Sylabus PSY 124 – PSYCHOLOGIE HANDICAPU Podzimní semestr 2014 Výuka ve čtvrtek 8:00 - 9:40, posluchárna U34, FSS, Joštova 10, Brno Garant: Jan Vančura, vancurahonza@gmail.com Nabízené pojetí předmětu Psychologie handicapu vychází převážně z perspektivy sociální psychologie. Tento pohled na život člověka s postižením umožňuje určitá zobecnění v rámci různorodých kategorií, pro které je pojem handicap využíván. Základními zpracovávanými tématy jsou zapojení člověka s postižením do společnosti, adaptace rodiny na postižení dítěte, adaptace na handicap v životě jednotlivce a post-traumatický růst (pozitivní změny v důsledku čelení nepříznivé zkušenosti). Exkurze v průběhu semestru zprostředkovávají studentům kontakt s lidmi s postižením, umožňují letmý pohled na prostředí různých institucí, ale především by měly studentům umožnit osobní zkušenost – konfrontaci vlastních prožitků v daném kontextu. Cílem předmětu je zprostředkovat absolventům poznatky a zkušenosti ze specifické oblasti handicapu, které mohou využít pro svoji budoucí odbornou práci. 1. Pozvání do Psychologie handicapu (2.10.) Organizace předmětu Možnosti kurzu. Představení spolupracovníků a obsah přednášek, organizace semestru a exkurzí, očekávání studentů. Seminární práce a požadavky pro absolvování kurzu. Hledání vztahu k lidem s postižením Handicap a možnosti zobecnění. Přínos zkušenosti s nemocí, limity, handicapy. Obvyklé stereotypy a předsudky v oblasti handicapu. Korektnost jazyka a postoje. Člověk s postižením vs. postižený. Důvody přijetí a odmítnutí odlišnosti. Vybrané postoje: ambivalence, strach, soucit. Role postiženého, role oběti. Cesta k překračování stereotypů. Repková, K. (1999). Pojem zdravotné postihnutie v životnej skúsenosti ludí. Čs. psych. 43, 433-448 Cháb, M. (2004). Svět bez ústavů. Praha: QUIP. (IS; závěrečná kapitola + další dle vlastní volby). 2. Exkurze do dřevodílny „V Růžovém sadu“ (9. 10.) Vladimír Procházka o zkušenostech z pracovní terapie s lidmi s mentálním postižením. Přizpůsobení metody klientovi, představy o hranicích možností osob s postižením, „princip reality“ v pracovní terapii, atd. http://www.vruzovemsadu.cz/index1.html Hunt, N. (2001). Svět Niguela Hunta. Ústí nad Labem: Albis international. Imrychová, E. (2010). Dotazování osob s mentálním postižením. Bakalářská práce, FSS MU, Brno. 3. Narození dítěte s postižením (16. 10.) Trauma a zdroje stresu pro rodiče. Prožitek zármutku rodičů. Čelení nepříznivé skutečnosti. Uzdravující sekvence - proces akceptace nepříznivé skutečnosti. Zadání seminárních prací. http://www.bvv.cz/medical-fair-brno http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267494493-nejtezsi-volba/?streamtype=WM3 Bub, B. (2004). The patient’s lament: hidden key to effective communication: how to recognize and transform. Medical humanities, 30, 63-69. Matějček, Z. (2002). Psychologické eseje z konce kariéry. Rána do srdce (str. 182 – 187). Praha, Karolinu 4. Zkušenost sourozenců dítěte s postižením a posttraumatický růst (23. 10.) Kvalitativní studie zkušenosti sourozenců dětí s postižením. Obecné principy a aplikace posttraumatického rozvoje. Štěpánová, M. (2008). Vliv sourozence s mentálním postižením na osobnostní vývoj jedince. Diplomová práce FF MU. Mareš, J. (2008). Posttraumatický rozvoj: nové pohledy, nové teorie a modely. Československá psychologie, 52, 6, 567-583. Linley, P. A. (2003). Positive adaptation to trauma: Wisdom as both process and outcome. Journal of Traumatic Stress, 16, 601–610. 