Sociální práce se skupinami Pomoc jednotlivci ve skupině MPj03900800000[1] Úvod lTradiční metoda sociální práce lPoznatky o skupinovém chování byly významně ovlivněny sociálními psychology a sociology. lZákladní literatura lDorothy Whitakerová, 1985 lGisela Konopka, 1983 lČasopisy: Social Work with Groups, Groupwork > Společná východiska skupinové sociální práce (Brown, 1997): lSdílení společné skupiny lidí a skupinového cíle lPříležitost pro individuální posílení, růst sebeúcty a sebedůvěry lPříležitost ke změně lPříležitost k učení l > Výhody + + + lSkupina může být klientovi lzdrojem podpůrné síly, lprostorem výměny informací, lmotivuje, povzbuzuje naději atd. lpříležitost učit se a ověřovat interpersonální a jiné sociální dovednosti, lposkytují pocit sounáležitosti, lnejvýznamnější považuje to, že v rámci skupiny je možno zažít, že mi někdo pomohl, i to, že mohu pomoci (Yalome, 1995). > Nevýhody - - - lNěkteří lidé se skupinové práce obávají l lNapř. ti lidé, kteří v některé ze svých skupin zažili silné šikanování, lidé s velmi nízkým sebevědomím. Skupinové aktivity vnímají jako ohrožující. > Typy skupin (Papell a Rothman, 1966) l l1) terapeutické skupiny l(jde o dosažení terapeutického cíle), l2) reciproční skupiny l(jde o vzájemnou pomoc mezi členy, příkladem mohou být svépomocné skupiny), l3) skupiny se sociálními cíly l(skupiny s externím cílem) > Typy skupin II (Preston-Schoot, 1987) l1) sociální nebo rekreační skupiny l2) skupinová psychoterapie l3) skupinové poradenství l4) vzdělávací skupiny l5) diskusní skupiny l6) svépomocné skupiny l7) skupiny sociální akce > Příprava skupiny lWhitaker (1985) upozorňuje na čtyři okruhy, které jsou pro tvorbu skupiny podstatné: l l organizační podpora (co vedení?) l skupinová podpora (cíle, metody) l profesionální tvorba a vedení skupiny l účelnost skupiny (má stále účel?) > Pravidla pro tvorbu skupin v sociální práci lPrincip ideální rovnováhy (Redl, 1951) lI-R spočívá v tom, že skupina je natolik homogenní, že jí to zajistí stabilitu, a tolik heterogenní, aby jí to zajistilo vitalitu. > Jak dospět k I-R? lSpolečné problémy lVěk (v dospívání senzitivita) lHodnoty (velké rozpory kontraproduktivní) lZájmy (ne tak významný faktor ale dává punc) lInteligence (velké rozdíly kontraproduktivní) lVztah k autoritě (pozor na odmítání) lPohlaví (v dospívání senzitivita) lSebevědomí (schopnost se prosadit) > Společné problémy lZákladní princip ustavení skupiny v sociální práci. MMj03034150000[1] > Věk lMéně důležitý v dětském věku. lVe skupinách dospívajících může být věk ovšem velmi podstatným faktorem. lVe skupinách dospělých se faktor věku zdá být méně důležitým než jiné sociální a ekonomické faktory. MCj03478790000[1] > Hodnoty lUrčité rozdíly v hodnotovém systému mohou být tolerovány a stimulují diskusi a interakci. MCj03610440000[1] > Zájmy lSpolečné zájmy nejsou nejdůležitější charakteristikou, avšak mohou ze skupiny vytvořit skutečné společenství. MCHH01853_0000[1] > Inteligence lProblémy mohou vyvstat tam, kde jsou velké rozdíly. MCj02853500000[1] > Schopnost akceptovat autoritu lSkupina může být zcela nefunkční, jestliže její členové neakceptují autoritu zakladatele skupiny. MCj01498520000[1] > Pohlaví lPohlaví je méně významné u skupin se členy v nižším věku. lS dospívajícími a dospělými se doporučuje pracovat tak, že se sice pracuje se smíšenou skupinou (koedukované skupiny), ale konkrétní úkoly jsou řešeny separátně a společně se prezentují výsledky, aby se mohly integrovat. MCj03504330000[1] > Sebevědomí lČlenové skupiny musí mít dostačující sebevědomí, aby se byli schopni vyjadřovat před skupinou. MCBD06658_0000[1] > Počet členů skupiny lMenší počet omezuje invenci skupiny, vetší počet pak participaci, intimitu. lObvykle se pohybuje od 3 do 12 členů. MCj01978590000[1] > Trvání skupiny lObvykle je délka existence skupiny omezena určitým počtem setkání nebo dosažením určitého cíle. lV některých případech mohou existovat skupiny jejichž počet setkání není určen a předpokládá se neomezený počet setkání. lSpolu s počtem setkání se také zvažuje otázka otevřenosti – uzavřenosti skupiny a délky jednotlivých setkání. > Které metody? l K typickým technikám, které se ve skupinách uplatňují náleží hry (hraní rolí), diskuse, experimentální cvičení, VTI atp. > Jaké materiální zdroje? l lmísto setkávání, ldoprava členů na místo setkání, lobčerstvení, lvybavení. > Stádia vývoje skupiny lformování, lbouření, lnormalizace, luskutečňování a lukončení. > 2) Bouření lZákladní charakteristika: l„Mám tady nějaký vliv?“ l lÚkoly vedoucího skupiny v této fázi: lzachovat klid v případě konfliktu člen – člen, člen – vedoucí lneodplácet, když je napadena autorita sociálního pracovníka; může to pramenit z ambivalentních pocitů o členství ve skupině lmodelovat akceptaci a otevřeně uznávat, že lidé jsou různí lnevystavovat izolované nebo obtížné členy pozornosti lzkoušet přecházet a časovat kdy facilitovat a kdy být tiše lzačít přenášet zodpovědnost na členy MCj00787340000[1] > 3) Normalizace lZákladní charakteristika: l„Vědomí MY?“ l lÚkoly vedoucího skupiny v této fázi: ldovolit lidem, aby si vzájemně pomáhali, odstupovat z řídící role do polohy naslouchající ldotazovat se skupiny na její názory, nabízet vlastní pohledy lbýt si spíše vědom procesů než obsahu; tj. umět si klást otázky „O co tu běží?”, „O čem je vlastně tato otázka?” MPj04244280000[1] > 4) Uskutečňování lZákladní charakteristika: lSkupina řeší problémy… l lÚkoly vedoucího skupiny v této fázi: lpozorovat, jak skupina zachází se svými členy a úkoly lposkytovat nápady, když jsou požadovány MCj00787940000[1] > 5) Zakončení lZákladní charakteristika: lZrušení skupiny – odstoupení ze vztahů … l lÚkoly vedoucího skupiny v této fázi: lshrnout cíle, které si skupina dala lshrnout zkušenosti zdůrazňujíce zisky i pocity ztráty lposilovat zájmy mimo skupinu lpomoci skupině vrátit se do úrovně plánování, pokud chce pokračovat, ale s jiným cílem lzhodnotit schůzky a požádat o zpětnou vazbu > Děkuji za pozornost !!! MCj02958920000[1]