Přehled irůrti vysvětlujících ŕrtfľttjmiiitt len
21
Pľehled teorií vysvětlujících kriminalitu žen Veronika Och manová
V obecných kriminologických teoriích se často proti sobě staví biologická vysvetlení kriminality vycházející z genetiky a sociologické teorie čerpající z analýzy podmínek ve společnosti, V teoriích ženské kriminality bylo biologické hledisko dlouhou dobu zdůrazňováno a sociální faktory opomíjeny, v lepším případě jim byla připisována pouze menší důležitost- Tyto klasické kriminologickě teorie ovládaly kriminologícké myšlení více než polovinu 20.století a spojoval je náhled na dichotomii muže a ženy, dané jejich sexualitou, která ženu předurčuje k pasivity, podřízenosti i k menší kriminalitě-
Rodící se sociologické teorie kriminality ženskou kriminalitu opomíjely, maximálně se zabývaly prostitucí a sexuální delikvencí. Proti stereotypnímu vnímání ženské kriminality se posléze zvedla kritika feministické kriminológie, která otevřela otázky vztahu kriminality a emancipace žen, zkoumání hypotéz O rytířskosti systému trestní justice k ženám a v neposlední řadé se zabývala teoriemi odlišné socializace a sociální kontroly jako faktoru, který způsobuje konstautnř nižší kriminalitu žen.
Bíologická perspektiva se vrátila ve druhé vlně v 70. letech dvacátého století a vysvětluje rozdíly v kriminalite mužů a žen pomocí rozdílů v agresi, kolísáním hladin hormonů nebo rozdíly ve fungování mozku. Je přitom zdůrazňováno, že výzkumy agresivity poskytují jedny z nej konzistentnej ších výsledků týkajících se pohlavních rozdílů v chování, a to od drtí předškolního věku až po dospělé- Poukazuje se přitom také na relativně stabilné vyšší míru zločinnosti mužů oproti ženám v různých epochách a na různých místech-1 Existují však také výzkumy dokazující, že ženy projevují agresivitu jiný uň způsoby, odpovídajícími genderovým normám dané kultury.2.
1 Morrison, W. Theoretical criminology: front modernity tů půst modernism, Cavendish Publishing Limited. London 1995, s- 399-
: Je známý výzkum psychologa Bindury ve kterém se déti dívaly na. dospělé modely, jak bijí nafukovací panenku Bobů. Dětem byla nabídnuta moĚnost, aby chování nun delu napodobily. Za normálních podmínek kopali chlapci panenku častěji neš dívky, ale když je experimentátor odměnil za bití panenky, chovala se obr pohlaví stejné agresivně.
Z hlediska psychologických faktorů při vzniku kriminality se upozorňuje na vyšší výskyt disocíální poruchy osobnosti (psychopatie) mezi pachateli a pachatelkami trestných činů. Dá se říci, že to vyplývá již z definice této poruchy: „Lhostejnost ke společenským pravidlům a závazkům, nedostatek citu a chladný nezájem o ostat uí. Velký rozpor mezi chováním a převládajícími sociálními normami. Chování nelze dostatečné ovlivnit zkušeností, včetně trestu. Malá tolerance k zátěži a nízký práh pro agresivní explozi11. Výskyt u žeu v poměru k mužům je udáván uéfeolikanásobné nižší od 1:2 az po 1:7.3 Podle některých autorů vykazuje psychopatie žen jiný profil, než je tomu u mužů.11 Může být způsobeno tím, že ženy, v souladu s rolí, do níž byly socializovány, projevují disocialitu jinak, skrytěji. Ve vězeních je u žen výskyt psychopatie velmi častý a některé výzkumy jej označují jako nejspolehlivěji prediktor recidívy.5
U žen se z psychologických faktorů významně podílí na vzniku kriminality žen alkoholová nebo drogová závislost a také zkušenost se sexuálním zneužíváním* Rada výzkumu prokazuje, že většina vězenkyň byla oběťmi sexuálního nebo psychického zneužívání, pocházelo z násilných rodin nebo má problémy s drogami. Kriminální statistiky podporují tezi závislosti kriminality na společenských podmínkách, zvyšuje se kriminalita mladých nezaměstnaných žen ze znevýhodněného prostředí, které páchají menší přestupky proti majetku jako jsou napr. krádeže a podvody.7
Je důležité sledovat, jaké ženy jsou trestním systémem kriminahzovány. Teorie kríminalizace - tsv. labelling, v jejímž pohledu je kriminalita označení nálepkou devianta, byla původně formulována pro mužské pachatele. Jediná zmínka o ženách se objevuje u Beckera a souvisí s tím, že ženy jsou
3 Prasků, J. a kol. Poruchy osobnosti, Portál, Praha 2003, s. 230-231-
* Reise, S. P., Winkř P. Psychological implications of the psychopathy Q-sort, Journal of Personality Assessment, 1995, číslo 65; Salekin, R. T-, Rogers, R, Sewell. K. Vi. Construction Validity of psychopathy in a Female offender Sampie; A Mullitrait-Muäti Metod EvaJuaiion, The American Jug ma! of Abnormal psychology, 1397, číslo 106.
