od case manažerek Petry Stromské a Barbory Plochové; upozornění Libora Novosáda, jaká rizika je třeba brát v úvahu při transformaci ústavních služeb pro lidi s postižením v podporu jejich života v komunitě. V tištěném sešitě akademických statí se Hana Valová s Radkou Janebová zabývají strategiemi, které využívají organizace poskytující sociální služby, pokud čelí poklesu přísunu finančních prostředků.Nadpodrobným popisemškálytěchto strategií si Valová s Janebovou kladou otázku, zda a jak vycházejí strategie zvládání finanční tísně z představy, že úbytek finančních prostředků je hrozbou pro klienty, které je třeba zplnomocňovat k vyjednávání s těmi, kdo o penězích rozhodují. Ivana Šimíková popisuje napětí mezi aplikací tzv. New Public Management a posláním neziskových organizací. Z této perspektivy zkoumá vliv implementace zákona o sociálních službách na činnost neziskového sektoru, mimo Pk OPE RAČ Ní PROGRAM PODPORUJEME ■Kj LIDSKÉ 2 OBOJE VAŠI BUDOUCNOST O A ZAMĚSTNANOST www.eircr.cz REMED1UM Praha o.p.s. je neziskovou organizací poskytující již více jak dvacet let vzdělávání pracovníků v sociálních službách a dalších pomáhajících profesí. REMEDÍUM Praha o.p.s. realizuje od 1. října 2013 projekt Komplexní vzdělávání pracovníků poskytovatelů sociálních služeb v oblasti Krizové intervence. V současnosti se schylují k evaluaci dva běhy výcvikového kurzu Komplexní krizová intervence, byly úspěšně ukončeny dva běhy kurzu Komunikace jako nástroj spolupráce a přesně ve své polovině se nachází dva běhy kurzu Úskalí spojená se zvládáním zátěže při výkonu práce v sociálních službách. Kapacita všech kurzů je naplněna. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem. jiné na uplatnění takových funkcí sociální práce, jako je např. obhajoba zájmů klientů, Andrej Mátel a Milan Schavel nabízejí svou intepretaci vlivu zákona o sociální práci, který byl nedávno schválen na Slovensku, na vývoj sociální práce jako profese. Popisují proces rozhodování o obsahu zákona a o jeho ustanoveních kladou otázky, které mohou být účinnou inspitací pro tvůrce analogického zákona v České republice. Markéta Elichová a Anna Sýkorová zkoumají, jaké podmínky vytváří vzdělávání v sociální práci pro uplatnění absolventů. Kladou si proto otázku, v čem ladí a v čem se rozcházejí dovednosti a znalosti absolventu škol sociální práce a požadavky zaměstnavatelů na trhu práce. Michaela Lukešová se na předpoklady uplatnění sociálních pracovníků dívá z jiného úhlu: zabývá se předpoklady sociálních pracovníků pro mezikulturní komunikaci. Kompetence v této oblasti lze, vzhledem ke kulturní diferenciaci a individualizaci soudobé společnosti, považovat za Idíčové předpoldady schopnosti sociálních pracovníků zprostředkovávat řešení problémů vc vztazích mezi klienty a jejich kulturně různorodým sociálním prostředím. V mých očích j c číslo časopisu Sociální práce / Sociálna práca, které právě dostáváte do rukou, svěžím čtením příkladů sociální práce s klienty sociálních služeb. Současně nabízí neotřelé pohledy na podmínky ve kterých se sociální práce s touto klientelou uskutečňuje nebo snaží prosazovat. Libor Musil, editor čísla 015 ých funkcí sociální práce, a. zájmů ldientů, Andrej 1 nabízejí svou infepretaci í práci, který byl nedávno i, na vývoj sociální práce, ijí proces rozhodování eho ustanoveních, ldadou >ýt účinnou inspirací pro ikona v České republice, mna Sýkorová zkoumají, ří vzdělávám v sociální absolventů. Kladou si .dí a v čem se rozcházejí absolventů škol sociální ěstnavatelů na trhu práce, na předpoklady uplatnění lívá z jiného úhlu: zabývá álních pracovníků pro aci. Kompetence v této ke kulturní diferenciaci bé společnosti, považovat y schopnosti sociálních ovávat řešení problémů enty a jejich kulturně prostředím. časopisu Sociální práce / rávě dostáváte do rukou, i sociální práce s klienty učasně nabízí neotřelé , ve kterých se sociální i uskutečňuje nebo snaží Libor Musil, editor Usla „Antiradikálnosť českých sociálních služeb aneb jak organizace sociálních služeb řeší pokles finančních prostředků' "Antiradicalism" of Czech Social Services, or How Do the Organizations of Social Services Solve the Decline of Funding Hana Valová, Radka Janebová Mgr. Hana Valová2, absolventka magisterského oboru sociální práce na Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové, aktuálně sociální pracovnice „mimo službu". Do roku 2013 působila jako sociální pracovnice pro osoby ohrožené domácím násilím v Intervenčním centru Liberec, odkud odešla do soukromého sektoru. Nadále se však věnuje výzkumnému bádání v oblasti sociální práce. Mgr. Radka Janebová, Ph.D.,3 pracuje jako odborná asistentka na Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové a zároveň jako sociální pracovnice v Občanském sdružení Salinger v projektu Triangl, který se věnuje sanaci rodiny. Zabývá se etikou rozhodování v sociální práci a genderovými aspekty sociální práce. Abstrakt Organizace sociálních služeb v České republice se mohou potýkat s nedostatkem finančních prostředků, což může zásadním způsobem ovlivnit jejich fungování i životy jejich ldientů. Cílem našeho příspěvku bylo zjistit, jaké strategie využívají organizace poskytující sociální služby při poklesu finančních prostředků,pokusit se zohlednit důsledky těchto strategií pro klienty organizací a interpretovat nalezené strategie z pohledu „kritické sociální práce". K dosažení cíle jsme využily kvalitativní rozhovory se zástupci sedmi organizací. Výstupem našeho článku je hypotéza o „antiradikálnosti" českých organizací sociálních služeb a české sociální práce. Klíčová slova sociální práce, finanční prostředky, kritická sociální práce 1 Článek vznikl v souvislosti s projektem specifického vysokoškolského výzkumu Studentská grantová soutěž na ÚSP UHK (reg. č. 2103/1210/05900). 2 Kontakt: haana.valova@seznaro.cz 3 Kontakt: Ustav sociální práce Univerzity Hradec Králové, Víta Nejedlého 573,500 00 Htadec Králové, radka.janebova@uhk.cz SP/SP 1/2015 Abstract Social service organizations in the Czech Republic may face a shortage of funds, which can significantly affect their functioning and the lives of their clients. The aim of our paper was to identify strategies used by organizations providing social services during the decline in funding, try to take into account the consequences of these strategies for clients of these organizations and interpret the strategies in terms of "critical social work". To achieve the goal we used qualitative interviews with representatives of seven organizations. The output of our article is the hypothesis of "antiradicalism" of Czech social service organizations and Czech social workers. Keywords social work, financial resources, critical social work Kdy je v pořádku, že je sociální pracovník kritický? Pouze když kritizuje pracovníka v sociálních službách, že je kritický. (upravený anglický vtip) 1.