OBORY SOCIÁLNI POLITIKY Piisípenitentiární pece ' iť,'ti s' ft-natická koncepce aiené postpenitenciárrií péče, dostatečná koordinace i.er i U a««*tentními orgány a organizacemi. Přitom daná skupina občanů vyžaduje „iíc .i u i»t. <>rarxiy pro nekonfliktní znovuzačleňováni do společnosti po dlouh-xlo-'fpj°íui -»vkonu trestu odnětí svobody. i-"ji)lr nnosti sociálního kurátora a okruh osob jsou ve vyhlášce MPSV lf 2 "1 Sb. poměrné dobře definovány, přestože některé pojmy jsou příliš široké a nejednoznačné, např. osoba žijící nedůstojným způsobem života. V praxi může být proto zákon vykládán příliš striktně, nebo naopak benevolentně. .Je žádoucí přeformulovat cílovou skupinu s důrazem na stávající situaci; v touto případě nejde o příčinu, kvůli níž se klient do situace dostal. Cílové osoby by mely být označeny jako jedinci ohrožení sociálním vyloučením - jsou však vnímány jako osoby sociálně zanedbané, |fPH| Systémové souvislosti Řešení penitendární a postpenitenciární problematiky má výrazné souvislosti se sociální péčí, především s režimy hmotné nouze, sociálními službami, s důchodovým pojištěním a politikou zaměstnanosti. 7- -: Podpora národnostním menšinám a miígraníAm Stěhování je staré jako lidský rod. Lovci následovali stáda zvěře, zemědělci hledali úrodnější půdu a lepáí klimatické podmínky. Bojovníci dobývali území slabších sousedů a národy se stěhovaly, když byly z původních teritorií vypuzeny přelidněním, chorobami nebo nepřítelem. Tak došlo v Evropě k míchání kmenů různého původu. Egejcí, Achájri, Dórové, Ilyrové, l.igurové, Helénové, Makedonci, Thesalové a další řecké kmeny na Peloponéskérn poloostrově, keltské kmeny ve střední a západní Evropě, Etruskové, ítalikové. Latinové a další kmeny na Apemnském poloostrově, Vikingové, Alemani, Vandalové a jiné germánské kmeny v severní a střední Evropě, Hunové a slovanské kmeny ve východní Evropě atd. přišli do Evropy z Malé Asie, severu a východu Evropy. Území se zpočátku vymezovalo okupací; příchozí ho prostě osadil jako své. S příchodem dalších kmenů se území muselo bránit a o nové bojovat Vítězný kmen buď porobeným vnutil svou kultura a jazyk (germanizace, maďarizace), nebo převzal místní jazyk a kulturu, jako např. asijští Bulhaři, kteří se asimilovali s místními Slovany. V každém případě docházelo k novému jevu - mnohonárodnostnímu osídlení vznikajících států. Většina států Evropy má národnostní menšiny jako pozůstatek dřívějších výbojů a změny hranice. Velké ekonomické migrace clo Ameriky byly zaznamenány v dobách náboženských válek a ekonomických turbulencí v Evropě v 16.-18. století. Migrace do Kanady a Austrálie byly a dodnes jsou na denním pořádku. V moderní době se utíkalo před tyranií (nacismem, komunismem). Utíkalo se do spřátelených armád bojovat za svobodu; v první světové válce byly české legie ve Francii, Itálii, Rusku a na Balkáně (srbské legie), za druhé světové války československé armádní sbory bojovaly po boku Britů a Sovětů. Ve 20. století začala nová vlna stěhování, a to z rozvojových zemí Asie a Afriky do ekonomicky rozvinutých států Evropy a USA, která s sebou přináší nové pro- 296 297 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY hlémy. Zatímco v 16.-19. století se: zalidňovala málo osídlená území, dnešní „úteky" směřují do hustě obydlených území USA, Evropy apod. Tato skutečnost poněkud modifikuje sociálni problematiku spojenou s migrací. Jednotlivé evropské státy už neumějí řešit migraci jen „multikulturní" politikou, a proto se v EU volá po společném řešení ekonomické imigrace ze třetích zemí. Migrace se stala světovým prook mení, a proto se přijímají úmluvy a doporučení na půdě OSN. Právo azylu je staré právo, nejdříve bylo zvykové, později bylo upraveno náboženstvím a právem. Azyl byl vždy vyhrazen těm, kdo byli v nebezpečí života nebo útlaku. Byla to respektovaná forma, záchrany, která měla tradice a kořeny v náboženství. V současné době se ekonomičtí rnigiairLi často uchylují k podávání žádosti o azyl v naději, že spíše dosáhnou na sociální podpory a získají právo usadit se v nové zemi. i zde jsou problémy, které plynou z toho, že jednotlivé státy Evropy mají ruz nou azylovou legislativu. To ve svém důsledku vyvolává sociální napětí a xenofóbii. Sociální souvislosti práva národnostních menšin Národnostní politikou státu se zabývá několik ministerstev - MV, MŠMT, ministerstvo kultury, MPSV a financí -, protože má mnoho dimenzí. Vláda tuto politiku koordinuje; jako poradní orgány jí přitom pomáhají příslušné rady vlády. Národnostní politika je primárně věd MV a ministerstva kultury; má však významné sociální souvislosti. Nedostatečná znalost jazyka a vzdělání je důležitým faktorem zapříčiňujícím sociální vyloučeni příslušníků národnostních menšin a znesnadňujícím jim přístup na pracovní trh. * ;. «- Pojmy a pojetí - Pojmy Menšina Obecně znamená menší část z nějakého celku, tj. méně než jednu polovinu. Jako sociologický pojeni označuje dobře vymezenou skupinu osob. Jsou to občané státu, kteří patří k jiné než většinové národnosti a chtějí být za národnost uznání, popř. se tak organizuji. Před rokem 1989 byl pod dojmem Leninových a Stalinových teorií pojem národnostní menšina definován územně, což už dnes neplatí. Menšiny mohou tvořit kompaktní celek na části území, jako občané polské národnosti na Těšínsku apod., nebo jsou roztroušeny po celém území státu, např. Slováci, Rusini, Rusové, Ukrajinci a další státem uznané menšiny. _ PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A M1GRANTÚM Významné druhy sodálně-psychologických menšin jsou menšiny: ■ etnické - jsou obvykle vymezeny jazykem a kulturou; a národnostní - jsou to úředně uznávané etnické menšiny; ■ jazykové ■ pokud nejsou zároveň i menšinami etnickými, např. německy, francouzsky, italsky a rétorománsky hovořící obyvatele Švýcarska jsou Švýcaři. Národnostní menšina. V našem právním řádu je definována jako: Společenství občanů ČR žijících na území současné CR, kteří se odlišují cd ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu -/a účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. Příslušník národnostní menšiny. Podle zákona č. 273/2001 Sb. je to občan ČR, jenž se sám hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti. V této dikci je důležité, že národnost si každý určuje sam. Status menšiny je ovšem závislý na celku, vůči němuž se menšina vymezuje. Například Korsičané jsou na Korske většinou, aie jsou menšinou v rámci Francie, k níž Korsika patří. Romové jsou etnikum ve střední Evropě, Sintové jsou cikánská etnická skupina v Německu, která uprchla před otroctvím na jih u Hvropy. V anglosaských zemích jsou příslušníci kočovného cikánského etnika označováni jako Travelleři, tj. cestovatelé. Pojeni cikání se zpravidla používá jako souborné označení pro vícero etnik (skupin) púvoderc z kulic. Na svém 1. světovém sjezdu v Londýne v roce 1971 se Romové usnesli, že označením příslušníků romského národa je etnonyinum Rom/ové (rom = muž, manze); romM -* žena, manželka: roma ■■■ lidé), a od té doby se datuje romsky požadavek, aby tento fakt byl majoritou respektován. V roce 1990 v Československé televizi tehdejší předseda Romské občanské iniciativy (ROI) JUDr. Emil Ščuka prohlásil: Cikání je označení deklasované sociální skupiny, Romové je označeni národa. Původ pojmu cikán není zcela vyjasněn. Nejčastěji se poukazuje na řecký původ, kde athinganos znamená nedotknutelný (používané pro příslušníky nižších sociálních skupin, podobně jako v indii). Múze jíl » odvození z perského ciganč (hudebník, tanečník; nebo asinkrm (kovář). Dnes rna v mnoha zemích toto označení někdy více, někdy méně hanlivý přídech. Někdy je užíváno jako rasistická nadávka ke krimínalizování cikánského obyvatelstva. Označení cikán (s malým „c") také znamená tulák, vagabund, 298 299 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY zloděj. To vedlo k tomu, že v mnoha případech se začalo užívat označení Romové jako souhrnného názvu pro všechny skupiny (jak bylo usneseno na sjezdu Romů v Londýně roku 1971). Toto řešení je kritizováno, protože pojem Romové, pokud je užíván souhrnně, nerespektuje existenci jinýcři skupin cikánského národa. Napríklad Sintí Allianz Deutschland - jeden ze dvou velkých cikánských svazů v Německu - označení cíkán považuje za správné, protože zahrnuje všechny cikánské národnostní skupiny. Jerlí jsou Romové žijící převážně v Pobaltí, Bělorusku, na Ukrajině a v západním Rusku, Kalí ve Španělsku, jižní erantii a ve Finsku, Kalderaš v jihovýchodní Evropě, Lalleri v Rakousku, Levant v Rakousku, Maďarsku a na Slovensku, Marníš ve francií (podle Wikipedie, otevřené encyklopedie). Za menšiny nejsou zpravidla považováni: ■ občané států EU, kteří mají právo volného pohybu po celém území EU a k lum zavítali v rámci uplatnění tohoto práva; ■ cizinci pobývající se souhlasem českých úřadů trvale nebo dlouhodobě na území ČR jako azylanti, uprchlíci a čekající na vyřízení žádosti o azyl, cizinci s pobyte, vým a pracovním povolením; 18 turisté; ■ lidé nelegálně se pohybující na našem, území. Občan EU požívá stejná práva jako občan ČR, v některých případech za určitých rezidenčních podmínek. V mezinárodním právu se používá termín regionálni a minoritní jazyky. RE je v úmluvě č. 148 definuje jako jazyky jiné než úřední jazyk, tradičně používané na určitém území státu občany, kteří tvoří početně menší skupinu než většina obyvatelstva, s vyloučením dialektů a jazyků používaných rnigranty. Tyto jazyky jsou chráněny evropskou úmluvou (viz. dále). @3ES Pojen Mezi významné interkultumi faktory bránící integraci lze řadit: (i) silný vztah ke své vlasti a ke krajanům, (ii) zaměření na rodinu a její soukromí, (iii) vlastní bo fáika s mírně negativním vztahem k morálce západoevropských žerní, (iv) tradiční rysy etnické ekonomie, (v) slabé právní povědomí příchozích migrantú, (vi) velmi slabé všeobecné povědomí o kultuře hostitelské zerod. Integrací se především podporují prvky, jako je: (i) otevírání podnikatelského prostředí, intenzivnější spolupráce s českými firmami a cizích zaměstnanců s čes- kými zaměstnavateli, (ii) přístup ke službám a ke vzdělání, (iii) motivace ke vzájemnému poznáni, zejména efektivnější informační toky hostitelské země, (iv) zvyšující se působení národních neziskových organizací na osvetu mezi národnostními menšinami, zejména prostřednictvím jejích národních spolků a jimi vydávaných novin. Mezinárodně i v ČR je snaha podporovat úsilí: (i) překonat ínterkulturni bariéry, zejména ve způsobu občanské organizovanosti, (ii) spolupracovat s krajanskými médii, (iii) umožnit znalosti jazyka, dějin, zákonů a mravů většinového i menšinového národa, (iv) podporovat vyvážený respekt většiny ke kulturním zvláštnostem menšin i menšin ke kultuře většiny, (v) bojovat proti xenofóbii a za zachování lidské důstojnosti a vzájemného respektu. Ciliwé skupiny a cíle i .(^1 Cílové skupiny Jak již r,vlo ■ >vedeno výše, hlavní menšiny u nás jsou oficiálně podle zákona menšina bulharska, uiorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínska, ruská, řecká, slovenská, srbská a ukrajinská. Ve skutečnosti se nejčastěji setkáváme se slovansky iriluvícimí menšinami, jako jsou Poláci (Těšínsko) a Slezane (Opavsko, Horní Slezsko), Rusové (utečenci po první světové válce a. zbohatlici po roce 1989), Rusini a Ukrajinci (utečenci z bývalé Podkarpatské Rusi a volyňští Ceši a Ukrajina ze západní Ukrajiny), Bulhaři (zemědělci po druhé světové válce) a imigranti z bývalé Jugoslávie (Srbové, Chorvati, Slovinci, Černohorci a Makedonci). Tyto komunity se příliš svou kulturou neliší od většinového obyvatelstva, a proto, pokud se naučí česky a respektují zákony této země, nepŕestavují ani velký sociální problém. Druhou skupinu tvoří Romové. Přišli k nám z Indie (patrně z Pandžábu), kterou opustili v 8. století. Byli to většinou pastevci, ij. v podstatě nomádi, kočovníci. K nám se dostali přes Turecko a Rumunsko. Liší se v mnoha směrech od jiných národnostních menšin, např. tím, že sí ve své kultuře zachovali horizontální uspořádání společenské struktury, u. kastovnictví. Podle historických zdrojů české obyvatelstvo je zpočátku přijímalo shovívavě, jako kající křesťanské poutníky (Vísek, 1999). Averze vyvolaly odlišné skupinové neformální normy, které nebyly vždy v souladu s normativním a hodnotovým systémem okolního většinového obyvatelstva. Od 17. století je zaznamenáno úsilí o jejich usazeni na šlechtických statcích na jižní Moravě. Na ně se vztáhl rakouský zákon o poíulce (1885), československý zákon o potulných Cikánech c. .117/1927 Sb. a zákon, o trvalém usídlení kočujících osob č. 74/1958 Sb. Průběhem doby došlo k přirozené polarizaci uvnitř romské komunity a v současnosti problém představují chudí Romové. Jde tedy spíše o problém sociální než etnický (Víšek, 1999). 