ak to ale je? Jak-se děje pravda jako tato neskrytost? Nejprve je však
ještě třeba zřetelněji říci, co je tato neskrytost sama.
Věci jsou, i lidé jsou, jsou dary i oběti, je zvíře a rostlina, náčiní je a dílo
je. J~cnb JE v~~tí. Tímto.bytím kráčí zastřený osud, skryt mezi tím, co je
pova ou ožské, a tím, co se božskému protiví. Clověk není s to mnohé na
jsoucím zv:ládnout. Pouze nemnohé je poznáváno. P02nané zůstává přibližným,
mistrné neji'stým. Jsouéí není nikdy naším dílem nebo dokonce snad naší
představou, ačkoli by se to mohlo zcela snadno zdát. Uvážíme-li tento celek
v jediném, pak zdá se chápeme vše, co vůbec je, i když to zároveň chápeme
v hrubých rysech. .
A přece: mimo toto jsoucí, nikoliv však vně něho, nýbrž v popředí, děje
se ještě něco jiného. Uprostřed celku jsoucího je bytostně otevřené místo:-k
světli.D.ou. S ohledem na jsoucno je tato světlina jsoucněj ší než jsoucí. Tento
~ený střed není proto jsoucím sevřen, nýbrž sám svědající střed obklopuje
veškeré jsoucí jako nic, jež stěží známe. . ,')\-.:"."~d.( H,:~
f '/ '._ 'r· ',Jsoucí
jako 'jso~cri'~ rri~Že být pouze tehdy, jestliže vstupuje v osvětlené
místo této světliny. Pouze tato světlina nám lidem poskytuje a zaručuje průchod
k jsoucímu, jímž my sami nejsme, a přístup k jsoucímu, kterým jsme. Toto'
jsoucí je díky této světlině do jisté míry, jež se mění, neskryto. Ale jsoucí může
být dokonce i kry t o pouze v okruhu osvětleného. Každé jsoucí, jež v odporu
jde vstříc, jež spolusoupeří, uchovává tuto zvláštní protivnost způsobu
byru, neboť se vždy zároveň udržuje ve skrytosti. Světlina, v niž jsoucí vstupuje,
zároveň v sobě skrývá. Skrytí uprostřed jsoucího působí však dvojím způsobem.
Můžeme-li o jsoucím říci pouze, že je, odpírá se nám jsoucí až na toto
jediné a zdá se nejnepatrnější, s čím se nejspíše setkáváme. Skrytí jako odpírání
není jedině a pouze hranicí poznání, n)'brž okrajem světliny osvětlovaného.
Skrytí, ovšem jiného druhu, je však zároveň i u;:Qitř osvětleného. Jsoucí vysunuje
se jedno před druhé, jedno zastiňuje druhé, ono zatemňuje toto, nemnohé
zavalí mnohé, jednotlivé potlačuje veškeré. SkrýyánLzde-není..oním _ ..
jednoduchÝE1_ odepřením: jsoucí se sice jeví, ale podáv'á se jinak. než jak je.
---------.
Takové skrývání předstírá. Kdyby jsoucí nepředstíralo nejsoucí, nemohli
bychom se ve jsoucím ani zhlédnout, ani se jím zabývat, nemohli bychom sejít
/
L
z pravé cesty, ani se ztratit, ani se vůbec kdy zmýlit. Podmín_~ou~,?~~_.že se
můžeme klamat, je, že nás jsoucí jako zdání může obelstít. Opačně nikoli.
'-----_ .- - . . .. .- _..... - . --.......
Skrytí může být odepření nebo pouhým předstíráním. Takřka nikdy ne·
máme jistotu, čím je. Skrývání skrývá a předstír:í sama sebe. To znamená:
Místo, jež je prostřed jsoucího otevřeno, světlina, není neměnnou scénou, na
níž je opona neustále vytažena, scénou, na níž se odvíjí hra jsoucího. Světlina
se děje spíš pouze jako toto dvojí skrývání. Neskrytost jsoucna není nikdy
po:rhým ~asvk~ajícím se s~aven:, nýbr~ událostL. Nesk:ytost ~pravda) není ani~
vlastnost! vec! ve smyslu )souclho, ani vlastnost! s,oudu, ; .' /'. .'
__ t. t .. (..... .. ~ ( ." ~ • •• . '
V nejbližším okruhu jsoucího se cítíme doma. Jsoucí je důvěrné, spolehlivé,
bezpečné. Světlinou nicméně ·prostupuje trvalé skrývání se svou dvojí
tváří: jako odpírání a předstírání. BezDečn~ v podstatě ,není ..bezpečným: je
'; " .", ~ ...> '- ne-bezpečným. Bytostné určení pravdy, tj. neskrytost, proniká odpor. Takový
......- ./ ~-,~ odpor není vš'ak nedostatkem ani chybou, jako by pravda byla pouze neskryl
". ;
. \ .
~
• tostí, která odvrhla vše skryté. Kdyby toho byla schopna, nebyla by již sama
sebou. K byt o S t n é m u u r č e ní' p r a v d y j a k o nes kry t o s t i
i , pat ř í ten t o o d.por v pod obě d voj í h o s k r Ýv á n í. Ve svém
,/: ,A"( '. .'.' bytostném určení jé pravda ne-pravdou. Řekněme tedy - ostrost našeho vy_.
, jádření vzbudí asi nevoli - že k neskrytosti, jež se světlá, náleží odpor v podobě
<skrývání. Soud, který praví, že bytostným určením pravdy je nepravda,
nemá však znamenat, že pravda je vpodstatě mylná. Tímto soudem také nemíníme,
že pravda není nikdy sama sebou, že je vždy současně i svým protikladem,
jak si to představuje qialekti~a.81 --------- ",
lPravda je bytostně sama sebou, pokud skrývající odpor jako odpírání
stanoví, že jakákoli světlina neustále trvá, jako předstírání však, že je tato
světlina zamlžována s neochabující silou. Spolu se skrývajícím odporem nechť
je v bytostném určení prav.dy uvedeno i ono zvratné, jež v bytostném určení
Jpravdy spočívá mezi světlinou a skrýváním:]e to vzájemnost původního sváru.
B tostné určení pravdy je samo v sobě prasvárem, v němž je dobýváno onoho
otevreného středu, do něhož jsoucí vstuPuje a z-něhož ustupuje zpět do sebe. "
Toto otevřeno děje se uprostřed jsoucího. Vykazuje základní rys, jejž jsme
již uvedli. K otevřenému náleží svět 'a země. Svět však není jednoduše tím, co
je otevřeno .a co odpovídá světlině, země :není tím, co je uzavřeno a co odpovídá
skrývání. Svět je spíše světlinou drah bytostných pokynů, v ]1ěž se začl~ňuje
veškeré..roiE:odovánI"KazčIrrOZhodnutÍ se Vši:iKZaklaaani tom, co není
zvlaařilltó: co Je-Skryto a co mate, jinak by to nebylo rozhodnutí. Země není
jednoduše tím, co je uzavřeno, nýbrž tím, co jako_sebeuzavírajícj vz!=h~zí. Svět
a země jsou co do svého bytostného určení v sobě s-p-orné -a "bojeschopné. Pouze
tak vstupují do sváru světlání a skrývání.
{ Země ční skrze svět a svět ~e zakládá lna zemi pouze potud, pókud se
t
PraVda děje jako prasvár světlání a skrývání. Ale jak se děie pravda? Odoovídáme:
děje se několika bytostnÝmi způsoby. fe.s!.ním z těchto způsobů. jak
_SUf.~vda...děi~" , je bytí díla dílem. Stavíc svět a u~trojujíc zemi rozvíjí dílo
svár, v němž se dobýváneskrytost jsoucna, tj. pravda. ------ ,.- ------
.- ---- ------ _.._----
V tom, že tu chrám stojí, děje se pravda. To nezmamená, že je zde něco
správně znázorněno a reprodukováno, nýbrž že se jsoucí jako celek uvádí
v neskrytost a je v ní drženo. Držeti znamená původně střežiti. V obrazu van
l
GOgha se děje pravda. Tím nemíníme, že je zde něco, co se naskýtá,správně
obkresleno, nýbrž že ve vyjevení toho, že je obuv náčiním, dosahuje celek
jsoucího, svět a země ve své protihře, neskrytosti, , "- -. - . --- . . - . .
J V díle je při díle pravda, nikoli tedy jen něco pravdivého. Obraz pracovních
bot a báseň, která opěvuje římskou fontánu, vypovídají-li vůbec něco,
tedy nejen to, čím toto jednotlivé jsoucí jako takové je, nýbrž pooecháyajLnesk!):l:!Jst,
aby se děla jako taková ve vztahu k celku jSOu<;:ího. Cím jednodušší
aoytelnějšiJe obuv, čím prostší a čistší je fontána ve svém bytostném určení,
tím bezprostředněji a jednoznačněji bude s nimi vše, co je, jsoucnější. Tak je
I sebeskrývající bytí osvětleno. Takto uzpůsobené světlo prozařuje dílo. Toto / .
I prozařování díla je krásno. Krá s a j e ~ p ů s ~ b e m, j a k p r a v d a j ak o
vneskrytost bytostně jest. _'.\/L( (/~(,;t' I ')t."ť~:» _;: '.. -< _ ".'
Bytostné určení pravdy je tedy nyní v některých ohledech pojato určitěji.
