RR\865675CS.doc PE440.210v04-00
CS Jednotná v rozmanitosti CS
EVROPSKÝ PARLAMENT 2009 - 2014
Dokument ze zasedání
A7-0176/2011
28. 4. 2011
ZPRÁVA
o návrhu změny Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského
parlamentu ve všeobecných a přímých volbách
(2009/2134(INI))
Výbor pro ústavní záležitosti
Zpravodaj: Andrew Duff
PE440.210v04-00 2/63 RR\865675CS.doc
CS
PR_INI_art114mod
OBSAH
Strana
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU.......................................................... 3
PŘÍLOHA I – Konsolidované znění Aktu o volbě zastupitelů ve Shromáždění ve všeobecných
a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady ze dne 20. září 1976, a jeho
následných změn ........................................................................................................................ 9
PŘÍLOHA II – Návrh na změnu Smluv................................................................................... 14
PŘÍLOHA III – Návrh rozhodnutí Rady na přijetí ustanovení pozměňujících Akt ze dne 20.
září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách............ 17
PŘÍLOHA I K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Usnesení o návrhu volebního postupu
pro volbu členů Evropského parlamentu, který je založen na společných zásad
(Anastassopoulosova zpráva)................................................................................................... 49
PŘÍLOHA II K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Rozdělení mandátů (2009–2014)..... 51
PŘÍLOHA III K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Volební účast ve volbách do
Evropského parlamentu (1979–2009) ...................................................................................... 53
PŘÍLOHA III K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Nerovnosti mezi ženami a muži ..... 54
PŘÍLOHA V K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Evropský parlament: současné volební
postupy v členských státech..................................................................................................... 55
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU.............................................. 63
RR\865675CS.doc 3/63 PE440.210v04-00
CS
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
o návrhu změny Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve
všeobecných a přímých volbách
(2009/2134(INI))
Evropský parlament,
– s ohledem na Akt ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve
všeobecných a přímých volbách připojený k rozhodnutí Rady v pozměněném znění1
,
a zejména na článek 14 tohoto aktu,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o volebních postupech Parlamentu, zejména na
usnesení ze dne 15. července 19982
,
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. října 2007 o složení Evropského parlamentu3
,
– s ohledem na závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady, které se konalo dne
14. prosince 2007,
– s ohledem na své usnesení ze dne 6. května o návrhu protokolu, kterým se mění protokol
č. 36 o přechodných ustanoveních a který se týká složení Evropského parlamentu po
zbývající část volebního období 2009–2014: stanovisko Evropského parlamentu (čl. 48
odst. 3 Smlouvy o EU)4
,
– s ohledem na článek 39 Listiny základních práv Evropské unie,
– s ohledem na články 9 a 10, čl. 14 odst. 2 a čl. 48 odst. 2, 3 a 4 Smlouvy o Evropské unii,
na články 22, 223 a 225 Smlouvy o fungování Evropské unie a na článek 3 Protokolu (č.
2) o používání zásad subsidiarity a proporcionality,
– s ohledem na Protokol (č. 7) o výsadách a imunitách Evropské unie,
– s ohledem na návrh Komise ze dne 12. prosince 2006 (KOM(2006)0791), kterým se mění
směrnice 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993, pokud jde o některá pravidla pro výkon
práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají
bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky,
– s ohledem na článek 41, čl. 48 odst. 3 a článek 74a jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0176/2011),
1
Rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, Euratom (Úř. věst. L 278, 8.10.1976, s. 1.) ve znění pozměněném
rozhodnutím Rady 93/81/Euratom, ESUO, EHS (Úř. věst. L 33, 9.2.1993, s. 15) a rozhodnutím Rady
2002/772/ES, Euratom (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s. 1).
2
Úř. věst. C 292, 21.9.1998, s. 66.
3
Úř. věst. C 227 E, 4.9.2008, s. 132.
4
Přijaté texty, P7_TA(2010)0148.
PE440.210v04-00 4/63 RR\865675CS.doc
CS
vzhledem k těmto důvodům:
A. Parlament má právo zahájit reformu svého vlastního volebního postupu a dát k ní souhlas,
B. Parlament má právo zahájit proces vedoucí ke změně svého složení a dát k ní souhlas,
C. Parlament má právo zahájit revizi Smluv,
D. Parlament je volen přímou volbou každých pět let od roku 1979 a jeho pravomoci a vliv
během tohoto období vzrostly, především v důsledku vstupu Lisabonské smlouvy
v platnost,
E. na základě Lisabonské smlouvy došlo ke změně mandátu členů Evropského parlamentu –
nyní jsou přímými zástupci občanů Unie1
,
F. i bez dohody o jednotném volebním postupu došlo během tohoto období k postupnému
sbližování volebních systémů, zejména s všeobecným přijetím poměrného zastoupení
v roce 1999, formálním ustavením politických stran na úrovni EU2
a zrušením dvojího
mandátu3
,
G. pojetí občanství Evropské unie, které poprvé v rámci ústavního řádu oficiálně stanovila
Maastrichtská smlouva v roce 1993, zahrnovalo právo účastnit se za jistých podmínek
evropských a obecních voleb v jiných členských státech než ve svém vlastním státě a
Listina základních práv Evropské unie, která je nyní na základě Lisabonské smlouvy
právně závazná, toto právo spolu s dalšími občanskými právy ještě posílila,
H. všeobecné uznání demokratické úlohy Parlamentu však zůstává omezené, politické strany
na evropské úrovni se teprve formují, volební kampaně mají stále spíše národní než
evropský charakter a sdělovací prostředky věnují dění v Parlamentu jen občasnou
pozornost,
I. celková účast ve volbách do Parlamentu se neustále snižuje z 63 % v roce 1979 na 43 %
v roce 2009;
J. počet občanů Unie, kteří mají bydliště v jiném než svém vlastním členském státě a kteří
volí ve volbách do Evropského parlamentu, je nízký a počet takových občanů, kteří
v těchto volbách kandidují, je zanedbatelný; v jednotlivých členských státech se liší
požadavky na bydliště, pokud jde o získání volebního práva, jakož i délka období, po
jehož uplynutí je občanům členských států, kteří mají bydliště jinde v EU, odňato právo
volit v domovském členském státě; navíc předávání informací mezi členskými státy
o občanech jiných členských států zapsaných na seznamy voličů nebo kandidujících ve
volbách není efektivní,
K. vzhledem k tomu, že podle judikatury Soudního dvora členské státy disponují
1
Čl. 10 odst. 2 a čl. 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii.
2
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování
politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. L 297, 15.11.2003, s. 1).
3
Rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom, čl. 1 odst. 7 písm. b).
RR\865675CS.doc 5/63 PE440.210v04-00
CS
nezanedbatelnou výsadou při stanovení, kdo může volit ve volbách do EP, musí však
respektovat obecné zásady právních předpisů Unie a nesmí s jednotlivými kategoriemi
občanů Unie za stejných okolností nakládat odlišným způsobem1
, a podobně, přestože si
podmínky pro získání či ztrátu občanství stanoví každý členský stát sám, musí přitom
zohledňovat status občanství Unie2
,
L. současné návrhy Komise, jež mají za cíl usnadnit volební účast občanů Unie, kteří mají
bydliště v jiném než ve svém vlastním členském státě, jsou blokovány Radou3
,
M. v rámci 27 členských států se minimální věk osob způsobilých kandidovat ve volbách
pohybuje od 18 do 25 let a v případě způsobilosti volit je to od 16 do 18 let; je důležité
vést mladé lidi k účasti ve volbách,
N. počet poslankyň EP nyní dosahuje 35 %; je nezbytné vyvinout úsilí o další snížení
nerovnováhy v zastoupení žen a mužů v Parlamentu, zejména v určitých členských
státech,
O. existuje ještě řada dalších otázek, které by mohly být přezkoumány s ohledem na tyto
volby, včetně otázky minimálních prahů, ověřování pověřovacích listin poslanců EP
a obsazování uvolněných mandátů,
P. Parlament naléhavě žádal Radu, aby posunula datum konání voleb na květen, což by mu
umožnilo lépe zorganizovat svou činnost tak, aby se urychlila volba nového předsedy
Komise, a vyhnout se začátku letních prázdnin v několika členských státech4
,
Q. Parlament je na základě Lisabonské smlouvy oprávněn a povinen předkládat návrh na
rozhodnutí o přerozdělení mandátů mezi členské státy v rámci vymezeném minimálním a
maximálním počtem mandátů a jejich celkovým počtem, a to při dodržování zásady
sestupné poměrnosti; Parlament v minulosti rozhodl, že napraví nerovné rozdělování
mandátů, které se uplatňovalo dříve, a že bude složení Parlamentu pravidelně upravovat
tak, aby odpovídalo změnám týkajícím se demografické situace a členství v Unii5
; dále
považuje za důležité, aby složení Parlamentu bylo výrazem plurality politických stran a
solidarity mezi členskými státy,
R. Parlament postrádá autonomní systém regulace zákonem stanovených výsad a imunit
svých poslanců; Rada již dříve odsouhlasila přezkoumání žádosti Parlamentu o revizi
1
Věc C–145/04 Španělské království vs. Spojené království Velké Británie a Severního Irska [2006] ECR I-7917
(týkající se Gibraltaru) a případ C–300/04 M. G. Eman a O. B. Sevinger vs. College van burgemeester en
wethouders van Den Haag [2006] ECR I-8055 (týkající se Aruby).
2
Věc C-135/08 Rottmann v Freistaat Bayern: rozsudek ze dne 2. března 2010 (Úř. věst. C 113, 1.5.2010, s. 4).
3
Viz směrnice Rady 93/109/ES ze dne 6. prosince 1993 o pravidlech pro výkon práva volit a být volen ve
volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho
státními příslušníky (Úř. věst. L 329, 30.12.1993, s. 34) a usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. září 2007
o návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 93/109/ES , pokud jde o některá konkrétní pravidla pro výkon
práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém
členském státě a nejsou jeho státními příslušníky (Úř. věst. C 219 E, 28.8.2008, s.193).
4
Jak bylo navrženo v usnesení Evropského parlamentu ze dne 1. prosince 2005 o pokynech pro schválení
Komise (Úř. věst. C 285 E, 22.11.2006, s. 137).
5
Usnesení ze dne 11. října 2007 o složení Evropského parlamentu (Úř. věst. C 227 E, 4.9.2008, s. 132) (zpráva
Lamassoure−Severin). .
PE440.210v04-00 6/63 RR\865675CS.doc
CS
Protokolu o výsadách a imunitách z roku 1965, jakmile statut poslanců vstoupí v platnost1
,
S. navzdory skutečnosti, že Rada dříve souhlasila s tím, že bude akt z roku 1976 podrobovat
přezkumu, poslední formální přezkum volebního postupu byl Parlamentem zahájen už
v roce 19982
,
T. volební postup Parlamentu musí dodržovat postup svobodných, spravedlivých a tajných
voleb, dosáhnout všeobecné proporcionality zastoupení a být stálý a srozumitelný,
U. volební systém Parlamentu je kompromisem mezi demokratickou zásadou rovnosti
(„jedna osoba, jeden hlas“) a mezinárodní právní zásadou rovného postavení jednotlivých
států a Smlouva o EU stanoví zásadu rovnosti občanů Unie a současně zakazuje
diskriminaci na základě státní příslušnosti,
V. reforma volebního systému musí rovněž dodržovat zásadu subsidiarity a proporcionality a
neměla by usilovat o prosazování samoúčelné jednotnosti,
W. Parlament v minulosti rozhodl, že zváží možnost volit některé poslance EP na základě
nadnárodních volebních kandidátních listin s ohledem na skutečnost, že by tento postup
přispěl k opravdu evropskému rozměru předvolebních kampaní, zejména pokud by
ústřední úlohu měly politické strany na evropské úrovni3
;
X. v případě zavedení nadnárodních kandidátních listin musí nejvyšším principem zůstat
zásada rovnosti volby a status poslanců Parlamentu by neměl být ovlivněn způsobem
jejich zvolení, tj. z nadnárodních či vnitrostátních kandidátních listin;
Y. Smlouva o EU stanoví: „Politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření
evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie.“4
a Parlament za tímto
účelem ve svém usnesení ze dne 6. dubna 2011 o uplatňování nařízení (ES) č. 2004/2003
o statutu a financování politických stran na evropské úrovni5
vyzval Komisi, aby
připravila návrh právních předpisů, které zavedou jednotný statut EU pro politické strany
a nadace,
1. přijímá rozhodnutí reformovat svůj volební postup v dostatečném předstihu před volbami
v roce 2014 s cílem zvýšit legitimitu a účinnost Parlamentu posílením evropského
demokratického rozměru a zajištěním spravedlivějšího rozdělení mandátů mezi jednotlivé
státy v souladu se Smlouvami;
2. navrhuje, aby dalších 25 poslanců EP bylo zvoleno jedním volebním obvodem tvořeným
celým územím Evropské unie; nadnárodní listiny by se skládaly z kandidátů vybraných
1
Prohlášení ze dne 3. června 2005 učiněné zástupci členských států zasedajících v Radě.
2
Prohlášení 6151/02 zástupců členských států v Radě ze dne 22. února 2002, „že ustanovení tohoto aktu by měla
být přezkoumána před druhými volbami do Evropského parlamentu konajícími se po vstupu v platnost změn
v aktu z roku 1976, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí“ – tj. před rokem 2009.
3
Naposledy ve svém výše uvedeném usnesení ze dne 11. října 2007 (zpráva Lamassoura a Severina).
4
Čl. 10 odst. 4 Smlouvy o EU.
5
Přijaté texty, P7_TA(2011)0144.
RR\865675CS.doc 7/63 PE440.210v04-00
CS
alespoň třetinou členských států a mohou zajistit náležité zastoupení žen a mužů; každý
volič by mohl kromě svého hlasu pro vnitrostátní nebo regionální volební listinu moci
také disponovat jedním hlasem pro celoevropskou listinu: hlasování pro celoevropský
volební obvod bude v souladu s poměrným systémem s uzavřenou kandidátní listinou;
mandáty budou přiděleny podle D'Hondtovy metody bez uplatnění minimálního prahu1
;
dále navrhuje, aby na úrovni EU byl vytvořen volební orgán s cílem řídit průběh voleb, ve
kterých jsou voleni kandidáti z celoevropské listiny, a ověřit výsledky těchto voleb;
3. i) stanoví, že návrh rozhodnutí o přerozdělení 751 stávajících mandátů mezi jednotlivé
státy předloží Parlament v případě, že to bude objektivně podloženo údaji zjištěnými
Eurostatem před konáním každý jednotlivých voleb; toto rozhodnutí by mělo být přijato
před koncem čtvrtého kalendářního roku funkčního období Parlamentu;
ii) navrhuje navázat dialog s Evropskou radou s cílem posoudit možnost dosažení dohody
o trvalém a transparentním matematickém vzorci pro rozdělení míst v Parlamentu, který
bude odpovídat kritériím stanoveným ve Smlouvách a který bude v souladu se zásadou
plurality politických stran a zásadou solidarity mezi členskými státy;
4. vyzývá Komisi, aby předložila návrh nařízení s cílem zvýšit soudržnost a srovnatelnost
údajů o obyvatelstvu poskytovaných členskými státy;
5. rozhoduje o přesunutí evropských voleb z června na květen;
6. žádá členské státy a politické strany, aby podporovaly lepší zastoupení žen a příslušníků
menšin na kandidátních listinách; domnívá se, že pro legitimitu Unie je důležité, aby
složení Parlamentu odráželo různorodost evropských obyvatel;
7. stejně důrazně vyzývá politické strany, aby při výběru kandidátů uplatňovaly
demokratické zásady;
8. vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby zintenzívnily své úsilí ve snaze pomoci
občanům EU, kteří mají bydliště v jiném než svém domovském členském státě, aby se
mohli účastnit evropských voleb v zemi, kde mají bydliště; v této souvislosti žádá Komisi,
aby předložila nový návrh na revizi směrnice Rady 93/109/ES, kterou se stanoví podrobná
pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů
Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky2
,
a aby dala podnět ke zrušení stávajícího systému výměny informací, jehož funkci může ve
volbách do Parlamentu převzít seznam voličů na úrovni EU;
9. znovu připomíná svůj dlouhodobý požadavek, aby Protokol o výsadách a imunitách
Evropských společenství z roku 1965 byl pozměněn s cílem stanovit jednotný a
nadnárodní režim pro poslance Evropského parlamentu3
;
1
Sainte-Laguëho metoda používá dělitele 1, 3, 5, 7 atd. a v roce 2009 byla použita při evropských volbách
v Německu, Lotyšsku a Švédsku. Její výsledek vykazuje mírně lepší poměrnost než D´Hondtova metoda.
2
Úř. věst. L 329, 30.12.1993, s. 34.
3
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2006 o změnách Protokolu o výsadách a imunitách (Úř.
věst. C 303 E, 13.12.2006, s. 830), ve kterém Parlament potvrdil svůj záměr použít statut poslanců jako částečný
základ pro navrhovanou revizi (rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 3. června 2003 o přijetí statutu pro
PE440.210v04-00 8/63 RR\865675CS.doc
CS
10. v příloze II předkládá návrhy Radě k pozměnění Smluv;
11. v příloze III předkládá návrhy Radě k pozměnění Aktu o volbě členů Evropského
parlamentu ve všeobecných a přímých volbách;
12. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi
a parlamentům a vládám členských států.
poslance Evropského parlamentu (Úř. věst. C 68 E, 18.3.2004, s. 115)
RR\865675CS.doc 9/63 PE440.210v04-00
CS
PŘÍLOHA I – Konsolidované znění Aktu o volbě zastupitelů ve Shromáždění ve
všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí Rady ze dne
20. září 1976, a jeho následných změn
AKT1
o volbě členů Evropského parlamentu
ve všeobecných a přímých volbách
Článek 1
1. V každém členském státu jsou členové Evropského parlamentu voleni podle zásad
poměrného zastoupení na základě kandidátních listin nebo jednotlivých převoditelných hlasů.
