SP/SP 1/2015 od case manažerek Petry Stromské a Barbory Hochové; upozornění Libora Novosáda, jaká rizika je třeba brát v úvahu při transformaci ústavních služeb pro lidi s postižením v podporu jejich života v komunitě. V tištěném sešitě akademických statí se Hana Valová s Radkou Janehová zabývají strategiemi, které využívají organizace poskytující sociální služby, pokud čelí poklesu přísunu finančních prostředků.Nad podrobným popisem škály těchto strategií si Valová s Janebovou kladou otázku, zda a jak vycházejí strategie zvládání finanční tísně z představy, že úbytek finančních prostředků je hrozbou pro klienty, které j e třeba, zplnomocňovat k vyjednávání s těmi, kdo o penězích rozhodují. Ivana Šimíková popisuje napětí mezi aplikací tzv. New Public Management a posláním neziskových organizací. Z teto perspektivy zkoumá vliv implementace zákona o sociálních službách na činnost neziskového sektoru, mimo - Inzerce----- jiné na uplatnění takových funkcí sociální práce, jako je např. obhajoba zájmů klientů, Andrej Mátel a Milan Schavel nabízejí svou intepretaci vlivu zákona o sociální práci, který byl nedávno schválen na Slovensku, na vývoj sociální práce jako profese. Popisují proces rozhodování o obsahu zákona a o jeho ustanoveních kladou otázky, které mohou být účinnou inspirací pro tvůrce analogického zákona v České republice. Markéta Elichová a Anna Sýkorová zkoumají, jaké podmínky vytváří vzdělávání v sociální práci pro uplatnění absolventů. Kladou si proto otázku, v čem ladí a v čem se rozcházejí dovednosti a znalosti absolventu škol sociální práce a požadavky zaměstnavatelů na trhu práce. Michaela Lukešová se na předpoklady uplatnění sociálních pracovníků dívá z jiného úhlu: zabývá se předpoklady sociálních pracovníků pro mezikulturní komunikaci. Kompetence v této oblasti lze, vzhledem ke kulturní diferenciaci a individualizaci soudobé společnosti, považovat za klíčové předpoklady schopnosti sociálních pracovníků zprostředkovávat řešení problémů vc vztazích mezi klienty a jejich kulturně různorodým sociálním prostředím. V mých očích j c číslo časopisu Sociální práce / Sociálna práca, které právě dostáváte do rukou, svěžím čtením příkladů sociální práce s klienty sociálních služeb. Současně nabízí neotřelé pohledy na podmínky, ve kterých se sociální práce s touto klientelou uskutečňuje nebo snaží prosazovat, Libor Musil, editor čísla RJ. I j H> OPERAČNÍ PROGRAM PODPORUJEME EsIÍT r~ľT I j ma LIDSKÉ ZDROJE VASl BUDOUCNOST w i í^iV--.n r.^^„^ &3 A ZAMESTNANOSŤ www.esfcr.cz REW1EDIUM Praha o.p.s. je neziskovou organizací poskytující již více jak dvacet let vzděláváni pracovníků v sociálních službách a dalších pomáhajících profesí. REMEDIUM Praha o.p.s. realizuje od 1. října 2013 projekt Komplexní vzdělávání pracovníků poskytovatelů sociálních služeb v oblasti krizové intervence. V současnosti se schylují k evaluaci dva běhy výcvikového kurzu Komplexní krizová intervence, byiy úspěšně ukončeny dva běhy kurzu Komunikace jako nástroj spolupráce a přesně ve své polovině se nachází dva běhy kurzu Úskalí spojená se zvládáním zátěže při výkonu práce v sociálních službách. Kapacita všech kurzů je naplněna. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem. „Antiradikálnosť českých sociálních služeb aneb jak organizace sociálních služeb řeší pokles finančních prostředků1 "Anti radicalism" of Czech Social Services, or How Do the Organizations of Social Services Solve the Decline of Funding Hana Vaiová, Radka janebová Mgr. Hana Valová2, absolventka magisterského oboru sociální práce na Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové, aktuálně sociální pracovnice „mimo službu". Do roku 2013 působila jako sociální pracovnice pro osoby ohrožené domácím násilím v Intervenčním centru Liberec, odkud odešla do soukromého sektoru. Nadále se však věnuje výzkumnému bádání v oblasti sociální práce. Mgr. Radka Janebová, Ph.D.,3 pracuje jako odborná asistentka na Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové a zároveň jako sociální pracovnice v Občanském sdružení Salinger v projektu Triangl, který se věnuje sanaci rodiny. Zabývá se etikou rozhodování v sociální práci a genderovými aspekty sociální práce. Abstrakt Organizace sociálních služeb v České republice se mohou potýkat s nedostatkem finančních prostředků, což může zásadním způsobem ovlivnit jejich fungování i životy jejich klientů. Cílem našeho příspěvku bylo zjistit, jaké strategie využívají organizace poskytující sociální služby při poklesu finančních prostředků, pokusit se zohlednit důsledky těchto strategií pro klienty organizací a interpretovat nalezené strategie z pohledu „kritické sociální práce". K dosažení cíle jsme využily kvalitativní rozhovory se zástupci sedmi organizací. Výstupem našeho článku je hypotéza o „antiradikálnosti" českých organizací sociálních služeb a české sociální práce. Klíčová slova sociální práce, finanční prostředky, kritická sociální práce 1 Článek vznikl v souvislostí s projektem specifického vysokoškolského výzkumu Studentská grantová soutěž na ÚSP UHK (reg. č. 2103/1210/05900). 2 Kontakt: haana.VEdova@seznam.cz 3 Kontakt: Ustav sociální práce Univerzity Hradec Králové, Víta Nejedlého 573,500 00 Hradec Králové, radka.jancbova@uhk.cz SP/SP 1/2015 Abstract Social service organizations in the Czech Republic may face a shortage of funds, which can significantly affect their functioning and the lives of their clients. The aim of our paper was to identify strategies used by organizations providing social services during the decline in funding, try to take into account the consequences of these strategies for clients of these organizations and interpret the strategies in terms of "critical social work". To achieve the goal we used qualitative interviews with representatives of seven organizations. The output of our article is the hypothesis of "antiradicalism" of Czech social service organizations and Czech social workers. Keywords social work, financial resources, critical social work Kdyje v pořádku, zeje sociální pracovník kritický? Pouze když kritizuje pracovníka v sociálních službách, že je kritický. (upravený anglický vtip) 1.Úvod Motivací k napsání tohoto textu byla osobní zkušenost jedné z autorek s fatálním poklesem finančních prostředků v organizaci, kde pracovala. Snížení dotace ze dvou mikónů na 700 tisíc korun ji přivedlo k rozhodnutí z organizace odejít. Z existenčních důvodů nemohla čekat do poloviny roku na konečný výsledek, zda nakonec bude dostatek prostředků. Nechtěla čekat ani z osobních důvodů. Přišla si znevážená. Svou práci dělala dobře, organizace vykazovala velký počet klientů. Zažívala velký pocit bezmoci a naštvání zároveň. Kladla si otázku: Proč to nevidí ti, kteří rozdělují peníze? Neuměla si představit, že by stejnou nejistotu zažívala každý rok. Také přemýšlela, jak obdobné situace řeší ostatní poskytovatelé sociálních služeb, což byl podnět k provedení výzkumu a napsání tohoto textu. Cílem našeho příspěvku je zjistit, jaké strategie využívají organizace poskytující sociální služby při poklesu finančních prostředků, pokusit se zohlednit důsledky těchto strategií pro klienty organizací a interpretovat nalezené strategie z pohledu „kritické sociální práce". Náš mikrovýzkum bychom rády zasadily do širšího kontextu teorií - konkrétně do paradigmatu „kritické sociální práce". Chceme se zamyslet nad tím, co mohou vypovídat zvolené strategie o organizacích sociálních služeb a české sociální práci, respektive o jejich vztahu ke „kritickému paradigmatu sociální praxe". V první části textu teoreticky ukotvíme kontext financování sociálních služeb a perspektivu „kritické sociální práce". Následně vymezíme použitou metodiku výzkumu a budeme prezentovat hlavní výzkumná zjištění. V závěru se pokusíme interpretovat tato zjištění z perspektiv}' „kritické sociální práce". Na úvod považujeme za nezbytné vymezit vztah mezí pojmy „sociální práce" a „sociální služby" a vysvětlit, j ak s nimi budeme v textu pracovat. Uvědomuj emc si odlišnost obou pojmů, kdy „sociální služby" vnímáme dle znění zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. jako činnosti „zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení" (§ 3 a) a oblast, ve které pracují nejen sociální pracovníci4, ale i jiné profese či obory. Oproti tomu „sociální práci" chápeme jako profesi pomáhající zprostředkovávat interakce mezi lidmi a jejich sociálním prostředím, která může být vykonávána i v jiných oblastech, než jsou sociální služby (veřejná správa, školství, zdravotnictví atd.). V našem textu jsme se primárně zaměřily na strategie organizací sociálních služeb, ale nahlížíme na ně z perspektivy „kritické sociální práce", což může 4 V zájmu genderově korektního jazyka v textu libovolně střídáme ženský a mužský rod s předpokladem, že zastupují oba gendery. působit rozporuplně. Tuto rozporuplnost si uvědomujeme a reflektujeme možné dezinterpretace, kterých jsme se mohly dopustit. Nemáme totiž záruku, že informantky našeho výzkumu sdílely identitu sociálních pracovnic. Aplikaci našich zjištění na oblast sociální práce je tedy třeba v celém textu vnímat jako naše hypotézyjejichž východiskem je předpoklad určitého průniku obou oblastí a blízkosti obou profesních kultur, které subjektivně reflektujeme.5 2. Teoretické ukotvení V rámci teoretického ukotvení tématu nejprve vysvětlíme vybrané příčiny a projevy poklesu finančních prostředků v sociálních službách. Poté ozřejmíme další klíčový termín našeho textu, kterým je zastřešující perspektiva „kritické sociální práce". 