Snad se tedy i ujasnilo, co v díle je při díle. Bytí díla ve vztahu k sobě samému,
jež se nyní ozřejmilo, nepraví nám však ještě nic o nejbližší a vtíravé
<::: skutečnosti díla, totiž o tom, co u díla plyne z povahy věci. Skoro se dokonce
zdá, jako by bylo naším výlučným záměrem uchopit v pokud možno nejčistší
podobě niterný stav díla samotného a naprosto přitom přehlédnout to, že dílo
je vždy dílem, což přece znamená, že je výtvorem. Vyznačuje-li...co.-dílo.-jak.Q. )
dílo, je to to, že je tvořeno. Pokud se dílo tvoří, a tvoření vyžaduje prostřed- I
níka, z něhož a v němž tvoří, vstupuje do díla také to, co plyne z povahy věci.
To je nesporné. Ale otázka přece zůstává: jak patří k dílu to, že je tvořeno? ')
'To lze objasnit pouze tehdy, zodpovíme-li dvojí otázku:
1. Co zde znamená býti tvořen a tvořit na rozdíl od zhotovit a býti zhotoven?
~ _
, '
12. Jaké je nejvn;třnější bytostné určení díla samotného, z něhož jedině lze
teprve posoudit, do jaké míry přísluší dílu to, že je tvořeno a jak to určuje
bytí dí-Ia ve vztahu k -sobě samotnému?
Tvoření je zde vždy myšleno ve vztahu k dHu. K bytostnému určení díla
přináleží dění pravdy. Bytostné určení tvoření určujeme předem z jeho vztahu
k bytostnému určení pravdy jako neskrytosti jsoucna. Přináležitost toho, že dílo /
je tvořeno, k dílu ,samotnému může být osvětlena pouze ještě důkladnějším
( -,
-_o ~ ._t .., ~"\L
)
82
martin objasněním bytostného určení pravdy. Otázka pravdy a jejího bytostného určení
se znovu vrací. '
heidegger 'u ' , k I v' , ' v v , d ' li d d'l' 'd} ;"nUSlme tuto otaz u po OZlt Jeste Je nou, nema- sou - v 1 e Je prav a
83
~ při díle - zůstat pouhým tvrzením. ' :
Teď teprve musíme klást otázku hlouběji: do jaké míry spočívá v bytostném
určení pravdy nit ok tomu, co je dílem? V čem záleží bytostné určení pravdy,
že se tato pravda může učinit dílem nebO za určitých podmínek že se musí
L.učinit dílem, aby byla pravdou? Učinění pray4y..dHem jsme však určili jako
bytostné určení umění. Poslední otázka, .kterou klademe, proto zní: Cím je
I pr~~al že se může nebo dokonce musí dít jako umění? Do jaké míry umění
,j /y~~? t",\,YJ\\tf-~ ~\6+ .E ,~ ~~.QAt.~~~4~~~
Přeložila dr. Irena Michňáková (Dokončení v příštím čísle)
REDAKCNfPOZNAMKA
Redakce se omlouvá auto'rce překladu i čtenářům za to, že v první části Heideggerova
"Zrození uměleckého díla" bylo technickým nedopatřením opomenuto převedení autorských
korekrur do finálního textu. Vznikají tím především některé odlišnosti v přeldadu
Heideggerových po-jmů ve srovnání s druhou a třetí částí překladu, na což tímto čtenáře
upozorňujeme.
m
II
.-;
, ,
,
·~zrozenl
*
'uměleckého díla
DOKONCENÍ
pravda
v ,
a umenl
\
.... \,.Zrození
uměleckého díla i zrJ>iéní umělce je uměn~. Ve zrození záleží
původ ~bytostného určení, v němž bytostně je bytí jsoucího. CíQl je umění? Po
jeho bytostném určeni pátráme "veskUtecnem--díle. Skutečnost díla určovali jsm~
Z toho, co v díle je při díle, ~ní l?ravdy. U_q4!Qs.tÍ.pr<,lydy myslímerozvíje~í Isvárp. světa a země. V stupňované hybnosti tohoto rozvíjení věz~ klid. Zde se
zakládá to, že dílo spočívá v sobě, ~''':'~''
y ..pfle je událost pravdy při díle. Co je však takto při díle, je přece
v díle. Proto se zde skutečné dílo jlZ předpokládá jako nositel onoho dění.
Otázka toho, co plyne u naskýtajícího se díla z povahy věci, vyvstává vzápětí
znovu před námi. Konečně se tedy ujasňuje: Ať. pídíme po.piterném stavui
díla sebeusilovněji,. jeho s~uteč~osti se. pře~~ mi~eme,. pokud nedospějerr:e (,(_ , '-",
k tomu, a.~y~hom dIlo povazovalI za "udelane. Chapat dIlo v tomto smyslu Je ~
nasnadě; ve slově dílo slyšíme, že je to to, co je uděláno. V tom, že umělec
dílo vytvořil, spočívá to, co je tvoří dílem. Snad se zdá podivné, že je
toto určení díla, které je nasnadě a které vše objasňuje, uvedeno teprve teď.
. Pochopit, že je dílo vytvořeno, lze však očividně pouze z procesu tvoření. 1
~l~cenk~.věcí ~amo~l' musíme .shel.tedkY přece ~dho?llatk~htomd.ul' apbyckhom .Přisto~-CJ I'pl 1 Clnnostl ume ce a pastl 1 ta zrozenI ume ec e o 1 a. ro azuJe se, ze
pokus určit 'bytí díla dílem pouze z tohoto díla samotného není proveditelný
,:Odvracíme-li se nyní od díla a sledujeme-li JYořeill.. v jeho bytostném
určení, přece bychom rádi podrželi vědění toho, co bylo řečeno prve o obrazu
'~ pracovních bot a poté o řeckém chrámu.
':. Tvořením myslíme vytváření. Vytvářením J'e však také zhotovování ná- r \ ( \ (,\ . ' , (~, jJ c..r...'\.
činí. Rgkodělná práce (ve smyslu-řemesla, pozn. překl.), což je pozoruhodná " (,...'> ; ,l'" ,- '
slovní hříčka, n~řLnYšem_žádná_díla~ani tehdy, jestliže odlišíme rukodělný
výrobek od tovarníhozboží:-T01o-:o-dliŠení je nutné. Cím se však liší vytváření
ve smyslu tvoření děl od vytváření jakožto zhotovování? Ve slovním výrazu
snadno rozlišíme tvoření děl a zhotovování náčiní, ale těžko lze sledovat oba
'Způs'oby vytváření právě v jejich vlastních bytostných znacích. Povrchní pohled
...._--.. -... __...-~... .... - .~ ._-- --'---'._"-"'-- "- . ":" _.. ... .
! 84
. -,-----------
...
~- ~ . .~ ._-.- .... ~. --",
m. heidegger '. shledává v činnosti, hrnčíře i sochaře, truhláře i malíře totéž počínání. ' Tvoření,
děl samo sebou vyžaduje rukodělnou (řemeslnou - 1M) činnost. Velcí umělci
oceňují řemeslnou dovednost nejvýše. Oni především požadují s~ědomité pěstování
této dovednosti z plných ,sil. Přede všemi ostatními usilují neustále
o další zdokonalování v řemesle. Dostatečně jsme již poukázali na to, že /
Řekové, kteří z oblasti umění něčemu rozuměli, používají téhož slova, t' SxvI],
pro řemeslo i umění a jak řemeslníka tak umělce označují týmž jménem .t'sXVkI]C;.
Zdá se proto, že je záhodn6 vycházet při určování bytnosti tvoření z jeho
řemeslné stránky. Poukaz na způsob mluvy Řeků, jenž vyjadřuje jejich zkušenost
věci, musí nás však vést k zamyšlení. Byť by však byl tento poukaz
k zvyklému řeckému označení řemesla a umění týmž slovem 'tÉxvI] jakkoli
J I běžný a zřejmý, zůstává přece mylným a povrchním; neboť 'tsxvI] neznamená
T! l
'vni ~e:nesl.o ani umě~í ~ vůbec ,u~ neznačí ono technické v současném . smysl,u,
nemlm zpusob praktlckeho konam. ,./i ,)J_~ [ .
i . Slovo 'tÉxvIJ označuj~spíšeli~si způsob vědění) Věděti znamená že'jsm--e!
• (:Vid~li, v šl:oke:nsmysIU:-s ov~ ~iaětí,Je~ pr~ví; p~st~~dI2.Ě.ítomnlJa:ko ta-
~.,
\..
kove. Pro recke myslem spOClva bytostne urcem vedem v úAIÍ{}eta, tj. v odhalení
jsoucna. 'AicIÍ{}eta je nositelem a vodítkem jakéhokoli chování k jsou-
l
dmu. TÉxvI] jako vědění řecké zkušeno.sti je otud vvtvářením ďsoucího, pokud
říromné 'ako takové vyzvedá ze skrvtostl Y" učně o nes o
zevn~š u; TÉ:,(::!Lni~dY._Q.~~~~í Clnnost._I2.ějakého.!fě ánL
Umělec není 1:Éxví'tI]t; protó,-Zeje rovněž řemeslníkem, nýbrž proto, že
se u-strojení děl práYě tak jako u-strojení náčiní děje v onom vy-tváření, jež
p ředem způsobuje, že jsoucí vzchází od svého zevnějšku ve svou jsoucnost. To
vše se však děje uprostřed jsoucího, které samorostle klíčí, uprostřed cpúcrtc;.
