MASARYKOVA UNIVERZITA
Fakulta sociálních studií
Katedra politologie
Pokyny pro úpravu seminárních prací
Brno 2008
Katedra politologie FSS MU se z důvodu opakujících se formálních nedostatků
seminárních prací rozhodla vytvořit doporučující pokyny pro jejich vypracování.
Závaznost těchto pokynů určuje přednášející každého předmětu.
I. STRUKTURA SEMINÁRNÍ PRÁCE
1. Titulní strana
2. Obsah práce
3. Vlastní text práce
4. Seznam literatury
5. Přílohy
1. Titulní strana (vzor viz Příloha č. 1)
Jedná se o samostatnou úvodní stranu, která slouží k identifikaci práce a jejího
autora (obsahuje název univerzity, fakulty, katedry; jméno, učo, obor, druh studia,
imatrikulační ročník; název práce, předmět, žánr; místo a datum vypracování).
Titulní strana se nepovažuje za samostatnou stranu, a proto se nečísluje ani neuvádí
v obsahu práce.
2. Obsah práce
Následuje po titulní straně a je standardní součástí práce (u prací kratšího rozsahu je
volitelný).
Obsah práce uvádí přehlednou formou strukturu celé práce. Tvoří jej názvy
jednotlivých kapitol, podkapitol a případných příloh textu, a to včetně uvedení jejich
stránkování. V zájmu zachování přehlednosti a stručnosti není nutné uvádět do
obsahu všechny podúrovně textu.
3. Vlastní text práce
Tvoří obsahové jádro práce a je tematicky členěn na jednotlivé úrovně, resp. kapitoly,
podkapitoly a odstavce. Jeho nedílnou součástí jsou úvod, závěr a poznámkový
aparát.
a) Úvod a závěr obecně představují klíčové části odborného textu. Musí se
obsahově vztahovat k práci jako celku a jejich rozsah by měl odpovídat
celkovému rozsahu práce. Obě části by měly být jednoznačně odlišitelné od
dalšího textu (např. uvedením nadpisu, odstavcem atd.).
a. Úvod – nastiňuje téma, cíle, metody, hypotézy, strukturu práce,
hodnocení dosavadního zpracování tématu a použitých zdrojů práce
včetně jejich dostupnosti.
b. Závěr – shrnuje předcházející argumentaci, dosažené závěry, cíl práce,
hypotézy, nabízí další otázky k tématu (směr dalšího výzkumu) atd.
Úvod i závěr by měly být navzájem v souladu.
b) Poznámkový aparát/poznámky
a. Poznámkový aparát slouží 1.) k vedení odkazů bibliografických citací
(viz část III), nebo 2.) k vedení doplňujících vysvětlivek/komentářů
k hlavnímu textu (např. vypsání zkratek, vysvětlení termínu atd.); tyto
komentáře mohou vést ke zkvalitnění textu, ale musí se používat
v adekvátní míře, aby nevytvářeli paralelní text k hlavnímu textu.
b. Uvádí se zpravidla ve formě čísla horního indexu přímo v textu, které
odkazuje na vlastní text poznámky. Ten je možné psát buď pod čarou
na příslušné stránce, nebo ve vysvětlivce na konci kapitoly či celého
textu.
c. V případě, že autor v práci nepoužívá odkazy bibliografických citací
(tzn., necituje žádnou literaturu ani jiné zdroje; např. v eseji), případně
používá k zápisu odkazů anglosaský způsob (viz část III, bod 10),
nemusí být poznámkový aparát veden.
4. Seznam literatury (tzv. soupis bibliografických citací)
Obsahuje seznam veškeré v práci použité literatury a zdrojů. Je umístěn za vlastním
textem (příp. za poznámkami psanými na konci textu) a zpravidla je řazen abecedně
(viz část III, bod 8).
V praxi se vyskytují různá označení této části (Seznam použité literatury a pramenů,
Seznam bibliografických citací, Použitá literatura, Literatura atd.).
5. Přílohy
Obsahují doplňující části práce (např. tabulky, grafy, rozhovory, tabulky atd.) a jejich
seznam by měl být uveden v obsahu práce. Jsou umístěny za seznamem literatury
a nepočítají se do stanoveného rozsahu práce.