Úvod Motivací k napsání tohoto textu byla osobní zkušenost jedné z autorek s fatálním poklesem finančních prostředků v organizaci, kde pracovala. Snížení dotace ze dvou miliónů na 700 tisíc korun ji přivedlo k rozhodnutí z organizace odejít. Z existenčních důvodů nemohla čekat do poloviny roku na konečný výsledek, zda nakonec bude dostatek prostředků. Nechtěla čekat ani z osobních důvodů. Přišla si znevážená. Svou práci dělala dobře, organizace vykazovala velký počet klientů. Zažívala velký pocit bezmoci a naštvání zároveň. Kladla si otázku: Proč to nevidí ti, kteří rozdělují peníze? Neuměla si představit, že by stejnou nejistotu zažívala každý rok. Také přemýšlela, jak obdobné situace řeší ostatní poskytovatelé sociálních služeb, což byl podnět k provedení výzkumu a napsání tohoto textu. Cílem našeho příspěvku je zjistit, jaké strategie využívají organizace poskytující sociální služby při poklesu finančních prostředků, pokusit se zohlednit důsledky těchto strategií pro klienty organizací a interpretovat nalezené strategie z pohledu „kritické sociální práce". Náš mikrovýzkum bychom rády zasadily do širšího kontextu teorií - konkrétně do paradigmatu „kritické sociální práce". Chceme se zamyslet nad tím, co mohou vypovídat zvolené sttategie o organizacích sociálních služeb a české sociální práci, respektive o jejich vztahu ke „kritickému paradigmatu sociální praxe". V první části textu teoreticky ukotvíme kontext financování sociálních služeb a perspektivu „kritické sociální práce". Následně vymezíme použitou metodiku výzkumu a budeme prezentovat hlavní výzkumná zjištění. V závěru se pokusíme interpretovat tato zjištění z perspektiv}' „kritické sociální práce". Na úvod považujeme za nezbytné vymezit vztah mezí pojmy „sociální práce" a „sociální služby" a vysvětlit, jak s nimi budeme v textu pracovat. Uvědomuj emc si odlišnost obou pojmů, kdy „sociální služby" vnímáme dle znění zákona o sociálních službách č, 108/2006 Sb. jako činnosti „zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení" (§ 3 a) a oblast, ve které pracují nejen sociální pracovníci4, ale i jiné profese či obory. Oproti tomu „sociální práci" chápeme jako profesi pomáhající zprostředkovávat interakce mezi lidmi a jejich sociálním prostředím, která může být vykonávána i v jiných oblastech, než jsou sociální služby (veřejná správa, školství, zdravotnictví atd.). V našem textu jsme se primárně zaměřily na strategie organizací sociálních služeb, ale nahlížíme na nč z perspektivy „kritické sociální práce", což může 4 V zájmu genderově korektního jazyka v textu libovolně střídáme ženský a mužský rod s předpokladem, že zastupují oba gendery. Stati funds, which can our paper was to xline in funding, organizations and s used qualitative is the hypothesis rs. racovník kritický? 'ách, že je kritický, ený anglický vtip) :álním poklesem la 700 tisíc korun ;kat do poloviny [t ani z osobních sý počet klientů, ti, kteří rozdělují i přemýšlela, jak vedení výzkumu í sociálni služby egií pro klienty íš mikrovýzkum kritické sociálni o organizacích nu paradigmatu pektivu „kritické hlavní výzkumná ií práce", sociálni služby" aů, kdy „sociální tiosti „zajišťující ního vyloučení" ry. Oproti tomu i lidmi a jejich sociální služby řily na strategie ráce", což může i předpokladem, působit rozporuplně. Tuto rozporuplnost si uvědomujeme a reflektujeme možné dezinterpretace, kterých jsme se mohly dopustit. Nemáme totiž záruku, že informantky našeho výzkumu sdílely identitu sociálních pracovnic. Aplikaci našich zjištění na oblast sociální práce je tedy třeba v celém textu vnímat jako naše hypotézy, jejichž východiskem je předpoklad určitého průniku obou oblastí a blízkosti obou profesních kultur, které subjektivně reflektujeme.5 2. Teoretické ukotvení V rámci teoretického ukotvení tématu nejprve vysvětlíme vybrané příčiny a projevy poklesu finančních prostředků v sociálních službách. Poté ozřejmíme další klíčový termín našeho textu, kterým je zastřešující perspektiva „kritické sociální práce". 2.1. Konec „zlatého věku sociálních služeb"? Sociální služby v České republice mohou být financovány z celé řady zdrojů. Molek (2009:21) uvádí, že obecně lze za zdroje příjmů považovat dotace ze státního rozpočtu, dotace z rozpočtů obcí, měst a regionů, prostředky z programu evropských společenství, příspěvky zřizovatelů, úhrady od klientů, úhrady z veřejného zdravotního pojištění, dary a vedlejší hospodářskou a mimořádnou činnost (výroba stravy, praní prádla, prodej výrobků). Situace financování sociálních služeb může být ovlivňována celou řadou okolností. Rády bychom popsaly dvě, které považujeme aktuálně za nejpodstatnější. Jedna z nich je národně specifická, zatímco druhá odráží vývojové trendy globálního kapitalismu. Významnou okolností, která ovlivnila financování organizací poskytujících sociální služby, byla možnost čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu - především operačního programu „Lidské zdroje a zaměstnanost". Ten tvořilo pět tematických celků, tzv. prioritních os. Sociální služby mohly získat prostředky z prioritní osy 36 — „Sociální integrace a rovné příležitostí". Jejím cílem bylo „pomoci osobám ohroženým sociální vyloučením, zvyšování kvality a dostupnosti sociálních služeb a zavedení opatření vedoucích ke zvyšování zaměstnanosti těchto osob včetně prosazování rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce" (ESF ČR, 2008). Projekty byly realizované ve čtyřech oblastech podpory: „Podpora sociální integrace a sociálních služeb" (označení 3.1), „Podpora sociální integrace příslušníků romských lokalit", „Integrace sociálně vyloučených skupin na trhu práce" a „Rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a sladění pracovního a rodinného života". Ze statistických údajů na webových stránkách Evropského sociálního fondu v ČR (dále ESF ČR) vyplývá, že se alokované prostředky na prioritní osu 3 ve výši 14,9 mld. korun dařilo čerpat. Žádosti byly přijaty za celkových 42,2 mld. Schválené projekty byly ke 2.12.2014 dokonce ve výši 15,1 mld. (ESF ČR, 2014). V dalším programovém období 2014-2020 jsou předchozí operační programy v rámci ESF ČR zredukovány pouze do operačního programu „Zaměstnanost" s celkem čtyřmi prioritními osami: „Podpora zaměstnanosti a adaptability pracovní síly", „Sociální začleňování a boj s chudobou", „Sociální inovace a mezinárodní spolupráce" a „Efektivní veřejná správa". Předchozí oblast podpory 3.1 spadá nyní do osy číslo 3 „Sociální začleňování a boj s chudobou". Celkově je pro tento operační program vyčleněno necelých 70 mld. Kč a necelá třetina bude určena pro sociální začleňování a k financování sociálních služeb. 5 V zemi s jasnějším a zavedeným vymezením sociální práce bychom si takový předpoklad nemohly dovolit. Ale v České republice stále existuje nejasné vymezení vztahu mezi oběma oblastmi jak na rovině teorie, tak praxe. V rámci diskusí s lidmi v sociálních službách se setkáváme se zaměňováním obou pojmů a stíráním hranic mezi nimi. V textu pak více reflektuj eme to, jak lidé podle našeho názoru o věcech mluví, než jaký je akademicky vnímaný rozdíl mezi nimi. 6 Dlužno podotknout, že tyto prostředky nebyly určeny výhradně pro sociální služby, ale mohly o ně žádat i subjekty neposkytující sociální služby. Prostředky, které byly poskytnuty na zajištění sociálních služeb, tedy byly podstatně nižší. SP/SP 1/2015 Pro období 2007-2013 bylo typické, že přestože vizí evropských fondů bylo podporovat nové projekty, mnoho poskytovatelů žádalo o podporu již zaběhnutých služeb. Valová (2014: 8) období mezi lety 2007 až 2013 označuje jako „zlatý věk sociálních služeb". Řada organizací sociálních služeb čerpala finanční prostředky právě z evropských projektů a několik let se „nemusela" o své financováni starat. Výměnou za administrativní zátěž v podobě vyplňování monitorovacích zpráv, sledování ukazatelů, statistických výkazů a dodržování pravidel