2. Členské státy mohou umožnit hlasování na základě kandidátní listiny s přednostními
hlasy postupem, který stanoví.
3. Volby probíhají všeobecným a přímým hlasováním a musí být svobodné a tajné.
Článek 2
Členské státy mohou podle své konkrétní vnitrostátní situace zřizovat pro volby do
Evropského parlamentu volební obvody nebo jiným způsobem dále členit své volební oblasti,
aniž tím je celkově dotčen poměrný charakter volebního systému.
Článek 3
Členské státy mohou stanovit minimální práh pro přidělení mandátů. Tento práh však nesmí
být na vnitrostátní úrovni stanoven tak, aby přesahoval 5 % odevzdaných hlasů.
Článek 4
Každý členský stát může stanovit strop pro výdaje kandidátů ve volební kampani.
Článek 5
1. Pětileté funkční období, na které jsou členové Evropského parlamentu voleni, začíná
zahájením prvního zasedání vždy po volbách.
1
Poznámka: Tento dokument je konsolidovaným zněním, které vypracovala právní služba Evropského
parlamentu na základě AKTU o volbě zastupitelů ve Shromáždění ve všeobecných a přímých volbách (Úř. věst.
L 278, 8.10.1976, s. 5) ve znění rozhodnutí 93/81/Euratom, ESUO, EHS, kterým se mění Akt o volbě zastupitelů
v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách, jenž je připojen k rozhodnutí 76/787/ESUO, EHS,
Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. L 33, 9.2.1993, s. 15)a k rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom ze dne
25. června 2002 a 23. září 2002 (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s. 1). Od konsolidovaného znění, které vypracoval
Úřad pro úřední tisky Evropské unie (CONSLEG 1976X1008-23/09/2002), se liší ve dvou ohledech: je do něj
začleněna odrážka v čl. 6 odst. 1 „– člen Výboru regionů“ vyplývající z článku 5 Amsterdamské smlouvy (Úř.
věst. C 340, 10.11.1997) a znění je přečíslováno v souladu s čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 2002/772/ES,
Euratom.
PE440.210v04-00 10/63 RR\865675CS.doc
CS
Může být prodlouženo nebo zkráceno podle čl. 10 odst. 2 druhého pododstavce.
2. Funkční období každého poslance začíná a končí současně s obdobím uvedeným
v odstavci 1.
Článek 6
1. Členové Evropského parlamentu volí jednotlivě a osobně. Nejsou vázáni žádnými
pokyny a jejich mandát není vázaný.
2. Členové Evropského parlamentu požívají výsad a imunit, jež se na ně vztahují podle
Protokolu ze dne 8. dubna 1965 o výsadách a imunitách Evropských společenství.
Článek 7
1. Funkce člena Evropského parlamentu je neslučitelná s funkcemi:
− člena vlády členského státu,
− člen Komise Evropských společenství,
− soudce, generálního advokáta nebo tajemníka Soudního dvora Evropských společenství
nebo Soudu prvního stupně,
− člena výkonné rady Evropské centrální banky,
− člena Účetního dvora Evropských společenství,
− veřejného ochránce práv Evropských společenství,
− člena Hospodářského a sociálního výboru Evropského společenství a Evropského
společenství pro atomovou energii,
− člena Výboru regionů,
− člena výborů nebo jiných subjektů vytvořených na základě Smluv o založení Evropského
společenství a Evropského společenství pro atomovou energii za účelem správy finančních
prostředků Společenství nebo k provádění stálých přímých správních úkolů,
− člena Rady guvernérů, správní rady nebo zaměstnance Evropské investiční banky,
− činného úředníka nebo zaměstnance orgánů a institucí Evropských společenství nebo
k nim připojených specializovaných subjektů nebo Evropské centrální banky.
2. Od voleb do Evropského parlamentu v roce 2004 je funkce člena Evropského
parlamentu neslučitelná s funkcí člena vnitrostátního parlamentu.
RR\865675CS.doc 11/63 PE440.210v04-00
CS
Odchylně od tohoto pravidla a aniž je dotčen odstavec 3:
− mohou členové irského národního parlamentu zvolení při následných volbách do
Evropského parlamentu vykonávat souběžně oba mandáty až do příštích voleb do irského
národního parlamentu, kdy se použije první pododstavec tohoto odstavce;
− mohou členové parlamentu Spojeného království, kteří jsou během pětiletého období před
volbami do Evropského parlamentu v roce 2004 rovněž členy Evropského parlamentu,
vykonávat souběžně oba mandáty až do voleb do Evropského parlamentu v roce 2009, kdy se
použije první pododstavec tohoto odstavce.
3. Dále mohou členské státy za okolností uvedených v článku 8 stanovit další vnitrostátní
předpisy o neslučitelnosti funkcí.
4. Členové Evropského parlamentu, na které se v průběhu pětiletého období zmíněného
v článku 5 začnou vztahovat odstavce 1, 2 a 3, budou nahrazeni v souladu s článkem 13.
Článek 8
S výhradou ustanovení tohoto aktu se volební postup řídí v každém členském státě
vnitrostátními předpisy.
Těmito vnitrostátními předpisy, jež mohou případně zohledňovat zvláštnosti v členských
státech, nesmí být celkově dotčen poměrný charakter volebního systému.
Článek 9
Při volbách členů Evropského parlamentu může každý volit pouze jednou.
Článek 10
1. Volby do Evropského parlamentu se konají v termínu a v časech, které si stanoví
jednotlivé členské státy; ve všech členských státech spadá tento termín do stejného období,
které začíná ve čtvrtek ráno a končí následující nedělí.
2. Členské státy mohou oficiálně zveřejnit výsledky sčítání hlasů až po ukončení voleb v
tom členském státě, jehož voliči odevzdávají své hlasy jako poslední v rámci období
uvedeného v odstavci 1.
Článek 11
1. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně určí volební období pro
první volby.
2. Následující volby se uskuteční v odpovídajícím období posledního roku pětiletého
období uvedeného v článku 5.
PE440.210v04-00 12/63 RR\865675CS.doc
CS
Jestliže se ukáže, že volby ve Společenství není možné během uvedeného období uskutečnit,
Rada po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně stanoví – alespoň jeden měsíc1
před ukončením pětiletého období uvedeného v článku 5 – další volební období, a to
maximálně dva měsíce před nebo jeden měsíc po období stanoveném podle předchozího
pododstavce.
3. Aniž jsou dotčeny článek 196 Smlouvy o založení Evropského společenství a článek
109 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, sejde se Evropský
parlament, aniž by musel být svolán, první úterý po uplynutí lhůty jednoho měsíce od konce
volebního období.
4. Pravomoci Evropského parlamentu končí zahájením první schůze nově zvoleného
Evropského parlamentu.
Článek 12
Evropský parlament ověří pověřovací listiny členů Evropského parlamentu. K tomuto účelu
přihlíží k výsledkům úředně vyhlášeným členskými státy a rozhoduje všechny spory, které
vznikají na základě tohoto aktu a které nevznikají na základě ustanovení vnitrostátních
předpisů, na něž tento akt odkazuje.
Článek 13
1. Místo se uprázdní zánikem mandátu člena Evropského parlamentu v případě jeho
rezignace nebo smrti nebo v případě, že je mandátu zbaven.
2. S výhradou jiných ustanovení tohoto aktu stanoví každý členský stát vhodné postupy
pro obsazení místa, jež se uprázdní během pětiletého funkčního období uvedeného v článku 5,
na zbytek tohoto období.
3. Jestliže právní předpisy členského státu výslovně stanoví zbavení mandátu člena
Evropského parlamentu, zaniká jeho mandát podle těchto právních předpisů. Příslušné
vnitrostátní orgány o tom uvědomí Evropský parlament.
4. Uprázdní-li se místo rezignací nebo smrtí, uvědomí o tom předseda Evropského
parlamentu neprodleně příslušné orgány dotyčného členského státu.
Článek 14
V případě, že by bylo nutné přijmout opatření k provedení tohoto aktu, přijme je Rada
jednomyslně na návrh Evropského parlamentu a po konzultaci s Komisí poté, co se pokusí
dosáhnout dohody s Evropským parlamentem prostřednictvím dohodovacího výboru
složeného z Rady a zástupců Evropského parlamentu.
Článek 15
1
Kromě anglického a španělského znění je ve zněních rozhodnutí 2002/772/ES, Euratom zveřejněných v
Úředním věstníku toto období stanoveno na jeden rok.
RR\865675CS.doc 13/63 PE440.210v04-00
CS
Tento akt byl sepsán v jazyce anglickém, dánském, finském, francouzském, irském, italském,
německém, nizozemském, portugalském, řeckém, španělském a švédském, přičemž všechna
znění mají stejnou platnost.
Přílohy I a II jsou nedílnou součástí tohoto aktu.
Článek 16
Ustanovení tohoto aktu vstupují v platnost prvním dnem měsíce následujícího po přijetí
posledního oznámení uvedeného v rozhodnutí.
Udfærdiget i Bruxelles, den tyvende september nitten hundrede og
seksoghalvfjerds.
Geschehen zu Brüssel am zwanzigsten September neunzehnhundert-
sechsundsiebzig.
V Bruselu dne dvacátého září roku
tisíc devět set sedmdesát šest.
Fait à Bruxelles, le vingt septembre mil neuf cent soixante-seize.
Arna dhéanamh sa Bhruiséil, an fichiú lá de mhí Mhéan Fómhair, míle
naoi gcéad seachtó a sé.
Fatto a Bruxelles, addì venti settembre millenovecentosettantasei.
Gedaan te Brussel, de twintigste september negentienhonderd zesenze-
ventig.
PŘÍLOHA I
Spojené království uplatní ustanovení tohoto aktu pouze ve vztahu ke Spojenému království.
PŘÍLOHA II
Prohlášení k článku 14
Pokud jde o postup, kterým se má řídit dohodovací výbor, podle platné dohody budou použita
ustanovení odstavců 5, 6 a 7 postupu, jenž byl stanoven ve společném prohlášení Evropského
parlamentu, Rady a Komise ze dne 4. března 19751
.
1
Úř. věst C 89, 22.4.1975, s. 1.
PE440.210v04-00 14/63 RR\865675CS.doc
CS
PŘÍLOHA II – Návrh na změnu Smluv
SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII
Pozměňovací návrh A
Smlouva o Evropské unii
Čl. 14 – odst. 2
Smlouva o Evropské unii Pozměňovací návrh
2. Evropský parlament se skládá ze
zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí
překročit sedm set padesát, nepočítaje
předsedu. Zastoupení občanů je zajištěno
poměrným sestupným způsobem, přičemž
je stanovena minimální hranice šesti členů
na členský stát. Žádnému členskému státu
nesmí být přiděleno více než devadesát šest
míst.
2. Evropský parlament se skládá ze
zástupců občanů Unie.
2a. Členské státy volí sedm set padesát
jedna zástupců. Zastoupení občanů je
zajištěno poměrným sestupným způsobem,
přičemž je stanovena minimální hranice
šesti členů na členský stát. Žádnému
členskému státu nesmí být přiděleno více
než devadesát šest míst.
Evropská rada přijme z podnětu
Evropského parlamentu a po obdržení jeho
souhlasu jednomyslně rozhodnutí, kterým
stanoví složení Evropského parlamentu,
při dodržení zásad uvedených v prvním
pododstavci.
Přidělení mandátů členským státům se
pravidelně posuzuje. Před koncem
čtvrtého kalendářního roku funkčního
období přijme Evropská rada z podnětu
Evropského parlamentu a po obdržení jeho
souhlasu jednomyslně rozhodnutí o
přidělení mandátů v následujícím
volebním období.
2b. Kromě toho je dvacet pět zástupců
voleno jedním volebním obvodem
tvořeným celým územím Unie.
RR\865675CS.doc 15/63 PE440.210v04-00
CS
PROTOKOL (č. 7) O VÝSADÁCH A IMUNITÁCH EVROPSKÉ UNIE
Pozměňovací návrh B
Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie
Článek 7
Protokol (č. 7) Pozměňovací návrh
Volný pohyb členů Evropského parlamentu,
kteří jedou na místo zasedání Evropského
parlamentu nebo se z něj vracejí, nepodléhá
žádným omezením správní či jiné povahy.
Členové Evropského parlamentu mají
právo na volný pohyb po celém území
Evropské unie.
Členům Evropského parlamentu při celním
odbavení a při devizové kontrole:
Toto právo nelze omezit právními předpisy
ani nařízením veřejného orgánu či soudu.
a) přiznává jejich vlastní vláda stejné výhody,
jaké přiznává vyšším úředníkům pohybujícím
se v zahraničí při plnění dočasného úředního
poslání,
b) přiznává vláda ostatních členských států
stejné výhody, jaké přiznávají zástupcům
zahraničních vlád při plnění dočasného
úředního poslání.
Pozměňovací návrh C
Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie
Článek 8
Protokol (č. 7) Pozměňovací návrh
Členové Evropského parlamentu nemohou být
vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své
názory či hlasování během výkonu své
funkce.
Členové Evropského parlamentu nemohou
být nikdy vyšetřováni, zadrženi nebo
stíháni pro svou činnost, hlasování či
prohlášení při výkonu svého mandátu.
Evropský parlament na žádost člena
rozhodne, zda při výkonu mandátu
vykonal člen určitou činnost či učinil
určité prohlášení.
Evropský parlament přijme prováděcí
ustanovení k tomuto článku ve svém
PE440.210v04-00 16/63 RR\865675CS.doc
CS
jednacím řádu.
Pozměňovací návrh D
Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie
Článek 9
Protokol (č. 7) Pozměňovací návrh
V průběhu zasedání Evropského parlamentu
jeho členové
1. Osobní svobodu člena Evropského
parlamentu lze omezit pouze se souhlasem
Evropského parlamentu, kromě případů,
kdy je člen dopaden při páchání trestného
činu.
a) na území vlastního státu požívají imunit
přiznávaných členům parlamentu vlastního
státu;
2. Zabavení dokumentů či elektronických
záznamů člena Evropského parlamentu,
jeho osobní prohlídka či prohlídka jeho
kanceláře či bydliště nebo zachycování
jeho elektronické pošty nebo odposlech
jeho telefonických rozhovorů lze nařídit
pouze se souhlasem Evropského
parlamentu.
b) na území všech ostatních členských států
nemohou být zadrženi ani soudně stíháni.
3. Člen Evropského parlamentu je
oprávněn odmítnout vypovídat ve věci
informací, které získal při výkonu svého
mandátu, nebo o osobách, které mu tyto
informace poskytly či kterým je předal.
Jsou chráněni imunitou rovněž během cesty
na místo zasedání Evropského parlamentu a
při návratu z něj.
4. Vyšetřování člena Evropského
parlamentu nebo trestní řízení proti němu
musí být na žádost Evropského
parlamentu pozastaveno.
Imunity se nelze dovolávat v případě
přistižení při činu; Evropský parlament je
oprávněn svého člena imunity zbavit.
5. O souhlas podle odstavce 2 mohou
požádat pouze orgány příslušné podle
vnitrostátního práva.
6. Souhlas podle odstavce 2 nebo
pozastavení vyšetřování či trestního řízení
podle odstavce 4 lze udělit za stanovených
podmínek, na omezenou dobu nebo
s omezenou platností.
RR\865675CS.doc 17/63 PE440.210v04-00
CS
PŘÍLOHA III – Návrh rozhodnutí Rady na přijetí ustanovení pozměňujících Akt
ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a
přímých volbách
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 223 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropského parlamentu,
s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) je třeba provést ustanovení Smlouvy o volebním postupu,
PŘIJALA ustanovení připojená k tomuto rozhodnutí a doporučuje, aby byla schválena
členskými státy v souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy.
Toto rozhodnutí a k němu připojená ustanovení budou zveřejněna v Úředním věstníku
Evropské unie.
Členské státy bez prodlení oznámí generálnímu tajemníkovi Rady, že provedly požadované
postupy v souladu se svými příslušnými ústavními předpisy pro schválení ustanovení
připojených k tomuto rozhodnutí.
Změny nabývají účinku prvním dnem měsíce následujícího po schválení ustanovení tohoto
rozhodnutí členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
PE440.210v04-00 18/63 RR\865675CS.doc
CS
Příloha k návrhu rozhodnutí Rady na přijetí ustanovení pozměňujících Akt ze dne
20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách1
Pozměňovací návrh 1
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 1 – odst. 1
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
1. V každém členském státu jsou členové
Evropského parlamentu voleni podle zásad
poměrného zastoupení na základě
kandidátních listin nebo jednotlivých
převoditelných hlasů.
1. Členové Evropského parlamentu jsou
voleni jako zástupci občanů Unie podle
zásad poměrného zastoupení na základě
kandidátních listin nebo jednotlivých
převoditelných hlasů.
Pozměňovací návrh 2
Akt o volbě z roku 1976
Článek 2 a (nový)
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Článek 2a
1. Pro účely přidělení mandátů členským
státům v souladu se zásadou sestupné
poměrnosti podle čl. 14 odst. 2a Smlouvy
o Evropské unii se poměr mezi počtem
obyvatel a počtem mandátů jednotlivých
států musí před zaokrouhlením na celá
čísla lišit v závislosti na počtu jejich
obyvatel tak, aby každý člen Evropského
parlamentu zvolený v členském státě s
větším počtem obyvatel zastupoval více
občanů než člen Evropského parlamentu
zvolený v členském státě s menším počtem
1
Pozměňovací návrhy v tomto textu jsou založeny na konsolidovaném znění vypracovaném právní službou
Evropského parlamentu na základě Aktu o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých
volbách (Úř. věst L 278, 8.10.1976, s. 5), v pozměněném znění rozhodnutím 93/81/Euratom, ESUO, EHS
pozměňující Akt o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách připojený
k rozhodnutí Rady 76/787/ESOU, EHS, Euratom ze dne 20. září 1976 (Úř. věst. L 33, 9.2.1993, s. 15), a
rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom ze dne 25. června 2002 a 23. září 2002 (Úř. věst. L 283, 21.10.2002, s.
1). Toto konsolidované znění se liší od konsolidovaného znění vypracovaného Úřadem pro úřední tisky
Evropské unie (CONSLEG. 1976X1008-23/09/2002) ve dvou ohledech: je do něj začleněna odrážka v čl. 6 odst.
