Respondent, pražský právník, je člověk, kterého již několik let znám, ovšem nikterak blízce. To usnadnilo naší komunikaci, co se domluvy samotného rozhovoru týče, ale rozhodně to nikterak neovlivnilo jeho obsah. Sešli jsme se za slunečného dopoledne v parku a vedli jsme celý rozhovor venku, jak je teď moderní. Našli jsme si klidné místo na lavičce, kde nás nikdo nerušil. Výrazně díky tomu byla odstraněna tzv. prvotní nervozita, protože než jsme našli v parku ideální místo, dali jsme se do řeči o běžném životě. Respondenta tedy od začátku rozhovoru nebylo třeba nikterak rozpovídat, naopak se sám velice aktivně začal vyjadřovat k politickým tématům už během úvodních otázek, proto jsem na tuto oblast rovnou navázal, aby neměl pocit, že se jen držím předem připraveného konceptu. Stejně tak respondent sám uvedl jako příklad uprchlickou krizi, takže mediální oblast jsme přeskočili a náš rozhovor jsme jí uzavřeli. Musím říct, že tato struktura mi připadá možná logičtější, než od politiky přeskakovat ke zpravodajství a poté zpět k uprchlické krizi, když je snadné na ní navázat přes politické otázky a to vše pak vztáhnout na média. Záleží však na respondentovi a já jsem jen korigoval své otázky tak, aby plynule a smysluplně navazovaly na jeho odpovědi. Žiješ v Praze. Jsi původem z Prahy? Ano, narodil jsem se v Praze. A kde je pro tebe doma? V Praze, konkrétně v Holešovicích, na přelomu Holešovic a Letný. Tam žiješ od dětství? Jo, celej život s výjimkou jednoho roku, který jsem trávil ve Francii při studiu a jinak jsem vlastně celej život žil na jednom místě. Máš nějaké známé, kteří by byli spojení přímo s touto lokalitou? Určitě, spoustu. Takže i třeba nějací přátelé z dětství, s nimiž dlouho udržuješ kontakt? Ano, mám pár přátel, se kterýma vlastně se znám třeba už od školky nebo ze školy, taky z gymnázia. Ten kontakt třeba není takový jako dřív, ale pořád ho udržujeme. V těch místech, kde bydlíš, máš třeba oblíbené podniky, kam často chodíš? Ať už sám nebo s přáteli? Ano mám, několik. Podle čeho je vybíráš? A jaký typ místo to je? No, Letná, aby bylo jasno, je dneska jedno z hipsterských center Prahy, takže tam je spousta zajímavých míst, kde se zdržují ti tzv. hipsteři. Já sám se nepočítám úplně za hipstera, ale ta kultura je mi do jisté míry blízká, takže buď tyhlety klasický hipsterský místa. Nebo naopak mám rád i klasickou českou hospodu, takovou tu čtyřku, která je ale trošku jako vyvoněná – typicky koncept Lokál, kterej je nahoře na Letný. Ale nevím, jestli ta otázka směřovala na místa, tedy jenom jako restaurační zařízení, ale je tam i řada jiných míst, ke kterým mám vztah typu Kino Oko, kde se dá jít na film buď artovej nebo i blockbuster, ale zároveň je tam krásnej bar příjemnej. Nebo i další prostě místa, který nejsou spojený jenom s posezením s přáteli, ale třeba naše pétanquový hřiště na Letný a podobně. ŽIJE V HIPSTERSKÉM CENTRU, SÁM SE JAKO HIPSTER NEVIDÍ, ALE ČÁSTEČNĚ S NIMI SYMPATIZUJE. Zmínil si kino. Jaké filmové žánry máš rád? Chodíš do kina často? Řekl bych, že chodím docela často. Ne třeba na týdenní bázi, ale mám rád poměrně široký spektrum filmů od právě artovejch, nedávno jsem viděl třeba film Parkoviště – maďarský vyloženě komorní film, ale mám třeba rád i blockbustery, byl jsem právě v Oku na půlnoční premiéře Star Wars. Mám rád francouzskou kinematografii, mám rád i detektivky třeba, sci-fi a nevadí mi třeba ani romantický komedie. Jo, takže to spektrum je široký. Nemám třeba rád horory. FILMOVÁ TVORBA BEZ ŽÁNROVÉHO ZAMĚŘENÍ, OTEVŘENÝ RŮZNÝM FORMÁTŮM. Zmínil si tu hipsterskou komunitu v místě, kde bydlíš. Co ty si vůbec myslíš o tomto proudu? Naznačil si totiž, že se nepovažuješ úplně za hipstera, což znamená, že na to určitě máš nějaký názor. No, já se nepovažuju za hipstera, protože nejsem člověk, který úplně podléhal módním trendům… i když teď na sobě mám vínové kalhoty (smích). Myslíš si, že hipsterství je módní trend? Částečně určitě. Jo, mezi spoustou lidma. A nemyslím teď jenom oblékáním, ale třeba i styling a tak. Takže to chápeš jen jako vizuální projev? Ne, to jsem možná povrchní, jako určitě to má i jiné dimenze právě toho liberálního pohledu na svět, takzvanýho free-cool vidění světa. To znamená nenechat se svázat. A když už člověk i pracuje v nějaké korporaci, tak alespoň prostě se realizovat i v něčem jiným a nebýt jenom mašina na peníze. Takže v tomto určitě vidím. Plus nějaká kultura, která je s tím velice spojená – performance. Máme na Letný třeba podnik, který se jmenuje Café Lajka, kde se prostě pořádají takové velmi komorní koncerty jenom s pianem atd. Ne, že bych to vyloženě vyhledával, ale je to asi součástí hipsterský kultury. Takže proto mi je v zásadě trochu blízká, i když sám se nepovažuju za člověka, který je až tak free-cool, jako je ten typický hipster z mého pohledu. HIPSTER = LIBERÁLNÍ FREE-COOL VIDĚNÍ SVĚTA. A co teda z té kultury bys označil za to, co je podle tebe pozitivní? S čím ty se tedy ztotožňuješ? No já v podstatě vše, co jsem jmenoval, považuji za pozitivní, ale mám dojem, že tam jsou i negativní stránky, který jsem možná neexplicitně nezmínil. Což je takovej ten, já bych asi nepoužil slovo arogance vyloženě, ale prostě přezíravost některejch těch lidí, si myslím, že buď skutečně je, nebo může být oprávněně vůči nim namítána někým jiným. Nadřazenost třeba, ale jako je to jenom aspekt, který si myslím, že není dominantní. Když bychom to přesunuli třeba na politickou rovinu, tak si myslím, že to je to, čemu se říká pražská kavárna. Že to s tímto fenoménem, minimálně v České republice, poměrně souzní, protože hipsteři samozřejmě nejsou jenom v Praze na Letný, ale pražská kavárna taky v zásadě není jenom v Praze a na Letný. Ta je v Brně prostě poměrně silná. Co je podle tebe ta pražská kavárna? No, to je právě takový ten politickej názor, kterej hodně čerpá asi z odkazu Václava Havla. Řekněme spíš liberální postoje k světu, ale zároveň, jak tomu říká myslím Václav Bělohradský, je to takový falešný atlantismus, z mého pohledu, kterej jako přehlíží některý nedostatky našeho světa a zveličuje třeba. Ale když o tom teď takto nahlas přemýšlím, tak mi vlastně