Bylo-Ii umění označeno za 'tÉ:'(vI1, vůbec to neznamená, že konání umělcovo
zakoušíme z onoho řemeslného. To, co při tvoření děl vypadá jako řemeslné
zhotovování, je jiného druhu. Toto konání se určuje bytností tvoření, je touto
bytností proladěno a zůstává v ni také zahrnuto.
, Co nás tedy má vést, myslíme-Ii bytnost tvoření, není-li nám vodítkem
řemeslo ? Co jiného než hledisko toho, co má být tvořeno, hledisko díla?
Ačkoli se dílo uskutečňuje teprve ve výkonu tvoření ave své skutečnosti na
L něm tedy závisí, určuje se bytnost tvoření z bytostného určení díla. Skutečnost,
že dílo je tvořeno má vztah k tvoření. Přesto se však obojí určuje z t9ho, že
dílo j e dílem. Nemůže nás proto nyní ani udivovat, že jsme nejprve a dlouze
pojednávali pouze o díle, abychom se teprve posléze zaměřili k tomu, že je
\ tvořeno. Jestliže k dílu náleží to, že je tvořeno tak byto'stně;-fak to vyznívá ze
samotného slova dílo, pak se musíme pokusit, abychom to, co doposud bylo
možno určit jako bytí díla, pojali ještě bytostněji.
S hlediska vymezení, jehož jsme dosáhli bytostným určením díla jako
toho, v němž je událost pravdy při díle, můžeme charakterizovat tvoření tím,
že dává vzejít vjtvffené u. Stáva-h se dílo .dílem, a . to způsob, jak se
stává a děje pravda~ še s očívá v ytostnem urcení ravdy. estliže se však
"\ pravda musí dít v něčem ta ovem, co Je tvořeno, čím te Y Je. Jak se pravda
.. s ohledem ke svému bytostnému určení vztahuje k dílu? Lze to pochopit z do-
W
' ~ \' \ 7-d·:r' savadního Dbjasnění tohoto-určení pravdy? . .
.'':'+'; ~. "PI'! \' , }-~' Pravda je ne-pravdou~okud k ní přísl!!ší o'bor původu toho, co ještě není
,I ~1'K( 'i~ ~I \: ' odkryto. (co [~ ~e.-.o~kryto!. ve s~ys!u sk~ytu:5.? neskry~osti jako p,ravdě zá50veň
II\) . bytostne spOClva )lne "ne-zdvoJeneho zaporu. Pravda Jako takova bytostne spo.tl
~~.\ Q.\",AJ..u~Čív.á ve ~tažnost~ .~':.~~li!ly~_<i~~!tého s~p'tí. Pra:vda je p:as~ár, v ně:n se jisrtm
-: zpusobem aasyVa onoho otevrena, v nez vstupuje a z nehDz ustupuje zpét v~e,
.<.~ '..".. 'co se jako jsoucno demonstruje i ,c~o Jl,lHká. Kdy1mli a ,jakkoli tent{) svár
~
_. .'.~," p,ropuká, k.dy'k~Ji a jakkoli se.d~je:rozeshlfiuJlsěJs!~.)1soupeřl.·~í_st~any, tj: svět\.
)-,~"\.;..,,,- . \\~\, ~ }.J'\ ' laní a skrT:áni. T.ak~~_?obýv~.ono~o ?tev~~na~ Jez j~.kolblš~m} Gte:rrenos,t
. \ \ '~ \~1. tohoto Dtevrena, tj. pravda, muze byt tlm, Clm je, tOtlZ to u t Ó otevrenostl,
~':--_ '\.,..,J...\.....~ pouze tehdy, jestliže a pokud sebe sama~p~~e ve své otevřeno. V tomto'
~"v.:.i\ J.. otevřenu musí proto být nějaké jsoucí, z něhož otevřeno,st čerpá svůj stavasvou"'.
..,J\ \~ tj _ .\!\",...~ stálost. ProfOze otevřenost naplnuJe otevřeno, udržuje je otevřeným a vydržuje je.
\ \IJ'-'-'\.Í Kladení a napl~e všude myšleno v řeckém smyslu {}ÉcrtC;, jež mIní ustaI
~ vení v neskrytém. ~ \011:iVc\' ,
':b-..../'f'"'~-.r: ..J Poukazuje-Ii myšlení k sebeuzpůso'bení otevřenosti v Dtevřeno, dotýk~. se
'(:55 '1 h). '-,<- oblasti, kterou zde ještě nelze rozebírat. Podotkněme pouze, že patří-li neJak
_.4 __ _....;.. .. _.--..,;.•_ _
. 1.\ ,
1,..-I'+ : ~ll' ~t\
bytostné' určení neskrytosti' jsoucna k bytí samotnému (srv. Sein und Zeit ~l''..§ 44), dopouští toto bytí z moci svého bytostného _ur~ení, af;y~e-dějiště. ot~v- /t-"řenosti
(světlina tohoto tu) dělo, jáko t ak o v é je toto bytí dobývá, a~y ~\.. tf7)~(}. ú\,.
v něm svým způsobem vzcházelo veškeré jsoucí. -- _~/ . '-. . \ -' t;\,
. Pravda se děje pouze tak, že se uzpůsobuje ve sváru a v prostoru, který se ~.~~:...t~~·~'
ote~ír~ sv~e ni samu. ,Pr.avda ·je. Zv~í-světlání a ys~ání, . a pr~t~ _ i ~'.vV ' \
kyOl nalez:to, co zde ~azy;ame uz~sobemm. Prav~,: o so~.e se ~sak n.c:naskyta $;U "",: ,._. ~ _"'ť' '\ <"':'V,/
predem nekde ve hvezdach, aby se pak dodatecne -uloZlla -nekde.-Jlnde ·ve -~- \ , .' ~\tv-- ,f
jsoucím. Není to možné již proto, ·že teprve otevřenost jsoucna poskytuje přece \~~
možnost nějakého "někde", nějakého místa, jež je naplněno přítomným. Světlání
otevřenosti a uzpůsobení v otevřeno patří k sobě. Jsou jedním a týmž .\
bytostným určením dění pravdy. To, jak se pravda děje, je rozmanitým způ- ,r \,.~~ .sobem dějinné. - \ ~~ \\\.V \
---"Bytostným způsobem, jak se pravda u~e ve jsoucnu, které sama ro- V -.-~\\(1~ l""
~evře.Ia, j~ sebeuč,in~ni pra,:~y díl~m. Jiný~ zpusobem, j~~, r:ravda by~ostně ~ ~(cl\-\:'\j,,)-"; \.
Jest, Je statotvorny Clfi. Dalslm zpusobem, Jak pravda zazan, Je zase bhzkost f\.\.) \. ~ u...t ~
to~o, C? ~ení přímo jsoucím~ nýb.rž c~ je nejjso~cněj~í,m ze l~oucíh~. Jiným. ze J,;.-....\ť ~!v\\A.}.~ } .
1
zpusobu, Jak se pravda zaklada, Je dale by!ostna obet. Dalslm zpusobem, Jak .. ,
. se pravda konstituuje, je pak tázání myslit~le, jež v myšlení bytí zjišťuje, že 1~
toto bytí je tázání hodno:-V>eda se naproti tomu nerodí jako dění praVdY'J 1 I
(. n~brž prá;rě jak? yYpracování Jejího oboru, jenž je již otevřen, a yto. p~chope: ~J
f mm a zduvodnemm toho, co Je v okruhu tohoto oboru - na mozna Cl nutne r: '
"-~: správném - zlevné. Jestliže a pokud věda dospěje za správné dále k pravdě, to \ )C,, ' .
\znamená k bytostnému odhalení jsoucna jako takového, je filosofií. . ' , '
K bytostnému určení pravdy náldí YZQůsobit$ ve jsoucí, čímŽ se pravda-""
teprve stává 'pravdou; V bytostném určeni pravdy spočívá proto tíh n u t i / / '
k díl u j~ko je~né z ~~cích možností p:-avdy, aby uprostřed jsoucího
(
ama byla Jsoucna. If'-.~Vr .!/., , r
Uzpůsobení pravdy v dílo je vytvářením takového jsoucího, jehož předtím
ještě ne~ poté nikdy již nebude. Vytváření staví toto jsoucí v otevřeno
\N tak, že to, co má být vytvářeno, prosvětluje nejprve tuto otevřenost otevřeného,
,;:;- DV nět'vchází. Tam, kde vytváření pOSkytuje ~ otevřenost jsoucna, tj.
pravdu, je výtvorem dílo_ Takové vytváření je tvorením. Toto tV9~ni..@~to,
~....<:) co plodí, je spíše přijímáním a odnímáním uvnitř vztahu ok' neskrytosti. V čem
y tedy potom záleží bytí jako tvořené? Nechť to ozřejmí dvojí základní určení. '\ _ ' \ 7kh'-{
~ Prayda2~ do díla vpravuje. Bytostně je pravda pouze jako svár světliny :>-, ., ...c. .X. t'1o-A\ - I .