1 „– člen Výboru regionů“ vyplývající z článku 5 Amsterdamské smlouvy (Úř. věst. C 340, 10.11.1997) a znění
je přečíslováno v souladu s čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 2002/772/ES, Euratom.
RR\865675CS.doc 19/63 PE440.210v04-00
CS
obyvatel a současně, aby žádný členský
stát s menším počtem obyvatel neměl více
mandátů než stát s větším počtem
obyvatel.
2. Pokud určitý stát přistoupí k Unii v
průběhu volebního období Parlamentu,
jsou mu přechodně po zbytek volebního
období přiděleny mandáty, které se přidají
k počtu mandátů uvedených v čl. 14 odst.
2a a 2b Smlouvy o Evropské unii.
Pozměňovací návrh 3
Akt o volbě z roku 1976
Článek 2 b (nový)
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Článek 2b
1. V souladu s čl. 14 odst. 2b Smlouvy
o Evropské unii je jeden dodatečný
volební obvod tvořen celým územím Unie,
v němž je voleno dvacet pět členů.
2. Evropský parlament a Rada řádným
legislativním postupem stanoví volební
orgán, který bude řídit a ověřovat průběh
voleb ve volebním obvodu Evropské unie.
3. Nadnárodní kandidátní listiny
ve volebním obvodu Evropské unie
podané evropskými politickými stranami
jsou přípustné, pouze pokud:
a) jsou tvořeny kandidáty, kteří mají
bydliště alespoň ve třetině států, a
b) zachovávají vyvážené zastoupení žen a
mužů.
4. Každý volič má jeden dodatečný hlas,
který může využít pro celoevropskou
listinu. Mandáty jsou přiděleny podle
Sainte-Laguëovy metody.
5. Podrobná pravidla pro volby ve
volebním obvodu Evropské unie jsou
stanovena v prováděcích opatřeních, která
PE440.210v04-00 20/63 RR\865675CS.doc
CS
budou přijata v souladu s článkem 14.
Pozměňovací návrh 4
Akt o volbě z roku 1976
Článek 3
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Členské státy mohou stanovit
minimální práh pro přidělení mandátů.
Tento práh však nesmí být na
vnitrostátní úrovni stanoven tak, aby
přesahoval 5 % odevzdaných hlasů.
1. Členské státy mohou stanovit minimální
práh pro přidělení mandátů. Tento práh
však nesmí být na vnitrostátní úrovni
stanoven tak, aby přesahoval 5 %
odevzdaných hlasů.
2. Pro přidělení mandátů vzešlých
z volebního obvodu Evropské unie není
stanovena žádná minimální hranice.
Pozměňovací návrh 5
Akt o volbě z roku 1976
Článek 4
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Každý členský stát může stanovit strop pro
výdaje kandidátů ve volební kampani.
Každý členský stát může stanovit
strop pro výdaje kandidátů
a politických stran ve volební
kampani na vnitrostátní nebo
regionální úrovni. Volební orgán
stanoví strop pro výdaje kandidátů
a politických stran ve volební
kampani na úrovni Evropské unie.
Pozměňovací návrh 6
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 5 – odst. 1 – pododstavec 2
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Může být prodlouženo nebo zkráceno
podle čl. 10 odst. 2 druhého pododstavce.
Může být prodlouženo nebo zkráceno
podle čl. 11 odst. 2 druhého
RR\865675CS.doc 21/63 PE440.210v04-00
CS
pododstavce.
Pozměňovací návrh 7
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 6 – odst. 2
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
2. Členové Evropského parlamentu požívají
výsad a imunit, jež se na ně vztahují podle
Protokolu ze dne 8. dubna 1965 o výsadách
a imunitách Evropských společenství.
2. Členové Evropského parlamentu mají
práva a povinnosti stanovené ve statutu
poslanců a Protokolu o výsadách a
imunitách Evropské unie.
Pozměňovací návrh 8
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 7 – odst. 1 – odrážka 1 a (nová)
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
– člena vnitrostátního nebo regionálního
parlamentu s legislativní pravomocí,
Pozměňovací návrh 9
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 7 – odst. 2
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
2. Od voleb do Evropského parlamentu v
roce 2004 je funkce člena Evropského
parlamentu neslučitelná s funkcí člena
vnitrostátního parlamentu.
vypouští se
Odchylně od tohoto pravidla a aniž je
dotčen odstavec 3:
– mohou členové irského národního
parlamentu zvolení při následných
volbách do Evropského parlamentu
PE440.210v04-00 22/63 RR\865675CS.doc
CS
vykonávat souběžně oba mandáty až do
příštích voleb do irského národního
parlamentu, kdy se použije první
pododstavec tohoto odstavce,
– mohou členové parlamentu Spojeného
království, kteří jsou během pětiletého
období před volbami do Evropského
parlamentu v roce 2004 rovněž členy
Evropského parlamentu, vykonávat
souběžně oba mandáty až do voleb do
Evropského parlamentu v roce 2009, kdy
se použije první pododstavec tohoto
odstavce.
Pozměňovací návrh 10
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 7 – odst. 4
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
4. Členové Evropského parlamentu, na které
se v průběhu pětiletého období zmíněného
v článku 5 začnou vztahovat odstavce 1, 2 a
3, budou nahrazeni v souladu s článkem 13.
4. Členové Evropského parlamentu, na
které se v průběhu pětiletého období
zmiňovaného v článku 5 začnou
vztahovat odstavce 1 nebo 3, budou
nahrazeni v souladu s článkem 13.
Pozměňovací návrh 11
Akt o volbě z roku 1976
Článek 9
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Při volbách členů Evropského
parlamentu může každý volit pouze
jednou.
Aniž je dotčen článek 2b, při volbách členů
Evropského parlamentu může každý volit
pouze jednou. Aby se zajistilo, že tato
zásada bude dodržována, Evropský
parlament a Rada prostřednictvím nařízení
přijatého řádným legislativním postupem
stanoví seznam voličů na úrovni Evropské
unie.
RR\865675CS.doc 23/63 PE440.210v04-00
CS
Pozměňovací návrh 12
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 11 – odst. 1
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
1. Rada po konzultaci s Evropským
parlamentem jednomyslně určí volební
období pro první volby.
1. Evropský parlament a Rada určí volební
období alespoň dva roky před ukončením
pětiletého období v souladu s článkem 14.
Pozměňovací návrh 13
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 11 – odst. 2
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
2. Následující volby se uskuteční v
odpovídajícím období posledního roku
pětiletého období uvedeného v článku 5.
vypouští se
Jestliže se ukáže, že volby ve Společenství
není možné během uvedeného období
uskutečnit, Rada po konzultaci s
Evropským parlamentem jednomyslně
stanoví – alespoň jeden měsíc1
před
ukončením pětiletého období uvedeného v
článku 5 – další volební období, a to
maximálně dva měsíce před nebo jeden
měsíc po období stanoveném podle
předchozího pododstavce.
Pozměňovací návrh 14
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 11 – odst. 3
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
3. Aniž jsou dotčeny článek 196
Smlouvy o založení Evropského
společenství a článek 109 Smlouvy o
3. Aniž je dotčen článek 229 Smlouvy o
fungování Evropské unie, sejde se
Evropský parlament, aniž by musel být
1
Kromě anglického a španělského znění je ve zněních rozhodnutí 2002/772/ES, Euratom zveřejněných v
Úředním věstníku toto období stanoveno na jeden rok.
PE440.210v04-00 24/63 RR\865675CS.doc
CS
založení Evropského společenství pro
atomovou energii, sejde se Evropský
parlament, aniž by musel být svolán,
první úterý po uplynutí lhůty jednoho
měsíce od konce volebního období.
svolán, první úterý po uplynutí lhůty
jednoho měsíce od konce volebního
období.
Pozměňovací návrh 15
Akt o volbě z roku 1976
Článek 12
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Evropský parlament ověří pověřovací
listiny členů Evropského parlamentu. K
tomuto účelu přihlíží k výsledkům úředně
vyhlášeným členskými státy a rozhoduje
všechny spory, které vznikají na základě
tohoto aktu a které nevznikají na základě
ustanovení vnitrostátních předpisů, na něž
tento akt odkazuje.
Evropský parlament ověří pověřovací
listiny členů Parlamentu na základě
výsledků úředně vyhlášených volebním
orgánem uvedeným v čl. 2b odst. 2 a
členskými státy.
Pozměňovací návrh 16
Akt o volbě z roku 1976
Článek 13
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
1. Místo se uprázdní zánikem mandátu člena
Evropského parlamentu v případě jeho
rezignace nebo smrti nebo v případě, že je
mandátu zbaven.
Místo se uprázdní zánikem mandátu
člena Evropského parlamentu
v případě jeho rezignace nebo smrti
nebo v případě, že je mandátu zbaven.
2. S výhradou jiných ustanovení tohoto aktu
stanoví každý členský stát vhodné postupy
pro obsazení místa, jež se uprázdní během
pětiletého funkčního období uvedeného v
článku 5, na zbytek tohoto období.
3. Jestliže právní předpisy členského státu
výslovně stanoví zbavení mandátu člena
Evropského parlamentu, zaniká jeho mandát
podle těchto právních předpisů. Příslušné
vnitrostátní orgány o tom uvědomí Evropský
parlament.
RR\865675CS.doc 25/63 PE440.210v04-00
CS
4. Uprázdní-li se místo rezignací nebo smrtí,
uvědomí o tom předseda Evropského
parlamentu neprodleně příslušné orgány
dotyčného členského státu.
Pozměňovací návrh 17
Akt o volbě z roku 1976
Článek 13 a (nový)
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Článek 13a
1. V případě členů zvolených
v členských státech a s výhradou
jiných ustanovení tohoto aktu stanoví
každý členský stát vhodné postupy pro
obsazení mandátu, jenž se uvolnil
během pětiletého funkčního období
uvedeného v článku 5, na zbytek
tohoto období.
2. Pokud právní předpisy členského
státu umožňují dočasné nahrazení
členky vnitrostátního parlamentu na
mateřské dovolené, může tento stát
rozhodnout, že příslušná ustanovení
lze použít obdobným způsobem také
v případě členek Evropského
parlamentu zvolených v tomto státě.
3. Pokud právní předpisy členského
státu výslovně stanoví možnost zbavit
mandátu člena Evropského
parlamentu zvoleného v tomto
členském státě, zaniká jeho mandát
podle těchto právních předpisů. Tato
právní ustanovení nelze přijmout se
zpětnou platností. Příslušné
vnitrostátní orgány o tom uvědomí
Evropský parlament.
4. Uprázdní-li se místo člena
zvoleného v členských státech
v důsledku rezignace nebo úmrtí,
uvědomí o tom předseda Evropského
parlamentu neprodleně příslušné
orgány dotyčného členského státu.
PE440.210v04-00 26/63 RR\865675CS.doc
CS
(Tento pozměňovací návrh částečně opakuje znění odstavců 2, 3 a 4 článku 13 Aktu o volbě
z roku 1976. Viz pozměňovací návrh k článku 13.)
Pozměňovací návrh 18
Akt o volbě z roku 1976
Článek 13 b (nový)
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Článek 13b
1. V případě členů zvolených za
volební obvod Evropské unie a
s výhradou jiných ustanovení tohoto
aktu jsou náležité postupy pro
obsazení jakéhokoli uvolněného místa
na zbytek pětiletého funkčního období
uvedeného v článku 5 stanoveny
v prováděcích opatřeních, která budou
přijata v souladu s článkem 14.
2. Pokud právní předpisy Unie
výslovně stanoví možnost zbavení
mandátu člena Evropského
parlamentu zvoleného na základě
celoevropské listiny, zaniká jeho
mandát podle těchto právních
předpisů. Volební orgán o tom
uvědomí Evropský parlament.
3. Uvolní-li se místo člena zvoleného
za volební obvod Evropské unie
v důsledku rezignace nebo úmrtí,
uvědomí o tom předseda Evropského
parlamentu neprodleně volební orgán.
Pozměňovací návrh 19
Akt o volbě z roku 1976
Článek 13 c (nový)
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Článek 13c
Evropský parlament rozhoduje
v případě veškerých sporů vzniklých
RR\865675CS.doc 27/63 PE440.210v04-00
CS
na základě ustanovení tohoto aktu, jež
se týkají právních předpisů Unie.
Pozměňovací návrh 20
Akt o volbě z roku 1976
Článek 14
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
V případě, že by bylo nutné přijmout
opatření k provedení tohoto aktu, přijme je
Rada jednomyslně na návrh Evropského
parlamentu a po konzultaci s Komisí poté,
co se pokusí dosáhnout dohody
s Evropským parlamentem
prostřednictvím dohodovacího výboru
složeného z Rady a zástupců Evropského
parlamentu.
Opatření k provedení tohoto aktu přijme
Rada kvalifikovanou většinou po
konzultaci s Komisí na návrh Evropského
parlamentu, který rozhoduje většinou
hlasů všech svých členů, a se souhlasem
Evropského parlamentu.
Pozměňovací návrh 21
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 15 – odst. 2
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Přílohy I a II jsou nedílnou součástí tohoto
aktu.
vypouští se
Pozměňovací návrh 22
Akt o volbě z roku 1976
Čl. 15. – odst. 2a (nový)
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
Na základě smluv o přistoupení má
bulharské, české, estonské, lotyšské,
litevské, maďarské, maltské, polské,
rumunské, slovenské a slovinské znění
tohoto aktu stejnou platnost.
PE440.210v04-00 28/63 RR\865675CS.doc
CS
Pozměňovací návrh 23
Akt o volbě z roku 1976
PŘÍLOHA I
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
PŘÍLOHA I vypouští se
Spojené království uplatní ustanovení tohoto
aktu pouze ve vztahu ke Spojenému
království.
Pozměňovací návrh 24
Akt o volbě z roku 1976
Příloha II
Akt o volbě z roku 1976 Pozměňovací návrh
PŘÍLOHA II vypouští se
Prohlášení k článku 14
Pokud jde o postup, kterým se má řídit
dohodovací výbor, podle platné dohody
budou použita ustanovení odstavců 5, 6 a 7
postupu, jenž byl stanoven ve společném
prohlášení Evropského parlamentu, Rady a
Komise ze dne 4. března 1975.
RR\865675CS.doc 29/63 PE440.210v04-00
CS
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
VOLEBNÍ REFORMA EVROPSKÉHO PARLAMENTU
Andrew Duff, poslanec EP
Počátky
Evropský parlament volený ve všeobecných a přímých volbách představuje klíčový prvek
ústavního řádu Evropské unie. Již v roce 1951 stanovil článek 20 pařížské smlouvy o
Evropském společenství uhlí a oceli, že se Shromáždění skládá ze „zástupců lidu států
sdružených ve Společenství“. Čl. 21 odst. 3 zní:
Shromáždění vypracuje návrh na všeobecné a přímé volby konané jednotným
postupem ve všech členských státech.
Rada přijme jednomyslně odpovídající ustanovení a doporučí členským státům jejich
přijetí v souladu s jejich ústavními předpisy.
Stejné ustanovení bylo přijato v čl. 138 odst. 3 Římské smlouvy (1957) o založení
Evropského hospodářského společenství.1
Společné shromáždění ESUO požadovalo provedení ustanovení již v roce 1954.2
V roce 1960
navrhlo Evropské parlamentní shromáždění úmluvu o zavedení přímých voleb, kterou
předložilo Radě pro posouzení.3
Až do vrcholné schůzky v Haagu v prosinci 1969, která
vrátila tento bod do programu Rady, nebyl však v této otázce učiněn žádný pokrok. Vedelova
zpráva (1972), zadaná k vypracování Evropskou komisí, doporučila včasné provedení
ustanovení Smlouvy v souvislosti s přímými volbami.4
Vedel navrhl, aby nebyl výraz
„jednotný volební postup“ nezbytně chápán tak, že je třeba dosáhnout úplné jednoty
volebního systému v jednom kroku: Parlament by se mohl postupně propracovat k
jednotnému volebnímu právu, jakmile by získal dodatečnou legitimitu založenou na síle
prvních přímých voleb.
V prosinci 1974 na jednání v Paříži, kterému předsedal Valery Giscard d´Estaing, se vedoucí
představitelé vlád v zásadě rozhodli, že se bude pokračovat s přímými volbami „co nejdříve
…kdykoli v roce 1978 nebo poté“5
. To doplňovalo jejich rozhodnutí přeformovat jejich
vlastní ad hoc schůzky do podoby oficiální Evropské rady – a mohlo to být dokonce i něco za
něco.
Evropský parlament začal pracovat na přepracování svého návrhu úmluvy z roku 1960.
Patijnova zpráva navrhovala přímo volený Parlament s pětiletým mandátem. Nejdříve by byly
1
Také čl. 108 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
2
Teitgenova zpráva, Výbor pro politické záležitosti a vnější vztahy, dokument č. 5 1954/1955 a Usnesení
Společného shromáždění, přijaté 2. prosince 1954 o kontrolních pravomocech Společného shromáždění a jejich
výkonu; ESUO, Úř. věst. ze dne 11.12.1954.
3
Dehoussova zpráva, Úř. věst. 37, 2.6.1960.
4
Zpráva pracovní skupiny k přezkoumání problému rozšíření pravomocí Evropského parlamentu, Věstník
Evropských společenství, dodatek 4/72.
PE440.210v04-00 30/63 RR\865675CS.doc
CS
uplatňovány vnitrostátní volební systémy, ale pouze dočasně v závislosti na zavedení
jednotnějšího volebního systému, který měl být hotov před druhými volbami. Volby by se
konaly v celém Společenství během stejných tří dní. Dvojité poslanecké mandáty by byly
povoleny, ale nikoli podporovány. Na úrovni ES byl odsouhlasen seznam pozic úředníků,
které byly shledány neslučitelné s mandátem v Evropské parlamentu. 355 mandátů (pro
tehdejších 9 států) by bylo rozděleno na proporčním základě následovně: Německo 71,
Spojené království 67, Itálie 66, Francie 65, Nizozemsko 27, Belgie 23, Dánsko 17, Irsko 13 a
Lucembursko 6. Přímo zvolení poslanci EP by měli stejné výsady a imunity jako jejich
vnitrostátní protějšky. Vnitrostátní pravidla by byly také uplatňována ve vztahu k věku
způsobilých voličů a kandidátů, k obsazování uvolněných mandátů, k pravidlům pro politické
strany a funkčnímu období a podmínkám poslanců EP. V závislosti na době vstupu v platnost
jednotného volebního postupu by Parlament rozhodl o ověření pověřovacích listin poslanců.
