Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studí Štěpánka Michalíčková (UČO 450520) Environmentální studia – Bezpečnostní a strategická studia Bakalářské studium Imatrikulační ročník 2015 První reflexe globální ekologické krize Úvod do filosofie pro environmentalisty (ENS 115) V Brně 22. 11. 2015 Rachel Carson se na začátku textu zmiňuje o tom, že největší hrozbou je člověk. Tento druh se vyvýšil nad všechny ostatní a ovládá svět. To by nebylo zásadním problémem, kdyby uměl respektovat druhy ostatní[1] . Člověk ale ničí přírodu výsledky své výroby a svého pohodlného života. Příroda se stále nějakým způsobem „snaží přizpůsobit“ všem změnám, které člověk na přírodu nakládá. Jedním ze zásahů jsou hnojiva a postřiky. Carsonová popisuje problém, který je s postřiky spojen. Hmyz si totiž vyvine obranyschopnost, proti použitému postřiku. Poté je ze strany člověka nutné vyvinout další účinnější a tím i jedovatější přípravek, čímž jsme vtaženi do začarovaného kruhu. Jedy se dostanou do koloběhu a tím napadnou i člověka. Carsonová zmiňuje i možnou genovou mutaci. Musím namítnout, že postoj: hnojiva a postřiky jsou jedy, které ničí přírodu, je v dnešní době už všeobecně známý[2] . Mnoho a možná mohu říci, že i většina dnešních zemědělců, alespoň v ČR, se snaží o šetrnější pěstování a chov[3] . Jenže tím vyvstává další ohromný problémem, který se s tím v dnešní době pojí, a tím jsou finance. Evropská unie se všeobecně snaží „pomoci“ a dotuje různé šetrné a ekologické programy. Tímto se tu ale nechci zabývat, jen si musíme uvědomit, jak obrovský je to boj, pokud chce někdo v dnešní době něco pěstovat šetrně k přírodě a přitom se nezruinovat.[4] Následně navrhuje dva možné postupy. První je naprosto jasný. Dále pokračovat v tom, co děláme a pomalu ale jistě hubit naši planetu. Druhá cesta jak Carsonová drasticky popisuje, je naše jediná a poslední možnost. Před 50 lety se Carsonová obávala chemizace přírody. Myslím si, že dnes mohu říci, že si to lidé také uvědomují. Popsala jsem to již víše. Snahy tu jsou, ale pojí se s nimi další problémy. Lidé budou stále chtít na všem co nejvíce vydělat, i když kvůli tomu padne mnoho obětí, a to je i tento případ. Lynn White se poté zabývá změnami, které v přírodě proběhly. Uvádí hned několik případů. Bohužel ale ne všechny změny byly dopodrobna zmapovány, tudíž se z nich ani nemůžeme poučit. Přesto máme k dispozici mnoho příkladů, jak se nechovat, aby se minulost neopakovala.[5] Dále nastiňuje vztah člověka a přírody z hlediska historie. Popisuje zlom v tomto vztahu. Zlom, který ovlivnit současné změny pojící se s ničením a znečišťováním. Zmiňuje se také o vlivu křesťanství.[6] Zastává názor, že se situace nezlepší pouze použitím technických a vědeckých vynálezů. Zcela s ním souhlasím. Musíme si především uvědomit naše prvotní postavení v přírodě. Všechny druhy mají právo na přežití a my bychom je neměli ničit jen pro náš zisk nebo pohodlí. Zastává se Františka z Assisi, a navrhuje ho jako patrona ekologů. Nemyslím si, že je to špatný nápad.[7] Právě on se snažil o rovnost všech bytostí v přírodě, totiž člověka a zvířat. [8] ________________________________ Nejde to trochu proti sebe? Zas tak všeobecne nie. Po presťahovaní na dedinu som sa veľmi divil, že v tradične poľnohospodárskom kraji ľudia na vlastné záhradky liali hnojivá a postreky po desiatkach litrov. A na mnohých miestach je tomu tak dodnes, žiaľ. To by bolo odvážne tvrdenie, i keď samozrejme závisí s čím to porovnávame. Oproti stavu zo 60. a 70. rokov určite. Stále sa ale nejedná o nijak udržateľné hospodárenie. To je obecne rozšírený názor, ale z rozhovorov s niektorými biohospodármi mám pocit, že to nemusí byť až také zlé. Poľnohospodárstvo každopádne nie je extra výnosný byznys, resp. je veľmi závislé od dotácií, ale nevýhodou ekologických poľnohospodárov je skôr malý rozsah ich hospodárstiev a väčšie nároky na ľudskú prácu. Na druhú stranu ale ekologickí poľnohospodári majú prístup k väčšiemu množstvu dotácií, čo im to trochu kompenzuje. Až potiaľto je to sformulované veľmi vágne, nie je moc jasné, čo máte na mysli. Mno, ono to je asi najviac ústredná myšlienka tej eseje. Trochu ste to odbyla. Keby som to ale bral ako pokus o zdôraznenie tých Whiteových myšlienok, ktoré bývajú opomínané (práve preto, že každý sa nejako vymedzuje voči jeho neskrývanému obviňovaniu kresťanstva), tak súhlasím, že trebárs dôraz na to, že riešenie nenájdeme v oblasti vedy a techniky, je rozhodne významný. On ním bol vyhlásený nedlho po publikovaní Whiteovej eseje. White by si možno zaslúžil dlhšiu reflexiu, možno na úkor textu o Carson.