2.1. Konec „zlatého věku sociálních služeb"? Sociální služby v České republice mohou být financovány z celé řady zdrojů. Molek (2009:21) uvádí, že obecně lze za zdroje příjmů považovat dotace ze státního rozpočtu, dotace z rozpočtů obcí, měst a regionů, prostředky z programu evropských společenství, příspěvky zřizovatelů, úhrady od klientů, úhrady z veřejného zdravotního pojištění, dary a vedlejší hospodářskou a mimořádnou činnost (výroba stravy, praní prádla, prodej výrobků). Situace financování sociálních služeb může být ovlivňována celou řadou okolností. Rády bychom popsaly dvě, které považujeme aktuálně za nejpodstatnější. Jedna z nich je národně specifická, zatímco druhá odráží vývojové trendy globálního kapitalismu. Významnou okolností, která ovlivnila financování organizací poskytujících sociální služby, byla možnost čerpám prostředků z Evropského sociálního fondu — především operačního programu „Lidské zdroje a zaměstnanost". Ten tvořilo pět tematických celků, tzv. prioritních os. Sociální služby mohly získat prostředky z prioritní osy 36 — „Sociální integrace a rovné příležitostí". Jejím cílem bylo „pomoci osobám ohroženým sociální vyloučením, zvyšování kvality a dostupnosti sociálních služeb a zavedení opatření vedoucích ke zvyšování zaměstnanosti těchto osob včetně prosazování rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce" (ESF ČR, 2008). Projekty byly realizované ve čtyřech oblastech podpory: „Podpora sociální integrace a sociálních služeb" (označení 3.1), „Podpora sociální integrace příslušníků romských lokalit", „Integrace sociálně vyloučených skupin na trhu práce" a „Rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a sladění pracovního a rodinného života". Ze statistických údajů na webových stránkách Evropského sociálního fondu v CR (dále ESF CR) vyplývá, že se alokované prostředky na prioritní osu 3 ve výši 14,9 mld. korun dařilo čerpat. Žádosti byly přijaty za celkových 42,2 mld. Schválené projekty byly ke 2.12.2014 dokonce ve výši 15,1 mld. (ESF ČR, 2014). V dalším programovém období 2014-2020 jsou předchozí operační programy v rámci ESF ČR zredukovány pouze do operačního programu „Zaměstnanost" s celkem čtyřmi prioritními osami: „Podpora zaměstnanosti a adaptability pracovní síly", „Sociální začleňování a boj s chudobou", „Sociální inovace a mezinárodní spolupráce" a „Efektivní veřejná správa". Předchozí oblast podpory 3.1 spadá nyní do osy číslo 3 „Sociální začleňování a boj s chudobou". Celkově je pro tento operační program vyčleněno necelých 70 mld. Kč a necelá třetina bude určena pro sociální začleňování a k financování sociálních služeb. 5 V zemi s jasnějším a zavedeným vymezením sociální práce bychom si takový předpoklad nemohly dovolit. Ale v České republice stále existuje nejasné vymezení vztahu mezi oběma oblastmi jak na rovině teorie, tak praxe. V rámci diskusí s Mdmi v sociálních službách se setkáváme se zaměňováním obou pojmů a stíráním hranic mezi nimi. V textu pak více reflektuj eme to, jak lidé podle našeho názoru o věcech mluví, než jaký je akademicky vnímaný rozdíl mezi nimi. 6 Dlužno podotknout, že tyto prostředky nebyly určeny výhradně pro sociální služby, ale mohly o ně žádat i subjekty neposkytující sociální služby. Prostředky, které byly poskytnuty na zajištění sociálních služeb, tedy byly podstatně nižší. SP/SP 1/2015 Pro období 2007-2013 bylo typické, že přestože vizí evropských fondů bylo podporovat nové projekty, mnoho poskytovatelů žádalo o podporu již zaběhnutých služeb. Valová (2014: 8) období mezi lety 2007 až 2013 označuje jako „zlatý věk sociálních služeb". Rada organizací sociálních služeb čerpala finanční prostředky právě z evropských projektů a několik let se „nemusela" o své financování starat. Výměnou za administrativní zátěž v podobě vyplňování monitorovacích zpráv, sledování ukazatelů, statistických výkazů a dodržování pravidel publicity byla dočasná „existenční jistota" (Valová, 2014). S příchodem nového programového období a změny priorit má část organizací, které čerpaly peníze z evropských fondů, obavu, že na podporu nedosáhne. Zároveň si někteří (dříve stabilní) donátoři, kteří financovali sociální služby před rokem 2007, „odvykli" sociální služby podporovat či podporu směrují do organizací, které prostředky z ESF nečerpaly, jejich ochota znovuzačlenit „vyšachované" organizace do zaběhnutého dotačního systému nemusí být vysoká. Rada organizací sociálních služeb se tak ocitla s výrazně nižšími finančními prostředky na hranicí přežití. Na lokální úrovni může přežití organizací ovlivnit také přechod kompetencí v rozdělování dotací na sociální služby na kraje od roku 2015. Tato změna budí u mnoha poskytovatelů obavy o další finanční zajištění jejich služeb, protože nevědí, zda bude jejich služba spadat pod priority daného kraje. Za druhou významnou okolnost, která ovlivňuje ochotu donátorů7 financovat sociální služby, považujeme stávající globální trend kapitalistické (či postindustriální) společnosti, který např. Keller (2007) či Chytil (2007) nazývají „druhou fází modernizace". Tato fáze modernizace je namířena proti institucím sekundární sociability8, mezi které patří jak sociální služby, tak sociální práce (Chytil, 2011). „Druhá fáze modernizace" se vyznačuje například ekonomizací a racionalizací sociálna (sociální oblast sc podřizuje zájmům trhu a požadavku efektivity), individualizací sociálních rizik (přestože vznikají na strukturální úrovni, tak se jejich řešení přesouvá na individuální úroveň), privatizací veřej ných služeb, ztrátou celé řady jistot & nej asností dalšího vývoje (Chytil, 2007). Stále častěji se objevují požadavky na zeštíhlení, redukci, odbourání veřejných služeb či sociálního státu a je zpochybňována jejich legitimita (např. sociální pracovnice již nemusí být označovány j ako ty, co pomáhají, ale jako ty, co problémy vytvářejí, protože svou pomocí zneschopňují lidi či pomáhají nezasluhujícím). Ekonomizaci sociální práce začaly dobře symbolizovat nově se objevující pojmy sociální práce a sociálních služeb jako poskytovatel/uživatel, vstupy/výstupy, zeštíhlení a úspory, efektivita, evaluace, standardizace, benchmarking apod. (Chytil, 2011). Praktickým dopadem „druhé fáze modernizace" na sociální služby a sociální práci je neochota či snížená ochota financovat jejich činnosti. Pokud podporována je, stává se klíčovým kritériem nabízená cena. Snaha přežít může vést organizace k tomu, že slibují nereálně efektivní služby s nedostatečným počtem kvalifikovaných pracovnic, které mají ale zcela reálné mzdy, zpravidla blízké té minimální. S tím, jak se slibované efektivní výsledky neobjevují, roztáčí se spirála neochoty dále podporovat sociální služby a služby sociální práce. Jak naznačuje Chytil (2007), v momentu, kdy sociální práce připustila svou marketizaci, pravděpodobně odstartovala sama svůj zánik. Z veřejného (ne)vystupování (či minimálního vystupování) českých sociálních pracovníků či zástupců sociálních služeb může být patrné, že se neoliberálnímu diskurzu dobře přizpůsobili ' Jsou jimi označovány instituce uvedené v prvním odstavci této kapitoly. 