•
•
•Teorie her a politika
•
•POL 203 18.11. 2015
•

Teorie her a politika: volba Urho Kekkonena finským prezidentem 1956
•Urho Kekkonen zvolen finským prezidentem roku 1956 ve dvoukolové volbě (v prvním kole souboj s
prezidentem Paasikivim (kandidát konzervativců) a sociálním demokratem Fagerholmem.
•Volební procedura: nadpoloviční většina nutná ke zvolení, pokud jí není dosaženo, druhé kolo se
dvěma kandidáty.
•Preference stran:
•Socialisté (72 hlasů): Fa P Pa P Ke
•Agrárníci (88 hlasů): Ke P Pa I Fa
•Pravice (84 hlasů): Pa P Fa I Ke
•Komunisté (56 hlasů): Ke P Fa I Pa
•
•Komunisté volili v prvním kole zčásti pro Kekkonena a zčásti pro Fagerholma, ten postoupil do
druhého kola a prohrál v něm s Kekkonenem 149:151
•
kekkonen

Klíčové otázky
•Proč komunisté volili strategicky?
•Proč socialisté nevolili strategicky?
•Proč nevolila pravice strategicky?
•
•Udělal někdo z nich „chybu“?

Logika (zdánlivě) suboptimální volby (George Tsebelis)
•Politické situace a rozhodování obvykle nutí aktéry angažovat se v několika hrách současně (nested
game).
•Strategie hráčů je možné odhalit/pochopit/ posuzovat pouze při studiu celé sítě těchto her.
•(Zdánlivě) suboptimální volby jsou produktem odlišného pochopení situace hráčem a pozorovatelem.
•Suboptimální rozhodnutí v jedné hře je optimálním v součtu celé sady her.
george_0

Dva typy nested games
•Hry v mnoha arénách (games in multiple arenas)- v těchto hrách se mění zisky hráčů z hry v jedné
aréně v závislosti na situaci v dalších arénách. •Hry o pravidla hry (institutional design)- v
těchto hrách se mění zisky hráčů v souvislosti se změnou pravidel hry.

Hry s proměnlivými zisky
•Hry v mnoha arénách mají proměnlivé zisky, v závislosti na tom, jak se mění, mění se i strategie
hráčů v nich a mění se i „ideální typ“ hry, kterou hráči hrají.
•Tsebelis rozlišuje 4 základní 2x2 hry, v nichž oba hráči disponují strategiemi „spolupracovat (C,
cooperate)“ a „hrát tvrdě (defect, D)“:
-vězňovo dilema (prisoners´ dilemma)
-mrtvý bod (deadlock)
-zbabělec (chicken)
-důvěra (assurance)

Formalizace čtyř základních her
•Možné výsledky (z pohledu prvního hráče):
•
•
•
Spolupráce
Odmítnutí spolupráce
Spolupráce
„Odměna“ (Reward, R)
„Kořen“
(Sucker, S)
Odmítnutí spolupráce
Pokušení
(Temptation, T)
Trest
(Penalty, P)

Vězňovo dilema a zbabělec
•Vězňovo dilema je nejčastěji používaným konceptem teorie her v sociálních vědách, především
v otázce vzniku spolupráce mezi racionálními aktéry, Odmítnutí spolupráce je dominantní strategií
obou hráčů, která však zároveň vede k suboptimálnímu výsledku pro oba hráče.
• Zbabělec je hrou, která nemá dominantní strategii, problémy plynoucí z toho, že vzájemná
nespolupráce je nejhorším možným výsledkem, poskytuje oběma hráčům jisté pobídky pro spolupráci.
Hra má dvě ekvilibria (S1, S2) a (S2, S1), přičemž první přináší z nich je preferováno druhým
hráčem a druhé z nich prvním hráčem (nelze určit, které z nich se v rámci hry ustaví).