5. Interakce rodiče a dítěte s postižením, soužití v rodině, adaptace rodiny na postižení dítěte (30. 10.) Koncept intuitivního rodičovství: důsledky postižení dítěte pro komunikaci rodiče a dítěte. Sdělování diagnózy dítěte rodičům. Akceptace dítěte s postižením. Potřeby rodičů a úspěšné adaptační strategie. Primární a sekundární handicap. Výchovné styly v rodinách s postiženými dětmi. Ditrichová, J., Komárek, V. (2000). Vzpomínka na profesora Hanuše Papouška. Československá psychologie, 44, 546-549. Kearney, P. M., Griffin, T. (2001). Between joy and sorrow: being a parent of a child with developmental disability. Journal of Advanced Nursing, 34, 582-592. 6. Prožívání zármutku u lidí s mentálním postižením (6. 11.) Podpora v prožívání zármutku jako důležité a opomíjené téma. Specifické projevy zármutku a možnosti podpory v průběhu truchlení. Loučka, M. (2007). Koncept smrti u dětí. Bakalářská práce, FSS MU, Brno. (ocenění ve studentské soutěži) Loučka, M., Vančura, J. Koncept smrti u dětí: komponenty a determinanty. Československá psychologie, Praha, Psychologický ústav AV ČR. ISSN 0009 spacer spacer -062X, 2011, vol. LV, no. 1, s. 38 spacer spacer -48. Sapáková, P. (2010). Lidé s mentálním postižením a smrt blízkého člověka: Percepce a postoje pracovníků v sociálních službách k procesu truchlení u lidí s mentálním postižením a k užitečným způsobům podpory. Bakalářská práce. PdF UK, Praha. 7. Exkurze do „Domova pro osoby se zdravotním postižením“ Zámeček Střelice (13. 11.) Exkurze do jednoho z větších domovů pro osoby se zdravotním postižením. Možnosti péče ve specializovaných institucích. Setkání s klienty. http://zamecekstrelice.itnet.cz/cz/popis-sluzby Hradilek. L. (2006). Právo žít jako ostatní. Aktuálně.cz. Dostupné 5. 9. 2007 z http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=%201216433 Bártová, E. (2007). Postižení jdou z ústavů. Dostanou byty. Aktuálně.cz. Dostupné 5. 9. 2007 z http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=363499 8. Rizika ústavní péče (20. 11.) Projevy agresivity v kontextu instituce. Agresivita a úzkost vs. důvěra. Význam pečujících pro utváření sebepojetí klientů. Sociální status a sebepojetí člověka s postižením. Zkušenost dobrovolníků s péčí o děti v ústavu na Ukrajině (?). Wolfensberger, W. (2007). Similarities and Differences Between Peace-Making and Nonviolence and Their Relevance to Services to People Who Are Mentally Retarded. Intellectual and Developmental Disabilities, 4, 278–286. Gabriela Brožová, Jan Vančura (2010). Percepce příčin agresivního jednání v domovech pro osoby s mentálním postižením. Československá psychologie, 54, 1, 17-30. 9. Vícedenní exkurze – sdružení Benediktus Chotěboř (termín bude upřesněn) Exkurze do komunitního centra pro osoby se zdravotním postižením. Každodennost soužití s lidmi s mentálním postižením. Každodennost komunity, práce a vztahy, současné a budoucí projekty. http://www.benediktus.org/index.html 11. Závěrečné setkání (4. 