Proměny role a pozice hlavy státu na Ukrajině POL347 (Obtížné) dědictví minulosti •Problém identity –Vnitřně rozdělená země –Otázka k čemu se vztahovat v minulosti (historicky spíše „nárazníkové území“, pokusy o samostatnost ve 20. století krátkodobé a provázené násilnostmi) –Početná ruskojazyčná menšina + „sovětská identita“ • C:\Users\Jak.se\Desktop\2010-ukraine-first-yanukovich-english.png Obtížná přítomnost •Tvrdé dopady ekonomické transformace •Nízká životní úroveň •Korupce a oligarchie (klany) Zrod funkce prezidenta •USSR neměla funkci prezidenta •První prezidentské volby v souběhu s referendem o nezávislosti (1. 12. 1991) •Vítězem Leonid Kravčuk •Ústavní reforma definující pozici prezidenta provedena až v roce 1992 •Od počátku střety mezi prezidentem a parlamentem o kompetence Leonid Kravčuk •od roku 1958 v KSSS •1990 první tajemník KSSS na Ukrajině a předseda Nejvyššího sovětu USSR (v této pozici de facto hlavou státu) •volby v roce 1991 vyhrál v prvním kole (61,6 %) • Kravčukovo prezidentství •Problém slabých pravomocí, ústavní reforma ponechala klíčové pravomoci parlamentu –parlament na návrh prezidenta volí premiéra –parlament vybírá klíčové ministry –parlament může vyslovit vládě nedůvěru –parlament volí soudce nejvyšších soudních institucí –parlament může 2/3 většinou odvolat prezidenta •Kravčuk vytváří paralelní prezidentský státní aparát, faktické dvojvládí (státní aparát ovládaný parlamentem x prezidentský státní aparát) •Od roku 1993 hluboká politická krize, řešena parlamentními (březen) a prezidentskými (červen) volbami v roce 1994 Volby 1994 •Parlamentní volby: dvoukolový většinový systém –cca. ¼ poslanců nebyla zvolena (parlament postupně doplňován dodatečnými volbami) –cca. ½ zvolených poslanců nezávislí (především napojení na oligarchy) –cca. ¼ zvolených poslanců za „vítěznou“ KPU •Prezidentské volby: v prvním kole vítězí Kravčuk (38,4 %) před expremiérem Kučmou (31,8 %), ve druhém kole ale vítězí Kučma (52,3 : 45,2) • prezident v dobré pozici vůči neakceschopnému parlamentu, pokud bude mít dobré vztahy s oligarchií Leonid Kučma •Od roku 1960 člen KSSS •Raketový inženýr v Dněpropetrovsku, postupně stoupal ve stranických strukturách •Od roku 1990 poslanec, 1992-3 předseda vlády Ústava 1996 •Prosazena Kučmou, výrazně posiluje prezidentské pravomoci (semiprezidentský/superprezidentský systém) –Prezident jmenuje premiéra a může ho/ji kdykoliv odvolat –Parlament musí vyslovit premiérovi (nikoliv vládě) důvěru –Prezident může rozpustit parlament, pokud se nesejde do 30 dní, není možné do 30 dnů sestavit vládu, nebo do 60 dnů od pádu premiéra není sestavena nová vláda –Prezidentské veto přehlasovatelné 2/3 většinou –Prezidenta je možné velmi komplikovaně odvolat za velezradu či závažný trestný čin (žalobu podá parlament, proces musí „posvětit“ Nejvyšší a Ústavní soud, poté odvolává parlament ¾ většinou Volby v Kučmově éře •Znovuzvolen 1999, vyhrál první kolo (38 %), ve druhém jeho soupeřem Petro Symoněnko (KPU), Kučma vítězí 57,7 : 38,8 •Parlamentní volby v letech 1998 a 2002 dle navrstvujícího smíšeného systému (225 voleno FPTP a 225 poměrně) –1998 vítězí nezávislí, ze stran nejsilnější KPU –2002 střet prezidentského a opozičního