1 Loucks, A-, Zambie, E. Predictors of recidivism in serious female offenders: Canada research for predictors common to both men and women, Corrections Today, 1899, číslo <J1.
* Bífli, S. Female criminality and gender difference. International Review of Sociology, 2002, číslo 12, a. 38.
7 DeKeseredy. W, S. The Female Offender-: Girls. Women and Crime by Meda Chesney - Lind (book review}, Justice Quarterly, 1999, číslo 16, s- 473-47Ö.
22
Veronika OciiiHanovů
potencionálně ohroženou skupinou, na které může jiná (mocnej šíj aplikovat svá pravidla: „Muži tvoří pravidla pro ženy v naší společnosti-"8 Šmausová8 poukazuje na prospěšnost spojení „feministické společenské teorie", která te-matizuje konstrukci pohlavních roh', a kiirninologické „etiketizační teorie", která upozorňuje na konstruovaný charakter kriminality.
TRADIČNÍ KONCEPCE ŽENSKÉ KRIMINALITY A JEJICH KRITIKA
Jednou z pivních teorií ženské kriminality byla antropologická koncepce rozeného zločince (reo nato). Ve svém rozsáhléni díle Lombroso na základě měření telesných proporcí odsouzených nalezl systém znaků, který kriminálního jedince jednoznačně charakterizuje. Později se spolu se svým žákem Ferrim %rěnoval také charakteristice žen - rozených pachatelek zločinů. Od ostatních nekriminálních žen se rozené pachatelky liší specifickými atavistickými znaky, které pocházejí od primitivních Udí - mezi jinými jsou to např, tmavé krátké vlasy, mohutné čelisti, silné zuby s ostrými špičáky.10
Lombroso charakterizuje též rozenou pachatelku zločinu jako ženu s nias-kulinními rysy - s nedostatkem mateřského instinktu a naopak zesíleným pohlavní pudem, sklonem k tuláckemu životu, zálibám v mužských sportech, náruživostech, v mužské oděvu aj. Tyto vlastnosti, charakteristické pro muže, způsobují ztotožnění žen s muži, činí je vlastně napůl muži. Zeny jsou rozenými zločinci zřídkakdy, pokud už se však žena rozený zločinec vyskytne, je horší než muž, je íakticky monstrem, vyznačuje se větší krutostí, mstivostí, hrabivostí, také větší vitalitou a necitlivostí k bolesti- Kombinuje v sobě ty nejhorší vlastnosti muže i ženy,11
Dalším dílem věnovaným ženské kriminabté bylo dílo Thomase13, který svou teorii dokumentoval na základě příběhů delikventních žen. Ve svém konceptu zdůrazňuje u ženy mateřský instinkt, ale také její emocionalitu
* In Munková, G. Sociální deviace, Karolinum. Praha 2001, s- 116-
9 Šmausová, G, Trestní právo a kriminalita žen, Právník 3-4/1992, S, 266-267.
10 Adler, F., Mueller, G., O., W-, Laufer W-, S. Criminology. McGraw - Hill, USA 1991, s- 64.
11 Lombroso, C., Ferrero, W. Female Offender, Philosophical librarv, New York 1958, s 152.
12 Heidensohn, F. Women and Crime, Maxmilián Press, London 1996, s. U 6-
kled teorií vysvétinjícíck kriminalite ien
a iradonabtu. Kriminalita ženy je důsledek selhání výchovy k mateřské roli a výrazem touhy uniknout či touhy po dobrodružství. Delikvence žen je ztotožňována se sexuální delikvencí a se životem plným promiskuity.