publicity byla dočasná „existenční jistota" (Valová, 2014). S příchodem nového programového období a změny priorit má část organizací, které čerpaly peníze z evropských fondů, obavu, že na podporu nedosáhne. Zároveň si někteří (dříve stabilní) donátoři, kteří financovali sociální služby před rokem 2007, „odvykli" sociální služby podporovat či podporu směrují do organizací, které prostředky z ESF nečerpaly, jejich ochota znovuzačlenit „vyšachované" organizace do zaběhnutého dotačního systému nemusí být vysoká. Rada organizací sociálních služeb se tak ocitla s výrazně nižšími finančními prostředky na hranicí přežití. Na lokální úrovni může přežití organizací ovlivnit také přechod kompetencí v rozdělování dotací na sociální služby na kraje od roku 2015. Tato změna budí u mnoha poskytovatelů obavy o další finanční zajištění jejich služeb, protože nevědí, zda bude jejich služba spadat pod priority daného kraje. Za druhou významnou okolnost, která ovlivňuje ochotu donátorů7 financovat sociální služby, považujeme stávající globální trend kapitalistické (či postindustriální) společnosti, který např. Keller (2007) či Chytil (2007) nazývají „druhou fází modernizace". Tato fáze modernizace je namířena proti institucím sekundární sociability8, mezi které patří jak sociální služby, tak sociální práce (Chytil, 2011). „Druhá fáze modernizace" se vyznačuje například ekonomizací a racionalizací sociálna (sociální oblast se podřizuje zájmům trhu a požadavku efektivity), individualizací sociálních rizik (přestože vznikají na strukturální úrovni, tak se jejich řešení přesouvá na individuální úroveň), privatizací veřejných služeb, ztrátou celé řady jistot a nejasností dalšího vývoje (Chytil, 2007). Stále častěji se objevují požadavky na zeštíhlení, redukci, odbourání veřejných služeb či sociálního státu a je zpochybňována jejich legitimita (např. sociální pracovnice již nemusí být označovány jako ty, co pomáhají, ale jako ty, co problémy vytvářejí, protože svou pomocí zneschopňují lidi či pomáhají nezasíuhujícím). Ekonomizati sociální práce začaly dobře symbolizovat nové se objevující pojmy sociální práce a sociálních služeb jako poskytovatel/uživatel, vstupy/výstupy, zeštíhlení a úspory, efektivita, evaluace, standardizace, benchmarking apod. (Chytil, 2011). Praktickým dopadem „druhé fáze modernizace" na sociální služby a sociální práci je neochota či snížená ochota financovat jejich činnosti. Pokud podporována je, stává se klíčovým kritériem nabízená cena. Snaha přežít může vést organizace k tomu, že slibují nereálně efektivní služby s nedostatečným počtem kvalifikovaných pracovnic, které mají ale zcela reálné mzdy, zpravidla blízké té minimální. S tím, jak se slibované efektivní výsledky neobj evují, roztáčí se spirála neochoty dále podporovat sociální služby a služby sociální práce. Jak naznačuje Chytil (2007), v momentu, kdy sociální práce připustila svou marketizaci, pravděpodobně odstartovala sama svůj zánik. Z veřejného (ne)vystupování (či minimálního vystupování) českých sociálních pracovníků či zástupců sociálních služeb může být patrné, že se neoliberálnímu diskurzu dobře přizpůsobili ' Jsou jimi označovány instituce uvedené v prvním odstavci této kapitoly. 8 První fáze modernizace se vyznačovala selháváním tradičních institucí jako širší rodina, sousedství, komunity - tedy tzv. institucí primární sociability (soudržnosti). Když tyto instituce přirozené podpory přestávaly být schopny fungovat jako opora a ochrana lidí v kritických situacích, začaly být uměle vytvářeny tzv. instituce sekundární sociability (Keller, 2007). Jednou z nich je právě sociální práce, která nahradila tradiční sociální opory (Chytil, 2011). Jinými systémy sekundární sociability jsou například různé systémy pojištění, sociální stát či formální organizace specializující se na řešení různých sociálních problémů (např. domovy pro seniory nahradily výměnky a péči dětí o rodiče). První fáze modernizace vyvrcholila po druhé světové válce, kdy se kladl důraz na sociální jistoty a společnost blahobytu. Stati i podporovat nové á (2014: 8) období ;anizací sociálních i „nemusela" o své litorovacích zpráv, očasná „existenční sací, které čerpaly cří (dříve stabilní) služby podporovat Lota znovuzaěleniť i Rada organizací :í přežití. ■ozdělování dotací teiů obavy o další d priority daného \.t sociální služby, nosti, který např. s modernizace je lužby, tak sociální ací a racionalizací lalizací sociálních ividuální úroveň), liytiL 2007). Stále i sociálního státu načovány jako ty, í lidi či pomáhají objevující pojmy štíhlení a úspory, iráci je neochota čovýin kritériem efektivní služby mzdy, zpravidla spirála neochoty 07), v momentu, svůj zánik. í pracovníků či hře přizpůsobili idina, sousedství, 'irozené podpory načaly být uměle ;iální práce, která ty jsou například izných sociálních íze modernizace blahobytu. (viz např. Musil, 2008, 2010; Sveřepá, 2008, 2010; Hloušková, 2010; Janebová, Hudečkova, Zapadlová, Musilová, 2013). Přistoupili na rétoriku úspor a šetření a dokonce chtějí sami šetřit. Nabízejí pomoc hlavně na úrovni jednotlivců, přestože problémy mohou vznikat vinou vnějších okolností (například diskriminace či opiese, špatné či asociální sociální politiky, špatných zákonů, ekonomické krize atd.). To například hezky dokumentuje činnost organizace Človek v tísni v ústeckých Předlicích9, na kterou upozornilo občanské sdružení Konexe. Přístup Člověka v tísni kritizovalo za to, že akceptuje paternalistickou politiku, že se stal její integrální součástí a stojí více na straně obcí než chudých (Brož, 2012). Na to se objevila na webu Člověka v tísni reakce, kde jsou idealisticky popisovány principy práce v lokalitě jako důvěra ve vlastní schopnosti klientů zorganizovat si své věci, informace a zpřístupnění nabídky dostupných bytů na realitních serverech, podpora při telefonickém kontaktu s vlastníky nemovitostí nebo makléři, která může obsahovat i nácvik a přípravu rozhovoru atd. (Člověk v tísni, 2014). Mezi další příznak adaptace na neoliberální diskurz může patřit neochota realizovat jakékoliv kolektivní akce proti nespravedlnostem systému včetně omezení financí na služby pro klienty. Hana valová (2014:13) charakterizovala reakce poskytovatelů poměrně výstižné: „Zástupci těchto organizací zareagovali na tuto situaci protesty v médiích. Byli však slyšet jen krátce a tiše, V podstatě jsou pro širší veřejnost jediným „hmatatelným "projevem nesouhlasu. Za krátkou dobu utichnou a „nějak se to udělá". Zadně stávky, demonstrace, happeningy. "Právě volbou strategií - tedy způsobů, jak organizace ohrožené finančními škrty řešily svou situaci, aby mohly nadále poskytovat služby klientům -jsme se rozhodly zabývat v našem výzkumu, abychom získaly náhled na ochotu poskytovatelů se radikalizovat. Jedním ze způsobů, jak se pokouší některé proudy sociální práce vyrovnat s ideologií delegitimizace veřejných sociálních služeb, je ustavení „kritické sociální práce", která je stručně charakterizována v následujícím textu. 