Vybrané přístupy v sociální práci
´Psychodynamický přístup
´Psychosociální přístup
´Sociálně-psychologické a komunikační modely
´Přístup orientovaný na úkoly
´Kognitivně-behaviorální teorie
´Sociální práce se skupinami
´Komunitní sociální práce
´Antiopresivní přístup
´Ekologická perspektiva
´
´ Kříčková, Navrátil

Psychodynamický přístup
První teorie v sociální práci


Úvod
´Důraz na intrapsychické procesy.
´Sigmund Freud (1856–1939)
´Vliv na kulturu a společenské vědy.
´Další osobnosti v sociální práci: Erikson, Berne, Bowlby, Hollisová

Východiska
´Psychický determinismus
´Fyziologický determinismus
´Existence nevědomí
´Geneticko-vývojová koncepce

Dílek skládačky
Struktura psychoanalýzy
´Teorie osobnosti
´Teorie lidského vývoje
´Teorie psychoanalýzy
•
> Dílek skládačky
•
•
•
Dílek skládačky
•
Dílek skládačky
•
Dílek skládačky
•
Dílek skládačky
•
Dílek skládačky
•

Jehlanový diagram
Topografický model osobnosti
•
•
•
•
•
•
Vědomí
Předvědomí
Nevědomí

Vědomí
´Co je aktuálně vnímáno a prožívána.
´Racionální stránka lidské osobnosti.
´Jejím úkolem je řídit vztah člověka k realitě.
MCj04078080000[1]

Předvědomí
´Co bylo vědomé a nyní je zapomenuto.
´Opětovné vybavení však není obtížné.
´Zastává také funkci cenzora.

Nevědomí
´Jeho obsah zůstává vědomí ukryt.
´Ovlivňuje jednání a vývoj jedince.
´Neurózy podle Freuda vznikají právě jako důsledek aktivity nevědomí.
´Obsahem nevědomí jsou pudové impulsy které se řídí principem slasti.

Nevědomí
´Nevědomí je řízeno tzv. primárními procesy.
´Dezorganizace, impulzivita, chaos.
´Nejsou podřízené časové struktuře či logice.

Terčový diagram
Strukturální model osobnosti
Nadjá
Ono
Já

Ono (ID)
´Primitivní instinkty a pudy.
´Id (Ono) se dožaduje bezprostředního uspokojení.
´Id (Ono) je oblastí principiálně nevědomou a iracionální.
´Jejím ústředním zákonem je princip slasti.
´Id (Ono) dosahuje slasti prostřednictvím tzv. primárních procesů, které postrádají řád
a koordinaci a skládají se pouze z instinktivních impulsů, tužeb a obav.
´Id je také oblastí, v níž jsou uloženy základní síly života. Jsou jimi pud lásky eros (libido)
a pud smrti thanatos.

Ego (Já)
´Ego (Já) je spojovacím článkem Id (Ono) a  Superega (Nadjá).
´Plní roli zprostředkovatele a vyjednavače.
´V rámci této činnosti využívá obranné mechanismy.
´Řídí se principem reality a je vědomé a racionální.
´Úkolem Ega je udržení stability osobnosti.
´Ego pracuje na bázi tzv. sekundárních procesů.
´Toho se dosahuje pouze v souladu s realitou na základě  testování reality.
´Vědomá část Ega (Já) je tou částí naší osobnosti, kterou poznáváme a s níž se identifikujeme.

MCj03483270000[1]
Superego (Nadjá)
´Je množinou zákazů a příkazů, které vznikly socializací.
´Dítě si internalizuje především rodičovské hodnoty, pravidla, příkazy a přání.
´Jedná se tedy o morální systém, který nás trestá, jednáme-li v rozporu s jeho pravidly, a který
nás chválí a oceňuje, jednáme-li s nimi v souladu.
´Superego (Nadjá) je založeno na principu dokonalosti.
´Superego je moralizující silou, která po nás žádá, abychom odmítli každou slast a abychom
usilovali o dokonalost. Z větší části je nevědomé ačkoliv jeho části můžeme nahlédnout v
introspekci.