dochází, že mezi těma hipsterama a mezi těma kavárníkama může být i spousta lidí, kteří mají úplně jiný názor. Kteří jsou třeba i radikálně levicoví nebo prostě neřekl bych, že tam budou moc lidi, kteří zastávají názory takovýho toho tradičního levicovýho polejetí – tzn. Putin ano, Čína ano, Kuba ano atd., ale můžou se tam najít lidi, kteří bojujjou prostě proti spojenectví se Spojenýma státama na ekonomický bázi, že máme teď na stole tu transatlantickou smlouvu, což je smlouva o bezcelním prostoru s těma Státama, která je podle mě velmi nevýhodná pro Evropu. A ty atlantisti by tohle podporovali, ale mezi hipsterama asi se najde spousta lidí, který maj na tohle jiný názor, takže není to určitá generální, jak jsem to nazval… HIPSTEŘI A KAVÁRNÍCI MAJÍ ŘADU SPOLEČNÉHO, AVŠAK I MEZI TĚMITO LIDMI MŮŽOU BÝT VÝRAZNÉ ROZDÍLI V NÁZORECH JEDNOTLIVCŮ. Takže zmiňuješ hipstery a pražskou kavárnu, kde vidíš určité podobnosti. Zároveň jsi říkal, že nějaké to vidění světa hipsterů z určitých části je ti sympatické. Které názory tedy konkrétně sdílíš s tou pražskou kavárnou nebo s kterýmkoliv z těchto směrů? Nebo naopak vůči čemu se třeba vymezuješ? No, já bych se určitě nezařadil do pražské kavárny. Já sice mám názory, si myslím, liberální do jisté míry, ale poměrně levicový, ač teda jsem člověk podnikající. Jako myšleno levicový populačně-solidárně? Myšleno nejenom populačně-solidárně, ale i třeba z hlediska zahraniční politiky. Někteří mojí přátelé mi přezdívají radikální levicový intelektuál, takže některé moje názory můžou být třeba relativně extrémní, ale to je jen proto, protože když jsme uprostřed nějaké debaty, tak já samozřejmě mám rád ten názorovej střet, takže třeba to přeháním. Říkáš, uprostřed nějaké debaty, takže mluvíš často se svými přáteli o politice? Vlastně si myslím, že před pár lety to bylo častější, ale stále je to téma, kterýmu se nebráním a který v zásadě vyhledávám, mimo jiných témat. Takže pokud třeba politickým tématem je uprchlická krize nebo postavení prezidenta republiky, výroky různejch veřejných činitelů atd, tak rozhodně jako vedu často podobné debaty. LIBERÁLNĚ SMÍŠLEJÍCÍ „LEVICOVÝ INTELEKTURÁL“. ČASTO VEDE POLITICKÉ DEBATY S PŘÁTELY A POUŠTÍ SE DO KONTROVERZÍ. Jak si na tom se zájmem o lokální politiku v té oblasti, kde bydlíš? To je velmi zajímavá otázka, protože u nás byla taková specifická situace, vlastně od pádu minulého režimu až do posledních voleb, které byly před rokem a půl, tak na Praze 7 vždycky vládla jedna strana, a to byla Občanská demokratická strana, která naprosto dominovala politice. Což vlastně způsobovalo postupné, z mého pohledu postupné, ale každopádně řekněme umrtvení toho místního politického života, protože neměl příliš valnej smysl. To se ovšem radikálně změnilo po těch posledních volbách, kdy už ta pozice ODS byla neudržitelná a zároveň vzniklo hnutí pro Prahu 7, které dokázalo ve volbách drtivě zvítězit a myslím si, že vyloženě reprezentuje to, o čem jsme hovořili předtím. Je to částečně takový ten hipsterskej styl, minimálně někteří z těch představitelů toho hnutí jsou klasičtí hipsteři, ale jsou to prostě sice vesměs Lidovci, což je paradoxní. To je jediná věc, kterou jsem jim trošku zazlíval, že to své lidovectví trošku schovali do té nálepky Praha 7, protože asi oprávněně tušili, že Lidovci nejsou prostě sexy jako strana v centru Prahy. Ale jinak jako s nima velmi souzním, co se týče té regionální politiky, a myslím, že se velmi snaží zlepšit ten život na Praze 7 a učinit ho odpovědnějšímu vůči životnímu prostředí a vůbec všemu. Bojujou s developera atd., takže spousta těch věcí je mi velmi sympatická. ZAJÍMÁ SE O AKTUÁLNÍ POLITICKÉ DENÍ. PO LETECH ZMĚNA REGIONÁLNÍ POLITIKY NA PRAZE 7, KDYŽ ODS NAHRADILO HNUTÍ PRAHA 7, COŽ RESPONDENT KVITUJE. Vnímáš tu změnu pozitivně, proč? No právě z těchto důvodů. Jednak se vůbec vytvořil ten politickej život tím. Protože oni dávají na rozdíl od té minulé garnitury právě prostor i té své opozici k připomínkám, k vyjádřením. Prostě ta debata třeba na stránkách našeho místního plátku Hobuletu, je teď prostě velmi košatá. A zároveň si myslím, že prostě dělají kroky, ne všechny se jim povedou, ale kroky které směřujou k lepšímu životu na tý Praze 7. Když se pořád bavíme o tom místě, kde žiješ celý život, tak jsi třeba členem nějakých místních spolků? Pomáháš nějak prostě organizovat to společenské dění? Musím se přiznat, že moje aktivní činnost v tý občanský společnosti je poměrně omezená. Jako nedávno jsem četl zajímavý článek, které právě říkali, že v období sociálních sítí paradoxně třeba facebook vlastně ubírá tu ochotu lidí se angažovat, protože vlastně oni se angažují na tom facebooku, že odkliknou like nějaký stránce, skupině nebo se do ní přidají nebo komentujou, a tím vlastně už to mají za vyřízený. A já se musím přiznat, když jsem to četl, že trošku jsem si uvědomil, že to u mě je podobný. Protože na demonstraci jsem byl párkrát a nejsem členem žádný politický strany ani nějaký iniciativy. Nicméně přeci jenom organizuju určité věci, které se týkají především mojí vášně k pétanque, kde vlastně se mi daří organizovat celopražskej pétanque pohár, kterej sice jako je sportovně-kulturně-sociální než nějaká politická aktivita. Ale přeci jenom jako i ten pétanque je prostě nástrojem, jak donutit lidi se spolu potkávat a komunikovat, což ve výsledku vytváří nějaké podhoubí pro jiné aktivity a výměny názorů. RESPONDENT DEKLAMUJE ČLÁNEK, KTERÝM DOKAZUJE URČITÝ ASPEKT SVÉHO ŽIVOTA, ČÍMŽ PROKAZUJE, ŽE MÉDIA PRO NĚJ MOHOU BÝT RELEVANTNÍM ZDROJEM INFORMACÍ. ZÁROVEŇ PŘIZNÁVÁ, ŽE FACEBOOK JEHO ŽIVOT URČITÝM ZPŮSOBEM MŮŽE OVLIVŇOVAT. DÁLE ORGANIZUJE AKCE VE SPORTU PÉTANQUE. Zmínil jsi facebook. Ty sám na facebooku jsi často? Jsi aktivní uživatel facebooku? Ano, považuji se za aktivního uživatele. A co to znamená? Tak, jsem na facebooku denně, několikrát. Kdykoliv se tam něco děje zajímavýho, tak se s tím seznámím. Nejsem asi člověk, který nějak často diskutuje, to zase ne. Ale považuju ho za vynikající nástroj, něco jak se říká, „oheň dobrý sluha, zlý pán“. Kdy mám třeba jednoho kamaráda, který asi před rokem se facebooku vzdal a opustil