300 301 OBORY SOCIÁLNI POU i í K Y 'ľtetí velkou skupinou jsou asiaté -■ Vietnamci.. Číňane, zakavkazské národy '• :-čencí, Gtvaáaá, Arméni a národy Střední Asie jako Kazachové a Uzbekové) a Moi . lové. Nejvýstnarnnější skupinu tvorí. Vietnamci, kteří k nám s podporou komunisti- W vlády jezdili na práci a na vyučení; po roce 1989 se k vietnamským „starousedlíkům" kteří se zabývají hlavné obchodem, přidávaly na základe scelování rodin imign proudy z Vietnamu; dále z Nemecka po roce '1993, kdy Německo ukončilo í Vietnam, i z doby NDR pracovní pobyty a nutilo je po finančním vyrovnání k reemigraci; a nečné z ekonomických důvodu i ze Slovenska, Polska a Maďarska; zabývají se hlav: maloobchodem. Poslední dobou roste nelegální migrace z Vietnamu přes Rusko a Maďarsko (přes hranice slovensko-maďarské a česko-slovenské kamiony;. Ilegálni imigranti jsou většinou Victové (kinhk většinou jezdí za prací, pocházejí z venkova, a med bývalého severního Vietnamu, nejvíce z chudších provincii Nghe An a Ha Tinb, d ale Hung Ycn, Hai Duong a delty Rudé řeky. Po roce .1989 začali přicházet Číňané zv za-padni Evropy, Cíny a z jiných asijských zemí, kteří vedou restaurace a obchodují b pomoci Vietnamců. Aru tyto komunity nepředstavují velký sociální problém, prot jde většinou o obchodníky pokud neprodávají ilegální zboží, nejsou s nimi problémy. Čtvrtou skupinu tvoři občane ze zemí HU - hlavně Němci, !<-«,.. N> '"zemci, Italové, Řekové a Francouzi. K nim lze -přiřadit cizince z Albánie • U.V-, kt.ři se u nás usadili a získali naše občanství. Z Ameriky se tady usídlili hLouř Cíulané ;po svr->pi!i režimu AkVndehoi a Kubánci, kteří zde zůstalí oo pádu komunismu, kdy i 1 1 , i j n i ii J 1 k i 'ti' i 1 ni i nnlí ' zbvtty idovské komunity, zdecimované v i n'ii y ľ ^ 'i' nh i i "hi11 - i t u i , nt iiiu . ]- i tu i i n r li 1 í í |1 I h r i i 1 ^1 i k "\ i . L 1 i nar f o i i 'u i i 1 I i i t i t v i t jt i 1 I o 'K, ii ^ . I ) I / m ť i u i v U i / | _>t mi . i V H i m dl 1 .on ) ' (/cijiijtt iti . lu i< m * ech .-u menšinou (asi 4 miliony osob) a. britské zkušenosti s Pakistanci, K nim se t idí uJ» dictvím. Události v historii Evropy ukázaly, že ochrana národnosn k h « .•rum m., iVVnnk N..H ".Dŕ ■ 'STľ.'ifvl MENŠINÁM A. MIGRANTÚM zddrlm ly-noiu ,,• ■ sribintu, bezprr -, ,Tlir ,ia tomto kontinentě, existenci píom-umim -,puL-> ; k,, b um : . mamt-sn které respektuje etnickou, kul- nnní. lazyl-os..;. a "skčo .kou .d< ni i;, kardeřo príslušníka jako íaktor obohacení lultij.rjl, ,,]_ci,. ;,; á";..ľ, bosy-oukí »..-}'««-e rozhodnuty chránit existenci n, odaost.iich i-'i. ,ir.. ľniMiii s ros1 : f ;:n. ipu, že rozhodnutí o příslušností 1. .mm ..íl oMm rwKľu- je c-cdovím m i dolu m obrým rozhodnutím obrana. Je jeho obcansk-i E 'mrvení NJii rámec Orgsrdiacc spajt-ných f»3--pdij ki -ní '.-tok k -m-řn: w i eosu .v:Ii im". lů >H • zákaz diskriminace v čk 7 Všeo-b an ,7i> h>w úW.yc/i; »«••. do hyř • podrohn m upr iveno čk 2 Mezinárodního paktu i /i.i;.)'oda; -kvJ< /m>') , ~' ,iki.'.'i.Ji pravé h n.r. 1966, který zakázal: jakékoli ■^i'jjľah' p,i.,ceih ..ve sukech, kile existuji etnické, ľ u»"s"i ,h- p v1), urji lj>, i tn>n ^ušnikům upíráno právo, aby spotu w.'tf..pcis/c .n •' s »ľ>'^."v '.-zo,/ /, r, i,-/., 'ni kiii ary, vyznávali a projevovali své )'•'(. .rř>i 'Kib"zcfU/\ ,'iho p--n .v.-ill i/h-Ath!- > '„i/yka (cl. 27). Tento proces byl do- "í""11 Un.Jui u« 'j'.'N -> o .k ti. reni v ,-c; fcif l. i '•••vé diskriminace v roce 1965. ' Rada Eviuuy vvcir ..'isčf ni evropského n. n-ov.ii ■ niioc! ľ.„'rin uienšinám je Evropská úmluva "ocnrai"'- ■ [-UAwU h hdsf Lh p---c - . vdn d .- oku 1353, která v čl. 9 převzala prin-• i . ČV-.IJ a ..c-iuciia v°m j..oh..ou c y ,{, ni, a náboženského vyznání: ...bez d.s- • um,., o- .áeivcí iP.V.rs' o/i .'-'•..'< d , ;'///,íi ;s ha-í , c sou n o ■!. í,vi neurčitou, státní příslušností. Obě , t, .,-,{101 -cl 11 a-.>"a, .i ivili, lu i c. i /■ p. oy ,n ■! 'jht ■o, i - - í. p )!>,.- i i i si-iř i '-i i, ,i /mí .i o,.... [,i ni, jimž nabízí nornádský pas i á ;, ísť" •• nere i- c., j • ai 6 týdnů. Tím zabránila tvoření ii ! '«• t i-i-s lni."i,i|iui trariconzStí Romové -neskončili 303 OBORY SOCIÁLNÍ ťOLÍTIKY v nemeckých vyhlazovacích táborech, protože bylí „nepolapitelní". Tento model necU porušííí rumunští Romové, kteří se usazovali v okolí měst mimo vykázané prostory a rw dobu delší než 6 týdnů - proto je Francouzi vykázali ze svého státu. Rozhodující pro postavení národnostních menšin jsou dvě evropské úmluvy: ■ Evropská charta o regionálních a minoritních jazycích (č. 148/1992), ■ Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (č. 157/1995). Evropská charta o regionálních a mmorkmch juzyddi z roku 1992 ukládá signatářům: ■ uznat regionální a menšinové jazyky jako výraz kulturního dědictví; ■ respektovat území, kde se hovoří regionálním nebo minoritním jazykem při ?d-ministrativněsprávním uspořádání země, aby nedošlo k vytvoření bariéry k rozvoji tohoto jazyka; ■ podporovat jejich rozvoj a umožnit a podporovat jejich používání v mluvě a písemnictví v soukromém i ve veřejném životě; ■ rozvíjet vazby mezi oddělenými částmi území, kde se používá stejný nebo podobný regionální či minoritní jazyk, posílit kulturní vztahy s ostatními jazykovými skupinami ve státě; ■ umožnit studium (výzkum) a výuku regionálních nebo minoritních jazyků na školách všech stupňů, a to i ostatnímu obyvatelstvu, které na daném území žije, pokud si přeje, naučit se tento jazyk; ■ vyvinout překladatelské služby. Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin z roku 1995 předpokládá přijetí podrobnější úmluvy o právech národnostních menšin v budoucnu. Do té doby sc snaží vyvážit poměr mezi ochranou lidských práv a hodnotami územní celistvosti a státní suverenity. Zavazuje státy, aby ve vmtrostátních právních předpisech z?;á: tily ochranu národnostních menšin. Jde o zákaz diskriminace příslušníku m nostních menšin obecně i ve vztahu k určitým politickým právům, právo na u menšinového jazyka a jeho výuku, právo na jméno a příjmení v tomto p 'yoe. '/..:■ kladnim problémem úmluvy je, že nedefinuje pojem národnostní menšiny a nestanovuje přímo žádný zvláštní kontrolní mechanismus. Výbor ministrů pouie sieduie její provádění a může si vyžádat od státu příslušné zprávy. Určitá záruka je v . že občané signatářských zemí (včetně ČR) se mohou domáhat práva u Kvf»>p4 soudního dvora pro lidská práva, 304 RE konkretizuje rámcovou úmluvu ve vztahu k Romům cestou doporučení. Mezi důležitá doporučeni patří: • Doporučeni c. 4/2000 Výboru ministru členským státům o vzdělání romských/ cikánských dětí v Evropě; • Doporučení č. 17/2001 Výboru ministrů členským slátám na zlepšení ekonomické situace a zaměstnanosti Romů/Cikánů a Travellerů v Evropě; • Doporučení č. 14/2004 Výboru ministrů členským státům o pohybu a táboření Travellerů v Evropě; « Doporučeni č. 4/2005 Výboru ministri! členským státům na zlepšení podmínek bydleni Romu a Travellerů v Evropě. Evropská unie Dokumenty EU se nezabývají otázkou menšin, protože pro všechny platí princip volného pohybu a všichni jsou občany EU, které nikdo nesmí diskriminovat pro jejich národnost (čl. 13, Smlouva o založení EHS, ve znění Lisabonské smlouvy). Tento princip je znovu zvýrazněn v Chartě základních práv EU z roku 2000. Podle čl. 21 se zakazuje ...každá diskriminace z jakéhokoli důvodu, např, z důvodu ... etnického nebo sociálního původu, jazyka, příslušnosti k národnostní menšině... Všem se zaručuje kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost (čl. 22). EU vydala směrnicí č, 2000/43/BS, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ. Z iniciativy několika států (včetně ČR) EU vyhlásila Dekádu romské integrace (viz: www.romadeca.de.org) s akcemi financovaným ze zdrojů EU. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Vzhledem k lomí i, že OBSE se zabývá Horny, jde o celoevropský sociální problém; doporučuje pro Romy a s Romy řešit jejich sociální a hospodářské problémy. Navrhla. Akční plán ke zlepšení situace Romů a Sintů v prostoru OBSE, aby Romové a Sintové med možnost hrát rovnocennou a plnohodnotnou úlohu ve společnosti a aby byla vykorenená jejich diskriminace. Právní ranec ti Lisíma základních práv a svobod. Základní no/mou je Listina základnu h práv a svobod, t.eiá v čl. 3 stanoví, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu ... iň'i'ko, ., národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické '''i'"'"s: ... Práva národnostních a etnických menšin jsou upravena v čl. 24 a 25: 305 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na úimu. Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, pnovo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružoval se v národnostních sdruženích, právo na vzdělání v jejich jazyku, právo užívat jejich jazyk v úředním styku a právo účasti na řešení věci týkajících se národnostních a etnických menšin Tato ústavní práva jsou realizována antidiskrimmačním zákonem (č. 198/2009 Sb.) a zákonem o národnostních menšinách (č. 273/2001 Sb.). Zákon o národnostních menšinách. Zákon o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů (č, 273/2001 Sb.) upravuje práva příslušníků národnostních menšin a působnost ministerstev či jiných úřadů, zejména regionálních úřadů ve vztahu k nim. Obecné řečeno, zákon respektuje identitu příslušníků národnostních menšín a jejich kulturu, tradice a jazyk jako podmínky harmonického soužití s většinovým, obyvatelstvem. Reguluje vytváření multikulturní společnosti tím, že jim zaručuje právo na účinnou účast v kulturním, společenském a hospodářském živote a ve veřejných záležitostech a chrání jejich občanská práva, hlavně právo: ■ na sdružování jako příslušníků národnostní menšiny; ■ účasti na řešení záležitostí týkajících se národnostní menšiny; ■ na aktivní účast v kulturním, společenském a hospodářském životě a ve verejných záležitos těch; ■ na užívání jména a příjmení v jazyce národnostní menšiny; B na vícejazyčné názvy a označení; ■ na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy a ve věcech volebních; ■ na vzdělávání v jazyce národnostní menšiny; ■ na rozvoj kultury příslušníků národnostních menšin; ■ na rozšiřování a přijímání informaci v jazyce národnostní menšiny. ._: Organizace a nástroje realizace Organizace '•1ad_ nidtlj .Čadu vlády pro národnostní menšiny a Radu vlády pro záležitostí romské komunity (viz dále). Je to odrazem skutečnosti, že problémy romské komunity jsou spíše sociálními problémy chudých a zanedbaných Romů (zpravidla ze slovenských venkovských osad) než Romů jako národnostní menšiny. PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MIGRANTOM Rada vlády pro otázky týkající se národnostních menšin a jejich příslušníků je poradním a iniciativním orgánem, jehož členy jsou zástupci národnostních menšin a zástupci orgánů veřejné správy, které se jejich záležitostmi z úřední povinnosti zabývají. Z0.5.Z :»p««™ Nástroje Úřad vlády ČR poskytuje dotace jednotlivým regionům na podporu výuky jazyků národnostních menšin. Tento úrad v roce 2009 poskytl dotaci Moravskoslezskému kraji v rámci programu Evropská charta regionálních či menšinových jazyků ve výší dvou milionů Kč, jež byly poskytnuty obcím na tlumočení a preklady písemných žádostí podaných v polském jazyce do českého jazyka, na označení místních názvů v polském jazyce, na vybudování a úpravu píetních míst - památníků moravských Chorvata, připomínajících násilné vysídlení příslušníků chorvatské menšiny z těchto obcí po únoru 1948. Podporují se akce ve prospěch národnostních menšin. Podpora aktivit příslušníků, národnostních menšin patří dlouhodobé mezi hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím. Uskutečňuje se prostřednici vím dotačních programů ze státního rozpočtu a tematicky se člení do programů: ■ Podpora uchování, rozvoje a prezentace kultur národnostních menšin; ■ Podpora rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin; a Podpora vzdělávání v jazycích národnostních menšin a .multikulturní výchovy; ■ Podpora projektů integrace příslušníků romské komunity. Byi postaven Dům národnostních menšin ve spolupráci vlády ČR a Magistrátu hl. in. Prahy v roce 2007 podle Koncepce politiky Prahy ve vzlahu k národnostním menšinám, kterou zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo v roce 2002. Od roku 2008 je dům spravovaný samostatnou organizací s formou o.p. s. Úřady státní správy řeší sociální problémy národnostních menšin. MPSV ve své koncepční činnosti nerozlišuje cílové skupiny podle príslušnosti k národnostním menšinám. Ke komunikaci s organizacemi jednotlivých národnostních menšin využívá ministerstvo Komisí MPSV pro řešení problematiky zaměstnaností obtížně umístiteiných občanů na trhu práce se zřetelem na romskou komunitu. MPSV se soustřeďuje na sociálně vyloučené osoby, proto se jeho činnost 306 307 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY v rámci národnostní politiky soustřeďuje na chudou část romské populace. Má zástupce v Rade vlády pro záležitosti romské komunity, ve Výboru pro Dekádu romské inkluze 2005-2015 a dále v príslušných pracovních skupinách zřizovaných rezortem, Svazem mest a obci n. Radou vlády pro náležitostí romské komunity. Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, MPSV poskytuje v rámci dotační politiky podporu registrovaným poskytovatelům sociálních služeb, a to bez ohledu na národnostní čí etnickou, příslušnost poskytovatelů nebo uživatelů sociálních služeb. Na MSMT spočívá hlavní břemeno národnostní politiky státu v oblasti vzděláváni, v(. vzdělávání v národním jazyce. V ráma své koncepční Činnosti vydáva metodické pokyny. V roce 2009 aktualizovalo metodický pokyn rezortu k výchově proti projevům rasismu, xenofóbie a intolerance. Připravilo Národní akční plán irikktzumího vzdelávaní. Jeho součástí je zavedení nutných opatření k ukončeni částečné přetrvávající segregační praxe v českém školství. Metodické doporučení vztahující se ke vzdělávání sociálně znevýhodněných iákii obsahuje doporučení k vytváření prostředí pro realizaci vyrovnávacích opatření, aby sociální znevýhodnení nebylo bariérou pro dosahování doorych školních výsledků žšků; obsahuje postupy pro diagnostiku těchto žáku s alem, aby byli vzděláváni v rámci hlavního vzdělávacího proudu. MV spravuje databázi registrovaných občanských sdruženi. V roce 2009 přibylo do databáze registrovaných občanských sdruženi vedených MV 28 národnostních sdružení: 'JS sdruženi Romů, dvě sdruženi Slováku, jedno sdruženi Bulharů (celkem bylo registrováno 644 sdružení). MV také spravuje olazky voleb. V souladu s mezinárodními úmluvami a zákonem CR přeci kavdými volbami vydává Informaci o způsobu hlasování v jazyce příslušných národnostních menšin všem obcím, kde občané hlásící se k jiné národností než české dosahují alespoň 1.0 % obyvatel obce, v těchto obcích se zřizuje výbor pro nátodnosué menšiny. V obcích spolupracuje s národnostní menšinou výbor pro národnostní menšiny a dbá na označování ulic a jiných veřejných prostranství v jazyce národnostní menšiny. Úřad vlády CR požádal 205 oixí (podle § 117 zákona o obcích), aby ustanovily výbor pro národnost ní menšiny. Z tohoto počtu jkb 113 výbor nezľídilo ä dvě výbor zrušily. 308 PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A M1GRAMT1JM Zároveň oslavil předsedy vvhorú v těch obcích, kde výbory .;72) byly zřízeny Jako důvod bývá nejčastěji uváděn nezájem obyvatel. Stejné jako v předchozích letech nebylo osloveno 54 obcí s počtem obyvaiei do 200 osob Ministerstvo pím úkoly Strategii: pro práci t'oíicie CR ve vztahu k menšinám, pto období let 2008-20 V.' zaměřené na: (i) stabilizaci styčných důstojníků pro menšiny, tj. policistů specializovaných na problematiku menšin, (ti) rozšiřováni počtu asistentů při jednaní s policií a dalšími, úřady, (in) vzdelávaní policistu v uplatňování aiitidískriiránačnuh postupů v policejní práci, (iv) prevenci kriminality v menšinových komunitách, (v) spolupráci policie se samosprávou, nevládním sektorem a externími experty. Pro období 2008-2012 byly strategií stanoveny čtyři hlavni cííe: • konsolidovat policejní práce založené na principech nazývaných cotnmumty poUcing v systému Policie CR; • zajistit informovanost pelkísíá oa všech úrovních o policejní práci s menšinami; • zajíst il systematické vzdělávání a přípravu policistů pro práci ve vztahu k menšinám; • vytvářet konkrétní akčul plány. V letech 2009- 2010 byl vydán Manuál dobro pruxe (eommumty policmg), tj. aktívizare občanů; Informační brožurka Policista v mullikultumím prostredí. Byly realizovány semináře Vyjednávači techniky rnezi policií a příslušníky národnostních menšin ~ eleknvni metody, analýza rizik, specifika vyjcdnávacdio procesa; tnterkulcurui dimenze a rizika asijských komunit. Dotační programy jsou základním nástrojem národnostní politiky CR. Ministerstvo kultury vyhlásilo pro rok 2009 výběrové dotační řízeni a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a. na podporu integrace příslušníků romské komunity. V programu Podpora kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žjjídch v České republice má zastoupení národnostní menšina bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínska, ruská, řecka, slovenská, srbská a ukrajinská. Obsahem projektu byly umělecké aktivity, kulturně-vzdělávací a výchovné aktivity, studium a rozbory národnostní kultury a lidových tradic, dokumentace národnostní kultury, ediční černost (neperiodické publikace), multieinické kulturní akce (k potírání negativních projevů extremismu, rasové a národnostní nesnášenlivosti a xenofóbie). Pro výběrového dotačního tížení na projekty v programu Podpora kulluroírh aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v České republice se v roce 2009 přihlásilo 65 sitbiekíii s 04 projekty, z nit bž SO projektů získalo státní dotau. Celková výše finančních prostředků, rozdělených v tomto výběrovém dotačním řízeni činila deset 309 OBORY SOCIÁLNI POLITIKY ,. PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MJGRANTUM milionů Kč. Dotují se národní časopisy, knihovny, kulturní a sportovní aktivity. V programu na podporu kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v CR byl oceněn projekt Nechť mu Bůh dá vyrůst (Narozeni v židovské kultuře), který předložilo Židovské muzeum v Praze. Pro ilustraci o velikosti i významu jednotlivých komunit lze uvést dotace v roce 2009 na kulturní aktivity národnostních spolků. Dotace v roce 2009 podl e jednotlivých menšin Komunita: Kč 359 cor Ciiotvatská ?1000 Maďarská 759000 Německa 879 532 Polská 1 848 207 Romská 2 154 966 Rusínská 58000 Ruská 200000 Řecká 795000 Siovsnská 1 943 858 Sfbská 80 000 Ukrajinská 490 000 Ostaini nkíiífeínícké akce 269000 V rámci programu Podpora, rozšiřování a příjímání informací v jazycích národnostních menšin se dotuje vydávání periodického tisku a provozován! rozhlasového či televizního vysíláni v jazycích národnostních menšin, pokud jsou tato periodika či vysílání určena pro šíření na území CR a nejsou-li tyto činností vykonávaný za účelem dosazení zisku Rozsah a složitost národnostní politiky lze ukázat na příkladu polské menšiny v Mo • ravskoslezském kraji a německé menšiny soustředěné většinou v bývalých Sudeter h. Polská menšina má své národnostní školství. Na území Moravskoslezského kraje do 36 tříd 20 mateřských škol s polským vyučovacím jazykem docházelo v roce 2009 celkem 717 předškolních dětí. V základních školách s polským jazykem jako vyučovacím se vzdělávalo 1620 žáků ve 112 třídách 24 škol. Všechna školská zařízení s polským jazykem se nacházejí na úderní okresů Frýdek-Místek a Karviná, kde je největší koncentrace obyvatelstva polské národnosti. MŠTM vydalo v roce 2007 Rámcový učební plán pro školy s polským vylučovacím jazykem. Střední školy s výukou v polštině zahrnují jedno gymnázium, kde studovalo 382 žáku ve 14 třídách, a dvě střední odborné školy (obchodní akademii a střední zdravotnickou školu) s 135 žáky celkem. Oblast polského národnostního školství patří k prioritám Moravskoslezského kraje, již tradičně zmiňovaným v dlouhodobých záměrech vzdělávání kraje. Jako nadstandardní jsou ve školách hodnoceny mimoškolní aktivity směřující zejména do oblasti sportu a kultury. Školy je nabízejí nejen žákům, ale i zákonným zástupcům žáků a široké veřejnosti. Ve výuce se využívají učební materiály vydávané Společností polských učitelů v CR s finanční podporou rezortu školství, mi, k podpoře vzdělávacích oblastí Člověk a jeho svět. Aktivně využívají nabídku vzdelávacích aktivit, a metodické podpory Pedagogického centra pto polské národnostní školství v Českém Těšíně. Pro nemeckou menšinu v CR existuje jedna základní škola s českým a německým vyučovacím jazykem, v níž se v roce 2009 vzdělávalo 124 žáků. v pěti třídách. Současně působilo na území CR pět středních škol s německým vyučovacím jazykem, které navštěvovalo celkem 78.1 žáků v 38 třídách. Cesko-německé aktivity jsou rozsáhlé také v rámci mimoškolních aktivu!, mládeže, jde o činnost Koordinačního centra, česko -německých výměn mládeže TANDEM, podporovaného mj„ ze zdrojů ministerstva. Ve školské oblasti byl v roce 2009 organizován projekt Sousedé se stávají přáteli (/-Uís Nachbarn iverden Freunde) zaměřený na podporu česko-německé spolupráce dětí a mládeže z Plzeňského a Karlovarského kraje a bavorského regionu Horní Franky. Projekt spolufinancuje EU Program Odmalička byl přípraven v roce 2009 a vyhlášen pro rok 201.0, zajišťuje finanční podpora cesko-německé spolupráce předškolních zařízení. Romské záležitostí Romské záležitosti patří v celé Evropě k nejsložitějšim, je tomu tak i v národnostní politice CR. Proto vedle Rady vlády pro národnostní menšiny zřídila vláda CR Radu vlády pro záležitosti romské komunity (usnesení vlády ČR č. 581/1997) a platnou verzi jejího statutu (poslední redakce usnesením vlády ze dne 1. března 2006, č, 215). Rada vlády pro záležitosti romské komunity se zabývá například následujícími činnostmi: • Úprava pietnich míst v Letech u Písku a Hodoníne u Kunštátu a budování Mezinárodního vzdělávacího a konferenčního centra, na jehož činnosti spolupracuje Muzeum romské kultury. 310 ku OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY ____________ PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MiGRANTÚM • Projekt Gypsy Spiril je -raméřen na podporu aktivního úsilí všech, kdo sc podlieu na zlepšeni situace Romů ve své zemi Jeho cílen; je vytvořit v CR tradici oceňovaní práce pro romskou komunitu, vytvořit veřejnou platformu pro prezentaci pozitivních příkladů a reálných přínosů pro romskou komunito, a tak přiblížit široké veremosti aktivity organizací a jednotlivců zaměřené na podporu integrace romské menšiny do společnosti a zlepšeni jejích životni situace. Projekt je realizován v rámci íáekady romské inkluze. • Skaly pro romskou menšinu. V roce 2007 Velký senát. Evropského soudu pro lidská práva označí! zařazení 20 stěžovatelů clo zvláštních škol za diskriminaci při uzivam práva na vzdělání založenou na etnickém původu. V roce 2009 byla IviSTM realizovaná jednotlivá opatření k nápravě stavu. Jak již bylo uvedeno, souvisí to s původem Romů, s jejích sociální struktuializat í a horizontálním uspořádáním. V současné době převládá názor, že romský pioblém v Evropě i u nás nesouvisí tolik s národností, ale spiše, s chudobou. Problémy svým chováním a postoji vyvoláva jen určitý segment Romů, segment připomínající chování a postoje „nedotknutelných" v Indii. Řešení romského problému se společnost věnuje už několik století (Socioklub, 1999). V současné Evropě jej řeší v Itálii (invaze milionů Romů z Rumunska), ve Francii (ilegální tábořiště kočovných Romů z Bulharska a Rumunska), na Slovensku a v Maďarsku. Problém je soustředěn hlavně ve střední Evropě. Proto v roce 2005 byla vyhlášena Dekáda romské integrace ív romštině Deshbersh le Romengo Andery-aripnasko), s oficiálním anglickým názvem. Decade ofRomci Inclusicm 2005- 2015 (Dekáda romské inkluze). Je iniciativou sedmí států střední a jihovýchodní Evropy za zlepšení socíálné-ekonomickébo statusu a sociálního zapojení romské národnostní menšiny v této oblasti. Jde o první mezinárodni projekt v Evropě, který aktivně usiluje o zlepšení kvality života Romů. Programu se účastní Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Maďarsko, Makedonie, Rumunsko, Srbsko a Černá Hora (Sono klub 2000, 2002). Aktivity MPSV zaměřené na podporu obyvatel sociálně vyloučených romských ko múru t jsou předmětem sociální politiky v rámci programu romské rady. V rámci politiky zaměstnanosti MPSV využívá prostředky evropských strukturálních fondů a poskytuje finanční prostředky oprávněným subjektům v rámci oblasti podpory sociální integrace příslušníků romských lokalit (víz dále). Prostřednictvím podpory v této ob las t i dochází k napomáhání sociálnímu začleňování příslušníků sociálně vyloučených romských komunit, zajištění dostupnosti, kvality a kontroly služeb, vč. odstraňováni bariér v přístupu ke vzdělávání a k zaměstnání, v přístupu k investiční podpoře. Podle posledních programových záměrů vlády se pomoc má zaměřit především na sociální včleňování Romů poskytnutím vzdělaní a lepší zdravotní péče a vytvořit tak podmínky pro řešení jejích nezamestnanosti, hospodářských problémů a bydlení, a tím zlepšit jejich životni podmínky. Programy na podporu m Legrace romské komunity map hlavné charakter dotací z veřejných rozpočtů. Ministerstvo kultury - do výběrového dotačního řízen! na podporo integrace příslušníku romské komunity se přihlásilo celkem 32 žadatelů s 36 projekty. Většina žadatelů měla status občanských sdruženi, zúčastnily se rovněž církevní organizace, obecně prospěšné společnosti, společnosti s ručením omezeným a příspěvkové organizace rezortu. Celkem bylo podpořeno 22 projektu od 20 žadatelů, přičemž byla rozdělena částka 1 309 000 Kč. MSMT - v roce 2009 bylo v rámci dotačního programu na podporu integrace romské komunity podpořeno celkem 87 projektů v celkové výši cca 14,9 milionu Kč. Součástí projektů realizovaných v roce 2009 je podpora školní úspešnosti sociálně znevýhodněných dětí a mládeže, činnost nízkoprahových zařízení pro děti a mládež apod. Program Podpora romských žáků SŠ je n.a podporu studia těch romských žáků, jejichž rodinám způsobuji náklady spojené se středoškolským studiem značné financ ni potíže. V roce 2009 byla na tento dotační program opět vynaložena částka deset milionu Kč. MPSV - využívá prostředky evropských strukturálních fondů k Podpoře sociální integrace příslušníků romských lokalit. Podpora pomáhá zajistit dostupnost, kvalitu a. kontrolu služeb, vč. odstraňování bariér v jejich přístupu ke vzdělávaní a k zaměstnání a v přístupu k investiční podpoře. Byly vyhlášeny čtyři výzvy pro grantové projekty v celkove hodnotě 477 milionů Kč, z toho na proickt Agentura v romských Lokalitách a pro individuální projekty obcí v celkové hodnote 200 milionů Kč. Výzvy jsou zaměřeny především na podporu vzdělání zadavatelů, poskytovatelů, uživatelů