2.2. Perspektiva „kritické sociální práce" Na využívané strategie vyrovnávání se se snižováním financí ze strany českých sociálních služeb chceme nahlédnout z perspektivy „kritické sociální práce". Činíme tak proto, že nám tato perspektiva nabízí alternativní kritický náhled na běžně očekávané jednání sociálních a dalších pracovnic. Nabízí nám také možnost formulovat důsledky, ke kterým stávající konformní praxe vede a do budoucna může vést. Protože bychom nechtěly skončit jen u kritiky, rády bychom v závěru našeho článku nabídly strategie, které vychází právě z „kritické sociální práce". Nejprve je třeba stručně vyjasnit10, co myslíme pod pojmem „kritická sociální práce", protože pro české sociální pracovnice se nemusí jednat o zcela srozumitelný termín. Ta klade důraz na kritiku a analýzu moci a útlaku vc společnosti (Healy, 2000) a jejím cílem je celková společenská transformace k překonání útlaku, nespravedlnosti, dominance a vykořisťování (Healy,2001). Healy (2000) ji někdy označuje jako „aktivistickou sociální práci", někteří autoři ji ztotožňují s „radikální sociální prací" (např. Payne, 1997; Staub-Bernasconi,2009; Matoušek, 2013), nebo ji raději označují jako „kritickou praxi" (např. McDonald, 2006). V našem článku budeme používat termín „kritická sociální práce" jako zastřešující všechny proudy, které zdůrazňují následující znaky (Healy, 2000; Healy, 2005): * Závazek sociálních pracovníků stát na straně utlačovaných a bezmocných lidí. • V návaznosti na předchozí znak by měli sociální pracovníci svůj privilegovaný přístup k moci reflektovat a rozvíjet strategie pro sdílení moci se svými klienty. 9 Problémy v ústecké čtvrti Předlice se zhoršily v září 2012, kdy se v Hrbovické ulici zřítil strop jednoho z domů. V troskách zahynula pětadvacetiletá žena. Magistrát poté zintenzívnil kontroly ostatních domů a nařídil vystěhování a opravu domu číslo 106 v ulici Beneše Lounského. Místní ale odejít nechtěli a stěžovali si, že s nimi magistrát odmítá jednat. Město se však bránilo, že obyvatelům domu nabídlo náhradní ubytování a situaci v Předlicích se snaží dlouhodobě řešit. 10 Ke „kritické sociální práci" více viz například Janebová (2014). SP/SP 1/2015 * Zdůrazňují zásadní roli makrosociálních struktur (sociálních, ekonomických a politických systémů) při formování individuálních zkušeností lidí (např. kapitalismus utváří vztahy mezi třídami, patriarchát mezi ženami a muži či imperialismus mezi Evropany a Ne-evropany). * Kritizují dominující ideologie za to, že převádějí strukturální příčiny problémů na individuální úroveň a zavinění. * „Kritická sociální práce" také klade důraz na „zplnomocňování" (emptmerment) utlačovaných lidí ke kolektivním akcím za účelem dosažení sociálních změn. „Kritická sociální práce" se vyznačuje velkou diverzitou proudů, které se mohou vzájemně prolínat a někdy se dokonce dostávat do vzájemné kolize. Lze mezi ně zařadit například anti-rasistickou a multikulturní sociální práci, anti-opresivní a anti-diskriminační přístupy (označení užívané hlavně ve Velké Británii), feministickou sociální práci (ve všech jejích rozmanitých podobách), rozmanité modely komunitní práce, marxistickou sociální práci, radikální sociální práci (označení užívané ve Velké Británii, Kanadě a Austrálii, naopak méně v USA, kde se někdy užívá jako alternativa „progresivní sociální práce"), strukturální sociální práci (označení užívané hlavně v Kanadě), participatorní a akční formy výzkumu či postmodernistickou kritickou perspektivu (Fook, 2003). Někteří autoři se domnívají, že nemá smysl vymezovat „kritickou sociální práci", protože sociální práce je přirozeně „kritická" ve své podstatě, tedy svým zaměřením na změnu sociálního prostředí a struktur. Dle jejich názoru by měla být inkorporována do mainstreamu sociální práce (např. Ife in Allan, Briskman, Pease, 2009). Obdobně Alston a McKinnon (in Allan, Briskman, Pease, 2009) argumentují, že sociální práce je spojena s prosazováním lidských práv, sociální spravedlností a podporou marginalizovaných lidí, takže nemá smysl rozlišovat „kritické" či „radikální" proudy. Oproti tomu jiné autorky a autoři se domnívají, že radikální praxe se nestala v žádné ze svých podob synonymem pro dobrou praxi v mainstreamu sociální práce (Woodward, 2013), že se sociální práce neprofiluje jako radikální profese, že „její radikálnosť je velmi prchavá", a proto má smysl ji vymezovat jako specifický samostatný proud, který může být přínosem pro sociální pracovnice (např. Allan, Briskman, Pease, 2009). S tímto stanoviskem se ztotožňujeme i my. 3. Metodické ukotvení výzkumu Pro dosažení části našeho vytyčeného cíle - jaké strategie využívají organizace poskytující sociální služby při poklesu finančních prostředků - jsme zvolily deskriptívni vícepřípadovou studii situací. Abychom naplnily i další části našeho cíle, kterými bylo pokusit se zohlednit důsledky těchto strategií pro klienty a interpretovat nalezené strategie z pohledu „kritické sociální práce", pokusily jsme se zjištění našeho výzkumu induktivně rozpracovat do hypotéz k fungování českých sociálních služeb, potažmo české sociální práce. Vzhledem k tomu, že jsme chtěly získat hlubší popis zkoumaného jevu, využily jsme kvalitativní výzkumnou strategii a techniku polostrukrurovaných interview. Rozhovory byíy realizovány od ledna do března 2014. Do výzkumu se zapojilo celkem sedm organizací sociálních služeb. Výzkumný soubor byl získáván mezi organizacemi sociálních služeb, které v minulosti řešily nebo aktuálně řeší nedostatek prostředků na svůj provoz. Jako první byly osloveny organizace, které pokles finančních prostředků na svůj provoz veřejně prezentovaly v médiích. Další informanty jsme získávaly technikou „sněhové koule" (snoioball sampling). Záměrně byly osloveny organizace různých právních forem (příspěvkové organizace - 2, nestátní neziskové organizace - 3, církví zřizované organizace - 2) z různých územních celků (Liberecký kraj - 4, Jihočeský kraj - 1, Středočeský kraj — 2) poskytující rozličné služby (domov pro seniory, drogové služby - 2, občanská poradna, raná péče, služby pro osoby bez přístřeší, domov pro osoby se zdravotním postižením). Důvodem byía snaha o zachycení co největší rozmanitosti v odpovědích informantek. Organizace v rozhovorech zastupovali vedoucí služeb (3), ředitelé organizací (3) a ředitel vykonávající také 10 Stati :kých a politických utváří vztahy mezi Me-evropany). ;mů na individuální it) utlačovaných lidí ; mohou vzájemně idit například anti-i přístupy (označení jejích rozmanitých i, radikální sociální USA, kde se někdy i (označení užívané lištičkou kritickou lni práci", protože a změnu sociálního linstreamu sociální ;Kinnon (in Allan, íním lidských práv, ozlišovat „kritické" radikální praxe se imu sociální práce že „její radikálnost proud, který může tímto stanoviskem poskytující sociální bvou studii situací, lit důsledky těchto lni práce", pokusily í českých sociálních ly jsme kvalitativní / byly realizovány sociálních služeb, inulosti řešily nebo j organizace, které . Další informanty sloveny organizace anizace - 3, církví ihočeský kraj - 1, užby - 2, občanská rtním postižením), iantek. Organizace I vykonávající také pozici finančního manažera (1). Zkoumané téma vnímala většina informantů jako choulostivé (5) a přáli si zůstat v anonymitě, což jsme pochopitelně respektovaly11. Doslovně přepsané rozhovory jsme zpracovávaly prostřednictvím otevřeného a axiálního kódování. Protože ideově vycházíme z „kritické sociální práce", připouštíme, že naše teoretické východisko mohlo vést ke kritičtějším interpretacím rozhovorů, než by tomu bylo u konzervativněji laděných sociálních pracovnic. Z hlediska validity našeho výzkumu reflektujeme několik zásadních rizik. První vyplývá ze strategie volby