'j a skrytu"ve zv~a~~SVěta a-země. Pravda jako svár světa a země chce být
) .~do d'1ra~ Svár se nemá zrušit v jakémsi zvláštním jsoucím, jež je třeb a
~ / vytvont, ani se na ně nemá pou~mezit, jsoucí má tento svár rozevřít. Toto
\j ~ jsoucí musí proto obsahovat základrti'tyŠy sváru~Ve mru Je a~no jedno~
ty světa a země_ Svět ve svém otevření dává dějinnému lidstvu rozhodnouti
~ svá vítězství i porobu, požehnání i pohromy, panství i otroctví. Svět, který"-.,
~ vzchází, vynáší na světlo to, co ještě nebylo rozhodnuto, co nemá míry, a roze- /"
. \ vírá tedy nutnost míry i rozhodnosti, jež je vskrytu. ./
J'. Země ční však proto v otevřenu světa_ Ukazuje se, že vše podepírá, pohrou.~
žena ve svůj zákon, trvale se sebeuzavírajíc- Svět vyžadujeMi-rozhodnosti a míry
. S a dopřává jsoucímu, aby vstoupilo v otevřeno jejích drah. Země, přitom že po'''-0....)
depírá i ční do výše, usiluje o to, aby se uchovala uzavřena a aby vše svěřila
svému zákonu. Svár není výrazem propuknutí pouhého rozporú, svár je niterností,
v níž tkví sounáležitost soupeřících stran. Tento '!ýraz strhává to, co je
zvratné, v původní jednotu jediného základu. Je půdorysem. Je ná-rysem,
který vyznačuje základní rysy vznikání světliny jsoucího. Tento výraz nedo- '
pouští, aby se zvratné od sebe odtrhlo, uvádí je jako míru i mez v jedin)'
obrys_ .
Pravda se jako svár uzpůsobuje ve jsoucí, jež se má vytvořit, pouze tak,
• že se v tomto jsoucím svár rozevírá, tj. že se jsoucí v tento výraz samo uvádí
Výraz je jednotným souvztažím nárysu a půdorysu, průřezu a obrysu. Pravda S~
se uzpůsobuje ve jsoucím, a to tak, že j~ samo .!:lapliíuie. Q.te~J~go_ pravdy.
Toto naplnění se však může dít jenom tak, že se to, co má být vytvářeno, totiž
_~svěří tomu, co sebe uzavírá a co v otevřenu ční. Yí!:gz se musí zapustit
zpet ve vlekoucí tíži kamene, v němou tvrdost dřeva a /V temný žár barev.
Země pojímá výraz v sebe zpět, čímž se tento výraz u-strojuje teprve v otevře-
,
Yr--;,{'>
86
,"-tl. ".---t' G
m..heideg'ger .no a umisťuje, tj. klade se tak v to, co jako sebeuzavírající a ochraňující ční
v otevřeno.
Svár, uveden ve výraz, tím zapuštěn zpět v zemi a tedy ustálen, ie t v all..m-:-Bytl
dlla Jako toho, co je tvořeno, znamená, že pravda je tu ustálena-ve
(I , """ tvar. Je stukturou, v níž se výraz podává. Výraz, jenž se takto podává, je
~')'~ ,Il\.( í-\.\ ~ ,---\..s~~li!!.q~díŽ .p'r_~~":~YE.??=~ř)Jje. To, co zd:. n~zt:vá~e ~a::m,. je třeba ~t~le
"" ( .k·~, '!' )mySlIt z o n oh.o staven~ ~ ze sou-stavy castl, Jlmz a JlmlZ ddo bytostne Je;
C,'-C ~ - c...- . ': _ t ../ pokud se u.sta;uJ~ a ustr?Ju1.e. ., . • • • .
rí~ \,fJ",~tL~ V tvorem dlla mUSl byt svar Jako vyraz zapusten zpet v zeml a země
sama jako to, co sebe uzavírá, musí být předestřena' a upotřebována. Toto
upotřebování zemi však nespotřebuje ani nezneužije jako látku, nýbrž osvobozuje
ji, aby se teprve stala sama sebou. V tomto upotřepování země 'se sice
"dělá" se zemí, takže to vypadá jako řemeslné použití látky. Z toho pochází
zdání, že tvoření děl je také řemeslnou činností. Takovou činností vůbec není. .
Ovoření děl zůstává vždy upotřebová~í.!!!_.?e1Pě_při..ztY.árňoYánLp@yi!y. Zhotovování
náčinCn~lOpaKniK'dyři-éinamená, že se bezprostředně zjednává dění pravdy.
Náčiní je hotovo - to znamená, že látka je zformována a tedy schystána pro
upotřebení. Skutečnost, že je náčiní hotovo, dále znamená, že je toto náčiní
propuštěno daleko za sebe sama, tam, kde ve službyschopnosti vzchází. .
S tím, že dílo je tvořeno, je tomu jinak. Ozřejmí se to na základě druhého
znaku, jenž zde budiž uveden.
Skutečnost, že náčiní je hotovo a skutečnost, že dílo je tvořeno, splývají
spolu v tom, že znamenají to, co je vytvářeno. Ale oproti každému jinému vytváření
má skutečnost, že dílo je tvořeno, svou zvláštnost v tom, že bytí tvoře./
1 ným je v toto tvořené spoluvetvořeno. Ale neplatí to o všem, co je vytvářena
~, ::J_ a co nějak vzniklo? Jesliže je to, co je vytvářeno, něčím vůbec nadáno, tedy
. přece právě tím, že je bytím vytvářeným. Zajisté, v díle je však to, že dílo je
'
tvořeno, ve tvořené výslovně vetvořeno, takže z něho, jež je takto vytvářeno,
zvláště vyniká. Je-li tomu tak, pak musíme mít také možnost výslovně na díle
zakusit, že je tvořeno.
Zjevností toho, že dílo je tvořeno , nemíníme, že má být na díle patrno,
že bylo uděláno velkým umělcem. Vytvořené nemá dosvědčit výkon
čísi dovednosti a zajistit tak konajícímu veřejné uznání. Nemá tím být dáváno
na vědomí, že X. Y. fecit, nýbrž prosté "factum est" má být v díle
zveřejněno: totiž to, že se zde udála neskrytost jsoucna-aže se tato neskrytost
děje právě teprve jakot66j~ '(b '-feu-aa1o;aate[0, ze takové dílo i e a nikoli
že spíše není. Spoj, že dílo jako toto dílo je, a nepřetržitost tohoto nezdánlivého
L. spoje vytváří u díla stálost ve spočinutí v sobě samém. Tam, kde zůstávají
umělec,} postup a vnější okolnosti vzniku díla neznámi, vystupuje z díla tento
spoj, toto "Ze" - je tvořeno v nejčistší podobě.
{ Ke kterémukoli použitelnému a používanému náčiní patří sice právě tak,
~ "že" je zhotovenq. Toto "Ze" však na náčiní nevyniká, nýbrž mizí ve službyIsdibpnosti.
Čím příhodnější pomůckou náčiní je, tím je nenápadnější, že např.
nějaké takové kladivo jest. Tím výlučněji se zdržuje tam, kde je náčiním.
Můžeme vůbec pozorovat, že vše, co se naskýtá, je; zaznamenáváme to však
\ také pouze proto, abychom to obvykle okamžitě zapomněli. Co je běžnější než
. to, že jsoucí je? Naopak, v díle je to, že toto dílo jako takové j e s t,~~: \
obvyklým. Událost toho, že dílo je tvořeno, v díle dlouho nedoznívá, nybrž staví
vd~d sebe sama a neustále je převrací. Čím bytostněji se dílo otevírá, tím více
..'!,'--\-_ oslňuje jedinečnost toho, že dílo je a nikoli že spíše není. Čím bytostněji vstupuje
(
"tato látka v otevřeno, tímzáhadnějším a osamělejším se dílo stává. Ve vytváření
díla spočívá nabídka toho, "aby to bylo". .
Otázka toho, že dílo je tvořeno, nás měla přiblížit tomu, co na díle ply.ne
I z povahy díla, a tedy také jeho skutečnosti. Tím, ~~ dí!~j~!~yo.řeno, odE.~h~.c?
L!.e, _~~2...vár je skrze výraz ustálen ve tvar. To, že dílo Je tvoreno, Je pnto~
samo v aíló-v-ýslovně-vetV-6řeifO-a-otvíťá -sezde jako tichý spoj onoho "Ze .
Avšak skutečnost díla se nevyčerpává ani tím, že. dílo je tvořeno. Snad se
však s ohledem na bytostné určení toho, že dílo jetvofěri6, ' dostáváme k tomu,
a;bychom učinili krok, k němuž vše, co jsme dosud řekli, směřuje.
Čím více dílo, ustáleno ve tvar, je v sobě o samotě, čím více, zdá se, že.se
oprostilo od veškerých vztahů k lidem, tím snadněji se vyjevuje, že t9t? ddo
87 je, tím bytostněji vyrazilo ono nejisté a to, co se dosud jevilo jistým, se meQl. Tyto
,\
rozmanité posuny nemají v sobě nic násilného; neboť čím úplněji se dílo samo
vzdaluje v otevřenost jsoucna, kterou samo rozevřelo, tím lehčeji nás v tuto
otevřenost vsouvá a vytrhuje nás tak zároveň z všednosti. Sledovat toto po- "/
souvání znamená změnit uvyklé vztahy ke světu a zemi a zvládnout veškeré I
běžne konání a hodnocení, dovednosti a hlediska, abychom prodleli v pravdě,
jež se děje v díle..Ztajenost tohoto prodlévání dává teprve tornu, co je tvořeno,
aby bylo dílem, kterým je. Ponechat dílo, aby bylo dílem, to nazýváme
uchováním díla. Teprve pro toto uchování je dílo - v tom, že je tvořeno - sku.
tečným dílem, tj. tedy bytostně jsoucím ve své povaze díla.