ho. S tím argumentem, že mu to vlastně ubírá čas, zabírá čas, který by mohl v životě strávit produktivněji a mě to nepřipadá prostě relevantní ten argument, protože je to o tom, jak si to člověk nastaví. Já používám i twitter a oba dva tyto nástroje považuju za zdroj podnětů, informací. A to buď čistě pro zábavu, ale i jako pro poučení, protože jinak bych se nedostal ke spoustě informací, článků, videí, které mojí přátelé, které mám ze všech možných sfér společnosti i ze světa vlastně, se mnou sdílejí. Takže já prostě facebook ze svého pohledu považuju za dobrou věc. To, že se mě třeba nějakým způsobem ssnaží manipulovat, teď nevím, zda třeba vědomě, ale třeba z nějakých komerčních důvodu, tak to já přijímám a sám to využívám jako podnikatel. Prostě používám ho ve všech možných směrech PRAVIDELNÝ UŽIVATEL FACEBOOKU = ZDROJ PODNĚTŮ I INFORMACÍ. K těm sociálním sítím se určitě ještě vrátíme, ale než odběhneme od té politiky, tak mám pár dodatků k tomu ještě. Bavíš se se svými přáteli o politice často? Vedeš s nimi nějaké argumentační diskuze, nebo se naopak shodnete? To je zajímavý, že já vždycky jsem se považoval trošku za člověka, který je v menšině, protože v Praze, že jo, většina lidí, jak už jsem i naznačil z těch výsledků té komunální politiky, byla vždycky jako pravicovýho zaměření, takže já jsem vždycky v těchto debatách právě tu pozici obrannou, bych řekl. Nicméně poslední dobou už to tak úplně není, trošku taky ta intenzita opadla, těch vyhrocených debat. A zadruhé se mi trošku zdá, že se předefinoval ten svět a ty názory se prostě různě změnily, protnuly. Mě taky v názorech posunulo moje vzdělání, si myslím, to na sobě pozoruju určitě. Jak to myslíš? Vlastně už jsem si to uvědomoval při studiu. Já jsem studoval mezinárodní teritoriální studia, což je vlastně moderní historie a zároveň i práva. A ta vysoká škola prostě tě seznámí se spoustou dalších obzorů, který třeba znáš nějakým způsobem, ale i prohloubí… A zejména ty mezinárodní teritoriální studia, který jsou střižený spíš takovým tím, možná je to obrovsky zkratkovitý, co říkám, ale nějakým západním střihem, to znamená, že důraz je třeba na diskuzi na těch seminářích apod., nikoliv jenom na faktických znalostech. Ale tady bych jako vytknul do závorky, že já rozhodně se nepovažuju za příznivce opuštění toho klasického českého systému vzdělávání a nahrazení ho právě výlučně jenom nějakou debatou a uměním soft skills. Já si myslím, že nejlepší je nějaký zlatý mix, ale to tady odbíhám, jenom aby to nebylo dezinterpretováno. Každopádně, když se teda vrátím k těm politickým debatám, tak se dokonce domnívám, že jsem schopen někdy i takové ty lidi, kteří nemají vyhraněný názor, sem tam přesvědčit, že moje pozice není úplně nesmyslná a že mám třeba v něčem pravdu. Na druhou stranu nikdy jsem necítil, že by toto byl nějaký můj veliký cíl. Pro mě prostě není potřeba ty lidi převádět na tu správnou víru, protože samozřejmě tady v těchto okruzích, kde já se pohybuju, to stejně němá nějaký zásadní dopad. VYSOKÁ ŠKOLA OVLIVNILA ZPŮSOB JEHO POLITICKÉHO PŘEMÝŠLENÍ, ROZŠÍŘILA OBZORY. DEBATUJE O POLITICE ČASTO, DOKÁŽE LIDI PŘESVĚDČIT, ALE TO NENÍ JEHO CÍLEM, MĚNIT NĚJAK NÁZORY SVÝCH PŘÁTEL. A tvoji blízcí tedy přemýšlí politicky jinak než ty? Často. Třeba teď v poslední době můžu prásknout, že máme docela střety s rodičema v otázce uprchlický krize, kdy já se teda napovažuju za tzv. vítače nebo havloida nebo sluníčkáře, nicméně můj táta jak stárne, tak prostě začal čerpat informace ze zdrojů typu Parlamentní listy, SputnikNews, od slavného bývalého kancléře Hájka a od mladého Klause a Robejška a dalších prostě intelektuálů, publicistů, kteří prostě z mého pohledu tu realitu posouvají někam, kde prostě není a kde by neměla být. Takže o tomto vedeme debaty, který prostě nekončí koncenzem, tak bych to řekl. SPORY S RODIČI KVŮLI ODLIŠNÝM NÁZORŮM NA UPRCHLÍKY. Jak to myslíš, že posouvají realitu? Jak to tedy je a jak není? Já na to jako nemám vyhraněný názor, jak už jsem řekl. Vadí mi prostě články nebo vyjádření, který snižují váhu a schopnosti EU se vyrovnat s těmahle krizema, což není samozřejmě jenom ta uprchlická, byla to řecká krize a další krize, strašení, že prostě náš svět je krůček od záhuby, rozpadu, zničení Shengenu, euro, že jo, další téma… Přitom z mého pohledu to tak vůbec není, ta Evropa je mnohem silnější, než vypadá, ale samozřejmě tato debata ji poškozuje a zejména v České republice to lze krásně pozorovat, že je iracionální ten vztah mnoha lidí třeba k těm mezinárodním institucím, který maj spoustu chyb, já nejsem zase euro-federalista a optimista, euro-huje tzv. Ta moje pozice je střízlivá. To, že třeba by toto mohl někdo zpochybnit, je druhá věc, ale já si myslím, že na světě je pro nás Evropa naprosto klíčová, že spoléhání se na někoho jiného než na Evropskou unii nemá budoucnost, že na padání Evropy, její drobení, podpora třeba Velké Británie v odchodu z Evropy je pro nás ve výsledku zhoubná. Je naivní prostě myšlenka Václava Klause a dalších, že ostrov uprostřed Evropy – Česká republika – třeba i jen z pohledu eurozóny, může nějaký způsobem profitovat. To jsou podle mě naivní myšlenky, který jsou třeba inspirovaný pozicí Švýcarska, která je ale naprosto jiná a neopakovatelná v zásadě. Přimknutí se prostě k Rusku je nesmysl, přimknutí se ke Spojeným státům je nesmysl, jako se o to pokoušelo Polsko donedávna, vlastně vytvoření mostu nové Evropy, kdy ta stará Evropa je nespolehlivá. To mi prostě všechno připadá nesmyslné, protože ty zájmy jsou ve výsledku odlišné. Přimknutí se k Číně, jehož svědky v těchto dnech, je podle mě taky nesmylsný, pokuď by mělo být myšleno jako nějaká dlouhodobá aliance typu Albánie na sklonku režimu Envera Hodži, ale na druhou stranu tím nechci říct, tady bych zase vytknul do závorky, že si myslím, že by neměly vztahy s Čínou mít nějakou ušlapanou cestu. Je nesmysl zvát čínského prezidenta, to si nemyslím, není ovšem asi potřeba mu poklonkovat až tak, že policie prostě usměrňuje české občany a chrání před nimi tzv. nějaké čínské vítače. Ale nesdílím tu černobílou pozici, kdy Čína je buď strašně špatná, nebo Čína je náš