Poliak13 nabízí zcela jiný úhel pohledu. Ženy v jeho pojetí přestávají být emocionální a neracíonální, a stávají se „šedými eminencemi" v pozadí, které pečlivě utajují vlastní trestné činy a zároveň stojí v pozadí trestných činů mužů, protože jejich úloha je muže podněcovat.
Poliak vyslovuje také domněnku o ve skutečnosti vyšším podílu žen na kriminalitě. Tezi o skryté kriminalitě odůvodňuje ženskou schopností schovávat a zatajovat, která je založena biologicky- Žena má narozdíl od muže fyziologickou možnost předstírat při coitu orgasmus. Takové předstírání se projevuje i v jejím sociálním, tedy i delikventním chovám. Také to, že se žena dopouští většiny deliktů ve svém blízkém sociálním okolí, znesnadňuje jejich odkrytí.
Mimoto četné trestné činy žen, i když jsou odhaleny, se nedostanou do kriminálních statistik, protože jsou posuzovány s větší shovívavostí než delikty mužů. Zapříčiňuje to „rytířskost" a ochranný postoj muže k ženě. Tento postoj existuje 2e strany mužské oběti trestného činu stejně jako ze strany orgánů veřejné moci v oblasti práva, jejímiž představiteli jsou především muži.
Poliak opomíjel, že by skrytou kriminalitu mohli páchat ve srovnatelné míře také muži. Ve výzkumech, které pronikají do sféry latentní kriminality, například ve výpovědích o vlastní trestné činnosti (tzv. selfreportech} a výzkumech obětí trestné činnosti, se ukazuje, že \nuži a příslušníci nižších vrstev jsou í v „temném poli", podobně jako v oblasti registrované kriininality, zatíženi trestnou činností více uež ženy a příslušníci vyšších vrstev.1'1
Vášnivá debata se stále točí kolem otázky, zda galantnost nebo rytířskost orgánů činných v trestním řízem nějakým způsobem skutečné existuje. Box15 poznamenává, že ženy mají větší šanci být prezentovány v oficiálních statistikách jako pachatelky trestných činů právě kvůli menšímu počtu, ve
Válková, J. Kriminalita žen. Institut pro kriminologií a sociální prevenci, Praha. 15)93, s. 37.
Kaiser in Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologje, Eurolex Bohemia, Praha 2001, s- 42-43.
11 In Morrison, W. TheoreLical cinúninology: from modernity to post modernism, Cavendish Publishing Limited, London 1995, s- 390-
24
Veronika Ochmanová
Přehled teorií vysvětlujících kriminalitu žen
i!;-,
kterém se trestných činů dopouštějí. V současnostije podle Chesneyové-Lindové16 na ženy zaostřeno tolik pozornosti, že jim to přináší v této oblasti nevítanou rovnost, vyjádřenou postojem: „Chtěly rovnoprávnost, mají ji mít." t
Rytířskost mužů k ženám se podle Poliaka realizuje ve všech stádiích trestního řízení. Nej vetší pozornost je vsak zaměřena na rozhodování soudců. Výzkumy ukázaly, že je třeba vidět faktor pohlaví v kontextu dalších proměnných. Podle Smartové17 to nejsou ženy v systému trestní justice obecně, se kterými by bylo jednáno privilegovaně, ale ženy, které ukazují svou genderovou roh a prezentují se jako úspěšné manželky a matky. Soudy ve svých rozhodnutích nezohledňují ženu, ale jsou motivovány péci o rodinu a děti. Tento fenomén zkoumala a popsala Dalyová18, hovoří v tomto smyslu o prorodinně zaujaté justici. Soudci naopak nemají nejmenší zájem cokoli „odpouštět" ženě, která je svobodná, nepřátelská k autoritám, bere drogy nebo je alkoholička. Tady naopak sahají k ještě přísnějším trestům. Heidensohnová19 píše, že ženy jsou tak trestané dvakrát: jednou za porušení zákona, jednou za porušení genderových norem
Podle Šmausové zastává většina soudců názor, že ženy patří do domácnosti a k dětem - a ne do vezení - a k tomu mají soudci při výměre trestu tendenci rytířsky přihlédnout. „U zaměstnaných žen se nepokládá za nepostradatelný jejich výkon v povolaní, nýbrž jejich funkce reprodukční, zvláště ve vztahu k dětem. Se ženami pred trestním soudem tudíž zachází přednostně, stejně jako s obžalovanými muži, kteří pracují. Naopak na přísnější potrestání mají šanci ženy, které propadly jako matky, a muži se špatným poměrem k práci.
