HLASVEŘEJNOSTI
MÁZELENOU
O lidech a spolcích, kteří se zapojili do
veřejného života, aby mohli ovlivnit
podobu krajiny a měst, jejich domovů.
Nové stavby proměňují život v místech, kde žijeme.
Mohou rovněž přispívat k rozvoji měst a obcí
i kulturnímu životu v naší zemi. Nebo také nemusí.
Pro naši společnost je proto důležité, kdo a podle
jakých pravidel o chystaných stavbách rozhoduje.
Proto je důležité, aby se součástí rozhodování stávala
veřejnost. Lidé, kteří žijí v sousedství. Budoucí
uživatelé veřejných prostranství. Experti, kteří
mohou přijít s dobrými připomínkami. Ti všichni
mohou znamenat užitečný přínos. A také – pro jejich
životy může být chystaná stavba stejně důležitá
jako pro investora. Tato brožura představuje sedm
příběhů, kdy zapojení veřejnosti sehrálo pozitivní
roli. Ukazuje, že lidem záleží na místech, kde žijí, a že
k jejich budoucnosti často přistupují zodpovědněji
než investoři. Popisuje, jak účast místních iniciativ
může být ku prospěchu všech. A potvrzuje, že
je důležité, aby nebyla jenom formální: aby lidé
skutečně měli možnost ovlivnit projekty, které se
v jejich sousedství chystají. Veřejnost má nyní právo
připomínkovat plány, které připravují investoři
v jejich sousedství – ale často jenom na papíře. Proto
namísto dohody často končí konfliktem a frustrací
všech: místních lidí či občanských iniciativ, investorů
i úředníků. Proto je potřeba zmírnit překážky, které
veřejnosti, obcím, investorům i úřadům staví do cesty
platná legislativa i její nesprávný výklad či porušování.
Marta Kotecká Misíková
Zelený kruh
Vydání této publikace podpořila Nadace OSF z Fondu Otakara Motejla za podpory CEE Trust.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů
www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz
Zelený kruh je asociace, která sdružuje více než 100 významných ekologických
nestátních neziskových organizací. Jejím hlavním cílem je prosazování příznivých
legislativních, finančních a jiných podmínek pro efektivní ochranu přírody a životního
prostředí. Neméně důležitá je také obhajoba občanských práv a posilování
občanských aktivit.
To, že svůj záměr myslí společnost Amadeus
vážně, bylo jasné v roce 2009, ve kterém
bylo zahájeno řízení o vyhodnocení vlivů
na životní prostředí (EIA). Před Vánocemi
o dva roky později Krajský úřad Plzeňského
kraje potvrdil, že vliv nového komplexu na
životní prostředí bude minimální a projekt
dostal zelenou. Krátce na to zastupitelé
Plzně schválili pronájem pozemků, na
kterých měl kolos vyrůst, a v srpnu 2012
město s developerem nájemní smlouvy
uzavřeli. Společnost poté požádala o vydání
územního rozhodnutí. Dokumentace
k územnímu řízení však nebyla kompletní
a řízení bylo až do prosince přerušeno.
Investor se ovšem na nikoho neohlížel,
zažádal o povolení k demolici a po jeho
udělení původní Dům kultury nechal
zbořit. Místnímu sdružení byla účast
v řízení o demolici odepřena a dokonce
se nikdo nesměl podívat ani do spisu.
V roce 2013 krajský soud potvrdil, že řízení
o demolici bylo nezákonné, ale to už bylo
pozdě. Na první pohled bylo jasné, že
developer jakoukoliv diskuzi s místními
občany odmítá.
Jednat bez diskuze
se nevyplácí
Aktivní Plzeňáci na nic nečekali a začali
sbírat podpisy nutné k vypsání referenda
o výstavbě. A to se jim skutečně podařilo.
Ještě před konáním referenda zástupci
Amadea označili místní za aktivisty, kteří
jen stavbu blokují. Navíc přání občanů,
aby u řeky vznikl park, označil za líbivé, ale
nereálné lákadlo.
Referendum se konalo spolu s první
přímou volbou prezidenta v lednu 2013.
Proti vybudování Corsa se vyslovilo 64 %
zúčastněných. Protože k referendu přišel
dostatek občanů, byl jeho výsledek pro
plzeňské zastupitele závazný.
Po vyhlášení výsledků se developer
nezapomněl ozvat a napsal zastupitelům
otevřený dopis, podle kterého považoval
projekt za vizionářskou práci. Dále upoCorso
místo kulturáku
Plzeň / 2009–dosud
V samém centru Plzně v lokalitě Americká – Sirková,
která se nachází na břehu řeky Radbuzy, měl na místě
bývalého Domu kultury vyrůst obrovský čtyřpodlažní
obchodní komplex s neobvyklým názvem Corso. Téměř
35 000 m2
mělo poskytnout prostor novým butikům,
rychlému občerstvení, kancelářím a dokonce pro 500
parkovacích míst. Na střeše mělo vzniknout i centrum
volného času – minigolf, lanové centrum a dětské
hřiště. Odborníci se od začátku proti výstavbě stavěli
a upozorňovali na to, že multikomplex vysaje z města
život. Není divu, že se ani většině občanů Plzně takový
nápad nelíbil. Rozhodli se proto, že to tak nenechají.
zornil, že v době před zahájením projektu
bylo místo pouze nechvalně známé
asijskou tržnicí. V dopise rovněž poukázal
na to, kolik vstřícných kroků již učinil a jak
rozsáhlé náklady vynaložil.
Vývoj po referendu
Navzdory jasnému výsledku referenda
nebylo ještě několik měsíců zřejmé, jak
to dopadne s územním řízením. Místní
sdružení, která se řízení účastnila, podala
podnět k jeho zastavení a pak také námitky
na podjatost plzeňských úředníků.
Aby investor nemohl získat potřebné
územní rozhodnutí a musel projekt
ukončit, bylo nutné zrušit nájemní smlouvy.