služeb, na podporu sociálních služeb a dalších nástrojů působících ve prospěch sociálního začleňovaní příslušníků sociálne vyloučených romských kom u n í t /lokalit a na podporu protesá poskytování sociálních služeb a rozvoje partnerství. MPSV využívá Kvropského fondu i jgimiaíeího rozvoje prost řednictvíro Integrovaného operačního programu (IOP), v nemz byla v roce 2009 vyhlášena výzva: ti) zaměřená na zajištění udržitelného i uit-snianí znevýhodněných skupín v běžném podnikatelském prostředí, vč. jejich m i vidu ilního rozvoje a podpory poskytování sociálních služeb v celkové alokaci: 7>tt íuéiuiů. Kč, (li) cílená na investiční podporu při zajištění dostupnosti služeb, které unioziii návrat příslušníků nejvíce ohruwných sociálně vyloučených romských lokalit zpět na trh práce a do společnosti, v celkové alokaci 558 milionů Kč. OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY Vybrsne '.ystčmové otázky rsohié'ay národnostních menšin J iiir it>"iii"'i v-ťTf o/garážovaných a centralizovaných státech představuji národnostní menšiny sociálni í politický problém, a to v několika směrech: ■ Jsou ohroženy spontánním i organizovaným tlakem většinové společnosti a státu, který se je snaží asimilovat, někdy dokonce násilně. Proti tomu směřuje koncept menšinových práv, jejž mezinárodní společenství (OSN, RE, EU) prosazuje do různých mezinárodních dokumentu í do zákonodárství jednotlivých států. ■ Významné a dobře organizovane menšiny představuji vnitropolitický a sociální problém potud, pokud ohrožují celistvost státu. Příkladem může být rozpad bý -valé Federatívni republiky Jugoslávie - války o samostatnost Slovinska a Chorvatska, o Bosnu a Hercegovinu a naposledy o Kosovo, nebo Rusko - válka s Gruzií a problémy v Dagestánu, osvobozenecké snahy Čečenska. ■ Neorganizované menšiny si mohou činit nárok na kolektivní menšinová práva, nicméně nemusí být jasné, kdo je jejich oprávneným mluvčím. Ani menšinová sdružení a spolky nemusí mít dostatečně širokou členskou základnu a jejich představitelé - byť řádně zvoleni - nejsou reprezentanty celé skupiny. Má-li EU fungovat, musí se všechny národnosti vzájemně respektovat. Proto rovnost příležitostí patří k základním principům EU. Vytvořily se soudní tribunály, které mají dohlížet na dodržování lidských práv všech občanů. V ČR je v tomto směru významná úloha veřejného ochránce práv (ombudsman). Veřejný ochránce práv se v rámci své činnosti z oblasti prav příslušníků národnostní Ji menšin v roce 2009 zabýval následujícími problémy: • Podnětem občana německé národnosti, který požaduje, aby jeho příjmení a příjmení jeho dětí bylo v tištěné podobě v úředních dokumentech uváděno se dvěma tetkami nad u, ačkoli v matrice je zapsán se dvěma čárkami nad u. m Případem, kdy osobě ve výkonu trestu odnětí svobody byly předčasně ukončovaný telefonní hovory v romském jazyce. Jednalo se o příslušníka romské menšiny, jeniaz • ve věznici nebyla povolena romština při telefonickém rozhovoru s dcerou, která je předškolního věku a hovoří pouze romsky. Otázka uspokojování potřeby bydleni zůstává aktuálním tématem podnětů, Ochrance . ve spolupráci s dotčenými ústředními orgány státní správy vydal Doporučení pro obce a města pro předcházení tvorby a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit se zdůrazněním zajištění potřeby bydlení. Jeho cílem bylo zpracovat praktický a použitelný návod pro obce a města, který by jim v toni pomohl. Obsahem doporučení je shrnutí současných nástrojů státní správy a samosprávy, které k tomu mohou sloužit, ve. konkrétních případů dobré praxe. Doporučení obsahuje také informace, které mohou obcím, sloužit pro práci s osobami ohroženými sociálním vyloučením nebo jíž sociálne vyloučenými. Doporučení přihlíží k základním právům a svobodám, vč, práva na samosprávu, aby se v praxi zabránilo excesům, jež jsou v rozporu s právními předpisy a mezi národními závazky ČR. Základní problémy vznikají tehdy, když příslušnici menšiny nerespektují zákony země, v níž žijí, které jim ukládají určité povinnosti jako všem občanům, nebo tehdy, když většinová společnost, odmítá respektovat jejich občanská práva. MĚĚBí Systémové souvislosti Většinu sociálních problémů menšin nelze řešit bez současného řešení obdobných sociálních otázek, majority. Týká se to především dávek, služeb a bydlení. Kromě podpory rozvoje kultury a vzdelaní v rodném jazyce národnostní menšiny je vše ostatní společné se sociální problematikou většiny, pokud je zachováno pravidlo rovných příležitosti. Je to patrné zejména na dosavadních výsledcích tzv. romské otázky, která je navýsost sociální. Sociální souvislosti migrace Stěhování národů a migrace jsou jevy starými jako lidstvo samo. Člověk se stále buď stěhoval „za lepším" (ekonomická či poslední dobou, sodami migrace), nebo před. něčím utíkal (politická migrace). Jde o výrazný, stálý sociální proces. Není-li regulován, může vyvolávat sociální napětí. Migrace ie hlavně otázkou bezpečnostní a ekonomickou. Má však výrazné so-iijliu souvislosti, když jde o pracovní sílu na pracovním trhu (pracovní právo), která konkuruje domácí pracovní síle, a jedná-li se o nároky na sociální dávky a služby pro de' i i rodiny migrantů, pro nemocné a. invalidní a ve stavu hmotné nouze. Pojmi a pojetí V*5',.'., Pojmy Migrace. Jdt- o přesun jednotlivce nebo skupin osob v zeměpisném prostoru. Může to h;>> pr xcs relativné stálý a zpravidla nevratný, tj. stěhováni, kdy dochází k trvalé 314 315 OkORY SOCIÁLNÍ POLITIKY __ .____ ._ POPWRA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MIGRANTÔM změně bydliště (residence). Patří sem také relativně krátkodobý vratný proces., kdy ie trvalé bydliště zachováno v jiné zemi, Migraci rozeznáváme: ■ vnitrozemní ■■ z obce do obce z kraje do kraje; může být trvalá (urbanizace), nebo dočasná, jako je dojíždění za prací, vč. dojíždění za. prací do jiného státu (přeshraniční migrace), za službami do školy; * zahraniční - jedinec mění stát svého působení. Migrace podle důvodů: ■ Ekonomická migrace - je to migrace za lepšími pracovními a životními podmínkami, např, migrace Evropanů do USA, Afričanů a Asiatů do Evropy. Zahrnu;e migraci za prací nebo za lépe placenou prací, která může být dlouhodobá (i několikaletá), sezónní, týdenní čí denní. Je zpravidla nezvratná. ■ Politická migrace - jde o útěky před ohrožením, násilím, odpovědností, např. Čechů a Slováků v roce 1948 3 1968, v poslední době kubánských disidentů do Španělska. Je zpravidla nezvratná. ■ Sociální migrace - je za větším sociálním komfortem, např. anglických důchodců, do Španělska, kde je tepleji a laciněji; Romů do Kanady, kde jsou vyšší sociální dávky. Je zpravidla nezvratná. * Ideologická migrace - nazýváme jí přesuny z důvodů náboženských nebo jiných ideologických důvodů, např. náboženské poutniclví, ideologická motivace českých interbrigadistů ve dvacátých letech 20. století do Španělska bojovat proti řašístůrn, nebo do Ruska, aby pomohli budovat socialismus. ■ Vzdělávací migrace - je to přesun za vzděláním, za poznáním, např. programy EU Erasmus a Leonardo da Vinci. Je považována za krátkodobou. * Turistická migrace je definována časem (max. 90 dnů) a programem (obsahem nesmí být výdělečná činnost). Je považována za dočasnou. Rozeznáváme migraci dobrovolnou a nucenou, např. odsun Tatarů z Krymu v třicátých letech, Němců v Povolží na začátku druhé světové války nebo z Polska a CSR po druhé světové válce. Podle směru toku lidí rozeznáváme emigraci ze země a imigraci do země. Migraci lze dělit, na: ■ legální - chtěnou; ■ ilegální - nechtěnou, která je významným společenskými problémem. Jde o konflikt lidí, kteří se snaží řešit svou obtížnou životní situaci, se zákonnými hranicemi, jimiž současné evropské státy chrání svá území. Nejčastěji se setkáváme s nelegálním přechodem hranic a s rendenci „turistů" setrvávat na íizeiní i pres vypršení délky povolení k pobytu. Pojmem nelegální migrace se rozumí situace, kdy cizinec porušuje pobytový režim na území CR nebo kdy osoba nedovoleným způsobem překročí státní hranicí ČR či se o to prokazatelné pokuse Nedovoleným způsobem překračuje člověk hranice, pokud: • tak činí nuroo hraniční přechod: • překračuje hranice v úkrytu dopravního prostředku; • nemá při vstupu na území potřebné doklady; • předloží neregulérní cestovní doklad; • chce vstoupil na území, i když, trvá trest vyhoštěni nebo jo pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění. Zvláštní druhy migrace představují béženci a azylanti (viz. dále). \ Pojetí Migrace je vni trostátní a mezinárodní. Vnitrostátní migrace útěkem z venkova do měst přispívá k urbanizaci. Migrace mezi městy přispívá k ekonomickému růstu tím, že mění strukturu pracovní síly žádoucím směrem. Lidé se stěhují za prací a nečekají, až se práce začne stěhovat k nim. Mezinárodní migrace je ze státu do státu. K mezinárodní migraci jsou v podstatě dva přístupy: jedni ji odmítají (nacionalista) a druzí (muitilaiíturalisté) vítají. Záleží na postoji k širší otázce národní identity, protože není sporu o tom, že migrace mění národní homogenitu v etnickou pluralitu. Nacionalistický postoj, Ti, kdo migraci odmítají, tak činí proto, že migrace vnáší do země multikulturalitu a ohrožuje tím kulturu národní většiny. Je to určitý projev .xenofóbie. Upozorňují na to, že politická a náboženská jinakost zvyšuje ve většinové společnosti napětí, což posiluje extrémně orientované politické směry. 1b oodporuje skutečnost, že imigranti se sestěhovávaji a tím zachovávají etnické odliš-aostí ve svých komunitách, což prohlubuje konfrontace s většinovou tradicí a kulturou. Často rozmnožují segment obyvatelstva na hranici životního minima. 317 OBORY SOCIÁLNI POLITIKY Multikulturním postoj. Multikukiralisté migraci vítají, protože: (i) přináší p!'a covní sílu zejména na místa, která většinové obyvatelstvo již nechce zastávat, a ť.-ilv s migrací roste ekonomika hostitelské země, zaplňuje se pracovní trh levnou w*-covní silou pro méně kvalifikované práce, (ií) je žádoucí, starne-ii obyvatelstvo, protože přináší „mladou krev" do země, omlazuje obyvatelstvo, protože se stěhují mladí. Žádoucí a nežádoucí migrace. I ti, kteří migraci vítají, rozeznávají migraci žádoucí a nežádoucí. Za žádoucí se zpravidla považuje: (i) volný pohyb pracovníků v EU, íii) příliv „mozků" z třetích zemí pomoci stimulačních systémů (např. tzv. zelených karet v USA a Kanadě), (íii) výměny studentu a učitelů v programech EU (Erasmus, Leonardo, Sokrates apod.) a (iv) turismus, který je ekonomicky přínosný. Za nežádoucí se označuje ilegální migrace za prací a ilegální infiltrace do bohaté země (např. nelegální migrace Mexičanů do USA). Migrace se v evropských zemích považuje za klíčový faktor demografického vývoje. Spolu s porodností a úmrtnosti zajišťuje příznivý demografický vývoj ve střednědobém horizontu. Dlouhodobě v podstatě nic neřeší, protože dnešní migranti jednou zestárnou a budou žádat důchody. Počet obyvatel CR roste i přes klesající porodnost českého obyvatelstva. Cílové skupiny a cíle Cílovou skupinou, jsou. migranti ze zemí EU, kteří mají stejná práva jako občané ČR, pohybující se po našem území. Některá práva v sociální ochraně jsou podmíněna dobou pobytu v CR. Další cílenou skupinou jsou občané třetích států a jejich rodiny. Přitom se třetí země dělí na ty, s nimiž máme vízovou povinnost, a ty, s nimiž jsme takovou povinnost zrušili. V prvním případě kontrolujeme jejich přiliv do země, v druhém případě tomu tak není. Cílem je poskytnout sociální ochranu v případech, kdy ji potřebují. Velmi akutní je ochrana pracovních podmínek, ve kterých pracují, protože často jsou objektem nelidského vykořisťování, jak ukázal nedávný případ 200 rumunských dělníků na Plzeňsku. t" f 1*4« iínárodneprávní rámec I r-iiy , lowk má právo na svobodu pohybu a migraci za lepším způsobem života. Mnoho osob se rozhodne opustit svou zemi proto, aby si zvýšily příjmy, splatily dluhy nebo uhradily jiné náklady. Jinými slovy - lidé migrují v naději na zlepšení životní situace své i své rodiny. _______..............._. ____________PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MíGRANTŮM ,ý„4>, Mezinárodní organizace práce f|a '-íri,ve úrovni byl zpočátku tento problém vnímán jako problém rovnosti lidí pri t,tj. '..Tlí migraci. Na půdě MOP se postupně stanovovaly podmínky takového zrovnoprávnění. V roce 1925 bylo Úmluvou o rovnosti zacházení (odškodnění pracovních úrazů) stanoveno rovne zacházení pro národní a cizí dělníky v úrazovém odškodnění. Úmluva byla doplněná doporučením č. 25 se stejným názvem. Tuto úmluvu ČR ratifikovala. Úmluva v podstatě stanoví pravidla pro rovná práva mígraní.ů jako občanů při odškodňovaní pracovních úrazů. Otázce migrace za prací se MOP věnovala až v roce 1939 přijetím Úmluvy o migraci za prací, která byla doplněna dvěma doporučeními - č. 6] se stejným názvem a č. 62, jež doporučovalo pravidla pro spolupráci mes.i státy. Tuto úmluvu ČR nerattíikovala. Otázkou migrujících dělníků se MOP komplexně zabývala znovu po druhé světové válce v roce 1949, výše zmíněnou omluvu revidovala, vč. revize doporučení, V roce .1955 bylo přijato doporučení i. 100, týkající se migrace z rozvojových zemí, av 1975 byla přijata Úmluva o migrujících pracujících (doplňující opatření), která předchozí úmluvy o migraci doplňovala dalšími, ustanoveními. V roce 1962 se MOP zabývala právy migrujících osob na sociální zabezpečení v Úmluvě o rovném zacházeni (sociálnízabezpečeni), kterou náš stát neratifikoval MfFff Organizace spojených národů Mezinárodně byla svoboda pohybu jako nezadatelné lidské právo uznána na půdě OSN Všeobecnou deklarací lidských práv v roce 1948. Článek 13. Svoboda pohybu a vystěhováni 1. Každý má právo volni se pohybovat a svobodně si zvolit bvdliité uvnitř určitého státu. 2. Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svoit vlastní, a vrátit se do své země. Deklarace byla jen politickým dokumentem. Proto se obsah či. 3 explicitně upravil jako právní závazek v či 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966. Článek 12 Každý, kdo se právoplatné nachází na území určitého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody -/.volit si místo pobytu. 318 319 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY Každí: múze svobodné opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní. Výše zmíněná práva nepodléhají zadným omezením kromě Lech, jez stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky či práv a svobod druhých a která jsou v souladu s ostatním: právy uznanými v tomto paktu. Nikdo nesmí být svévolné zbaven práva vstoupit do své vlastní země, V tomto paktu se zajišťuje rovné zacházení s cizinci s právem pobytu na daném území v či. 2: povinností státu ... zajistit tato (rozuměj občanská a politická) práva všem jednotlivcům na svém územia podléhajícím jeho jurisdikci, bez jakéhokoli rozlišování... Pro pomoc uprchlíkům OSM zřídila zvláštní mezinárodní úřady: Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Úřad pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA). UNHCR má národní expozitury; jedna z nich je vPraze. P jda Evropy .•la «v>'p-' <• r. gionální úrovni RE v Evropské sociální chartě (či. 18,19 a 21) defino- luh'o ni u >ii>s=ih migrace a povinnosti států ve vztahu k migrujícím pracujícím. Podle či, 18 se státy zavazuji liberalizovat jednotlivě nebo obecně právní předpisy upravující zaměstnávání zahraničních pracovníků a uznat právo svých státních příslušníků opustit svoji zemi a vykonávat výdělečné činnosti na území jiných smluvních stran. Podle čl 19: Migrující pracovníci, kteří jsou příslušníky smluvní strany, a jejich rodiny maji právo na ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany. Mejobsáfalejší úprava je zachycena v čl. 21. Článek 21. Právo migrujících pracovníků a jejich rodin na odíránu a pomoc S cílem zajistit účinný výkon práva migrujících pracovníků a jejich rodin na ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany se smluvní sírany zavazují: 1. Udržovat přiměřené a bezplatně služby na pomoc uvedeným pracovníkům, zejména při získávám přesných informací, nebo ověřoval, zda jsou tyto služby udržovány, slejm jako provést veškeré vhodné kroky, pokud to dovolují vnitrostátní zákony a předpisy, proti zkreslující propagandě týkající se vystěhovalectví a přistěhovalectví. 2. Přijmout ve vlastní pravomoci vhodná opatření usnadňující odjezd, cestu a přijeti .:, uvedených pracovníků a jejich rodin a poskytoval jim podle vlastních pravomocí během cesty nezbytné zdravotnické služby, lékařský dohled a dobré hygienické podmínky. 3. Podporovat případnou spolupráci mezi veřejnými i soukromými sociálními službami v zemích vystěhovalectví a přistěhovalectví. 4. Zajistit uvedeným pracovníkům zdržujícím se oprávněně na jejich území ~ pokud isou ryte záležitosti upraveny zákonem nebo právními předpisy, nebo podléhajídi kontrole spmvo J ér NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A M1GRANTŮM úřadů ■ zacházení ne meně příznivé, než je zacházen: s vlastními občany v následujících záležitostech: a) odměňování za prácí, jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnání, b) členství v odborech a využívání výhod z kolektivního vyjednávání, c) ubytování. 5. Zajistit uvedeným pracovníkům oprávněně se zdržujícím, na jejich území zacházení ne meně příznivé, než je zacházení s vlastními občany, pokud ide o zaměstnanecké dané, poplatky nebo příspěvky placené zaměstnanými osobami. 6. Usnadnit v co nejvyšší možné míře sloučení rodiny zahraničního pracovníka, kterému byl povolen pobyt na daném území. 7. Zajistit uvedeným pracovníkům oprávněně se zdržujícím na jejich území zacházení ne meně příznivé, než je zacházeni s vlastními občany, pokud jde o právní řízeni v záležitostech uvedených v tomto Článku. 8. Zabezpečit, aby uvedení pracovnici usídlení v souladu se zákonem na jejich území nebyli vyhoštěni, s výjimkou ohrožení národní bezpečnosti nebo jednání proti veřejnému zájmu čí morálce. 9. Povolit v zákonných mezích převod částí výdělků a úspor těchto pracovníků podle jejich přání, 10. Rozšířit ochranu a pomoc poskytovanou podle tohoto článku na samostatné výdělečně činné migrující osoby, pokud lze príslušnú opatření vztahovat na tuto kategorii osob. Při revizi Evropské sociální charty v roce 1996 byl čl. 18 zachován a k článku 21 byly přidány dva odstavce: 11. Podporovat a usnadňovat výuku v národním jazyku přijímacího státu nebo, pokud je jích několik, jednoho z, těch jazyků u migrujících pracovníků a členů jejich rodin. 12. Podporoval: a usnadňoval, pokud je to možné, výuku mateřského jazyka migrujícího pracovníka pro děti migrujícího pracovníka RE se při aplikaci Evropské sociální charty zabývala otázkami migrace v různých souvislostech několikrát, poprvé v roce 1.959 přijetím Evropské úmluvy o zrušení vízové povinnosti pro uprchlíky a v roce 1970 přijala Evropskou úmluvu o repatriací nezletilých. Základním dokumentem je však Evropská úmluva o právním postavení migrujících pracovníků z roku 1977, která, byla v roce 2005 doplněna Evropskou úmluvou o akcích proti obchodování s lidmi. Evropská úmluva o právním postavení migrujících pracovníků formuluje hlavní zásady pro právní úpravu postavení migrantů, zejména otázky náboru, zdravotní péče, zaměstnanecké zkoušky, cestování, povolení k pobytu, sjednocování rodin, pracovní 320 321 OBORY SOCIÁLNI POLITIKY PODPORA NÁRODNOSTNÍM MHNoINÁíVi A MKÍEANTŮM podmínky, přesun uspor, sociální zabezpečení, sociálni a zdravotní pomoc, skončení smluv a zuovuzaměstnavání. Byla zřízena poradní komise, která dohlíží na plnení úmluvy, zkoumá zprávy zemi, klére úmluvu ratifikovaly, a informuje Radu ministrů. Úmluva o akcích proti obchodování s lidmi upravuje zásady pro ochranu obětí obchodování s lidmi a jejích práva a postihy pro ty, kteří takové obchodování organizují či provozují. Týká se všech forem, tj. národních i mezinárodních, spojených s organizovaným zloči nem nebo ne. Týká se žen, mužů a dětí, ať je vykořisťováni jakékoli, napr. sexuální, nucená práce ä služby. Zřizuje nezávislou dohlížecí (monitorující) agenturu, která zaručuje aplikaci úmluvy ratifikujícími zeměmi. Ok • au fík ov.da pouze Úmluvu o zrušeni vízové povinnosti pro uprchlíky. Lvropská unie Migrace za prad mezí členskými státy je jedním z pilířů EU. Základy volného pohybu osob byly položeny v roce 1957 v Římské smlouvě, která vstoupila v platnost 1. ledna 1958. Pro sociální politiku byla významná Maastrichtská, Amsterdamská a Lisabonská novela Římské smlouvy. Svoboda volného pohybu byla v primárním právu výslovné upravena v či. 18. 39 a 40. Podle či. 18: Svoboda pohybu a pobytu znamená právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v předpisech přijatých k jejímu provedení. V pravomoci členských států zůstávají otázky pasů, identifikačních karet, povolení k pobytu nebo jakýchkoli jiných podobných dokladů či ustanovení o sociálním zabezpečeni nebo sociální ochraně. Podle čl. 39 volný pohyb zahrnuje, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky, zrušení jakékoli diskriminace mezi pracovníky členských států založené na státní příslušnosti, s výhradou omezeni odůvodněných veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností a ochranou zdraví. Zahrnuje právo: (I) ucházet se o skutečné nabízená zaměstnáni, (ii) pohybovat se za tím účelem volně na území členských zemí, (iii) pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu se zákony a ostatními pOopisy, které upravují zamést nám vlastních pííslušnfltú tohoto státu, (iví zůstat na území členské země po ukončení zamestnaní, a to za podmínek, které budou předmětem prováděcích nařízení vypracovaných Komisí. Ustanovení neplatí pro zaměstnáni ve veřejné správě. Podle čl. 40: Rada vydá směrnice nebo nařízení vymezující opatření potřebná k zavede: uvol něho pohybu pracovníků a to zejména za účelem: (i) zajištění úzké spolupráce mezi natodnimi . úřady práce, (ii) ocisi rabováni administrativních postúpil, jakož i ľfaut stanovených pro pnsrup pracovníků k volným pracovním místům, jejichž, zachování by bylo překážkou liberalizace po- 322 hybu pracovníku, (iii,! odstraňování všech lhůt a jiných omezení, které vytvářejí pro příslušník-/ jiných členských států jiné podmínky svobodné volby pracovního místa než pro pnslušníky vlast ni, (iv> vytvorení vhodného rriecharásmu, který by umožňoval propojení mezi nabídkou a poptávkou na trhu pracovních sil a usnadňoval jejích vyrovnávání způsobem, který by vylučoval vážné ohrožení životní úrovně a zaměstnanosti v různých repionech. a odvětvích průmyslu. Sekundární právo BU poměrné brzy blíže upravilo sociální dimenze svobody pohybu z hlediska jejích sociálních souvislostí. Bylo nezbytné zajistit skutečně plnou svobodu pohybu a zabránit dtskriminad na základě státní příslušnosti, a to i ve vztahu k sociální ochraně migrujících pracovníků. Z tohoto důvodu byla v roce 1964 přijata směrnice Rady o koordinaci zvláštních opatření, týkajících se pohybu a pobytu cizinců, kteří jsou oprávněni na základě veřejné politiky, verejného zabezpečeni nebo verejného zdraví (č. 64/221/EF.Q. Směrnice se týkala ještě spise okrajových záležitosti spojených s problematikou přístupu do země a informovanosti o právech vyplývajících z veřejné politiky, V roce 1968 bylo přijato nařízení o svobodě pohybu zaměstnanců uvnitř Společenství pí. 1612/68/LLC!. V tomto nařízení, které bylo přijato současně se směrnicí .Rady n zrušení omezení pohybu a pobytu uvnitř Společenství pro zaměstnance členských státu a jejich rodiny, se stanovil zákaz diskriminace občanu z jiného členského státu v jeho přístupu k zaměstnání na základě státní příslušnosti (č. 68/360/BKC). Předpisy k volnému pohybu občanů EU: • Směrnice o zrušení omezení cestování a pobytu pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř společenství (č, 68/360/ES). • Nařízení o právu pracovníků pobývat na území členského státu po ukončení zaměstnání (č. 12.S1 /70/ES). • Směrnice o zrušení omezeni cestování a pobytu příslušníků členských států uvnitř společenství při podnikání a službách (č. 73/148/ES). « Směrnice o právu státních příslušníků členského státu setrvat po ukončení výkonu samostatné výdělečné činnost: na území jiného členského stálu (č. 75/34/ES). • Směrnice o koordinaci předpisů pro cestování a pobyt cizinců týkající se omezení práva pobytu z důvodů veřejného pořádku, bezpečnosti a zdraví (č. 64/221/ES). • Směrnice o právu pobytu (i. 90/364/ES). • Nařízení o právu pobytu pracovníků a samostatné výdělečných osob po ukončení jejich činnosti (č. 90/365/ES). • Směrnice o právu pobytu studentů (č. 93/96/ES). 