12.) Reflexe exkurze. Prezentace seminárních prací. Otázky k průběhu semestru. Podmínky pro absolvování kurzu: Zvládnutí probírané látky – ústní zkouška. Účast 75 % (nezahrnuje dvoudenní exkurzi). Prezentace seminární práce a její písemné zpracování na 3-5 stran. Doporučená literatura: Blažek, B., Olmrová , J. (1985). Krása a bolest. Praha: Panorama. Blažek, B., Olmrová , J. (1988). Světy postižených. Praha: Avicenum. Bútora, M. (1990). Překročit svůj stín. Praha: Avicenum. Calhoun, L., Tedeschi, R. (1999). (Eds.). Facilitating Posttraumatic Growth: A Clinician's Guide. London: Lawrence Erlbaum Associates. Čálek, O. (1984). Raný vývoj dítěte nevidomého od narození. Praha: Univerzita Karlova. Dougy Center for Grieving Children. (2004). 35 Ways to Help a Grieving Child. Portland, Oregon: The Dougy Center. Frankl, V. E. (2005). Přesto říci životu ano. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. Hunt, N. (2001). Svět Niguela Hunta. Ústí nad Labem: Albis international. Cháb, M. (2004). Svět bez ústavů. Praha: QUIP. Chvátalová, H.(2001). Jak se žije dětem s postižením. Praha: Portál. Kerrová, S. (1997). Dítě se speciálními potřebami. Praha: Portál. Kopřiva, K. (1997). Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál. Křivohlavý, J. (2002). Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing. Kushner, H. S. (1996). Když se zlé věci stávají dobrým lidem. Praha: Portál. Langer, S. (1995). Mentální retardace. Hradec Králové: Kotva. Mareš, J. (2001). Sociální opora u dětí a dospívajících I. Hradec Králové: Nucleus. Mareš, J. (2002). Sociální opora u dětí a dospívajících II. Hradec Králové: Nucleus. Mareš, J.(2003). Sociální opora u dětí a dospívajících III. Hradec Králové: Nucleus. Mareš, J. (2009). Posttraumatický rozvoj: výzkum, diagnostika, intervence. Československá psychologie, 53, 3, 271-290. Matějček, Z. (2001). Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Jinočany: H&H. Matějček, Z. (1986). Rodiče a děti. Praha: Avicenum. Matějček, Z. (2004). Psychologické eseje (z konce kariéry). Praha: Univerzita Karlova. Matějček, Z., Dytrych, Z. (1997). Jak a proč nás děti trápí. Praha: Grada Publishing. Matějček, Z., Langmeier, J. (1986). Počátky našeho duševního života. Praha: Panorama. Matějček, Z. (1992). Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN. Papoušková, M. (2004). Intuitivní rodičovství. In Ditrichová, J., Papoušek, M., Paul, K. a kol., Chování dítěte raného věku a rodičovská péče (77-100). Praha: Grada Publishing. Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing. Sacks, O. (1989). Seeing Voices. A Journey into the World of the Deaf. University of California Press. Sacks, O. (1992). Migraine. London: Picador. Sacks, O. (1995). Antropoložka na Marsu. Praha: Mladá fronta. Sacks, O. (1997). Na čem si stojím. Praha: Makropulos. Smidbauer, W. (2000). Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál. Sobotková, D., Dittrichová, J. a kol. (2003). Narodilo se s problémy a co bude dál? Praha: Grada. Svatošová, M. (1999). Hospice a umění doprovázet. Praha: Ecce Homo. Šiška, J. (2005). Mimořádná dospělost. Praha: Karolinum. Tedeschi, R., Calhoun, L. (Eds.). (2006). The Handbook of Posttraumatic Growth. New York, London: Lawrence Erlbaum Associates. Tedeschi, R., Calhoun, L. (1995). Trauma and Transformation: Growing in the Aftermath of Suffering. Thousand Oaks, Calif.: Sage Publications. Titzl, B. (1998). Postižený člověk ve společnosti. PedF UK, Praha. Vágnerová, M. (2002). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. Vágnerová, M., Hadj-Moussová, Z., Štech, S. (1999). Psychologie handicapu. Praha: Karolinum. Vančura, J. (2006). Zkušenost rodičů dětí s mentálním postižením. Brno: Barrister&Principal.