Hana Maníkova PROMĚNA ROLÍ MUŽE A ŽENY V RODINĚ ÚVOD Pojmy pohlaví (sex) a rod (gender) nejsou synonyma, i když spolu úzce souvisejí. Mluvíme-li o sexuálne íi, ;edy biologie kých rozdílech, rozlišujeme mezi samčím a samicím. Pokod porovná várna obsah vzdálenosti samti/samiči v různé m čase, v řízných kulturách, pak zjišťujeme, že je víceméně konštantní, univerzálni. Zkou-méme-li obsad lertderovjfdi rozdílí, pak mluvíme o mužském a ženském a zjístu-jeme, že obsah vzdálenosti mužsky/ženský je determinován kulturně a je vysoce variabilní, (srv. flilton - Bonnett a d.. 19821 Zatímco poiem pohlaví je vymezen biologicky a jeho obsah se nemíní v závislosti na čase či místě působení, pojem gender vyjadřuje skutečnost, že sociální role a atributy, jež slouží jako znak sociálních dimenzí rodové identity, jsou suciálními konstrukty. Pojem gender vyjadřuje mnohdy velmi rozdlné názory na poměřené {očekávané a akceptovatelné) ebování mužů a žen, diferencované jak z hlediska prostorového, tak Časového. S odlišnými nároky, předpisy na roli muže a ženy se setkáváme nejen mezi odlišnými společnostmi a kulturami, ale i mezi odlišnými sociálními skupinami uvnitŕ společnosti - at již v temže čase či v různých historických obdobích. V této souvislosti se vynořuje otázka, zda je role muže a ženy konstruováno pouze biologicky či pouze sociálne, eventuálne do jaké míry je dána biologicky a do jaké míry sociálně? Stoupenci biologického determinismu, teoretici lidské přirozenosti dokazují, že rozdílné role mužu a žen jsou přirozené, a jsou tedy determinovány vrozenými biologickými vlastnostmi. Podle nich je tato přirozenost realitou nevy-hnutelnou :i nezmiň: telnou noto dokonce žádoucí, urozenou úlohoi žer v je re:; děti e pečovat o ně, starat se o rod ir r ý „krb" ížena je chápána jen v roli manželky, matky, pečovatelky a vychovatelky]. muži-otci je z tohoto zorného úhlu vymezena role ochránce a živitele. Ze základních biologických, tj. fyziologických a psychologických rozdílů se odvozuje přirozenost dělby práce, rozdělení práce na mužské a ženské. Podle tohoto přístupu existuje přirozená tendence, založená na biologické podstatě člověka, a to podří-íierii se žen mužům a vlády múzu nad řenann. 1 tohoto zorného úhlu je role ženy spojována výlučně se sférou rodiny. Žena je zde nenahraditelná a nezastupitelná ve své rodičovské rolí matky, má primární odpovědnost za intimní a nepřetržitou péči o dítě a domácnost. FHOlVSrMA. FCILl MUÍE A 2etmy V RO 59 v Kdyby však „biologická" determinovalo, striktně zapříčiňovalo „sociálni", pak by pravděpodobně reexistovala takové variabilita obsahů sociálních rolí a taková rozdílnost v pojímáni obsahů ženské a mužské práce. Sara DdamoritDvá ve své práci [19801 tvrdí: „...větaina rysů spoíovaných s mužem a ženou ie původu kulturního, i když většině lidí věří. že jde o rozdíly p ň rozené [to jest biologické)", Muiskost a žen-skost a role vážící se k nim jsou v prvé řadé konstruovány sociálně. Kdyby hylu odvozeny biologicky., pak by byl nadbytečný proces socializace i proces sociální kontroly. Padle sociologického přístupu nikoli příroda, ale proces socializace určuje rozdíly v chování oboj pohlaví. Rozdíly mezi muži a ženami uvnitř kultury jsou závislé především na odlišném způsobí', jakým společnost zachází s chlapci a muži na jedné straně a dívkami a ženami na straně druhé. tj. na odlišné socializaci příslušníků Dbuu pohlaví. Výzkumy kulturních antropologů jsou dokladem toho, že s výjimkou válčeni a výroby zbraní [i když v moderní společnosti již i tyto činnosti vykonávají