32.3 mm iBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY • Směrnice o právu občanů EU a jejich rodinných příslušníků volně se pohybovat a pobývat na území členských států (č. 38/2004/BS); tato směrnice s účinností od 30 4, 2006 zrušuje vyše uvedene směrnice č. 64/22 j, 68/360, 75/148, 75/34, 90/364, 90/365, 93/96. Předpisy upravující vstup a pobyt příslušníků třetích zemí: • Nařízení stanovící seznam třetích zemi, jejichž občané musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušnici jsou od této povinnosti osvobozeni (č. 539/2(501, změněna nařízením č, 2414/2001 a 453/2003), • Nařízeni o volném pohybu osob s dlouhodobým vízem (č. 1091/2001/ííS). • Směrnice o právu na sloučení rodiny (č. 86/2003/IIS). • Směrnice o statusu příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobé pobývajícími rezidenty (č, 109/2003/ES). • Směrnice o vydávání povolení k pobytu příslušníkům třetích zemí, kteří se stali oběťmi obchodováni s lidmi nebo činů usnadňujících nelegální migraci a kteří spolupracují s příslušnými orgány (č. 81/2004/KS). • Směrnice o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění (č. 40/2001/ES). « Směrnice o spolupráci v případě průvozu za účelem navracení leteckou cestou (č. 110/2003/ES). ěžejním předpisem v oblasti sociálního zabezpečení migrujících pracovníků a pří-išníků jejich rodin se stalo nařízení o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na městnané i samostatně výdělečně činné osoby a členy jejich rodin pohybující se rámci Společenství (č. 883/2004/ES), prováděcím nařízením ě. 987/2007, Tato třízení řeší otázky spojené s působností soustav sociálního zabezpečení ve vztahu .isobárn, jež se pohybují v rámci Společenství za prací. Zakotvují zásadu rovnosti igrujítích pracovníků a vlastních státních příslušníků v oblasti sociálního zabezpe-aí. Vztahují se na zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby, které podléhají podléhaly právním předpisům některého z členských států a jsou státními příslušný nebo osobami se statusem uprchlíka. Stejně tak se nařízení vztahují na rodinné ískšníky či pozůstalé po těchto osobách. Zvlášť se stanoví osobní působnost, ve tahu ke státním úředníkům. Tato nařízení se vztahují na všechny právní přeci sy týkající se následujících oborů sociálního zabezpečení - na dávky: (i) v nemoci nateřství, (ii) v invaliditě, (iii) ve stáři, (ív) pozůstalým, (v) pří pracovních úrazech iernocech z povolání, (vi) pohřebné, (vii) v nezaměstnanosti, (viii) rodinné. Pro legální migraci v EU je významná Schengenská dohoda, která byla uzavřena rno rámec ES; byla otevřena všem členským státům společenství, které splňovaly PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MIGIIANTŮM její podmínky. Cílem bylo vytvoření zóny volného pohybu osob a zboží se zrušením kontrol na společných vnitřních hranicích - tzv. schengenský prostor. Získané zkušenosti mají být využity pro zavedeni téhož režimu v rámci celého Společenství. Podrobná úprava všech otázek je obsažena v Schengenská prováděcí úmluvě. Definuje základní pojmy, jako jsou vnitřní a vnější hranice, třetí stát, cizinec o. žadatel o azyl. Cílem prováděcí úmluvy je zejména: • posílení kontrol na vnějších hranicích; • zlepšení organizace spolupráce mezi národními systémy justičními, policejními, celními a dalšími správními organy; • postupná harmonizace některých důležitých postupů týkajících se hlavně víz, azylu, zbraní a střeliva, soudní spolupráce v třeseních věcech apod. Prováděcí úmluva obsahuje kapitoly, které se týkají zrušení kontrol na vnitřních hranicích mezi státy Schengenská dohody, dále spolupráce policejních orgánů, překračování vnějších hranic, společné vízové politiky či podmínek pro pohyb cizinců, dále zakotvuje zřízení Scheiigenskébo informačního systému (SIS). Tento informační systém neumožňoval rozšířit schengenský prostor na nové členské státy, a byl tedy nahrazen novým (SIS II). V únoru 2002 ER přijala plán na boj proti ilegální imigraci a obchodování s lidmi v EU, Tento plán obsahoval řadu iniciativ na poli vízové politiky, znovupřljetí a navráceni, hraničních kontrol a obchodování s lidmi. V roce 2005 byl přijat tzv. Haagský program, který stanoví postupy pro období 2006-2010. irní ranec Cl Listina základních práv a svobod. Podle čl. 14 je zaručena svoboda pohybu a pobytu. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území CR, má právo svobodně je opustit. Každý občan má právo na svobodný vstup na území ČR. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlastí. Cizinec může být vyhoštěn, jen v případech stanovených zákonem. Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích z důvodu ochrany přírody. Zákonné předpisy. Migrace je především otázkou v kompetenci M V. Řídí se předpisy o pobytu cizinců na našem území a reguluje se systém - vízovou politikou, regulací trvalých pobytů, pracovním povolením -, předpisy o občanství, předpisy o azylu, předpisy EU - pro občany členských států. i 32.5 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY Organizace i nástroje realizace 'ť .r -j >í< íckým procesem, proto jej spravuje MV. Má však výrazné sociálni a kui-" • - 1 <■' 1, proto při tom spolupracuje MPSV, MSMT a ministerstvo kultury. \% sa' hl roli hraje cizinecká policie - uděluje povolení k pobytu a k práci. > i i- *t 'i -ie pobývají nelegálně a zajistí je útvar cizinecké policie za účelem « "i m vyhoštění, jsou umístěni do zařízení pro zajištění cizinců. Účelem -Ci, t ni ,- id-utifikace osob, ukončení řízení o správním vyhoštění a jeho realizace, • i»" cizinců dovoluje zajištění max. na 180 dní. Pokud se za tu dobu nepodaří řízeni o správním vyhoštěni ukončit, je cizince propuštěn na území. V letech 1990-2003 byl vytvořen základní rámec integrační politiky, na. jehož základě přijaly rezorty řadu dílčích opatření. Mezi efektivní a prospěšná opatření patří monitorování a zmapování situace cizinců a jejich, integrace, vytvoření informačních materiálu pro cizince a nasměrováni finanční podpory do sféry vlastních, aktivit cizineckých komunit a do občanského sektoru, jenž cizincům poskytuje potřebnou podporu a služby, např. poradenství. Je nezbytné věnovat trvalou pozornost problematice vzdělávání cizinců a systémově ji zapracovat do právních předpisů, vytvořit ucelenou koncepci a systém výuky íeského jazyka pro inůgranty, vč. jejích rodinných příslušníků, zajistit dostupnost výuky. ityhfzm Vilémové otázky 'líiťcr'.iy wígrate •h! nn :i!< . 'mel a. it_ fenoménem mezinárodního významu a má zásadní dopady ia rt pi z'k i i rl,l • 't vsolečenského, hospodářského a politického života jakékoli fint í -•. di'p- H io-Uou mít nejen negativní přínos v souvislosti s nelegální mi-• li ,r - f-> t i iiiľ iťiávání, organizované skupiny), ale také pozitivní přínos -strojů řešení nepříznivého spoiečensko-ekonomického výboje poznamenaného stárnutím populace. Mezi tyto důsledky patří dopad: i demografický - migrace mění strukturu obyvatel, podporuje proces urbanizace; ■ ekonomický - příliv levné pracovní síly; ■ politický - vznik politického napětí s příchodem cizinců do relativně homogenní české společností; ■ náboženský - migrace osob různých náboženských vyznání, které nejsou schopny se vzájemně tolerovat a společně žít; i kulturní ■ - xenoiobie, neschopnost občanů dané země přijmout cizí kultury; i sociální - imigranti na hranici životního minima. PODPORANÁRC 2f !', -nv 'í,\ O.tfT , Q3"rp' 'O! .aKiauru ) rtříznůs zlské společ; n- Ji ) i t čekává, že b iue tempem íkt Jde o dvoustranný proces -ká společnost je odpovědná izíneckých komunit, tlstvu. Od cizince se uli 'i 1 »t i e i sílicí se úřední jazyk. Tvtií klade důraz na ,i, i íl in ľ rl ii ' 1 < c t «• n i In iri váném především ze-u , j ^ i , j 3,),1i 1 i khu i i < t 1 u ijrO ivýcarsko, Rakousko, t i t , 1 i i i j i i ^ 1 i " v právním začleněni i r u i J j i tu J ji l t i 1 ľ i i u ^ a "t jticii. V tomto režimu i , ,|t, , f - tilu t ' i ai t i i i 1 nými a plnoprávnymi i n p 1 if ii ji j i i u 1 ( i<> 1 n k u n <> i 1 i táty proto co nejvíce , (\ , , ,i ,» aii 'iiim.l I la tu au m i jako na jednosměrný , a hostitelská společ- , , t 'n's . niln w). )< nul t b ii \ -i 1 kuru - že s ní splynou. , lr 1 r, i mďjtiď i dt i ii i ( o ni e explicite přihlásily 1 | um n" i l i c 1 •-' i -mi i Jt k< huralismu byla sedm ! i n i i, i i 'I ! >lr 1 i mo ! > t t h < du multikulturalismu " , L , i1( i n | , Oť u i 1 r h i i m * i = také Velká Británie. , ,lt,j lt um i u mrkt tu u f I p 1 '/ < h i . u / v menším rozsahu 1 li i i d idi " i > ' \ 1 ei ni Nizozemsko mělo tradičně pověst bezpečného přístavu. Svou prosperitou přitahovalo různé uprchlíky a migranty od 16. století. V 17. století poskytlo útočiště francouzským hugenotům. Po druhé světové válce začalo přistěhovalectví, které bylo dědictvím nizozemské koloniální tradice. Vraceli se Nizozemci, kteří žili a pracovali v Indonésii, Surinamu a na Karibských ostrovech. V letech 1945-1965 se z Indonésie vrátilo celkem 300 tisíc osob. Migrace, která následovala po vyhlášení nezávislosti Surinamu v roce 1 975, přivedla do Nizozemska v dalších 20 letech 296 tisíc přistěhovalců. Vedle toho probíhal v poválečné době, podobně jako v dalších západoevropských zemích, „nábor" pracovních sil, převážně ze stredomorské oblasti, tj. z Itálie, Španělska, Turecka, Maroka a Jugoslávie. Tato dočasná imigrace se stala trvalou. Po teroristickém útoku na vnuka malíře Van Gogha postoj většinové veřejností vůči migrantům ochladí. Určité paralely vývoje v Nizozemsku můžeme vidět ve Velké Británii, i když zde situace zůstala v hranicích pověstné britské umírněností. 126 327 ÄLNÍ POLITIKY Původ britského konceptu pluralistické integrace je spojen s historií a ideou impéria jako politického telesa, kde pod společnou střechou koexistují různé etnické a regionální kultury, i když jsou nerovné a podřízené anglické kultuře. Britové ve své koloniální tradici respektovali cizí kultury jako něco, co nemá být zrušeno, ale spiše uhlazeno a inkorporováno pod britskou korunu, jakmile se v šedesátých letech 20. století prosadila myšlenka rovné hodnoty kultur, mohl se tento původně nerovný pluralismus proměnit v liberální muítikulturaiismus. Nový model multikulturní integrace definoval tehdy v dnes již slavném výroku labouristický ministr vnitra Rov Jenkins: Integrace neznamená to, že by přistěhovalci ztratili vlastní národní charakteristiky a svou kulturu.. Myslím, že v této zemi nepotřebujeme „taviči kotel". ... Přišli bychom tím o ten největši přínos, který z imigrace můžeme získat, což by myslím bylo opravdu škoda. Proto definuji integraci ne jako zplošťující asimilační proces, nýbrž jako stejnou příležitost, kterou následuje kulturní různost v prostředí společné tolerance. Takto definovaná pluralitní integrace byla kontinuálně podporována britskými vládami od šedesátých let 20. století. Teprve až současná konzervativní vláda o ní pochybuje. líeqální pobyty Ilegální přechody hranic a ilegální pobyty jsou dosud poměrně časté, i když v současnosti CR nemá vnější hranici EU (kromě letišť), stejně jako Lucembursko. Počet osob, u nichž bylo zjištěno nedovolené překročení hranic, se od počátku devadesátých let zvyšoval až clo roku 1998. Od té doby dochází k postupnému snižováni počtu těchto osob. V roce 1998 zjistila cizinecká policie 44.672 případů, v roce 2004 10.695 případů nelegálního překročení hranic, což je pokles přibližně o 75 %. Na konci devadesátých let byli nejčastěji identifikovanými osobami občané Jugoslávie - Kosova, a to především v důsledku tzv. kosovské krize. Tehdy bylo naše území významnou tranzitní zemí směrem na západ. V roce 2004 byli mezi osobami ilegálně překračujícími naše státní hraníce nejčastěji občané Ruska (36 %), Číny (9 %), Ukrajiny (8 %), Gruzie (5 %), Moldavska (3%). Nejčastěji byla překračována hraníce česko-rakouská a česko-nčmecká, a to především ve směru z ČR; do ČR byla nejčastěji překračovanou hranicí hraníce cesko-polská a česko-slovenská. Počet osob, u nichž policie zjistila porušování pobytového režimu, postupně vzrůstal. Počet osob s nelegálním pobytem jíž pravidelně převyšuje počet osob nelegálně přecházejících hranici, což pravděpodobné vypovídá o skutečnosti, že cizinci se na našem území snaží ve vétšiné případů především zůstat, nikoli jím procházet do dalších zemí. PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MIGRANTŮM Zr.::tížívání migrace !•"> puzi-cuh podmínek některých osob mohou jiní využít ke svému prospěchu. Legální i ilegální migrace je zpravidla založena na dobrovolnosti. Lidé se dobrovolně rozhodnou opustit jedno místo a přestěhovat se jinam. Pokud jsou ovšem silou, hrozbou či násilím přinuceni nebo podvodem nalákáni k transportu z jednoho místa na druhé, hovoříme o obchodování. Obchodování je nedobrovolnou formou migrace - dobrovolné obchodování s „bílým masem" neexistuje. , ' . systémové souvislostí iv n trf< • uuvísí se sociální ochranou v CR, a to s téměř všemi jejími soustavami. Nesporná je souvislost s politikou zaměstnanosti, se sociální péči a zdravotnictvím, se školstvím, %dální souvislosti azylu Uprchlictví je politicky a sociálně nejdramatičtější formou migrace. Patří k neitra-gičtějším formám sociálního vyloučení. V novodobé historii můžeme zaznamenat celou řadu uprchlických vln vyvolaných válkami a terorem i přírodními katastrofami, a to přílivovými i odlivovými. ČR se postupně z uprchlické země z důvodů politický otřesů v letech 1939,1948 a 1968 proměnila po roce 1989 v demokratickou zemi, do níž (či přes niž) proudí uprchlicí z jiných zemí. Azyl je právo nabídnuté uprchlíkům, kteří chtějí v nové zemi setrvat. Exodus Romů v prvním desetiletí 21. století nelze kvalifikovat jako uprchlictví. Úprava azylového práva je věcí veřejné bezpečností, tj. MV. Má však dalekosáhlé sociální souvztažnosti, které souvisejí s přijetím žadatele o azyl většinovou komunitou, s jeho pohybem na území státu, s jeho integrací do společnosti (bydlení, zaměstnání, kultura a jazyk). Proto MV spolupracuje s MPSV a s nestátními organizacemi, jež se starají o utečence a azylanty. Zvláštním případem je uprchlictví vlastních občanů z. jednoho území státu do jiné části téhož státu, vyvolané válkou nebo přírodní katastrofou. Příkladem mokou být války v Arménii (útěk z Náhorního Karbachu v době arménsko--ázerbájdžánské války), v Gruzií (válka Gruzie s Ruskem o Abcházií nebo o Jižní Osetii), 328 329 BORY SOCIÁLNI POLITIKY v Srbsku (boj Albánců a Srbů o Kosovo), v Bosně a Hen.eyovině (válka mezi místními Chorvaty, Srby a Muslimy o rozdéVm versus sjednocer.