Město proto odmítlo své pozemky
soukromému projektu poskytnout a tvrdilo,
že Amadeus nesplnil včas všechny
podmínky, což potvrdil i nezávislý právní
posudek, který si nechala Plzeň vypracovat.
Společnost se ještě sice s Plzní pokusila
sjednat dohodu o odkoupení téměř 2,5
hektaru za 1,4 miliardy korun, přestože se
jejich reálná hodnota podle města pohybovala
na pouhé jedné pětině nabízené
sumy. Územní řízení nakonec definitivně
skončilo až na sklonku roku 2013.
Spory nakonec vyústily v podání žaloby.
Amadeus se od té doby dožaduje náhrady
škody za zmařené investice, kterou mu
údajně Plzeň svým šikanózním chováním
způsobila. To pochopitelně město v čele
s primátorem odmítlo. Výsledek sporu
ještě neznáme, ale je nepravděpodobné,
že investor uspěje – město by totiž muselo
jednat protizákonně. Proto se spíš jedná
o další z mnoha kroků podobných nátlaku
než cokoli jiného.
Jak to bude dál?
Jak využít volnou plochu zatím není jasné.
Řešení se město snažilo v roce 2014 najít
pomocí architektonické soutěže, ve které
se sešlo 11 projektů, ale žádný z nich
nevyhrál. Východisko možná nabídne
nový územní plán, který začal vznikat
během roku 2015. K první verzi návrhu
se již občané vyjádřili a je jasné, že právě
Americká – Sirková stále stojí v centru pozornosti.
Právě kvalitní územní plán může
být tou nejlepší cestou, jak z lokality ve
spolupráci s občany vytvořit příjemné místo
k životu – náplavku nebo park s malými
obchody, místo pro pěší i cyklisty. Obchodní
dům, byť mnohem menší, ale ještě úplně ze
hry není.
Petr Vaněk, člen přípravného výboru k vyhlášení
místního referenda (Společně za
Plzeň): „Volení zástupci občanů v zastupitelstvu
a Radě města Plzně se dobrovolně
a z vlastí vůle vzdali pravomoci ovlivňovat
vzhled města, k jehož správě od nás
dostali mandát v místních volbách. Jsem
hluboce přesvědčen, že občané a občanky
mají právo rozhodovat o využití prostoru
ve svém městě. A pokud toho nemohou
dosáhnout skrze své volené zástupce,
pak budou volit jiné cesty. Ústava České
republiky k tomu nabízí instituci místního
referenda, proto ji využijeme.“
Více informací naleznete na:
•	 www.corsoamericka.cz/Zadost-o-podporu-NE-blokade-CORSO-Americka.html
•	 plzensky.denik.cz/zpravy_region/corso-bude-vysavacem-zivota-v-ulicich-plzne-20120629.html
•	 plzensky.denik.cz/zpravy_region/	
zelinarske-zahrady-dum-hruzy-corso-a-dira-v-zemi-reseni-je-stale-v-nedohlednu-20150513.html
•	 www.regionpodlupou.cz/	
3498-radnice-se-chysta-na-dalsi-kolo-jednani-s-developerem-v-kauze-oc-corso-americka.xhtml
•	 ukr.plzen.eu/uzemni-planovani/navrh-noveho-uzemniho-planu
1 Tišnov náměstí
2 Tišnov
letecký snímek
3 Plzeň Radbůza
4 Plzeň
Americká – Sirková
Další obchodní dům
už není třeba
Tišnov / 2011–2015
Občanské sdružení Za sebevědomé Tišnovsko vzniklo
už v roce 2003. Málokdo si v té době uměl představit,
co všechno bude v malém městě na Moravě třeba řešit.
Sdružení se věnuje nejen ochraně životního prostředí,
ale provozuje také ekoporadnu a lesní rodinný klub,
podporuje výsadbu mladých stromů nebo pomáhá
organizovat farmářské trhy. Zabývá se také negativními
dopady výstavby nových supermarketů na přírodu i na
maloobchod. Právě výstavby jednoho obchodního centra
se týkala poslední kauza, kterou se Za sebevědomé
Tišnovsko zabývalo.
Těsně před Vánocemi roku 2011 se
objevila informace o záměru společnosti
EMBRA vybudovat v jihovýchodní části
Tišnova zvané Trnec nový objekt. Pod
názvem Obchodní a školicí středisko se
skrývala výstavba dvoupodlažního objektu,
parkoviště pro zákazníky a dvoupodlažního
parkovacího domu se 176 parkovacími
místy. Z plochy areálu bývalé pily,
která se nachází mezi rodinnými domky,
mělo být přes sedm tisíc metrů čtverečních
zalito betonem. Nebylo pochyb,
že dopad na život lidí a přírody v blízkém
okolí bude obrovský.
Lokalita Trnec se nachází nedaleko
známého vrchu s rozhlednou Klucanina,
v jehož okolí se vyskytuje kriticky
ohrožená kudlanka nábožná. Občané
nesouhlasili s tím, že stavba měla vyrůst
v ochranném pásmu lesa, vadilo jim také,
že nebyl zohledněn nárůst hluku z dopravy,
světelného znečištění či zhoršení
imisní situace. Stávající územní plán sice
podobnou výstavbu umožňoval, ale
Tišnov současně projednával nový územní
plán. Ten počítal se zařazením dotčených
pozemků mezi smíšené obytné plochy,
které mají logicky jiné využití než obchod.
Jakákoli změna v novém územním plánu
by pro Trnec byla zbytečná. Pokud by
totiž v lokalitě jednou vyrostlo obchodní
centrum, nový územní plán by ho musel
respektovat a úvahy o jiném využití území
by byly jen teoretické.
Tři supermarkety a dost
Investor však s žádným bydlením
nepočítal. Za sebevědomé Tišnovsko
nebylo jediné sdružení, které se ve věci angažovalo,
zapojili se i jednotlivci. Občané
upozorňovali, že v Tišnově už v roce 2011
stály tři velké supermarkety a nový nebyl
zapotřebí. I přes zvážení všech těchto
námitek krajský úřad Jihomoravského
kraje dospěl k závěru, že záměr výstavby
střediska posuzování vlivů na životní prostředí
nepodléhá a umožnil vstup výstavby
do další fáze – územního řízení.
