Čekají nás dvě hodiny, které strávíme s tvorbou Jeana-Luca Godarda. Dnes začneme jeho snímkem Alphaville a podle toho, kolik toho na hodině stihneme, budeme pokračovat i příště.

Půjde o první ucelenou analýzu, kterou společně provedeme. Naším cílem tedy bude jednak odhalit skladebné principy díla a jednak je interpretovat, to znamená, pokusit se porozumět jeho smyslu. Ten pro nás nebude určen primárně tím, "co zamýšlel autor" - budeme k dílu přistupovat jako k celku, který jako diváci dokončujeme. Seznámíme se tak s dramaturgií jako druhem hermeneutiky a budeme hledat idealitu díla. Teoreticky tento charakter dramaturgického rozboru ukotvíme až v rámci magisterského studia v průběhu seminářů Dramaturgické analýzy. Pro ty, kteří však na další stupeň studia nechtějí čekat, je právě v předtiskové přípravě moje publikace Kráse ve filmovém dokumentu, která by měla snad ještě tento rok v nakladatelství Masarykovy univerzity vyjít. V průběhu semestru vám tedy snad již bude k dispozici i elektronicky a ti z vás, kteří by chtěli hlouběji pochopit teoretická východiska takové analýzy, odkazuji na příslušnou kapitolu v této knize.

Chcete víc?

Pokud se vám nechce čekat na výše zmíněnou publikaci, kterou, až bude k dispozici, doporučuji jako teoretický podklad dramaturgické analýzy tak, jak ji budeme vnímat v tomto mém kurzu, můžete se pustit do samostudia Gadamerovy hermeneutiky, z níž tato teorie rozumění vychází. Naleznete ji v díle Pravda a metoda, jež nedávno vyšlo česky. Nemusíte je číst celé - najděte si kapitolu Hra jako vodítko ontologické explikace, v níž Hans-Georg Gadamer vysvětluje, jak se smysl v díle dává, prostřednictvím analogie s hrou. Pozorně sle dujte především jeho výklad ideality a vztahu objektivity a subjektivity výkladu (neboť hermeneutický výklad není subjektivní v tom slova smyslu, že by byl libovolný). Dobrou četbou k teorii interpretace může být i Ingardenovo O poznávání literárního díla.

Pro ty nejhloubavější z vás mám v této souvislosti, kdy vstupujeme do otázky smyslu uměleckého díla, i nabídku k položení otázky po jeho významu pro lidskou existenci ve filozofickém slova smyslu. Učinil tak Martin Heidegger, učitel Hanse-Georga Gadamera, ve svém eseji Zrození uměleckého díla (vyšel pouze časopisecky). Není to lehká četba a v jistém smyslu je esej spíše textem, jenž by člověk měl číst opakovaně v průběhu svého života, protože jeho smysl se proměňuje a vyvstává v závislosti na osobních zkušenostech. Pokud se tedy k tomuto odhodláte, neodkládejte esej, pokud budete mít pocit, že mu nerozumíte, "navždy". Zkuste s k němu vrátit za pár let.