8 První fáze modernizace se vyznačovala selháváním tradičních institucí jako širší rodina, sousedství, komunity - tedy tzv. institucí primární sociability (soudržnosti). Když tyto instituce přirozené podpory přestávaly být schopny fungovat jako opora a ochrana lidí v kritických situacích, začaly být uměle vytvářeny tzv. instituce sekundární sociability (Keller, 2007). Jednou z nich je právě sociální práce, která nahradila tradiční sociální opory (Chytil, 2011). Jinými systémy sekundární sociability jsou například různé systémy pojištění, sociální stát či formální organizace specializující se na řešení různých sociálních problémů (např. domovy pro seniory nahradily výměnky a péči dětí o rodiče). První fáze modernizace vyvrcholila po druhé světové válce, kdy se kladl důraz na sociální jistoty a společnost blahobytu. Stati i podporovat nové á (2014: 8) období ;anizací sociálních s „nemusela" o své nitorovacích zpráv, očasná „existenční žací, které čerpaly eří (dříve stabilní) služby podporovat Lota znovuzačleniť í. Rada organizací :í přežití. ■ozdělování dotací telů obavy o další d priority daného it sociální služby, nosti, který např. s modernizace je tažby, tak sociální ací a racionalizací lalizací sociálních ividuální úroveň), hytil,2007). Stále Í sociálního státu načovány jako ty, í lidi či pomáhají objevující pojmy štíhlení a úspory, iráci je neochota čovým kritériem efektivní služby mzdy, zpravidla spirála neochoty 07), v momentu, svůj zánik. í pracovníků či břc přizpůsobili >dina, sousedství, !irozené podpory sačaly být uměle áální práce, která ty jsou například izných sociálních aze modernizace blahobytu. (viz např. Musil, 2008, 2010; Sveřepá, 2008, 2010; Hloušková, 2010; Janebová, Hudečkova, Zapadlová, Musilová, 2013). Přistoupili na rétoriku úspor a šetření a dokonce chtějí sami šetřit. Nabízejí pomoc hlavně na úrovni jednotlivců, přestože problémy mohou vznikat vinou vnějších okolností (například diskriminace či oprese, špatné či asociální sociální politiky, špatných zákonů, ekonomické krize atd.). To například hezky dokumentuje činnost organizace Člověk v tísni v ústeckých Předlicích9, na kterou upozornilo občanské sdružení Konexe. Přístup Člověka v tísni kritizovalo za to, že akceptuje parcrnalistickou politiku, že se stal její integrální součástí a stojí více na straně obcí než chudých (Brož, 2012). Na to se objevila na webu Človeka v tísni reakce, kde jsou idealisticky popisovány principy práce v lokalitě jako důvěra ve vlastní schopnosti klientů zorganizovat si své věci, informace a zpřístupnění nabídky dostupných bytů na realitních serverech, podpora při telefonickém kontaktu s vlastníky nemovitostí nebo makléři, která může obsahovat i nácvik a přípravu rozhovoru atd. (Člověk v tísni, 2014). Mezi další příznak adaptace na neoliberální diskurz může patřit neochota realizovat jakékoliv kolektivní akce proti nespravedlnostem systému včetně omezení financí na služby pro klienty. Hana Valová (2014:13) charakterizovala reakce poskytovatelů poměrně výstižně: „Zástupci těchto organizací zareagovali na tuto situaci protesty v médiích. Byli však slyšet jen krátce a tiše. V podstatě jsou pro širší veřejnost jediným „hmatatelným"projevem nesouhlasu. Za krátkou dobu utichnou a „nějak se to udělá". Žádné stávky, demonstrace, happeningy. "Právě volbou strategií - tedy způsobů, jak organizace ohrožené finančními škrty řešily svou situaci, aby mohly nadále poskytovat služby klientům -jsme se rozhodly zabývat v našem výzkumu, abychom získaly náhled na ochotu poskytovatelů se radikalizovat. Jedním ze způsobů, jak sc pokouší některé proudy sociální práce vyrovnat s ideologií delegitimizace veřejných sociálních služeb, je ustavení „kritické sociální práce", která je stručně charakterizována v následujícím textu. 2,2. Perspektiva „kritické sociální práce" Na využívané strategie vyrovnávání se se snižováním financí ze strany českých sociálních služeb chceme nahlédnout z perspektivy „kritické sociální práce". Činíme tak proto, že nám tato perspektiva nabízí alternativní kritický náhled na běžně očekávané jednám sociálních a dalších pracovnic. Nabízí nám také možnost formulovat důsledky, ke kterým stávající konformní praxe vede a do budoucna může vést. Protože bychom nechtěly skončit jen u kritiky, rády bychom v závěru našeho článku nabídly strategie, které vychází právě z „kritické sociální práce". Nejprve je třeba stručně vyjasnit10, co myslíme pod pojmem „kritická sociální práce", protože pro české sociální pracovnice se nemusí jednat o zcela srozumitelný termín. Ta klade důraz na kritiku a analýzu moci a útlaku vc společnosti (Healy, 2000) a jejím cílem je celková společenská transformace k překonání útlaku, nespravedlnosti, dominance a vykořisťování (Healy, 2001). Healy (2000) ji někdy označuje jako „aktivistickou sociální práci", někteří autoři ji ztotožňují s „radikální sociální prací" (např. Payne, 1997; Staub-Bernasconi, 2009; Matoušek, 2013), nebo ji raději označují jako „kritickou praxi" (např. McDonald, 2006). V našem článku budeme používat termín „kritická sociální práce" jako zastřešující všechny proudy, které zdůrazňují následující znaky (Healy, 2000; Healy, 2005): • Závazek sociálních pracovníků stát na straně utlačovaných a bezmocných lidí. • V návaznosti na předchozí znak by měli sociální pracovníci svůj privilegovaný přístup k moci reflektovat a rozvíjet strategie pro sdílení moci se svými klienty. 9 Problémy v ústecké čtvrti Předlice se zhoršily v září 2012, kdy se v Hrbovické ulici zřítil strop jednoho z domů. V troskách zahynula pětadvacetiletá žena. Magistrát poté zintenzívnil kontroly ostatních domů a nařídil vystěhování a opravu domu číslo 106 v ulici Beneše Lounského. Místní ale odejít nechtěli a stěžovali si, že s nimi magistrát odmítá jednat. Město se však bránilo, že obyvatelům domu nabídlo náhradní ubytování a situaci v Předlicích sc snaží dlouhodobě řešit. 10 Ke „kritické sociální práci" více viz například Janebová (2014). * Zdůrazňují zásadní roli makrosocíálních struktur (sociálních, ekonomických a politických systémů) při formování individuálních zkušeností lidí (např. kapitalismus utváří vztahy mezi třídami, patriarchát mezi ženami a muži či imperialismus mezi Evropany a Ne-evropany). * Kritizují dominující ideologie za to, že převádějí strukturální příčiny problémů na individuální úroveň a zavinění, * „Kritická sociální práce" také klade důraz na „zplnomocňování" (empowerment) utlačovaných lidí ke kolektivním akcím za účelem dosažení sociálních změn. „Kritická sociální práce" se vyznačuje velkou diverzitou proudů, které se mohou vzájemně prolínat a někdy se dokonce dostávat do vzájemné kolize. Lze mezi ně zařadit například anti-rasistickou a multikulturní sociální práci, arsti-opresivní a anti-diskriminační přístupy (označení užívané hlavně ve. Velké Británii), feministickou sociální práci (ve všech jejích rozmanitých podobách), rozmanité modely komunitní práce, marxistickou sociální práci, radikální sociální práci (označení užívané ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii, naopak méně v USA, kde se někdy užívá jako alternativa „progresivní sociální práce"), strukturální sociální práci (označení užívané hlavné v Kanadě), participatorní a akční formy výzkumu či postmodernistickou kritickou perspektivu (Fook, 2003). Někteří autoři se domnívají, že nemá smysl vymezovat „kritickou sociální práci", protože sociální práce je přirozeně „kritická" ve své podstatě, tedy svým zaměřením na změnu sociálního prostředí a struktur. Dle jejich názoru by měla být inkorporována do mainstreamu sociální práce (např. Ife in Allan, Briskman, Pease, 2009). Obdobné Alston a McKinnon (in Allan, Briskman, Pease, 2009) argumentují, že sociální práce je spojena s prosazováním lidských práv, sociální spravedlností a podporou marginalizovaných lidí, takže nemá smysl rozlišovat „kritické" či „radikální" proudy. Oproti tomu jiné autorky a autoři se domnívají, že radikální praxe se nestala v žádné ze svých podob synonymem pro dobrou praxi v mainstreamu sociální práce (Woodward, 2013), že se sociální práce neprofiluje jako radikální profese, že „její radikálnosť je velmi prchavá", a proto má smysl ji vymezovat jako specifický samostatný proud, který může být přínosem pro sociální pracovnice (např. Allan, Briskman, Pease, 2009). S tímto stanoviskem se ztotožňujeme i my. 3. Metodické ukotvení výzkumu Pro dosažení části našeho vytyčeného cíle - jaké strategie využívají organizace poskytující sociální služby při poklesu finančních prostředků - jsme zvolily deskriptívni vícepřípadovou studii situací. Abychom naplnily i další části našeho cíle, kterými bylo pokusit se zohlednit důsledky těchto strategií pro klienty a interpretovat nalezené strategie z pohledu „kritické sociální práce", pokusily jsme se