Místní neváhali a zkusili oslovit své
zastupitele přímo. Jejich úkolem je dbát
Více informací se dozvíte na:
•	 sebevedome.tisnovsko.eu/index.php?stranka=o_nas
•	 sebevedome.tisnovsko.eu/index.php?stranka=supermarkety
•	 sebevedome.tisnovsko.eu/download/Trnec_reportaz_anonce.mp3
•	 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2015 sp. Zn. 62 A 82/2013
o ochranu zájmů obyvatel města, a tak
neměli nechat záměr projít bez povšimnutí.
V lednu 2012 obdrželi první otevřený
dopis a další ještě následovaly. V nich
občané vysvětlovali, proč si nový supermarket
nepřejí. Upozornili i na to, že stavba
nových obchodů je likvidační pro místní
obchodníky. V závěru dopisu vyzvali město
k diskusi. Veřejné představení záměru se
odehrálo o několik týdnů později, ovšem
bez společného řešení, a tudíž nesplnilo
očekávání. Investor na druhou stranu
městu tvrdil, že se s většinou dotčených
sešel a uzavřel s nimi dohodu.
Druhá veřejná debata, která se konala
v dubnu 2012, se těšila velké návštěvnosti
a účastnili se jí nejen občané a starosta
se zastupiteli, ale i drobní podnikatelé.
Radní na druhém setkání přislíbili, že se
město aktivně do územního řízení zapojí.
Místní malé obchodníky však starosta moc
nepotěšil. Vzkázal jim, že je zastáncem
volného trhu a že svoje šance na rozvoj
tišnovského podnikání promarnili.
Místním se také podařilo přitáhnout pozornost
médií a informace o kauze zveřejnit
v lokálních novinách. Dokonce docílili natočení
reportáže pro Český rozhlas, ve které
se mohli vyjádřit jak občané, tak radnice
i stavební úřad. Neúnavnost Tišnovských se
projevila i jinde. V roce 2012 získali grant od
Nadace Via, který jim umožnil věnovat se
kauze ještě intenzivněji.
Hlavně se nevzdávat
a úspěch je zaručen
Územní řízení bylo zahájeno začátkem
dubna 2012. Sdružení i občané se samozřejmě
stali jeho účastníky a včas uplatnili
řadu námitek. Přes veškerou snahu investor
získal v červenci územní rozhodnutí.
Následovalo odvolání, ve kterém účastníci
upozornili především na to, že stavební
úřad nerespektoval zákon o ochraně přírody
a krajiny a upřednostnil čistě soukromé
zájmy bez ohledu na zájem veřejný. Ani
tak se zrušení územního rozhodnutí docílit
nepodařilo. Krajský úřad Jihomoravského
kraje v červenci 2013 tišnovský stavební
úřad podpořil. Místní však neváhali
a obrátili se na krajský soud v Brně. Ten
dal sdružení Za sebevědomé Tišnovsko
a Sdružení majitelů nemovitostí Tišnovska
v lednu 2015 za pravdu. Krajský úřad se
sice ještě bránil kasační stížností, Nejvyšší
správní soud ji však zamítnul.
Mezitím, než soud po roce a půl vydal rozsudek
o územním rozhodnutí, se samozřejmě
investor pokusil o dokončení povolovacího
procesu. V listopadu 2013 požádal
o vydání stavebního povolení. Sdružení
se opět účastnila celého řízení a proti vydanému
stavebnímu povolení se odvolala.
V té době krajský soud v Brně rozhodl
ve prospěch Tišnovských občanů. Zrušil
územní rozhodnutí, a proto krajský úřad
musel tentokrát zrušit i stavební povolení.
Bez existence územního rozhodnutí nelze
totiž pro stavbu vydat stavební povolení.
Stavební povolení bylo zrušeno v červnu
2015 a prozatím se stavba odkládá. Díky
úsilí místních občanů bylo stavebnímu úřadu
zabráněno, aby obcházel své povinnosti
při ochraně životního prostředí. Tišnovští
nedovolili likvidaci cenné přírody ani mnohaletou
práci drobných podnikatelů.
Celý příběh začíná těsně před Vánocemi
2007, kdy zastupitelstvo Prahy 6 přijalo
usnesení o vytvoření společného podniku
se společností PPF za účelem výstavby
polyfunkčního komerčního objektu. Brzy
následovalo uzavření dohody mezi Prahou
6 a společností PPF. Ty spolu založily akciovou
společnost Vítězné náměstí, která
měla celý projekt zrealizovat a následně
pronajímat. Zisky by pochopitelně plynuly
i do pokladny městské části. Z dohody
však nakonec sešlo a ve výstavbě Ledního
medvěda měla pokračovat jen samotná
PPF. Společnost měla od městské části
koupit akcie v hodnotě 13,5 milionu korun
a každý rok následně platit 4,4 milionu
za věcné břemeno. Díky ochotné radnici
se společnosti PPF podařilo dokonce
vyjednat předkupní právo. Aktivním lidem
se tomu naštěstí podařilo zabránit, a proto
pozemky stále patří hlavnímu městu.
Úpravy územního plánu
na počkání
Povolovací proces mohl v klidu začít. I když
se Praha 6 na projektu již nepodílela, od
začátku bylo jasné, že developerovi jde na
ruku a povolovací proces šel jak po másle.
Nejprve radní potají změnili územní plán
a pro území odsouhlasili to nejvyšší možné
zatížení a možnost postavit téměř cokoli.
Veřejnost nedostala vůbec žádnou šanci
se k této úpravě územního plánu vyjádřit.
V roce 2013 Lední medvěd prošel procesem
hodnocení vlivů na životní prostředí
(tzv. EIA). Magistrát rozhodl, že výstavba
polyfunkční budovy s osmi nadzemními
podlažími a třemi podlažími pod zemí
s podlažní plochou téměř 30 tisíc metrů
čtverečních zanechá na okolí mizivé ekologické
dopady.