jediný zachránce. VYHRANĚNOCT VŮČI RADIKÁLNÍM EVROPSKÝM ODPŮRCŮM. RESPONDET OZNAČUJE EVROPU ZA DŮLEŽITOU, ALE JEHO POHLED JE STŘÍZLIVÝ. NESNESE APOKALIPTICKÉ PŘEDSTAVY, KDY EVROPA A SHENGEN JSOU KRŮČEK OD ZÁNIKU. PŘIMKNUTÍ ČESKA K JEDNÉ SVĚTOVÉ VELMOCI VNÍMÁ JAKO NESMYSL A VIDÍ I DO BUDOUCNA DŮLEŽITOU EVROPSKOU SPOLUPRÁCI. Označil by ses za člověka, který se hodně zajímá o politiku? Ano, rozhodně ano. Takže o regionální, státní i mezinárodní? Všechny ty oblasti tě zajímaví? Historicky jsem se prakticky nezajímal o tu regionální politiku, ale teď se o ni zajímám mnohem víc a vždycky jsem se zajímal o státní nebo tu řekněme nejvyšší úroveň. A i o mezinárodní politiku a myslím si, že ve všech těch momentech velmi nadprůměrně, než je běžné. Když se pokusíme definovat správného občana, úplně obecně. Myslíš si, by tento člověk měl mít o politické dění zájem? Případně proč to naopak není důležité? Myslím, že určitě. Já jsem o tom sám vedl několik debat, jestli to můžu poukázat na historce: Prostě jsme byli na horách, kde se utvořila skupina lidí, které jsem třeba vůbec neznal nebo málo znal, a jednou tam byl docela úspěšnej podnikatel a absolutně nevěděl třeba, jak se jmenuje premiér naší země. Bylo to třeba chvíli po volbách, ale prostě on to nevěděl, vůbec. A to pro mě bylo naprosto fascinující, já tomu říkám redefinování vesmíru, když si člověk uvědomí, že někdo takový, kdo se prostě pohybuje v tom světě, není to prostě nějaký ajťak, kterej sedí někde v nějakým sklepě prostě a hraje si wowko a proste nekomunikuje kromě svý komunity, ale prostě člověk, který se pohybuje mezi lidma, řeší praktické otázky, je prostě v té společnosti začleněný relativně plně, ale o tu politiku se absolutně nezajímá. A těch lidí je jako mnohem víc. Rok na to jsme byli zase na horách a zase tam byl jinej mladej kluk kolem dvaceti nebo přes dvacet. A ten zase v životě neslyšel o tom jak se jmenuje primátorka Prahy, o které si tehdy myslím, se mluvilo v médiích prakticky denně. Možná často nelichotivě, ale pro mě to bylo zase fascinující. Přišlo se na to tehdy, že jsme hráli takovou tu hru, kdy člověk hádá takovou tu osobnost, kterou má člověk napsanou na tváři a on prostě absolutně absentoval schopnost vítězství v tý hře, protože nevěděl prostě, kdo to je, jak se zjistilo potom ve výsledku. Což mě fascinuje, že ta společnost se takto rozpadá, atomizuje vlastně, že vzniká prostě miliarda uzavřených buněk, který spolu příliš nekomunikujou, který potom jsou strašně překvapený, když Miloš Zeman prostě drtivě vyhraje prezidentskou volbu, protože prostě přeci neznám nikoho, kdo ho volil, tak jak je možný, že on prostě vyhrál, že jo. Já mám to štěstí, že prostě se pohybuju trošku na hraně, takže já znám prostě lidi ze všech možnejch oblastí, třeba i ten pétanque mi tady v tomto pomáhá, protože tam jsou prostě lidi ze všech sociálních, kulturních i regionálních úrovní Český republiky, takže prostě člověk má alespoň trošku nějaký základní přehled o tom, jak ta společnost uvažuje. Protože skutečně, když sedí jen v té kavárně na Praze 7, tak prostě nabyde absolutně falešnýho dojmu o tom, jak ta společnost funguje. ČLOVĚK BY SE MĚL O POLITIKU ZAJÍMAT. RESPONDENT NA PŘÍKLADECH ZE ŽIVOTA DOKLÁDÁ, JAK HO FASCINOVALO, KDYŽ ZJISTIL, ŽE NĚKTEŘÍ ÚSPĚŠNÍ LIDÉ NAPŘ. NEZNAJÍ JMÉNO PREMIÉRA TĚSNĚ PO VOLBĚ. SPOLEČNOST JE PODLE NĚJ SILNĚ ATOMIZOVANÁ A JEDNOTLIVÉ SKUPINY LIDÍ SI KOLEM SEBE VYTVÁŘENÍ BUBLINY, KVŮLI ČEMUŽ NEMAJÍ DOKONALÝ PŘEHLED O REALITĚ. SÁM SE OZNAČUJE ZA ČLOVĚKA PŮSOBÍCÍHO NA HRANĚ STŘETÁVÁJÍCÍCH SE RÚZNÝCH SOCIÁLNÍCH I REGIONÁLNÍCH SKUPIN, DÍKY ČEMUŽ SE DOMNÍVÁ, ŽE MÁ RELATIVNĚ SLUŠNÝ PŘEHLED. Když na tohle navážu a zeptám se tě, jak si myslíš, že společnost vnímá tu uprchlickou krizi? Co ti třeba vadí na celé té situaci? No já myslím, že budu trošku navazovat na to, co jsem říkal dřív. Vadí mi ta falešnost. To znamená, já vím, že je to reálný problém. Nejsem člověk, který si myslí, že by naší společnosti prospělo, kdyby se najednou dvacet procent populace úplně proměnilo. Na druhou stranu považují za nebezpečnou takovou tu z mého pohledu převládající náladu ve společnosti, protože ona úplně odhazuje to, co se nazývá těma našima hodnotama. Který paradoxně tito lidé někdy deklamujou jako ten cíl té obrany, to znamená, že brání ty naše hodnoty a oni se musí přizpůsobit tam našim hodnotám a… A jaké jsou ty hodnoty? No právě! Teď jde o to co, co jsou to vlastně ty naše hodnoty. A když se nad tím člověk zamyslí, tak jednou z těch úplně základních hodnot naší civilizace, té tzv. západní nebo prvního světa, je třeba svoboda projevu a náboženská svoboda. A ta náboženská svoboda byla vlastně úplně první svobodou, která zavdala vlastně vzniku spoustě krvavých válek. Třicetiletá válka je toho naprosto krásný příklad, na jejichž troskách právě vzniknul ten status quo, kdy se uznalo, že teda neexistuje ideologie nad ideologiemi, která všechno objímá a že skutečně člověk, nebo tehdy kníže alespoň, byl svobodný v tom, jakou víru si zvolí. A to si myslím, že je prostě dneska v ohrožení. Takový ten konsenzus, že jo, Francis Fukuyama hovořil o konci historie po rozpadu Sovětského svazu a převládnutí tý liberální civilizace, že vlastně už všechno je hotovo, všechny boje byly dobojovány. To se ukázalo jako úplně nesmyslný samozřejmě už po 11. září. Ale dneska se to ukazuje podle mě ještě mnohem víc, co jsme prostě v 90. nebo nultých věcech mysleli, že je prostě jasný, že je tady nějaký koncenzus o nějakých základních hodnotách té naší společnosti, tak se vlastně podle mě dneska rozpadlo. Třeba rovnost, to je další. Co je to rovnost, že jo? A teď říkáte, vlastně nejsou všichni lidi rovný. A já neříkám, že jsou všichni lidi rovní ve všem, ale prostě v něčem přeci jenom je lepší, aby to tak nebylo, tak je tak budeme považovat. Takže to je to nebezpečí té uprchlické krize, která nám ukazuje, jak někdo řekl, že prostě civilizace je prostě strašně tenká slupka, kterou lze odtrhnout velmi jednoduše, ale znovu ji vybudovat to je prostě obrovsky obtížné. Připadám si chvílema, a neříkám, že to tak ve skutečnosti je, protože já jsem veskrze optimista, jako ve třicátých letech