Vězňovo dilema a Zbabělec
Vězňovo dilema
Hráč 2
C
D
Hráč 1
C
-1,-1
-10,0
D
0,-10
-5,-5
Zbabělec
Hráč 2
C
D
Hráč1
C
0,0
-1,1
D
1,-1
-5,-5

Deadlock a Důvěra
•Deadlock je stabilní hrou, v níž nejlepší výsledek přináší temptation, druhým nejlepším výsledkem
ale na rozdíl od vězňova dilematu není spolupráce, nýbrž vzájemná nespolupráce DD.
•Důvěra (assurance, někdy známá též jako lov na jelena- stag hunt) je hrou s dvěma ekvilibrii, z
nichž jedno je Pareto optimální a druhé, suboptimální, je zase méně „riskantní“. Pokud jsou zisky
hráčů common knowledge, je Pareto-optimální výsledek vynucen samotnou hrou (čistá koordinační hra,
viz minulé přednášky).

Assurance a Deadlock
•
Důvěra
Hráč 2
Jelen (C)
Králík D
Hráč 1
Jelen (C)
10,10
0,8
Králík
8,0
7,7
D-lock
Hráč 2
C
D
Hráč 1
C
1,1
0,10
D
10,0
5,5
deadbolt,lock,chain

Charakteristika her
Vězňovo dilema (Prisoners´ dilemma)- Ti P Ri P Pi P Si
Mrtvý bod (Deadlock)- Ti P Pi P Ri P Si
Zbabělec (Chicken) – Ti P Ri P Si P Pi
Důvěra  (Assurance)- Ri P Ti P Pi P Si
Ekvilibria jsou stabilní vůči jednostranné změně strategie, Pareto optimální výsledky vůči
koordinované změně strategie.

Problém reflexivity
•Pokud je do analýzy zavedena reflexivita, tj. moment, kdy strategie jednotlivých hráčů reagují na
aktuální strategie ostatních hráčů (correlated strategies, sekvenční logika ), situace se mění.
•
•Reflexivita se zavádí do hry např. uzavíráním dohod, založených na slibech, hrozbách a trestech
nebo opakováním hry.
•
•Pravděpodobnost, že dojde ke kooperaci, se pak zvyšuje s velikostí zisků při zvolení
kooperativního řešení a naopak pravděpodobnost, že se spolupráce nevyvine, se zvyšuje se zisky
hráče nebo hráčů z nekooperativního řešení.
•
•Zisky z kooperativních a nekooperativních řešení se dynamicky mění, podle situace v ostatních
herních arénách, což neumožňuje přiřadit politické procesy k jednomu z typů zmíněných her.
Nejčastějším faktorem, přispívajícím k proměnlivostí zisků v politice, jsou změny pravidel hry.

Hry o pravidla hry (institucionální změny)
•Dalším zdrojem herní nestability politiky je změna pravidel hry (institucionální změna, která může
nabývat řady podob.
•změna počtu hráčů
•změna možných tahů
•změna v pořadí, v jakém jsou tahy prováděny
•změna informace, dostupné hráčům při hře
•Politické instituce (chápaná jako pravidla politických a sociálních interakcí –her) jsou v tomto
pojetí závislá proměnná a aktéři se je snaží měnit s cílem maximalizovat své zisky, které závisí
nejen na výběru strategií, nýbrž i na institucionálním omezení situace.

Proč má smysl měnit pravidla hry?
•Některé z politických institucí (bikameralismus, parlamentní výbory, pravidla pro změnu zákonů,
jednokolový většinový systém) podporují tvorbu ekvilibria (tj. systematicky vedou k určitým
výsledkům).
•V případě, že existuje vysoká míra korelace mezi určitými institucemi a určitými výsledky, snaží
se političtí aktéři nebo koalice aktérů modifikovat efekt těchto institucí s cílem zvýšit svůj
zisk.
•V rámci změn pravidel hry rozeznává Tsebelis redistributivní a efektivní instituce