Patijnova zpráva byla pro členské státy, jak se ukázalo, dostatečně pragmatická, aby mohla
sloužit jako základ pro jednání v Radě. Velkou překážkou dohody bylo i nadále odmítání
britské vlády přijmout volební systém poměrného typu, kdy by mandáty získané v Evropském
parlamentu přibližně odpovídaly počtu hlasů vhozených do volební urny. Ačkoli byl chybějící
jednotný volební systém ve své době příčinou velké frustrace, při současné pohledu zpět bylo
správné, že se Parlament soustředil především na zavedení prvních přímých voleb a odložil
zdokonalování systému na později.
Konečně přímé volby
Dne 20. září 1976 Rada dospěla k dohodě o Aktu o volbě zastupitelů v Evropském
parlamentu ve všeobecných a přímých volbách. Tento akt, který má status primárního práva a
který vyžadoval ratifikaci každým členským státem, byl připojen k rozhodnutí.1
Rada ustavila poslaneckou komoru 410 poslanců (pro tehdejších devět států), v níž čtyři
největší státy měly stejný počet mandátů. I když byl zopakován záměr, jehož cílem byl
budoucí jednotný volební postup, nebyl stanoven žádný časový harmonogram pro jeho
dosažení. Volby se měly konat mezi čtvrtkem a nedělí. V očekávání vstupu v platnost
jednotného volebního postupu při ověřování pověřovacích listin zvolených poslanců
Parlamentem bylo přihlédnuto k oficiálním výsledkům vyhlášeným každým členským státem.
Společně s Parlamentem byl stanoven dohodovací postup k vyjasnění podrobností.2
Po
určitém zpoždění se první volby do Evropského parlamentu konaly v červnu 1979.
Nově zvolený Parlament se brzo začal zabývat otázkou přeměny aktu z roku 1976 do formy
jednotného volebního postupu. Návrh Seitlingerovy zprávy se soustředil na otázku rozšíření
poměrného zastoupení.3
Navrhoval vytvoření mnohočlenných volebních orgánů skládajících
se ze třech až patnácti poslanců EP, při čemž by byly mandáty přiděleny podle D´Hondtova
systému a byly by umožněno přednostní hlasování pro individuální kandidáty v rámci listin.
Návrh konstatoval, že je zde možnost odklonění se od normy na základě „zvláštních
zeměpisných a etnických důvodů“. Seitlinger se také snažil trvat na tom, že by státní
příslušníci jednoho členského státu, kteří mají bydliště v jiném členském státě po dobu delší
1
Rozhodnutí Rady 76/787/ESUO, EHS, EURATOM; Úř. věst. L 278, 8.10.1976.
2
Spojené království a Dánsko připojily prohlášení ohledně svých zámořských území a Německo připojilo své
prohlášení s ohledem na Berlín.
3
Seitlingerova zpráva přijatá dne 10. března 1982 158 hlasy pro, 77 proti, a 27 se zdrželo hlasování; Úř. věst C
87, 5.4.1982. Nicméně viz kritické stanovisko Výboru pro právní záležitosti (navrhovatel D´Angelosante).
RR\865675CS.doc 31/63 PE440.210v04-00
CS
než pět let, měli získat právo volit ve státě svého bydliště. Bylo navrženo, aby volební dny
byly omezeny na dva dny (neděle a pondělí). Avšak s ohledem na všeobecnou politickou
situaci ve Společenství ve spojení s pokračujícím odmítáním britské strany opustit svůj
systém prosté většiny uplatňovaný v jednotlivých členských volebních obvodech, nebylo v
Radě možné dosáhnout žádného pokroku.
Podobný osud čekal Reinholda Bockleta, zpravodaje jmenovaného pro tyto otázky v příštím
funkčním období let 1984–1989. Jeho úsilí ztroskotalo na překážce z britské strany. Nebylo
možné propojit proporční a neproporční volební systémy v rámec, který by bylo možno
spolehlivě nazvat jednotným a který by zároveň zajistil konsensus buď Parlamentu nebo
Rady.
S pádem Berlínské zdi a včleněním východního Německa do Společenství bylo nutné
posoudit počet německých poslanců v Evropském parlamentu. Po volbách v roce 1989 (v
tehdejších 12 státech) byl zpravodajem v této otázce jmenován Karel De Gucht. Úspěšně
vypracoval dvě „průběžné zprávy“, které záležitosti posunuly vpřed. Nejdříve zopakoval
dřívější návrh Parlamentu na užívání D´Hondtovy metody.1
Vzhledem k tomu, že byl
znepokojen snižující se účastí ve volbách v roce 1984 a 1989, zapojil do diskuse otázku
týkající se provádění a financování kampaní pro volby do Evropského parlamentu. Ve své
druhé zprávě De Gucht navrhl, aby se počet poslanců sjednoceného Německa zvýšil na 99,
čímž by Francii, Itálii a Spojenému království zůstalo 87 mandátů na každý z těchto států.2
Konečně De Gucht navrhl systém s možností dodatečného doplnění, kdy by dvě třetiny
britských mandátů byly voleny prostou většinou v jednotlivých poslanců, ale zbývající třetina
by byla rozdělena proporčně s ohledem na celkový počet hlasů každé strany.
Navzdory úsilí Parlamentu toto však byla až zvolení labouristické vlády ve Spojeném
království v květnu roku 1997, kterou v této záležitosti podpořili liberální demokraté, jež
konečně přineslo změnu v oblasti volebního systému. Pro volby v roce 1999 byl ve Velké
Británii zaveden uzavřený systém regionálního poměrného zastoupení.3
Podobné reformy
proběhly ve Francii před volbami v roce 2004.
Přínosná změna Smlouvy
Mezitím Maastrichtská smlouva (1992) zaznamenala odvážné pokroky v oblasti občanství
Evropské unie. Čl. 8 písm. b) odst. 2 stanoví, že:
… každý občan Unie mající bydliště v členském státě, jehož není státním
příslušníkem, má právo volit a být volen v volbách do Evropského parlamentu v
členském státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci
tohoto státu. Toto právo je vykonáváno v souladu s podrobnou úpravou přijatou
Radou na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně;
tato úprava může stanovit výjimky tam, kde je to odůvodněno zvláštními obtížemi
1
De Guchtova zpráva přijatá dne 10. října 1991 150 hlasy pro, 26 proti, 30 se zdrželo hlasování; Úř. věst C 280,
28. 10. 1991.
2
De Guchtova zpráva přijatá dne 10.03.93 207 hlasy pro, 79 proti, 19 se zdrželo hlasování; Úř. věst C 115, 26. 4.
1993.
3
Vzhledem k nesmírné potřebě brát v úvahu názor menšin v této oblasti, užívá Severní Irsko od roku 1979
systému jednotlivých převoditelných hlasů. V roce 1999 bylo do Evropského parlamentu jako poslanci zvoleno
10 liberálních demokratů, 2 zelení, 2 členové strany Plaid Cymru a 3 členové strany UKIP a dokládají tak
význam poměrného zastoupení pro legitimitu Evropského parlamentu.
PE440.210v04-00 32/63 RR\865675CS.doc
CS
některého členského státu.1
Toto napomohlo určit právní základ pro opatření určená ke stimulaci volební politiky a
zvyšování občanské angažovanosti.
Zároveň Maastrichtská smlouva upravila článek 138 tak, aby poskytl Parlamentu právo
vyjádřit souhlas s návrhem Rady na jednotný volební postup. Také zavedla nový čl. 138 písm.
a), který stanoví, že:
Politické strany na evropské úrovni jsou významným faktorem integrace uvnitř Unie.
Přispívají k vytváření evropského povědomí a k vyjadřování politické vůle občanů
Unie.
Vítězství Tonyho Blaira v květnu 1997 mělo pozitivní účinek na závěrečné fáze mezivládní
konference, které vedly k podepsání Amsterdamské smlouvy. Nová smlouva za prvé stanovila
horní hranici pro velikost Parlamentu na 700 mandátů – 99 pro Německo a 87 pro Francii,
Itálii a Spojené království.2
Dále přidala novou záhadnou doložku v tomto znění:
Pokud bude tento odstavec měněn, musí počet zastupitelů volených v jednotlivých
členských státech zajistit odpovídající zastoupení lidu států sdružených ve
Společenství.
Za třetí, Amsterdamská smlouva vložila nový pododstavec stanovující délku funkčního
období Parlamentu na pět let.3
Za čtvrté, nová Smlouva upravila čl. 190 odst. 4 (dříve čl. 138
odst. 3) následovně:
Evropský parlament vypracuje návrh na všeobecné a přímé volby konané jednotným
postupem ve všech členských státech nebo podle zásad společných všem členským
státům.4
Tato revize odrážela pragmatičtější přístup Parlamentu, jak byl formulován v De Guchtově
zprávě. Tato změna umožňuje zejména Irům používat nadále jednotlivé převoditelné hlasy
místo širšího průměrného systému kandidátních listin.
Nový čl. 190 odst. 5 byl úspěšně přidán Amsterdamskou smlouvou:
Evropský parlament určí po vyžádání stanoviska Komise a s jednomyslným
souhlasem Rady statut a obecné podmínky výkonu funkcí svých členů.
Anastassopoulosova zpráva
Okamžitě po podpisu Amsterdamské smlouvy v roce 1997 jmenoval Výbor pro ústavní
záležitosti místopředsedu EP Georgiose Anastassopoulose svým zpravodajem pro otázku
volebního postupu. Jeho úkolem bylo zjistit, zda by mohl být schválen nový návrh na základě
revidovaného čl. 190 odst. 4, tj. zda „zásady společné všem členským státům“ nabízejí lepší
základ pro jednotu než „jednotný volební postup ve všech členských státech“.
1
Čl. 19 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. Maastrichtská smlouva vyžadovala revizi aktu z
roku 1976 v rozhodnutí Rady 93/81; Úř. věst. L 33, 9.2.1993.
2
Čl. 138 odst. 2, následně čl. 190 odst. 2.
3
Ten, který se stal čl. 190 odst. 3, jednoduše kodifikoval akt z roku 1976.
4
Zdůrazněno navrhovatelem.
RR\865675CS.doc 33/63 PE440.210v04-00
CS
Anastassopoulos zjistil „velmi širokou shodu“ států na řadě společných zásad včetně
poměrného zastoupení. Opustil myšlenku snažit se vytvořit územní volební obvody
jednotným způsobem, ale trval na jejich vytvoření ve státech s více než 20 miliony obyvatel.
Zejména vznesl otázku, zda by část mandátů – podle jeho návrhu deset procent – mohlo být
od voleb v roce 2009 rozděleno proporčně z nadnárodních seznamů (při zachování rovnováhy
pohlaví). Vnitrostátní prahy by měly zůstat nepovinné. S cílem podpořit účast by mělo být
podporováno přednostní hlasování. Dvojí poslanecké mandáty by měly být zakázány. Navrhl
přesunutí voleb z června na květen (s cílem vyhnout se letním prázdninám v severských
státech) a zkrátit dobu pro samotné volby na maximálně dva dny. Anastassopoulosova zpráva
zabíhající do mnoha oblastí byla Parlamentem přijata dne 15. července 1998 a to 355 hlasy
pro, 146 proti, 39 se zdrželo hlasování.1
V roce 2002 upravila Rada akt z roku 1976 s cílem kodifikovat zavedení poměrného
zastoupení všude, umožnit systém jednotlivých převoditelných hlasů a přednostní hlasování,
řešit otázku územních volebních obvodů, stanovit maximální práh 5 %, postupně vyrušit dvojí
mandát a uplatňovat vnitrostátní právo na zbavení mandátů a obsazení uvolněných mandátů.2
Odvážnější návrhy parlamentní Anastassopoulosovy zprávy Rada nepřijala.3
Nice, Laeken a konvent
Ve snaze projednat otázku svého volebního postupu na mezivládní konferenci v Nice neměl
Parlament úspěch. Místo toho byly závěrečné fáze mezivládní konference v prosinci 2000 ve
znamení velké rozepře o přerozdělení mandátů v Parlamentu. Velikost Parlamentu byla
nakonec pro funkční období 2004–2009 zvětšena (pro tehdejších 25 států) na 732 mandátů.
Německu zůstalo 99, Francii, Itálii a Spojenému království 78 a Španělsku a Polsku každému
54 mandátů. (Později při přistoupení Bulharska a Rumunska bylo dohodnuto, že od roku 2009
bude k dispozici 736 mandátů: Německu opět zůstane 99, Francie, Itálie a Spojené království
sníží svůj počet na 72 a Španělsko a Polsko na 50 mandátů)
Niceská smlouva upravila čl. 190 odst. 5 následovně:
Evropský parlament určí po vyžádání stanoviska Komise a se souhlasem Rady, která
rozhoduje kvalifikovanou většinou, úpravu a obecné podmínky výkonu funkcí svých
členů. Veškerá pravidla a podmínky týkající se daňového režimu jeho stávajících
nebo bývalých členů vyžadují v Radě jednomyslnost.4
Byl pozměněn článek 191 s cílem vytvořit právní základ pro vytvoření statutu evropských
politických stran. Rada byla zmocněna, aby pomocí postupu spolurozhodování s Parlamentem
stanovila pravidla pro fungování evropské strany a zejména jejich financování.
Ve snaze vyrovnat se se zklamáním z Niceské smlouvy byly v prohlášení Evropské rady ze
zasedání v Laekenu v prosinci 2001 vzneseny věcné otázky týkající se budoucí role
Evropského parlamentu. Měla by být úloha Evropského parlamentu posílena ? Mělo by být
rozšířeno právo na spolurozhodování či nikoli ? Měl by být přezkoumán způsob, jakým
1
Úř. věst. C 292, 21.9.1998. Usnesení Parlamentu je reprodukováno v příloze I.
2
Rozhodnutí Rady ze dne 25. června 2002 a ze dne 23. září 2002, kterým se mění Akt o volbě zastupitelů v
Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách; Úř. věst. L 283, 21.10.2002.
3
Pro plné znění viz Dr George N. Anastassopoulos Diskuse o systému volby poslanců Evropského parlamentu,
předmluva profesora Dimitrise Th. Tsatsose, poslance EP, Atény & Brusel, 2002.
4
Zdůrazněno navrhovatelem.
PE440.210v04-00 34/63 RR\865675CS.doc
CS
volíme poslance Evropského parlamentu ? Měl by být vytvořen evropský volební obvod,
anebo by měly být volební obvody určovány i nadále vnitrostátně ? Mohou se tyto dva
systémy zkombinovat? Je však třeba uznat, že když pro účely ústavy konvent diskutoval o
těchto otázkách, byla otázka volebního systému při jednání menší prioritou otázka pravomocí
Parlamentu a jeho místě v interinstitucionální rovnováze.1
Konvent zcela rozumně navrhl, aby byl volební systém předmětem právního předpisu nebo
rámcového právního předpisu Rady, který Rada jednomyslně na návrh Parlamentu a s jeho
souhlasem schválí.2
Co se týče formy Parlamentu, konvent navrhl, aby o tom rozhodla
Evropská rada jednomyslně na základě návrhu Parlamentu. „Zastoupení občanů je zajištěno
poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice čtyř poslanců na
členský stát.“3
Dále se závaznou měla stát Listina základních práv, jejíž článek 39 stanoví
právo každého občana volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském
státě, v němž má bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.
Mezivládní konference v letech 2003–2004, která pokračovala v práci načaté konventem,
nezměnila postupy, ale přijala relevantní klauzuli (článek I-20 odst. 2), které zní následovně:
Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nepřesahuje
750. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je
stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Žádnému členskému státu
nesmí být přiděleno více než 96 míst.
Ta je poměrně podobná návrhu předloženého Německem v době Maastrichtské smlouvy, ale
byl v té fázi zamítnut. Bylo naznačeno, že význam změny původního znění – ze „zástupců …
lidu států sdružených ve Společenství“ na „zástupce občanů Unie“ – některým
pozorovatelům unikl. Ačkoli výraz „lid“ nemá v současné Smlouvě mít žádný přesný právní
význam, jeho změna na výraz „občané“ nebyla náhodná: „zvýraznění“ občana EU bylo
zdůrazněno jinde v ústavní smlouvě.4
A zástupci Parlamentu v konventu a na následných
mezivládních konferencí doufali, že tato změna dále podpoří další vývoj nadnárodní politiky a
povede k všeobecnému uznání nadnárodního politického prostoru.
Lisabonská smlouva
Nedávné „období zamyšlení“ a jednání o Lisabonské smlouvě jsou známější epizody. Na
mezivládní konferenci se Parlament rozhodl neprosazovat za každou cenu ani jednotný
volební postup, ani, jak se o tom jednu dobu debatovalo, reformu systému výsad a imunit.
Kromě ústavních jednání došlo k významnému pokroku. První statut pro evropské politické
strany byl vypracován v roce 2003 a rozšířen na politické nadace v roce 2007.5
Obdobně byl
1
Zpravodaj byl členem Konventu o budoucnosti Evropy (2002–2003) a byl jedním ze tří zástupců Parlamentu na
mezivládní konferenci v roce 2007.
2
Článek III-232 Návrhu smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu (2003).
3
Článek I-19 odst. 2 Návrhu smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu (2003).
4
Zejména článek I-45 odst. 2, který stanovil, že „občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském
parlamentu“, (později zopakováno Lisabonskou smlouvou v článku 10 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii).
5
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování
politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. L 297, 15.11.2003) a nařízení (ES) č. 1524/2007 ze dne
18. prosince 2007 (Úř. věst. L 343, 27.12.2007).