trochu. Z tohoto pohledu. Tehdy si taky nikdo nedovedl představit, po té zkušenosti s první světovou válkou, že by mohlo dojít k ještě brutálnější válce, ještě s tím aspektem právě dehumanizace části populace apod. Takže, tohoto se já trošku bojím. Notabene, že máme dneska ještě další prostředky – masmédia. Musíme si taky uvědomit, že vlastně totalitní režimy dřív nemohly úplně fungovat nebo vznikat, protože neměly ty nástroje na tu totalitarizaci společnosti dostatečný. Ale paradoxně dneska v období internetu a databází sledování atd. je ten totalitní stát mnohem možnější řekněme nebo uskutečnitelnější než kdy dříve. Ale zase bych chtěl říct znova, že ve skutečnosti jsem optimista. URCHLICKÝM RADIKÁLNÍM EXTRÉMISEMEM PROTI POPIRÁME VLASTNÍ HODNOTY, JAKO JSOU SVOBODA SLOVA, NÁBOŽENSKÁ SVOBODA NEBO ROVNOST. V LIBERÁLNÍ CIVILIZACI ROSTE MOC MASMEDII, KTERÁ PŘINÁŠÍ MOŽNOST VZNIKU TOTALITNÍCH REŽIMŮ, COŽ JE PARADOX. Bavíte se o tom, co jsi mi právě popisoval, se svými přáteli? No, jako občas ano. Neřekl bych, že často. Jednak to považuji za velmi podivné, že zrovna v České republice, je to téma číslo jedna po poměrně dlouhou dobu už dneska, když ve skutečnosti když se člověk rozhlédne, tak žádného uprchlíka široko daleko nevidí a ani neuvidí. Chápu, že v Německu nebo v dalších státech je to reálný problém, neříkám, že to nemůže být reálný problém i pro českou republiku v řádu třeba měsíců atd., ale prostě ta přemíra té diskuze je značná. To je jeden moment a druhej moment je ten, že si myslím, a v tom je ten můj optimismus, když si vzpomeneme třeba na řeckou krizi. Koho dneska zajímá řecká krize? Kdo dneska řeší, jestli Řecko splácí dluh, nebo nesplácí. Přitom ještě před rokem a půl byly headlajny ve všech médiích, to jak v masmédiích, tak v těch okrajových, že prostě Evropská unie se zhroutí, že Řecko bude muset být vyloučeno. Jakoby ta míra toho negativismu byla obrovská a teď jako kdyby se nic nedělo, přitom se vlastně nic prakticky nezměnilo. Samozřejmě někdo může protiargumentovat, že byly uzavřeny nějaké dohody, byly nějaký splátkový kalendáře, ale jakoby substantivně se vlastně nic nezměnilo. Jenom to překryla jiná krize. To samý ukrajinská krize. Tam se nezměnilo vůbec nic. Tam prostě pořád jsou boje vlastně občas a nikdo už to dneska nesleduje, nikoho už to dneska nezajímá. A to samý, si myslím se ve výsledku stane s tou uprchlickou krizí časem. Taky nesmíme zapomenout na to, že uprchlická krize nevznikla před rokem a půl, když se potopila ta italská loď a média si toho začala všímat. Ta uprchlická krize přetrvává deset let, dvacet let. Jenom se prostě zintenzivnila, znásobil se počet těch uprchlíků, ale jinak prostě do tý Itálie po těch lodích pluli, co já pamatuju. A to, že to tehdy nikoho nezajímalo vlastně v Evropě a že dneska je to samozřejmě jiný kvality, to je jako druhá věc. KOLEM UPRCHLICKÉ KRIZE, JE V ČESKÉ REPUBLICE (KDE UPRCHLÍCI ZATÍM NEJSOU) OBROVSKÁ MEDIÁLNÍ BUBLINA, STEJNĚ JAKO DŘÍVE KOLEM ŘECKÉ NEBO UKRAJINSKÉ KRIZE, KDE SE V PODSTATĚ NIC NEZMĚNILO, JEN UŽ TO LIDI NEZAJÍMÁ. PODOBNÝ VÝVOJ RESPONDENT OČEKÁVÁ I S UPRCHLICKOU KRIZÍ, ALE NEVYLUČUJE ANI TO, ŽE SE SITUACE V NÁSLEDUCJÍCÍH MESÍCÍCH MŮŽE ZHORŠIT I V ČESKÉ REPUBLICE. Máš na to nějaký svůj osobní názor? Nemluvím o nějakém obecném politickém smýšlení, ale jak sám jako člověk to vnímáš? Jak by se lidé měli zachovat v tuto chvíli? Já právě nemám recept. Nemám řešení a vlastně nevím, jak by se lidi měli zachovat. Já si myslím, že lidi by se měli chovat slušně, odpovědně a brát lidi jako lidi, ale na druhou stranu rozhodně tím neříkám, aby lidi s otevřenou náručí prostě vítali každého ekonomického migranta, to rozhodně ne. Vezměme si třeba případ těch křesťanů Iráčanů, kteří se zase vracej zase zpátky. Takže bohužel na tohle nemám jasný odpovědi, jasný názory. Mě spíš jako vadí ta debata jako taková. BEZ BYHRANĚNÉHO NÁZORU NA UPRCHLICKOU KRIZI. LIDÉ BY SE MĚLI CHOVAT SLUŠNĚ A ZODPOVĚDNĚ. RESPONDENT JE OTRÁVEN Z OBECNÉ NEGATIVNÍ DEBATY. Jak podle tebe média nakládají s tou uprchlickou krizí? No četl jsem nějakou analýzu nedávno, že třeba Česká televize za týden referovala, já nevím, třeba sto padesát krát o uprchlících, z toho sto čtyřicet krát negativně, pětkrát neutrálně a pětkrát pozitivně. A to si myslím, že je jako trend. Jako napříč celým mediálním spektrem? Jo, jo. Jako jsou média určitě, která jsou určitě vyhraněný pro tzv. ty vítače, třeba Deník Referendum bych tam zařadil a určitě budou i další, ale jako ta převážná mainstreamový média totiž ve skutečnosti, a to není žádné spiknutí, nebo… Dneska totiž to funguje tak, že média prodávají. To znamená, média píšou tak, jak píská prostě čtenář. Zejména online média. Takový ty mainstreamový, který skutečně jsou založený za účelem zisku. Můžeš jmenovat, která to podle tebe jsou? No, to jsou víceméně všechny celostátní deníky si myslím, jsou to samozřejmě televize, kromě té veřejnoprávní, ale i ta sleduje tu sledovanost velmi bedlivě, a jsou to samozřejmě některý servery typu Aktuálně, Seznam – Novinky. VŠECHNA VÝZNAMNÁ CELOSTÁTNÍ MÉDIA SLEDUJÍ ČTENNOST A SLEDOVANOST. MÉDIA PIŠI TO, CO ČTENÁŘI CHTĚJÍ ČÍST. UPLATNĚNÍ TRŽNÍCH PRINCIPŮ ZA ÚČELEM ZISKU FINANÍC PRO DANÁ MÉDIA. Podle tebe tedy trh do jisté míry definuje samotný mediální obsah? Nemyslím si, že je to zase absolutní pravda, ale mám určité zkušenosti. Podle mě jsou proto i zcela zjevný důkazy, že ty média, zejména ta mainstreamová, prostě i z nutnosti se musí zabývat zejména tou otázkou kapitalizace toho obsahu. Na druhou stranu je asi pravda, že ty média se využívaj v tom byznysu nejen k tomu, aby přímo generovaly zisk, ale by těm svejm vlastníkům, těm velkým hráčům, umožnili prostě získat vliv, který by jinak neměli. VLASTNÍCI SOUKROMÝCH MÉDIÍ SE SNAŽÍ SKRZE NĚ DOSÁHNOUT URČITÉHO VLIVU. Myslíš si, že tímto způsobem do jisté míry můžou fungovat i veřejnoprávní média? No určitě částečně. Nemyslím si, jak se objevuje v poslední době, že třeba ČT je vyloženě pod nějakým podivným vlivem a příliš podléhá politické objednávce. To si nemyslím. Na druhou stranu i ta ČT velmi bazíruje na svojí sledovanosti a myslím, že jsem o tom hovořil