"j' Tak jako nemůže dílo být, aniž by bylo vytvořeno, tak jako zásadně
vyžaduje svých tvůrců, tak samo to, co je vytvořeno, nemůže být jsoucným bez
I uchovavatelů. '
j
V' Nenalezne-li však dílo své uchovavatele, a to bezprostředně tak, že 'odpovídají
pravdě, která se v díle děje, pak to vůbec neznamená, že dílo je dílem
, Lbez-Hc~. Dílo je vždy, je-li jinak dIIeři1, odRazano na uc ovavatele,
i tehdy, a právě tehdy, jestliže na uchovavatele t~rve pou~
a získává je k zahloubání ve svou pravdu, očekáváoafllC11 toto zahloubám.
Dokonce ani zapomenutost, jíž může dílo propadnout, není ničím; i toto zapomenutí
je ještě uchováváním. Zije z díla. Uchovávat dílo znamená být uvnitř
v.o:evř:n~st~ jso.ucna, je~ s~, děje v ~íle. Nal~hav~stí uch.?,,::áván! je vša.k Vě:J'
den!. Vedem ovsem nezalezl v pouhe znalostI a predstave cehos!. Kdo JSOUCI '
opravdově ví, ten ví, co prostřed isoucího chce. '
Toto chtění, jak jsme zde uvedli, jež vědění ani teprve neaplikuje ani
předem neuzavírá, je myšleno ze základní zkušenosti myšlení v "Sein 'und
Zeit". V· ění. jež zůstává chtěním, a chtění, jež zůstává věděním, je ekstatickým
sebeodevzdáním . ' lleskrytost bytí. Oa=-oodlanost, myšlená "'
v "Sein und Zeit", není decidovanou akcí subjektu, nýbd ro~evieni;-pobytu "
ze zajetí ve jsoucím , vstříc otevřenosti bytí. V existenci však člověk nevystupuj'e
'teprVe zevnitř navenek; 'bytostné určení existence je vně stojící vnitřní f
stav v bytostném rozštěpení světliny jsoucna. Konání či akci subjektU,.jenž ' Iusilovně sám sebe klade jako účel, jsme neměli namysli, ani když jsme dříve ,
hovořili o tvoření ani nyní, když uvádíme'chtěi1r--- ' ,
~tění je rozvážnou odhodlaností existujícího sebepřesahování, jež se
vystavuje otevřenosti jsoucna, otevřenosti, která je učiněna dílem. Tak se naléhavost
uvádí v zákon. Uchovávání díla jako vědění je rozvážnou naléhavostí
v nejistotě pravdy, jež se děje v díle.
Toto vědění, které jako chtění je v pravdě díla domovem a pouze tak
zůstává věděním, nevyjímá dílo z jeho, niterného stavu, nezavléká je do
o~ruhu. pou~éh? pro~í,:,~ní a n;:sn~žuje !e ~ f~nkc~ s~růjce }?o~it~~. Uchovává~í ~
dIla neIzoluje hdl v JeJIch prozltclch, nybrz vraZUje Je v pnnalezltost k pravde'I' i
která se děje v díle a zakládá tak bytí pro jiné i spolubytí jako dějinné zakou- \
šení po-bytu ze vztahu k neskrytosti. Vědění jako uchovávání je zcela vzdáleno I I
anoho pouze přejemnělého znalství, které se zaměřuje na to, co je na díle ','
formální, na jeho kvality a půvaby "an sich"~~dění znamenj, že jsme viděli ',1
a ž,e_jsm~_s,c:._..!.ozhodli; je vnitřním stavem sváru, jemuž dílo dalo výraz. , II
, Způsob pravého uchování díla je spolutvořen a předznamenán teprve
a jedině skrze dílo samo. Uchovávání se děje na rozličných stupních vědění
s různou důsažností, trvalostí a jasností. Tím, že jsou díla nabízena pouhému
požitku z umění, není ještě dokázáno, že jsou uchovávána. ,'-+Jakmile
se v tom, co je běžné a znalecké, pohlcuje onen posun v ne-jisté,
započala již kolem uměleckých děl provozní činnost. Ale ani pečlivé předávání
děl ani vědecké pokusy získat díla z bývalosti zpět nedosáhnou nikdy bytí
díla samotného, nýbrž pouze vzpomínky na ně. I tato vzpomínka může však
ještě dílu poskytnout místo, odkud ono spoluutváří dějiny. Nejvlastnější skutečnost
díla se však uplatní pouze tam, kde se dílo uchovává v pravdě, jež
se děje skrze ně samotné.
Skutečnost díla je v hlavních ry,sech stanovena z bytostného určení toho,
že guo je dílem. Můžeme se nypí znovu vrátit k úvodní otázce: Jak je tornu s tím,
co na díle plyne z povahy věci -a~'Íná dílu zajistit jeho bezprostřední ,skutečnost?
Dospěli jsme k tornu, že nyní již otázku toho, co na díle plyne z povahy věci,
neklademe; neboť pokud se tak ptáme, považujeme dílo zároveň a předem s konečnou
platností za naskýtající S~__,~_ředmět. Tážeme-li se tímto způsobem, ne-~l
- .: ,) (
: .'._ '.. ":C "l.·:, :.'
88
••• -:--~ ~ • • '':''' . , -. - " ' _ " " - _ ' _ " ' - __I - __ r· ~ ",,,,_-~ ,:>,-_ · _,,,,, ·-~,,:;;,,;,,,:,-_ - ___.______ ....... _ ._ _ • •. •._ _. . __ __ .__ .._
i
.,,
,.-i
~.
\
, ..t,
" ,Ce
)
ID.' heidegger , vycházíme z díla, nýbrŽ ze sebe. Vych~íme ze sebe a pntom nenecháváme být
. . _ \. dílem, spíše máme představu předmětu, který v nás má způsobit nějaké stavy.
.J 7 --- To, co na díle, jež považujeme za předmět, vypadá jako to, co plyne
z povahy věci ve smyslu běžných pojmů věci, je však to, co - z díla zakoušeno
- plyne na díle~_'p.Q~ země. Země v dílo ční, neboť dílo jako takové je
bytostně tím, v čem je pravda při díle a pravda je bytostně ouze tak,..?e se
89
. uzpůsobuje v nějaké jsoucí. Na. zemi, jež se ytostne uzavírá, docnazl
však otevřenost otevřena svého nejvyššího odporu ·a tedy i místa svého trvalého
stavu, ve který se musí ustálit tvar. .
Bylo tedy přece zbytečné, že jsme se zabývali otázkou, co na věci plyne
z povahy věci? Nikterak. Ačkoli nelze z toho, co plyne z povahy věci, určovat
to, co plyne z povahy díla, můžeme naopak na základě toho, že víme, co tvoří
dílo dílem, správně vytyčit otázku, co věc činí věcí. Není to maličkost vzhledem
k tomu, že způsoby myšlení běžné odedávna znásilňují to, co- činí věc
věcí, a nastolují takový výklad celku jsoucna, který není náležitým pro pochopení
bytostného určení náčiní ani díla, právě tak jako je slep)rm k původnímu
bytostnému určení pravdy.
K určení toho, co činí věc věcí, nepostačuje zřetel k nositeli vlastností ani
k rozmanitosti smyslově daného v jeho jednotě a vůbec již nestačí zřetel
k mechanismu látka - forma, který je odvozen z toho, co plyne z povahy náJ
činí. Rozhodující hledisko a těžiště výkladu toho~ co na věcech plyne z. povahy
I t věci, se musí zaměřit na přináležitost věci k ze?1j, B4tostné určení země jako
\ toho, co, k ničemu nenutKáno,)e ve svémsebeuzavrenÍ nositelem, ·odhaluje
• __..-se však pouze v tom, že pročnívá svět, a ve zvr~E?,osti oboú;-'"Svár se .ustaJuje
ve tvar díla a skrze dílo se vyjevuje. To~atlonáčiní, že totiž to, co
na náčiní plyne z povahy náčiní, zakoušíme vlastně teprve skrze dílo, platí
i o tom, co činí věc věcí. Protože o tom, co plyne z povahy věci, nevíme nikdy
přímo a víme-li, pak pouze neurčitě, je nám tedy zapotřebí díla, jež zprostředko
vaně ukazuje, že při díle je v bytí díla dílem událost pravdy či rozevření
\~soucna. ----- - ---
---- Rádi bychom konečně namítli, zda potom dílo, má-li podstatně odhalit
to, co plyne z povahy věci, nemusí být uvedeno ve vztah k věcem země, k přírodě,
a to předtím, než je tvořeno a proto, aby mohlo být tvořeno. Jsou přece
známa ona slova Albrechta Diirera, člověka, jenž toto musel vědět: "Umění se
Lzmocní ten, kdo je zná vytrhnouti z přírody, kde umění opravdu vězí." Vytrhnout
znamená zde vynést výraz zhloubi a narýsovat jej (odtud pak rys - 1M)
redisperem na rýsovacím prkně. Přicházíme zároveň s protiotázkou: jak má být
tento výraz vytržen, není-li jako rys, tzn. předem odhalen ve tvůrčím plánu jako
svár mí a řerníry? V přírodě vězí zajisté výraz, míra i mez, a k tomu se pojí
ove nost vytvářet, umění. Právě tak jisté však je, že se toto umění zjevuje
v přírodě teprve skrze dílo, neboť rodem spočívá vdíle.
