Přepis rozhovorů: 1. Rozhovor: Paní byla dost zaneprázdněná, nejdřív se mnou chtěla mluvit max. půl hodiny, ale pak se rozpovídala a mluvily jsme spolu 1 hodinu. Odvolávala se na zákony, vyhlášky, někdy mluvila spíš obecně, chvílemi jsem cítila nechuť bavit se konkrétněji – nechtěla zabíhat do detailů, jindy zas mluvila bez skrupulí, přímo, uváděla příklady ze života. Působila energicky, mluvila rychle a jasně, autoritativně, trochu diktátorsky, neprojevovala rozpaky. Měla výhrady k otázkám, že se ptají různým způsobem pořád na to samé. 1. Údaje o pracovníkovi: a) vedoucí oddělení zprostředkování, oddělení zprostředkování b) IAP: První příležitost (Pilot A – do 25 let), Nový start (Pilot B – od 25 let) c) žena d) 44 let e) úplné střední odborné: gymnázium + soc. práv. nástavba, dále různé kurzy a školení: právní minimum, základní psychologický výcvik, výplata dávek v nezaměstnanosti v EU (to mi připadá moc brzy, stejně se do té doby změní vyhlášky změní…), měla bych se zdokonalit v cizím jazyce f) 12 let tady, nejdřív zprostředkovatelka, nyní 8 – 9 let vedoucí g) V registraci: 60, 70 klientů h) Řeším tak 45 případů za týden, méně než zprostředkovatelky, ale zase mám další práci, kterou ony nemají. 2. Postoje ke klientovi a) Škatulkovat nemůžeme, ne oficiálně, byla by to diskriminace. Pro sebe hlavně chce/nechce pracovat, krátkodobě/dlouhodobě („ležák“) nezaměstnaný. Když je tu „ležák“ – chlap jak hora, 40 let, asi bude někde problém, nebo Romové bez kvalifikace – třeba Romky, které celý život rodily děti, nikdy nedělaly a chtějí práci. b) Opět zdůrazňuji, neměli bychom rozlišovat, nesmíme, kvůli diskriminaci, toto dělení slouží jen pro nás. Na počátku rozlišujeme podle kvalifikace. Občas na nás zaměstnavatelé tlačí – že třeba chtějí jen mladé holky, ne Romy apod. c) Zásadně nemá vliv na nic, možná trochu k přístupu ke klientovi, může být jakýmsi vodítkem, ale jsem profesionál a přistupuji k nim rovně. Pro sebe si můžu myslet svoje: ty asi budeš pěknej pták, simulant, ale to mu nemůžu říct do očí, možná můžu nějak jemně naznačit, vhodně ho oslovit… Chlapa 14 x trestaného za finanční podvody nepošlu do práce, kde by měl pracovat s penězi. Jinak klient je klient, ať je zelenej, černej nebo pruhovanej… d) To byste si mohla přečíst přímo v zákoně. SUMP, VPP: lidé, které nemá ÚP možnost umístit jinak, problémoví klienti, matky s dětmi, invalidé, lidé propuštění z organizačních důvodů, se zvýšenou péčí, s dítětem mladším 6 měsíců REKVALIFIKACE: nejdříve jim nabízíme uplatnění v oboru, pak až jim dáme možnost rekvalif., třeba prodavačka když si chce zařídit kosmetický salón a chce na kurz, tak nejdřív nabízíme místo prodavačky. To se rozhoduje individuálně, taky to má každý ÚP jinak. ABSOLV. MÍSTA: absolventi škol. IAP: náš ÚP zařazen do pilotního projektu od roku 2002 – v roce 2002 jsme to nabízeli všem, v roce 2003 ne všem, každého informujeme, pokud sám projeví zájem, nabízíme mu to. Záleží co je to za klienta, aby to bylo smysluplné – musí mít sám zájem. e) To jsou dotazy! Běžný pohovor je v podstatě poradenská služba. Kdo to potřebuje: mladiství, nebo když mají klienti nějaký problém – třeba v komunikaci. To je právě výhoda našeho ÚP – chodí stále ke stejnému člověku – zprostředkovateli – a nemusí stále dokola vysvětlovat, v jaké jsou situaci. f) (váhá, přemýšlí) To je dost nejednoznačné – v podstatě všichni jsou v beznadějné situaci – máme 30 klientů na 1 místo. Starší lidé, matky s malými dětmi, absolventi bez praxe. To byste se měli zeptat spíš v Praze, kde je 4% nezaměstnanost. Když práce je, nabídneme, když není, co můžeme dělat? g) Na základě jednání. To byste se musela zeptat jich, musí cítit snahu, taky musí pochopit a uvěřit, že nemám schovaná žádná podpultová místa. Mnoho jich naoko souhlasí a pak pomlouvají. 