í země) apod., nebo přírodní katastiofy v Arménií izeinetřesení, které devastovalo dnes již téměř neobydlenou severozápadní část země), povodně v různých státech Evropy, tsunami v Indonésii a Japonsku apod. Pojray a pofití ..r>„>'h p-T, o f'yhodaiai z let 1926 a 1928, (ii) úmluvami z let 1933 1938, (iii) protokolem z roku 1939, (ív) stanovami Mezinárodni organizace OSN o uprchlíky - tyto definice ovlivnily definici uprchlíka v Úmluvě o právním poslaní uprchlíků z roku 1951. Podle této úmluvy uprchlíkem je osoba, jež v důsledku událostí, kteje nastaly před I. lednem 7 S/51, se nachází mimo svou vlast a má oprávněné ohavy z pronásledování z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních či z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrst vám mho i zastávání urtitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným ohavám odmítá ochranu svá vlasti: totéž platí pro osobu bez státní príslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce oebo nemůtr vrátit. V připadle osoby mající několik státních občanství se pojem zemi jeho státního občanství týká všech zemí, jejichž je statním občanem; žádná osobo, vsak nebude ponižována za zbavenou ochrany žerné své příslušnosti, pokud se bez závažného důvodu založeného na oprávněných obavách vzdala ochrany jedné ze zemí svého státního občanství. éto úmluvy vycházejí všechny další mezinárodní dokumenty a většina národních islatív, podle nichž je uprchlíkem každý cizinec, který: prchá pred válkou (z oblasi.i boju,) ěi před živelní pohromou (napr, před sopeě ným ěi a lomovým výbuchem), je v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod; má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušností k určitě sociální skupině nebo pro zastávaní určitých politických názorů ve. statě, jehož je občanem, popř. je osobou bez státního občanství ve statě svého posledního trvalého bydliště. PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MICRANTÚM Předpokládá se, ze uprchlík se po pominuti příčiny útěku buď dobrovolně repatriuje, íj. vrátí do původní země, nebo požádá o azyl v ,-emi, kam uprchl. Azyl. Je definován jako zcela určitá forma politické a sociální ochrany ohroženého nebo pronásledovaného člověka. Jisté formy osobní, ochrany v domě hostitele či v kostele jsou staré jako civilizovaná lidská společnost. Požádá-li uprchlík, o azyl v některém evropském státě, zahájí se s ním řízení o udělení azylu. Azyl se udělí, je-li důvod útěku ohroženi na životě nebo politický, tj, došlo-ii prokazatelně k politickému pronásledování nebo žadatel má oprávněný strach z pronásledování sebe či své rodiny. Azvl se může udělit za účelem sloučení rodiny (manžel/manželka, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta) nebo z jiných humanitárních důvodů, jako je poskytnutí pobytu po evakuaci, za předpokladu pozdější dobrovolné repatriace. Humanitárni azyly v CR byly poskytnuty Rekům po vojenském puči, Chilanůir, po nástupu Pinocheta k moci, Iráčanům, Íráncům, Cečencůrn, Kosovanůrn apod. Azyl nelze udělit, je-li důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení azylu: ■ se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestného činu nebo trestného činu proti lidskosti; ■ se dopustil vážného kriminálního trestného činu; a ii-' ví i.-o činy, které jsou. v rozporu se zásadami a cíli OSN. Pojetí v-eidmr demokratické státy nabízejí cizincům právo azylu. Právo na azyi nebýva o 1o ústav jako občanské právo, protože se netýka vlastních občanů.. Neznamená to, že stát neposkytuje právo na azyl. Právo azylu bývá zapsáno v ratifikovaných mezinárodních smlouvách a zákonech o občanství, popř, ve speciálních zákonech tykajících se azylu. Ratifikované mezinárodní smlouvy jsou součástí pravá CR. Azylová politika, může být benevolentní, nebo restriktivní. Země EU byly ve svých azylových polínkách v minulém si oleí:! dosti benevolentní, ale po velkých nepokoji b ve Fiantá, zejména v Pauz.', vyvolaných dětmi a vnuky afrických azyiantů a -itiicrsmtů, po roslouU kriminalitě írnigrantů z Turecka v Německu a Itálii a po projevech náboženské nesnášenlivosti muslimských ímigranrú v .Nizozetrisku a Dánsku. 331 OBORY SOCIÁLNI POLITIKY se azylová politika sláva restriktivní. Státy se brání tomu, aby ekonomická migrace byla vydávána cizinci za politickou, např. Romové z ČR v Kanadě a ve Velké Británii, Jsou proto v EU vytipované země, o nichž se ví, že porušují politická práva, např. disidentů v Íránu, Severní Koreji, na Kubě, v A/ghánisf áou, či praktikují trest smrti, což je v EU zakázáno. Žerně se tím bráni proti nežádoucímu přílivu kriminálních živlů na útéku před spravedlností. Po problémech s migranty ve Francii a Austrálii začínají státy prosazovat politiku hostitelskou, jejíž podstatu lze vyjádřit slovy předsedy australské vlády, který v létě 2010 prohlásil na adresu mígrantů: Budete-li dodržovat naše zákony, respektovat naše zvyklosti a naučíte seje, jste titáni v této zemi, jinak se vraťte domu. (z denního tisku). francouzská vláda vyhoštuje rumunské a bulharské Romy, kteří ve Francii porušují francouzské zákony. Bulharsko a Rumunsko nejsou členy Schengenskč dohody. Cílili skupiny a cíle V'"' "" Cílové skupiny Cílovými skupinami jsou cizinci a jejich rodiny ze třetích zemí, kteří jsou ohroženi na životě nebo na poli t ických právech a z tohoto důvodu prchají ze země původu na území CR. Požádá-lí uprchlík o azyl v ČR, stává se žadatelem o azyl. Je-li mu právo na azyl přiznáno, stává se azylantem. n " O! e ziaMctaruiu dleni azylové politiky je poskytnout ochranu těm, kdo jsou skutečně ohroženi na životě a na politických právech. Než se žádost o azyl vyřídí, má žadatel o azyl právo na služby a dávky v hostitelské zemi. V ČR má žadatel o azyl právo na: (i) bezplatné ubytováni, stravu a jiné služby s tím spojené, (ji) kapesné za podmínky, že strpěl úkony nezbytné ke zjištění jeho finančních a majetkových poměrů a tyto poměry jsou. takové, že od něho nelze spravedlivě požadovat ani částečnou úhradu služeb. Táto práva mají výraznou sociální dimenci. Je-li žádost o azyl kladně vyřízena, je cizinec zařazen do Státního integračního programu, jenž je zaměřen na pomoc azylanrům při zajištění jejich začlenění do společnosti, vytvoření předpokladů pro život v ČR, např. zajištění bydlení, získání znalostí českého jazyka a zaměstnání. Neudělí-li se cizinci azyl, může se mu udělit právo pobytu jako migrantovi. PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MIGRANTŮM \ Kezttiárodiiěpráviií rámec ! iifgan;zace spojených národů ->í'/Hp-;ai omentem na mezinárodním poli je především Úmluva o ptovním posta-, r1 np' , , » roku 1 951, která definuje, kdo je považován za uprchlíka. Je to osoba, jež má oprávněné obavy z pronásledování z důvodů rasových, náboženských či národnostních neho z důvodů, přináleží Losů k určitým společenským vrstvám, jakož i zastávám určitých politických názorů, je neschopna přijmout, či vzhledem ke svrchu zmíněným obavám odmítá ochranu své vlasti. Úmluva je univerzálni a respektuje, že rozdílné společnosti a odlišné kultury mohou mít za následek rozvoj různých zdrojů a způsobů pronásledováni, jež je nezbytné brát při hodnocení odôvodnenosti žádostí o azyl v úvahu. Úmluva obsahuje pouze základní hmotné-právní standardy azylové ochrany, procesní stránku nechává na národní legislativě smluvních scatů. ČRůrnhivu ratifikovala. Na úmluvu navazuje Protokol o právním postavení uprchlíků z roku 1%?, jímž se státy zavazují k dodržování hmotných ustanovení úmluvy. H-iiJa Evropy RĽ sóju m»h 'ik dokumentů týkajících se uprchlíků. Podle nich právo na azyl je politickým právem, a proto se přiznává, jen je li žadatel ve své vlasti ohrožen na životě a na svých politických právech. V roce 1950 RE formulovala nezadatelná politická práva v Úmluvě o politických právech a základních svobodách. I když se v ní výslovně nevyhlásilo právo na azyl, z definice azylu vyplývá, že jde o porušení právě oněch 15 politických práv. Ani v Evropské sociální chartě z roku 1961 není právo na azyl výslovně uvedeno, protože nejde o sociální právo; jde o politické právo cizích státních příslušníků, nikoli o sociální pravo vlastních občanů. Evropská dohoda o převedení odpovědnosti za utečence z roku 1980 stanoví, který stát je odpovědný za utečence, který stát mu vydá cestovní doklady, a stanoví způsob, jak může stát tuto odpovědnost převést na jinou zemi, když uprchlík změní místo pobytu. '■ *„',.-' E¥repská unie VStEV v roce 1990 přijala. Úmluvu o určeni státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané v jednom z členských států ES - tzv. Duhlhiská úmluva. Byl to první počin směřující ke sjednocení azylové praxe v EU. Členským zemím se podařilo přijmout minimální standardy EU, tj, objektivní kritéria, určující, který členský stát bude odpovědný za konkrétní žádost o azyl, aby se zabránilo vybírání si cílové země ze strany žadatelů. Byly přijaty zásadní směrnice řešící minimální úroveň ochrany 332 333 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY uprchlíka: minimálni standardy ubytování, zdravotní péče apod. Byla vytvořena společná definice uprchlíka a dohodnuty azylové procedury garantující minimální ochranu pro uptchlíky. V Amsterdamské smlouvě z roku 1997 je zakotven požadavek zajištění svobody, která v sobě obsahuje také právo volného pohybu v rámci EU v rovných podmínkách bezpečností a spravedlnosti pro všechny občany. Ve smlouvě nebylo výslovně: uvedeno právo na azyl. Bylo by však. v rozporu s evropskými tradicemi, kdyby se toto právo nevztahovalo také na osoby, jež byly okolnostmi donuceny oprávněně hledat útočiště na území KU. To vyžaduje uplatňováni společné azylové politiky. Mimořádné zasedáni ER ve finském Tampere v roce 1999 bylo věnováno vytvořeni oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti EU, Konstatovalo se, že se musí sjednotit systém udělování azylu, stanovit priority pro společný postup řízení migrace, napi. kritéria k přijímáni legálních rnigraníů, omezení nelegální imigrace, EU ve své Chartě práv EU uznala právo na azyl v roce 2000 (či. 18). Při dodržení ustanovení Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 a Protokole ze dne 31. ledna. 1967 o postavení upichlíků a v souladu se Smlouvou o založení KS se zaručuje právo na azyl. Postupní! byla prijala následující nařízení: • Nařízení Rady o zřízení Eurodac pro porovnávání otisku prstů za účelem účinného použití tzv. Dublmské úmluvy - zřízena jednotná daktyloskopická databáze (č. 2725/20Q2/E5), v níž jsou v rámci azylového řízení opracovávány otisky prstů státních příslušníku třetích zemí, kteří Dodali žádost o uděleni azyiu v jednom z členských států. • Nařízeni Rady, kterými se stanovují miiúmální standardy pro přijímáni žadatelů o udělení azylu (č. 2203/9/BS). • Nařízení Rady o kritériích pro určení členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třel í země v jednom z členských států (f. 34S/720S/P5); nahrazuje tzv Dublinshrn úmluvu z roku 1990, o postupu při určováni odpovědnosti jednotlivých členských států za posouzeni žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v jednom z členských států. • Smernice EK č. 1560/2203, o podrobných pravidlech pro prováděni nařízení Rady stanovující kritéria a mechanismy pro určování členského státu odpovídajícího za přezkoumání žádostí o a/.yl podané v jedné z členských zemí státním příslušníkem třetí země (č. 313/2203/E5); ukládá podrobná pravidla pro provádění výše uvedeného nařízení (postupy pří vypracováváni žádosti, převozů apod.). PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MICRANTUM V roce 2004 byl přijat tzv. Haagský program pro dovršení sjednocováni azylových politík. V závěrečném dokumentu byly položeny základy společné evropské azylové a přístěhovalecké politiky. Cílem tohoto programu bylo zlepšení všeobecné schopnosti EU zaručit základní lidská práva, minimální procesní záruky a přístup ke spravedlnosti, poskytovat pot řebným osobám ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou o uprchlících a jinými mezinárodními smlouvami, regulovat migrační toky a kontrolovat vnější hranice EU, bojovat proti organizované mezinárodní trestné činnosti a potlačovat hrozbu terorismu. Program byl proponován na pět let s cílem vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti v EU. Byl vytvořen. Evropský fond páro uprchlíky, který rná podporovat přijímací centra EU a dobrovolné návraty uprchlíků. EU má za cíl vytvořit společný evropský azylový systém. ^ Právní ranec ČR J istina zúHadmch práv a svobod. Právní rámec CR je definován tímto dokumen-I « i iUildddní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pletí, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní či etnické menšine, majetku, rodu nebo jiného postavení (či. 3). Policejní předpisy. Základním předpisem je zákon o azylu (č. 325/1999 Sb.), Pravidla pro získání azyiu v CR jsou stanovena přísněji než v jiných státech EU. Je to pravděpodobně zapříčiněno polohou CR; azylant by se na území CR nemohl dostat, jinak než letecky nebo ze sousedních států, pokud překonal jejich vnější hranice. Jakmile uprchlík překročí kreroukoli vnější hranici, může se volně pohybovat po území EU. Může si proto volit zemi, v níž chce požádat o azyl. Pokud si vybere Cíl, musí mít pro to důvod a jde o to, aby azylová pravidla nebyla „měkká". Předpis zahrnuje sociální práva azylantů na ubytování a kapesné. Doplňujícím předpisem je zákon o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.). Po přiznaní práva azylu se na azylanla vztahují stejné předpisy jako na. občany CR. [iitOrganizace a Rastruje realizace Azylová politika je věcí policejních orgánů. Organizace přijímaní utečenců a řízení práva o azyl je v rukou MV a Policie CR, resp. její cizinecké složky. Zde se soustředíme pouze na sociální souvislosti léto činnosti. 