Úředníci dokonce zašli ještě dál. Podle
územního plánu mělo být 40 % plochy
plánované stavby využito pro občanskou
vybavenost, do které byl podle dokumentace
zahrnut například i autosalon. Požadavek
byl nakonec snížen na pouhých 25 %
a na veřejnou zeleň tak zbylo 70 m2
.
Projekt vstoupil do další fáze a PPF ihned
požádala o vydání územního rozhodnutí.
Veřejného projednávání se sice účastnila
řada spolků a společně podaly mnoho
námitek i připomínek. Stavební úřad se
však s nimi poměrně snadno vypořádal,
Lední medvěd na Kulaťáku
Praha / 2007–2015
Když radnice Prahy 6 v roce 2010 vyhlásila
architektonickou soutěž na novou zástavbu
na pražském Vítězném náměstí, kterému
málokdo řekne jinak než Kulaťák, téměř
nikdo o ní vůbec netušil. Poté, co se rozkřiklo,
který z návrhů získal hlasy poroty, mluvila
o dění na Kulaťáku už půlka Prahy. Jednalo se
o polyfunkční budovu LINE známou spíše pod
přezdívkou Lední medvěd.
stejně jako s namítanou podjatostí úředníků,
kteří o záměru rozhodovali.
Koalice občanských sdružení dokonce
sepsala prohlášení upozorňující na to, že
budova LINE naruší urbanistické pojetí
Vítězného náměstí a požadovala, aby byl
pro lokalitu zpracován regulační plán,
který by napomohl kvalitnímu využití
cenných parcel. Koalice napsala i samotnému
Petru Kellnerovi. Nic z toho však
nepomohlo a v listopadu 2013 bylo vydáno
územní rozhodnutí, proti němuž se místní
občané odvolali.
Nečekaný zvrat
a další osud náměstí
Do kauzy na podzim 2013 zasáhl Nejvyšší
správní soud, který potvrdil, že všechny
úpravy územního plánu, které dlouhá
léta radní pořizovali neveřejně, jsou
nezákonné a je možné se proti nim bránit
žalobou. Díky tomu svitla místním naděje.
Proti úpravě územního plánu umožňující
vystavět gigantickou stavbu na Kulaťáku
podali žalobu. Následně magistrát přerušil
řízení o odvolání proti územnímu
rozhodnutí, medvěd se poprvé zakymácel
a události dostaly rychlý spád. V červnu
2014 byla neslavná úprava soudem zrušena,
a přestože se PPF ještě pokoušela
projekt u Nejvyššího správního soudu
zachránit, neuspěla. Projekt už nemohl
být v celé své velikosti realizován, ale
ještě celý rok trvalo, než magistrát nechal
padnout i územní rozhodnutí.
Díky úsilí mnoha místních občanů a jejich
spolků developerovi nepomohly ani
dohody s radními a k zástavbě lokality
předimenzovaným objektem nedošlo.
Zůstala za ním jen pachuť a trestní
oznámení, která podaly právě spolky kvůli
podezření z podvodu. Nová radnice po
volbách prohlásila, že bude při dalším
rozhodování o území klást důraz na
urbánní a architektonický rozvoj a na
realizaci konkrétní podoby náměstí
bude vypisovat veřejné architektonické
soutěže. Může to být rozhodně krok
správným směrem. Jednou z prvních
vlaštovek byla přednáška pro studenty
ČVUT Nápady pro Kulaťák. Lední medvěd
skončil, přesto se PPF své vize podoby
Vítězného náměstí zatím vzdát nehodlá.
Kdo stojí za Koalicí
občanských sdružení
a iniciativ Prahy 6?
Bubeneč
Bubeneč sobě
Eko Bílá Hora
Iniciativa Praha 6 ztrácí tvář
Sdružení pro podporu zeleně a ovzduší
v Praze 6
Šárecké údolí
Šestka sobě
Via Praha 6
Více informací najdete na:
•	 praha6ztracitvar.cz
•	 praha6.zeleni.cz/ledni-medved-shrnuti-a-vizualizace
5 Vítězné náměstí
vizualizace
7 Vítězné náměstí
vizualizace
6 Malvazinky
S nechvalně proslulým starostou Prahy 5
Milanem Jančíkem byla domluva snadná.
Smlouva o prodeji pozemku byla podepsána
už v roce 2006 za cenu 49 mil. Kč, což
představovalo 4000 Kč/m2. Ze srovnávací
tržní analýzy, se kterou se radní seznámili,
ovšem vyplývá, že developer měl získat
pozemky doslova za hubičku. V době
uzavření smlouvy totiž činila průměrná
cena obdobných pozemků v katastrálním
území Smíchov více než dvojnásobek.
O neférových podmínkách svědčí i fakt,
že kdyby byla kupní cena jen o milion
vyšší, rozhodoval by o prodeji magistrát
a ne městská část. To není všechno.
Bytovým domům měla ustoupit
nejen parková zeleň, které územní plán
vyčlenil 6400 m2
, ale dokonce rekonstruovaná
mateřská školka pro 90 dětí.
V Praze přitom trvale chybí stovky míst
v mateřských školách. Ohrožení zvláště
chráněných živočichů jako je ještěrka
nebo slepýš už bylo jen pomyslnou
třešničkou na dortu.
Vše domluvíme se starostou
Není se příliš čemu divit, že místní obyvatelé
se záměrem nesouhlasili. Proti
výstavbě se postavily dokonce i známé
osobnosti, mezi nimiž byli herci, kteří
poblíž místa bydlí, jako např. Aňa Geis-
lerová. „Lokalita Malvazinek je jedním
z nejkrásnějších míst z celé Prahy. Zastavět
to developerskými aktivitami je podle
mého názoru úplný zločin,“ uvedl Luděk
Sobota. Do rozhodování o projektu se aktivně
zapojilo sdružení Přátelé Malvazinek,
díky čemuž se celý projekt dostal na světlo
a začala se o něm vést diskuse.
Když bylo v roce 2008 zahájeno územní
řízení, místní občanské sdružení se
samozřejmě stalo jeho účastníkem.