s tou uprchlickou krizí, že i ona se snaží trefit do té své cílové skupiny tak, aby prostě ta sledovanost, případně u rozhlasu poslechovost, si nepodrývala. VEŘEJNOPRÁVNÍ MÉDIA SE NESNAŽÍ OVLIVŇOVAT, OVŠEM HLÍDAJÍ SI SLEDOVANOST A POSLECHOVOST, TAKŽE SE SNAŽÍ TREFOVAT DO NÁLADY CÍLOVÉ SKUPINY. Může tento trend negativně ovlivňovat samotný mediální obsah? Myslím, že jo, no. Děje se to poměrně asi ale částečně nepozorovaně, že je to tzv. autocenzura, často. Já bych to rozdělil na dva aspekty. Jeden je asi ten ekonomickej a druhej potom ten politickej. Kdy u toho politickýho ten novinář nebo ten redaktor prostě podle mě v dnešní době zvažuje různý zájmy jednak majitelů toho média, jednak případně – u tý ČT – a myslím si, že to nemusí být explicitní, ale že se tomu přizpůsobuje ten editor nebo ten redaktor v podstatě sám od sebe. A u těch čistě komerčních zájmů, tam bych to ilustroval třeba na příkladu těch internetových médií, který opravdu se jako snažej získat, co nejvíc tu proklikanost těch svých článků, proto si myslím, že upravujou i ten obsah tak, a to se děje prostě online, to upravování, kdy existuje několik verzí toho článku, který se zobrazují různým lidem a pak vlastně vyhrává ta, na kterou se nejvíc kliká, což může být bulvárnějším nebo nepřesnějším titulkem. To je standartní model, který není jen v ČR, ale všude po světě, protože prostě obecně je pravda, že ty média mají strašnej problém s tím, aby přetavily vlastně tu svoji čtenost nebo sledovanost v nějaký zisk. Víme, že minulý týden byla zpráva, že Independetn končí jako papírový médium a prostě ty modely, jak dosáhnout toho zisku, se dneska zkoušej, roděj a nemaj to ty média lehký. Takže nechci, aby to vyznělo všechno negativně, že to je prostě věc… Ničej sice tu veřejnou debatu, ale oni v podstatě jinak ani jednat nemůžou. ZA ÚČELEM ZAJIŠTĚJÍ VLASTNÍ EXISTENCE SE MÉDIA SNAČÍ JÍT ČTENÁŘŮM „NA RUKU“. Zmínil si jistou linii, která je podle tebe v daných médiích nastavena. Skutečně si myslíš, že něco takové třeba v České televizi skutečně funguje? No, možná jsem se vyjádřil trošku nepřesně, já si právě nemyslím, že je to něco explicitního, že by existoval třeba nějaký vnitřní oběžník, kde by se řeklo tady o tom se referovat nebude, tady o tom ano, tady to jsou naší přátelé a tady to jsou naší nepřátelé, ale myslím si, že to spíš vychází z nějakých takových předporozumění těch účastníků celýho toho procesu. Ať už to jsou redaktoři, editoři a samozřejmě hlavně ti manažeři, kteří nastavují tu podobu toho vysílání. Takže si nemyslím, že to je nějak explicitní, že to je jako prostě nějaký příkaz z hora, že třeba na prezidenta prostě útočit nebudeme za žádných okolností apod., ale spíš je to takový ten klasický model, který se ovšem používal i třeba v 70. letech, kdy nebylo vlastně jasný, jaká je ta linie, ale přitom ve skutečnosti mohla vlastně být poměrně přítomná v tom rozhodování. Jak si myslíš, že by tedy měla správně fungovat média v demokratické společnosti? Tak jak se říká, média jsou hlídací pes demokracie, že jo. A tím pádem by měly skutečně tu demokracii hlídat. Což já chápu tak, že existují nezávislá média, existují média různá, to znamená média různých názorových a dalších zaměření, která samozřejmě se můžou cílit na generování zisku, ale zároveň prostě ty své posluchače a čtenáře informují o tom dění ve společnosti. Nedávno mi jeden novinář říkal, že když se porovná situace v ČR a na Slovensku, že i když u nás prostě dochází k tzv. oligarchizaci těch hlavních médií, tak pořád jakoby je diametrálně odlišná, protože když by si člověk v ČR skoupil pět šest celostátních deníků různých vlastníků z různých zájmů, tak si dokáže po zevrubném prostudování udělat úplně krásný nezávislý obrázek o tom, co se děje, že najde vlastně, třeba i menšinové, informace o všem. Kdežto na Slovensku je problém, že ten trh je menší a vychází těch novin a těch informací mnohem méně a tím pádem dochází k tomu, že prostě jsou otázky, o kterých se vůbec nepíše, nebo se o nich píše prostě jenom na internetu ve velmi low-costovejch médiích, které zase nemají tu sílu prostě potom tu kauzu jakoby probrat do detailu a jednak nějakým způsobem přehoupnout na takovou tu celostátní úroveň. Nevím, jestli se teď vyjadřuju dostatečně jasně. Ještě bych dodal, že v tomhle ještě bude veliký výboj, protože právě to souvisí s tou ekonomickou situací těch tradičních medií, kdy, a já to pozoruju dlouhodobě, protože jsem i kdysi pracoval pro nějakou mediální skupinu, ten internet prostě strašně mění charakter těch médií a vlastně atomizuje ten tok informací, kdy prostě bylI odkázáni na jednu televizi, na jedny dvoje troje noviny, to se potom změnilo, ale pořád byly prostě jasně daný tyhlety zdroje, ty celostátní deníky a televize, který vytvářej tu veřejnou debatu. A to platí trochu dodnes. Nicméně se to stále víc atomizuje zejména v mladé generaci, která často nesleduje tyhlety mainstreamová média a vlastně informace čerpá ze sociálních sítí, z nějakých okrajových médií a tento trend si myslím, že bude nějakým způsobem pokračovat. MÉDIA MAJÍ MÍT FUNKCI HLÍDACÍHO PSA DEMOKRACIE. MĚLY BY MÍT RŮZNÉ NEZÁVISLÉ FORMY, KTERÉ POSKYTNOU INFORMAČNÍ ŠÍŘI. Nemyslíš si zároveň, že tato diverzifikace těch zdrojů potom člověku poskytne nějakou větší informační šíři třeba? Jako mohla by, ale podle mě většina lidí to takto dělat nebude. Že oni spíš budou sledovat jenom tu konkrétní výseč, kterou sledujou třeba jejich přátele nebo rodina nebo která jim konvenuje a často nebudou ani vědět o existenci nějakých jiných médií, protože tím, že to nebudou celostátní dostupný všude sdílený média, tak vlastně se k nim ani nebudou mít jak dostat. Třeba Echo 24 je prostě informační web a podle mě většina lidí vůbec neví o jeho existenci, bych se tak jako domníval. Zatímco to, že existujou Lidové noviny, to ví skoro každej. RIZIKOVOST PŘILIŠNÉ ATOMIZACE SPOLEČNOSTI V KONZUMACI MÉDIÍ Chápu to správně, že se teda bojíš, že lidé si vytvoří nějakou informační bublinu ve svém okruhu, z které se jako potom těžko dostanou? Jako, já si myslím, že prostě přemíra informací a příliš zdrojů vlastně je podobný stav, jako když má