zjištění našeho výzkumu induktivně rozpracovat do hypotéz k fungování českých sociálních služeb, potažmo české sociální práce. Vzhledem k tomu, že jsme chtěly získat hlubší popis zkoumaného jevu, využily jsme kvalitativní výzkumnou strategii a techniku polostrukturovaných interview. Rozhovory byly realizovány od ledna do března 2014. Do výzkumu se zapojilo celkem sedm organizací sociálních služeb. Výzkumný soubor byl získáván mezi organizacemi sociálních služeb, které v minulosti řešily nebo aktuálně řeší nedostatek prostředků na svůj provoz. Jako první byly osloveny organizace, které pokles finančních prostředků na svůj provoz veřejně prezentovaly v médiích. Další informanty jsme získávaly technikou „sněhové koule" (snowball sampling). Záměrně byly osloveny organizace různých právních forem (příspěvkové organizace - 2, nestátní neziskové organizace - 3, církví zřizované organizace - 2) z různých územních celků (Liberecký kraj - 4, Jihočeský kraj - 1, Středočeský kraj - 2) poskytující rozličné služby (domov pro seniory, drogové služby - 2, občanská poradna, raná péče, služby pro osoby bez přístřeší, domov pro osoby se zdravotním postižením). Důvodem byla snaha o zachycení co nejvétší rozmanitosti v odpovědích informantek. Organizace v rozhovorech zastupovali vedoucí služeb (3), ředitelé organizací (3) a ředitel vykonávající také Stati :kých a politických utváří vztahy mezi Me-ewopany). ;mů na individuální it) utlačovaných lidí ; mohou vzájemně idit například anti-i přístupy (označení jejích rozmanitých i, radikální sociální USA, kde se někdy i (označení užívané lištičkou kritickou lni práci", protože a změnu sociálního linstreamu sociální :Kinnon (in Allan, íním lidských práv, ozlišovat „kritické" radikální praxe se jmu sociální práce že „její radikálnost proud, který může tímto stanoviskem poskytující sociální bvou studii situací, lit důsledky těchto lni práce", pokusily í českých sociálních ly jsme laralitativní / byly realizovány sociálních služeb, inulosti řešily nebo j organizace, které . Další informanty sloveny organizace anizace - 3, církví ihočeský kraj - 1, užby - 2, občanská >tním postižením), lantek. Organizace i vykonávající také pozici finančního manažera (1). Zkoumané téma vnímala většina informantu jako choulostivé (5) a přiU si zůstat v anonymitě, což jsme pochopitelně respektovaly11. Doslovně přepsané rozhovory j sme zpracovávaly prostřednictvím otevřeného a axiálního kódování. Protože ideově vycházíme z „kritické sociální práce", připouštíme, že naše teoretické východisko mohlo vést ke kritičtějším interpretacím rozhovorů, než by tomu bylo u konzervativněji laděných sociálních pracovnic. Z hlediska validity našeho výzkumu reflektujeme několik zásadních rizik. První vyplývá ze strategie volby výzkumného souboru, kdy kritériem pro výběr organizace bylo vnímání ze strany organizace samotné, že se dostala do finanční tísně. Bohužel stanovení nějakého procentuálního podílu meziročního poklesu příjmů jako vstupního kritéria do výzkumu bylo u takto citlivého tématu nereálné. Z následné analýzy rozpočtů organizací jsme si udělaly představu, že organizace vykazovaly v určitém momentu fungování deficity mezi 10 až 80% meziročních příjmů. Také jsme při interpretacích nerozlišovaly souvislosti mezi strategiemi a typem organizace z hlediska získávání finančních prostředků (strategie sc mohou lišit z hlediska toho, zda organizace čerpá dotace, prostředky z ESF, příspěvky úhrady atd., zda je financování vícezdrojové, či není). Dalším nedostatkem může být to, že jsme rozhovor realizovaly vždy pouze s jedním zástupcem organizace na pozici vedení, takže výpovědi mohou být značně subjektivní. Určitým nedostatkem analýzy je, že jsme se nezabývaly hledáním souvislostí mezi výší meziročního poklesu a volenou strategií. Jako u každého kvalitativního výzkumu musíme upozornit na nczobecniteínost našich zjištění. Naše závěry navíc nekvantifikují, v jakém sledu a kolik která organizace užívala strategií, ale zaměřují se pouze na jejich výčet. To může zpochybňovat naše následné hypotézy. 4. Prezentace zjištění výzkumu Za „adaptační strategie" považujeme ty, které se přizpůsobují stavu poklesu financí bez snahy měnit rozhodnutí o snížení finančních prostředků. Tyto strategie jsme ještě rozlišily z hlediska, zda se pouze „pasivně" adaptují na situaci formou úspor či specifických taktik, nebo se adaptují „aktivně" tím, že sc snaží hledat další dodatečné prostředky na provoz. Vedle toho jsme hledaly alternativu k „adaptačním strategiím" ve formě „strategií, které by se orientovaly na změnu rozhodnutí donátora". Tyto strategie jsme rozlišily na „umírněné" a „nátlakové", přičemž v obou shledáváme znaky „kritického přístupu" v sociální práci. 4.1. Pasivní adaptační strategie na pokles finančních prostředků Strategie, které neusilují o změnu rozhodnutí o financích a pouze se přizpůsobují danému rozhodnutí, jsme rozdělily (1) na strategie úspor na personální rovině, (2) na strategie úspor na provozní rovině a (3) na taktické adaptační strategie. 4.1.1. Pasivní adaptační strategie úspor na personálni rovině Níže uvádíme čtyři základní pasivní adaptační strategie, kterými organizace řeší snižování dotací skrze úspory na zaměstnaných. Poté se pokusíme naznačit, jaké dopady mohou mít tyto strategie na klienty sociálních služeb a sociální práce. Úspory při propouštění a náboru pracovních sil První z vyrovnávacích strategií zaměstnavatelů se vztahovala k „propouštění a náboru" zaměstnaných. Přestože se „propouštění" jeví na první pohled jako nejjednodušší strategie, kterou informanti uváděli (např. j edna z informantek uvedla, žc musela propustit třicet zaměstnaných, další propustil dva lidi v přímé péči), tak zároveň reflektovali nevýhodnost této strategie z hlediska předchozích investic do zaměstnaných, jak uvedl informant.I7: organizace nechce primárně propouštět, protote do těch zaměstnanců něco nainvestovali." Organizace kvůli úsporám přijde o „hotového" pracovníka, 11 Itďormantky a informanty proto označujeme nahodilým genderovým rodem. :I I 5P/SP 1/2015 ale pokud pak dojde k dofinancovaní, musí přijmout nového a znovu ho zaškolit. To představuje další náklady. Specifickou variantou „propouštění" je „nábor levnějších pracovníků", kdy jsou propuštěni pouze vysokonákladovější pracovní síly jako sociální pracovníci nebo zdravotní sestry, a jejich místa jsou transformována pro pracovníky v sociálních službách. Tyto kroky mohou mít zásadní vliv na kvalitu vykonávané práce, protože činnosti sociální práce vykonávají lidé nenaplňující odbornou způsobilost. V období od ledna do března, tedy v období, kdy organizace může mít sice přiznané finanční prostředky, ale fyzicky s nimi může hospodařit nejdříve v březnu, využívají některé organizace strategii „přesunu zaměstnaných na úřad práce". Zaměstnaní odcházejí na úřad práce a po obdržení financí se zpět do služby vrací. Po dobu registrace na úřadu práce však v organizaci reálně pracují, přičemž mzda jim může být vyplacena zpětně, nebo vůbec. Úspory lze také zajistit „zaškolením nové pracovnice zdarma", kdy nově přijímaná pracovní síla pracuje po dobu svého zácviku v organizaci jako dobrovolník bez mzdy. Úspory skrze mzdy a odměny Ve vztahu k zaměstnaným lze také ušetřit „zmrazením mezd", přičemž některé informantky naznačovaly, že se jedná o dlouhodobou stagnaci mezd (např. Již několik let držíme mzdy na stejné' úrovni" (16)) a „nevyplácením odměn": ,jlbychom mohli hospodařit se ziskem 371 korun a nebyli ve ztrátě.. . nedostali lidi ani korunu odměn." (II.) na kvalitě prŕ pracující v so to projeví v j< v jejich ocho mohou mít z pracovníky v : (např. Kopřiv příležitostně < plnit svou rtu dlouhodobě o Někdy moho poskytována pracovnic vůči sociální praco vší úctě k indi Je otázkou, jal politici a odp a občanů. Je t že by konkrét a služeb sociál Zaváděn i tzv. flexibilních forem práce Flexibilní formy práce jsou zpravidla v teoriích personální politiky firem vnímány jako pozitivní benefit, který umožňuje slaďování osobního a pracovního života zaměstnaných (viz např. Bičáková (2008) či Jachanová Doleželová (2007)), ale z kritické pozice mohou být vnímány například ve smyslu Bečka (2004) či Baumana (2004) jako silný zdroj nejistoty a prostředek zneužívání zaměstnaných. Takže pokud zaměstnavatelé řešili finanční škrty v organizaci převedením plných úvazků na „úvazky částečné", což jako využitou strategii uváděli, existuje riziko, že pracovnice budou muset v kratším čase vykonat stej