Aldo Leopol - Etika země reflexe; Tomáš Kozel, 427376 Autor textu se zabývá nutností vzniku etiky, která by se vztahovala k zemi a která doposud chybí. Jedním z problémů, kvůli kterému by bylo třeba etiku vytvořit, je fakt, že lidé jako společnost stále berou zemi pouze jako svůj majetek, bez vztahu, lásky, úcty a údivu k němu, se kterým mohou nakládat jak chtějí. Následně je tato myšlenka rozvedena a demonstrována na konkrétních příkladech. Autor popisuje systém nahlížení na půdu. Jedná se především a hlavně o pohled přes ekonomická měřítka, tj. – to, jak se člověk chová ke svému prostředí, či k půdě, která patří jemu, záleží na tom, jaký zisk mu takové chování přinese. Bohužel už pak nenahlíží širší kontexty svého působení a nejde za hranice zisku. Podle autora je právě toto velký problém a důvod k tomu, aby vznikla etika, která majiteli půdy stanový povinnosti navíc, které půjdou za ony hranice zisku. Je totiž nutné si uvědomit, a autor na to poukazuje, že během evolučního vývoje příroda vytvářela čím dál tím víc komplexnější systémy, tzv. ekologické pyramidy, jako síť provázaných vztahů, které si i při své složitosti dokázaly udržet rovnováhu, vyváženost a koloběh energie. Tyto systémy má člověk možnost ovlivňovat a také tak činí. V drtivé většině případů tak, aniž by si uvědomoval možné dopady, ignoruje např. nebezpečí vyhubení určitého druhu, který sice není ekonomicky výhodný, ale v biotě má nezastupitelnou roli. Příklady takových počinů autor v textu dokládá. Vznik etiky by tím pádem měl také reflektovat ochranu země ne z důvodu ekonomického, ale širšího – z důvodu toho, že biota je „…nepřerušovaný koloběh a zásobárna života“ (s 246) a proto si zaslouží etické zacházení. K etickému jednání také vybízí fakt, že „původní fauna a flóra drží koloběh otevřený, nepůvodní druhy to někdy nedělají“ (s 248). Zásahy člověka narušují tuto rovnováhu, nejsou to totiž zásahy evoluční – člověk například používá prvky bioty ne na úrovni jejich původní lokality, ale globálně. Což v některých případech opět narušuje celý systém.[1] Východiska, která autor představuje se zdají být vhodná, logická a určitým způsobem „neprůstřelná“ – jsou dobře doložena a vysvětlena v širších souvislostech. Na otázku, zda-li je autorova argumentace relevantní i dnes, je možné odpovědět „ano!“: příklady, které jsou v knize doloženy může jednotlivec vidět v běžném životě.[2] V závěru autor dodává, že vznik etiky je dlouhodobým společenským procesem, který není ukončen a je třeba ho rozvíjet. Podobně jak tomu bylo při vývoji společenské etiky, která se přes jednotlivce rozšířila na celou společnost. ________________________________ [1]Dobré zhrnutie, oceňujem odkazy do konkrétnych častí textu, aj citácie. Bolo by ale lepšie venovať viac priestoru vlastnej reflexii na úkor takéhoto prehľadu. [2]To zakladá relevantnosť tej časti jeho argumentov, ktorá hovorí, prečo etiku zeme potrebujeme, nie tú časť, kde rieši, jako by tá etika mala vypadať, čo by mala zohľadňovať (krása, integrita… biotického spoločenstva). U tej je to problematickejšie. Domnievam sa, že v dnešnej dobe by už jeho argumentácia úplne neprešla. Svoje argumenty totiž stavia primárne na ekosystémovej ekológií, ktorá bola od tej doby terčom silnej kritiky zo strany (predovšetkým) evolučných biológov. Boli spochybnené niektoré základné koncepty, ako koncept stability, alebo i koncept biodiverzity (ako apriori hodnotovo podfarbený). Ekosystémová ekológia síce niektoré z týchto námietok zapracovala, problém je ale s vyvodzovaním etických záverov tak, ako to robí Leopold. Vymretie nejakého druhu je z evolucionistického hľadiska vnímané len ako populačná dynamika - nejaký druh zmizne, iný pribudne. A ak by jeho zmiznutie aj viedlo k destabilizácií, či dokonca zrúteniu ekosystému, tiež na tom v posledku nezáleží, pretože to len znamená, že ten ekosystém bude nahradený iným.