3. Postoje k službám zaměstnanosti na ÚP: a) My tu máme hodně omezené možnosti, protože práce tu moc není. ÚP nehraje zásadní roli, je to pouze jeden z prvků, který ovlivňuje trh práce, ale situaci nevyřeší. b) Zprostředkování – jsme ze zákona povinni nabízet práci. Tečka. A pak rekvalifikace. c) To jsou dotazy! - zprostředkování a jeho administrace: pomáháme klientům zpět do pracovního procesu, pomoci se zorientovat, podpořit je třeba ve vlastním podnikání, občas třeba i poznat realitu: náš právní řád je nutí jít na ÚP (zdravotní pojištění, nárok na důchod), ale někteří pracovat nechtějí, berou to jako povinnost jít sem. - prac. příprava a trénink, rekvalifikace: pokud nejsou uplatnitelní, tak jim to pomůže ke zlepšení pozice na trhu práce - SUMP, VPP: možnost umístit těžko umístitelné klienty - programy pro mládež, absolvents.místa: podpora praxe, snaha zainteresovat zaměstnavatele. Víc jak polovina těchto klientů je do 6 měsíců pryč. - IAP: nic moc, my to testujeme, podepsání nemá zásadní význam, možná jen psychologický efekt – poradenská práce v rámci programu, podpora aktivního přístupu k vlastní budoucnosti. Musí mít jasno, mít představu, co chtějí dělat – urovnat si osobní život. Častý je problém v komunikaci – důležité si jej uvědomit a pak řešit. - Programy pro handicapované: mají vlastní poradkyni, chráněná pracoviště, jinak nic konkrétního speciálně pro ně, mají možnosti jako ostatní – třeba práce s PC někde ve firmě může dělat i vozíčkář, třeba. d) Tak určitě zaměstnat klienta, i když často považuji za úspěch, když jim pomůžeme zorientovat se v sobě, když sem nechodí se strachem, když se naváže dobrá spolupráce. e) Zaměstnavatelé – ovlivňují jednání mezi pracovníkem ÚP a klientem: teď spousta soukromých firem, mají třeba dva majitele – pan A podá inzerát na ÚP, že shání lidi, pan B o tom neví, klient se jde ptát po práci a narazí na pana B – ten to vyhodí, že pracovníky neshání, klient to pak vyčítá nám. Pak také zákon ovlivňuje úspěšnost jednání. 4. Spolupráce mezi pracovníky ÚP: a) Záleží na pozici, kterou pracovník ÚP zastává. Nejčastěji asi se zaměstnavateli, pak jednotlivé ÚP mezi sebou (převádění evidencí, konzultace situací, zákona), s ostatními odděleními – APZ, ekonomické, rekvalifikace, právní oddělení. Také s ministerstvem – ale to asi jen já jako vedoucí oddělení. c) V komunikaci, ale ta tu není špatná. 