člověk jenom jeden zdroj, že potom prostě ta společnost jako taková se rozpadá. A to souvisí samozřejmě s dalšíma jevama, jako je nějaký obecný přehled, sdílení kulturních a dalších hodnost nebo podobně. PŘEMÍRA INFORMAČNÍCH ZDROJŮ JE STEJNĚ PROBLEMATICKÁ JAKO JEDINÝ ZDROJ Odkud ty sám čerpáš zpravodajské informace? No, už několik let se vlastně nedívám na televizní zprávy, což jsem dřív dělal poměrně pravidelně? Co se stalo? Protože na to jednak nemám čas a stejně to pro mě není většinou příliš zajímavé, protože ty informace relevantní už nějakým způsobem během toho dne postřehnu. Myslím, že jsem poměrně výjimečný v tom, že téměř denně čtu papírové noviny, což asi dneska není úplně běžný, obzvláště v mojí generaci. A jaké noviny čteš? Četl jsem dlouhé roky Mladou frontu, ale teď čtu Lidové noviny – už asi rok. A jako vím, že prostě jejich obsah je nějakým způsobem zasaženej tím, o čem jsme se předtím bavili, nějakou tou linií. Ale na druhou stranu je považuju za nejkvalitnější, co teďka je na trhu. ČTE PRINT LIDOVÝCH NOVIN, DŘÍVĚ DLOUHO MALDOU FRONTU Jakou linii si myslíš, že si Lidové noviny drží? Na co narážíš? No teď jsem narážel na vlastníka. A jak si myslíš, že je to konkrétně může ovlivňovat. Já si myslím, že je to neovlivňuje přímo, spíš se třeba zdráhají o něčem psát, ta autocenzura. Oni o tom píšou, oni o tom psát musí, protože to jsou věci, o kterých se prostě mluví, ale jakoby mezi řádky tam je cítit, ne vyloženě strach, nějakou tu vnitřní rezervu. Ale to je přesně to, o čem jsem mluvil, ale když to téma člověka zajímá, tak si otevře konkurenční noviny od jiných hráčů. Kdo si myslíš, že je třeba konkurentem Lidovek? No, tak já si myslím, že to může být třeba Právo teoreticky v některých oblastech. Hospodářky určitě, hlavně. A myslíš si, že spíš kvůli nějaké politické příslušnosti? Ale třeba u těch Hospodářek, tak tam je to… každý z těch médií má za sebou jiného oligarchu, že jo a né všichni mají společné zájmy, takže tam si myslím, že se člověk může dozvědět. Ale když se vrátím k té tvojí otázce, tak kromě toho, že čerpám z těch novin, kde spíš čtu komentáře a nějaký větší přesah, tak to klasický zpravodajství čerpám z internetových zdrojů. A právě hodně i z těch sociálních sítí, když někdo sdílí nějaký zajímavý článek, třeba i zahraniční, tak si ho přečtu. Ale nemůžu tvrdit, že bych četl nějak pravidelně nějaký zahraniční média jako Economist nebo prostě Huffington Post nebo cokoliv. Ale prostě, když je nějaký zajímavý článek otevřenej, tak si ho rád přečtu. AKTUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ RESPONDETN ČERPÁ PŘEVÁŽNĚ Z INTERNETU NEZÁVISLE NA ZDROJÍCH – OD ČLÁNKU NA SOCIÁLNÍCH SITÍCH, PŘES ZAHRANIČNÍ ČLÁNKY, AŽ PO NOVINKY.CZ NA SEZNAMU. Říkáš, že hodně zpráv se k tobě dostane díky odkazům na sociálních sítích. Přesto sám otvíráš přímo portály těch daných médií? Ne, sám od sebe ne. Jenom teď zcela výjimečně, když je třeba teď ta americká kampaň, která mě docela zajímá, tak někdy, když se chci dozvědět aktuálnější výsledky nebo něco, tak jdu rovnou třeba na web CNN nebo něčeho takovýho. Ale nemůžu tvrdit, že bych četl zahraniční média jako pravidelně. Takže často se k tobě dostávají informace skrze nějaké odkazy na facebooku? Jo nebo na twitteru. Kde pak si to otevřeš přímo na tom portálu a přečteš si to hlouběji? Nebo čteš třeba jen perexy? No ne, když mě něco zaujme, tak většinou se k tomu článku vrátím. Nemůžu tvrdit, že potom přečtu celej článek, ale neomezuju se většinou jenom na perex. Jmenoval si tisk, online zdroje i televizi. Co třeba rozhlas? Poslouchám občas Radiožurnál, jako třeba ke snídani a nebo někdy v autě. Ale ne nějak pravidelně ani často. Když se ještě vrátím k tomu onlinu, které servery čteš v té online podobě? No, přiznám se, že čtu novinky občas a pak jako spíš čtu zase jakoby nějaký ty… třeba Deník Referendum sleduju poměrně často, ale jinak je to taky spíš nárazový. Že bych jako si otvíral nějakej server a ten prostě pročítal, tak na to nemám taky čas. NOVINKY, iHNED, RADIŽURNÁL, DENÍK REFERENDUM atd. PESTROST INFORMAČNÍCH ZDROJŮ. A když bych tě požádal o nějaké konkrétní případy toho, co si klidně přečteš z těch významných českých deníků jako je Mladá Fronda, Lidovky, Právo, Hospodářky? Otevřeš si klidně cokoliv z nich, nebo si třeba vůči některému titulu nějak vyhraněný? To jsou samozřejmě jen příklady. Ne, nejsem vyhraněný, jako že bych něco vyloženě nečetl. Jako samozřejmě nečtu takový ty SputnikNews a tyhle jako, když na to někdo dává odkaz, tak to ignoruju a snažím se ignorovat i Parlamentní Listy, ale jinak jako nemám žádný, že bych něco preferoval. Jako na iHNEDu jsou často třeba zajímavý postřehy. Co ta Mladá fronta, kterou si četl dřív, proč už ji nečteš? Protože kvalitativně šla podle mě velice dolů, za druhý se výrazně bulvarizovala. Odešlo tam spousta lidí, který tam dělali, i když já jsem je třeba neměl rád, jako nesouhlasil jsem s jejich názorama, tak jsem třeba četl ty jejich texty pro získání nějakýho celkovýho obrazu nebo něco takovýho. A prostě mi připadá, že ty Lidový noviny jsou kvalitnější než Mladá fronta. RESPONDENT NEMÁ PROBLÉM ČÍST I TEXTY OD LIDÍ, S NIMIŽ NESOUHLASÍ, ABY ZÍSKAL LEPŠÍ CELKOVÝ OBRAZ O PROBLEMATICE. ODMÍTÁ SPUTNIK A PARLAMENTNÍ LISTY JINAK NEMÁ PROBLÉM S ŽÁDNÝM S HLAVNÍCH MAINSTREAMOVÝCH TITULŮ. Proč se jakoby styděl za to, že čteš Novinky? Vnímáš některá média jako důvěryhodnější? Nebo proč ses v souvislosti s těma Novinkama jakoby zdráhal? Myslím, že Novinky prostě dělají spoustu jako přešlapů prostě. Jakých přešlapů, narážíš na něco konkrétního? Jak byla teďka ta kauza, tam byl rozhovor s nějakým ufologem, kterej se vyjadřoval velmi explicitně k té uprchlické krizi, a oni si neověřili ty jeho výroky, jestli jsou relevantní. A samozřejmě ta bulvárnost těch Novinek je poměrně zásadní. Proto jako jsem to říkal v takových asi uvozovkách, ale na druhou stranu si myslím, že Novinky jsou pořád mnohem kvalitnější než právě některý weby, který jsem jmenoval předtím. Řekni mi, je teda pro tebe důvěryhodnost těch médií klíčová? Co vlastně vůbec považuješ za důvěryhodné médium? Proč třeba právě ty Lidovky hrají pro tebe