Intrapsychické konflikty
´Podstatu této interakce vystihují dva pojmy katexe a antikatexe.
´Id versus Ego
´Id versus Superego
´Ego versus Superego

Obranné mechanismy
´Jsou nevědomé strategie, které chrání osobnost před bolestnými prožitky viny a úzkosti.
´Projekce
´Sublimace
´Reaktivní formace
´Regrese a fixace
´Identifikace
´Chybné úkony
´Noční snění
´Racionalizace
´Intelektualizace

Vývoj osobnosti
´Orální stadium (0 –1 rok)
´Anální stadium (2 – 3 roky)
´Falické stadium (3 – 5 let)
´Období latence (6 – 12 let)
´Genitální stadium (puberta a dále)
´

Psychoanalýza
´Analýza snů
´Technika volných asociací
´Analýza přenosu a analýza odporu

Psychosociální přístup
OSOBA V PROSTŘEDÍ


Vývoj
´Mary Richmondová: diagnostická škola (20. léta 20. století) a její důraz na diagnostiku.
´V 30. letech vliv Oty Ranka, který v sociální práci dal vzniknout škole funkcionální.
´

Organizační diagram
Vývoj
Psychosociální přístup
Funkční škola
Oto Ranke
Diagnostická škola
Diferenciální škola
M. Richmond

Původ a vývoj psychosociálního přístupu
´Mary Richmond: Friendly Visiting among the Poor: A Handbook for Charity Workers (1899)
´Od roku  1910 do roku 1922, měsíční letní instituty vedené Richmondovou, pro „secretaries“
´Mary Richmondová položila základy PSP v knize Social diagnosis (1917).
´
´
´

Social diagnosis
´Social Diagnosis vycházela z případů ochrany dětí, sociální práce ve zdravotních zařízeních a  z
oblasti práce s rodinou.
´Důraz na vliv sociálních vztahů na vznik problémů.
´Osobnost člověka je podle ní formována především sociálními silami.
´Richmondová zdůraznila potřebu pečlivého studia klientova bezprostředního prostředí v současnosti
i minulosti.
´Intervence do klientova prostředí byla jednou ze dvojí formy intervence nepřímá intervence.
´Přímou intervencí se rozuměla intervence na úrovni osobnosti (jako forma psychoterapie).
´Hlavní formy práce s klientem: poskytování rad a přesvědčování
´

Funkcionální pojetí Oty Ranka
´ Pro funkcionalisty se zaměření péče vázalo na:
´Služby poskytované organizací a na klientovy reakce na tyto služby.
´Rankův koncept vůle (sebedetreminace).
´Minulost byla považována za irelevantní.
´Diagnóza neměla takový význam.
´Časové limity měly stimulovat klienta pro řešení jeho situace.

Původ a vývoj psychosociálního přístupu
´50. léta: Helena Perlmanová (1957) navrhuje „model zaměřený na řešení problémů“.
´60. léta až po současnost: Florence Hollisové (1907 – 1987)
´„Casework: A Psychosocial Therapy“ (1964)
´Hollisová jako zakladatelka psychosociálního přístupu
´V relativní současnosti píše autorská dvojice Woodsová, Hollisová (1989).

Psychosociální přístup: východiska
´Perspektiva:
´„člověk-v-situaci“  (person-in-situation)
´
´Co je třeba poznat?
´(1) fungování jednotlivce,
´(2) situaci a
´(3) interakci mezi nimi.

Psychosociální přístup: metody a techniky
´Psychosociální přístup klade důraz na
´(1) stanovení diagnózy a na
´(2) vztah klienta a sociálního pracovníka.
´
´Cílem psychosociální intervence je souběžné řešení problémů
´(1) v prostředí a
´(2) posilování vnitřní rovnováhy intrapsychických sil.