RR\865675CS.doc 35/63 PE440.210v04-00
CS
schválen statut poslanců Evropského parlamentu v roce 2005.1
Zatímco otázka volebního postupu nebyla nastolena během opětovného projednávání
Lisabonské smlouvy, vedl návrh na přerozdělení poslaneckých mandátů Parlamentu, který má
být zvolen v roce 2009 k polemikám. Parlament splnil žádost Evropské rady z června 2007,
aby předložil návrh na přerozdělení mandátů. Parlamentu se prostřednictvím LamassourovySeverinovy
zprávy (2007) podařilo přesvědčivě definovat, jak by se v praxi měla používat
zásada sestupné poměrnosti. Tedy: „domnívá se, že zásada sestupné poměrnosti znamená, že
poměr mezi počtem obyvatel a počtem křesel jednotlivých států se bude lišit v závislosti na
lidnatosti státu tak, aby každý poslanec z lidnatějšího členského státu zastupoval více občanů
než poslanec z méně lidnatého státu a naopak, ale aby zároveň žádný méně lidnatý členský
stát neměl více křesel než stát s větším počtem obyvatel“.2
Avšak jeden členský stát, Itálie, protestovala proti výše uvedenému návrhu, z něhož vyplývá,
že by získala 72 mandátů v porovnání s 73 mandáty Spojeného království a 74 Francie. V
posledních minutách mezivládní konference bylo dosaženo kompromisu, který zvětšil
velikost Parlamentu na 751 mandátů – tj. 750 plus jeho předseda – a tento dodatečný mandát
byl přidělen Itálii. Bohužel tato úprava porušovala přísné uplatňování zásady sestupné
poměrnosti (stanovené Parlamentem), protože italský poslanec EP zastupuje méně občanů než
jeho španělský kolega navzdory skutečnosti, že Španělsko je méně zalidněný stát než Itálie.3
Navzdory této nesrovnalosti byla Lamassourova-Severinova definice sestupné poměrnosti
alespoň teoreticky přijata Parlamentem a Radou.
V každém případě po této malé rozepři ohledně poslaneckých mandátů byla Lisabonská
smlouva konečně podepsána dne 13. prosince 2007 a vstoupila v platnost o jedenáct měsíců
později dne 1. prosince 2009.
Článek 14 nové Smlouvy o Evropské unii revidované Lisabonskou smlouvou zní následovně.4
1. Evropský parlament vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci.
Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami
stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise.
2. Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nepřesahuje
750, plus předseda. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem,
přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Žádnému
členskému státu nesmí být přiděleno více než 96 míst.
Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a po obdržení jeho
souhlasu jednomyslně rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu,
při dodržení zásad uvedených v prvním pododstavci.
3. Členové Evropského parlamentu jsou voleni na dobu pěti let ve všeobecných a
1
Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 28. září 2005 o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu
(2005/684/ES, Euratom), Úř. věst. L 262, 7.10.2005.
2
Z odstavce 6 Lamassourovy-Severinovy zprávy přijaté dne 11. října 2007 počtem 378 hlasů pro, 154 proti a
109 se zdrželo; A6-0351/2007 (Úř. věst. C 227 E, 4.9.2008, s. 132).
3
Politická dohoda o přerozdělení mandátů byla potvrzena Evropskou radou dne 14. prosince 2007 (odstavec 5.
závěrů předsednictví). .
4
Odkazy na Lisabonskou smlouvu jsou z konsolidované verze Smluv, Úř. věst. C 115, 9.5.2008.
PE440.210v04-00 36/63 RR\865675CS.doc
CS
přímých volbách svobodným a tajným hlasováním.
4. Evropský parlament volí ze svých členů předsedu a předsednictvo.
Článek 223 Smlouvy o fungování Evropské unie zní:
1. Evropský parlament vypracuje návrh na přijetí ustanovení nezbytných pro volbu
jeho členů ve všeobecných a přímých volbách konaných jednotným postupem ve
všech členských státech nebo podle zásad společných všem členským státům.
Rada přijme nezbytná ustanovení zvláštním legislativním postupem jednomyslně po
obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech
svých členů. Tato ustanovení vstupují v platnost po schválení členskými státy v
souladu s jejich ústavními předpisy.
2. Evropský parlament z vlastního podnětu zvláštním legislativním postupem formou
nařízení určí po vyžádání stanoviska Komise a se souhlasem Rady, která rozhoduje
kvalifikovanou většinou, úpravu a obecné podmínky výkonu funkcí svých členů.
Veškerá pravidla a podmínky týkající se daňového režimu jeho stávajících nebo
bývalých členů vyžadují v Radě jednomyslnost.
Paralelně s dlouhými jednáními o revizi Smlouvy EU evidentně značně pokročila při určování
základních podmínek jednotných voleb do Evropského parlamentu, ačkoliv jednotný právní
předpis o volbách neexistuje. Některé z problémů, na které narazili předchozí zpravodajové k
této otázce, už byly uspokojivě řešeny, především:
• ve všech státech byl zaveden určitý způsob poměrného zastoupení;
• byl zrušen dvojí mandát;
• byly založeny evropské politické strany a nadace, které jsou finančně podporovány;
• podmínky, kterými se řídí poslanci EP, jsou harmonizovány.
Existuje další kategorie otázek, která se mohla na počátku snah o zavedení přímých voleb
jevit jako problematická, ovšem díky zkušenostem tomu již není. Je to například způsobilost
nezávislých kandidátů ke zvolení a kontrola volebních výdajů. V této souvislosti se nezdá, že
by pouze z ponechání této oblasti na uvážení jednotlivých státům a z volebních postupů
pramenily nějaké potíže.
Bez ohledu na dosud učiněný pokrok je úkolem této zprávy zabývat se přezkoumáním Aktu z
roku 1976 o přímých volbách do Evropského parlamentu. Jelikož naposledy se Parlament
touto problematikou zabýval před dvanácti lety v Anastassopoulosově zprávě a jakákoliv
proveditelná reforma volebního postupu by mohla vstoupit v platnost nejdříve za čtyři roky (v
roce 2014), nyní je skutečně pravý čas na zahájení dalších reforem.
Od roku 1979 význam Parlamentu vzrostl a jeho pravomoci podstatně posílily. Spíše menší
úpravy aktu z roku 1976 však tento vývoj nereflektovaly. Nyní konečně vstoupila Lisabonská
smlouva v platnost a poslanci EP mají mnohem větší pravomoci. Parlament potřebuje a
současně si i zaslouží volební systém a mezinárodní uspořádání, které odpovídá jeho novým
povinnostem.
RR\865675CS.doc 37/63 PE440.210v04-00
CS
Hledání sestupné poměrnosti
Protože Lisabonská smlouva ještě nevstoupila v platnost, volby v roce 2009 probíhaly podle
Niceské smlouvy (736 mandátů v rozsahu 5 až 99 mandátů na členský stát). V každém
případě je proto nutné nově přerozdělit mandáty před rokem 2014 nejen s cílem zohlednit
ustanovení Lisabonské smlouvy, ale i demografickou změnu a přistoupení případných nových
států k Unii.1
Zásada sestupné poměrnosti je elegantní federalistickou koncepcí, podle níž jsou zájmy
nevelkých menšin chráněny tím, že méně lidnaté státy mají relativně větší zastoupení než
lidnatější státy. Navzdory souhlasu Evropské rady z prosince 2007 s přijetím návrhu
Evropského parlamentu je třeba zásadu sestupné poměrnosti ještě použít v praxi.
V Parlamentu z roku 2004 bylo deset států, které měly buď příliš mnoho, nebo příliš málo
poslanců. V nynějším Parlamentu zvoleném v červnu 2009 je jich devět. I po přijetí dalších
18 poslanců podle Lisabonské smlouvy bude pět států s překročeným počtem, jak ukazuje
tabulka a graf v příloze II.
Je nutné přiznat, že nynější „systém“ přidělování mandátů není skutečně ničím jiným, než
politickou zvyklostí, a to zvyklostí, která je neustále nestabilní. Jedním ze zřejmých
nestabilizujících faktorů je skutečnost, že v Německu rychle klesá počet obyvatel a že rozdíl
mezi ním na jedné straně a Francií, Spojeným královstvím a Itálií, v nichž počet obyvatel
roste, na straně druhé, se v nadcházejících desetiletích vyrovná. Zůstane-li Německu
maximální počet mandátů (96) navzdory snižujícímu se počtu obyvatel, budou muset státy,
které za ním následují co do počtu obyvatel, dostat větší počet mandátů, než mají dnes.
Takový výsledek vážně ohrozí zájmy středně velkých států, a ohrozí tak i sestupnou
poměrnost. Takže demografické změny jsou skvělou výzvou k pokračování nynějšího
uspořádání, a to nehovoříme o politickém handlování, které nevyhnutelně doprovází
přerozdělování mandátů.
Smlouva alespoň uvádí, že žádnému státu nesmí být přiděleno více než 96 míst, a otevírá tak
možnost postupného snižování podílu Německa tak, aby odrážel snižující se počet obyvatel.2
Na spodních příčkách stupnice však takováto pružnost není: základní hranicí je šest mandátů.
Připomeňme si, že v dalších dvou desetiletích budou mezi přistupující státy patřit
přinejmenším Chorvatsko, Island, všech šest zemí západního Balkánu a Turecko.
Před Parlamentem, který na základě Lisabonské smlouvy získává právo (a povinnost) zahájit
provádění změn ve složení sněmovny v průběhu každého volebního období, leží problém, aby
se všichni pohodlně vešli pod horní hranici 751 podle zásady sestupné poměrnosti. Parlament
bude rovněž odpovídat za navrhování dočasného doplňování poslanců EP z přistupujících
států v průběhu pětiletého volebního období.
Skutečnost, že Němci jsou v Evropském parlamentu nedostatečně poměrně zastoupeni, byla
součástí motivace stěžovatelů, kteří zahájili řízení proti Lisabonské smlouvě u německého
1
V případě, že Chorvatsko vstoupí do EU během parlamentního volebního období 2009–2014, jeho mandáty
budou přidány dočasně do výše 751 mandátů, jako tomu bylo v případě Bulharska a Rumunska. Stejně tak
v případě Islandu.
2
Čl. 14 odst. 2 Smlouvy o EU. Povšimněme si však, že nyní zbytečný návrh rozhodnutí Evropské rady o složení
Parlamentu 2009-14 požaduje, že „minimální a maximální počet … musí být plně využit, aby bylo zajištěno, že
přidělení mandátů … co nejvěrněji odráží rozvrstvení obyvatelstva“. Upřímně řečeno, to je podivné.
PE440.210v04-00 38/63 RR\865675CS.doc
CS
spolkového ústavního soudu. V rozsudku z června 2009 soud dospěl po zábavné diskusi o
výhodách sestupné poměrnosti k závěru, že systém tak, jak jej navrhuje Smlouva, je
přijatelný, neboť EU zdaleka není spolkovým státem. Soud shledal, že navzdory aspiracím
Unie na evropské občanství je Evropský parlament ve skutečnosti tvořen národními kvótami.
Na rozdíl od Bundestagu není Evropský parlament shromážděním rovnoprávných jedinců.
Není ani nejvyšším orgánem svrchovaných evropských občanů. Zastoupení Německa jinde ve
správním systému Unie je kompenzací za to, co by za jiných okolností mohlo být považováno
za nerovné zacházení v Parlamentu. Smlouva navíc obsahuje nepovinné nástroje nadnárodní
participativní demokracie, jako je občanská iniciativa, které výborně doplňují úlohu poslanců
EP.1
Rozsudek soudu v Karlsruhe týkající se Lisabonské smlouvy je sporný. Nemusíme přijmout
jeho nález, abychom si ovšem povšimli citlivosti toho, jaké by mělo být v budoucnosti složení
Parlamentu. Přinejmenším nyní, kdy je Lisabonská smlouva v platnosti, bude při rozhodování
o budoucím složení Parlamentu nezbytné pečlivě použít zásadu sestupné poměrnosti, nemá-li
dojít ke sporu před Evropským soudním dvorem.
Je možné, že nadešel čas pokusit se dospět se vší vážností k matematickému vzorci pro
rozdělování mandátů, který bude trvalý, transparentní a nestranný, pokud jde o politiku.2
Rozšíření volebního práva
Je jasné, že mezi jednotlivými členskými státy existují odlišnosti v přístupu k občanství EU,
neboť právní předpisy týkající se státní příslušnosti jsou velmi proměnlivé. Navíc postavení
státních příslušníků jednoho státu, kteří delší dobu žijí v jiném členském státě, také není v
žádném případě všude stejné. Tato otázka je obzvláště relevantní, pokud jde o ztrátu
volebního práva v domovském státě a možnost získat, případně nezískat, toto právo ve státě
pobytu.3
Jestliže k dvaceti sedmi právním předpisům v oblasti státní příslušnosti přidáme
dvacet sedm systémů složitých právních předpisů upravujících volby, je zřejmé, proč bylo
doposud považováno za zcela nepraktické a nerozumné, aby Unie zahájila proces celkové
harmonizace.4
Stále však zůstává vážný problém ztráty volebního práva občanů EU, kteří se rozhodnou
vykonávat právo žít v jiném členském státě, jež jim dává EU. Odstranění právních překážek
volného pohybu nevyústilo v praxi v rozšíření demokratického volebního práva.5
V průběhu let však bylo vyvinuto značné úsilí s cílem přesvědčit lidi, aby volili ve volbách do
Evropského parlamentu. Velká pozornost byla věnována občanům EU, kteří žijí v jiném než
ve svém domovském členském státě – počet takových osob roste, nyní představuje přibližně 2
1
Rozsudek spolkového ústavního soudu ze dne 30. června 2009, zejména odstavce 279-297;
http://www.bundesverfassungsgericht.de/entscheidungen/es20090630_2bve000208en.html
2
Viz například Victoriano Ramirez et al, „Degressively Proportional Methods for the Allotment of the European
Parliament Seats Amongst the EU Member States“, Mathematics and Democracy, Springer, Berlín 2006.
3
Například občané Spojeného království ztrácejí po 15 letech pobytu v zahraničí právo ve Spojeném království
volit.
4
K této otázce EU dosud odůvodněně přistupovala váhavě: viz směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat
a pobývat na území členských států; Úř. věst. L 158, 30.4.2004.
5
Viz Dimitry Kochenov, „Free Movement and Participation in the Parliamentary Elections in the Member State
of Nationality: An Ignored Link?“ v Maastricht Journal of European and Comparative Law (MJ), 2009, č. 2.
RR\865675CS.doc 39/63 PE440.210v04-00
CS
procenta celkového obyvatelstva EU. První Barrosova Komise se pokusila revidovat směrnici
Rady 93/109/ES, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do
Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou
jeho státními příslušníky.1
Parlament podpořil návrhy Komise na zjednodušení byrokratických postupů, kterými se řídí
voliči i kandidáti ve volbách při registraci a státy, když ověřují, zda tyto registrace splňují
všechny podmínky. Parlament ovšem nesouhlasil s plošným omezením, které bylo vydáno v
právním předpise z roku 1993 a jež zakazuje kandidovat ve stejných volbách ve více než
jednom členském státě a požádal Radu, aby tato současná omezení zmírnila. Své stanovisko
Parlament založil na skutečnosti, že zatímco článek 8 aktu z roku 1976 zakazuje volit více než
jednou, na kandidování se žádný takový výslovný zákaz nevztahuje, a dále i na tom, že
posilování nadnárodního charakteru politiky EU závisí do určité míry na případné možnosti
voličů volit kandidáty jiné národnosti, než je jejich vlastní. Snahou Parlamentu bylo rovněž
zajistit, aby členský stát, v němž má občan bydliště, nebyl automaticky povinen bránit tomuto
občanovi v hlasování, pokud byl v jiném členském státě svého volební práva zbaven. Poslanci
EP jsou toho názoru, že v obou případech by o této otázce měly rozhodovat samotné dotčené
členské státy, a to každý individuálně, aby se tak zabránilo diskriminaci. Odkázali na
ustanovení zavedené Maastrichtskou smlouvou, podle něhož má každý občan právo volit a
být volen ve volbách do Evropského parlamentu v členském státě, v němž má bydliště, za
stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu.2
Radikálnější možností by bylo rozšířit působnost právního předpisu EU, který upravuje právo
účastnit se evropských a obecních voleb tak, aby zahrnoval i účast na celostátních a
regionálních parlamentních volbách. Pokud by EU přišla s touto iniciativou, jistě by byla
obviněna z porušování dvou úzce spjatých zásad: subsidiarity a proporcionality. Proto by
návrh, který by vyžadoval změnu článku 22 SFEU, musel být řádně projednán v konventu,
který se pochopitelně skládá z poslanců vnitrostátních parlamentů, z členů vlád, Komise a
poslanců EP.
Pokud nedojde k takové změně Smlouvy, může federativně orientované jádro členských států
usilovat o užší spolupráci na právních předpisech upravujících volby. Jakékoliv rozšíření
dvoustranných recipročních nároků na volební právo, jaké existuje mezi Spojeným
královstvím, Irskem, Kyprem a Maltou, by představovalo další způsob, jak rozšířit politická
práva občanů EU bez oficiálního zásahu EU.3
Je také možné, že se k otázce volebních práv
objeví petice na základě nových ustanovení Lisabonské smlouvy týkajících se iniciativ
občanů.4
Každopádně platí, že pokud by politické klima bylo někdy příznivější pro rozvoj
politického obsahu občanství EU, Rada má vždy možnost rozšířit oblast působnosti práv
souvisejících s občanstvím, aniž by musela zcela využít nástroje mezivládní konference.5
1
Úř. věst. L 329, 30. 12. 1993.
2
Duffyho zpráva (A6-0267/2007) k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 93/109/ES ze dne
6. prosince 1993, pokud jde o některá pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského
parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky. Přijata
Parlamentem dne 26. září 2007 (Úř. věst. C 219 E, 28.8.2008, s. 193), v Radě není tato otázka stále dořešena.
3
Ucelená diskuse o těchto otázkách – viz Jo Shaw, The Transformation of Citizenship in the European Union:
Electoral Rights and the Restructuring of Political Space (Přeměna občanství v Evropské unii: volební práva a
restrukturalizace politického prostoru), Cambridge, 2007.