5. Typologie front – line pracovníků: a) 90 % klientů potřebuje pomoct, poradit. Jsou tu tendence zprostředkovatele zrušit, nahradit je automaty. Jenže klient se bez živého pracovníka neobejde, dost často osobní život ovlivňuje postavení klienta na trhu práce – s automatem to nevyřeší, nepopovídá si sním. Občas je dost těžké najít tu správnou míru – být účastný, ne arogantní, ale zase si nenosit problémy domů. Člověk tu vyslechne drsné příběhy, ale kdyby si je moc bral, do půl roku se sesype. b) Přístupy jsou různé: někteří kolegové třeba museli odejít, byli psychicky zdeptaní, z důvodů, které jsem uvedla. Je to o jednání s lidmi, ne každý má pro tu práci vlohy, ale dá se to hodně naučit. Nenechat se strhnout panikou, jednat asertivně. Jednání určitě není u všech stejné. c) Občas mě bolí hlava, jako každého, ale klient to nesmí pocítit. Já už to dělám 12 let, baví mě dělat s lidmi. Občas mě přepadá beznaděj, ale je top zajímavá práce, člověk se pořád musí něco nového učit. 6. Problémy při poskytování služeb na ÚP: a) Měli bychom mít větší pravomoci, chybí zákonné prostředky – třeba mít větší možnosti, jak postupovat proti nesolidním klientům, i zaměstnavatelům. Pozitivní je, že systém funguje, že není moc složitý. Teď se připravuje nový zákon o zaměstnanosti, bude úplně jiný než ten současný, jsem na to zvědavá. b) (smích) Sama na sebe! Mohu se poradit s každým – s ostatními pracovníky, s vedoucím odboru, který je mým přímým nadřízeným. c) Těch problémových situací není moc, nejsou často – záleží na odbornosti, fundovanosti. U dlouhodobě nezaměstnaných si často říkám: kde je problém? Není důvod, proč nemohou sehnat práci, nevím, kde je chyba. 7. Postoje k individuálnějšímu poskytování služeb: a) Ke každému přistupujeme individuálně, beru ho jako jedince, ne jako kategorii – od toho zprostředkovatel je. c) Všem, u kterých cítím, že snaha je. Ne těm, kteří tu jen přežívají. Je třeba přistupovat individuálně, nesekat to jak Baťa cvičky. Třeba hned sankčně nevyřadit ženu, které dítě umírá na leukémii a ona opravdu nemá myšlenky na to, aby obíhala pohovory. d) Přístupem k nim, rozšiřováním služeb, větší nabídka kurzů, specializace, motivačních kurzů, které vedou psychologové apod. 2. Rozhovor: Pracovnice působila tišeji a méně jistě než paní vedoucí, bylo znát, že je s některými věcmi nespokojená, což naznačovala u otázek, které se na to ptaly, ale bála se o tom rozpovídat, když už o tom mluvila, tišila hlas. (viz. oddíl č. 6) Odpovídala však ochotně, byla však stručnější, méně se rozpovídala. 1. Údaje o pracovníkovi: a) zprostředkovatelka, oddělení zprostředkování b) IAP: První příležitost (Pilot A – do 25 let), Nový start (Pilot B – od 25 let) c) žena d) 38 let e) gymnázium – ekonomický směr, sama studuje AJ f) 11 let na ÚP, nejdřív 5 let na ekonomickém oddělení, pak na mateřské, nyní 3 roky zprostředkovatelka g) V registraci: 280 – 300 klientů h) Řeší tak 70 případů za týden, pondělí a středy jsou dlouhé, na začátku měsíce přicházejí noví, na konci vyřazování z evidence 2. Postoje ke klientovi a) To ani nejde dělit, můžu odhadnout chce/nechce, taky prostředí ÚP klame. b) Vyděluji si rizikové skupiny: péče o dítě do 15 let, lidé nad 50 let, změněná prac. schopnost, invalidé. c) Tyto rizikové skupiny potom mají přednost získat práci. Třeba zaměstnavatel požádá o tyto pracovníky – jedná se o dotovaná místa. Důležitý je individuální přístup. d) - SUMP, VPP: klienti nad 6 měsíců v evidenci, s dítětem do 15 let v péči, změněná prac. schopnost, částečně invalidní, nad 50 let, mladiství, absolventi, propuštění z organizač. důvodů - REKVALIFIKACE: přednostně ti, kteří jsou delší dobu v evidenci - ABSOLV. MÍSTA: absolventi škol (do 2 let po ukončení školy), nabízíme praxe, stáže - IAP: nanic, nejsou místa, takže je to jen pomoc na papíře – má to spíš negativní dopad: klienty odrazuje už ten název a úřednický přístup. Praxe je jiná než na ministerstvu práce. e) Kdo o to projeví zájem: nejdřív skupinové sezení, pak rozdělení, v rámci této služby je třeba i pomoc s napsáním životopisu apod. f) Všichni to mají těžké, zejm. starší lidé, absolventi. g) Máme příliš mnoho klientů – na budování důvěry není prostor. 