Psychosociální přístup: východiska
´Charakteristika:
´individuální diagnostika
´systémová perspektiva
´psychodynamická terminologie
´
´Uplatnění:
´individuální práci s klientem,
´soc. práce s rodinami a
´se skupinami,
´krizová intervence.
´

Psychosociální přístup: východiska
Co je třeba pochopit?
Prostředek poznání
Fungování jednotlivce
Psychodinamické perspektivy (S. Freud)
Životní situace
Systémová teorie
Interakce mezi jednotlivcem a situací
Ekologické perspektivy

Psychosociální přístup: metody a techniky
´Směry psychosociální intervence:
´
´(1) „modifikace prostředí“ (environmental modification),
´(2) „psychologická podpora“,
´(3) „posilování schopnosti klienta vnímat jasně externí realitu“ (clarification) a
´(4) „posilování schopnosti klienta vnímat jasně intrapersonální realitu“ (insight-giving).

Psychosociální přístup: metody a techniky
´Přístup umožňuje řešit různé cíle
´Složité případy: intervenci je třeba rozčlenit do několika sekvencí a jednotlivé cíle posoudit
s ohledem na jejich prioritu.
´Psychosociální model nelze ztotožňovat s psychoterapií
´
´Užívané techniky (x psychoterapie):
´plánování,
´případový management,
´analýza a využití komunitních a sociálních zdrojů.

Diagnóza jako porozumění situaci
´Porozumění je centrální aspektem psychosociálního přístupu.
´Velká část porozumění je intuitivní, člověk vnímá strach, hněv, zármutek a může usuzovat na jeho
příčiny. Profesionál by podle Holisové neměl jen na intuici spoléhat.
´Dalším krokem je vyvození a testování hypotéz.  Proces sběru informací je zde označován jako
psychosociální studie, která by měla přinést přesný obrázek vnitřní i vnější situace klienta.
´V procesu posouzení se sociální pracovník pokouší porozumět - dát tomuto obrázku smysl a přinést
dpověď na otázku: "Jak může být této osobě pomoženo?"

Diagnóza, posouzení, hodnocení
´Termíny diagnóza, posouzení, hodnocení se v psychosociálním přístupu považují za vzájemně
zaměnitelné.
´Přičemž Hollisová se nebrání používat termín diagnóza.Hollisová jí rozumí:
´"porozumění situačním komponentám,
´posouzení přednosti i slabosti,
´a porozumění cirkulárním interakcím, které se konstantně odehrávají mezi různými komponentami
systému nebo gestaltu, jehož je klient součástí".
´

Proces diagnostického posouzení
´Proces sestává 1) ze snahy porozumět co je problémem, (2) jaké fakrory se podílejí na problému a
(3) co může být změněno či modifikováno.
´V rámci posouzení navrhuje Hollisová posoudit 1) motivaci a schopnosti klienta a 2) příležitosti
ke změně v prostředí. Mají se sledovat slabosti i přednosti osoby, situace i jejich interakce.
Diagnostické posouzení se uskutečňuje dvěma způsoby. V prvé řadě provádí sociální pracovník
rozhovor, v němž se snaží odpovědět na tři výše položenké otázky. Vedle toho sociální pracovník v
průběhu celého kontaktu získává inforace i jiným  způsobem, aby zjistil všeo o osoba-situace
gestaltu.  První rozsáhlé posouzení se v tomto modelu odehraje do 4-6 schůzky, kdy by měla být
hotova iniciální sociální studie. Na základě těchto zjištění lze podle Hollisové zaít s klientem
pracovat.
´První diagnostické myšlenky se ovšem mají brát jako pracovní pravděpodobnosti. Které mají být
průběžně přehodnocovány. Léčba průběžně odhaluje diagnózu. V diagnostickém procesu se má postupovat
od popisu reality klient-situace gestalt směrem ke zjištění proč k němu došlo. V procesu
dynamického porozumění máme nahlížet do dat , abychom poznali, které rysy přispívají k problému.
V procesu posouzení se přitom zkoumá, jak minulost vlivňuje přítomnost..