lfl In Renaetti, C, Curau, D. Ženy, muži a společnost, Karolinum, Praha 2003, s. 34. lí In Morrison, W. Theoretical criminology: from modernity to post modernism. Cavendish Publishing Limited, London 1995, s. 393.
18 In Renzetti, C. M., Curan, D. Ženy, muži a společnost. Karolinum, Praha 2003, s 343-
19 In Munková, O. Sociálni deviace. Karolinum, Praha 2001, s. 121.
J0 Sniausová, G. Trestní právo a kriminalita žen, Právník 3-4/1992, s. 269.
SOCIOLOGICKÉ TEORIE A JEJICH KRITIKA
Vlivné sociologické koncepce, které vznikaly od 30. do 60. let 20. století v Americe, především tzv. chicagská škola, se zaměřily na zkoumání mužských gangů, Heidensohnová toto období charakterizuje jako období jisté romantické idealizace až heroizace delikventa, který představuje ideál mužnosti.21
Oakleyová tvrdí, že na základe Cohenových analýz mužských gangů lze říci, že kriminalita souvisí s maskulinitou. Obě motivují ke stejným druhům činnosti. Ideál mužství v sobě totiž ma mnoho faktorů figurujících u trestné činností - např. demonstraci fyzické síly, jistou formu agresivity, viditelné „prokazovaní" úspěchu, ať už legálního či nelegálního.11
EMANCIPAČNÍ TEORIE A JEJICH KRITIKA
V roce 1975 vychází dvě práce ženských autorek „Sestry ve zločinu. Vzestup nového ženského delikventa" od Adlerove a „Žena a zločin" od Simonové. Ústředním sdělením obou knih je, že se kriminalita žen začala promenovat, a to jak co do počtu spáchaných trestných činů. tak i do povahy páchaných trestných činů. Ženy se tedy dopouštějí více trestných činů než dříve, a také se více angažují v trestných činech vyhrazených dříve pouze mužům. Obě autorky to interpretovaly jako logický důsledek hnutí za emancipaci žen. Adlerova se domnívala, že až ženy dosáhnou kompletní nezávislosti na tradičních sociálních rolích, stanou se agresivnějšími, podnikavějšími a maskulinmmi. Tyto ženy si potom osvojí mužské vzorce chování i v oblasti zločinu.M
Při kritice emancipačních teorií bylo upozorňováno na to, že vytvářejí ovzduší morální paniky a ospravedlňují strach z emancipace.24
Z jiné perspektivy kritizoval emancipační teorii Steffensmeier, když poukazoval na skutečnost, že ačkoliv se velikost nárůstu ženské kriminality
1 Heidensohn. F. Warnen and Crime, Maxmilián Press, London 1996, s. 141. f? Oakleyová, A. Pohlaví, gender a společnost, Portál, Praha 2000, s. 51, 13 In Renzetti, C. M-, Curan, D. Ženy. muži a společnost. Karolinum, Praha 2003, s- 327-
™ Heidensohn, F. Women and Crime, Maxmilián Press, London 1996, s. 150.