výzkumného souboru, kdy kritériem pro výběr organizace bylo vnímání ze strany organizace samotné, že se dostala do finanční tísně. Bohužel stanovení nějakého procentuálního podílu meziročního poklesu příjmů jako vstupního kritéria do výzkumu bylo u takto citlivého tématu nereálné. Z následné analýzy rozpočtů organizaci jsme si udělaly představu, že organizace vykazovaly v určitém momentu fungování deficity mezi 10 až 80% meziročních příjmů. Také jsme při interpretacích nerozlišovaly souvislosti mezi strategiemi a typem organizace z hlediska získávání finančních prostředků (strategie se mohou lišit z hlediska toho, zda organizace čerpá dotace, prostředky z ESF, příspěvky, úhrady atd., zda je financování vícezdrojové, či není). Dalším nedostatkem může být to, že jsme rozhovor realizovaly vždy pouze s jedním zástupcem organizace na pozici vedení, takže výpovědi mohou být značně subjektivní. Určitým nedostatkem analýzy je, že jsme se nezabývaly hledáním souvislostí mezi výší meziročního poklesu a volenou strategií. Jako u každého kvalitativního výzkumu musíme upozornit na nezobecnitelnost našich zjištění. Naše závěry navíc nekvantifikují, v jakém sledu a kolik která organizace užívala strategií, ale zaměřují se pouze na jejich výčet. To může zpochybňovat naše následné hypotézy. 4. Prezentace zjištění výzkumu Za „adaptační strategie" považujeme ty, které se přizpůsobují stavu poldesu financí bez snahy měnit rozhodnutí o snížení finančních prostředků. Tyto strategie jsme ještě rozlišily z hlediska, zda se pouze „pasivně" adaptují na situaci formou úspor či specifických taktik, nebo se adaptují „aktivně" tím, že se snaží hledat další dodatečné prostředky na provoz. Vedle toho jsme hledaly alternativu k „adaptačním strategiím" ve formě „strategií, které by se orientovaly na změnu rozhodnutí donátora". Tyto strategie jsme rozlišily na „umírněné" a „nátlakové", přičemž v obou shledáváme znaky „kritického přístupu" v sociální práci, 4.1. Pasivní adaptační strategie na pokles finančních prostředků Strategie, které neusilují o změnu rozhodnutí o financích a pouze se přizpůsobují danému rozhodnutí, jsme rozdělily (1) na strategie úspor na personální rovině, (2) na strategie úspor na provozní rovině a (3) na taktické adaptační strategie. 4.1.1. Pasivní adaptační strategie úsporná personálni rovině Níže uvádíme čtyři základní pasivní adaptační strategie, kterými organizace řeší snižování dotací skrze úspory na zaměstnaných. Poté se pokusíme naznačit, jaké dopady mohou mít tyto strategie na klienty sociálních služeb a sociální práce. Úspory při propouštění a náboru pracovních sil První z vyrovnávacích strategií zaměstnavatelů se vztahovala k „propouštění a náboru" zaměstnaných. Přestože se „propouštění" jeví na první pohled jako nejjednodušší strategie, kterou informanti uváděli (např. jedna z informantek uvedla, že musela propustit třicet zaměstnaných, další propustil dva lidi v přímé péči), tak zároveň reflektovali nevýhodnost této strategie z hlediska předchozích investic do zaměstnaných, jak uvedl informant.I7: organizace nechce primárně propouštět, protože do těch zaměstnanců něco nainvestovali. "Organizace kvůli úsporám přijde o „hotového" pracovníka, 11 Informantky a informanty proto označujeme nahodilým genderovým rodem. S P/SP 1/2015 ale pokud pak dojde k dofinancovaní, musí přijmout nového a znovu ho zaškolit. To představuje další náklady. Specifickou variantou „propouštění" je „nábor levnějších pracovníků", kdy jsou propuštěni pouze vysokonákladovější pracovní síly jako sociální pracovníci nebo zdravotní sestry, a jejich místa jsou transformována pro pracovník}' v sociálních službách. Tyto kroky mohou mít zásadní vliv na kvalitu vykonávané práce, protože činnosti sociální práce vykonávají lidé nenaplňující odbornou způsobilost. V období od ledna do března, tedy v období, kdy organizace může mít sice přiznané finanční prostředky, ale fyzicky s nimi může hospodařit nejdříve v březnu, využívají některé organizace strategii „přesunu zaměstnaných na úřad práce". Zaměstnaní odcházejí na úřad práce a po obdržení financí se zpět do služby vrací. Po dobu registrace na úřadu práce však v organizaci reálně pracují, přičemž mzda jim může být vyplacena zpětně, nebo vůbec. Úspory lze také zajistit „zaškolením nové pracovnice zdarma", kdy nově přijímaná pracovní síla pracuje po dobu svého zácviku v organizaci jako dobrovolník bez mzdy. Úspory skrze mzdy a odměny Ve vztahu k zaměstnaným lze také ušetřit „zmrazením mezd", přičemž některé informantky naznačovaly, že se jedná o dlouhodobou stagnaci mezd (např. Již několik let držíme mzdy na stejné úrovni" (16)) a „nevyplácením odměn": Jlbychom mohli hospodařit se ziskem 371 korun a nebyli ve ztrátě... nedostali lidi ani korunu odměn. "(II.) na kvalitě pn pracující v so to projeví v j< v jejich ocho mohou mít z pracovníky v (např. Kopřiv příležitostně i plnit svou rui dlouhodobě o Někdy moho poskytována pracovnic vúc sociální praco vší úctě k indi Je otázkou, jal politici a odp a občanů. Je t že by konkrét a služeb sociál Zaváděn í tzv. flexibilních forem práce Flexibilní formy práce jsou zpravidla v teoriích personální politiky firem vnímány jako pozitivní benefit, který umožňuje slaďování osobního a pracovního života zaměstnaných (viz např. Bičáková (2008) či Jachanová Doleželová (2007)), ale z kritické pozice mohou být vnímány například ve smyslu Bečka (2004) či Baumana (2004) jako silný zdroj nejistoty a prostředek zneužívání zaměstnaných. Takže pokud zaměstnavatelé řešili finanční škrty v organizaci převedením plných úvazků na „úvazky částečné", což jako využitou strategii uváděli, existuje riziko, že pracovnice budou muset v kratším čase vykonat stejné množství práce, ale za méně peněz. Obdobně znejišmjící strategií je obcházení zákoníku práce a protizákonné uzavírání „smluv na dobu určitou" (§ 39 zákona č. 262/2006 Sb.),jak uvedla 17: „Všichni máme smlouvu na dobu určitou... když se to nedalo dál prodlužovat, tak jsme dostali ?ia nějakou dobu smlouvu na dobu neurčitou... a když uplynula ta doba, tak máme zase smlouvu na dobu určitou." Snižování dalších personálních nákladů Personální náklady byly dále snižovány skrze „úspory na vzdělávání zaměstnaných", takže aby byla naplněna podmínka povinného počtu 24 hodin vzdělávání dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. (§ 111, § 116), tak organizace vybíraly takové vzdělávací kurzy, které byly poskytovány zdarma nebo byly levnější (např. z projektů ESF). Mimo rámec výzkumu jsme se setkaly dokonce s požadavky zaměstnavatelů, aby byly kurzy nejen zdarma, ale aby vzdělavatelé hradili pracovníkům v průběhu vzdělávání mzdu místo zaměstnavatele. Některé organizace šetří „angažováním dobrovolníků a stážistů", kteří nahrazují kmenové zaměstnance. Informantky si ovšem uvědomovaly krátkodobost této strategie, protože dobrovolnice po určitém čase odcházejí do placeného zaměstnání neboje možnost jejich využití pouze okrajová, vzhledem k tomu, že mají i jiné aktivity. 4.1.2. Předpokládané dopady „úsporná pracovnicích" na klienty Pozitivním dopadem těchto strategií je, že organizace, zvyšuje svou šanci na přežití, tudíž mají klienti šanci, že budou mocí využívat její služby i nadále. Jen těžko si lze představit, že by se tyto „čachry" s pracovním životem zaměstnaných neprojevily 4.1.3. Pasivní Organizace, k zaměstnancícl Strategie „sni „šetření za ene: aukcí či hledaj při nákupu nu „... v top kvali při pořizování snižování dots Do této kategc Vzhledem k t< neinvestiční p do majetku. T sídlí ve zcela i V takovém o na úkor oprav. 