Technika vedení rozhovoru
Rozhovor a pozorování v psychologii PSY253
Mgr. Michaela Širůčková, Ph.D.

Technika vedení rozhovoru 1
nBuďte empatičtí, neobviňující, podporující, akceptující, respektující, přátelští
nHlídat si neverbální projevy –  úsměv, podání ruky (pevný stisk), oční kontakt, přitakávání, ruce,
posez, modulace hlasu, dýchání atd.
nNevzbuzovat pocit, že na respondenta nemáme čas
nRespekt ke respondentově tempu, rytmu řeči a slovníku
nPokud je respondent aktivní je vhodné ho nechat mluvit spontánně
nKdyž respondent mluví příliš, tak vnést strukturu, zdvořile zastavit, krátce zrekapitulovat a
přesunout se k zakázce
nKladení otázek – otevřené, uzavřené otázky

Povzbuzování
Cíl:
nPodnítit respondenta k dalšímu hovoru
nZískávání informací
nMapování a rozšiřování témat hovoru
Prostředky:
nUžíváme výhradně otevřené otázky
nUžíváme neutrální slova
nNevyslovujeme souhlas či nesouhlas
Příklady:
nCo mi o tom můžete říct?
nJaký je váš názor?
nJak to vidíte vy?
nCo se změnilo?

Získávání důvěry: „Budu tě poslouchat, ať říkáš cokoli“
-tendence, předčasně objasňovat:
-Co tě k tomu vede? Proč tě to nenapadlo? Proč si to myslíš?
- Kl. Čekal bych nějakou odměnu …poradce: „můžu se tě zeptat, kdy máš tréninky?

Objasňování
Cíl:
nZískáváme další informace, hledáme nové souvislosti.
nPomáháme respondentovi, aby viděl i další hlediska problému
Prostředky:
nKladení otevřených otázek
nPOZOR!
qna otázku PROČ!
qna přebírání iniciativy a dopovídávání
Příklady:
nCo si pod tím představuješ?
nKoho se to týká?
nKomu to ještě vadí?
nJak ty to vnímáš?
nCo je pro vás nejdůležitější?
nJak to vypadá doma, když se učíš?

Parafrázování
Cíl:
nUkázat, že mluvčímu nasloucháme a rozumíme, co říká
nOvěřit si, zda jeho slova chápeme správně
nPřirozené přemostění k další otázce
nStruktura, pokud respondent mluví moc
Prostředky:
nSvými slovy zopakovat hlavní myšlenky sdělení.
POZOR! Parafrázování neznamená důsledně zopakovat vše, co jsem právě slyšel/a.
Příklady:
nJestli tomu dobře rozumím, tak …?,
nVy říkáte, že …
nJe to tak, že ...?
n…, říkám to správně?
nŘíkal jste, že...
nZaznělo tu...

Zrcadlení pocitů
Cíl:
nPorozumění a legitimizace pocitů a emocí.
nUmožnit mluvčímu zvládnout své emoce, pocity.
Prostředky:
nPojmenujeme, co si myslíme, že druhý cítí.
nMůžeme použít i otázku.
nNecháme druhému prostor pro to, aby nás mohl případně korigovat.
Příklady:
nVidím, že vás to velmi rozčílilo.
nVnímám, že jste rozrušený. To je v této situaci v pořádku.

Šel si sem určitě s úzkostí.

Shrnutí
Cíl:
nShrnout důležité myšlenky a fakta  (na konci nebo v průběhu rozhovoru).
nZhodnotit dosažený pokrok.
nPoložit základ k další diskuzi.
Prostředky:
nStrukturovat hlavní vyřčené myšlenky.
nFormou konstatování.
nOvěřujeme, zda to všichni zúčastnění vnímají stejně.
Příklady:
nTeď jsme mluvili o ...můžeme se posunout dále...

Ocenění
Cíl:
nPojmenovat pozitivní jednání nebo vlastnosti druhých.
nDát najevo důvěru.
Prostředky:
nProjevit uznání úsilí a činnostem.
nOceňujeme všechno, co ocenit lze (aktivní účast v rozhovoru, pozitivní přístup, osobitý pohled na
situaci).
nOcenění by mělo být konkrétní a upřímně míněné
Příklady:
nTěší mě, že ...
nJe fajn, jak se vám daří formulovat odpovědi.
nDěkuji vám za vaši ochotu.

Co do rozhovoru rozhodně nepatří?
Přikazování: “Musíte se zamyslet...”
Poučování: “Vy nevíte, že je obecně známé?”
Napomínání: “Přece to takhle nemůžte říkat!”
Moralizování: “Vaší povinností je pravdivě odpovídat.”
Poskytování nevyžádaných rad: “Nejlépe byste udělal/a…”
Hodnocení: “To není možné, co mi tu říkáte!”
Vyvracení, odmítání, relativizace pocitů:
“Dospělý člověk se nebojí! To Vám nemůže být líto!”
Strhávání pozornosti na sebe: “To já minulý týden také...!
Dopovídávání: “...poradíte se s maminkou.”

Průběžný úkol
Vypracujte reflexi svých komunikačních dovedností:
–silné stránky
–kde máte rezervy
–kdy se Vám obtížně komunikuje
–na čem chcete v komunikaci pracovat
–