26
Ven/nika OcAm&iwva
Pfehted teorií vysvětlujících krirftitialita žeň
27
jeví impozantně v procentuálním vyčíslení, není tornu tak v absolutních číslech. Nová ženská kriminalita je podle ného spise sociálním zaměřeni, než empiricky podloženou realitou.25
Míra ženského zločinu vzrostla, ale jen ve své nenásilné, nepříliš závažné majetkové části. Tradiční vzory ženského 2ločinu zůstaly stejné, složení vzorku odsouzených žen se 2a posledních několik desítek let nezměnilo. Zvýšená míra inenších majetkových deliktů u žen podle některých autorů jen potvrzuje, že ženy jsou stále ekonomicky znevýhodněné.™
Pachatelky trestných Činů samotné, které by měly být nositelkami emancipace, se spíše potýkají s omezenými možnostmi samostatné obživy, nes aby využívaly rozšířených práv a příležitostí vydobytých ženským hnutím.27
TEORIE SOCIÁLNÍ KONTROLY A ODLIŠNÉ SOCIALIZACE
Sociální kontrola se v nejobecnější rovině vztahuje k udržení řádu. pravidel a stability sociálního útvaru.28 Univerzálním kulturním prostředkem k zajištění kontroly chování a myšlení členů společnosti je proces socializace, který směruje k tomu, aby každý přijal za své hodnoty ve společnosti uznávané - a jim odpovídající systém sociálních norem a vzorců chování.28
Dívky jsou vychovávány jinak než chlapci, jsou socializovány do feminin-ní role. Podle Rettinga a Passamanicka30 se chlapci musejí umět prosadit a získat vedoucí postavení, zatímco dívky jsou vedeny k k toleranci a altruismu.
Ve vztahu ženské kriminality, teorií socializace a sociální kontroly dospělí Hagan, Simpson a Gillřs31 k záveru, že ženy jsou „presocializované'\ Vychá-
í5 Iu Morrison, W- Theoretical criminology: from modernity to post modernism, Cavendish Publishing Limited, London 1995, s. 391,
w Adler, F., Mueller. G,, O.. W., Laufer W., S. Criminology, McGraw - Hill, USA 1091, s. 45.
iT Reiuselti, C. M., Curan, D, Ženy, muži a společnost, Karolinum, Praha 2003, s. 333. M Urbanová, M. Sociální kontrola a právo, Masarykova univerzita, Brno 2003, s. 8, w Urbanová, M. Sociální kontrola a právo, Masarykova univerzita, Brno 2003, B. 45-M In Válková, J. Kriminalita žen, Institut pro kriminológií a sociální prevenci, Praha 1993, s. 36.
35 Morrison, W. Theoretical cimininology: from modernity to post, modernism, Cavendish Publishing Limited, London 1995, 5- 402-
zejí přitom z klasického dělení společnosti v kapitalismu na sféru veřejnou, sféru produkce, dominovanou muži a sféru soukromou, sféru spotřeby, která je vyhrazena ženám. Jako trh práce je i zločin sexuálně stratifikován a zařazen do veřejné sféry vyhrazené mužům, ženy jsou omezovány ve vstupu do veřejné sféry nástroji sociální kontroly, a je jim tedy znesnadněna participace ve světě práce i ve světě zločinu.
Ženy nejsou v jejich pohledu jen objekty sociální kontroly, nýbrž i jejími nástroji. Matky jsou těmi prvními, kdo provádí socializaci. Kontrolují své děti, a to dcery více než své syny, a tím na ně přenášejí omezený přístup k verejné sféře, kterým jim byl také odepřen.
Socializaci a kontrolu nej bližším okolím můžeme označit jako sociální kontrolu neformální. Nástrojem formální sociální kontroly jsou společenské instituce, a zvláště pak právo. Podle Šmausové31 se ženy chovají stejně de-viantně jako muži, ale ne všechny deviace jsou předmětem trestního práva. Ženy i přes svou jim stále připisovanou pasivitu by se mohly chovat kriminálně, kdyby si to trestní právo „usmyslelo" - bylo by možné kriminalizovat například nesprávné stravování v domácnosti.