né množství práce, ale za méně peněz. Obdobně znejišťující strategií je obcházení zákoníku práce a protizákonné uzavírání „smluv na dobu určitou" (§ 39 zákona č. 262/2006 Sb.),jak uvedla 17: „Všichni máme smlouvu na dobu určitou... když se to nedalo dál prodlužovat, tak jsme dostali na nějakou dobu smlouvu na dobu neurčitou... a když uplynula ta doba, tak máme zase smlouvu na dobu určitou." Snižování dalších personálních nákladů Personální náklady byly dále snižovány skrze „úspory na vzdělávání zaměstnaných", takže aby byla naplněna podmínka povinného počtu 24 hodin vzdělávání dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. (§ 111, § 116), tak organizace vybíraly takové vzdělávací kurzy, které byly poskytovány zdarma nebo byly levnější (např. z projektů ESF). Mimo rámec výzkumu jsme se setkaly dokonce s požadavky zaměstnavatelů, aby býly kurzy nejen zdarma, ale aby vzdělavatelé hradili pracovníkům v průběhu vzdělávání mzdu místo zaměstnavatele. Některé organizace šetří „angažováním dobrovolníků a stážistů", kteří nahrazují kmenové zaměstnance. Informantky si ovšem uvědomovaly krátkodobost této strategie, protože dobrovolnice po určitém čase odcházejí do placeného zaměstnání neboje možnost jejich využití pouze okrajová, vzhledem k tomu, že mají i jiné aktivity. 4.1.2. Předpokládané dopady „úsporná pracovnicích" na klienty Pozitivním dopadem těchto strategií je, že organizace zvyšuje svou šanci na přežití, tudíž mají klienti šanci, že budou moci využívat její služby i nadále. Jen těžko si lze představit, že by se tyto „čachry" s pracovním životem zaměstnaných neprojevily 4,1.3. Pasivní Organizace, k zaměstnancícl Strategie „sni-, „šetření za ene: aukcí či hledaj při nákupu nu „... v top kvalt při pořizování snižování dota Do této kategc Vzhledem.k t< neinvestiční p do majetku. T sídlí ve zcela n V takovém ol 77.a úkor oprav.. 500 tisíc... což i prostě s odpuste, zatímco sháne do pozadí. Ofc leasing", což ■ na pořízení aui Oproti tomu l organizace nec; leasingová spoi: parku na oper zavřít, tak nem. 12 ňa kvalitě práce v sociálních službách a že by jejich důsledky nepocítili klienti. Pokud jsou lidé pracující v sociálních službách frustrování pracovní a existenční nejistotou, pravděpodobně se to projeví v jejich nasazení při řešení nepříznivých situací klientů, v jejich komunikaci s klienty, v jejich ochotě se dále profesně rozvíjet apod. Obdobně strategie spojené s flexibilizací práce mohou mít za důsledek přepracovanost pracovnic. V sociální práci (a asi to bude platit i pro pracovníky v sociálních službách) se často opakuje, že nástrojem sociálního pracovníka je on sám (např. Kopřiva, 1997; Johnson, 1998). Když se tento nástroj neopečovává, ba naopak, když se příležitostné dle potřeby odloží na smeťák nebo se pravidelně neudržuje, tak se zničí a přestane plnit svou funkci. Analogicky vyděšený, naštvaný či rezignovaný sociální pracovník asi nebude dlouhodobě odvádět kvalitní práci. Někdy mohou klienti, kteří potřebují službu sociální práce, pocítit, že jim není podpora poskytována odbornou a kvalifikovanou pracovní silou. Přes jistou skepsi českých sociálních pracovnic vůči potřebě profesního vzdělávání si dovolujeme vyjádřit hypotézu, že v oboru vzdělaný sociální pracovník bude disponovat větší škálou nabídek klientovi než pracovník bez vzdělání (při vší úcte k individuálnímu nasazení řady z nich). Je otázkou, jak jsou s těmito dopady financování a úspor seznamováni zadavatelé služeb (zejména politici a odpovědní úředníci), kteří by měli nést odpovědnost za naplňování potřeb občanek a občanů. Je také otázkou, zdaje tyto dopady vůbec zajímají. V každém případě se domníváme, že by konkrétní dopady měly zaznívat mezi argumenty ke zlepšení financování sociálních služeb a služeb sociální práce. 4.1.3. Pasivní adaptační strategie úsporná provozní rovině organizace Organizace, kde došlo k poldesu finančních prostředků, nemusí hledat úspory pouze na svých zaměstnancích, aie i v rámci provozních úspor. Strategie „snižování nákladů na provoz" může být realizována různými způsoby. Jedním z nich je „šetřeni za energie". Organizace se vedle úspory energie samotné zúčastňují například elektronických aukcí či hledají úsporu ve změně dodavatele. Některé organizace snižovaly náklady tím, že „šetřily při nákupu nutného vybavení" či velmi pečlivě „zvažovaly poměr kvality a ceny" a nenakupovaly „... v top kvalitě, ale tak, aby to sloužilo té věci" (14), případně se snažily získat od prodejců úlevy při pořizování např. softwaru. Specifickou adaptivní strategií, která byla uváděna ke kompenzaci snižování dotací, byla spolupráce s „potravinovými bankami". Do této kategorie strategií j sme se rozhodly zařadit také strategii „omezování investic do majetku". Vzhledem k tomu, že dotace z MPSV, ale i krajů či obcí jsou v drtivé většině finanční prostředky neinvestiční povahy, které jsou určené k zajištění provozu služby, omezují organizace investice do majetku. To se může jevit jako problém vzhledem k tomu, že řada zařízení sociálních služeb sídlí ve zcela nevhodných objektech jako zámky, historické budovy, pro něž se nenašlo jiné využití. V takovém objektu sídlí i informant 16, který popisoval situaci následovně: „Úspory probíhaly na úkor oprav... Byli jsme zvyklí dávat peníze do oprav... kolem dvou milionů ročně, loni jsme dali ani ne 500 tisíc... což můžeme opakovat ještě letos, příští rok, ale když se nebude průběžně investovat, tak pak to prostě s odpuštěním... bude daleko dražší. "Prioritní potřebou se tedy stává zajištění financí na provoz, zatímco shánění peněz na investice, které musí organizace shánět z jiných zdrojů, ustupuje do pozadí. Obdobně jsou hledány úspory na vozovém parku, který je pořizován na „operativní leasing", což je forma pronájmu. Vzhledem k tomu, že organizace nemohou uplatnit náklady na pořízení automobilu v rámci dotačního řízení, nepořizují si automobily do osobního vlastnictví. Oproti tomu splátky operativního leasingu jsou dotačně uznatelným nákladem. Vůz navíc organizace neodepisují, nemusí se starat o jeho údržbu, řešit poruchy, zcizení, to všechno obstará leasingová společnost. Na fatální nevýhodu těchto strategií (nemít majetek vč. pronájmu vozového parku na operativní leasing) upozorňuje informantka 15: „Kdybych to tady musela ze dne na den zavřít, tak nemám žádný majetek, jak se vykoupit z té ztráty. Nemám žádné jmění." SP/SP 1/2015 4.1.4. Předpokládané dopady „provozních úspor" na klienty Pozitivním dopadem těchto strategií je stejně jako v předchozím případě to, že organizace zvyšuje svou šanci na přežití, tudíž mají klienti šanci, žc budou moci využívat její služby i nadále. Za primární negativní dopad provozních úspor považujeme pro klienty ohrožení práv klientů. Zhoršené materiální podmínky v prostoru služby mohou vést k porušování práv, jako jsou zejména právo na důstojný život, právo na soukromí a právo na svobodu pohybu. Komplikované provozní podmínky poskytování sociálních služeb a služeb sociální práce mohou opět frustrovat pracovnice takovým způsobem, že se to může sekundárně odrazit i na kvalitě poskytovaných služeb klientům. 4.1.5. Pasivní taktickéadaptačnístrategie Strategie, které jsme nazvaly jako „taktické", označují způsoby řešení finanční nouze organizace, které nejsou primárně spojeny s úsporou financí, ale s konkrétní taktikou, která umožní problém řešit s časovým posunem. Jedná se tedy o přechodné řešení, které umožní překlenout momentální pokles dotací. Větší organizace s více registrovanými službami využívaly strategií „vzájemné ■výpomoci", kdy dochází k přesouvání financí či zaměstnaných mezi službami organizace. Jedná se o přesun z nepodpořených služeb do těch „zafinancovaných". V případě přesunu pracovnic to lze dle 17 pouze za předpokladu, že je zaměstnanec „ochotný dělat s jinou cílovkou". Ani v případě přesunu financí není krátkodobá půjčka mezi službami možná všude, jak ukazují výroky informanta 13: „Spadáme sice do velké' organizace, ale každá má své ICO a na vlastní triko si žádají na svoje služby. Naopak organizace je živa z toho, že nám poskytuje určitý servis a my jim za to platíme." Zdánlivá vzájemná výpomoc se tak může zúžit pouze na to, že zastřešující organizaci „můžeme nejakou dobu zůstat dlužit". Další taktická strategie je postavena na „odložení výplat zaměstnaných" do doby, než přijdou finance. Se zaměstnanými může být dojednáno, žc výměnou za nesnížení výplaty budou dočasně dostávat výplatu se zpožděním nebo pouze zálohy na