Efektivní a redistributivní instituce
•Efektivní instituce jsou takové, které přibližují zisky hráčů Pareto-optimálnímu výsledku. Všechny
instituce, které naopak vzdalují výsledek hry od Pareto- optimálního, jsou redistributivními.
•Redistributivní instituce slouží k tomu, aby buďto zvyšovaly zisky dosavadní většiny
(consolidating institutions) anebo ustavily novou většinu (new deal institutions) a zvýšily její
zisky.
•Většina skutečných institucí leží mezi oběma typy a navíc nepanuje shoda o tom, kde (příkladem
peněžní ekonomika a názor Smithe a Marxe na ni, obecně marxismus připisuje institucím konsolidační
redistributivní úlohu, ekonomie efektivní a liberalismus analyzuje zejména new deal institutions).

Efektivní instituce
•Některý z následujících typů
•usnadňují komunikaci mezi hráči (řešení koordinačních problémů)
•umožňují uzavírat závazné smlouvy
•modifikovat zisky ve hře- např. logrolling (výměna hlasů a zájmů)
•modifikovat typ hry (např. z vězňova dilematu činit hru typu „důvěra“ nebo „zbabělec“).
•Specifickým případem efektivní instituce je zajištění opakování hry tak, aby neměla předem určený
počet kol.

Redistributivní instituce
•Jejich cílem není Paretova optimalita, nýbrž změna zisků, plynoucích ze strategií hráčů.
•Konsolidační instituce mají posílit zisky stávající většiny, new deal instituce jsou spojeny s
vytvořením nové většiny (a ovlivňují tak zisky hráčů v dalších arénách). Mohou být např. součástí
strategií hráčů, kteří nejsou zahrnuti do stávající většiny. •Jak konsolidační, tak new deal
instituce vyvolávají ideologizované spory.

Nejistota jako faktor volby mezi efektivními a redistributivními institucemi
•Rozhodujícím faktorem v institucionálním designu je podle Tsebelise (ne)jistota aktérů ohledně
účinku institucí.
•Pokud jsou si jisti účinkem, který v součtu všech herních arén zvyšuje jejich zisk, je vznik
redistributivní  instituce pravděpodobný. Pokud nedokáží efekt instituce na strukturu zisků přesně
odhadnout, volí raději efektivní instituce.

chaos_theory_2_b
Politika- herní sada bez ekvilibria
•Důvody nestability- měnící se pravidla hry (počet hráčů, strategie, zisky v součtu multiple
games). •Zdánlivě suboptimální volby- souvisí s existencí herních sad •Politické rozhodování jako
„superhra“ nemá stabilní řešení, malá změna v některé ze subgames může významně ovlivnit změny ve
všech dalších herních arénách (podobné jako teorie chaosu).
•
•

Jiný pohled- William Riker a herestetika
•vícedimenzionální prostředí přináší soutěž o dominanci v daném systému (o agendu ‐ viz
volby/vláda)
•
•důležitá tedy nejsou jen témata a dimenze samotné, ale také intenzita s jakou jsou prosazovány a
jejich vzájemná vzdálenost i jejich vzdálenost od postojů voličů a v neposlední řadě
důležitost/naléhavost s jakou jsou témata vnímána
•
•• princip dominance (tematické vlastnictví)
•• princip disperze
•• vytváří se tak prostor pro manipulace
http://www.rochester.edu/college/psc/images/riker.jpg

• Logika: pravdivost a smysl (pravda)
•
•Gramatika: komunikační hodnota (komunikace)
•
• Rétorika: proces přesvědčování (přesvědčení)
•
•Herestetika: strategická hodnota (manipulace)

Druhy herestetiky
•strukturování výchozích podmínek pro rozhodování tak, aby byly výhodné pro toho, kdo se
herestetiky dopouští
•
•Tvorba nových většin a rozbíjení většin stávajících
•
•• agenda control (příklad: volby českého prezidenta 2008)
•• strategické hlasování (příklad: finské volby)
•• manipulace dimenzemi (příklad: M. Zeman)