prim? Důvěryhodnost já považuju za vlastnost, která je daná tím, že se dodržuje elementární novinářská etika, to znamená, že se čerpá z několika zdrojů, než se nějaká zpráva zveřejní. Že se dává prostor protistraně, aby se k tomu vyjádřila. Že se dodržuje i nějaká korektnost, prostě v tom obsahu. Že samozřejmě je zaručená nějaká praktická a elementární pravopisná správnost. A to je právě to, co dřív poskytovaly ty tradiční média, který na to měly ty zdroje, měly prostě tým lidí, který dávali to zpravodajství dohromady, což prostě je pořád větší problém dneska, kdy prostě se ten trh rozšiřuje, tím pádem na tu kvalitní novinařinu je mnohem méně zdrojů. Což se potom podepisuje nějak na jakoby zkratkovitosti, ale i třeba na tom, že ty zprávy nejsou prostě objektivně pravdivý. DŮVĚRYHODNOST JE DODRŽOVÁNÍ ZÁKLADNÍ NOVINÁŘSKÉ ETIKY = VÍCE ZDROJŮ, PROSTOR PROTISTRANĚ, KOREKTNOST, PRAVOPISNÁ SPRÁVNOST. Je podle tebe obecně českým médiím věřit? Případně, kterým ano, kterým ne? A proč? No, co to znamená věřit? Jo, jako mám teďka tendenci říct, že s rezervou. Člověk musí ke všemu přistupovat s rezervou, takže bych jako se bál odpovědět, že ano, že důvěřuju českým médiím. Myslím si, že prostě by si nedovolila česká média, Česká televize nebo celostátní deníky, napsat úplný žvást, který by se pak ukázal jako naprosto nepravdivě nepodloženej a třeba motivovanej třeba nějakým postranním úmyslem. Na druhou stranu i u nich se projevuje to, že se podceňuje ta kontrola té relevance té informace. A hlavně to, o čem jsme hovořili předtím, že tady existují nějaký ty zájmy další, který třeba můžou některý informace potlačit, některý prioritizovat. Takže z tohoto pohledu prostě podle mě neexistuje v Česku nějaký dokonalý médium, který by splňovalo všechny předpoklady o ideálním médiu v demokratický společnosti, ale jak jsem řekl, to vlastně nevadí ve výsledku, protože pořád tím, že tady je ta paleta těch médií, tak člověk si to může složit dohromady, ten obrázek o tom světě. V ČESKU NEEXISTUJE JEDNO DOKONALÉ MÉDIUM, ALE Z NABÍDKY ŠIROKÉ PALETY SI ČLOVĚK MŮŽE POSKLÁDAT OBJEKTIVNÍ INFORMACE, TAKŽE TO NENÍ PROBLÉM. Když se vrátím ještě k těm Lidovkám, kterým ty přikládáš nejvyšší váhu. Je to třeba právě kvůli jejich vysoké důvěryhodnosti pro tebe, nebo spíš kvůli jejich tematickému zaměření? Nebo myslíš, že to tematické zaměření dominantních mediálních hráčů je stejně? Já nemůžu říct, že by obsahový zaměření bylo pro mě úplně to nejklíčovější, protože souhlasím, že většina těch médií má podobné rozložení toho obsahu, nicméně pořád shledávám, že třeba v těch Lidovejch novinách, zejména teda v jejich sobotních přílohách, je krok dál. Ale je to třeba i v Právu v tom jejich salónu, kde prostě jsou zajímavý analýzy a komentáře. A nemyslím si, že důvěryhodnost Lidovejch novin je úplně mimo ty ostatní média. Že by to bylo nějak, jako… To není ten důvod, proč třeba je čtu? Takže myslíš, že tu důvěryhodnost mají srovnatelnou? Ano, přesně tak, je srovnatelná. MÉDIA V ČR MAJÍ SROVNATELNOU DŮVĚRYHODNOST. LIDOVKY UPŘEDNOSTŇUJE ZEJMÉNA KVŮLI PŘIDANÉ ANALITICKÉ HODNOTĚ Mluvíš často třeba se svými přáteli o zprávách obecně. Říkal si, že některé zprávy se k tobě dostanou právě díky sdílení na facebooku. Často s přáteli mluvíš o aktuálním dění? Jo, docela jo. A řekl bys, že se o zpravodajství zajímáš víc sám, nebo ti právě tvoji blízcí obvykle dají nějaká impulz či podnět? Nebo je to vyrovnané? Řekl, že to může být tak půl na půl. Že je to poměrně časté, že se ke mě dostanou nějaké zajímavé zprávy přes moje přátelé nebo rodinu nebo přes právě tu celou sociální síť. Ale často já sám vyhledávám informace o nějaký kauze nebo něčem takovém. S BLÍZKÝMI ČASTO HOVOŘÍ O AKTUÁLNÍ DĚNÍ. NĚKDY SE SÁM PÍDÍ PO INFORMACÍCH O NĚJAKÉ KAUZE, JINKDY ZÍSKÁ PODNĚT OD PŘÁTEL ČI RODINY Zaměřuješ se na nějaké zpravodajská témata? Nebo je to spíš obecný rámec? V zásadě se asi nedá říct, že bych se vyloženě zaměřoval, protože mě zajímá jak zahraniční dění, tak domácí dění, tak sport a i řekněme kultura, což jsou takový často dělaný ty obsahy v rámci těch médi. Takže nemůžu říct, že bych třeba přeskakoval sport nebo kulturu nebo domácí dění. Zase na druhou stranu, nemůžu tvrdit, že bych se nějakému z těchto témat věnoval nějak důsledně a s nějakým větším přesahem, to jako spíš ad hoc, když mě zaujme nějaká kvalitní věc. Na závěr našeho rozhovoru mi prosím řekni, jak si myslíš, že by mělo fungovat takové ideální médium. Jaké by měly být jeho klíčové hodnoty? Asi je to to, co je většinou obecně proklamováno, že ten novinář, potažmo teda celá redakce, má za cíl nezávisle informovat o dění, jak ve světě, tak doma. A právě tak aby byly dodrženy ty elementární zásady, to znamená… Nemyslím si, že je nutný, aby ta redakce měla nějakej světonázor, který pokrývá úplně všechno od zprava do leva atd., to je nedosažitelný, myslím, že to ani není ideální, protože potom vlastně by vymizely všechny kontroverze, komentáře zajímavý apod. Ale měla by prostě dodržovat tu elementární etiku, o které jsem hovořil předtím, to znamená ověřování faktů, korektnost v argumentaci, nebýt demagogickej v jakýmkoliv směru a možnost vyjádření těch dalších stran, tedy zejména aktérů všech těch kauz. MEDIÁLNÍ IDEÁL = OBJEKTIVNĚ A NEZÍVISLE INFORMOVAT O DENÍ PŘI DODRŽOVÁNÍ ELEMENTÁRNÍ NOVINÁŘSKÉ ETIKY Když si teďka popsal nějaký obecný ideál, myslíš si, že česká média mají schopnost nějak manipulovat se společenskou náladou? Jistě nějakou takovou schopnost maj, ale podle mě ne tak velkou, jak by si někdo myslel nebo samy ty média myslela. Myslím, že jsme to třeba viděli krásně u té prezidentské volby, kdy ta mediální sféra těch mainstreamových médií, většina z nich, poměrně asi vymezili tak, že by se prezidentem neměl stát Miloš Zeman. Třeba Hospodářské noviny výslovně nabádaly svoje čtenáře, aby volily proti němu, a i další média byly v tomhle poměrně jasný. Tak stejně to nemělo vůbec jako praktický vliv asi na tu volbu. Takže někdy ten vliv médií asi může být přesměrovanej, někdy ale mají docela důležitou roli a určitě tu veřejnost ovlivňujou. MÉDIA MAJÍ SCHONOST OVLIVNOVAT SPOLEČNOST, NĚKDY JE VŠAK JEJICH VLIV PŘECENĚN