ženy), prace vykonávané v některých kulturách jen muži či jen ženami jsou v jiných kulturách vykonávány □řsljšiky pohlaví opačného. Dělba práce se v různých částech světa značně liší, přestože lidská přirozenost je podle biologů a biosociologú neměnná. Klíčovým momentem „nerovnosti" v dělbě práce nejsou tedy v prvé řadě rozdílné či odlišné schopnosti mužů £ žen (chlapců a ď've<), ale rozdílné „ohodnoceni" práce vykonávané muži e ženami (chlapci a dívkami], roz-dílný společenský stacus přiznaný „ženské" a „mužská" práci. A tak podle sociálního konstruktivismu biologické rozdíly nejsou důležité v determinování sociálních roh'. Tyto role jsou podmíněny genderově, jsou tedy sociálne konstruovanou kategorií, [srv. Lorber - Farreh. 19911. Tento pahíed odlišný od pohledu biologického je pohledem většiny kulturních antropologů a sociologů. Vlezi oběne krajními póly se nacházejí umírněnější stoupenci obou skupin. Svébytnou skupinu tvoři vědci hledající „zlatou střední easti" mezi vlivy příredy a kultury, mezi determinací biologickou a společenskou kteří si rovněž kladou otázky: „do jaké míry mohou lidé sami sebe měnit", „do jaké míry je nerovnost mezi mužem a ženou výsledkem působení biologického faktoru a do jaké míry je společenským produktem", .do jaké míry je tato nerovnost změnitelná?". Tito teoretici sice připouštějí existenci biologické .nestejncsti", .jinakosti", ale zároveň poukazují na to, že ta ještě sama o sobě nemusí nutně implikovat společenskou nerovnost. Stoupenci „středu" smiřuj1 na první pohled zdánlivé nesmiřitelné. Biologicky do jisté míry determinované společenské role muže a ženy jsou v jejich pojetí chápány jako komplementární. Z toho vyvozují závěr, že není nutné měnit v prvé řadě sociální role, resp. jejich obsahy, ale hodnotový systém společnosti, Ocenění ženské role a ženské práce by tedy podle meh mělo vycházet z nezaměnitelného a zvláštního významu, jež maji pro udržení existence života nejen biologického, ale i sociálni c Příkladem tohoto typu uvažování je ekofeminismus. kladoucí důraz na hodnotu života a s ní spojenou hodnotu mateřství, Žena ie vysoce hodnocena zato, že je matkou, dárkyní života. Ekofeminismus respektuje přírodu, nebot příroda je nutnou podmínkou lidské existence a lidského živote vůbec. Odmítá svět pos:avený na mužských hodnotí cii r a moci í našili predstavovénýcn predevš'm ve kani, odmítá rigidrí. hierarchi-zovanou a autoritářskou strukturu společnosti. Proti tomuto světu staví svět ženských hodnot - hodnoty spolupráce, partnerství a odpovědnosti. Struktura tohoto světa je horizontálnější, nebot v partnerských modelech zde uplatňovaných existuje menši tendence k vysokému stupni hierarchizace a autority, které jsou příznačné právě prD mužsky konstruovaný svět [srv. rapř. Eisle~ová, 1390,1995). Bez ohledu na to, zda je příčina dominance viděna jako mající svůj původ v přírodě či ve společnosti, faktem zůstává, že ve většině společností mají muži. aí jz jejich rod-gender charakterizuje cokoli více moci a autority Mi lany. V praxi to znamená, že muži a ženy nejsou pouze jiní, odlišní, ale jsou ve vztahu subordinace a dominance. Tato struktura subordinace ie nazývané patriarchát Pojem patriarchát v sobě tedy zahrnuje hierarchii sociálních vztahů a institucí, v nichž a prostřednictvím nichž mohou muži dominovat nad ženemi. Dělba prace podle pohlaví zuny v období vzniku moderní společnosti znevýhodňuje, a to I'm. ze muži je určEno místo ve veřejné sféře - tj. ve sféře placené práce, placeného zaměstnání či podnikání, ve sféře veřejné angažovanosti, zatímco