Veřejného projednání se v dubnu toho
roku v čele se sdružením účastnila řada
obyvatel Prahy 5, nicméně nepřipravená
radnice na dotazy obyvatel nebyla
schopna reagovat a úsilí místních tak
vyznělo do ztracena. Odpor veřejnosti
Park patří lidem
Praha / 2006–2013
Malvazinky jsou smíchovskou vilovou čtvrtí.
Uprostřed stojí kolonie malých domků, které
vznikly ve dvacátých letech minulého století.
Najdete tu také jeden z největších pražských
hřbitovů. Není divu, že tato část Prahy 5 je doslova
lákadlem pro developery. Jedním z nich byl
Geosan Sigma, který dostal zálusk na rozlehlý park
s mateřskou školou. Projektu dal vznosný název
„Svět Na pláni“ a při jeho plánování netroškařil.
V první etapě mělo vzniknout deset bytových
domů následovaných dalšími čtyřmi. Pro lepší
stravitelnost se dokonce byty označily jako
startovní. Zdálo se, že výstavbě už nic nezabrání.
pro úřad vůbec nic neznamenal, územní
rozhodnutí bylo vydáno bez problémů.
Místní občané se začali bránit a napadli
rozhodnutí žalobou u soudu. Protože soud
nepřiznal žalobě odkladný účinek, stalo se
to, co se stát muselo. V roce 2010 investor
získal stavební povolení a začal rychle
jednat. Jako první padly k zemi dvě stovky
zdravých stromů. Územní rozhodnutí zrušil
nakonec v roce 2012 Městský soud v Praze,
mimo jiné proto, že rozhodnutí vycházelo
z podkladů, které jednostranně preferují
výstavbu nad zelení. Geosan se sice bránil
kasační stížností, ale Nejvyšší správní soud
mu za pravdu nedal. To však nebránilo
developerovi jednat dál.
Na začátku prázdnin 2013 Geosan oplotil
pozemek třímetrovým plotem a přijely
bagry. Občané sice rozesílali stížnosti na
všechny úřady, které mohly mít s věcí cokoli
společného, ale marně. Nejen, že nereagovala
radnice Prahy 5, nezasáhli ani primátor
ani radní magistrátu Prahy. Geosan si totiž
vše pojistil tím, že zaslal Praze 5 výhružný
dopis, ve kterém městské části pohrozil
žalobou v případě zmaření investice. Argumentoval
tím, že radnice porušuje smlouvu
z roku 2006. Po městské části požadoval
140 mil. Kč pro případ, že by se zastupitelé
odvážili smlouvy vypovědět.
Porušení podmínek vedlo
k výpovědi smluv
Místní si však byli jisti, že pravidla hry
porušuje naopak developer. Vzhledem
k tomu, že nedošlo k porušení zákona,
nárok investora na odškodné považovali
za neoprávněný. Kromě toho projekt
neodpovídal ani v té době již zrušenému
územnímu plánu. Občané se proto obrátili
i na veřejného ochránce práv, který v říjnu
2013 vydal podrobnou zprávu o šetření.
Na začátku roku 2014 kauzu ukončil
a sdružení doporučil obrátit se na pražský
magistrát, aby obnovil řízení o vydání
stavebního povolení. Mezitím se situace
kolem Malvazinek vyhrotila.
Místní aktivně upozorňovali radní Prahy 5,
že Geosan měl v prosinci 2013 pozbýt právo
využívat pozemky pro první etapu výstavby,
a proto vůbec nemělo dojít k uzavření
kupních smluv. Radní proto museli smlouvy
vypovědět rychle, aby nedošlo k automatickému
prodloužení. Nakonec jim dala za
pravdu i Rada hlavního města. Ta v listopa-
du 2013 vyzvala Prahu 5, aby začala ihned
jednat a chovala se jako řádný hospodář.
Radní Prahy 5 nakonec smlouvy vypověděli,
protože Geosan nedodržel smluvní podmínky.
Investor reagoval tradičně pohrůžkou
žaloby na náhradu škody. Developer
svou hrozbu splnil a za výpověď smlouvy
požadoval 50 mil. Kč, soud však žalobu
zamítnul. Městské části naopak soud
přiznal náklady řízení ve výši 600 000 Kč,
které musí zaplatit Geosan. Developer
podal na městskou část ještě další žaloby,
soudy o nich však dosud nerozhodly.
Být aktivní a nebát se zapojení do veřejného
dění se obyvatelům Malvazinek vyplatilo.
Dnes se na stránkách projektu Svět
Na pláni dočtete, že byl vzhledem k neposkytování
součinnosti ze strany Městské
části Prahy 5 pozastaven. Plot, který
zatarasil velkou část parku v únoru 2014,
zmizel. Přestože padlo mnoho stromů,
lidé z Prahy 5 mohou i nadále ke svému
odpočinku využívat celý park a své děti
vodit do zdejší mateřské školy. Bez nich by
místo zeleně pomalu tvrdnul beton.
Více informací zde:
•	 www.prazskypatriot.cz/rada-hl-m-prahy-vyzvala-prahu-5-k-chovani-radneho-hospodare
•	 www.prazskypatriot.cz/	
pratele-malvazinek-se-bouri-proti-vystavbe-chteji-zelen-vedeni-prahy-5-obvinuji-z-necinnosti
8 Beskydy
9 Beskydy
Důlní pole na Frenštátsku se rozkládá na
celkové ploše přibližně 63 km² a zahrnuje
katastry několika obcí a měst. Odhadované
zásoby se pohybují na hodnotě přibližně
1,6 miliardy tun černého uhlí. První černé
uhlí bylo dopraveno na povrch až v roce
1988. Jak ale docházelo k útlumu těžby
na Ostravsku, začátkem devadesátých let
se přestalo těžit i na dole Frenštát.
K velkému překvapení místních starostů
však majitel dolu, společnost OKD na
začátku roku 1997 představila svůj záměr
důl znovu zprovoznit. Plán počítal s životností
40 let s možností jejího prodloužení
na dalších 20 let. Obce si pochopitelně
těžbu nepřejí a tak v čele se starosty
založily Sdružení měst a obcí na ochranu
beskydského regionu, jehož cílem je
těžbě zabránit.