500 tisíc... což prostě s odpuste zatímco shánt do pozadí. Ot leasing", což na pořízení au Oproti tomu organizace ne< leasingová spo: parku na oper zavřít, tak nem 12 Stati ;olit. To představuje u propuštěni pouze stry, a jejich místa >u mít zásadní vliv aplňující odbornou přiznané finanční některé organizace jí na úřad práce e však v organizaci maná pracovní sila které informanťky tme mzdy na stejné 371 korun a nebyli na kvalitě práce v sociálních službách a že by jejích důsledky nepocítili klienti. Pokud jsou lidé pracující v sociálních službách frustrováni pracovní a existenční nejistotou, pravděpodobně se to projeví v jejich nasazení při řešení nepříznivých situací klientů, v jejich komunikaci s klienty, v jejich ochotě se dále profesně rozvíjet apod. Obdobně strategie spojené s fiexibilizací práce mohou mít za důsledek přepracovanost pracovnic. V sociální práci (a asi to bude platit i pro pracovníky v sociálních službách) se často opakuje, že nástrojem sociálního pracovníka je on sám (např. Kopřiva, 1997; Johnson, 1998). Když se tento nástroj neopečovává, ba naopak, když se příležitostné dle potřeby odloží na smeták nebo se pravidelně neudržuje, tak se zničí a přestane plnit svou funkci. Analogicky vyděšený, naštvaný či rezignovaný sociální pracovník asi nebude dlouhodobě odvádět kvalitní práci. Někdy mohou klienti, kteří potřebují službu sociální práce, pocítit, že jim není podpora poskytována odbornou a kvalifikovanou pracovní silou. Přes jistou skepsi českých sociálních pracovnic vůči potřebě profesního vzdělávání si dovolujeme vyjádřit hypotézu, že v oboru vzdělaný sociální pracovník bude disponovat větší škálou nabídek klientovi než pracovník bez vzdělání (při vší úctě k individuálnímu nasazení řady z nich). Je otázkou, jak jsou s těmito dopady financování a úspor seznamováni zadavatele služeb (zejména politici a odpovědní úředníci), kteří by měli nést odpovědnost za naplňování potřeb občanek a občanů. Je také otázkou, zda je tyto dopady vůbec zajímají. V každém případě se domníváme, že by konkrétní dopady měly zaznívat mezi argumenty ke zlepšení financování sociálních služeb a služeb sociální práce. ány jako pozitivní viz např, Bičáková límány například tředek zneužívání revedením plných ko, že pracovnice dobně znejišťující u určitou" (§ 39 lyž se to nedalo dál lynula ta doba, tak ných", takže aby :iálních službách turzy, které byly ýzkumu jsme se aby vzdělavatelé Lrazují kmenové 3že dobrovolnice ! pouze okrajová, ežití, tudíž mají lých neprojevily 4.1.3. Pasivní adaptační strategie úspor na provozní rovině organizace Organizace, kde došlo k poklesu finančních prostředků, nemusí hledat úspory pouze na svých zaměstnancích, ale i v rámci provozních úspor. Strategie „snižováni nákladů na provoz" může být realizována různými způsoby. Jedním z nich je „šetření za energie". Organizace se vedle úspory energie samotné zúčastňují například elektronických aukcí či hledají úsporu ve změně dodavatele. Některé organizace snižovaly náklady tím, že „šetřily při nákupu nutného vybavení" či velmi pečlivě „zvažovaly poměr kvality a ceny" a nenakupovaly „... t) top kvalitě, ale tak, aby to sloužilo tě věci" (14), případně se snažily získat od prodejců úlevy při pořizování např. softwaru. Specifickou adaptivní strategií, která byla uváděna ke kompenzaci snižování dotací, byla spolupráce s „potravinovými bankami". Do této kategorie strategií jsme sc rozhodly zařadit také strategii „omezování investic do majetku". Vzhledem k tomu, že dotace z MPSV, ale i krajů čt obcí jsou v drtivé většině finanční prostředky neinvestiční povahy, které jsou určené k zajištění provozu služby, omezují organizace investice do majetku. To se může jevit jako problém vzhledem k tomu, že řada zařízení sociálních služeb sídlí ve zcela nevhodných objektech jako zámky, historické budovy, pro něž sc nenašlo jiné využití, V takovém objektu sídlí i informant 16, který popisoval situaci následovně: „Úspory probíhaly na úkor oprav... Byli jsme zvyklí dávat peníze do oprav... kolem dvou milionů ročně, loni jsme dali ani ne 500 tisíc... což můžeme opakovat ještě letos, příští rok, ale když se nebude průběžně investovat, tak pak to prostě s odpuštěním... bude daleko dražší.° Prioritní potřebou se tedy stává zajištění financí na provoz, zatímco shánění peněz na investice, které musí organizace shánět z jiných zdrojů, ustupuje do pozadí. Obdobně jsou hledány úspory na vozovém parku, který je pořizován na „operativní leasing", což je forma pronájmu. Vzhledem k tomu, že organizace nemohou uplatnit náklady na pořízení automobilu v rámci dotačního řízení, nepořizují si automobily do osobního vlastnictví. Oproti tomu splátky operativního leasingu jsou dotačně uznatelným nákladem. Vůz navíc organizace neodepisují, nemusí se starat o jeho údržbu, řešit poruchy, zcizení, to všechno obstará leasingová společnost. Na fatální nevýhodu těchto strategií (nemít majetek vč. pronájmu vozového parku na operativní leasing) upozorňuje informantka 15: „Kdybych to tady musela ze dne na den zavřít, tak nemám žádný majetek, jak se vykoupit z té ztráty. Nemám žádné jmění." 13 4.1.4. Předpokládané dopady „provozních úspor"na klienty Pozitivním dopadem těchto strategií je stejně jako v předchozím případě to, že organizace zvyšuje svou šanci na přežití, tudíž mají klienti šanci, že budou moci využívat její služby i nadále. Za primární negativní dopad provozních úspor považujeme pro klienty ohrožení práv klientů. Zhoršené materiální podmínky v prostoru služby mohou vést k porušování práv, jako jsou zejména právo na důstojný život, právo na soukromí a právo na svobodu pohybu. Komplikované provozní podmínky poskytování sociálních služeb a služeb sociální práce mohou opět frustrovat pracovnice takovým způsobem, že se to může sekundárně odrazit i na kvalitě poskytovaných služeb klientům. 4.1.5. Pasivní taktické adaptační strategie Strategie, které jsme nazvaly jako „taktické'', označují způsoby řešení finanční nouze organizace, které nejsou primárně spojeny s úsporou financí, ale s konkrétní taktikou, která umožní problém řešit s časovým posunem. Jedná se tedy o přechodné řešení, které umožní překlenout momentální pokles dotací. Větší organizace s více registrovanými službami využívaly strategii „vzájemné výpomoci", kdy dochází k přesouvání financí či zaměstnaných mezi službami organizace. Jedná se o přesun z nepodpořených služeb do těch „zafinancovaných". V případě přesunu pracovnic to lze dle 17 pouze za předpokladu, že je zaměstnanec „ochotný dělat s jinou cťlovkou". Ani v případě přesunu financí není krátkodobá půjčka mezi službami možná všude, jak ukazují výroky informanta 13: „Spadáme sice do velké organizace, ale každá má své ICO a na vlastní triko si žádají na svoje služby. Naopak organizace je živa z toho, že nám poskytuje určitý servis a my jim za to platíme." Zdánlivá vzájemná výpomoc se tak může zúžit pouze na to, že zastřešující organizaci „můžeme nějakou dobu zůstat dlužit". Další taktická strategie je postavena na „odložení výplat zaměstnaných" do doby, než přijdou finance. Se zaměstnanými může být dojednáno, že výměnou za nesnížení výplaty budou dočasně dostávat výplatu se zpožděním nebo pouze zálohy na mzdy. Jedná se o