3. Postoje k službám zaměstnanosti na ÚP: a) Možností není moc – možná dotace na zaměstnance a podnikatele. b) Zprostředkování , rekvalifikace (jenže pak zas nemají praxi), dotace. c) - zprostředkování a jeho administrace: najít práci, když je nějaká - prac. příprava a trénink, rekvalifikace: zlepšení situace na trhu práce, taky třeba přijdou na jiné myšlenky, máme dvojí rekvalifikaci: s příslibem a bez příslibu zaměstnání - SUMP, VPP: možnost umístit těžko umístitelné klienty - programy pro mládež, absolvents.místa: nabídka a podpora stáží, praxí, pak si je nechá zaměstnavatel, najdou si jinou práci, nebo se vrací zpět na ÚP - IAP: nic moc, jak už jsem řekla, je to pomoc jen na papíře - Programy pro handicapované: jedná se o klienty se změněnou prac. schopností, částečně invalidní – mohou mít větší dotace, když se třeba rozhodnou podnikat, záleží na balíku peněz, který přijde z ministerstva d) Zaměstnat klienta nebo když si najde místo sám. e) Nabídka volných míst, taky prostřední. 4. Spolupráce mezi pracovníky ÚP: a) Spolupracujeme s našimi ostatními odděleními (rekvalifikace, APZ, ekonomické), se zaměstnavateli, se soudy a policií (např. když něco provedou, dluží na výživném a potřebují informace, jestli jsou u nás v evidenci) c) Tady na oddělení je všechno v pořádku, ale třeba APZ často nezadává přesné informace o práci, to je pak problém 5. Typologie front – line pracovníků: a) Zprostředkování je důležité – pomáháme hledat práci (kromě skalních žadatelů, které máme v evidenci třeba 12, 15 let) b) Není čas, abych sledovala práci ostatních, takže nevím, a ani bych vám to neřekla. (nechce se o tom bavit) Přístupy jsou různé. c) Záleží na klientovi, na jeho aktivitě, zájmu – pocity jsou různé, ale navenek se musím chovat ke všem stejně. 6. Problémy při poskytování služeb na ÚP: a) (nechce se jí příliš mluvit):Pokud tu chci zůstat, musím souhlasit. (Po chvilce motivování se rozpovídá): Mělo by být méně papírování, méně klientů, zdokonalení komunikace přes síť mezi jednotlivými úřady, informace ukládat na diskety – zrušit stohy papírů a lejster. Dobré je, že hmotné zabezpečení u nás zajišťuje také oddělení zprostředkování – zabere to méně času než kdyby to bylo oddělené, vytvoří se větší důvěra a individuálnější přístup mezi pracovníkem a klientem b) Na kolektiv – kolegy v rámci oddělení. c) Problém je, když přijdou opilí, zfetovaní, agresivní, zrovna před chvílí tu byl jeden namol, ale jde to zvládat: zůstat v klidu, nenechat se vytočit a rázně to vyřešit. 7. Postoje k individuálnějšímu poskytování služeb: a) Je důležitý, protože ÚP je samo os obě stresující prostředí, těžko se otevírají. c) Jsem ochotna pomoci absolventům, mladistvím, nezkušeným – rizikovým skupinám. Naopak ne těm, kteří si sem zajdou jen pro razítko, pro soc. dávky, kdo pracuje načerno – občas jsou schopní předvádět tu herecké etudy. d) Snížit počet uchazečů nebo víc pracovníků, méně papírování.