4
Čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU.
5
Článek 25 Smlouvy o fungování EU.
PE440.210v04-00 40/63 RR\865675CS.doc
CS
Státní příslušnost a občanství
Protest Itálie, který byl vznesen v průběhu mezivládní konference v Lisabonu a týkal se počtu
jejích mandátů v Parlamentu po roce 2009, částečně vycházel z tvrzení, že nová Smlouva by
přesunula základní prvek, který by měl charakterizovat složení Parlamentu, z obyvatelstva na
občany. Tyto dva pojmy se od sebe samozřejmě liší, a to zejména v takových zemích, jako je
Itálie, které mají váhavější přístup k naturalizaci přistěhovalců. Podle Eurostatu není nicméně
možné uvádět přesná čísla, především v dnešní době masových přeshraničních přesunů osob v
rámci EU. Eurostat nadále – v souladu s úmluvami OSN – tvrdí, že nejspolehlivějším
demografickým srovnávacím ukazatelem je celkový počet obyvatel s bydlištěm v daném
státě. Podle odhadů Eurostatu má 94 procent obyvatel EU bydliště ve svém domovském státě,
4 procenta obyvatel nejsou občany EU a pouze 2 procenta jsou občané EU žijící v jiném
členském státě.
Je třeba připomenout, že definice občana EU zcela závisí na tom, zda daná osoba má či nemá
státní příslušnost členského státu. Žádná osoba se nemůže stát občanem EU, aniž by byla
státním příslušníkem některého členského státu. Je politováníhodné, že téměř ve všech státech
je proces naturalizace a udělování dvojího občanství čím dál tím složitější než dříve. Členské
státy navíc jednají v této oblasti individuálně, bez ohledu na dopady svých kroků na rozsah či
kvalitu občanství EU.
Takové jednostranné tendence v jednání do jisté míry odporují úsilí o přepracování Smluv EU
tak, aby byly vstřícné vůči občanům. Například ve Smlouvě o Evropské unii ve znění
pozměněném Lisabonskou smlouvou je uvedena tato rázná definice občanství EU:
Článek 9
Ve všech svých činnostech dodržuje Unie zásadu rovnosti svých občanů, kterým se
dostává od jejích orgánů, institucí a jiných subjektů stejné pozornosti. Občanem
Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie
doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.
Článek 10
1. Fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii.
2. Občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu.
Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy
vlád a v Radě svými vládami, kteří jsou demokraticky odpovědni buď svým
vnitrostátním parlamentům, nebo svým občanům.
3. Každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie. Rozhodnutí jsou
přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.
4. Politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického
vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie.
EU nedisponuje tedy jednotnou definicí občanství EU, ale má dvacet sedm národních variant
této definice. Široká paleta vnitrostátních právních předpisů existujících ve dvaceti sedmi
RR\865675CS.doc 41/63 PE440.210v04-00
CS
státech EU je matoucí.1
Některé členské státy udělují zvláštní výsady státním příslušníkům
třetích zemí na základě rodinného původu, jiné zásadně nikoliv Některé státy přiznávají
obyvatelům bývalých kolonií práva k pobytu, jiné státy taková práva nepřiznávají. K
občanským právům obyvatel svých zámořských či závislých území přistupují členské státy
mnoha různými způsoby. EU se nikdy nepokusila tyto právní předpisy harmonizovat, ačkoliv
mezi státy existuje řada případů vzájemného napodobování. Evropský soudní dvůr prohlásil,
že právo členského státu stanovit vlastní pravidla pro získání či ztrátu státní příslušnosti je
omezeno podmínkou dodržovat právní předpisy EU.2
V této souvislosti vzbudilo velkou
pozornost rozhodnutí Španělska z roku 2005 legalizovat až 700 000 přistěhovalců bez
konzultace s jeho partnery.
Ať už se ovšem dosáhne jakéhokoliv sblížení volebních zákonů, značný problém vždy bude
ve způsobu přidělování křesel v Evropském parlamentu. Mají změny, které Lisabonská
smlouva zavedla do článku 14 Smlouvy o Evropské unii upravujícího status občanství EU,
vůbec v tomto kontextu význam? Měli bychom brát v potaz spíše občany EU než obyvatele
jednotlivých států? Pokud ano, kdo přesně je občanem Evropské unie? Nebo je na místě řídit
se názorem Jamese Madisona, že v republikovém zřízení představuje parlamentní zastoupení
spíše právo každého člověka než výsadu občana? Podle přístupu založeného na myšlenkách
Madisona zastupuje Evropský parlament nejen ty, co jsou de jure občany EU (jak je to
oficiálně stanoveno Smlouvou o EU), ale že zastupuje – a má povinnost pečovat i o – všechny
ostatní osoby pobývající na území Unie, včetně nezletilých osob a cizinců požívajících určitá
občanská práva v zemi pobytu. Je-li tomu tak a jestliže jsou všechna ostatní hlediska stejná,
pak tradiční způsob rozdělování křesel v Parlamentu založený na celkovém počtu obyvatel –
nemluvě o sčítání hlasů v Radě – se stále jeví jako správný a neměl by být, alespoň tedy bez
hlubšího zamyšlení, měněn.
Potřeba další reformy
Evropský parlament by neměl být sám se sebou spokojený, pokud jde o volební metody. Máli
i nadále poučovat jiné země o hodnotách pluralitní liberální demokracie, musí být také
sebekritičtější.
OBSE/ODIHR provedla svou první plnohodnotnou pozorovatelskou misi na volbách do
Evropského parlamentu v roce 2009. Její zjištění jsou zajímavá.3
Zaprvé, tým OBSE byl
udiven tím, jak rozdílné byly volby v jednotlivých státech, zaznamenal rozdíly ve způsobech
rozdělování mandátů, v možnosti přidělovat preferenční hlasy, v přidělování volných
mandátů, ve volebním systému, ve volebním právu, v kandidaturách, ve jmenování kandidátů,
ve volebních obvodech a volebních dnech. Mezinárodní pozorovatelé považovali za podivné i
to, že evropské politické strany skutečně nesmějí vést volební kampaně.4
OBSE/ODIHR kritizovala zejména:
1
Viz Rainer Bauböck, Eva Ersbøll, Kees Groenendijk a Harald Waldrauch (editoři): Acquisition and Loss of
Nationality: policies and trends in 15 European states (Získání a ztráta státní příslušnosti: politiky a trendy v 15
evropských státech), Ústav pro výzkum evropské integrace, Rakouská akademie věd, Vídeň, leden 2006.
2
Viz například rozhodnutí ve věcech C-369/90 Micheletti[1992], C–145/04 Španělské království vs. Spojené
království Velké Británie a Severního Irska [2006] (Gibraltar) a C–300/04 M. G. Eman a O. B. Sevinger vs.
College van burgemeester en wethouders van Den Haag [2006] (Aruba).
3
Zpráva expertní skupiny OBSE/ODIHR, Elections to the European Parliament, 4-7 June 2009 (Volby do
Evropského parlamentu, 4.-7. června 2009), Varšava, 22. září 2009.
4
Nařízení ES č. 2004/2003, pozměněné v roce 2007.
PE440.210v04-00 42/63 RR\865675CS.doc
CS
• nedostatečná harmonizace požadavků na kandidaturu v rámci EU;
• v některých státech nedostatečné předpisy umožňující kandidátům zapojit se do voleb
v souladu se závazky OBSE;
• v některých státech nedostatečné předpisy týkající se volebních práv, zejména u vězňů
a rezidentů EU, kteří nemají občanství žádného státu;
• v některých státech neexistující možnost požádat soud o rozhodnutí, pokud jde o
volební výsledky;
• v některých státech nedostatečné předpisy, které by zajišťovaly odpovídající přístup a
spolupráci domácích a mezinárodních pozorovatelů v souladu se závazky OBSE.
Jejich doporučení zahrnovala:
• revizi některých běžných postupů pro informační kampaně s cílem zvýšit účinnost a
vyhnout se možnému dojmu partajnictví;
• zajištění, aby se vnitrostátní právní předpisy o kampaních odpovídajícím způsobem
zabývaly činností politických stran na evropské úrovni;
• sjednocení termínů voleb s cílem zajistit, aby zveřejnění výsledků respektovalo jak
potřebu transparentnosti, tak potřebu vyhnout se možnému ovlivnění výsledků
v jiných státech;
• zlepšení výměny informací o registrovaných voličích, aby byla ochráněna rovnost
hlasování a nedocházelo k možnému vícenásobnému hlasování;
• v případě potřeby změnu právních předpisů s cílem zajistit nezávislý mechanismus
sledování médií za účelem hodnocení, zda jsou v průběhu kampaně dodržovány
předpisy pro média.
Ve své hodnotné zprávě, která si zaslouží bližší pozornost, OBSE/ODIHR odhalila řadu
stížností občanů EU, kteří byli údajně zbaveni volebního práva, protože mají bydliště v jiném
než ve svém vlastním státě. Odborníci podporují snahu Komise zlepšit situaci, pokud jde o
hlasování a kandidaturu.
Petice
Petiční výbor Evropského parlamentu obdržel řadu závažných stížností na různé aspekty
voleb do Evropského parlamentu. Některé z nich jsou od občanů EU, kteří mají v současné
době bydliště ve Španělsku nebo na Maltě a mají námitky proti tomu, že jim není dovoleno
hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu v důsledku kroků (nebo spíše v důsledku
nečinnosti) místních volebních orgánů. Jiné obdržené stížnosti se týkaly občanů s jinou státní
příslušností, kterým není umožněno stát se členy politické strany ve státě, kde mají nově
bydliště.
Nejkřiklavější případy údajné diskriminace uváděné autory petic nalézáme v Lotyšsku a
v Estonsku, kde 20 a 12 procent obyvatel, kteří jsou ruského původu, nejsou pro účely
evropských a jiných voleb považováni za občany.
RR\865675CS.doc 43/63 PE440.210v04-00
CS
Několik autorů petic z Itálie si přeje vyloučit všechny odsouzené zločince z kandidatury do
Evropského parlamentu. Obecným pravidlem v rámci EU však je, že jakmile byl trest
odpykán nebo pokuta uhrazena, nic nebrání rehabilitaci, včetně účasti ve volbách. Většina
států nechává na politických stranách, a nakonec na voličích, aby uplatnili svůj úsudek, pokud
jde o to, kdo by měl být zvolen do Parlamentu.
Nicméně na základě dalšího zkoumání by mohlo být možné zavést právo odvolání poslanců
EP, kdy by poslanec odsouzený za trestný čin po svém zvolení do Evropského parlamentu
mohl být odvolán na základě petice voličů. To by bylo zvláště vhodné v případě závažného
zneužití veřejných finančních prostředků.
Jiný autor petice nastolil problém, proč ve Spojeném království dědiční peerové, kteří zasedají
ve sněmovně lordů, nemohou kandidovat ve volbách do EP.1
Byly doručeny i petice o zbavení osob volebního práva a) při hlasování v zemi původu po
nějaké době a b) při hlasování v nové zemi pobytu ve vnitrostátních parlamentních volbách.
Jak již bylo projednáváno, záležitost rozšíření volebního práva na vnitrostátní volby by
vyžadovala změnu Smlouvy, a měla by proto být předmětem jednání konventu, který by měl
posoudit vztah mezi občanstvím EU a volební reformou.
Konvent by měl být vyzván, aby posoudil všechny ostatní záležitosti uváděné autory petic
v Parlamentu a OBSE/ODIHR.
Legitimita a účast ve volbách
Evropský parlament si po právu přeje, aby jeho postavení bylo z hlediska veřejnosti
význačné, aby se stal centrem nového evropského politického prostoru, všeobecně
přijímaným fórem jednotného politického trhu, kde vznikají evropské právní předpisy a
rozpočty a kde je výkonná moc hnána k odpovědnosti. Úsilí o politickou legitimitu je dodnes
ochromováno neustále klesající účastí na volbách, kusými zprávami sdělovacích prostředků,
lhostejností politických stran a dokonce i skrytou žárlivostí některých národních parlamentů
na rostoucí pravomoci Parlamentu. Je těžké nebýt deprimovaný skutečností, že celková účast
ve volbách do Evropského parlamentu se soustavně snižuje ze 63 % v roce 1979 na 43,1 %
v roce 2009.2
Snižující se účast ve volbách je v každém případě důkazem určitého nezájmu o evropské
záležitosti. Celkové údaje o volební účasti ovšem ukrývají velké rozdíly mezi jednotlivými
zeměmi, které vyplývají z právních, historických a aktuálních okolností. Délka členství v EU,
výskyt korupce nebo například to, zda se blíží vnitrostátní všeobecné volby, způsobují velké
rozdíly ve volební účasti.3
V roce 2009 byla volební účast v Lucembursku přes 90 %, zatímco
na Slovensku to bylo méně než 20 %. Významným faktorem je rozdíl mezi vnitrostátními a
evropskými volebními zvyky: největším rozdílem v EU v roce 2009 bylo 25 %, což znamená,
že jen dva ze tří voličů ve vnitrostátních volbách hlasovali ve volbách do Evropského
1
Odpověď paradoxně zní: protože zbytkový aristokratický prvek ve sněmovně lordů je jedinou součástí této
sněmovny, který se volí sám (svými peery). „Doživotní peerové“ nejsou voleni a nemohou ze sněmovny lordů
rezignovat.
2
Viz příloha III.
3
V Belgii, na Kypru a v Lucembursku je účast ve volbách povinná.
PE440.210v04-00 44/63 RR\865675CS.doc
CS
parlamentu. V Nizozemsku byl poměr dva ku jedné.1
Může potíže s volební účastí vyřešit formální reforma volebního postupu? Kritéria k zahájení
nového kola reforem bychom si měli pečlivě stanovit. Neusilujeme o samoúčelnou
jednotnost. I ve snaze o řešení problémů na vnitrostátní úrovni je zapotřebí být realisty.
Postupné změny vedly postupem času chtě nechtě k dosažení celé řady z cílů, které si poprvé
vytkli zakladatelé Unie v 50. letech. Tato reforma pravděpodobně nebude poslední: silné
parlamenty se pohotově přizpůsobují měnícím se společenským a politickým okolnostem. V
případě EU je tempo a rozsah budoucího rozšiřování velkou neznámou. Snažit se určit
konečný osud nadnárodní parlamentní demokracie v Evropě nyní, kdy neznáme budoucí
velikost ani tvar Unie, by bylo opovážlivé.
Nicméně natolik alespoň známe alternativní scénáře budoucnosti Evropy, abychom si byli
jisti, že silný, vysoce důležitý, přímo volený Parlament by měl být – a bude – jádrem systému
její veřejné správy.
Výsady a imunity
Existuje významná nedokončená záležitost týkající se Protokolu o výsadách a imunitách.
Tento nástroj spadá do doby před téměř padesáti lety, kdy poslanci Evropského parlamentu
byli zároveň poslanci svých vnitrostátních parlamentů a kdy bylo bezpochyby na místě, že
vnitrostátní orgány odpovídaly za rozhodování, kdy a jak mají být poslanci EP vyňati
z vnitrostátního práva. V době, kdy došlo ke shodě na statutu poslanců v roce 2005, byl však
Parlament toho názoru, že Protokol by měl být revidován tak, aby byl v souladu s aktuálním
statusem Parlamentu jako nezávislého, přímo voleného a plně odpovědného shromáždění.
Vyskytla se řada případů, kdy byl v rozporu vnitrostátní režim a režim EU, co se týče
ověřování pověřovacích listin poslanců EP a při obsazování uvolněných mandátů, což ukázalo
skutečné nesrovnalosti v právním postavení poslanců EP v jejich 27 různých domovských
státech. Parlament by nyní měl mít možnost zakročit proti zbavení poslance EP mandátu
státem, pokud je vnitrostátní právo v rozporu s aktem nebo právem Evropské unie;
jako s nedílnou součástí vyjednané shody na statutu poslanců Rada souhlasila, že bude
revidovat veškeré důsledky, které by status mohl mít, pokud jde o primární právo. Parlament
požádal, aby jeho usnesení z června 2003, v němž navrhoval nová opatření týkající se výsad a
imunit poslanců EP, bylo použito jako základ pro revizi.2
Do dnešního dne nedošlo v této věci
k pokroku. Nyní, po Lisabonu, je potřeba, aby tyto důležité otázky byly zařazeny na program
konventu, který by byl pověřen zvážit veškeré aspekty parlamentní reformy.
Nerovnost mezi ženami a muži a etnická nevyváženost
Počet žen v řadách poslanců EP se od prvních voleb v roce 1979 více než zdvojnásobil a nyní
dosahuje 35,5 procent z celkového počtu. I zde je vidět výrazné rozdíly mezi státy.
V parlamentu zvoleném v roce 2009 mají mezi poslanci EP většinu žen Finsko a Švédsko,
méně než třetinu žen mezi poslanci EP mají Slovinsko, Litva, Irsko, Itálie, Polsko, Česká
republika a Lucembursko, Malta nemá žádnou ženu.3
1
Viz studie Richarda Rose a Gabriely Borz, Variability in European Parliament Turnout: political causes and
implications, Studies in Public Policy Number 466, Centre for the Study of Public policy, University of
Aberdeen, 2010.
2
Viz Úř. věst. C 068E, 18.3.2004, s. 115–126 a Úř. věst. C 303E, 13.12.2006, s. 830–831.
3
Viz příloha IV.
RR\865675CS.doc 45/63 PE440.210v04-00
CS
Nenavrhujeme zavádět kvóty na nápravu nerovnosti mezi ženami a muži. Ovšem politické
strany by měly být podporovány v tom, aby jejich cílem bylo mít v roce 2014 nejméně 40
procent žen, jak bylo doporučeno parlamentním shromážděním Rady Evropy.
Je třeba poznamenat, že téměř ve všech státech je zastoupení žen lepší v Evropském
parlamentu, než ve vnitrostátních parlamentech.