Každým rokem zvoní
umíráček další těžbě
Obce si dobře uvědomují, že by těžba
významně zasáhla do jejich ekonomik.
Nechtějí přijít o příjmy z turistického ruchu
a výrobního provozu menších a středních
firem, které tam úspěšně podnikají.
Zástupci samosprávy spolu s místními
obyvateli začali proti obnovení těžby
tvrdě bojovat.
Z místních iniciativ je nejznámější spolek
Naše Beskydy. Ten se ujal pořádání
akcí pro širokou veřejnost, díky čemuž
velmi rychle získal pozornost politických
představitelů i tisku, který se stal jeho
mocným spojencem. Od začátku si byl
dobře vědom lákadel kraje vycházejících
z tradic valašské kultury. Na demonstrace
proti těžbě jezdí místní obyvatelé v krojích.
V roce 2008 Valaši symbolicky svou
zem uzamkli před těžaři na 100 roků. Od
té doby se také konají pravidelné poutě,
při kterých se předčítá „uzamykací“ dekret
u zvoničky Na Horečkách považované za
strážkyni Beskyd. Dekret podepsalo 26
beskydských samospráv a organizací. Při
příležitosti poutě sází významné osobnosti
lípy do aleje, kde každá dvojice lip
symbolizuje jeden rok bez těžby. Spolek
lidem nebo organizacím, které se zasadily
o to, aby krajina a kulturní dědictví
Valašska zůstaly zachovány pro budoucí
generace, každoročně uděluje titul BesPříroda
před těžbou
v Beskydech
zůstane uzamčena
Frenštát pod Radhoštěm / 1997–dosud
V malebném podhůří Beskyd v okolí Frenštátu pod
Radhoštěm se nachází důl, ve kterém se černé uhlí
nikdy pořádně netěžilo a díky dlouhodobé aktivitě
místních obyvatel i samospráv se snad ani těžit
nezačne. Oblast tak zůstane zachovaná jako místo
pro rekreaci, přírodu i další rozvoj obcí.
kydská osobnost. Závěr celé oslavy patří
tradičnímu zvonění umíráčku další těžbě
uhlí v Beskydech.
Mezi lidmi populární tradice by
k zastavení těžby pochopitelně nestačily.
Za úspěchem stojí několik let trpělivé
práce na poli politického přesvědčování
a právní obrany. Zástupci místních iniciativ
pravidelně vyhledávající možnost setkání
s vysokými politickým představiteli, které
informují o své situaci a získávají jejich
podporu. Vedle propracované informační
kampaně se iniciativy soustředí na
zpracovávání nejrůznějších studií a oponentních
posudků. Spolek i obce si navíc
uvědomují závažnost a dopad nejrůznějších
koncepčních materiálů, jako je Politika
územního rozvoje, Státní energetická
koncepce nebo Surovinová politika.
Tvorbu těchto dokumentů nejen sledují,
ale i obsáhle a odůvodněně připomínkují
tak, aby se plány na těžbu uhlí Beskydům
obloukem vyhnuly.
V neposlední řadě obce usilují o to, aby
báňský úřad nařídil OKD obě jámy dolu
Frenštát zasypat a odstranit všechny
černé stavby včetně dvou těžebních věží.
Samosprávy jednoduše provádí všechny
kroky směřující k co největšímu ztížení
případné těžby uhlí.
Uhlí zůstane pod zemí
První větší úspěch obce zaznamenaly
v roce 2000, kdy se jim podařilo vypustit
těžbu uhlí v dole Frenštát z návrhu státní
energetické koncepce schválené v roce
2004. Od té doby uhlí není určeno k těžbě
a zůstává pod zemí.
Uhlobaroni své plány nevzdávali a proti
obcím s místními spolky bojovali dál.
Nejdříve se objevily pokusy o povolení
hornické činnosti, pak těžby plynu a naposledy
průzkumné ražby umožňující další
těžbu. Sdružení obcí ve všech případech
zvítězilo. Do dnešního dne však nebyl
splněn poslední cíl, odstranění více než
50 černých staveb v areálu dolu. Vlastník
měl sice povinnost odstranit stavby již
v červnu 2013, o tuto povinnost se však
stále vede řada správních a soudních
řízení, ve kterých místní vítězí.
Spolurozhodování o tom, jak bude vypadat
okolí domovů lidí, může mít skutečně
mnoho podob. Do boje proti ničení krajiny
v Beskydech se vydali místní obyvatelé
společně se svými zastupiteli. Společnými
silami pak dokázali činů pro mnohé téměř
nepředstavitelných.
Více informací se dozvíte na:
•	 www.nasebeskydy.cz
•	 www.trojanovice.cz/doly
Uchovávat radioaktivní odpad ve stávajících
vodních nádržích či pozemních
úložištích nelze donekonečna. Kontejnery
mají garantovanou životnost pouze na
50 let a je nutné mít je neustále pod
dohledem. Od 70. let se proto SKB začalo
zabývat hledáním způsobu a lokality
vhodné pro jeho trvalé uložení. Konsorcium
začalo sbírat geologické údaje o celém
území Švédska. V roce 1985 se ovšem
ukázalo, že je nemožné určit jediný typ
geologického podloží jako nejvhodnější.
Kromě toho se SKB na několika místech
setkalo s veřejnými protesty proti
provádění průzkumů, což zásadně ovlivnilo
další postup.
Stačilo se občanů zeptat
V roce 1992 na to šlo jinak a začalo zkoumat
jednotlivé lokality pouze na základě
dobrovolného souhlasu obcí, kterých
nakonec bylo osm. Podrobnější průzkumy
včetně zkušebních vrtů byly mezi roky
2002 a 2007 prováděny už pouze ve dvou
obcích – Östhammaru a Oskarshamnu.