II. FORMÁT TEXTU A STYLISTIKA
6. Formát textu
a) Seminární práce se píše ve formátu textového editoru Microsoft Office Word
(příp. v jiném kompatibilním, ne však ve formátu PDF), a to se standardním
rozvržením strany (formát papíru A4, okraje 2,5 cm, zarovnání do bloku). Ve
vlastním textu se používá jednotný typ písma a řádkování (např. Times New
Roman nebo Arial, velikost 12, řádkování 1,5).
b) Rozsah textu je stanoven pokyny vyučujícího, resp. typem psaného textu.
Určuje se počtem slov (včetně předložek a spojek), případně počtem znaků či
tzv. normostran (zkratka NS). Standardní normostrana má 1800 znaků včetně
mezer, přičemž vymezení NS slouží výhradně ke zjištění rozsahu práce,
nikoliv ke skutečné úpravě formátu jedné strany v textovém editoru na 1800
znaků.
c) Do rozsahu/délky práce se počítá: vlastní text (včetně úvodu a závěru)
a poznámkový aparát. Ne titulní strana, obsah, seznam literatury a přílohy.
7. Stylistika
Jazyková kultura odborného textu představuje jedno z jeho základních kvalitativních
hledisek. Zejména je třeba věnovat pozornost následujícím doporučením:
a) Používání spisovného jazyka (vyvarovat se hovorových a expresivních výrazů,
překlepů, chyb v interpunkci, pravopisných a gramatických chyb). Pokud je
práce psána v jiném než rodném jazyce, je vhodné překontrolovat si text od
rodilého mluvčího.
b) Zpravidla se používá tzv. autorský plurál (1. os. mn. č.) či neosobní
vyjadřování (pasivní konstrukce).
c) Vyvarovat se používání tzv. „vycpávkových obratů“ typu „myslím si“, „podle
mého názoru“, „v tomto já osobně vidím“, „lze konstatovat“, „zdá se, že“, „je
zajímavé, že“ atp.
d) Cizí slova a odbornou terminologii používat v odpovídající míře a zejména ve
správném významu.
e) Vyvarovat se složitých větných konstrukcí – důraz by měl být položen na
srozumitelnost textu.
f) Nepřejímat jazykový styl používaných zdrojů – zachovat si odstup a vlastní
styl vyjadřování.
III. VEDENÍ BIBLIOGRAFICKÝCH ODKAZŮ A CITACÍ
8. Bibliografické odkazy a citace
Slouží k zaznamenání a přesné identifikace použité literatury a dalších zdrojů
v odborném textu.
a) Odkaz – stručná forma citace vsunutá do vlastního textu nebo připojená jako
poznámka/vysvětlivka pod text, na konec kapitoly nebo na konec celého textu.
a. Odkaz slouží k identifikaci publikace (může se používat bez seznamu
literatury; v tom případě musí obsahovat všechny nezbytné prvky pro
identifikaci zdroje).
b. Pokud se používají odkazy spolu se seznamem literatury, musí
obsahovat údaje zajišťující jednoznačné korespondování/identifikaci
mezi příslušným odkazem a citací.
b) Citace – jsou úplným zápisem použité literatury a zdrojů uváděným
samostatně za textem v tzv. soupisu bibliografických citací (tzn., v Seznamu
literatury). Zpravidla se řadí abecedně (podle prvního uvedeného prvku
– příjmení autora), příp. se ještě mohou dělit podle druhu zdroje (např. na
knižní, periodika či internetové zdroje).
9. Norma vedení bibliografických odkazů a citací v ČR
Základní pravidla vedení bibliografických odkazů a citací v rámci České republiky
vycházejí z mezinárodních norem ISO 690-1 a 690-2, které jsou v ČR vedeny jako
ČSN ISO 690 (Bibliografické citace: Obsah, forma a struktura) a ČSN ISO 690-2
(Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty
nebo jejich části). Obě uvedené normy jsou dostupné v elektronické podobě na
stránkách Ústřední knihovny FSS (http://knihovna.fss.muni.cz/KnihovnaFSS/eiz.php,
v sekci Elektronické zdroje, položka Normy ČSN), případně na
http://www.boldis.cz/citace/citace2.pdf.
a) Používané prvky při vedení bibliografických odkazů a citací – příjmení, jméno
(primární odpovědnost); název titulu; editoři, překladatelé atd. (podřízená
odpovědnost); číslo vydání; nakladatelské údaje (název, místo vydání, rok
vydání); rozsah – počet stran; standardní číslo – ISBN.
b) Požadované prvky odkazů i citací jsou do značné míry pohyblivé/volitelné.