Příklad uvažování o příčinách
´Příklad:
´Desetiletý chlapec Honza: má ve škole slabé výsledky, ačkoliv jeho inteligence je normální. Víme
že on a jeho učitel jsou v permanentním konfliktu. Je učitel kritický vůči Honzovi protože:
´1) vyrušuje,
´2) je ve třídě, která pro něj není vhodná,
´3) protože si matka stěžovala na učitele,
´4) protože Honza je Rom,
´5) protože je chudě oblečený,
´6) protože je vysoký a statný.
´x  Nebo je kritický vůči chlapci,
´7) protože má potíže s nadřízeným,
´8) protože jeho mzda se mu jeví nízká atd.
´

Psychosociální přístup: diagnostika
´Diagnostické teze:
´Stanovení diagnózy je fundamentální
´Diagnostika musí být individualizována
´
´Posouzení sleduje:
´(1) biologické,
´(2) psychologické,
´(2) interpersonální,
´(4) sociální i kulturní faktory.
´
´Specifikum:
´Zvláštní důraz na motivační faktory!

Psychosociální přístup: diagnostika
´diagnostice je třeba věnovat čas (i šest sezení),
´porozumění klientovu chápání situace,
´orientace na minulost i přítomnost,
´využití jiných zdrojů (lékař, psycholog, pedagog)

Psychosociální přístup: vztah
´vztah je významný faktor úspěšné intervence,
´instrumentální charakter intervence,
´
´Mezi klíčové charakteristiky vztahu podle Felixe Biesteka (1957):
´
1.individualizace,
2.nehodnotící postoj,
3.respekt vůči právu na sebeurčení,
4.zachovávání důvěrnosti vztahu,
5.kontrolovaná emoční angažovanost,
6.vyjadřování pocitů,
7.akceptace.

Sociálně psychologické a komunikační modely
Lidská komunikace


Úvod
´Ohnisko zájmu: lidská komunikace
´Vliv bádání sociálních psychologů a sociologů
´Typická témata:
´stigmatizace
´stereotyp v komunikaci
´vliv ideologie

Soc. konstruktivismus jako východisko
´Zájem o vliv jazyka a jiných symbolů na komunikaci mezi jednotlivci i skupinami. ´Vztah k sociálně
konstruktivistickému a postmodernímu pohledu na vědění.
´

Co je to za ženu?
žena


Vliv sociální psychologie:
´Sociálně psychologický výzkum lidských interakcí:
´
´Kognitivní disonance (Lewin)
´Poslušnost (Milgram)
´Efekt přihlížejícího (Darley, Latané)
´Změna postoje
´Předsudky
´Skupinové rozhodování
´Řešení konfliktů (Deutsch)
´Atribuce (Heider)
´Sociální identita a skupinová příslušnost
´
´

Vliv sociologie
´Na sociální práci měla obrovský vliv zejména teorie rolí, etiketizační teorie
´Mocenské aspekty jazyka
´Schopnost konstruovat výklady světa a určité mocenské uspořádání.
´Zdůrazňuje se, že sociálně sdílený výklad světa reálně ovlivňuje životy lidí.
´Ideologie aIdentita
´Sociální konstrukce poznání a vědění
´Stigmatizace
´Sociální konstrukce sociálních pozic (soc. role)

Aplikace v sociální práci
´Sociologické inspirace:
´Parton, Nigel  and O´Byrne, Patrick. Constructive Social Work.  2000. London, Macmillan Press.
´Psychologická inspirace:
´Autoři Breakwell a Rowett (1982) dokonce zformulovali sociálněpsychologický model sociální práce.
V něm se klade důraz zejména na to, jak se vytvářejí vztahy, co se s nimi děje v rozmanitých
sociálních situacích.
´

Blízké školy
´kognitivní,
´fenomenologické,
´existenciální školy sociální práce,
´humanisté,
´školy zážitkových technik a
´výcvik sociálních mikrodovedností.

Teorie rolí
´Strukturní funkcionalismus
´Zakladatelé G.H. Mead (1934) a R. Linton (1936).
´

Co je to role?
1.Lidé v sociální struktuře společnosti zaujímají různé pozice.
2.Role označují „očekávané jednání“ vzhledem k držitelům těchto pozic.
3.Role lze chápat jen v kontextu vztahů, neboť jen v jejich síti mohou být identifikovány.

Druhy rolí
´připsané (výsledek určitých okolností – pohlaví, věk, rasa),
´získané (výsledek naší činnosti – vzdělání, prestiž),
´vnucené (výsledek činnosti někoho jiného – vojenská služba, nezaměstnanost).

Soubor rolí a jejich konflikty (Merton)
´Komplementarita
´Konflikt
´Konflikt mezi rolemi
´Konflikt v roli
´Dvojznačnost role
´Já–role konflikt
´
´

Teorie rolí (Erving Goffman)
´Lidský život jako „divadelní představení“.
´Podle něj přítomnost jiných lidí mění každou lidskou aktivitu ve výstup, ve výkon role.
´Jaké dojmy jeho hra vyvolává.
´Celý život je podle Goffmana snahou o vytváření dobrého dojmu a souběžně bojem o uchování vlastní
identity.
´Rolová distance

Teorie rolí v sociální práci?
´Přednost:
´Problémová situace může být chápána jako rolový konflikt !!!
´
´Kritika:
´Nezabývá se pocity.
´Vysvětlení třeba doplnit i o další interpretace (teorie).
´Je konzervativní.
´Teorie rolí nenabízí žádné praktické postupy řešení konfliktů rolí.

Etiketizační teorie (labelling)
´Základy této teorie položili Kitsuse (1962), Lemert (1972) a Becker (1963).


LEMERT
´Každý někdy jedná deviantně!!!
´Otázkou je společenská reakce.
´Označení za devianta.
´Pravděpodobnost deviantní budoucnosti.
´
´

Becker
´Deviace jako produkt tlaku sociální skupiny.
´Tvorby pravidel i jejich aplikace vytváří předpoklady pro odlišení deviantního a normálního.
´Rozlišování porušení sociální normy a deviací, která vzniká aktem sociálního vnímání
a hodnocení.

Teorie komunikace v sociální práci
´Ke známým jménům této školy bezpochyby patří Satirová (1972), Hall (1966), Sheflen (1972),
Watzlawick (1977). ´Jedním z propagátorů teorie komunikace v sociální práci je Nelsenová (1980).

Základní charakteristiky verbální komunikace
´První dimenze je obsahová,
´druhá dimenze je formální (gramatická) a
´třetí dimenze verbální komunikace se váže na odhadovaný efekt.

Komunikace
´Role hovořícího („vysílač“),
´Role posluchače („přijímač“)
´Anticipace
´Přijímání
´Vyhodnocení
´Vnitřní pravidla
´Selektivní percepce

Způsoby komunikace
´Tým z Palo Alta:
´
´Komunikace
´(1) komplementární nebo symetrickou,
´(2) digitální nebo analogovou a
´(3) o obsahu nebo vztahu.
´
´Symetrický vztah
´Symetrická eskalace
´Komplementární vztah
´Metakomplementární vztah

•60
Přístup orientovaný na úkoly
Task-centred approach

Úvod
´Je pravděpodobně nejrozšířenějším modelem praxe sociální práce.
´Řešení praktických problémů
´I malý úspěch rozvíjí sebedůvěru …
´

Vznik
´Přístup orientovaný na úkoly vznikl přímo v rámci sociální práce.
´Patří do kategorie přístupů orientovaných na řešení problémů a v tomto smyslu navazuje na práci
Helen Harris Perlman (1957).
´Reid a Shyne : „Brief and extended casework“ (1969).
´ÚOP se rozvíjel v 70. letech na základě prací autorské dvojice Reid, Epstein (1972).
´V současnosti pak tyto přístupy nejvíce kultivují Compton a Galaway (1989) a Reid a Epstein
´Vznikl na základě empirických výzkumů.

Výzkum
´Autoři:
´Výzkumné práce vedli profesorka Laura Epstein a profesor  William J. Reid.
´
´Cíl:
´1. vytvořit technologie, které by zvýšily  efektivitu intervence;
´2. hledání (experimentování) s učebními metodami.
´
´Charakteristika:
´Základní výzkum proběhl v letech 1970 až 1978.
´125 MA studentů na praxi, kteří používali základní techniky prof. Epstein a Reida.
´Jejich práci supervidovali doktorští studenti, kteří rovněž prováděli dílčí studie.
´Studenti pracovali na 1.300 případech
´Výzkum probíhal v Chicagu, zapojeno 13 poskytovatelů sociálních služeb včetně nemocnice a
psychiatrie (dále odbor sociální péče, oddělení sociálně právní ochrany dětí).
´Testy na srovnávací skupině:  (Reid, 1978) a v oblasti manželského poradenství (Gibbons, Butler, &
Bow, 1979; Gibbons, Butler, Urwin, & Gibbons, 1978).

Teoretické zdroje
´teorie sociálního učení,
´teorie systémů a ekosystémová teorie,
´teorie komunikace,
´teorie rolí,
´kognitivní teorie.
´

Základní charakteristika
´ÚOP si klade otázku:
´Jak řešit praktické problémy ?
´
´Teze:
´I malý úspěch rozvíjí sebedůvěru a sebeúctu a že se lidé více nasazují pro úkoly, které si sami
zvolili.
´
´Základní hodnoty:
´partnerství a,
´posilování.
´

Specifické charakteristiku ÚOP
´
´důraz na silné stránky klienta,
´spíše pomoc ne léčba,
´srozumitelná metodika,
´individuální úroveň intervence.

Další charakteristiky
´Je metodou řešení problémů.
´Je vysoce strukturovaný, což znamená že jeho procedury jsou specifické.
´Zaměřuje se na řešení problémů tak, jak je vnímají klienti.
´Je časově ohraničený.
´Je teoreticky otevřený a tak může být využit s celou řadou teoretických směrů.
´Změny se odehrávají prostřednictvím plnění úkolů, což jsou aktivity naplánované ke zlepšení
identifikovaných problémů.
´Je orientovaný na přítomnost.
´Je to empirický přístup: 1) byl vyvinut na základě výsledků výzkumu, 2) byl uspořádán na základě
konceptů, které jsou měřitelné, 3) je průběžně testován a ověřuje se jeho efektivita a 4) v rámci
svých procedur předpokládá evaluaci výsledků práce s klientem.

Osm problémových okruhů
´(1) interpersonální konflikty
´(2) neuspokojení v sociálních vztazích
´(3) problémy s formálními organizacemi
´(4) potíže v naplňování rolí
´(5) problémy vznikající v souvislosti se sociálními změnami
´(6) reaktivní emociální úzkosti
´(7) neadekvátní zdroje + později
´(8) potíže při rozhodování
´(9) jiné potíže s chováním (behaviorální problémy).

Struktura přístupu
´1) Příprava
´2) Explorace problému
´3) Dohoda o cílech
´4) Formulace úkolů a 5) jejich plnění
´6) Terminace


1) Příprava
2) Explorace problému
(první až šestá schůzka)
´Příprava
´I. sekvence: identifikace problémů
´II. sekvence: specifikace problémů
´III. sekvence: stanovení priorit
´

Příprava
´Legitimita intervence
´„Chtěl byste něco změnit?“
´„Chcete, abych vám s tím pomohl?“
´Motivace nedobrovolného klienta:
´Proč vaše chování lidé vnímají jako problémové?
´Jak je (vás) tato situace ovlivňuje?
´Lze s tím něco dělat?
´

I.Identifikace problémů
´V čem je problém?
´Problémy= nenaplněné potřeby = cíle.
´
´
´

Utřídění problémů
´Pro utřídění problémů, kde jsou dva a více osob lze použít následující tabulku potřeb:
Jméno
Co od něj chci
Jaká je šance, že to získám
Co chtějí ode mne
Jaká je šance, že to získají

II. Specifikace, klasifikace problémů
´Sběr informací
1.Interpersonální konflikty: Klient má obtíže v v interakci s druhými. „Nevycházíme spolu“. Problém
je ve vztahu, ať už je manželský, rodičovský. V zaměstnání či ve škole.
2.Nespokojenost v sociálních vztazích: Nejsem asertivní, Problém je obecnější, spíše uvnitř
jednotlivce spíše než mezi ním a jimi…
3.Problémy s formálními organizacemi: například bydlení, školy, nemocnice a dávky.
4.Obtíže při výkonu role: rodič, manžel, pracovník, student.
5.Obtíže s rozhodováním
6.Reaktivní emoční potíže: deprese, úzkosti vyplívající ze situace,
7.Nepřiměřené zdroje: nedostatek peněz, jídla…
8.Jiné: nezahrnuté u předchozích kategorií, např. behaviorální problémy spojené s návykovým nebo
nutkavými charakteristikami chování, zneužívání   drog, kriminalita, gambling.

III. Stanovení priorit
´Které problémy klienta nejvíce zatěžují?
´Které problémy by v případě jejich neřešení měly pro klienta nejtěžší důsledky?
´Které problémy by v případě jejich vyřešení měly pro klienta nejpříznivější důsledky?
´Které problémy mají pro klienta největší význam?
´Které problémy lze řešit s menším nasazením energie, zdrojů?
´Které problémy jsou v podstatě neřešitelné?

•76
Stanovení prioritních problémů
není
málo
dost
hodně
vážný
Interpersonální konflikty
Nespokojenost v sociálních vztazích
Problémy s formálními org.
Obtíže při výkonu role
Obtíže s rozhodováním
Reaktivní emoční úzkosti
Nepřiměřené zdroje
Jiné

Příčiny problému
´Problémy se „staly“ („nemají původ“)
´Co přispívá k udržení problému?
´Jaké jsou překážky v řešení problému?
´

Hlavní překážky
1.Sociální systém
2.Konstrukty o světě
3.Emoce
4.Neúspěšná řešení

Analýza příčiny
´Čím je problém udržován: přesvědčeními, emocemi, sociálním systémem nebo núspěšnými řešeními?
´Jaká jsou přesvědčení uživatele služby o situaci a o potřebách?
´Pokud je příčinou nezdařené řešení, jedná se o snahu naplnit utopický cíl, nadměrné úsilí, snaha o
změnu postoje?
´Jak může být problém klasifikován?
´Vyskytuje se propojení mezi problémy?

Neúspěšná řešení
´Tři typy nezdařených řešení, které se mohou stát překážkou:
1.Definování utopického cíle, směřování příliš vysoko, například chtít, aby děti byli jako andělé,
2.Usilovně se snažit o to, co může proběhnout spontánně. Například snažit usnout, snažit si získat
lásku nevlastního dítěte.
3.Snaha měnit přístupy, tam kde by se mohl uživatel služby s chováním smířit, nebo chtít po někom,
aby chtěl něco, co nechce. Například stěžování, že dítě nechodí do školy s nadšením …

3) a 4) Formulace cílů a úkolů
(čtvrtá až sedmá schůzka)
´
´I. sekvence: stanovení cílů
´II. sekvence: kontraktace
´
´
´

Typy úkolů I
´Průzkumné úkoly
´Intervenční úkoly
´Úkoly mohou být prosté (jedna akce) nebo komplexní (množství různých činností). Nicméně jednoduché
cíle jsou preferovány.
´Jednotlivé (realizovatelný jednotlivcem)  úkoly nebo reciproční úkoly (někdo něco udělá a druhá
osoba vykoná reciproční úkon).

Typy úkolů II
´Hmotné  či mentální úkoly
´Postupné úkoly
´Imaginární  úkoly
´Obrácené úkoly
´Paradoxní úkoly

5) Plnění úkolů
(sedmá až desátá schůzka)
´Proveditelnost úkolů

6) Terminace
(dva až tři kontakty)
´Efekt zakončení kontaktů
´Strach z nových situací
´Shrnutí pozitivních bodů spolupráce
´Další okruhy jeho práce

Kognitivně – behaviorální  přístup
Výchova zmůže všechno?


Úvod
´kognitivní + behaviorální
´
´= paradox
´
Teorie
Poznání
Behaviorální
Empiricisté
Kognitivní
Racionalisté

Charakteristika
Zdroje:
behaviorismus
teorie sociálního učení
akční terapie
funkční školy v sociální práci
úkolově orientovaný přístup
kognitivní terapie
Základní parametry:
orientace na
objektivně měřitelné chov
je krátkodobá
používá se na přítomné, specifické problémy
je direktivní

Východiska
´vliv evoluční teorie Charlese Darwina (konec 19. stol)
´Pavlovovy experimenty (začátek 20. století)
´J.B. Watson (1913 – behaviorismus)

J. B. Watson (1878-1958)
´Definoval psychologii jako objektivní a experimentální vědu o chování (ne vědomí).
´Orientace na měřitelné chování (ne introspektivní).
´Cílem je předvídání a ovládání lidského chování (ne porozumění).

Modality chování:
´fyziologické projevy (bušení srdce, změna kožního zabarvení, pocení),
´emocionální reakce (strach, hněv, zlost),
´kognitivní procesy (vnímání, stereotypy),
´motorické projevy (běh, chůze, gestikulace).
´

Základní teze
´Všechno chování (normální i abnormální) je naučeno v interakci s prostředím.
´
´Behavioristé se pokouší porozumět těm okolnostem, které ovlivňují průběh učení.
´Analýza problémové situace i vlastní práce s klientem je podřízena důslednému uplatňování vědecké
metodologie.
´Problémy klienta jsou vysvětlovány za pomoci hypotéz, v nichž se hovoří o proměnných, které byly
příčinnou určitého problémového chování.

Učení
´I.P. Pavlov: Klasické podmiňování
´ STIMUL à REAKCE
´
´B. F. Skinner: Operantní podmiňování
´pro učení je významný následek (učíme se to, co bude pozitivně odměněno)
´Albert Bandura: observační podmiňování
´Observační podmiňování je učení, ke kterému dochází tím, že vnímáme chováních druhých a jeho
důsledky.
´E. C. Tolman: kognitivní mapy
´ S–(vr–vs)–R (stimul–vnitřní reakce–vnitřní stimul–reakce).

Sociokognitivní teorie
´A. Bandura: Social Foundations of Thought and Action (1986)
´Vzájemný vliv činitelů
´Observační učení
´Symbolická představa
´Sebevědomí
´Autoregulace
´Tvorba modelů

Učení
´proti-podmiňování


Behaviorální terapie
´Cílem behaviorální terapie je změna takového chování, které brání klientovi v úspěšném
a samostatném fungování:
´
´Snížení intenzity, frekvence nebo trvání takového chování, které působí klientovi (jiným lidem)
potíže.
´Vytvoření nových dovedností.
´Zvýšení intenzity, frekvence nebo trvání takového chování klienta, jehož malá přítomnost působí
klientovi (jiným lidem) potíže.

Techniky BT
´Systematická desenzibilizace
´Odměny a tresty
´Vyhasínání
´Expozice
´Nácvik asertivity
´Biofeedback
´Kognitivní metody

Principy BT
´Orientace na chování
´Orientace na řešení
´Pozitivní orientace
´Krok za krokem
´Flexibilita
´Orientace na budoucnost
´

•Tabulka 6: 12 kroků intervenčního procesu
•Upraveno dle Gambrillová a kol. (1972)
12 kroků intervenčního procesu E. Gambrillová a kol. (1972)

Cesty behaviorálního myšlení
´ Aplikovaná behaviorální analýza
´ Neobehaviorální model
´ Kognitivně-behaviorální model
´Kognitivní restrukturace
´Rozvoj kognitivní připravenosti řešit problémy
´Řešení problémů
´