Předmětem zkoumání byla geologie,
hydrologie, životní prostředí jako celek,
ale i společenské dopady. Sepsáno bylo
zhruba 800 studií, provedeno 101 půdních
průzkumných vrtů a 25 hlubinných
průzkumných vrtů, z nichž 19 bylo hlubších
než 500 m a 9 dokonce více než 1000 m.
Dne 3. června 2009 SKB nakonec zvolilo
lokalitu Forsmark ve Östhammaru.
Zajímavé je, že na obou místech získalo
vybudování hlubinného úložiště silnou
veřejnou podporu. Pro bylo více než 70 %
obyvatel. Důvodem byl nejen fakt, že
obě lokality se nacházejí v bezprostřední
blízkosti stávajících jaderných elektráren,
které jsou významnými lokálními zaměstnavateli.
SKB se však podařilo navázat
úspěšnou spolupráci s místními občany
především otevřenou komunikací a finančními
pobídkami.
Vybrané obci SKB přislíbilo investice ve
výši 25 mld. švédských korun (necelých
75 mld. českých korun) do výstavby
S nebezpečným odpadem
do hlubin
Östhammar, Švédsko / 1992–dosud
Ve Švédsku pokryjí všechny tři atomové elektrárny
se svými deseti reaktory téměř polovinu celkové
spotřeby elektřiny energie země. Dosud po nich
zbylo 5 tisíc tun radioaktivního odpadu a v příštích
desetiletích k nim přibude dalších 7 tisíc, které
bude zapotřebí bezpečným způsobem uložit.
Možná je to k nevíře, ale konsorcium firem Svensk
Kärnbränslehantering (SKB) odpovědné za správu
paliva a odpadu se dokázalo s místními domluvit.
Stačilo zvolit vhodný přístup, najít s obyvateli
společnou řeč a jednat s nimi jako s partnery.
zařízení. Další 2 mld. korun poskytlo
na výstavbu silnic vedoucích k úložišti
a školicích zařízení a ubytovacích prostor
pro jeho budoucí zaměstnance. Konsorcium
dále slíbilo záruku až 600 pracovních
míst po dobu stavby zařízení a až 250 pracovních
pozic garantovaných po dobu
čtyř dekád potřebných pro přemísťování
odpadu do skladu.
Za vším hledej otevřenou
komunikaci
SKB s obyvateli vedlo otevřenou diskuzi na
řadě setkání, kde je seznamovalo se svými
plány, organizovalo exkurze do obou jaderných
elektráren a začalo nabízet lidem
z obou měst i návštěvy přímo u nich doma.
16. listopadu 2011 podalo SKB žádost
o povolení hlubinného úložiště. Příslušné
úřady žádost několikrát vracely k doplnění
a nakonec byly zapracovány podrobné
připomínky veřejnosti. Termín vydání
povolení je v současné době odhadován na
rok 2015 nebo 2016.
Po vydání rozhodnutí příslušnými úřady,
bude celý záměr schvalovat vláda
a především dotčené obce. Pokud bude
záměr odsouhlasen všemi těmito subjekty,
vrátí se znovu k příslušným státním
úřadům, které pro něj stanoví bližší
podmínky. Stavební úřady místních obcí
pak vydají povolení dle stavebního zákona.
Podle současného harmonogramu se
předpokládá, že výstavba bude zahájena
po roce 2020 a měla by trvat cca 10 let.
I přes panující pochybnosti o některých
aspektech postoupilo SKB ve vybudování
úložiště zatím nejdále na celém světě.
Role všech obcí, které souhlasily s průzkumy,
byla významně posílena. Zcela
klíčové se pro ně stalo právo kdykoliv
vyjádřit svůj nesouhlas a z výběru
odstoupit. To v roce 2002 udělala obec
Tierp, SKB veto respektovalo a lokalitu
opustilo. Rozhodnout o zrušení úložiště
mohou obyvatelé Östhammaru dokonce
i nyní, kdy již několik let probíhá povolování
úložiště. Obyvatelé se díky tomu
stali rovnocennými partnery, které nelze
obcházet z pozice síly. Naopak musí být
přesvědčeni o užitečnosti a bezpečnosti
celého záměru. Jde přeci o jejich domovy
a prostředí pro život.
Více informací se dozvíte na:
•	 www.skb.com/future-projects/the-spent-fuel-repository/how-forsmark-was-selected
•	 www.mkg.se/viktiga-lankar
10 Elektrárna Forsmark
11 Letiště
Berlin-Templehof
12 Elektrárna Forsmark
uložení odpadu
Templehof má dlouhou a bohatou historii,
která sahá až do 18. století, kdy jej využívala
pruská armáda jako cvičiště. Letiště
bylo otevřeno v roce 1923 a stalo se vůbec
prvním dopravním letištěm na světě, které
ve třicátých letech odbavovalo nejvíce
cestujících v Evropě. Současnou architektonickou
podobu dostala hlavní budova
během vlády nacistické strany, která
převzala celý německý letecký průmysl.
S 284 tis. m² zastavěné plochy se jednalo
o největší souvislou budovou na světě
své doby a dodnes zaujímá třetí místo za
Pentagonem ve Washingtonu a budovou
Ceaușescova paláce, nyní sídla parlamentu
v Bukurešti.
Po válečné porážce Německa a rozdělení
země na východní a západní část se právě
Tempelhof stal součástí vzdušného mostu,
kterým Američané zásobovali západní část
Berlína. Všechny pozemní přístupové cesty
do města nechali Sověti zablokovat. V té
době přistávalo na letišti letadlo každých
90 sekund. Civilní lety byly kvůli vytíženosti
a hluku v blízké obytné zástavbě v sedmdesátých
letech přesunuty na letiště Tegel
a od té doby sloužil Tempelhof jen pro
vojenské účely. V roce 1993 bylo letiště
vráceno městu a plány na vybudování
nového letiště jej činily nadbytečným.
Uzavření letiště bylo plánováno nejdříve
k 31. říjnu 2004. Proti uzavření se letecké
společnosti bránily nejen atraktivností
letiště, ale i propočty o možných hospodářských
dopadech. V soudním řízení bylo
uzavření letiště pak odsunuto a provoz na
letišti byl ukončen o 4 roky později.