strategii „něco za něco": Když ty mi budeš tolerovat pozdně vyplacenou výplatu, tak já ti ji za to nesnížím. Někdy může tato směna nabývat radikálnější podoby, a to v situacích, kdy se zaměstnaní smíří s tím, že některé doplatky záloh nedostanou vůbec. Strategií, která reprezentuje časový posun v opačném směru - tedy odkládání spotřeby financí na budoucí špatné časy, je „čerpání z rezervního fondu". Některé organizace si pro případ, že by došlo k poklesu financí, vytváří rezervní fond. Rezervní fond by měl pokrýt výpadek prostředků do doby, než se situace vyřeší. Informant 14 vyjádřil dokonce názor, že je třeba, aby měly organizace alespoň měsíční rezervu: „ Ta měsíční rezerva by podle mě měla úplně stačit... V lednu vyplácíte prosincové mzdy, takže teoreticky byste do konce ledna měli mít na to fungování, a lednové mzdy až v únoru, takže když se podaří'získat nějaké prostředky v březnu, tak vám vlastně, stačí ten jeden, únorový cyklus měsíce." Rezervu však nelze vytvářet vždy - například z prostředků MP S V j e třeba přebytečné peníze vrátit, jak uvedla informantka 16: „Na konci roku my ty peníze musíme utratit, protože je nesmíme převádět. Takže se může stát, když jim nečekaně přijdou, že mají peněz, že nevědí, co s nimi, a od ledna nemají ani vindru. "Ve druhé části výroku naráží na skutečnost, že finance přichází v některých případech značně opožděně - zpravidla v březnu a dubnu, ale jeden z informantů uvedl dokonce říjen - což způsobuje problémy s vyváženým celoročním hospodařením. 4.1.6. Předpokládané dopady „taktických strategií" na klienty I zde je pozitivním dopadem těchto strategií, že organizace zvyšuje svou šanci na přežití, tudíž mají klienti šanci, že budou moci využívat její služby i nadále. „Taktické" adaptační strategie nemusí mít takové negativní dopady na konkrétní pracovnice v podobě existenční a materiální nejistoty (i když ani to nelze vyloučit), ale mohou být spojeny s větším rizikem organizační nejistoty. Nejistotu, jak organizace přežije, mohou řešit zejména manažerky oi organizace m finančně stab politických za 0 klientech, k zástupci lokal 4.2. Aktivní zdrojů k< Za „aktivní a( 1 mimo stávaj donátora. Jednou z takc v záloze zdroj" informanta II s krajskou pů což může být ochotu někter výrok inform na administral Obdobnou str donátora kom se na MPSV dodatečné dot se sníženou d Hledání novy nesouvisí s po výrobků). Nap ale postupně provozuje ško pracovníků, ki výdělečných a Takovou orga informanti na To doldádá y; museli vlož.it f efekt." Diskutabilní za služby". N nízkoprahové materiál, v při Informanti ai k neplýtvání.1 službách č. 20 (nebo žádnor způsobem. Cestou k zísl orientovat na Navyšovat při závislosti, a tíi 14 Stati íSggĚĚ •ganizace zvyšuje í nadále. :ní práv klientů. iko jsou zejména Iní práce mohou azit i na kvalitě íouze organizace, umožní problém íout momentální í výpomoci", kdy dná se o přesun nic to lze dle 17 případě přesunu y informanta 13: ji na svoje služby, latíme." Zdánlivá leme nějakou dobu loby, než přijdou y budou dočasně ii „něco za něco": iím. Někdy může í s tím, že některé '. spotřeby financí pro případ, že by padek prostředků y měly organizace yplácíteprosincové > až v únoru, takže ro. jsme chtěly vyvolat řešením pro klienty dopady na poskytol přistoupit k „radikál jako jsou sociální í. formování a podpo: koalic a sociálních1 pracovníků a uživať a kritického výzkun Stati 4 n ■ . Situaci popsal :h úkonů přišli ánková, 2013). politické vlády lurrayho a jeho ciální stát jako íému diskurzu. .ální práce", ale ic se se situací '' tak skeptický, íou řadu aktivit etizací sociální í spravedlnosti latu vykonávat : za „radikální" iní politického ě zaměřeného )lní podmínky icovníků, kteří ividla „ohýbat" bandity střední rfístupy", které úrovni, ztratily ivit komunitní ganizaci, nebo Qní pracovnice žery) či vládou pojit do širších 3 se tomu dělo hou inspirovat lích problémů která sdružuje >, které spojuje izací uživatelů, id Sociál Justice: lí práce", která může být dále nifest kritizuje finanční škrty ejich ukazateli .ny na částečné 14. To vše vede řípadi tále ove prace vice svými k nárůstu počtu klientů na pracovnici, k omezování času na řešení nepříznivé situace klientů či k vyžadování neplacených přesčasů. V důsledku omezených zdrojů není mnohdy klientům co nabídnout a sociální práce se redukuje na administrativní procedury vyplňování formulářů a psaní zamítavých stanovisek. Na webových stránkách SWAN se lze dočíst o příkladech, kdy sc podařilo : díky organizovaným kolektivním akcím prosadit práva klientů. Lze-li aplikovat britskou zkušenost na české poměry sociální práce, pak jednou z hypotéz, proč zde nacházíme „antiradikalismus", může být, že české poměry v sociální práci ještě nedosáhly drastíčnosti těch britských. Možná, že „radikalismus" není v českém kontextu potřebný. Možná, ■ až (či pokud) budou škrty razantnější, tak se teprve české sociální pracovnice začnou mobilizovat. Možná „kultura strachu" české sociální práce potřebuje překonat symbolický kulminační bod. Zdá se, že poslední kapka ještě nepřctekla. Jinou hypotézou vysvětlující „antiradikalismus" českých sociálních pracovníků může být stávající profesní kultura služeb sociální práce. Dle našeho názoru poměrně konzervativní systém kvalifikačního vzdělávání ze strany vysokých i vyšších odborných škol neseznamuje sociální pracovnice s přístupy „kritické sociální práce" ani s „kritickou teorií společnosti" obecně. Školy pak vypouštějí do praxe sociální pracovnice, které problémy klientů chápou jako jimi zaviněné a sociální práci chápou jako individuální práci s klientem na odstraňování jeho deficitů. V důsledku toho se „radikálnější" přístupy od sociální práce oddělily, odmítají označení sociální práce a nazývají samy sebe občanským aktivismem. V tom může být rozdíl mezi Českem a Británií, kde se představa „radikalismu" a „sociální práce" díky padesátileté tradici „kritické" či „radikální" sociální práce vzájemně nevylučují. Zdá se, že čeští sociální pracovníci jsou postaveni před volbu, zda být sociálním pracovníkem, či aktivistou sociálního hnutí. Lze samozřejmě nalézt i výjimky, ale jedná se o spíše o jednotlivce píšící o potřebě „kritické sociální práce" například v časopisu Nový prostor (např. Radka Hetmánková, Tomáš Malík, Zuzana Brodilová) či v internetovém Deníku Referendum (např. David Poživil). Třetí možná hypotéza „antiradikalismu" českých sociálních pracovnic může vycházet z „kritické teorie" společnosti. Pokud ji hodně zjednodušíme, tak upozorňuje na přítomné prvky moci a násilí v soudobé společnosti, na odcizení, individualizaci, fragmentarizaci lidského bytí či úpadek občanské společnosti. Tyto rysy společnosti pozdní moderny jsou považovány za důsledek prohlubující se krize systému panství globálního kapitalismu. Lidé jsou více konzumenty než občany, participace ve společnosti je nahrazována masovou loajalitou a demokracie se stává formalistickou. To vše vede lidi kc skepsi vůči organizování v rámci sociálních hnutí či obecně k neochotě sc jakkoliv sdružovat, sociální pracovníky nevyjímaje. Čtvrtou hypotézou, kterou by bylo možno zdůvodnit „antiradikalismus" českých sociálních pracovnic, je české „antilevičáctví" (diskutováno např. webem Britské listy), které je s takovými akcemi jako demonstrace a veřejné protesty spojeno. Přijmout myšlenku kolektivní nátlakové akce, jako je demonstrace, může znamenat vystavit