Usilování o skutečnost díla má připravit půdu pro to, abychom na skutečném
díle nalezli umění i bytostné určení umění. Základy otázky bytostného
určení umění i cesty, která vede k vědění o něm, musejí být teprve znovu
položeny. Odpověď na otázku je jako každá opravdová odpověď pouze nejzazším
vyústěním posledního z dlouhého sledu kroků, jímž otázka postupoVvala.
~ažd~ ?dpověď má účinnost odpovědi pouze potud, pokud svými koře- >ny tkVI v tazam.
Skutečnost díla se nám z toho, že dílo je dílem, nejen dále ozřejmila,
nýbrž zároveň se také podstatně obohatila. Ke skutečnosti, že dílo je tvořeno,
bytostně patří jak tvůrci tak uchovatelé. Je to však dílo, jež tvůrce v jejich bytostném'určení
umožiluje a uchovavatele z bytostného určení sebe jako díla potřebuje.
Je-li dílo zrozeno z umění, pak to znamená, že umění dává ve svém bytostném
určení vyprýštit tomu, co na díle patří bytostně k sobě, tomu, co tvoříti
uchovává. Círn je však umění samo, že o něm právem hovoříme jako o zroqu1
j CI ~ V díle je událost pravdy při díle, a to na způsob díla. B~ostné určení
-1 .umění bylo prot~p~~.cit;~~~anoveno jako učiněnípqlv.qy .c:iílem. Jsme si však
/ v~domI toho: že !oto urč~ní ie:čivcijznačne:Zaprvéypraví: u~ě~í. je ustal.ová.
nIm pravdy, ktera 'se uzpusobuJe, ve tvar. To se deJe v tvorem Jako VY-Jevoť
vání neskrytosti jsoucího. Učinit dílem však zároveň znamená: uvésti to, že
• (něco) je dílem v chod i dění. Děje se to jako uchovávání. Um.~.!!Lje_ _tedy.._ --
.}ttvůrčím uchováváním pravdy v díle. Umě n í, jet e d y stá v á ním a
'. /
. t , ' t\ · t 1.,-1
/~'~~
d ě ním p r a v d y. Vzniká -tedy pravda z ničeho? Vskutku je tomu tak, je-li
ničím míněna pouhá negace jsoucího a představuje-li se přitom jsoucí jako ,to,
co se běžně naskýtá, co se poté skrze fakt díla odhaluje a čím je otřeseno jako
jsoucím, jež je jenom zdánlivě pravdivé. Z toho, co se naskýtá a co je obvyklé,
, jen tím, že se otevřenost, která vzniká ve vrženosti, rozvrhuje. - ,
W
e pravda nikdy nevyvodí. Rozevření otevřel.1a a světlání jsoucího se spíše dějí
Pravda se jako světlina a skryt jsoudho děje tím, že se básní. Veš ke r é ..
umě n 1 le byt o s t n ě b á S.fl ě ním, neboť jeho mocí se ' děje příchod ,
pravdy jsoucího j,ako takového. Bytostným určením umění, jež zahrnuje umělecké
dílo i umělce, je sebeučinění pravdy dílem. Z básnivé bytnosti umění se
děje to, že toto umění odkrývá uprostřed jsoucího otevřené místo, v jehož
Gtevřenosti je vše ,jinak. Působností rozvrhu neskrytosti jsoucího, jež se na nás
vrhá, rozvrhu, ;který se stává dílem, stáva se vše obvyklé a dosavadní skrze
~
~ílO nejsoucím. Toto obvyklé a dosavadní ztratilo schppnost dát a zachovat
~u. Přitom je zvláštní, že dílo nepůsobí nikterak na dosavadní
~ jsouCl prostrednictvím kauzálních souvislostí. Učinek díla nespočívá ~
_ ';~í. Spočívá Lpr:.o,fě~ě neskrytosti jsoucna, , ~. bytí, kter~ se děje z díla.
bO -- Básnění však ňení těkavým osmyslením libovolného ani rozplynutím pouhého
představování a obrazotvornosti v neskutečno. To, co básnění jako
světlinný rozvrh na neskrytosti rozkládá a co proponuje do nárysu tvaru, je ono
otevřeno, jež básnění ponechává, aby se dělo, a to tak, že teprve nyní uprostřed
jsoucího uvádí otevřeno toto jsoucí v lesk a znění. Základní pohled na
bytostné určení díla a na jeho vztah k dění pravdy jsoucího uvádí v pochybnost,
zda postačuje, aby bytostné určení básnění, a to znamená i bytostné
určení básnivého rozvrhu, bylo myšleno z hlediska imaginace a obrazotvornosti.
Bytostné určení básnění, jež jsme nyní zakusili v jeho šíři, nikoli však
proto 'řleúrčitě, necntjeroé zůstaveno jako to, co je hodno tázání, jako to, co je
třeba teprve posoudit.
Je-li yeškeré umění bytostně básněním, pak je třeba architekturu, malířství
i hudbu převést na poesu. lore-n-a:ptostá libovůle. Jistě - pokud uvedené
druhy umění považujeme za odnože umění slovesného - smíme-li tak poesii
označit, neboť to lze snadno špatně vykládat. Poesie je však pouze způsobem lsvětlinného rozvrhování pravdy, tj. básnění v tomto širším smyslu. Slovesné
dílo, jež je básněním v užším slova smyslu, má v umění jako celku stejně význam- "
né postavení.
.-- K tomu, abychom to tak viděli, je zapotřebí pouze pravého pojmu řeči.
~ Běžná představa pokládá řeč za druh sdělení. Řeč slouží k rozmluvě i domluvě,
obecně řečeno k dorozumění. Řeč však není pouze a ani v prvé řadě
fonetickým či písemným výrazem toho, co má být sděleno. Řeč předává zjevné ~1-''- '~- \--
i skryté, jejichž význam není dán teprve slovy a větami, nýbrž především 1
uvádí v otevřeno jsoucí jako jsoucno. Tam, kde řeči bytostně není, jako v bytí
kamene, rostliny a zvířete, není ani otevřenosti jsoucího, a proto ani otevřenosti
nejsoucího ani prázdna.
'-/1 Jsoucí se dostává ke slovu a vyjevení teprve tím, že je ponejprv řeč jmeO
Duje. Toto pojmenování jmenuje jsoucí bytím (tohg.to jsoúcíh~ a to z něho
samého. Takové řečení je rozvržením světlého, V' němž se napovídá, v jaké
podobě vstupuje jsoucí v otevřeno. Rozvržení je vyvoláním vrhu, jímž se neskrytost
uvádí ve jsoucno jako takové. Nápověď rozvrhu odmítá zároveň veškerý
zatuchlý zmatek, v, němž se jsoucí zastírá, v němž uniká.
Řečení, které rozvrhuje, je básněním: .znameWm světa a země, znamením
dějiště jejich sváru a tím i místa veškeré blízkosti i vzdálenosti bohů. Básnění
je znamením neskrytosti jsoucna. Současná řeč je událostí onoho řečení,
v ně~ž národu dějinně vzchází jeho svrr~němž se země uchovává jako ono
uzavřené. Řečení ~rhu je tím, co v přípravě vyslovitelného rodí i nevyslovi--F
telné jako tak6Ve~ Takovým řečením jsou předznamenány pojmy bytostného
určení dějinného národa, tj. jeho přináležitosti ke ~v~dějinám. .
Básnění je tu myšleno v tak širokém smyslu á zároveň v tak niterné, byrostné
jednotě s řečí a slovem, že musíme klást otázku, zda umění ve všech
svých druzích, od architektury až po poesii, vyčerpává bytostné určení básněni.
'
-----------'------ - .' _.._- --,-- ._--, ' -" , --- -,- -, ---",------, _.. ..
90
v' . - .
. ~~S"t~ : .
~. heid.egger Reč sama je bás~m v bytostném smyslu. Poesie, básnění v užším smyslu,
je nejpůvodnějším básněním v bytostném smyslu, neboť řeč je prave .onou _ __
Ludálostí,
v níž se člověku jsoucí jako jsoucno teprve otevícl. Reč není básněním
proto, že je prapoesií, nýbrž -poesie se děje v řeči, neboť řeč uchovává
prabytnost básnění. Architektura a výtvarná umění se naopak dějí vždy již a
vždy jen v otevřenosti znamení a pojmenování. Jsou jí prodchnuty i vedeny.
Zůstávají proto vlastními cestami ·a způsoby, .jak se pravda vpravuje v dílo.
Jsou zvláštním básněním uvnitr svědiny jsoucího, jež se již a nepozorovaně událo
G2
v~. .
:.:- ?Umění jako učinění pravdy dílem je básněním. Básnivé není pouze tvo- ,
ření díla, nýbrž básnivé je právě tak ·i uchovávání díla,~n0l!! _~YJ~'§.!EÚP_l...
způsobem; neboť dílo je jako dílo skutečné pouze tehdy, ~jesmze:-my sami se vytrhneme
ze své všednosti a vstoupíme v to, co dílo rozevřelo, abychom své
. vlastní bytostné určení podrželi v pravdě jsoucího.
