USA a východní Asie v 70. letech Navázání diplomatických vztahů a pozdější vytvoření aliance s Čínou, odchod USA z Vietnamu a vztahy s Japonskem, Tchajwanem a Jižní Koreou Nástup Nixonovy administrativy •Prezidentské volby v roce 1968 vyhrál republikánský kandidát Richard M. Nixon, klíčovou osobností jeho nové administrativy se stal poradce pro otázky národní bezpečnosti a později i ministr zahraničí Henry Kissinger. •Snaha radikálně změnit americkou zahraniční politiku, za prioritu je považováno vyvázání USA z vietnamského konfliktu a jeho následná vietnamizace při zachování existence nezávislého a nekomunistického Jižního Vietnamu Pohled Nixonovy administrativy na komunismus a SSSR •Ideologie už není hlavním kritériem pro hodnocení hrozeb •Ideologické rozdíly existují, ale hlavní jsou geopolitické zájmy •Komunismus není nadále vnímán jako klíčová hrozba •Hrozbou je naopak SSSR •Z bezpečnostních a ideologických důvodů je vždy připraven rozšiřovat svou moc •Sovětský expansionismus je nyní podpořen dostatečnými zdroji a prostředky •Cílem Západu má být neposkytnout SSSR příležitosti k další expanzi (napomoci definovat limity sovětských zahraničně politických cílů) • Čína a komunismus v Asii a dalších regionech světa •Obavy ze sovětského expansionismu a menší důraz na ideologii jako kritérium při hodnocení hrozeb by měly vést k větší toleranci vůči na SSSR nezávislým komunistickým hnutím a státům. •Platí to v případě Číny (cesta k opětovnému navázání diplomatických vztahů) a některým státům ve střední Evropě a na Balkánu. •Negativní postoj k možnému přechodu jiných zemí do komunistického tábora (Vietnam, Chile, Angola). •Vedlo by to ke změnám ve status quo a teoreticky mohlo vyvolat zdání či vést k proměně rovnováhy moci. •Přetrvává důraz na zachování americké prestiže a důvěryhodnosti (např. Indočína). • Postoj Nixonovy administrativy k jednáním s Čínou •Přesvědčení, že komunistický blok nepředstavuje ideologický monolit a že mnohem důležitější než ideologie jsou geopolitické zájmy vede Nixonovu administrativu k rozhodnutí, že je třeba zahájit jednání s Čínou. •Správnost jejího postoje se navíc v tomto období zdá být potvrzena čínsko-sovětským konfliktem, který vyvrcholil v roce 1969 – snaha využít tohoto rozkolu. •USA současně plánují jednání se SSSR a v rámci triangulární diplomacie chtějí ovlivňovat chování SSSR i Číny současně. •Jednání s Čínou mělo v rámci těchto jednání a celkového přehodnocení americké zahraničně-politické strategie sloužit primárně k: •A) přesvědčit Čínu, aby využila svého vlivu na severovietnamské představitele při mírových jednáních •B) zlepšit americkou vyjednávací pozici při jednáních se SSSR •C) zabránit opětovnému sblížení SSSR a Číny •D) snížit napětí ve vzájemných vztazích s Čínou, což mělo v dlouhodobé perspektivě společně se zlepšením vztahů k SSSR a dalším komunistickým zemím napomoci k realizaci tzv. mírového systému (structure of peace), tedy zainteresovat americké protivníky tak, aby došlo k omezení pravděpodobnosti opětovného vyhrocení vzájemných vztahů. Důvody Číny pro sblížení s USA •geopolitické a geostrategické důvody. •ideologické důvody- Čína nyní vnímá SSSR jako socialisticko-imperialistický stát snažící se Číně vnutit sovětský model s vůdčí roli vynořující se „privilegované byrokraticko-kapitalistické třídy“. •Mao poté, co díky kulturní revoluci dosáhl absolutní moci a autority chce změnit dosavadní politiku, aby