mzdy. Jedná se o strategii „něco za něco": Když ty mi budeš tolerovat pozdně vyplacenou výplatu, tak já ti ji za to nesnížím. Někdy může tato směna nabývat radikálnější podoby, a to v situacích, kdy se zaměstnaní smíří s tím, že některé doplatky záloh nedostanou vůbec. Strategií, která reprezentuje časový posun v opačném směru - tedy odkládání spotřeby financí na budoucí špatné časy, je „čerpání i rezervního fondu". Některé organizace si pro případ, že by došlo k poklesu financí, vytváří rezervní fond. Rezervní fond by měl pokrýt výpadek prostředků do doby, než se situace vyřeší. Informant 14 vyjádřil dokonce názor, žc je třeba, aby měly organizace alespoň měsíční rezervu: „ Ta měsíční rezerva by podle mě měla úplně stačit... V lednu vyplácíte prosincové mzdy, takže teoreticky byste do konce ledna měli mít na to fungování, a lednové mzdy až v únoru, takže když se podaří získat nějaké prostředky v březnu, tak vám vlastně stačí ten jeden, únorový cyklus měsíce." Rezervu však nelze vytvářet vždy — například z prostředků MP S V j e třeba přebytečné peníze vrátit, jak uvedla informantka 16: „Na konci roku my ty peníze musíme utratit, protože je nesmíme převádět Takže se může stát, když jim nečekaně přijdou, že mají peněz, že nevědí, co s nimi, a od ledna nemají ani vindru. "Ve druhé části výroku naráží na skutečnost, že finance přichází v některých případech značně opožděně - zpravidla v březnu a dubnu, ale jeden z informantů uvedl dokonce říjen - což způsobuje problémy s vyváženým celoročním hospodařením. 4.1.6. Předpokládané dopady „taktických strategií"na klienty 1 zde je pozitivním dopadem těchto strategií, že organizace zvyšuje svou šanci na přežití, tudíž mají klienti šanci, že budou moci využívat její služby i nadále. „Taktické" adaptační strategie nemusí mít takové' negativní dopady na konkrétní pracovnice v podobě existenční a materiální nejistoty (i když ani to nelze vyloučit), ale mohou být spojeny s větším rizikem organizační nejistoty. Nejistotu, jak organizace přežije, mohou řešit zejména manažerky or~ organizace na< finančně stabil politických zal 0 klientech, k zástupci lokal 4.2. Aktivní zdrojů ko Za „aktivní ad 1 mimo stáva donátora. Jednou z takc v záloze zdroj" informanta II s krajskou pů což může být ochotu někter výrok informa na administral Obdobnou str donátora kom se na MPSV dodatečné dot se sníženou d Hledání novy nesouvisí s po výrobků). Nap ale postupně provozuje ško pracovníků, k výdělečných a Takovou orga informanti na To dokládá v) museli vložil j efekt." Diskutabilní za služby". N nízkoprahovc materiál, v pří Informanti ai k neplýtvání.1 službách č. 20 (nebo žádnov způsobem. Cestou k zísl: orientovat na: Navyšovat při. závislosti, a tíi 14 Stati 'ganizace zvyšuje i nadále. ;ní práv klientů. iko jsou zejména lni práce mohou azit i na kvalitě louže organizace, umožní problém íout momentální t výpomoci", kdy dná se o přesun nic to lze dle 17 případe přesunu y informanta 13: jí na svoje služby, latime." Zdánlivá letně nějakou dobu loby, než přijdou y budou dočasně íi „něco za něco": iím. Někdy může í s tím, že některé '. spotřeby financí pro případ, že by padek prostředků y měly organizace yplácíteprosincové i až v únoru, takže "ový cyklus měsíce." ečné peníze vrátit, nesmíme převádět, a od ledna nemají íterých případech )konce říjen - což přežití, tudíž mají krétní pracovnice lohou být spojeny íou řešit zejména manažerky organizací a může je to vést korganízační politice, která bude upřednostňovat přežití organizace nad ochranou práv klientů (dlužno podotknout, že se tak může dít i v naprosto finančně stabilizovaných organizacích). V zájmu zajištění financí pak může docházet k naplňování politických zakázek, které jsou v rozporu s etikou sociální práce, k porušování důvěrnosti informací 0 klientech, k podřizování zájmů klienta neadekvátním normativním požadavkům stanoveným zástupci lokalit apod. 4.2. Aktivní adaptační strategie na pokles finančních prostředku (orientované na zajištění zdrojů konformním způsobem) Za „aktivní adaptační" strategie považujeme ty, které sc sice aktivně snaží hledat peníze na provoz 1 mimo stávající zdroje, ale zároveň nezahrnují snahu změnit rozhodnutí o dotaci ze strany donátora. jednou z takových strategií je „žádost u alternativního donátora". Někteří informanti mají v záloze zdroje, ze kterých dosud nečerpali, přestože by mohli. V souvislosti s tím je zajímavý výrok informanta II, který to naopak odmítá. Nevidí důvod, proč by se na financování jejich organizace s krajskou působností měly podílet obce. Argumentuje slovy „Nemáme s nimi nic společného", což může být v rozporu s tím, že v zařízení žijí klienti z celé řady obcí daného kraje. Sníženou ochotu některých organizací volit tuto strategii při snížení financí je možno interpretovat skrze výrok informantky 17: „Kolik máš donátorů, tolikrát ti narůstá administrativa," která upozorňuje na administrativní náročnost takové strategie. Obdobnou strategií je „žádost o dofinancovaní ze stávajících zdrojů", kdy je snížení od jednoho donátora kompenzováno jiným stávajícím donátorem. Například informant 15 doslova uvedl, že se na MPSV píší „žebrácké dopisy", jako výraz prosby o dofinancovaní. Rada informantů využívá dodatečné dotační řízení MPSV, ve kterém žádají o další prostředlíyproslužbu.Jinýminformaníkám se sníženou dotaci od MPSV podařilo vykompenzovat vyšším příspěvkem od kraje. Hledání nových finančních prostředků může probíhat i přes „další výdělečné aktivity", které nesouvisí s poskytováním sociálních služeb a služeb sociální práce (například prodej klientských výrobků). Například informantka 17 uváděla, že jejich organizace neposkytuje jen sociální služby, ale postupně začala spravovat nadaci jedné automobilové firmy, pořádá festival dechové hudby, provozuje školku v zahradě,lesní školku, má vzdělávací projekt pro osoby starší padesáti let čí projekt pracovníků, kteří sc věnují úpravě terénu a zahrad (výčet zdaleka není úplný), jednou z takových výdělečných aktivit, o které informanti hovořili jako o možném zdroji přivýdělku, byla „benefice". Takovou organizaci společenské akce, jejíž výtěžek by mohl sloužit k částečnému dofinancovaní, informanti nakonec zavrhli vzhledem k její časové a organizační náročnosti a nejistému výsledku. To doldádá výrok informanta 14: „Dělali jsme kalkulace, ale ten výsledný efekt, kolik bychom do toho museli vložit prostředků, ale i energie, práce lidí, kteří už jsou takhle vytížení. Tak by to nepřineslo ten efekt." Diskutabilní strategií ke zvýšení příjmů organizace je „zpoplatnění služeb či zvýšení poplatku za služby". Některé organizace přistoupily k tomu, že zpoplatňují dříve bezplatné služby. Například nízkoprahové služby vybírají symbolické částky za poskytnutí polévky, kávy či nadstandardní materiál, v případě drogových služeb jsou to poplatky za škrtidla či sterilní vodu („rozdčlávačky"). Informanti argumentovali, že nejde jen o úsporu a příjem, ale v první řadě o vedení klientů k neplýtvání. V pobytových službách má zvyšování úhrad od klientů svůj strop. Zákon o sociálních službách č. 206/2008 Sb. stanovuje, že klientům musí zůstat 15% jejich příjmů. Ve spojení s nízkou (nebo žádnou) valorizací důchodů neumožňuje organizacím nijak zásadně zvýšit příjmy tímto způsobem. Cestou k získání vyšších dotací může být „změna cílové skupiny", kdy se organizace začnou orientovat na tu část cílové skupiny, u níž je větší pravděpodobnost získání vyšších financí. Navyšovat příjmy lze v pobytových službách tím, že si organizace vybírají klienty ve vyšším stupni závislosti, a tím pádem s vyšším příspěvkem na péči. Jak přiznávala informantka 16: ,JSfaším zájmem 15 je, abychom měli lidi ve stupni závislosti 3 a 4," na druhou stranu také přiznává, že Jito lidé jsou extrémně nároční na péči. Takže vy od nich sice vyberete větší příspěvek na péči, ale samozřejmě oni zase tu větší péči potřebují... Kdybychom měli všechny klienty ve stupni čtyři, tak to určitě nezvládneme v počtu zaměstnanců, které máme dneska." Podobnou taktiku vyzkoušel také informant II, který začal do svého zařízení umísťovat děti, protože na ně byl větší koeficient. Naopak informantka 14 tuto taktiku rezolutně odmítala. „Bereme i klienty, kteří si to nemůžou dovolit vůbec a na žádné dávky nedosáhnou. To jde mimo naše myšlení a pojetí služeb, na to bychom nikdy nepřistoupili." Snaha kompenzovat finanční propad může jít i cestou „nové registrace" sociální služby. Organizace tak činí zejména proto, aby