Vždy ale musí být splněna zásada, že na jejich základě jsou použitá literatura
a zdroj jednoznačně identifikovatelní (lze je bez problému nalézt). Stejně tak i
z odkazu musí vyplývat jeho souvislost s konkrétní položkou/citací v seznamu
literatury, aby nedošlo k záměně za jinou.
c) Volba používaných prvků a podoba jejich zápisu musí kromě respektování
obecných zásad stanovených v ČSN vždy splňovat požadavky konkrétního
druhu textu (ty stanovuje např. vyučující, katedra, vědecká instituce, editor
sborníku, redakce odborného periodika atd.).
d) Volba používaných prvků a podoba jejich zápisu se také může do určité míry
lišit v závislosti na druhu zapisovaného zdroje (monografie, sborník, příspěvek
v časopisu, dokument atd.). (Viz Příloha č. 2).
e) Bibliografické odkazy a citace musí být v jednom textu vedeny jednotně na
základě jedné normy, přičemž každý odkaz či citace musí obsahovat všechny
stanovené prvky. Každý odkaz či citace představuje samostatný celek, který
se zakončuje tečkou.
10. Metody zápisu bibliografických odkazů a citací
a) Anglosaský způsob – uvádění tzv. prvního prvku a data přímo v textu
v závorce (zpravidla na konci věty před tečkou). (Viz Příloha č. 2).
b) Německý způsob – odkaz se uvádí v poznámce pod čarou na příslušné
stránce nebo ve vysvětlivce na konci kapitoly či celého textu. Ve vlastním
textu je uvedeno pouze číslo dané poznámky, a to zpravidla formou horního
indexu.
c) Metoda číselných citací – ve vlastním textu jsou zdroje zastoupeny čísly
v závorkách, přičemž čísla zdrojů jsou určována pořadím, v němž byl každý
zdroj poprvé použit. Při opakování zdroje se následně uvádí vždy stejné číslo
jako při jeho prvním použití. V seznamu literatury jsou pak citace uspořádány
podle výsledného číselného pořadí, nikoliv podle abecedy.
11.Další příklady a postupy vedení bibliografických odkazů a citací
a) Projekt bibliografické citace – Generátor citací (www.citace.com)
b) Časopis Středoevropské politické studie (www.cepsr.com/edit.php)
c) Časopis Obrana a strategie
(www.defenceandstrategy.eu/cs/pokyny-pro-prispevatele.html)
Příloha č. 1 – Vzor titulní strany
MASARYKOVA UNIVERZITA
Fakulta sociálních studií
Katedra politologie
Jan Novák (UČO 11111)
Mezinárodní vztahy a evropská studia – Politologie
bakalářské studium
imatrikulační ročník 2005
Postavení prezidenta dle Ústavy ČR
Politický systém ČR (POL 108)
Seminární práce
V Brně 1. 10. 2008
Příloha č. 2 – Doplněná citační norma Politologického časopisu1
Monografie (jeden až tři autoři)
(Odkaz v textu)
(Příjmení Rok), (Příjmení Rok: strana), (Příjmení a Příjmení Rok: strana)
(Novák 2003), (Novák 2003: 35), (Novák a Novák 2003: 35)
(Citace v seznamu literatury)
Příjmení, Jméno. Rok. Název. Místo vydání: Vydavatelství.
Novák, Petr. 2003. Politické strany v ČR. Brno: Centrum pro studium demokracie
a kultury.
Novák, Petr a Novák, Pavel. 2003. Politické strany v ČR. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury.
Monografie (více než tři autoři)2
(Odkaz v textu)
(Příjmení et al. Rok: strana)
(Novák et al. 2005: 136)
(Citace v seznamu literatury)
Příjmení, Jméno et al. Rok. Název. Místo vydání: Vydavatelství.
Novák, Roman et al. 2005. Základy politologie. Praha: Nová vlna.
Sborník
(Odkaz v textu)
(Příjmení, ed. Rok: strana)
(Novák, ed. 2000: 168)
(Novák a Chromek, eds. 1999: 68)
(Citace v seznamu literatury)
Příjmení, Jméno, ed. Rok. Název. Místo vydání: Vydavatelství.
Novák, Pavel, ed. 2000. Politické systémy v zemích východní Evropy. Praha:
Academia.
Novák, Pavel a Chromek, Jan, eds. 1999. Politické systémy v zemích východní
Evropy. Praha: Academia.
Příspěvek ve sborníku
(Odkaz v textu)
(Příjmení Rok: strana)
(Novák 2000: 97)
(Citace v seznamu literatury)
Příjmení, Jméno. Rok. „Název příspěvku.“ In: Název sborníku. Ed. Jméno, Příjmení
editora. Místo vydání: Vydavatelství, stránkování.
