Klára Slavíčková, 433191 ENS115 – Úvod do filozofie Rozbor textu: Abram, D. 2008. Neviditelný svět. In Abram, D. 2008. Procitnutí do živé země. Nymburk: OPS, s. 77–93. Shrnutí: Text upozorňuje na přítomnost jistých neviditelných světů, které velmi ovlivňují naše vnímáni světa materiálního. Jsou jimi odvrácené strany věcí, vnitřky všech věcí a prostor mezi věcmi. Tyto světy můžeme i přes jejich neviditelnost vnímat. Abychom jej ale mohli vnímat, musíme se oprostit od povrchového zkoumání materiální struktury světa a uvědomit si, že kromě viditelného, hmatatelného světa existuje ještě mnoho dalšího[1] . Naše gramotná, křesťanská civilizace už není schopna tyto vjemy pociťovat, protože ducha umístila mimo náš svět a stejně tak umístila i sebe sama.[2] Popisuje sám svůj prožitek těchto neviditelných světů při procházce v přírodě. Úkol: Proč Abram poukazuje na různé podoby neviditelnosti, se kterými se můžeme setkat? Poukazuje na ně zejména z toho důvodu, že se mu zdá, že jsme tyto neviditelné světy přestaly vnímat. A jejich vnímání a uvědomování si neviditelna považuje za jedno z klíčových řešení environmentální krize.[3] To, že děje a věci, které jsou ukryté uvnitř věcí nebo se pohybují mezi nimi a schovávají se za věci samotné, nevnímáme, je způsobena tím, že vztah k vnějšímu světu nám zprostředkovávají technologie. Snaží se o popis těchto aspektů neviditelného světa zřejmě proto, aby se lidem pokusil názorně přiblížit existenci těchto těžko vymezitelných jevů. Jak se staví k možnosti poznat svět a věci v něm? Tvrdí, že to, jak lidé moderní civilizace poznávají svět kolem sebe, je špatné[4] . Chybí jim uvědomění si toho, že nemůžeme svět popsat jenom pozorováním jeho zvnějšku. Svět jako celek není úplně možné poznat.[5] Každá složka viditelného, hmotného světa, kterou vnímáme, je totiž ovlivněna neviditelnou dimenzí. Kvůli třem typům neviditelnosti má svět jistý tajemný aspekt. My na to ale zapomínáme a ze světa se oddělujeme, i když jsme s ním neviditelnými dimenzemi propojeni. „Pozemský svět ztrácí své tajemství, pokud se domníváme, že jsme od něj odděleni, když o něm uvažujeme jako o determinovaném souboru objektů, které jsou měřitelné a spočitatelné nebo jako o zásobárně přírodních zdrojů, jež jsou „spravovány“ lidstvem.“ Neviditelnost je podle autora nedílnou součástí světa viditelného. I přesto, že tyto neviditelné jevy pociťujeme, nemůžeme je nikdy přesněji vymezit, protože je vnímáme pouze nepřímo. Když se je snažíme definovat, zkreslujeme je. Jsou proto popisováni mnohoznačně a nejasně.[6] Vysvětlete proč ne/souhlasíte s jeho postojem a argumentací. Autorovy myšlenky jsou velmi zajímavé. Souhlasím s jeho postojem, že člověk sám sebe přestal vnímat jako součást světa, přestal vnímat například spojení s atmosférou, které je pro jeho život tak esenciální. Souhlasím také s tím, že se ve vnímání přírody vytratila jakási duše. Člověk se vše snaží racionálně zdůvodňovat a stroze popisovat a to mu brání v tom, vnímat, jak jsou všechny přírodní jevy fascinující. Nemyslím si ale, že by toto napojení mohlo spravit pouze to, že by člověk začal neviditelný svět vnímat[7] . Líbí se mi, jak se zamýšlí nad tím, jak vnímají rostliny fotosyntézu. ________________________________ Súhlas. Len pozor, u neho to ostatné je tiež súčasťou materiálneho – zmyslovo vnímateľného – sveta. Neviditeľnosť tých vecí nie je akýmsi ontologicky iným módom bytia, ktorý je skrytý našim zmyslom, ale naopak, má to rovnaké bytie ako tie veci viditeľné – tvoria akoby druhú stranu mince. Presne tak. Ono vlastne aj Abram, aj Vogel sa svojim spôsobom vymedzujú voči tej karteziánskej dualite telo-duša, resp. hmota-myseľ. V akom zmysle? Ako si myslíte, že to uvedomovanie prispeje k riešeniu enviro problémov? Síce trochu neakademická formulácia (pojmy dobrý/špatný sú ošemetné, že jo, a do odborného textu moc nepatria, alebo len s opatrnosťou), ale de facto to odpovedá, pretože tu skutočne Abram vyslovuje akýsi etický postoj, tj. skutočne tvrdí, že ten spôsob je špatný – kvôli dôsledkom, ktoré podľa neho prináša. Výborne, to presne je jeho kľúčové zdelenie. Len pozor na tú predchádzajúcu vetu – on kritizuje popis a poznávanie sveta obecne v takej podobe, ako je prítomný v našej civilizácií – a to jednak ten vedecký (a vedci by sa silne ohradili proti tomu, že pozorujú svet len zvonku ;-), ale zároveň ten, ktorý by sme mohli nazvať duchovný, či spirituálny – ktorý naopak ide len po nejakých iných, „vnútorných“ dimenziách, ale pritom rovnako zabúda na ten telesný svet v ktorom žijeme, ako tá veda. Výborný postreh. To je vlastne jeden z podstatných atribútov chápania prírody-sveta ako prirodzenosti-fysis (viz trebárs Filosofie živé přírody od Zdeňka Kratochvíla), že je akosi neuchopiteľná, resp. že zvecňovaním, ktoré pri pokuse o uchopenie robíme, stráca práve tento svoj konšitutívny aspekt. Snáď sa k tomu dostaneme na seminári, toto je totiž podľa mňa, jeden z najväčších prínosov ekofenomenológie, že oživuje pojem fysis. To by ste mohla viac rozviesť, prečo Vám to nepripadá dostatočné. Ale inak, ono to z toho článku nemusí byť dostatočne patrné, ale celkovo to má dosť dobre premyslené a vyargumentované. Keby Vás to zaujímalo viac, odporúčam buď jeho knižku Kouzlo smyslů, alebo moju diplomku z FHS UK (to som ale narcis, čo? :-).