Bytostným určením umění je básnění. Bytostným určením básnění je za-
L
kládání pravdy. Zakládání zde chápeme ve trojím smyslu: zakládání jako darování,
zakládání jako položení základů a zakládání jako početí. Skutečné--i'ě
-;rarzakládání pouze v uchovávání. Každému způsobu zakládání odpovídá
tedy způsob uchovávání. Tuto stavbu bytostného určení umění můžeme nyní
ozřejmit pouze několika tahy a i to jen potud, pokud k tomu· předchozí charakteristika
bytostného určení díla poskytuje jistý poukaz.
Učinění pravdy dílem proráží ne-jistým a zároveň ruší jisté i to, co se
za ně považuje. Pravdu, která se vdíle/ rozevírá, nelze z dosavadního ani dovodit
ani odvodit. Dosavadní se ve své výlučné skutečnosti dílem popírá.
Proto nelze to, co zakládá umění, vyvážit ani nahradit tím, co se naskýtá, co
je k dispozici. Zakládání je přebytek, darování.
Básnivý rožVrhPr·~~-dy; je'uŽ v~i:~uj~ d9-......cUla.l~ó ..tvar, není také nikdy
vyveden do prázdna a neurčita. Pravaa Je v díle ~íše přivržen:i příštím
uchovavatelům, tzn. dějinnému lidstvu. To, co je přivrženo, nepřipisuje se
ovšem nikdy libovolně. Rozvrh, jenž je opravdu básnivý, je rozevřením Onoho,
v něž je pobyt - jako dějinné - již vržen. Je to zemí, pro dějinný národ jeho
zemí, základem, který sebe uzavírá, v nějž se pobyt uchyluje se vším tím, čím
již - sobě samému ještě skryt - jest. Je to však jeho svět, jenž působí ze
___- vztahu pobytu k neskrytosti bytí. ·Proto musí být vše, čím je v rozvrhu člověk
nadán, vyzvednuto z uzavřeného základu a na tento základ vlastně postaveno.
Tak se tento základ jako nositel teprve konstituuje.
Veškeré tvoření je čeriiáním, neboť je přinášením v tomto smyslu (přinésti
vodu z pramene). Moderní subjektivismus vykládá ovšem ono tvůrčí
špatně jakoby ve smyslu geniálního výkonu samostatného subjektu. Zakládání
pravdy není založením jenom ve smyslu svobodného darování, nýbrž zároveň
:ve smyslu tohoto zakládajícího zakládání. Básnivý rozvrh vychází z ničeh.Q_
[
v_~Q!!l ohl~9.~_ ~~. _s~~Lci~~~bet:e Jlikdy__z.J;'~I)éhoa dosavaoního. Nevychází
však z ničeho, pokud to, co přivrhuje, je pouze urcěiíirii:-děj irtrréhcqJobytu, jež
samo je v něm předem obsaženo. .
~ Darování a zakládání obsahují v sobě nezprostředkovanost toho, co naL
zýváme počátkem. Tato nezprostředkovanost počátku, zvláštnost skoku z nezprostředkovatelného
nevylučuje nýbrž zahrnuje, že se počátek nejdéle a nenápadně
připravuje. ravý počátek je jako skok vždyck předstihem, jímž se
.Yie. co přichází. ji.L.Qře "onava, 1 yz s "ryte. ocate jlz vs rytu zahrnů/e
konec. Pravý počátek ~v sobt mc zacáfěčnicky primitivního_ Primitivní
je vždy bez budoucnosti, neboť není skokem, který daruje a zakládá, ani
předstihem. Nemůže ze sebe nic dalšího vydat, protože v sobě neobsahuje nic,
než to, v co je polapeno.
Počátek naopak obsahuje vždy nerozevřenou plnost nejistého, tj. boje
s tím, co je jisto. ll.!plg.ijako básn~.~_z~_~lá_dállÍ.m..Ye :řetím smyslu, v~"y~u
I podněcování sváru pravdY:fe zalozením počátku. Vždy, když jsoucí ve svém cel·I·/
"kli vyžiaUfe-"':-jako/souólo samo - nového založení v otevřenost, dosahuje umění .
AI..-).svého •ději~ného bytostného určenT~ za~lá?ání.. V zápa~níII). svvět~ ~e 5.0 .,1
'l -\ :k poprve udalo v Recku. Co se budoucne nazyva bytlm, Qylo_Jako_urcul.!9 ·u~ ,
V lil~ "- ~ ((, v. ""něno..-dHem. Takto rozevřeny-cělěkjsoucna se--potorn. -proměnil ve jsoucí ve r
rtJ- -'-sinyslU'BOhein ,stvořeného. To se událo ve středověku. Počátkem a průběhem !
91 tJ I novověku se toto jsoucí opět proměnilo. Stalo se početně zvládnutelným a prů-
._--------------
_____._..._ . _--...-.--.-.,.. -..- ..--..~ =~ - ..:..-. --- _,": '"7 ": . L..L..... ~ .''" 0''" '.,
ry""......~_._..-.---------'-__o
.-.- .-- ------
I
ii-,
,,
hledným předmětem. Pokaždé se rozevřel nový bytostný svět. Pokaždé se
musela otevřenost jsoucího ustálením pravdy uzpusóbicve -tvar, -ve jsoucno
samo. Pokaždé se udála neskrytost jsoucna. Tato neskrytos~_.§e čiI](pitem, což
dokonává umění. . .__.-.- .:-. --- --_o--.
\
.- Děje-li s.e umění, tj. je-li nějakého počátku, přichází vždy do dějin podnět~
dějiny teprve nebo opět počínají. Dějinami zde nemíníme posloupnost něja~ /
kých, byť sebedůležitějších událostí v čase. V dějinách mizí národ v to, čeho
se vzdal, aby vstoupil v to, co je mu vespol dáno. f\I'\r. .
U.JDění je seb~čin~iIILpraY..Qy díle!!!. V tomto soudu se skrývá bytostná
dvojznačnost, že tOtlZ pravda je současně subjektem i objektem činění. Subjekt
a objekt jsou zde však nepřiměřenými termíny. Brání tomu, abychom toto
dvojznačné bytostné určení myslili, což je úkol, který v toto pojednání již
nepatří. Umění se děje jako básnění. Toto básnění je zakládáním ve trojím
smyslu darování, založ~ a..E....0~átku. Umění jako zakládání je bytostně dějinnym.
- á, že uměnCmá dějiny pouze ve smyslu vnějším, totiž
že se ·také umění vyskytuje v proměně časů vedle mnoha jiného, při tom se
proměňuje a zaniká. Historii tak poskytuje proměnlivou podívanou. Umění je
,dějinami v bytostném smyslu, protože je zakládá.
Umění dává vzejít vpravdě. Umění jako zakládajicí uchovávání ustavuje
skokem pravdu jsoucího v díle. Slovo zrození (Ursprung) znamená něco skokem
ustaviti, uvésti něco zakládajícím skokem--z-pi1vodu-bytostného určeni
v bytí.'
Zrození uměleckého díla, tj. jak tvůrců tak uchovatelů, to znamená dějinné,
ho pobytu národa, je uměním. Je tomu tak proto, že umění je ve svém by\
tostné~o ~rčení ~ozoruhodným způsobem, jak se pravda stává jsouc:
nou, tj . dejinnuu. ._
'- Ptáme se po bytostném určení umění. Proč se tak ptáme? Proto, abychom
se uměli ptát v původnějším smyslu, zda umění je či není v našem dějinném
pobytu zrodem, zda či za jakých podmínek jím může či musí být.
Takové přemítání není s to vynutit ani umění ani jeho stávání. Toto přemýšlivé
vědění je-pro to, aby se umění stávalo, předběžnou přípravou, kterou
nelze obejít. Pouze takové vědění připravuje dílu prostor, tvůrcům cestu, uchovatelům
stanoviště.
V takovém věd~ní, jež může růst pouze pomalu, se rozhoduje, zda umění
může být zrodem;-potom musí být předstihem, nebo zda má zůstat pouze
doplňkem a můžeme je tedy uvést spolu s jevy kultury, jež se staly zvykem.
Jsme v našem pobytu dějinně u zrodu? Víme, tzn. dbáme jeho bytostného
určení? Nebo se ve svém vztahu k umění odvoláváme jen na dané znalosti
minulého?
{Pro toto buď - anebo dané jeho rozhodnutí je dáno neklamné znamenÍ.
H6lderlin, jehož dílo mají Němci teprve ještě zhodnotit, je vyslovil, když
řekl: "Své místo ztěžka opouští to, co bytuje poblíž zrodu." (Die Wanderung IV,
167.)
DOSLOV
Předložené úvahy se týkají záhady umění, záhady, 'jíž je umem samo.
