Gaullistické hnutí POL 235 11.10. 2016 Hodnotové zdroje •Projev v BBC, II. Sv. války, bonapartismus De_Gaulle-OWI 412PX-~1 Základní myšlenky •Nezávislost Francie na půdě mezinárodní politiky, hospodářství a obrany •Silná exekutivní pozice prezidenta, jeho klíčová role v systému, silná a významná armáda •Odmítnutí stranictví jako nástroje „pletich“ a prosazování partikulárních zájmů •Odmítnutí ekonomického liberalismu •Odmítnutí kapitalismu a revolučního socialismu •Role referenda jako klíčový prvek rozhodování •Hodnotový konzervatismus (otázka interupcí, rodinné politiky, nevadí trest smrti) • • • • • • • • • • RPF - Rassembelment du peuple français •Odkaz na projev v Bayeux •La France sera la France. Ce que veut Charles de Gaulle (1951) •Masová strana, základna ve velké členské základně •Opoziční subjekt, proti duchu IV. Republiky a nástupu moci stran •Nechuť ke stranictví •Heterogenní hnutí s jednotícím prvkem • Ch. de Gaullem •1952 - 55 se rozpadá LOGO_R~1 Volby 1951 •PCF – 26,93% 103 mandátů •RPF – 21,62% 121 mandátů •SFIO – 14,62% 107 mandátů •Moderés – 14,15% 99 mandátů •MRP – 12,62% 95 mandátů •RGR – 10,05% 74 mandátů •Různé – 0,01% 26 mandátů • Volby 1958 •Vznik UNR •Změna politického režimu (nová ústava) •Výrazná negace IV. republiky •Referendum, hrozba státního převratu •Změna volebního systému (většinový) •Prezidentem je Ch. de Gaulle •Konsensuální osoba • Croix_de_Lorraine • Funkční období Vládní strany Další strany AN President 1958 - 1962 206 UNR, 117 Ind. 64 Réf. 10 PCF, 44 SFIO, 34 Centr. Charles de Gaulle 1962 – 1967 233 UNR-UDT, 35 RI 41 PCF, 66 PS, 39 PR, 55 Centr., 6 DD Charles de Gaulle 1967 – 1968 200 UD-Ve, 42 RI 40 CD,193 levice, Charles de Gaulle 1968 - 1973 293 UDR, 61RI 34 PCF, 57 PS, 30 Centr., Charles de Gaulle Georges Pompidou Vládní období • Funkční období Vládní strany Další strany AN President 1973 – 1974 183 UDR, 55 RI, 30 UC 31 Réf.,176 levice (PSU+UGSD +PCF) Georges Pompidou 1974 – 1976 183 UDR, 55 RI, 30 UC, 34 Réf. 173 levice (PSU+UGSD +PCF) V. Giscard d´Estaign 1976 – 1978 183 UDR, 55 RI, 30 UC, 34 Réf. 173 levice (PSU+UGSD +PCF) V. Giscard d´Estaign 1978 – 1981 154 RPR, 123 UDF 198 levice (PSU+UGSD +PCF) V. Giscard d´Estaign Semiopoziční a opoziční období Funkční období Vládní strany Další strany AN President 1981 – 1986 285 PS, 44 PCF 83 RPR, 63UDF F. Mitterrand PS 1986 – 1988 155 RPR, 131 UDF. 216 PS, 35 PCF, 35 FN F. Mitterrand PS 1988 – 1993 275 PS 128 RPR, 130UDF F. Mitterrand PS 1993 – 1997 258 RPR, 215 UDF, 15 DD 57 PS, 23PCF, 7 DG F. Mitterrand PS Jacques Chirac Opoziční a kohabitační období Logo_RPR Funkční období Vládní koalice Další strany v AN Prezident 1993 - 1997 258 RPR, 215 UDF, 15 DD 57 PS, 23PCF, 7 DG F. Mitterrand PS Jacques Chirac 1997 - 2002 319 PS, PCF, Vert 140 RPR, 113 UDF, 3 DD Jacques Chirac 2002 - 2007 365 UMP, 30 UDF 140PS, 21PCF, 19DG Jacques Chirac Kohabitace a vládní období Současná pozice – Les Républicains Funkční období Vládní koalice Další strany v AN Prezident 2007 – 2012 313 UMP, 22 NC, 186 PS, 15 PCF, 4 LV, 3 MD, 7 PRG N. Sarkozy 2012 - 2017 280 PS, 10 FG, 17 LV, 12 PRG 194 LR, 12 NC, 2 FN, 2 AC, 6 PR, 2 MD F. Hollande • Současné proudy LR •Centristé – tradice Orleánistů a MRP. „lidská pravice“, přítomnost katolicismu •Konzervativci – RPR, hrozba imigrace, nebezpečí, blízko k MPF, atd. NKM •Gaullisté – stát má regulovat globalizaci, nejsou nadšeni z postupné EU integrace •Liberálové – politický a především ekonomický liberalismus – N. Sarkozy Volební podpora J. Chiraca 2002 sarkogp3 Sarkozy 2007 Sarkozy 2012 Presidential2012-Sarkozycons Závěr •Od roku 1944 prošlo gaullistické hnutí několika změnami •Různorodý celek, všeobjímající hnutí •Nejedná se o klasickou politickou stranu •Je řazeno do pravicového tábora •Nacionalistická formace francouzského typu •Poslední transformace 2015 • • Zdroje: •Perottino, Michel. (2005). Francouzský politický systém. Praha, Slon. •Knapp, A. (2004): Parties and the Party Systém in France – A disconnected Democracy, New York, Palgrave- Macmillan. •Frears, J. (1991): Parties and Voters in France, Hurts&Company, London. Základní proudy •Neogaullismus „pravice“ (Chirac, de Villepin) připouští tržní principy, spolupráci v nadnárodních organizacích, budování EU na principu národních a vzájemně spolupracujícíh států •Sociální gaullismus (Chaban Delmas, Séguin), náznaky soc. demokratického myšlení, bližší tradičnímu gaullismu, klíčové postavení státu v průmyslu a semi-tržní prostředí •Levicový gaullismus, preferují střední cestu za účelem vyhnutí se nástrahám kapitalismu, spolupráce s odbory, konsensuální rozhodování, integrace zájmových skupin, institucionální podoba v UDT cca 1962 – 1970, dnes snad nejblíže spolupráce s PS, Jean-Pierre Chevènement • • • • • • • • • • • • • •