Místní proti zástavbě
Od roku 2010 plochu využívají místní
obyvatelé jako park známý pod názvem
Tempelhofer Feld. Lokalita je nesmírně
populární a návštěvníci se tu věnují všem
myslitelným aktivitám – od pikniků a grilování,
přes sporty (běh, kolečkové brusle,
Zóna pro odpočinek
místo letiště
Berlín, Německo / 2008–2014
Berlin-Tempelhof bylo nejstarším ze tří berlínských
letišť. Vybudováno bylo již v roce 1923 a sloužilo
až do roku 2008. Od té doby, co letiště ukončilo
činnost, plochu využívají obyvatelé Berlína jako
místo k odpočinku, vznikl zde unikátní park. Kvůli
své poloze blízko centru města mu hrozila zástavba
a komerční využití. Díky odporu Berlíňanů, kteří
si park velmi oblíbili, nakonec k zástavbě nedošlo
a park je v současné podobě přísně chráněn.
Prostor je nyní znám jako Tempelhofer Feld a se
svými 300 hektary se stal největším městským
parkem na světě. Pro srovnání, rozloha Monaka
činí 200 hektarů.
jóga) až po zahrádkaření či historické
exkurze. Budovy letištního komplexu dnes
částečně využívá německá státní a kriminální
policie nebo služba ztrát a nálezů.
Ostatní plochy jsou obsazeny soukromými
společnostmi, školkou, taneční školou,
divadlem apod. Další prostory je možné
pronajmout si pro soukromé potřeby,
např. konání koncertů, konferencí či výstav.
Krátce po zpřístupnění parku veřejnosti
se objevily návrhy na částečnou zástavbu
asi jedné čtvrtiny celkové plochy. Vedle
komerčních a obchodních prostor měla
vyrůst veřejná knihovna a 4700 bytů,
z nichž některé měly sloužit jako sociální
bydlení přístupné i nízkopříjmovým
domácnostem. Proti tomuto plánu se
okamžitě zvedla vlna nevole. Odpůrci
zástavby argumentovali nejen přírodními
hodnotami lokality, ale i její sociální rolí
a hlavně nejistotou o rozsahu výstavby
a jejím skutečném využití.
Park ochrání speciální zákon
Zastupitelé města od začátku s místními
občany o dalším využití parku ochotně
debatovali. V květnu 2014 bylo vypsáno
referendum, aby obyvatelé města o osudu
parku mohli rozhodnout sami. I přes
masivní kampaň na podporu zástavby
se 64,3 % voličů vyslovilo proti těmto
plánům. Nadšení uživatelé parku se
rozhodli, že jej nechtějí zmenšovat ani
jinak znehodnocovat. Statut ochrany byl
posvěcen dokonce speciálním zákonem,
který na celém území letiště zakazuje
výstavbu a chrání jeho přírodní a kulturní
hodnoty. Město navíc intenzivně
komunikuje s občany o jejich představách
o budoucnosti parku a budov bývalého letiště.
Město zvažuje přeměnit část budov
na nejrůznější typy uměleckých ateliérů
či prostory pro začínající firmy nebo nově
vznikající projekty. Každý z občanů tak
může zasílat svoje nápady prostřednictvím
webového formuláře, účastnit se
veřejných debat či kulatých stolů a jiných
podob diskuzí.
Na příkladu bývalého letiště Tempelhof je
velmi dobře vidět, že touha spoluutvářet
prostor a také bránit zeleň a místo k odpočinku
ve svém městě se rozhodně vyplácí.
Kromě toho je ukázkou správného a citlivého
přístupu města, které je ochotno
názor obyvatel vyslechnout a respektovat.
Spolurozhodování občanů o podobě okolí
jejich domova tak nemusí připomínat lítý
souboj s místními politiky, ale naopak je
otevřenou diskuzí mezi rovnocennými
partnery. Nejen díky tomu se stal Berlín
magnetem pro místní obyvatele, ale i zahraniční
turisty.
Více informací se dozvíte na:
•	 www.thf100.de/start.html
•	 tempelhofer-feld.berlin.de
Použité fotografie
1 – Vladimír Adamec, Klub přátel fotografie Tišnov, www.fotoklubtisnov.cz
2 – commons.wikimedia.org || 3 a 4 – www.regionpodlupou.cz
5 a 7 – obě vizualizace: www.viteznenamesti.cz
6 – archiv občanského sdružení Přátelé Malvazinek, www.pratelemalvazinek.cz
8 a 9 – archiv občanského sdružení Naše Beskydy, www.nasebeskydy.cz
10 – commons.wikimedia.org || 11 – Enrico May, www.flickr.com
12 – vizualizace: www.skb.com
OBSAH
Str. 2: Corso místo kulturáku
Str. 5: Další obchodní dům už není třeba
Str. 7: Lední medvěd na Kulaťáku
Str. 10: Park patří lidem
Str. 13: Příroda před těžbou v Beskydech zůstane uzamčena
Str. 15: S nebezpečným odpadem do hlubin
Str. 18: Zóna pro odpočinek místo letiště
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.
www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz
Nadace Open Society Fund Praha od roku 1992 přispívá k rozvoji otevřené společnosti a prosazuje systémové
změny vedoucí k posílení demokracie v České republice. Prostřednictvím Fondu Otakara Motejla, který
Nadace OSF spravuje, podporuje organizace, které rozvíjejí právní stát a usilují o vytvoření transparentního
a nekorupčního prostředí v České republice. Více informací na www.osf.cz a www.motejl.cz
HLAS VEŘEJNOSTI
MÁ ZELENOU
O lidech a spolcích, kteří se zapojili do veřejného
života, aby mohli ovlivnit podobu krajiny a měst,
jejich domovů.
Vydal Zelený kruh, listopad 2015
www.zelenykruh.cz
Autoři: Petra Humlíčková a Vendula Zahumenská
Grafická úprava a návrh obálky: Aleš Mach
ISBN 978-80-87417-11-9