ženě je vyhrazeno místo ve sféře soukromé - tedy v rodině, v domácnosti, ve sféře práce neplacené. Tím. že muž je jediným, kdo vydělává, prohlubuje se závislost ženy ne muži. Kromě psychologické závislosti se vytváří nový druh závislosti ženy na muži, a to závislost ekonomická. (Srv. definici muže coby „hlavy rodiny* v zákoně z dob Rakouska-Uherska, který platil až do r, 1348, kdy byl institut „hlavy rodiny" novým zákonem o rodině odstraněn. Teprve tímto aktem byli oba manželé formálně zrovnoprávněni. Byla odstraněna formální překážka možného rovného postavení mezi manžely a vytvořen formální předpoklad pro skutečně partnerské soužití mezi mužem a ženou v rodině.] Česká rodina na poCAtku sd. let a role mužľj a žen v ní Moderní společnost je plná dynamismu, A tak se v průběhu jejího vývoje ženám postupně otevírá prostor pro seberealizaci i mimo rodinu. Muž je naopak stéle více a častěji „vtahován" do soukromé instituce rodiny, aby zde plnil, anebo se alespoň spolupodílel na plnění některých rolí, jež byly dříve vyhrazeny pouze ženám. Tradiční komplementarita rolí uvnitř rodiny je v moderní společnosti postupně narušována. V každodenním životě to znamená, že role muže a ženy jsou v zásadě stále uice zastupitelně, zaméafalaé a neměl by existovat ostrý předěl mezi mužskou a ženskou práci v rámci domácnosti, PROMĚNA BOLl MU2É A ŽÉI-JY V Jaký dapad má fakt, že žena pracuje, na rodinu; |ak je vnímaná žena v roli pracující' matky ženami samotnými a iak je naopak vnímána jejich mužskými protějšky; jak dokáží ženy skloubit práci a rodinu? K jaké prameně rote muž^ dochází ľ vnitř rodiny? Od-p o věd: na tyto otázky nám mohou poskytnout výsledky některých výzkumů prove-doných v Sociologickém ústavu v rozmezí let 19341995. V následující Wíhpe c u d č ne vychá zet i výzkum ú. \ a) „RODINA 1994 - sociologLcký výzkum sodálních podmínek české rodiny"1, který prohéhl v rámci dlouhodobého výzkumného programu ISSP V České republice byl realizován v zéfí 1994 na reprezentativním vzorku 1024 respondentů. b) „Pracojící žena a rodina". Výzkum byl uskutečněn v České republice v rámci programu IREX v 6erv n u 1995 na vzorku 620 žen. c) „Ženy a muži na trhu práce", který byl proveden v rámci projektu „Postavení ženské pracovní sily na trhu práce i mimo nej" (Grantová . agentura Ďeské republiky, 6. grantu 403/94/16911 na podzim roku 1995 na reprezentsťvním vzorku 987 respordentú. NÁZORY NA POSTAVENÍ AHOU MÚZE A ŽENY V RODINĚ Ve výzkumu „Rodina 1994 - sociologický výzkum sociálních podmínek české rodiny" bylo zjišťována, jak citlivá vnímají lidé změnu role zeny v rodině a dopady této zmeny. Príklon či odklon oo výroků, které byly vyjádřením jednak tradičního, jednak moderního pojetí obsahu role ženy v rodině i mimo ni, znamenají príklon čí odklon od dvou zakiadnich modelů. V prvním modelu je žena pevne zakomponována do rodiny a je|í h;erarchie hodnot začíná a končí rodinou a dětmi. Jde tedy o klasické tradiční chápání rodiny a rofí v ní. Pro zjednodušení nazveme tento model modelem T. Ve druhém modelu je žena reprezentována jako zaměstnaná, resp, pracující matka, kde výkon jejího povolání intervenuje výrazně dc sociálního statutu nejen ženy samotné, ale rodiny jakožto celku. A tak tento model nazveme modelem M Podívejme se nyní blíže na jednotlivé výroky a odpovědi na ně. A Pracující matka múza svému dítěti poskytovat stejnou lesku a jistotu jako matka, které není zaměstnaná. B fľadškoini dítě pracující matky pravděpodobně strádá. C Je-iížena zaměstnána os celý úvazek, rodina dm v zásadě trpí. B Nic proti