Novák, Pavel. 2000. „Politický systém Ukrajiny.“ In: Politické systémy v zemích
východní Evropy. Ed. Pavel, Novák. Praha: Academia, 83-100.
1
Závaznost jejího používání se řídí pokyny vyučujícího.
2
Jsou-li v citovaném zdroji více než tři autoři, uvádí se pouze první, nebo první dvě či tři jména.
Vynechá-li se jedno a více jmen, připojuje se za poslední uvedené jméno zkratka „et al.“ (et alii),
případně její český ekvivalent „aj.“ (a jiní).
Článek v periodiku
(Odkaz v textu)
(Příjmení Rok: strana)
(Studený 2007: 24)
(Citace v seznamu literatury)
Příjmení, Jméno. Rok. „Název příspěvku.“ Název periodika ročník, číslo, stránkování.
Studený, Roman. 2007. „Občanská společnost v České republice.“ Politologický
časopis 14, č. 2, 20-38.
Článek v internetovém periodiku3
(Odkaz v textu)
(Příjmení Rok: případně strana)
(Novotný 2008)
(Citace v seznamu literatury)
Příjmení, Jméno. Rok. „Název příspěvku.“ Název periodika ročník, číslo, případně
stránkování (cit. YYYY-MM-DD). (Internetová adresa).
Novotný, Jan. 2008. „Nedemokratický režim v Bělorusku.“ Středoevropské politické
studie 10, 1 (cit. 2008-09-22). (http://www.cepsr.com/index.php?ID=34).
Internetový dokument
(Odkaz v textu)
(Název organizace Rok: případně strana)
(Evropská komise 2000: 34)
(Citace v seznamu literatury)
Název organizace. Rok. Název dokumentu. Místo vydání: Vydavatelství (cit. YYYYMM-DD).
(Internetová adresa).
Evropská komise. 2000. Report on the Czech Republic. Brusel: EU Publishing (cit.
2007-01-28). (http://europa.eu/documents/registers/index_cs.htm).
Webové stránky
(Odkaz v textu)
(Název stránek [možno i zkrácený] Rok)
(Portál AMO 2008)
(Citace v seznamu literatury)
Plný název stránek. Rok (cit. YYYY-MM-DD). (Internetová adresa).
Portál Asociace pro mezinárodní otázky. 2008 (cit. 2008-09-22).
(http://www.amo.cz/cz/).
3
U internetových zdrojů by mělo být uvedeno datum citování neboli datum stažení zdroje z dané
adresy WWW. Pokud u internetového dokumentu neznáme rok uveřejnění, nebo se jedná např.
o webové stránky, můžeme uvést rok vytvoření či aktualizace webových stránek, který bývá umístěn
v jejich spodní části.
Ostatní rady a doporučení
a) Opakování stejného zdroje v odkazech
a. V případě bezprostředního citování stejného zdroje se může uvést:
„(Tamtéž: 55)“, případně „(Ibidem: 55)“.
b. Při citování stejného zdroje na jiném místě se (v německém způsobu
citování) může uvést: „Sartori: c. d., s. 23.“
b) Zápis více zdrojů od jednoho autora ve stejném roce – pokud citujeme více
prací od stejného autora publikovaných ve shodném roce, používáme
k odlišení jednotlivých zdrojů malá písmena a, b atd. Např.: v odkazu „(Novák
2003a: 45)“, „(Novák 2003b: 45)“; v citaci pak „Novák, Jan. 2003a. Politické
strany na Slovensku. Praha: SLON.“, „Novák, Jan. 2003b. Politické strany
v Maďarsku. Praha: SLON.“
c) V případě citování zdroje bez známého jména autora či instituce (např. on-line
text) se jako první údaj uvádí název zdroje. To platí rovněž v případě citování
zdroje více autorů s obecně známým názvem (např. u encyklopedií), kdy se
v odkazu může uvést zkrácený název, z něhož vyplývá zřejmá souvislost
s jeho plnou podobou v citaci. Např.: v odkazu „(Blackwellova encyklopedie
1995: 116)“, v citaci pak „Blackwellova encyklopedie politického myšlení.
1995. Brno: CDK – Proglas.“
d) Způsob zápisu bibliografických odkazů a citací dalších typů zdrojů, které
nejsou uvedeny v této příloze, se řídí pravidly ČSN. Instrukce lze dále nalézt
v doporučených odkazech (viz část III, bod 11).
***