Situace, pokud jde o etnické menšiny, je mnohem horší. Mezi poslanci EP je velmi málo
Asiatů a příslušníků afro-karibské komunity. Má-li se občanství EU stát pro přistěhovalecké
komunity a jejich potomky realitou, musí politické strany u svých předních kandidátů zajistit
patřičnou etnickou pestrost.
Závěry
Z diskuse je zřejmé, že zbývá značný počet podstatných otázek týkajících se volebního
postupu, jejichž případné účinné řešení by zajistilo větší jednotnost voleb do Parlamentu v
budoucnosti, než jak tomu bylo v minulosti, a mělo by přinést výhody z hlediska soudržnosti,
legitimity, účinnosti a plurality.1
Již jsme signalizovali náš názor, že je nezbytné a žádoucí, aby konvent v souvislosti s volební
reformou demokraticky a komplexně uvážil celý soubor vzájemně propojených záležitostí,
jako je volební právo, volební účast, složení, výsady a systém hlasování. V každém případě
by bylo užitečné revidovat alespoň různé používané vnitrostátní volební systémy s cílem
sladit zřetelnější rozdíly a anomálie.2
I když hlavním cílem volební reformy musí být podpora zvýšení volební účasti, vyskytnou se
některé návrhy, například snížení věku pro účast ve volbách, které možná nepovedou
k dosažení tohoto cíle, ale které mají nicméně nějakou vnitřní hodnotu.
Nejdůležitějším cílem je rozšířit u těchto voleb evropskou dimenzi tak, aby se veřejné mínění
a média zapojily do politické volby týkající se budoucnosti Evropské unie. Tady bude
rozhodující úloha evropských politických stran. Bez životaschopných politických stran na
federální úrovni chybí základní pilíř demokracie. Proto se navrhuje, aby k 751 poslancům EP
voleným tradiční cestou z celonárodních a regionálních volebních obvodů byl Parlament
volený v roce 2014 rozšířen ještě o 25 poslanců EP, kteří budou voleni v jediném volebním
obvodu zahrnujícím celou EU. Za výběr kandidátů, sestavení kandidátky a vzájemný souboj o
hlasy budou odpovídat evropské politické strany. Taková inovace změní volby do Evropského
parlamentu a zvýší jeho reprezentativnost, bude odrážet změnu v Lisabonské smlouvě, která
stanoví, že poslanci EP mají být nyní „zástupci občanů Unie“, nikoli již „zástupci lidu států“.3
Hlasování pro kandidátku EU bude pochopitelně dobrovolné a každému voliči bude ve
volební místnosti poskytnut druhý hlasovací lístek. Lze očekávat, že využívání této možnosti
časem poroste tak, jak si voliči budou zvykat na nové dimenze politiky a jak budou politické
strany zkušenější ve vedení kampaně na úrovni celé EU.
1
Zpravodaj je rád za podnět účastníků semináře o Občanství a volebním postupu, který se konal v Bruselu ve
dnech 25.–26. března 2008. Podklady dodali Betty de Hart, Dieter Gosewinkel, Sara Hagemann a Simon Hix,
Eva Østergaard-Nielsen, Ken Ritchie a Jo Shaw. Tyto příspěvky a shrnutí diskuse lze najít na:
http://www.europarl.europa.eu/activities/committees/hearings.do?body=AFCO&language=EN
2
Viz příloha V.
3
Čl. 14 odst. 2 SFEU a čl. 189 Smlouvy o ES.
PE440.210v04-00 46/63 RR\865675CS.doc
CS
Máme-li podpořit nadnárodní charakter Evropského parlamentu, je důležité vyhnout se
zároveň odcizení voličů tím, že budeme pouze zdůrazňovat velikost Unie a pociťovaný odstup
Bruselu od každého jednotlivého občana. Jak ukazují dlouhodobé výsledky Eurobarometru a
dalších průzkumů veřejného mínění, voliči jsou jen málokdy dobře informováni o správním
systému EU. Voliči mají tendenci ztotožňovat se nejlépe s menšími volebními obvody.
Pozitivně reagují i na možnost vybrat si mezi hlasováním en bloc pro předem určenou
stranickou kandidátku na jedné straně a možností vyznačit preferenci jednotlivého kandidáta
ze stranické kandidátky na straně druhé. Lze učinit taková opatření, abychom reagovali na obě
tyto možnosti. Proto se ve zprávě navrhuje zaprvé závazné vytvoření regionálních územních
volebních obvodů v rámci větších států a zadruhé povinné použití systému preferenční
polootevřené kandidátky.
To jsou hlavní návrhy uvedené ve zprávě. Jejich cílem je rozšíření demokratické legitimity
Evropského parlamentu posílením myšlenky evropského občanství. Dodají evropským
politickým stranám důvod k existenci, který v tomto okamžiku nemají. Vhodně doplní
reformy zavedené již Lisabonskou smlouvou, pokud jde o zastupitelskou a participativní
demokracii.
Návrhy uvedené v této zprávě se tedy v souhrnu týkají reforem zaměřených na:
1. vytvoření nadnárodního volebního obvodu pro 25 dalších poslanců EP, kteří budou
voleni ve druhém hlasování systémem preferenční kandidátky vyvážené z hlediska
pohlaví;
2. závazné vytvoření územních volebních obvodů na regionálním základě v lidnatějších
státech;
3. požadavek preferenčního hlasování systémem polootevřené kandidátky (kde mohou
voliči hlasovat pro jednotlivé kandidáty na stranické kandidátce, aby zvrátili pořadí na
stranické kandidátce);
4. zavedení pravidelné revize rozdělení 751 mandátů v každém volebním období
Parlamentu před následujícími volbami, které dodržuje zásadu sestupné poměrnosti, a
případně shodu s matematickým vzorcem, který musí být ještě dohodnut;
5. usnadnění mechanismů u občanů EU žijících v jiném státě, než ve svém vlastním, aby
mohli být voleni a volit;
6. vytvoření volebního orgánu EU, který by řídil a kontroloval volby s nadnárodní
kandidátkou a projednával odvolání;
7. omezení termínu voleb na víkend, aby bylo hlasování jednak dramatičtější a aby se
omezil nešvar předčasného zveřejňování výsledků (což vyžaduje změnu v Irsku,
v Nizozemsku a ve Spojeném království);
8. posunutí voleb z června na květen, aby se urychlila volba nové Komise;
9. návrh jednotné minimální věkové hranice voličů a kandidátů;
10. stanovení nadnárodního režimu výsad a imunit poslanců EP;
RR\865675CS.doc 47/63 PE440.210v04-00
CS
11. přezkoumání rozšíření elektronického hlasování vedená úsilím o podnícení voličů k
účasti a o usnadnění hlasování.
Postup reformy
Zde navrhovaný reformní balíček vyžaduje vytvoření řady nástrojů primárního práva EU na
základě různých postupů.
(a) Zavedení kandidátky EU pro 25 dalších poslanců EP vyžaduje změnu čl. 14 odst. 2
Smlouvy o EU postupem stanoveným pro řádnou revizi Smlouvy, konkrétně jednání
konventu a následně mezivládní konferenci s ratifikací všech států.1
(b) Revize Protokolu o výsadách a imunitách vyžaduje tentýž postup.
(c) Přerozdělení 751 mandátů před následujícími volbami vyžaduje jednomyslné rozhodnutí
Evropské rady o návrhu se souhlasem Parlamentu.2
(d) Další záležitosti týkající se volebního postupu vyžadují zvláštní, jednomyslně přijatý
právní předpis Rady k návrhu se souhlasem nadpoloviční většiny poslanců Parlamentu,
který bude poté schválen všemi vnitrostátními parlamenty.3
Tento legislativní postup může mít podobu pozměňovacího návrhu k aktu z roku 1976 tak, jak
se navrhuje v této zprávě. Případně se však může jevit jako vhodnější z hlediska
transparentnosti připojit ke smlouvám nový protokol o volebním postupu, který by nahradil
původní právní předpis a zahrnoval by všechny různé prvky primárního práva, o nichž se zde
hovořilo.
Jakmile by byly zde navrhované základní reformy provedeny, bylo by třeba v řádném termínu
vytvořit prováděcí právní předpisy, například na zřízení nového volebního orgánu EU.
Tyto reformy způsobí dopad na rozpočet EU i jednotlivých států.
I když se vyžadují různé nástroje a postupy, reformy představují ucelený balíček opatření,
které je třeba posuzovat v jejich celistvosti. Naštěstí fórum konventu představuje dokonalý
mechanismus pro celkové přezkoumání souboru opatření, která jsou dosti složitá, budou mít
velký dopad na vnitrostátní právo a významné ústavní důsledky.
Konvent bude moci zapojit do zásadní debaty o parlamentní reformě nejen Evropskou radu,
Komisi a vnitrostátní parlamenty, ale bude moci podnítit širší konzultaci s představiteli
politických stran, s akademiky, s volebními pracovníky, s nevládními organizacemi atd.
Bylo by vhodné, aby Parlament při předkládání svých návrhů na revizi Smlouvy Radě
zároveň uvedl, že bude požadovat konání zasedání konventu.
Časový plán se nabízí: schválení vlastních návrhů Parlamentem v červnu – září 2010;
rozhodnutí Evropské rady o svolání mezivládní konference v říjnu – prosinci; konání
konventu a mezivládní konference na jaře a v létě 2011; ratifikace vnitrostátními parlamenty a
souhlas Evropského parlamentu do června 2012, poté prováděcí opatření; rozhodnutí o
1
Čl. 48 odst. 2, 3 a 4 Smlouvy o EU.
2
Čl. 14 odst. 2 Smlouvy o EU.
3
Čl. 223 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.
PE440.210v04-00 48/63 RR\865675CS.doc
CS
přerozdělení mandátů nejpozději do května 2013 před volbami. které se budou konat podle
reformovaného systému počátkem května 2014.
RR\865675CS.doc 49/63 PE440.210v04-00
CS
PŘÍLOHA I K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Usnesení o návrhu volebního
postupu pro volbu členů Evropského parlamentu, který je založen na
společných zásad (Anastassopoulosova zpráva)1
Europský parlament,
– s ohledem na návrh usnesení pana De Vriese o jednotném volebním postupu ve volbách
poslanců Evropského parlamentu (B4-0723/96),
– s ohledem na své zprávy o jednotném volebním postupu a zejména na svá usnesení ze
dnů 10. října 19912
a 10. března 19933
,
– s ohledem na Akt ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve
všeobecných a přímých volbách připojený k rozhodnutí Rady v pozměněném znění
– s ohledem na návrh jednotného volebního postupu ze dne 22. října 1996, který předložila
vláda Spolkové republiky Německo na mezivládní konferenci a v němž jsou zopakovány
klíčové aspekty usnesení Parlamentu ze dne 10. března 1993,
– s ohledem na čl. 138 odst. 3 Smlouvy o ES a na jeho znění pozměněné Amsterdamskou
smlouvou,
– s ohledem na článek 148 jednacího řádu,
– s ohledem na zprávu Výboru pro institucionální záležitosti a stanovisko Výboru pro
právní záležitosti a práva občanů (A4-0212/98),
A. vzhledem k tomu, že v návaznosti na hlavní směry stanovené Parlamentem v jeho výše
zmíněném usnesení ze dne 10. března 1993, které nenavrhovalo výslovně jednotný
volební systém, ale pouze obecné hlavní směry, zavedla Amsterdamská smlouva
koncepci „zásad společných všem členským státům“,
B. vzhledem k tomu, že vláda Spojeného království předložila v parlamentu návrh zákona o
zavedení regionálního poměrného zastoupení pro účely evropských voleb v roce 1999,
C. vzhledem k tomu, že jednání o rozšíření pravděpodobně povedou k tomu, že k Evropské
unii přistoupí deset nových členských států,
D. vzhledem k tomu, že členské státy dosáhly ve velké míře konsensu ohledně stanovení
celé řady společných zásad,
E. vzhledem k tomu, že tyto zásady by měly být v unii sdružující lid a státy v první řadě
uplatňovány na vnitrostátní úrovni, vzhledem k tomu, že počet poslanců volený v
1
Přijata dne 15. července 1998. Úř. věst C 292, 21.9.1998.
2
Úř. věst. C 280, 28.10.91, s. 141.
3
Úř. věst. C 115, 26. 4. 1993, s. 121.
PE440.210v04-00 50/63 RR\865675CS.doc
CS
jednotlivých členských státech má zaručit odpovídající zastoupení obyvatel států
sdružených ve Společenství,
1. vítá dohodu, které dosáhli vyjednavači na mezivládní konferenci a na jejímž základě
stanovili řadu společných zásad; je přesvědčen, že některá ustanovení budou moci
vstoupit v platnost již k příštím evropským volbám, zejména systém poměrného
zastoupení, minimální hranice, otázky neslučitelnosti a opatření k zajištění
rovnoprávnosti žen a mužů, zatímco další ustanovení by měla vstoupit v platnost
postupně;
2. domnívá se, že existuje obecný souhlas se zavedením voleb založených na systému
poměrného zastoupení, a že tento druh voleb by se měl stát součástí evropského
volebního systému;
3. poznamenává, že není možné ustanovit jednotně systém územních volebních obvodů a že
je nutné rozlišovat mezi jednotlivými členskými státy na základě počtu jejich obyvatel;
zdůrazňuje, nicméně, že v souladu s článkem 2 návrhu aktu nesmí systém územních
volebních obvodů ovlivňovat zásadu poměrného zastoupení;
4. domnívá se, že za účelem upevnění evropského politického povědomí a zajištění rozvoje
evropských politických stran by mohlo být určité procento mandátů přidělováno na
základě poměrného zastoupení v rámci jednoho volebního obvodu, který by tvořilo území
členských států;
5. poznamenává, že uplatňování minimálního prahu by mělo zůstat dobrovolné a tento práh
by v žádném případě neměl přesáhnout 5 % hlasů odevzdaných v rámci jednoho státu;
6. upozorňuje na podnět k účasti, který spočívá v systému přednostních hlasů, jehož
zavedení by však v každém členském státě mělo být i nadále nepovinné;
7. je toho názoru, že při sestavování kandidátních listin k evropským volbám je nezbytné
brát v potaz cíl zajistit rovnoprávnost žen a mužů a že je především na samotných
politických stranách, aby tohoto cíle dosáhly přímo;
8. navrhuje, že by se evropské volby měly konat v některém termínu v květnu, aby se
maximálně zvýšila účast na volbách tím, že budou uspořádány mimo letní prázdniny,
které v některých členských státech začínají začátkem června;
9. doporučuje snížit počet dnů, kdy se konají volby, na absolutní minimum s cílem
dosáhnout konečné dohody na jediném volebním dnu nebo, nebude-li to možné, nejvýše
na dvou dnech (např. na sobotě a neděli);
10. vyzývá Radu, aby následující návrh aktu přezkoumala a brzy jej přijala, aby mohl co
nejdříve vstoupit v platnost;
11. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a připojený návrh aktu Radě, Komisi a
parlamentům a vládám členských států.