disponovaly podporovanými aktivitami a získaly přístup k programům, které jsou momentálně financovány (zpravidla k projektům ESF). Ještě zásadnější strategií pro chod organizace může být „transformace do zdravotnického zařízeni", aby zařízení dosáhlo na peníze z tohoto resortu. Informantka 14 s tuto cestou zároveň spojovala obavu, že by to mohl být důvod pro ostatní donátory zásadně pokrátit současnou výši finančních prostředků: máte možnost sáhnout si na peníze z pojišťoven, tak my vám dáme méně. Pojišťovny zase budou říkat, máte možnost získat peníze ze sociálních služeb, tak my vás nemusíme financovat. Člověk je všude a nikde. Hlavně to přinese spoustu dalšího papírování a dodržování dalších předpisů." Vedle toho, že organizace oslovovaly konkrétní potenciální donátory nebo hledaly cesty, jak dosáhnout na podmínky donátorů alternativních, případně hledaly vlastní zdroje, se pokoušely na svou situaci upozornit také prostřednictvím veřejného informování o svých aktivitách a své situaci. Tuto strategii jsme nazvaly jako „informační kampaně o činnosti organizace", protože je ještě nelze považovat za cílené nátlakové akce, které by usilovaly o změnu rozhodnutí donátora o financích. Spíše se jedná o informační kampaně vůči veřejnosti, aby byla seznámena s posláním a činností organizace, její problematickou finanční situací a možnými důsledky pro lokalitu. 4.2.1. Předpokládané dopady „aktivních adaptačních'1 strategií na klienty Stejně jako u všech ostatních adaptačních strategií může být jejich pozitivním dopadem to, že organizace zvyšuje svou šanci na přežití, tudíž mají klienti šanci, že budou moci využívat její služby i nadále. Naopak mezi pravděpodobné negativní dopady by bylo méně času na klienty ze strany pracovnic kvůli navyšující se administrativě. S rozmanitými transformacemi organizace (od změn cílové skupiny přes změnu registrace po změnu na zdravotnické zařízení, další výdělečné aktivity) přichází pro klienty minimálně dvě rizika. Za prvé riziko ztráty identity a odbornosti organizace, která přestává poskytovat služby, ve kterých má odbornost a tradici, ale orientuje se na ty, které jsou lépe placeny, čímž může klesat profesionalita a kvalita služeb. Za druhé začíná klienty ohrožovat upřednostňování upozadbvání „principu potřebnosti", který j e nahrazován „principem obj ednávky". Jinak řečeno, službu nemusí obdržet ti, co ji nejvíce potřebují, ale obdrží ji ti, za které je proplácena, přestože ji mohou potřebovat mnohem méně akutně. Zásadním negativním dopadem pro klienty může být zpoplatnění služeb. Služby tak mohou být pro řadu klientů bez prostředků finančně obtížně dostupné. 4.3. Strategie usilující o změnu rozhodnutí donátora Tento typ strategií již není spojen s adaptací organizace na situaci, kdy jí byly sníženy finance, ale hledá cesty, jak toto rozhodnutí změnit. Z odpovědí našich informantek jsme rozlišily „umírněné" strategie, vyznačující se relativně konformním způsobem komunikace s donátorem, od strategií „nátlakových", které již vykazují určité znaky nekonformního jednání ze strany pracovnic či organizací. Uvědomujeme si však, že hranice mezi oběma strategiemi je velmi mělká a že naše rozlišení je značně subjektivní. Stati :e „tito lidé jsou samozřejmě oni 'tě nezvládneme mant II, který nformantka 14 na žádné dávky by. Organizace i k programům, äravotnického cestou zároveň současnou výši ám dáme méně, i vás nemusíme Wžován í dalších :daly cesty, jak :, se pokoušely ktivitách a své izace", protože dnutí donátora ena s posláním lokalitu. lopadem to, že :i využívat její rany pracovnic d změn cílové léčné aktivity) )sti organizace, ía ty, které jsou snty ohrožovat n objednávky". ;je proplácena, em pro klienty sdků finančně 4.3.1. „Umírněné" strategie usihtjícío změnil rozhodnutí donátora „Umírněné" strategie jsme spojily se způsoby prosazování změny, které jsou podle našeho názoru v kontextu České republiky považovány za běžné či akceptovatelné, které neobsahují prvky nátlakovosti a lze je. charakterizovat tím, že jsou postaveny spíše na racionální faktické argumentaci bez zahrnutí emocí. Informanti se pokoušeli dosáhnout změny rozhodnutí donátora skrze „lobbing". Tyto strategie mají popisný ráz v tom, že organizace informují donátory o své činnosti, o své špatné finanční situaci a dopadech této situace na klienty. Analogicky je lze přirovnat ke kontrolním způsobům práce Ivana Ulehly (1999) „vyjasňování" - tedy nevyžádané informování a „přesvědčování" -verbální motivování donátora ke změně. Příklad této strategie ukazuje citát informanta 15: Je to o tom, říci, co se stane, když tu službu zavřu. Co pro to město nastane, co nastane pro lidi... Kdyby se ta služba zavřela, nemají úřednice magistrátu ty lidi kam poslat. A zase zpětně — co s těmi lidmi, kterých přibývá?" Zdá se, že k této „extraumírněné" strategii sahají spíše organizace, které mají v dané lokalitě určitý monopol na poskytování dané služby. Významným aktérem podporujícím organizace při ovlivňování donátorů se jeví Asociace poskytovatelů sociálních služeb, která jednomu ze zařízení (16) doporučila využít „lobbing" a napsat „... poslancům našeho regionu, že chceme, aby Masovali pro navýšení financí". To dané zařízení také skutečně učinilo. U organizací, kde informantky popisovaly více konkurenční prostředí v regionu, bylo možno sledovat „ovlivňování donátorů skrze média". Oproti výše uvedeným „informačním kampaním 0 činnosti organizace" obsahují mediální poselství organizací faktické argumenty vůči donátorům, aby dotaci navýšili. Informanti dokonce uváděli, že organizace jsou napojené na konkrétní osoby ze zpravodajství, které jim nabízejí v případě potřeby pomoc. Zajímavým způsobem ovlivňování donátorů se ukázala „aktivizace klientů a jejich prostředí", aby i oni vyvíjeli tlak přímo na donátory. Tuto strategii popisovala informantka 13: „Vydávalijsme signály na všechny strany, že to nestačí. Zapojili jsme do toho rodiče, takže psali dopisy na úřady, jak teda na kraje, tak na MPSV, že tu službu chtějí. "Aktivizace ldientů se vztahovala k jejich motivování, aby 1 oni skrze racionální argumentaci působili na donátory. 4.3.2. Předpokládané dopady „umírněných"strategií na klienty Tyto strategie zviditelňují organizaci a zvyšují šanci na získání financí, což může v důsledku zvýšit pravděpodobnost přežití služby a také zachovat kvalitu služby. Ovlivňování donátorů přes média může vést ke zvýšení povědomí veřejnosti o klientech, může zvýšit solidaritu lidí vůči klientům, případně bojovat se stereotypy a předsudky Aktivizace ldientů může mít pozitivní dopady na klienty sama o sobě, protože je emancipativně přesouvá z pozice objektů do role aktérů, kteří mohou aktivně ovlivňovat svou situaci. Určitým rizikem těchto strategií může být klima české sociální práce, v němž může být ze strany zadavatelů jakékoliv jednání organizací nad rámec poslušného naslouchám interpretováno jako „neposlušnost". Pokud se „neposlušnost" stává záminkou k definitivnímu odmítnutí dotace, může to klienty ohrozit zrušením služby. ;ny finance, ale íily „umírněné" m, od strategií y pracovnic či ičlká a že naše 4.3.3. fJVdtlakové"strategie usilující o změnu rozhodnutí donátora Za „nátlakové" strategie považujeme způsoby usilování o dotace, které v sobě podle našeho názoru zahrnují určitý prvek nekonformity z hlediska českého prostředí sociální práce a nejsou postaveny pouze na racionálních argumentech, ale zahrnují další nátlakové prvky, jako emotivní nátlak či hrozbu nějakými nepříjemnými důsledky pro donátora. Jednou z takových strategií našich informantek byla „sociální advokácie s využitím emotivních prvků". Informantka (13) uvedla jako svůj nejradikálnější postup vůči zadavateli toto: „Vzala jsem štos papírů lidí, kteří čekají na službu. Přelepila jsem jména. A říkala jsem, podívejte se, tady ten, tady ta rodina s ročním dítětem, tahle rodina s tímhle... Jak vy byste na to koukal jako rodič... Vím, že jsem toho chlapa citově vydírala." Curry-Stevens (2012) označuje tento způsob advokácie jako íf " ■ SP/SP 1/2015 „motivátor empatie", kdy lze povzbuzovat empatii s utlačovanými například formou příběhů, které vypráví přímo udačovaná osoba nebo obhájce práv. Jako další na emotivních prvcích postavené „motivárory" uvádí lidské hodnoty a přesvědčení (dovolávat se sdílených představ, co je a co není žádoucí), spirituální učení a hodnoty (je spojeno s položením otázky, odkud se vzal náš morální kompas, lze využít víry), vlastní zájem (např. sociální nepokoje nás