Proměny pozice hlavy státu na cestě ke "klasickému" semiprezidencialismu Francie






Konstituční monarchie 1789-92
ØDle ústavy z roku 1791 měl král omezené suspenzivní veto (pozdržení platnosti zákona o 4 roky)
ØMinistři jednotlivě odpovědní nerozpustitelnému parlamentu
Ø10. 8. 1792 král svržen a krátce poté nastolena republika

První republika
ØZnačně proměnlivý politický systém, roli hlavy státu mají až do roku 1799 kolektivní orgány
ØPřevrat 18. brumairu VIII. (9. listopadu 1799) – vznik konzulátu, Napoleon Bonaparte jako nejprve
jeden z konzulů, posléze První konzul, 1802 mandát na 10 let, posléze referendem doživotní konzul
(3,5 mil pro x 3,5 tis proti)
ØPrvní konzul jmenuje zbylé konzuly a Státní radu, Státní rada předkládá zákony

První císařství (1804-14, 1815)
ØPotvrzeno referendem (3 521 675 : 2579)
ØFakticky diktatura pod kontrolou císaře
ØBěhem stodenního císařství podniknuty kroky k vytvoření dvoukomorového parlamentu
Ø

Restaurace Bourbonů (1814-30)
ØKrál jmenuje a odvolává ministry
ØMinistři odpovědní panovníkovi, kontrola parlamentu omezena na trestní odpovědnost ministrů před
Komorou pairů (dědičně jmenovaných králem)
ØPokus Karla X. o prosazení antiliberálních zákonů (král měl právo vydávat ordonance v zájmu
národní bezpečnosti) v roce 1830 vede k revoluci

Červencová monarchie (1830-48)
ØLudvík Filip Orleánský (Orleánská větev od Filipa, mladšího syna Ludvíka XIII.)
ØNadále omezené volební právo (byť dvojnásobek voličů proti předchozímu stavu), posílení Poslanecké
sněmovny
ØKrál se snaží kontrolovat vládu pomocí jmenování nesourodého kabinetu složeného z různých
osobností

Druhá republika (1848-52)
ØHlavou státu přímo volený prezident (74,44 % pro Ludvíka Napoleona)
ØPrezident Ludvík Napoleon (synovec Napoleona I.) se neúspěšně střetá s parlamentem omezujícím
fakticky volební právo a dostává se tak do pozice ochránce lidu
ØPřevrat 2. prosince 1851, referendum 1852 mění systém na císařství (7 824 189 : 253 145)

Druhé císařství (1852-70)
ØCísař se opakovaně odvolává na legitimitu získanou rozhodnutím lidu
ØMá neomezenou možnost obracet se na lid s vyhlášením referenda
ØParlament nejprve „degradován“ do role instituce pouze potvrzující zákony připravené císařem
jmenovanou Státní radou
ØKe konci druhého císařství (1870) se ministři stávají opět odpovědní parlamentu

Třetí republika (1875-1940)
ØRozhodnutí o zavedení republiky v roce 1875 prosazeno v poměru 353:352 (nejednotnost monarchistů o
osobě případného krále – Jindřich V. x Filip Orleánský); v té době byl prozatimním prezidentem
monarchista maršál Mac Mahon
ØPrezident volen na společném zasedání obou komor
ØPostupně se v systému prosadí jasná převaha parlamentu, prezident musí souhlasit s rozhodnutím
ministrů, kteří jsou odpovědni parlamentu, dolní komoru rozpouští jen se souhlasem Senátu
Ø1924 donucen prezident k rezignaci, když si vynutil demisi vlády

Vichystická Francie (1940-44)
ØPo prohrané válce s Německem parlament deleguje zákonodárnou moc na maršála Pétaina (právo vydávat
dekrety vč. ústavních; parlament se může sejít jen s Pétainovým svolením)
ØPétain vládne do roku 1942 bez omezení, posléze je nucen spolupracovat s pronacistickým premiérem
Lavalem

Čtvrtá republika (1946-58)
ØSnaha o posílení předsedy vlády na úkor hlavy státu
ØPrezident volen oběma komorami
ØFaktická převaha parlamentu (vlády při neúspěchu svých návrhů odstupují na protest proti chování
parlamentu)

Pátá republika (1958 - )
ØPrezident 1958 zvolen speciálním shromážděním (přes 80 000 volitelů z řad volených zástupců),
posléze referendem prosazena přímá volba
ØKlíčový hráč v systému vyjma fází tzv. kohabitace
ØSnadné rozpouštění Národního shromáždění (pouze po konzultaci s předsedy obou komor a minimálně
rok od předčasných voleb)
ØPředseda vlády jako „obětní beránek“

Kohabitace
Ø1986-88 – Mitterand x Chirac
Ø1993-95 – Mitterand x Balladur
Ø1997-2002 – Chirac x Jospin
ØOd roku 2002 sjednoceno volební období prezidenta a Národního shromáždění

Rozpouštění parlamentu
Ø1962 rozpuštěno Národní shromáždění, protože se postavilo proti Pompidouově vládě
Ø1968 předčasnými volbami řešena politická krize
Ø1981 Mitterand po prezidentských volbách rozpustil AN zvolené 1978 → levicová většina
Ø1988 opět Mitterand → konec první kohabitace
Ø1997 se předčasnými volbami neúspěšně pokusil zabránit kohabitaci Chirac
Ø

Konec předsedů vlád mimo volby
ØDe Gaulle: 1x
ØPompidou: 1x
ØGiscard d´Estaign: 1x
ØMitterand I.: 1x
ØMitterand II.: 2x
ØChirac I.: x
ØChirac II.: 1x
ØSarkozy: x
ØHollande: 1x
Ø