_ , Nečiníme si nárok tuto záhadu rozřešit. Úkol spočívá v tom, abychOm tuto
- ~hadTukv.ikděli·d t' d· b·· kd I v v.. v ,vl V . Vl . h
a r a o . e o y, y se v astne pocma premys et o umenl a ume CIC ,
považuje se ta'kové přemýšlení za estetické uvažovánÍ. Estetika chápe umělecké
dílo jako předmět aicr,'}I]OlC;, smyslového vnímání v širokém {'llova smyslu. Toto
vnímání se dnes nazýv<i prožíváním. Způsob, jak člověk prožívá umění, má objasnit
bytostné určení umění. Prožitek není rozhodujícím zdrojem pouze pro umělecký
požitek, nýbrž zároveň i pro uměleckou tvorbu. Vše je prožitkem. Přece - 92
m.. heidegger snad je prožitek tím prvkem, v .němž umění umírá. Umírání postupuje tak
pomalu, že trvá několik staletí. .
93
. Mluví se ovšem o nesmrtelných dílech umění a o umění jako věčné hodnotě.
Hovoří se o tom oním jazykem, který to se všemi podstatnými věcmi
nebere tak přesně, neboť se obává, že brát věci přesně koneckonců znamená:
myslet. Co dnes vzbuzuje větší strach než myšlení? Má toto mluvení o nesmrtelných
dílech a o věčné hodnotě uměru nejaký vI).itřní obsah a platnost?
Ci jsou to jen pouhé nedomyšlené fráze v době, kdy velké umění i jeho bytostné
určení člověku uniká?
____V nejvýznamnější západoevropské rozvaze o bytostném určení umění nejvýznamnější
proto, že myšlenkově vychází z metafyziky - v Hegelových
"Přednáškách b estetice" jsou tyto věty: _
,Nám již neplatí umění za nejvyšší způsob, jímž si pravda zjednává existenci"
(G. W. F. Hegel, Estetika, Praha I966, sv. I, str. II9). "Je sice možno doufat,
že umění bude stoupat ještě výše a že dosáhne dokonalosti, ale forma umění .
, přestala již být nejvyšší potřebou ducha" (cit. d., str. 120). "V každém z těchto
j l ohledů pro nás umění po stránce svého nejvyššího určení je a zůstává čímsi
! minulým" (cit. d., str. 65).
v Hegelův výrok, obsažený v těchto větách, nelze obejít tím, že se konsta- '
tuje: od doby, kdy se na berlínské universitě naposled - v zimě 1928/29 přednášela
Hegelova Estetika, vznikla, jak jsme viděli, mnohá nová umělecká
díla a mnohé nové umělecké směry. Takovou možnost nechtěl Hegel nikdy
1
popírat. Otázka však zůstává: Je umění stále ještě oním b'y!ostným a nutnim
. ~,jimz se děje Pravda, která rozhoduje o našem Cfějinném pobytu,
nebo tímto způsobem umění již není? Není-li jím však, pak zbývá otázka, proč
tornu tak je. O Hegelově výroku nebylo ještě rozhodnuto; neboť v pozadí tohoto
výroku spočívá západní myšlení od dob Řeků, myšlení, jež odpovídá
pravdě jsoucího, jak se tato pravda již udála. Rozhodne-li se o tomto výroku,
pak z této pravdy jsoucího a přes ni. Do té doby zůstává výrok v platnosti.
Právě proto je však zapotřebí otázky, zda je pravda, kterou výrok vypovídá,
konečné platnosti a co tedy potom, je-li tomu tak.
Otázky, jež nás tu zřetelněji tu náhodou napadají, můžeme položit pouze
I tehdy, jestliže předem uvážíme bytostné určení umění. Pokoušíme se poněkud
/.,.-postoupit tím, že klademe otázku Zrození uměleckébJLdila~ To znamená zaměřit
se u díla na jeho charakter. To, co se zde míní slovem zrození, je myšleno
z bytostného určení pravdy.
Pravda, o níž hovoříme, není totozna s tím, co pod tímto pojmenováním
známe a co se jako kvali_t3_.yiipj~t7_PozQ~E.í_~. vědě, aby se oproti ní odlišilo
krásnO"a dobro, které platí za pojmenování hoanot neteoretické činnosti.
, Pravda je neskrytostí jsoucna jako jsoucího. Pravda je pravdou bytí. Krása
se nevyskytuje vedle té'tOprav-ay.--ciní-li se pravaaaíIem, zjevuje se. ~
vování - jako bytí pravdy v díle a jaKoailo--=-je-"ki~:-Křasno-tak patří
k děňCpravafve vztahu k"'zalibe"rií je' křásň6-'n-eTen relativní, je také pouze
jeho předmětem. Krásno tedy záleží ve formě, ale pouze proto, že se· kdysi
forma zasvětlala z bytí jako jsoucnosti jsoucího. Tehdy se bytí událo jako ÉiOo;.
'IůÉu se převádí v p.opqJI'j. ~úvo},ov jednotný celek p,0PCPr) a UAf}, totiž ~pyov
j e na způsob ÉvÉpyeLU •
Tento způsob přítomnosti se stává actualitas entis actu. Actualitas se stává
skutečností. Skutečnost se stává předmětnostní. Předmětnost se stává prožitkem.
Způsob, jak je pro západní svět jsoucí skutečným, skrývá v sobě zvlášt_ní
splynutí krásy s pravdou. Proměně bytostného určení pravdy odpovídají
dějiny bytostného utčení západního umění. Za předpokladu, 'že metafyzický
'1pojem umění' postihuje bytostné určení umění, nelze toto umění pochopit
z krásy pro krásu ani z prožitku.
p o zná m k a pře k I a dat e I e: Zasvěcenému čtenáři Heideggerova dila není třeba ·
. připomínat, jak obtížné je vyrovnat se alespoň poněkud s překladem Heideggerova textu. .
Překlad, řečeno obměnou Heideggerova výroku, znamená vždy výklad, znamená přeložení
určité zkušenosti myšlení v jiný způsob myšlení, v nějž vchází jiná zkušenost myšlení.
To platí v rovině filosofie, v rovině řeči i v rovině, jež je spjata s osobou překladatele. .
Spíše než o překlad 'v pravém slova smyslu .šio nám tedy o to podniknout první pokus
o převedení Heideggerových úvah o uměleckém díle do české řeči, a shledá-li čtenář, že
•
\
I
i I
i
.. ~
" ,,' 'v tomto ohledu alespoň něco Obst0J!, neouaeme pova:.:ova. ~vuu !JI"'" ........".uv .... J~"""" ••
-vědom:i nedostatků, které při tom plynou jak z doslovnosti, tak z neadekvátnosti zvolených
'pojmů, ;ež jsou u Heideggera v pravém slova smyslu ž i v é, ze značné odlišnosti slovotvorného
charakteru, tedy skladby českých slov, z promítání různých významových rovin
do jednotlivých výrazů atd., V tomto ohledu tu není práce nikdy skončena. (V této sou'vislosti
nás také nemile postihlo, že autorské korektury prvé části překladu nebyly do
textu převedeny, a proto se tu vyskytují v)'razo,vé nesrovnalosti vzhledem k první části.)
Pro zďůvodnění použitých pojmů a výrazů zde není místo. K jejich ustálení by zajisté bylo
7apotřebí širší výměny názorů. Proto na závěr jen několik základních pojmů v českém převodu
(s tím, že některý výraz je volen podle kontextu na př. ve dvojí variantě):
der Ursprung - zrození, zrod (výstižnější by tu asi bylo - početí); die Herkunft - původ;
das Wesen - bytostné určení, bytnost; west - bytostně je; das Dinghafte - to, co plyne
z povahy věci; to, co činí věc věcí; das Werkhatte - to, co plyne z povahy díla; to, co
tvoří dílo dílem; vorhanden sein - naskýtati se; das Zeug - náčiní; das Zeughafte - to,
co plyne z povahy náčiní; das Seiende - jsoucno, jsoucí; die Lichtung - světlina, světlání;
der Riss - výraz, rys; die 'Verborgenheit - skrytost; Sich-ins-W erk-Setzen der Wahrheit
- sebeučinění pravdy dílem; Insichselbststehen des Werkes - niteený stav díla; die Aufstellung
der Welt - ustaveni (konstituování) světa; das Herstellen der Erde - ustrojení
země; das Gezuge - souvztaží.
'Pokračování
:ze strany 39
tisíckrát rezonuje, jak je
to u každé dokonalé veliké
skladby samozřej­
mostÍ.
Kolik čtenářů nad ni
užasne? Kolik se jich o ní
vůbec doví? Z těch pár
poznámek, co možná sem
tam vyjdou po novinách?
Anebo při nejlepším z p~ra
kritika, který - vystra.
šen požadavkem analýzy
a hnán ctižádostí ~~
"at a 7"nani
P:RELOZILA IRENA MICHŇAKOVA
autora - bude psát o válce
a jejích hrdinech, kde
by ,měl spíše přesně vyslo'·
vit, 'co je to dar v podobě
hotového, perfektníh~
díla?
Myslím, že to není . n
má stará symp<;>i ' k jugoslávské
li~rátuře, k jejímu
,,~zJGženému" slo- ",
van Ic('mu rodu, k její zeltosti
a mytické básnivosti,
ke Krležovi, k Andričovi,
co mě nutí k tomuto
poyzdechu nad osudem
některých
knih. Je to . lítOst nad
Kořujícím stavem
ve e obr~ny á' tím i neměním
stvořit si kulturní
atmosféru, v níž by
bylo přirozeněji.
Knihy, jako
l
je (:osičova
Legenda o noži ve výtečném,
v plném slova
', smyslu tVůrčím překladu
Sergeje Machonina, si
o t~říkají snad nejnaléhavěji.
" SIK
, ~
94