334 335 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY ______________ PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MIGRANTŮM iMÍjf f"' pro zajištění cizinců . ' - "m ' < tětii pobývat na území ČR je cizineckou policií zadržen. Zákon • >'< ' o* 'tu, • umožňuje zajistit člověka maximálně na 180 dní. Pokud se za 1u "O ■ p m-u 17 ní o správním vyhoštění ukončit, je cizinec propuštěn na území . " * 'fif p zajištění cizinců lze požádat o azyl, a to do sedmi dnů po poučení adatelč o azyl nejsou ze zařízení propouštěni, ale řízení o azylu ,j 1 ">a 'JiLf " řízením o správním vyhoštění, které ovšem nesmí být do skončení azylového uzení realizováno. Zařízeni pro zajištěni cizinců se nacházejí v oburtt Balková, Velké Přílepy, Poštovná, BéláOezová a Frýdek-Místek. Požádá-li uprchlík o azyl, je dopraven do azylového zařízení. Pokud tak učiní na hraničním přechodu, policie jej dopraví do přiiinr.acího střediska. Náklady spojené s dopravou cizince hradí MV. Pokud byl cizinec propuštěn z hospitalizace, výkonu trestu nebo vazby, je povinen se dostavit clo přijímacího středisko do 24 hod. Žadatel o udělení azylu nesmí opustit přijímací středisko do identifikačních úkonů a provedení lékařského vyšetřeni zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení azylu netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život čí zdraví jiných osob. Zaeiat.el nesmí opustit přijímací středisko v tranzitním prostoru mezinárodního letiště ani po ukončeni úkonů. Je povinen prokazovat se svým průkazem. Proces Puz.ala h upuhhk .1 v CR, stává se žadatelem o azyl. Aby žadateli o azyl v CR byl mO 'kra -íi e 11,', i »n, 'lusi podstoupit všechny fáze řízení. Fáze řízení: ■ prohlášení o azylu - za prohlášení o úmyslu požádal o azyl se považuje písemný či jiný projev vůle cizince, z něhož je zřejmé, že hledá v CR ochranu před pronásledováním; ■ návrh na zahájení řízeni o udělení azylu - M V vyzve cizince k podání návrhu na zahájení řízení o udělení azylu, a to ve stanovené lhůtě; ■ vlastní řízeni -• jde o pohovor po třech týdnech v přijímacím středisku; ■ vízum za účelem řízeni o udělení azylu na 90 dní - možno prodloužit; azylant je pak oprávněn k trvalému pobytu na území po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Rozhodnutí o přiznání nebo odmítnutí azylu vydá MV do 90 dnů ode dne zahájení řízení, nebo ve lhůtě delší, nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout v této lhůtě. O prodloužení lhůty účastníka řízení bezodkladně písemně vyrozumí. Proti rozhodnutí lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení opravný prostředek k soudu prostřednictví MV, které vyhoví (lat. autoremedura), nebo postoupí žalobu soudu. MV nese náklady na řízení, vč. honoráře pro tlumočníka. SIIB Sociální práva žadatele o azyl Žadatel o azyl má právo na; ■ bezplatné ubytování, stravu a jiné služby s tím spojené; ■ kapesné za podmínky, že strpěl úkony nezbytné ke zjištění jeho finančních i majetkových poměrů a tyto poměry jsou takové, že od něho nelze spravedlivé žádat ani částečnou úhradu služeb. Správa uprchlických zařízení je organizační složkou MV od roku 1998, která spravuje azylová zařízení, a to přijímací střediska s vnější i vnitřní ostrahou objektu, pobytová střediska a integrační azylová střediska. V přijímacím středisku je žadatel povinen po určitou dobu pobývat za účelem identifikace a lékařského vyšetření. Porušení této povinnosti je hodnoceno jako přestupek. Poté žadatel éeká na udělení mezinárodní ochrany ve smyslu mezinárodních úmluv. Přijímací střediska se nacházejí v obci Zastávka u Brna a na mezinárodním letišti Prali a Ruzyně. Po dobu čekáni na udělení mezinárodní ochrany je žadatel přemístěn do pobytového střediska, dokud nenabude právní mocí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Žadatel o uděleni mezinárodní ochrany má právo na ubytování a stravu, na kapesné za stanovených podmínek zákonem. Podílí se na úhradě nákladů na stravu a ubytování; k úhrade těchto nákladů mohou být použity pouze finanční prostředky žadatele převyšující částku životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob. Žadatel má možnost pobytové středisko opustit, popř. pobývat v soukromí, pokud je mu to povoleno. V případě, že je žadatel hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, lze mu za určitých podmínek poskytnout finanční příspěvek max. po dobu tří měsíců pro překonáni problémů v prvních měsících pobytu mimo azylové zařízení. Pobytová střediska se nacházejí v Kostelci, nad Orlicí a Havířově. 536 337 OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY PODPORA NÁRODNOSTNÍM MENŠINÁM A MIGRANTŮM Rozhodnutí Rozhodnutí o přiznání azylu vydá MV do 90 dnů ode dne zahájení řízení, popř, v delší lhůtě (viz podkap, 22.5.2). Jedí žadateli udělena mezinárodní ochrana, stává se azy-iantemaje podle potřeby přechodně ubytován v integračním azylovém středisku, dokud si nenajde vlastni ubytování. Zde již fungují sociální pracovníci a sociální služby. Integrační azylová střediska se nacházejí v obcích Brno-Židenice, Česká Lípa, Jaroměř-Josefov a Předlice. Azylant dostává průkaz, v němž jsou uvedeny identifikační údaje a doba platnosti. Doba pobytu, je pět tet a dá se dvakrát prodloužit, vždy o pět let. Cestovní doklad vydá policie na požádání azylanta a platí mu nejvýše na deset let. Nesmí s ním cestovat do země, z níž přišel. Dalším dokladem je cestovní průkaz totožnosti, který se vydává za účelem navrácení do CR, s platností 30 dnů, a odebere se na hraničním přechodu. Právo azylu zaniká smrtí azylanta či prohlášením azylanta za mrtvého, udělením státního občanství ČR neho písemným prohlášením azylanta. o vzdání se azylu. Azyl se odejme, jestliže azylant: ■ uvedl nepravdivé údaje, zamlčel skutečnosti podstatné pro udělení azylu; ■ dobrovolně znovu využil ochrany jiného státu; ■ dobrovolně znovu nabyl státní občanství státu, který opustil z odůvodněného strachu z pronásledováni; ■ nabyl nové státní občanství jiné země; ■ dobrovolně pobývá ve státě, který opustil; ■ užívá ochrany země, jejíž je státním občanem, poněvadž důvody pro uděleni azylu pominuly; ■ je bez státního občanství a může se vrátit do státu předchozího trvalého bydliště, protože důvody pro udělení azylu pominuly. Proti rozhodnutí se lze odvolat nebo podat žalobu u soudu. Sociální politika ČR vůli azylantům • P ni ! -T iruí integrační program, který je zaměřen na pomoc azylantům při za-I sieni im u začlenění do společnosti, vytvoření předpokladů pro získání znalostí českého jazyka a zajištění bydlení. Vybrané systémová otázky Azyl ¥ EU Členské státy EU přes 20 let usilují o sblížení svých politik směrem ke společnému a efektivnímu azylovému systému. ČR jako člen EU se mj. zavázala ke spoluprácí v oblasti azylu a uprchiktví v rámci EU a ratifikací úmluv RE v rámci Evropy. Azyl spolu s doplňkovou formou ochrany spadá pod pojem mezinárodní ochrana, je pro EU i ČR stálým a značně aktuálním problémem. Sjednoceni azylových politik je klíčovým systémovým problémem. ffs|pi Zákonná úprava Zákon o azylu (č. 325/1999 Sb.) je rozsáhlý a přísný, proto také cizinců ubývá. Vývoj právní úpravy byl od roku 1989 kolísavý a pokaždé měnil postavení cizinců hledajících u nás ochranu. Mnoho žádostí mělo účelový charakter, což bylo vyvoláno liberálním zákonem v kombinaci s novelou zákona o zaměstnanosti a restriktivní úpravou zákona o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.). Zpřísněním zákona o pobytu cizinců vzniklo nebezpečí, že by mnozí z těch, kteří bez jakéhokoli vlastního pochybení doplatili na změnu právní úpravy, skončili nakonec v režimu azylového zákona, bez možnosti řešit svůj pobyt na našem území jinými legálními prostředky. Rada cizinců se rozhodla vstoupit clo azylové procedury, ač by dříve o tomto neuvažovala. Řešení se našlo ve zpřísnění azylové politiky novelou zákona o azylu. Kombinací jednotlivých restriktivních ustanovení novely, vč. širokého prostoru pro správní uvážení, vzrůstá riziko, že touto úpravou budou paradoxně postiženi oprávnění žadatelé, k jejichž ochraně se stát zavázal přístupem k mezinárodní úmluvě. Řešením je systémová právní úprava této problematiky ve třech uvedených -i k< >ne í a i. jejich sladění. Sociální problémy spojené s azylem íde„! zir Jrfdní sociální problémy spojené s azylem patří ubytování. Poměry ve středí . ,. h " >u často poznamenány nedostatečnými službami, hlavně zdravotnickými a vzdělávacími. Ve střediscích se vyskytují skupiny vyžadující zvláštní pozornost a péči. Jsou to zejména dětí a mládež bez doprovodu dospělé osoby, osamělé ženy, staří lidé, zdravotně postižení, drogově závislí, oběti mučení a nelidského zacházení. Tato situace je obtížná pro žadatele o mezinárodni ochranu i azylanty a pro občany obci, v nichž se uprchlický tábor nachází. Žadatelé mohou čekat několik let na vyřízení žádosti. Život v táborech je svízelný. Problémem je umístění uprchlických středisek, která se často nacházejí na. těžko dostupných, místech, kde spojeni s okol-- 338 339 OBORY SOCIÁLNI POLITIKY ním světem je omezené. Pro človeka, jenž je nucen žít několik let v určitém provizoriu s nejistou budoucností, to představuje značnou zátěž, V uprchlických táborech dochází k narušování tradičních rodinných rolí a kulturních vzorců a v součinnosti ostatních událostí se u mnoha jedinců časem objeví psychosomatické potíže. Jde opět o systémový problém - jak sladit nezbytnou policejní opatrnost a důslednost v ochraně obyvatelstva a sociální prostředí, v němž čekají uprchlíci. Zdravotní péče by měla být pro azylanta a jeho děti bezplatná během celého pobytu. Chybí sociální poradenství. ^^^fl Zaměstnání aiyiantu Dalším systémovým problémem je omezený přístup žadatelů a azylantů k pracovním příležitostem. Najít si legálně zaměstnání je pro mnohé takřka nemožné. Překážkou je sociální izolace těch, kdo žijí ve středisku, spojená s neznalosti jazyka a kultury země, v níž se nalézají. Vyřízení pracovního povolení vyžaduje relativně komplikovaný byrokratický postup. Proto se žadatelé o azyl po roce ve středisku stávají sociálně závislými na poskytované pomoci a jen s obtížemi se bez cizí pomoci integrují. Otázka práce a smysluplného využití volného času je jednou ze základních otázek, na něž by sociální politika měla reagovat. Řešení se nabízí zmíněným Státním integračním programem, který je však realizován těžkopádně a často chybí potřebné prostředky na jeho úspěšnou realizaci. Azylanti se mnohdy setkávají s xenofóbií - to souvisí s nedostatečnou informovanosti tamního obyvatelstva a nedostatkem pozitivních zpráv o úspěšných azylan-tech v médiích. ' ' Ždilaíelé o azyl žijící mimo uprchlická střediska ězy1 oiti min o uprchlická střediska mají jen minimální podporu ze strany ČR. Příspěvek, je poskytován s několikaměsíčním zpožděním. Ti, kdo se rozhodnou pro samostatný život, a tudíž nejsou tak velkou zátěží pro veřejné finance, mají menší podporu státu. • Systémové souvislostí Azylová politika je sice věcí MVa policejních orgánů, ale má sociální souvislosti, a to vazby na politiku zaměstnanosti, politiku bydlení a na sociální ochranu občanů ČR.. V soustavách sociální ochrany jsou především významné vazby na sociální péčí, tj. na dávky v hmotné nouzi a na sociální služby. Politika bydlení je v kompetenci ministerstva pro místní rozvoj a ostatní dvě v kompetenci MPSV. Koordinace je proto nezbytná. iillil Smyslem tohoto pojednání není hloubková analýza jednotlivých politik, ale studium jejich evropského kontextu a vzájemné systémové vazby. Za tímto pokusem stojí snaha přesvědčit, že rovněž občanská a politická práva mají své výrazné sociální souvislosti, které je svazují s právy sociálními v jeden vzájemně propojený celek. Sociální ochrana již dávno není záležitostí jen péče o potřebné, ale stala se úsilím státu o dostupnost zdrojů a. základních služeb pro občany v demokratické společnosti; spojuje zdravotnictví, školství, zaměstnanost, sociální a. občanskou (policejní) bezpečnost a sociální pomoc v jeden vzájemně podmíněný celek. Zdravotnictví, školství a zaměstnanost jsou východiska v boji proti sociální vyloučenosti, sociální zabezpečení a pomoc nastupují, pokud tato východiska selžou. Analýza prokázala, že ve své podstatě se v ČR realizuje sociální doktrína definovaná mezinárodními závazky ČR, tj. soustavou mezinárodních úmluv ratifikovaných ČR. Realizuje se světová sociální doktrína v náročnější evropské modifikaci Listina základních práv a svobod jen transponovala tyto závazky do českého právního prostoru, aniž by je podstatněji redefraovala nebo pozměnila. Tím se světová, potažmo evropská, sociální doktrína stala sociální doktrínou českou a český sociální stát je nezrušitelnou realitou. Byl tak přesně definován právní rámec pro možné politické hrátky v ČR i minimální standardy pro český sociální stát. Politická diskuse se proto musí ornezrt jen na míru jeho štědrosti; podstata je daná. Z analýz je patrný posun v konceptu evropského i českého sociálního státu, de to výrazná změna v akcentech, které bychom mohli označit jako posuny od: ■ důrazu na péči (pečovatelství) k podpoře života, v přirozeném sociálním prostředí, tj. motivací ke vzdělání a zaměstnanosti jako cílového řešení pro chudobu; ■ ústavní péče k. terénní a ambulantní péči, která lépe zachovává člověka v jeho přirozeném sociálním prostředí (proces stručně označovaný jako deinstitucionalízace); 340 341