zničí všechny), vinu (např. za privilegované místo v systému, či za participaci na systému, který jiné utlačuje), vztek (např. vůči nespravedlnosti, vůči špatné politice), touhu zanechat po sobě odkaz (např. se takováto motivace přikládá kanadskému premiérovi Jeanu Chretienovi, který prosazoval legalizaci manželství pro gaye a lesby) a univerzální touhu po spravedlnosti (vychází z předpokladu, že všichni touží po spravedlivé komunitě bez utlačovaných). Podle našeho názoru lze v českém kontextu zařadit do nekonformních strategií „žalobu k soudu". Přestože je možnost podat trestní oznámení právem každého občana České republiky, tak v kontextu sociální práce se jedná o značně nestandardní praktiku. Z tohoto důvodu jsme tuto strategii označily jako „nátlakovou". Tuto strategii popisoval informant z organizace, která získává část svých zdrojů od zdravotních pojišťoven (16). Žalobu na zdravotní pojišťovny podal v souvislosti se změnou úhradové vyhlášky v roce 2012, v rámci níž došlo k výraznému poklesu příjmů; „Najednou jsme spadli třetinou těch příjmů... Někteříposkytovatelézažalovali pojišťovny, takže pak došlo k dohodě. Dnes se nám daří to, co prokazatelně vyfakturujeme, tak nám pojišiovna hradí. "Nikoliv nepodstatnou informací je, že daná organizace, která si „troufla" podat žalobu na financující subjekt, měla krytá záda Asociaciposkytovatelů sociálních služeb..To může vést k otázce, zda by obdobným „katalyzátorem odvahy" nemohla být případná profesní komora sociálních pracovníků. Možnost „organizace sociálních akcí a protestů" (informanti hovořili o „demonstracích") jako veřejný způsob vyjádření neutěšené situace byla vnímána spíše negativně. Pouze jedna organizace její využití zvažovala (17): „Léta se mluví o tom, že až nás hodně naštvou, tak vezmeme ty sudy s tím, co vyměníme, a půjdeme jim to vysypat někam na ulici." Nakonec k ní ale ani tato organizace nepřistoupila. Takové strategie byly vnímány ze strany našich informantek jako mezní řešení s nejasným výsledkem (15): „Osobně tyto formy protestu ráda nemám. Je to vypití emocí na obě strany. Spíš jsem pro klidnou lidskou domluvu, "nebo (12): ,JVejsem přítel dělat nějaký humbuk... Jsem na nějaké roz,wnné zvážení možnosti toho státu." Dalším důvodem k odmítání „demonstrací" byl malý počet pracovníků. To může nahrávat konšpirační teorii, že vyčerpanost sociálních pracovnic z finanční nejistoty a velkého objemu práce může pacifikovat většinu snah o kolektivní akce (viz např. Sveřepá, 2010; Hloušková, 2010; Janebová, 2012). Ještě větší nechuť budila u informantek představa „demonstrace se zapojením klientů", která by možná mohla být ze strany „kritické sociální práce" označována j ako cesta kjejich„zplnomocňování". Naši informanti vnímali takové kolektivní akce s účastí klientů jako zneužívání klientů (15): „... zneužití klientů... nástroj toho, co se nepovedlo mně, tak použijú je. Oni jsou nejviditelněnějií," nebo „Ona ta klientská skupina je strašně specifická, jsou to hrozně křehký lidi v blbým období života. Kteří mají něco s dítětem. Nejde šije brát jako beranidlo." (13.) 4.3.4. Předpokládané dopady „nátlakových "strategií na klienty Vzhledem k tomu, že v českém kontextu sociální práce není běžné prosazovat požadavky klientů nátlakovějšími způsoby, lze obtížně předvídat, jak by donátoři na ryto strategie reagovali. Možná by pozitivním efektem využití těchto strategií pro klienty mohla být větší šance na obdržení dotace, a to při zachování kvality služeb. Ale jc to diskutabilní hypotéza, protože i v zahraničí k těmto strategiím sociální pracovnice sahají spíše v zoufalých situacích, kdy byly vyčerpány všechny ostatní možnosti (už není kde uspořit ani kde navýšit příjmy) a všechny negativní důsledky pro klienty se už projevily. Na druhou stranu některé zkušenosti ze zahraničí ukazují (viz níže), že tyto strategie mohou v krajních situacích zafungovat. Rizikem těchto strategií je, že mohou mít zcela opačný efekt a vnímaná „radikalita" jednání organizace donátora zcela demotivuje. Kultura „očekávané servility" v české sociální práci, která se vyznačuje očekává: Janebová, Hudečk odříznutí poskyto^ 5.Interpretace u; Naše zjištění nám nejvíce. Zato cell služeb, tak jejich : nevědí, zda potřel Přesto námi zkoi jako jsou demons! jednoznačně odm bylo z oblasti ada hledání alternath považována emot: Tomu odpovídá i i potýkají s nedosta Jako jednu z yýjii i na podfmancová: kteří svůj protest pracovnice organi která měla symbol ani tato akce neb se o protest praco A jeden z organiz když prohlásil: (Sociální revue, 2* Když už se v če pracovnic, ale od distancují (např. I demonstrace). Dovolíme si tot organizací sociál upozorňujeme, i průniku a blízko ho lze vysvětlit. J Work Action Neti Španělsku, orgar kampaně, účastn: práce? (SWAN,; Odpovědí může práce, který muž Heam (1982) do j vzhledem k tomu j či individuální) p V roce 2001 dok: 12 To v důsledku i vlivem rizika, ž mohou i oni při: 18 j formou příběhů, které m'ch prvcích postavené iředstav,'co je a co není ud se vzal náš morální í všechny), vinu (např. ačuje), vztek (např. vůči ř. se takováto motivace legalizaci manželství kladu, že všichni touží :egjí „žalobu k soudu". České republiky, tak >oto důvodu jsme tuto ganizace, která získává ivny podal v souvislosti lesu příjmů: JS/ajednou ikžefak došlo k dohodě. Nikoliv nepodstatnou ící subjekt, měla krytá íbným „katalyzátorem .demonstracích") jako suze jedna organizace tak vezmeme ty sudy le ani tato organizace :k jako mezní řešení ětí emocí na obě strany. 123-130. ge. London: Sage :tice, Context and : z: http;//wwwl. :s-from-practice- icti.ee. Houndmills, litical Possibilities, mitního plánování ds.). Etika sociální iciálna práca, 7(4), iva: ACCENDO, io.cz/wp-content/ KOPŘIVA, K. 1997. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál. . MATOUŠEK, O. 2013. Radikální přístup. In: MATOUŠEK, O. et al. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 115-116. McDONALD, C.2006. Challenging Social Work. The Institutional Context of Practice. Houndmills, Basingstoke, Hampshire, New York: Palgrave Macmiilan. MOLEK, J. 2009. Marketing sociálních služeb [online]. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. [2.2. 2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_290.pdf MURRAY, Ch. 1998. Příliš mnoho dobra. Americká sociální politika 1950-1980. Praha: SLON. MUSIL, L. 2008. Různorodost pojetí, nejasná nabídka a kontrola výkonu „sociální práce". Sociální práce / Sociálna práca, 8(2), 60-79. MUSIL, L. 2010. Tři pohledy na budoucnost sociální práce. In: SMUTEK, M., SEIBEL, F. W., TRUHLÁŘOVÁ, Z. (Eds.). Rizika sociálnípráce. Hradec Králové: Gaudeamus, 11-25. PAYNE, M. 1997. Modern Social Work Theory. Houndmills, Basingstoke, Hampshire and London: MACMILLAN Press, 214-237. ESF ČR. 2008. Prioritní osy [online]. [27. 3.2014], Dostupné z: http://www.esfcr.cz/07-13/oplzz/ prioritni-osy SOCIÁLNI REVUE. 2008. Dovedete si představit, co by se stalo, kdybychom nevstali z postele? . Rozhovor s Dušanem Dvořákem, iniciátorem BED IN stávky sociálních pracovníků, vyhlášené na 10, prosince 2008 [online]. [16.7.2014]. Dostupné z: http://socialnirevue.cz/item/dovedete-si-predstavit-co-by-se-stalo-kdybychom-nevstali-z-postele STAUB-BERNASCONI, S. 2009. Social Work as a Discipline and Profession. In: LESKOŠEK, V. Theories and Methods of Social Work. Ljubljana: Faculty of Social Work, University of Ljubljana, 9-30. SWAN - The Social Work Action Network [online]. [27. 10. 2013]. Dostupné z: http://www. socialworkfuture .org/ ŠVEŘEPA,M. 2008. Reforma sociálního systému v kontextu pomoci a kontroly. In: JANEBOVÁ, R., KAPPL, M., SMUTEK, M. (Eds.). Sociální práce mezi pomocí a kontrolou. Hradec Králové: Gaudeamus, 240-246. SVEŘEPÁ, M. 2010. Prosazování a obhajoba práv klientek sociální práce. Příběh, který není. In: KAPPL, M., SMUTEK, M., TRUHLÁŘOVÁ, Z. (Eds.). Etika sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 65-77. ULEHLA, 1.1999. Umění pomáhat. Praha: SLON. VALOVÁ, H. 2014. Vyrovnávacístrategie organizaciposkytujících sociálníslužby při poklesufinančních prostředků na jejich provoz. (Diplomová práce.) Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové. WOODWARD, R. 2013. Some Reflections on Critical and Radical Social Work Literature. Critical and Radical Social Work, 1(1), 135—140. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění. i i zaměstnavatele, speciální vydání). iráca, 12(1), 38-41. J. 2013. Příběhy it. Sociální práce / lyn and Bacon. 23