se riziku označení za „levičáka". „Levičák" je v českých poměrech spíše pejorativní označení spojené s představou touhy dotyčného po návratu starého komunistického režimu. A kdo by chtěl být spojen s takovou nálepkou? Netroufneme si přiklonit se ani k jedné z uvedených hypotéz a připouštíme, že nemusí být aktuální ani jedna z nich (třeba je peněz opravdu dost, jak říkají někteří zástupci donátorů). Jen jsme chtěly vyvolat diskusi k otázkám, zda (či jak) jsou adaptační strategie vždy tím nejlepším řešením pro klienty sociálních služeb a sociální práce. Jaké mohou mít z dlouhodobého hlediska dopady na poskytování služeb sociální práce a sociálních služeb? A kdy je vhodné v zájmu klientů přistoupit k „radikálnějším" přístupům? Kdy nastává čas pro využití takových metod sociální práce, jako jsou sociální advokácie, organizování sociálních akcí a protestů, zplnomocňování klientů, formování a podporování alternativních služeb a organizací, vytváření sociálních sítí, zájmových koalic a sociálních hnutí, spolupráce s odbory a profesními asociacemi, zapojení sociálních pracovníků a uživatelů služeb do komunální i parlamentní politik}'- či iniciace a realizování akčního a kritického výzkumu? 21 ! Použité zdroje ALLAN, J., BRISKMAN, L., PEASE, B. 2009. Critical Social Work. Theories and Practices for a Socially Just World. Crows Nest, NSW: Allen StUnwin. BAUMAN, Z. 2004. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. BECK, U. 2004. Riziková společnost. Na cestě k jiné modernitě. Praha: SLON. BICÁROVÁ, 0.2008./fl^řjsouflexibilní formy zaměstnávání? [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. [19. 8.2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5793 BROŽ, M. 2012. Otevřený dopis organizaci Člověk v tísni k situaci v Předlickém ghettu [online]. [17. 7. 2014], Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanelc/14289-otcvreny-dopis-organizaci-clovek-v-tisni-k-sittiaci-v-prcdlíckem-ghettu ČLOVĚK V TÍSNI. Nepřehledné Předlke [online]. Zvoní, č. 3 [21. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.clovelivtisni.cz/cs/socialni-prace/usti-nad-labem/usti-nad-labem/info/neprehledne-predlice CURRY-STEVENS, A. 2012. Persuasion: Infusing Advocacy Practice with Insights from Anti-oppression Practice. Journal of Social Work 12(4), 345-363. ESF CR. 2014. Statistická data čerpání [online]. [2. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/ statisticka-data-cerpani FERGUSON, I. 2009. Another Social Work is Possible!'Reclaiming the Radical Tradition. In: LESKOSEK,V. Theories and Methods of Social Work. Ljubljana: Faculty of Social Work, University of Ljubljana, 81-98. FOOK, J. 2003. Critical Social Work. The Current Issues. Qualitative Social Work, 2(2), 123-130. HEALY, K. 2000. Social Work Practices. Contemporary Perspectives on Change. London: Sage Publications. HEALY, K. 2001. Reinventing Critical Social Work: Challenges from Practice, Context and Postmodernism [online]. [29. 7. 2014]. Critical Social Work, 2(1), Dostupné z: http://wwwl. uwindsor.ca/criticalsocialwork/reinventing-critical-social-work-challenges-from-practice-context-and-postmodernism HEALY, K. 2005. Social Work Theories in Context. Creating Frameworks for Practice. Houndmills, Basingstoke, Hampshire, New York: Paigrave Macmillan. HEARN, J. 1982. Radical Social Work - Contradictions, Limitations and Political Possibilities. Critical Social Policy, 19(2), 19-34. HETMÁNKOVA, R. 2013. Kolik zalátáš děr? Nový prostor, 413,14-15. HLOUŠKOVA, Z. 2010. Etické aspekty účasti poskytovatelů v procesech komunitního plánování sociálních služeb. In: KAPPL, M., SMUTEK, M., TRUHLÁŘOVÁ, Z. (Eds.). Etika sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 223-228. CHYTIL, O. 2007. Důsledky modernizace v sociální prácí. Sociální práce / Sociálna práca, 7(4), 64-71. CHYTIL, O. 2011. Proměny sociálních služeb a sociální práce [online]. Ostrava: ACCENDO, Centrum pro vědu a výzkum, o. p. s. [ 29. 7. 2014]. Dostupné z: http://accendo.cz/wp-content/ uploads/chytil.pdf JACHANOVA DOLEŽELOVÁ, A. 2007. Flexibilita - výzva pro zaměstnané i zaměstnavatele. In: JACHANOVA DOLEŽELOVÁ, A. Rovné příležitosti do firem- (druhé speciální vydání). Praha: Gender Studies, 6-7. JANEBOVÁ, R. 2012. O atmosféře strachu v sociální práci. Sociálnípráce/ Sociálna práca, 12(1), 38-41. JANEBOVÁ, R., HUDEČKOVA, M., ZAPADLOVÁ, M., MUSILOVÁ, J. 2013. Příběhy sociálních pracovnic a pracovníků, kteří nemlčeli - Popis prožívaných dilemat. Sociální práce / Sociálna práca, 13(4), 66-83. JANEBOVÁ, R. 2014. Kritická sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus. JOHNSON, C. L. 1998. Social Work Practice. A GcneralistApproach. Boston; Allyn and Bacon. KELLER, J. 2007. Teorie modernizace. Praha: SLON. KOPŘIVA, K. 1997. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál. MATOUŠEK, O. 2013. Radikální přístup. In: MATOUŠEK, O. et al. Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál, 115-116. McDONALD, C. 2006. Challenging Social Work. The Institutional Context of Practice. Houndmills, Basingstoke, Hampshire, New York: Palgrave Macmillan. MOLEK, J. 2009. Marketing sociálních služeb [online]. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. [2.2.2014]. Dostupné z: http://praha.vupsv.c7/Funtext/vz._290.pdf MURRAY, Ch. 19 98. Příliš mnoho dobra. Americká sociální politika 1950-1980. Praha: SLON. MUSIL, L. 2008. Různorodost pojetí, nejasná nabídka a kontrola výkonu „sociální práce". Sociální práce / Sociálna práca, 8(2), 60-79. MUSIL, L. 2010. Tři pohledy na budoucnost sociální práce. In: SMUTEK, M., SEIBEL, F. W., TRUHLÁŘOVA, Z. (Eds.). Rizika sociálnípráce. Hradec Králové: Gaudeamus, 11—25. PAYNE, M. 1997. Modern Social Work Theory. Houndmills,Basingstoke, Hampshire and London: MACMILLAN Press, 214-237. ESF ČR. 2008. Prioritní osy [online]. [27.3.2014]. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/07-13/oplzz/ prioritni-osy SOCIÁLNI REVUE. 2008. Dovedete si představit, co by se stalo, kdybychom nevstali z postele? Rozhovor s Dušanem Dvořákem, iniciátorem BED IN stávky sociálních pracovníků, vyhlášené na 10. prosince 2008 [online]. [16.7.2014]. Dostupné z: http://sodalnirevue.cz/item/dovedete-si-predstavit-co-by-se-stalo-kdybychom-nevstali-z-postele STAUB-BERNASCONI, S. 2009. Social Work as a Discipline and Profession. In: LESKOŠEK, V. Theories and Methods of Social Work. Ljubljana: Faculty of Social Work, University of Ljubljana, 9-30. SWAN - The Social Work Action Network [online], [27. 10. 2013], Dostupné z: http://www. socialworkfuture.org/ SVEŘEPÁ, M. 2008. Reforma sociálního systému v kontextu pomoci a kontroly. In: JANEBOVÁ, R., KAPPL, M., SMUTEK, M. (Eds.). Sociální práce mezi pomocí a kontrolou. Hradec Králové: Gaudeamus, 240-246. SVEŘEPÁ, M. 2010. Prosazování a obhajoba práv klientele sociálni práce. Příběh, který není. In: KAPPL, M., SMUTEK, M., TRUHLÁŘOVÁ, Z. (Eds.). Etika sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 65-77. ULEHLA, 1.1999. Umíní pomáhat. Praha: SLON. VALOVÁ, H. 2014. Vyrovnávací strategie organizací poskytujících sociální služby při poklesufinančních prostředků na jejich provoz. (Diplomová práce.) Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové. WOODWARD, R. 2013. Some Reflections on Critical and Radical Social Work Literature. Critical and Radical Social Work, 1(1), 135-140. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění.