Òz řeckého filein (milovat) a sofia (moudrost)
Ò
Òznamená touhu po vědění, které by obsáhlo celou skutečnost a vyjevilo člověku smysl jeho života,
počínání a usilování
Ò
Òpůvodním zdrojem filosofie je každodenní zkušenost, ztráta pocitu samozřejmosti, údiv a
pochybování (Nečasová, 2001)

Òfilosofická disciplína,
Òpraktická filosofie: cílem etiky není pouhá teoretická diskuse, ale správné jednání (teoretická
řešení tedy musí vyústit do praxe),
Òje vědou o mravnosti,
Òpředmětem jejího zkoumání je nejen zkoumání mravního chování jednotlivců i společnosti, ale také
úvahy o změně hodnot a posuzování těchto změn

Òo morálce se většinou mluví ve smyslu hodnocení konkrétního jednání,
Òpředstavuje pravidla lidského jednání (zatímco etika zkoumá podstatu a původ těchto pravidel),
Òmorálka reprezentuje popisovou a předpisovou stránku mravnosti
Ò
Ò

Òetikety
Ò
Òzvyku (tradice)
Ò
Ònáboženství
Ò
Òpráva
Ò
Ò

Òprávo je systémem obecně závazných právních norem stanovených státem
Òprávo je provázáno s etikou a morálkou; někdy se uvádí, že právo je nástrojem morálky či nástrojem
řízení společnosti,
Òprávem ovšem není a nemůže být regulováno vše
Òněkdy je právo v rozporu s morálkou

Ò1. týkají se kvality života lidí,
Ò2. obsahují akci – jednání,
Ò3. měla by být univerzální ve smyslu obdobného postupu u klientů, kteří se ocitli v obdobné
situaci,
Ò4. měla by být oprávněná vzhledem k obecným morálním principům.

ÒEtické problémy vznikají v situaci, kdy je evidentní, jak by sociální pracovník měl rozhodnout,
ale toto rozhodnutí se mu osobně příčí.
Ò
ÒEtická dilemata vznikají tehdy, cítí-li sociální pracovník, že stojí před dvěma (či více)
alternativními možnostmi rozhodnutí, které představují konflikt morálních principů.

Òdeskriptivní etika (cílem je popis mravních rozhodnutí a hodnot),
Ònormativní etika (zkoumá normy, jimiž se lidé ve svém mravním rozhodování řídí),
Òmetaetika (cílem je diskuse o jazyce, kterým se o morálce hovoří),
Òpreskriptivní etika (hledá kritéria, pomocí kterých by bylo možné stanovit jaké jednání je morálně
dobré)
Òaplikovaná etika (např. etika lékařská, novinářská, etika sociální práce; oblast aplikované etiky
jednotlivých oborů bývá někdy označována jako etika profesní)
Ò

Òkaždá situace je jedinečná a neopakovatelná, což má vliv na její etické posuzování,
Òlze si předem promyslet některé obecné otázky, které se etického rozhodování týkají, např.:
Ò1. co je vlastně dobro?
Ò2. jak lze získat pravidla vedoucí k dobru?
Ò3. jak lze tato pravidla aplikovat?

Òvnitřní prožitek morálky (reakce jednotlivce na mravní principy a normy)
Òzahrnuje:
Époznávají procesy,
Éhodnotící momenty,
Éemocionální komponenty
É
Òdůležitá je odpovědnost
Ò
Ò

Òvnitřní prožitek morálky
Òreakce jednotlivce na mravní principy a normy
Époznávací procesy (poznání původu a významu norem, kterými se člověk řídí)
Éhodnotící momenty (schopnost posuzovat vlastní činy i úmysly)
Éemocionální komponenty (vědomí povinnosti, lítosti, viny, snaha o nápravu apod.)
Ò




Òpříčiny omylů ve svědomí:
Ò
Énedostatek informací,
Ézáměrné opomíjení informací,
Éemocionální postoje, zvyky, nedostatek empatie, předsudky apod.
É
É

Òetika – teorie hodnot
Ò
Òobecný pojem pro všechno, čeho si ceníme nebo vážíme
Ò
ÒCo je pro Vás hodnotou?
Ò