zaměstnáni, ale většina žen stejně touží po domově a dětech. E Být ženou v domácnosti uspokojuje stejně jako pracovat v zaměstnán/'. F Zaměstnáni je pro ženu najlepší způsob, jak být nezávislou. C většina žen dnes musí pracovat, aby mohly finančně zanezpečit svou rodinu. MARlKOVA Odpovedi aoo j výroků A, F a ne u výroků B, Cf D, E, signalizují příklon k modelu M Opak pák příklon k modelu T. Výrok G je poněkud problematický, neboť, kladná odpověď na né| sice povyšuje fenu do role spolužŕvitele rodiny, na straně druhé však redukuje problém zaměstnanosti Ženy pouze na finanční rovinu, od blíží od skutečnosti, že do výkonu profese se promítá i potřeba seberealizace ženy. Výrok múze navodit dojem, že práce je nutné zlo. nutná jen a nouze pře to. auy by zajištěn určitý materiální standard rodiny. Z dalšího rozboru bude zřejmé. íe kladna odpoved na tento výrok je projevem spise pragmatického než liberálního způsobu myšleni, proto kladoou odpověď na nej budeme považovat za příklon k modelu T. model T model IU A_______NE B.........ANO G.........ANO O.........ANO E.........ANO F.........NE 6.........ANO A™......ANO B..........Ní C..........NE O NE E..........NE F..........ANO G..........NE Statistická závislost na znaku pohlaví by la prokázána u všech výroků kromě výroků B d C Padb názoru nadpoloviční většiny žen může pracující matka Doskytovat svému dítěti stejnou lásku a jistotu jeto matka, která není zamestnaná (A) a pře zhruba stejná velkou část žen ;e zaměstnání pro ženu nejlepší způsob, jak být nezávisí o v IF). Více než 50 % žen NSMklaif s výrokem (E), že týt ženou v domácností uspokojuje stejně jako pracovat v zaměstnání. \r. .rdii.iŕ , ľ ..v 'ki. A, í r. f :-.\\ 'li/ii |Kv A: n a d polnkfi cn i rast zen a více ner IQ ° q míliů akceptuje ;e svých názorech madel M. A;šč k interpretace sa zač nekomplikovat v okamžiku, krty přejdeme k analýze daBich ví ruku Pokud by totiž názory této části žen a mužů byly konzistentní, museí; by >i případě odpovědí na další výroky volit tito dotázáni variantu ne. Že tomu tak není. bude zřejmé z dalšäio textu. Veta' procento žen (61,4 %) než mužů (57,3 %) souhlasilo dokonce s výrokem B - nic proti &městflénf, efe většina zen stejně'touš'po domověa dětech a s výrokem 6- většina žen dnes musí pracovat, aby mohly finančnězabezpečit svou rodinu (93,2 % Žen a 89,2 % mužů). Tento poslední výrok nejvíce oslabuje počet těch. kteří jsou nakloněni akceptovat model H, v němž má žena pravo na svou seberealizací prostřednictvím práce, kde výkon povolání není vnvnán jen jako finanční nutnost. Z uvedených dat je zřeme že příklon k oběma astým modelům podle pohlaví není jeťnonučný. V určitém směru jsou lidé schopní akceptovat atributy moderního tyou rodiny, v jiném nikoli. Do odpovědí na jednotlivé výroky kromě znaku pohlaví silně intervenují i další sociální charakteristiky jako je věk, vzdělání a sociální Dostavení. PPQMřMU ROL: ryU±= A ÍBJY V R K tradičnímu modelu se častěji přikláněli lidé 58 základním a nižším šeredním vzděláním, vyučení, lidé starší (obvykle rud 60 let výše), fdé ovdovělí a nepatrně častěji muži než Ženy. Moderní model je více akceptovatelný pro žen/, lidi mláděti větových ročníků (obvykle do 30 let věku, v některých případech i do 45 let), lidi se všeobecným středním vzdělá-r ti i ruUoňunýr u .iku-ČLiýfi^scoŠKc = gendem". ki Sborník překladů z evropské samerické feministické sociologie- W Praha: Sociologický ústav AV ČR (19B5) 1932. tirtií, R. F. .Household and Family in Ttieory on Inequality". In A5P,. No. 2. Apnl 1386. Vol. 51. Oelamnnt, S. &gx ifoies sr,