svou pozici mohl konsolidovat. Cesta k navázání diplomatických vztahů •Důležitý signál o své ochotě vstoupit do seriózních jednáních s USA poskytla čínská vláda zahájením tzv. ping-pongové diplomacie. •V březnu 1971 povolili Mao a Čou En-Lai čínskému ping-pongovému týmu vycestovat na mistrovství světa v Japonsku (březen-duben, Nagoja). •Zde došlo k prvním setkáním amerických a čínských sportovců, proběhla v poměrně přátelské atmosféře. Mao, který pozorně sledoval veškeré zpravodajství o mistrovství osobně intervenoval a nařídil čínskému ministerstvu zahraničí, aby pozvalo americké sportovce na návštěvu Číny (5. dubna 1971). Bílý dům s návštěvou ihned vyslovil souhlas a američtí stolní tenisté přiletěli ještě v dubnu na návštěvu Číny. •14. dubna – vyvrcholení návštěvy, američtí sportovci se setkali s Čou En-Lajem, který na setkání vyhlásil, že se právě začala psát „nová kapitola americko-čínských vztahů“. •Pružná reakce ze strany NIxonovy administrativy – jen několik hodin po Čou En-Lajově prohlášení oznámila administrativa několik vstřícných kroků vůči Číně včetně ukončení 22 let trvajícího obchodního embarga. •Ping-pongová diplomacie tak konečně prolomila hlubokou nedůvěru panující mezi stranami, atmosféra jednání se během několika dní zásadně změnila. Příprava Kissingerovy tajné návštěvy Číny •Jednání s čínskými představiteli skrze pákistánský kanál pokračovala stejně jako americká jednání o kontrole zbrojení se SSSR. •V květnu 1971 došlo k průlomu a k dohodě o hlavních bodech v rámci americko-sovětských jednání. USA zaslaly kopii textu dosažené dohody do Pekingu společně se vzkazem, že USA neuzavřou žádnou dohodu, která by byla namířena proti Čínské lidové republice. •Na konci května odeslala Čína odpověď, v níž dala najevo, že čínský vůdce by se rád přímo setkal s Nixonem a do Číny pozvala Kissingera k předběžným jednáním s vysokými čínskými představiteli, která měla připravit vše potřebné pro návštěvu amerického prezidenta •Čínské odpovědi předcházelo jednání politbyra, které schválilo Čou En-lajovu zprávu, která stanovila 8 základních principů týkajících se Kissingerovy a Nixonovy návštěvy. Kissingerova tajná cesta do Číny (9.-11. červenec 1971) •Během návštěvy Číny se setkal s Čou En-Lajem a dalšími vysokými čínskými představiteli •Kissinger slíbil, že po skončení války ve Vietnamu USA stáhnou dvě třetiny vojáků z Tchajwanu a další stahování další stahování nad rámec tohoto počtu dal do souvislosti se zlepšením čínsko-amerických vztahů. •Kissinger dal rovněž najevo, že USA uznávají, že Tchajwan je součástí Číny a že nebudou podporovat nezávislost Tchajwanu •Spokojenost čínského vedení s tím, že USA začaly měnit svůj postoj vůči Číně. Na oplátku byla Čína ochotná ponechat USA čas na změnu politiky, netlačit na nutnost okamžitého znovusjednocení Tchawanu s Čínou •Dosažena dohoda, že prezident Nixon navštíví Čínu na jaře roku 1972 •Smrt maršála Lin Piaa, nejvýznamnějšího odpůrce čínsko-amerického sblížení. Šanghajské komuniké (27. únor 1972) •V únoru 1972 přiletěli Nixon s Kissingerem na veřejnou návštěvu Číny •Na jejím závěru vydal Kissinger 27. února 1972 společně s Čou En-Lajem společné americko-čínské komuniké. Obě strany v něm konstatovaly: •- pokrok k normalizaci vztahů mezi Čínou a USA je v zájmu všech zemí •- Obě strany si přejí snížit nebezpečí mezinárodních vojenských konfliktů •- ani jedna strana by neměla usilovat o hegemonii v asijsko-pacifické