RR\865675CS.doc 51/63 PE440.210v04-00
CS
PŘÍLOHA II K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Rozdělení mandátů (2009–2014)
S ta t e
P o p u l a t i o n
2 0 0 8
( m il l i o n s )
% o f E U -2 7
p o p u l a t i o n
M E P s J u l y
2 0 0 9
J u l y 2 0 0 9 R
a t i o
P o p u l a t i o n / M E P
J u l y 2 0 0 9
+ 1 8 M E P s
J u l y 2 0 0 9 + 1 8
M E P s - R a t i o
P o p u la t i o n / M E P
P o p u l a ti o n
2 0 0 9
( m i l l i o n s ) *
% o f E U - 2 8
p o p u l a t i o n
O p t i o n
M E P s J u l y
2 0 1 4
O p ti o n J u l y
2 0 1 4 - R a ti o
P o p u l a t io n / M E P
G e r m a n y 8 2 , 2 1 8 1 6 ,5 3 % 9 9 8 3 0 . 4 8 3 9 9 8 3 0 . 4 8 3 8 2 , 0 0 2 1 6 , 2 5 % 9 6 8 5 4 . 1 8 8
F r a n c e 6 3 , 7 5 3 1 2 ,8 2 % 7 2 8 8 5 . 4 6 0 7 4 8 6 1 . 5 2 8 6 4 , 3 5 1 1 2 , 7 6 % 7 6 8 4 6 . 7 2 4
U n it e d K in g d o m 6 1 , 1 8 6 1 2 ,3 0 % 7 2 8 4 9 . 8 0 6 7 3 8 3 8 . 1 6 4 6 1 , 6 3 5 1 2 , 2 2 % 7 3 8 4 4 . 3 1 5
I t a ly 5 9 , 6 1 9 1 1 ,9 8 % 7 2 8 2 8 . 0 4 6 7 3 8 1 6 . 7 0 3 6 0 , 0 4 5 1 1 , 9 0 % 7 2 8 3 3 . 9 5 8
S p a in 4 5 , 2 8 3 9 ,1 0 % 5 0 9 0 5 . 6 6 6 5 4 8 3 8 . 5 8 0 4 5 , 8 2 8 9 , 0 8 % 5 5 8 3 3 . 2 3 6
P o l a n d 3 8 , 1 1 6 7 ,6 6 % 5 0 7 6 2 . 3 1 2 5 1 7 4 7 . 3 6 5 3 8 , 1 3 6 7 , 5 6 % 4 9 7 7 8 . 2 8 6
R o m a n ia 2 1 , 5 2 9 4 ,3 3 % 3 3 6 5 2 . 3 8 2 3 3 6 5 2 . 3 8 2 2 1 , 4 9 9 4 , 2 6 % 2 9 7 4 1 . 3 4 5
N e t h e r la n d s 1 6 , 4 0 5 3 ,3 0 % 2 5 6 5 6 . 2 1 6 2 6 6 3 0 . 9 7 7 1 6 , 4 8 6 3 , 2 7 % 2 4 6 8 6 . 9 1 7
G r e e c e 1 1 , 2 1 4 2 ,2 5 % 2 2 5 0 9 . 7 1 8 2 2 5 0 9 . 7 1 8 1 1 , 2 6 0 2 , 2 3 % 2 0 5 6 3 . 0 0 0
B e l g iu m 1 0 , 6 6 7 2 ,1 4 % 2 2 4 8 4 . 8 5 9 2 2 4 8 4 . 8 5 9 1 0 , 7 5 0 2 , 1 3 % 2 0 5 3 7 . 5 0 0
P o r t u g a l 1 0 , 6 1 8 2 ,1 3 % 2 2 4 8 2 . 6 1 8 2 2 4 8 2 . 6 1 8 1 0 , 6 2 7 2 , 1 1 % 2 0 5 3 1 . 3 5 0
C z e c h R e p . 1 0 , 3 8 1 2 ,0 9 % 2 2 4 7 1 . 8 6 8 2 2 4 7 1 . 8 6 8 1 0 , 4 6 8 2 , 0 8 % 2 0 5 2 3 . 4 0 0
H u n g a ry 1 0 , 0 4 5 2 ,0 2 % 2 2 4 5 6 . 6 0 9 2 2 4 5 6 . 6 0 9 1 0 , 0 3 1 1 , 9 9 % 2 0 5 0 1 . 5 5 0
S w e d e n 9 , 1 8 3 1 ,8 5 % 1 8 5 1 0 . 1 6 1 2 0 4 5 9 . 1 4 5 9 , 2 5 6 1 , 8 3 % 2 0 4 6 2 . 8 0 0
A u s tr ia 8 , 3 3 2 1 ,6 7 % 1 7 4 9 0 . 1 1 2 1 9 4 3 8 . 5 2 1 8 , 3 5 5 1 , 6 6 % 1 9 4 3 9 . 7 3 7
B u l g a r ia 7 , 6 4 0 1 ,5 4 % 1 7 4 4 9 . 4 2 4 1 8 4 2 4 . 4 5 6 7 , 6 0 7 1 , 5 1 % 1 8 4 2 2 . 6 1 1
D e n m a r k 5 , 4 7 6 1 ,1 0 % 1 3 4 2 1 . 2 1 5 1 3 4 2 1 . 2 1 5 5 , 5 1 1 1 , 0 9 % 1 4 3 9 3 . 6 4 3
S lo v a k ia 5 , 4 0 1 1 ,0 9 % 1 3 4 1 5 . 4 6 2 1 3 4 1 5 . 4 6 2 5 , 4 1 2 1 , 0 7 % 1 4 3 8 6 . 5 7 1
F in la n d 5 , 3 0 1 1 ,0 7 % 1 3 4 0 7 . 7 6 9 1 3 4 0 7 . 7 6 9 5 , 3 2 6 1 , 0 6 % 1 4 3 8 0 . 4 2 9
I r e la n d 4 , 4 0 1 0 ,8 8 % 1 2 3 6 6 . 7 7 5 1 2 3 6 6 . 7 7 5 4 , 4 5 0 0 , 8 8 % 1 2 3 7 0 . 8 3 3
C ro a t ia 4 , 4 3 5 0 , 8 8 % 1 2 3 6 9 . 5 8 3
L it h u a n ia 3 , 3 6 6 0 ,6 8 % 1 2 2 8 0 . 5 3 3 1 2 2 8 0 . 5 3 3 3 , 3 5 0 0 , 6 6 % 1 0 3 3 5 . 0 0 0
L a t v ia 2 , 2 7 1 0 ,4 6 % 8 2 8 3 . 8 6 3 9 2 5 2 . 3 2 2 2 , 2 6 1 0 , 4 5 % 7 3 2 3 . 0 0 0
S lo v e n ia 2 , 0 2 6 0 ,4 1 % 7 2 8 9 . 4 1 4 8 2 5 3 . 2 3 8 2 , 0 3 2 0 , 4 0 % 7 2 9 0 . 2 8 6
E s t o n ia 1 , 3 4 1 0 ,2 7 % 6 2 2 3 . 4 8 3 6 2 2 3 . 4 8 3 1 , 3 4 0 0 , 2 7 % 6 2 2 3 . 3 3 3
C y p r u s 0 , 7 8 9 0 ,1 6 % 6 1 3 1 . 5 5 0 6 1 3 1 . 5 5 0 0 , 7 9 7 0 , 1 6 % 6 1 3 2 . 8 3 3
L u x e m b o u r g 0 , 4 8 4 0 ,1 0 % 6 8 0 . 6 3 3 6 8 0 . 6 3 3 0 , 4 9 4 0 , 1 0 % 6 8 2 . 3 3 3
M a lt a 0 , 4 1 0 0 ,0 8 % 5 8 2 . 0 6 0 6 6 8 . 3 8 3 0 , 4 1 4 0 , 0 8 % 6 6 9 . 0 0 0
I c e la n d 0 , 3 1 9 0 , 0 6 % 6 5 3 . 1 6 7
E U 4 9 7 , 4 5 6 1 0 0 , 0 0 % 7 3 6 6 7 5 . 8 9 1 7 5 4 6 5 9 . 7 5 5 5 0 4 , 4 7 7 1 0 0 , 0 0 % 7 5 1 6 7 1 . 7 4 0
N o t e : T h e s h a d e d fi e l d s i n d i c a te w h e r e d e g r e s s i v e p r o p o r ti o n a l i t y i s n o t a c h i e v e d .
* E u r o s t a t , N o v e m b e r 2 0 0 9
PE440.210v04-00 52/63 RR\865675CS.doc
CS
EP Seats degressive proportionality
0
100.000
200.000
300.000
400.000
500.000
600.000
700.000
800.000
900.000
1.000.000
0,0 10,0 20,0 30,0 40,0 50,0 60,0 70,0 80,0 90,0
Population
RatioPopulation/MEP
Jul-09
Option July 2014
RR\865675CS.doc 53/63 PE440.210v04-00
CS
PŘÍLOHA III K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Volební účast ve volbách do Evropského parlamentu (1979–2009)
30,00%
35,00%
40,00%
45,00%
50,00%
55,00%
60,00%
65,00%
1979 1984 1989 1994 1999 2004 2009 2014
PE440.210v04-00 54/63 RR\865675CS.doc
CS
PŘÍLOHA III K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Nerovnosti mezi ženami a muži
0,00
10,00
20,00
30,00
40,00
50,00
60,00
70,00
80,00
90,00
1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010 2015
Mandate
%ofseats
Men
Women
RR\865675CS.doc 55/63 PE440.210v04-00
CS
PŘÍLOHA V K VYSVĚTLUJÍCÍMU PROHLÁŠENÍ: Evropský parlament: současné volební postupy v členských státech
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
RAKOUSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano D´Hondtova
metoda
4% Věk: 16
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Poplatek ve výše 3 600
EUR na listinu;
kandidát musí být podpořen
třemi poslanci parlamentu,
jedním poslancem EP nebo
2 600 zaregistrovanými
voliči
neděle
BELGIE Tři jazykové volební
oblasti (nizozemská,
francouzská, německá);
a čtyři regionální volební
obvody:
1. Flandry (nizozemská
volební obec),
2. Valonsko (francouzská
volební obec),
3. Brussels-Hal-Vilvorde
(BHV) (buď nizozemská
nebo francouzská
volební obec) 2 kantony
(německá volební obec)
Ano D´Hondtova
metoda
Ne Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
– státní příslušníci
Belgie s bydlištěm v
jiných členských
státech (státní
příslušníci Belgie s
bydlištěm mimo EU
nemohou volit ve
volbách EP);
– účast ve volbách je
povinná: – neúčast je
trestána pokutou
Věk: 21
– zaregistrovaní
občané EU
– musí mluvit
příslušným jazykem
volební obce
Schválení kandidátů:
– pěti poslanci belgického
parlamentu, kteří patří k
příslušné jazykové skupině;
– 5 000 registrovaných
voličů ve Flandrech,
Valonsku a BHC;
– 200 registrovanými voliči
v německy mluvícím
volebním obvodu
neděle
PE440.210v04-00 56/63 RR\865675CS.doc
CS
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
BULHARSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano Hareova-
Niemeyerova
metoda
Ne Věk: 18
– občané EU, kteří mají
bydliště po dobu 3
měsíců v Bulharsku
nebo v jiném členském
státě
Věk: 21
– občané EU, kteří
mají v Bulharsku
nebo v jiném
členském státě
bydliště po dobu 2
měsíců
–
jednotlivci musí získat 10
000 podpisů a zaplatit 10
000 leva (5100 EUR);
– politické strany musí
získat 15 000 podpisů a
zaplatit 15 000 leva (7700
EUR);
– koalice musí získat 20
000 podpisů a zaplatit 20
000 leva (10 250 EUR);
neděle
KYPR Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne D'Hondtova
metoda/
Dropova
metoda
Ne Věk: 18
– občané Kypru a EU,
kteří tam mají bydliště 6
měsíců před volbami;
– zvláštní volební
listina;
– účast ve volbách je
povinná (ale bez
pokuty)
Věk: 25 neděle
ČESKÁ
REPUBLIKA
Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano: každý
volič má 2
hlasy. Pro
zvolení je
třeba 5 %
všech hlasů
vhozených
pro jeho/její
politickou
stranu
D´Hondtova
metoda
5% Věk: 18
– občané EU, kteří zde
mají bydliště již 45 dnů;
Věk: 21
– občané EU, kteří
zde mají bydliště již
45 dnů;
– pouze politické strany
nebo koalice mohou
jmenovat kandidáty;
– poplatek 15 000 korun
(585 EUR)
(€ 585)
pátek a
sobota
RR\865675CS.doc 57/63 PE440.210v04-00
CS
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
DÁNSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne D´Hondtova
metoda
Ne Věk: 18
– občané Dánska s
trvalým pobytem v EU;
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– každá osoba
disponující právem
volit ve volbách do
EP;
– strany zastoupené v
dánském parlamentu
Folketing nebo EP;
– nové strany potřebují
podpisy voličů odpovídající
alespoň 2 % hlasů v
předchozích volbách do
Folketing;
žádný
pevně
stanovený
den
ESTONSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne D´Hondtova
metoda
Věk: 18 Věk: 21 – registrované politické
strany předloží listiny;
– vklad pětinásobku
průměrné měsíční mzdy
neděle
FINSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano D´Hondtova
metoda
Ne Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
– politické strany nebo
sdružení voličů (tvořená
alespoň 2000 osobami)
jmenují kandidáty
neděle
FRANCIE Osm regionálních
volebních obvodů
Ne D´Hondtova
metoda
5% Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 23
– zaregistrovaní
občané EU
– rovnost pohlaví neděle
PE440.210v04-00 58/63 RR\865675CS.doc
CS
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
NĚMECKO Jeden vnitrostátní volební
obvod – ale poslanci jsou
voleni buď ze zemských
nebo federálních listin
Ne Sainte-
Laguëho
metoda
(podle změny
zákona ze
dne 17.
března 2008;
BGBI. 1, s
394)
5% Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
– listiny předložené
politickými stranami
založenými v EU;
– pro federální listinu:
strany s méně než 5
zástupci v EP, německém
parlamentu (Bundestag)
nebo zemských
parlamentech potřebují 4
000 podpisů;
pro zemskou listinu: je
potřeba 2 000 podpisů
neděle
ŘECKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne Varianta
Hareovy
metody
3% Věk: 18 Věk: 21 – listiny předložené
politickými stranami nebo
koalicemi
neděle
MAĎARSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne D´Hondtova
metoda
5% Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– všichni voliči mají
právo být voleni ve
volbách jako
kandidáti na listinách
stran
– listiny předložené
registrovanou stranou a
podpor 20 000 voličů (volič
může podpořit pouze jednu
listinu)
neděle
IRSKO Čtyři regionální volební
obvody
Ano jednotlivý
převoditelný
hlas
Ne Věk: 18 Věk: 21 – listiny předložené
registrovanými politickými
stranami
– nezávislé kandidáty musí
svým podpisem podpořit 60
osob z volebního seznamu
a ze stejného volebního
obvodu
pátek
ITÁLIE
(v současné době v
Pět regionálních
volebních obvodů
Ano – a hlasy
mohou být
Hareova
metoda
Ne Věk: 18
– zaregistrovaní
Věk: 25
– zaregistrovaní
– jednotlivci musí získat 30
000 podpisů, z nichž 10 %
sobota /
neděle
RR\865675CS.doc 59/63 PE440.210v04-00
CS
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
přezkumu) převedeny z
jednoho
volebního
obvodu do
druhého
občané EU;
– občané IT v jiných
státech EU mohou volit
na italských
konzulátech nebo
poštou; Občané Itálie,
kteří mají bydliště mimo
EU, pokud se vrátí volit
do Itálie;
– účast ve volbách je
nepovinná, nicméně je
považována za
„občanskou povinnost“
občané EU musí pocházet z každého
podregionu volebního
obvodu;
– politické strany a skupiny
s alespoň jedním
mandátem v EP nebo v
italském parlamentu mohou
předložit listiny bez podpisů
LOTYŠSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne Sainte-
Laguëho
metoda
Ne Věk: 18 Věk: 21 – listiny předložené
registrovanými politickými
stranami
– vklad ve výši 1 000 £ (1
450 EUR);
sobota
LITVA Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano Hareova-
Niemeyerova
metoda
5% Věk: 18 Věk: 21 – pouze politické strany
mohou jmenovat kandidáty;
neděle
LUCEMBURSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano – voliči
mají šest
hlasů
D'Hondtova /
Hagenbacho
va–
Bischoffova
metoda
Ne Věk: 18
– občané EU, kteří mají
v EU bydliště již 5 let
– účast ve volbách je
povinná
Věk: 18
– občané EU, kteří
zde mají bydliště již 5
let
– listiny potřebují 250
podpisů registrovaných
voličů nebo jednoho
poslance EP nebo členů
komory poslanců;
– většina kandidátů na
listinách musí být občany
Lucemburska;
neděle
MALTA Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano Metoda STV Ne Věk: 18 Věk: 18 – vklad ve výši 40
maltských liber (95 EUR);
sobota
PE440.210v04-00 60/63 RR\865675CS.doc
CS
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
(navrácen v případě získání
10 % hlasů)
NIZOZEMSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano D´Hondtova
metoda
Ne Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
– strany, které nejsou
zastoupeny v EP zaplatí
vklad ve výši 450 EUR;
– listiny musí být
doprovázeny alespoň
podpisy 30 voličů
čtvrtek
POLSKO Třináct regionálních
volebních obvodů
Ne D'Hondtova /
Hareova-
Niemeyerova
metoda
5% Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 21
– občané EU, kteří
zde mají bydliště již 5
let
– listiny musí obsahovat
nejméně 5 000 jmen a 10
000 podpisů voličů
příslušného volebního
obvodu
neděle
PORTUGALSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne D´Hondtova
metoda
Ne Věk: 18 Věk: 18 – listiny musí obsahovat
tolik kandidátů, kolik je
volených poslanců EP, a
navíc 3-8 náhradníků
neděle
RUMUNSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne D´Hondtova
metoda
5% Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 23
– zaregistrovaní
občané EU
– listiny musí obsahovat
200 000 podpisů; v případě
nezávislých kandidátů 100
000
neděle
SLOVENSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano Droopova
metoda
5% Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU s bydlištěm
na Slovensku, kteří jsou
ve volební den přítomni
Věk: 21
– zaregistrovaní
občané EU
– vklad politické strany ve
výši 50 000 SKK (1 510
EUR)
sobota
SLOVINSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano D´Hondtova
metoda
4% Věk: 18 Věk: 18 – politické strany
předkládají listiny, které
musí podpořit alespoň čtyři
neděle
RR\865675CS.doc 61/63 PE440.210v04-00
CS
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
členové Národního
shromáždění nebo alespoň
1 000 voličů;
– nezávislé kandidáty musí
svým podpisem podpořit 3
000 osob
ŠPANĚLSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ne D´Hondtova
metoda
Ne Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
– strany nebo koalice
předkládají listiny s podpisy
15 000 voličů nebo listiny se
jmény volených zastupitelů
neděle
ŠVÉDSKO Jeden vnitrostátní volební
obvod
Ano Sainte-
Lagüeho
metoda
Strany
musí
získat
4%;
kandidá
ti musí
získat 5
% z
celkové
ho
počtu
hlasů
odevzd
a-ných
jejich
straně
Věk: 18
– zaregistrovaní
občané EU
Věk: 18
– každý, kdo má
aktivní volební právo,
může kandidovat
– nejsou stanoveny
podmínky
neděle
SPOJENÉ
KRÁLOVSTVÍ
Dvanáct územních
volebních obvodů
Velká
Británie: Ne
Severní
Irsko: Ano
Velká
Británie:
D'Hondtova
metoda;
Ne Věk: 18
– občané EU, kteří mají
ve Spojeném království
bydliště 1 rok
Věk: 21
– občané EU, kteří
mají ve Spojeném
království bydliště 1
rok
– vklad ve výši 5 000 £ (6 750
EUR);
– jmenované kandidáty
musí ve volebních
obvodech podpořit 30
čtvrtek
PE440.210v04-00 62/63 RR\865675CS.doc
CS
Volební obvody Přednostní
hlasování
Rozdělení
mandátů
Minimá
lní
práh
Volební právo Kandidáti Nominace kandidátů Volební
dny
Severní
Irsko: Metoda
STV
voličů
Směnné kurzy k únoru 2008
RR\865675CS.doc 63/63 PE440.210v04-00
CS
VÝSLEDEK ZÁVĚREČNÉHO HLASOVÁNÍ VE VÝBORU
Datum přijetí 19.4.2011
Výsledek konečného hlasování +:
–:
0:
20
4
0
Členové přítomní při konečném
hlasování
Andrew Henry William Brons, Carlo Casini, Andrew Duff, Ashley
Fox, Matthias Groote, Roberto Gualtieri, Enrique Guerrero Salom, Zita
Gurmai, Gerald Häfner, Daniel Hannan, Stanimir Ilchev, Constance Le
Grip, David Martin, Morten Messerschmidt, Algirdas Saudargas,
György Schöpflin, József Szájer, Indrek Tarand, Rafał Trzaskowski,
Guy Verhofstadt
Náhradník(ci) přítomný(í) při konečném
hlasování
Elmar Brok, Zuzana Brzobohatá, Marietta Giannakou, Íñigo Méndez
de Vigo, Helmut Scholz