Podle Johnsona33 vyplývá nízká míra ženské delikvence z toho, že byly dívky více kontrolovány svými rodiči, a v důsledku toho také méně ovlivněny stykem s delikventními vrstevníky. AkersM poukazuje ještě na další bariéry ve vstupu žen do světa zločinu, které vytvářejí stereotypy fungování delikventních skupin v něm působících, „Organizovaný zločin není zaměstnavatelem, který by poskytoval rovné příležitosti." Například italská mafie proslula svou tradiční patriarchální strukturu. Mafie je „exkluzivní pouto mezi muži založené na tajemství a násilí".**
Hagan ve svých pozdějších analýzách také očekával se snížeiiím počtu patriarchálních rodin a se zvýšením počtu pracujících žen odpovídající vzrůst ženské kriminality, který by tak vlastně potvrdil teorii korelace emancipace a vzestupu kriminality žen. Přes společenské změny v postavení žen zkonstatoval, že „ženy stale zůstávají odlišné svou nízkou mírou kriminality a nižší
S1 Šmausová, G. Trestní právo 6 kriminalita žen. Právník, 1992, číslo 3-4, s. 266-267. M In Morrison, W. Theoretical cimininology: from modernity to post modernistu, Ca-
vendish Publishing Limited, London 1995, s. 404. 34 In Morrison, W. Theoretical cimininology; from modernity to post modernism, Ca-
vendish Publishing Limited, London 1995, s. 404-
Bissi, S. Female criminality and gender difFerence, International Review of Sociology, 2002, číslo 12, s. 35-
28 Veronika Ochmanová
mírou zapojení do vážnějších trestných činů. Emancipované ženy se obvykle neobrací na dráhu zločinu'1.38
Zdi se tedy, že teorie emancipace neposkytuje dostatečná vysvětlení ženské kriminality. Podnětné přístupy můžeme spatřovat v teorií sociální1 kontroly a rozdílné socializace mužů a žen (tzv. gender socializace), je však vždy třeba zkoumat problém v celé jeho komplexnosti a překonávat omezení jediné, byť sebelepší teorie.
SUMMARY
The overview of theories explaining female criminality
Among the theories of criminality two opposite approaches can be recognized. The first biologically based on genetics and the second sociologically based on social conditions. Especially theories of female criminality had been dominated by the biological perspective for a long time. Social factors had been passed by, in a better case they were found less important for an explanation of female behaviour.
Sociology of deviance had focused on male debquency, especially on gangs. Heidensohn notices perceiving a male delinquent like a rebel or a romantic hero. Criminality in this point of view equals an ideal of masculinity. In great sociologist theories women were marginalized, only prostitution received particular interest.
The feminist's criticism of mainstream in criminology has opened new important topics such as a liberation hypotesis, a task of chivalrious treatment of women in criminal justice system and the theories of different socialization and social control.
The socialization and social control theories can provide quite sufficient explanation of differences in behaviour of both sexes. Nevertheless I think that searching criminality should be based on multi-factorial analysis overcoming limitations of any single theory.
Právní postoje a hodnotové orientace delikvent nich žen
Miloš Večera
1, ZAMĚŘENÍ VÝZKUMNÉHO PROJEKTU
Zaměření výzkumného projektu „Právní postoje a hodnotové orientace delikventních žen", realizovaného v rámci grantového úkolu GA ČR na katedře právní teorie Právnické fakulty MU v Brně, vychází ze zásadní role právního vědomí a hodnotových orientací adresátů práva v procesu jejich právního rozhodování a následného dodržení resp. porušení práva.1 Vedle právního vědomí, zahrnujícího úroveň právní informovanosti a mínění a postoje vztažené k právu jako oblasti společenského života, tedy nejen k právním normám a povinnostem z nich vycházejících, ale i k činnosti institucí apbkujících právo, kvalitě legislativní činnosti, stavu právní komunikace, realizovaným právním vztahům apod., se v systému zaměrenosti člověka (jeho motivačním systému) projevuje významně i aktuální hodnotové zaměření člověka (hodnotový žebříček) a jeho zakotvený hodnotový systém (dlouhodobá hodnotová orientace). Ve vztahu k problematice právního (resp. protiprávního) jednání a jeho motivaci u delikventních žen se proto výzkumný projekt zaměřil jednak na problematiku jejich hodnotového žebříčku a dlouhodobých hodnotových orientací a na jimi zastávané postoje k právu.
8. HODNOTY A POSTOJE JAKO ZÁKLADNÍ SLOŽKY LIDSKÉ MOTIVACE
Mechanismus lidské motivace plní nejen funkcí energetizující, ale i funkci regulační, tedy směrování lidského chování. K základním hnacím momeu-
Bissi, S- Female criminality and gender difference. International Review of Sociology, 2002, ŕíslo 12, s. 34.
1 Podgorecki, A. Public Opinion on Law. In Podgorecki, A. (ed.) Knowledge and Opinion about Law. Loudon; Martin Robertson, 1973, s- 65-100-