Veronik Wichová 439566 Současná environmentální filosofie (postmoderna & ekofenomenologie) Abram, D. 2008. Neviditelný svět. In Abram, D. 2008. Procitnutí do živé země. Nymburk: OPS, s. 77–93 Abram vysvětluje různé typy neviditelnosti. „Odvrácená strana věci, vnitřek věcí a prostředí mezi nimi. To jsou tři aspekty hloubky, z nichž každý odpovídá jedinečné formě neviditelnosti, jež obývá viditelný svět.“ (Abram, 2008, str.81) Tímto se snaží poukázat na to, že nic není vidět na první pohled a pokud si zvolíme jednu cestu poznání a díváme se jedním směrem, pak nikdy nemůžeme poznat další rozměry této věci.[1] Jeho záměrem je přesvědčit čtenáře, že náš náhled na celý svět je špatný a měli bychom se uchýlit k jiné možnosti vnímání, protože jinak nebudeme nikdy schopni prohlédnout a procítit fungování věcí okolo nás. „Není to totiž pouze okouzlení technologiemi, co nás drží stranou pozemského světa, ale také způsoby řeči a myšlení, které se objevily společně s těmito technologiemi a nyní žijí zcela svým vlastním životem.“ (Abram, 2008, str.87) Představa, že by se toto mohlo stát je opravdu naivní, protože lidé se nevzdají všeho, co mají a nevrátí se „na stromy“ jen proto, aby cítili spojení s přírodou.[2] Navrhuje sice zachovat mluvu, ale s větším souladem s našimi zvířecími smysly. Což navíc nějak přesněji nedefinuje[3] . Jde o návrat k intuici a schopnosti vcítění a souladu s přírodou pomocí potlačení našeho současného vnímání.[4] Tím potom můžeme poznat svět a věci v něm, jinak nám jejich skutečný obraz zůstane skryt. Viděli bychom potom pouze jejich jeden rozměr jako doposud, jak vysvětluje na principu neviditelnosti. Podle něho je všechno schopno určitého vnímání a i strom má určité pocit, když vstřebává vodu. Jeho postoj mi nepřijde špatný, ale text je napsán příliš emotivně a s absolutním nepřipouštění jiných možností náhledu[5] . Obzvlášť když se odkazuje na různé duchy a popisuje jejich vnímání. Na tyto duchovní věcí mívají lidé celkem dost vyhraněné názory a on bez čehokoliv jiného prezentuje pouze své vidění této věci.[6] Jinak je to určitě zajímavá možnost, jak poznávat věci okolo sebe, ale není dost fakticky podložená. Nevíme jistě, že pokud bychom se opravdu pokusili následovat jeho principy, tak nám to očistí intuici a vylepší naslouchání přírodě.[7] Člověk je v dnešní době podle mého názoru navíc tak nesmírně ovlivněn moderními aspekty, které se mu nelíbí, že není schopen se od nich a nynějšího uvažování zcela oprostit. Je to tedy podle mě zajímavé řešení, ale s pouze minimální možností realizace. ________________________________ Pekne zobecnené – i keď to ukazuje hlavne na zraku, myslím, že tomu dáva práve tento presah. To kritizujete Abrama, či je to len taká úvaha? Ak kritika: on ani nevyzýva k vráteniu sa na stromy, či zavrhnutiu technológií. Ide mu hlavne o spôsob akým rozumieme svetu. Hej, no, v tom článku je na to asi málo priestoru. Doporučujem Kouzlo smyslů. Tak by som to nenazval, on naopak to chce postaviť na zmyslovom vnímaní. Ale neviem, čo rozumiete „súčasným vnímaním“. Ak obvyklý spôsob poznávania skrz vedu, technológie, apod., tak potom áno, to chce potlačiť. No, ten text je asi viac proklamatívny a apelujúci, než analytický, to určite. Ale keď vysvetľujem svoje chápanie vecí, asi nie vždy je potrebné urobiť nejakú dôslednú kritickú analýzu tých mojich myšlienok. Teda samozrejme závisí na kontexte a účele textu. Ale povedal by som, že k vyloženiu a vyargumentovaniu svojho náhľadu a postoja môžem len vystavať argumentáciu na nejakých (reflektovaných) predpokladoch a potom z toho niečo vyvodzovať, bez toho, aby som to nutne konfrontoval s nejakou kritikou. To môže prísť až potom. „tyto duchovní věci“ je trochu neadekvátna formulácia v akademickej práci, pozor na to do budúcna. Ale obecne mám dojem, že ho trošku dezinterpretujete. U Abrama je totiž kľúčové to, že No, to je práve u Abrama to zaujímavé – že tie myšlienky nie sú metafyzické, či spirituálne. On sa snaží ukázať, že tá neviditeľnosť a hĺbka práve nie je nejaká iná dimenzia (duchovná, alebo akokoľvek by sme ju mohli nazvať), ale je to vlastnosť tohoto materiálneho, telesného, zmyslovo vnímaného sveta. To je spôsob akým on prekonáva ten dualismus hmota-myseľ, telo-duša, apod. To nevieme holt asi nikdy. Vieme určite, že keď budeme poznávať kvetinu pomocou mikroskopu, tak zistíme niečo zkutočne podstatné o tom, aká je bytostná povaha tej kvetiny? Alebo že vôbec zistíme niečo o tej kvetine ako takej, a nie len o našom modele tej kvetiny?