oblasti, obě země se postaví proti snahám kterékoli jiné země či skupiny zemí o získání takové hegemonie •- žádná z nich není ochotna vyjednávat v zastoupení nějaké třetí strany nebo uzavírat dohody či porozumění s druhou stranou, které by byly namířeny proti jiným státům Význam Šanghajského komuniké •Z textu dohody vyplývalo minimálně to, že Čína nepodnikne nic, co by zhoršovalo situaci v Indočíně a v Koreji. •Dále z něj vyplývalo, že Čína ani USA nebudou spolupracovat se sovětským blokem a že se postaví proti veškerým pokusům každé země o dosažení nadvlády v Asii. •Vzhledem k tomu, že jedinou jinou velmocí schopnou Asii ovládnout byl SSSR, fakticky tak vznikala nevyhlášená aliance, jejímž cílem bylo zastavit sovětský expansionismus v Asii •Konec politiky zadržování (containment) vůči Číně. Další vývoj čínsko-amerických vztahů v první polovině 70. let •Ačkoliv obě strany doufaly v plnou normalizaci vzájemných vztahů do roku 1976, Nixonova rezignace v důsledku aféry Watergate tento proces zpomalila •Nevyřešený zůstal především další osud Tchajwanu, mnohem silnější postavení má v americké zahraniční politice v tomto období Kongres •Jackson-Vanikův dodatek byl transplantován do americko-čínských vztahů, problematika udělování doložky nejvyšších výhod Číně pak další dvě desetiletí komplikuje čínsko-americké vztahy •Na druhou stranu Peking odmítal plnou normalizaci vztahů dokud na Tchajwanu zůstanou americké jednotky •Smrt Mao Ce-Tunga a Čou En-Laje a vnitřní politická nejistota v Číně vedou v tomto období k pokračující stagnacï čínsko-amerických vztahů Carterova administrativa a dokončení normalizace vztahů s Čínou •Nový prezident Jimmy Carter a jeho poradce pro otázky národní bezpečnosti Zbigniew Brzezinski sledovali ve vztahu k Číně stejnou geopolitickou strategii jako Nixon a Ford s Kissingerem. •Kladou velký důraz na spolupráci s Čínou namířenou proti SSSR. •K normalizaci vzájemných vztahů nakonec došlo 15. prosince 1978. •Ve snaze vyhovět Číně přitom USA odložily na neurčito diplomatické uznání Vietnamu, který se ocitl v konfliktu s Čínou a uzavřel alianci s SSSR. Postoj USA k Tchajwanu po normalizaci vztahů s pevninskou Čínou •Normalizace vztahů s Čínou neznamenala z amerického pohledu obětování Tchajwanu •Asi nejvýznamnějším důsledkem pro Tchajwan bylo, že se americké jednotky se stáhly z Tchajwanu a formálně USA přerušily s Tchajwanem diplomatické vztahy. •Reálně ovšem USA i nadále s Tchajwanem udržují kvasioficiální diplomatické vztahy a poskytují mu materiální a vojenskou pomoc •Vztahy mezi USA a Tchajwanem byly vymezeny zákonem o vztazích s Tchajwanem, který byl přijat americkým Kongresem a podepsán prezidentem Carterem v roce 1979. •Zákon dává Americkému institutu na Tchajwanu (American Institute of Taiwan) zvláštní pravomoci, které z něj fakticky činí americké velvyslanectví. Zákon také stanovil, že USA bude Tchawanu poskytovat „zbraně obranného charakteru.“ •Zákon přímo nestanoví, že USA Tchajwanu poskytnou pomoc v případě čínského útoku – v zákoně nicméně stojí, že jakýkoliv pokus ovlivnit budoucnost Tchajwanu jinými než mírovými prostředky jako hrozbu míru a bezpečnosti v oblasti západního Pacifiku, kterou USA považují za oblast velkého významu pro USA (nastolení politiky strategické dvojznačnosti). •Přes očekávání Číny, že normalizace vztahů oslabí spolupráci Tchajwanu a USA zůstaly obě země fakticky nadále spojenci až do současnosti.