bloku (veden bývalým premiérem Juščenkem), prezidentský blok díky většinové složce získává těsnou většinu Kučmova éra •Fakticky Kučmův režim •V letech 2000-2001 se ještě pokoušel dále posílit pravomoci (zvažováno referendum oslabující pozici parlamentu – mj. oslabení imunity poslanců, možnost referenda o rozpuštění parlamentu) •Kučmovi uškodilo zveřejnění nahrávky dokazující, že se podílí na řadě věcí (korupce, obchod se zbraněmi, zastrašování novinářů) •Později nahrávka dokazující, že si objednal vraždu novináře Gongadzeho •Celkově ale posílení vlivu klanů napojených na prezidenta a jeho nejbližší spolupracovníky Volby 2004 a Oranžová revoluce •Kučma si vymohl možnost kandidovat potřetí, ale nevyužil ji (nízká popularita), vsadil na Janukovyče (úřadující premiér) •V obavách z prohry zvažoval prezidentský tábor změnu ústavy (posílení parlamentu) •V prvním kole těsné vítězství Juščenka (39,90 : 39,26) •Po druhém kole prohlášen vítězem Janukovyč (49,46 : 46,61) •Po vlně protestů druhé kolo opakováno, vítězem Juščenko (51,99 : 44,20) •Juščenko ale musel přistoupit na revizi postavení prezidenta (revize ústavy v roce 2004, účinná od roku 2006) Viktor Juščenko •Od roku 1980 v KSSS •Účetní, později bankéř, 1993-9 guvernér Národní banky •1999-2001 premiér •Před volbami v roce 2004 otráven dioxiny, vyléčen, ale zůstal poznamenán ve tváři Změny v postavení prezidenta •Oslabení ve prospěch parlamentu (a vlády): –premiéra a složení vlády (kromě ministrů zahraničí a obrany) vybere parlament, prezidentovo jmenování je formální –prezident nemůže premiéra z vlastní vůle odvolat –zachováno právo veta a omezená možnost rozpustit parlament –součástí reforem přechod k poměrném systému Prezidentství Viktora Juščenka •Velmi aktivní při využívání pravomocí (i po oslabení v roce 2006) •Už v roce 2005 rozbil spolupráci s Julijí Tymošenko (premiérka stojící v čele bloku, který se podílel s Juščenkovou Naší Ukrajinou na Oranžové revoluci); aby prosadil svého kandidáta, spolupracoval s Janukovyčovou Stranou regionů •Parlamentní volby 2006 umožňovaly vznik koalice druhé Tymošenko s třetí Naší Ukrajinou, ale Juščenko dal přednost Janukovyčovi (jeho strana volby vyhrála a jeho jmenováním se dala zablokovat Tymošenko) •Spolupráce s Janukovyčem nefungovala a vládní většina brzy závisela na frakcích a jednotlivcích; toho využil Juščenko k rozpuštění parlamentu (sporné, protože nebyly nesporně naplněny podmínky k rozpuštění) •Po parlamentních volbách 2007 koalice (opět druhé) Tymošenko s (opět třetí) Naší Ukrajinou, koalice se brzy rozpadla •Další pokus o rozpuštění parlamentu (2008) byl zrušen soudem Nástup Viktora Janukovyče •Celkové zklamání z Juščenka (nenaplněny naděje Oranžové revoluce, kritizován pro překračování pravomocí) •Juščenko se voleb účastnil, skončil až pátý (5,45 %) •První kolo vyhrál Janukovyč (35,32 %) před Tymošenko (25,05 %), vítězství zopakoval i ve druhém (48,95 : 45,47) Viktor Janukovyč •V mládí dvakrát odsouzen (krádeže, těžké ublížení na zdraví) •Od roku 1980 člen KSSS •1996-2002 gubernátor Doněcké oblasti •2002-4 a 2006-7 premiér •Opakovaně obviňován z korupce, zneužívání státních prostředků atp. Janukovyčovy pravomoci a zázemí v parlamentu •Janukovyč se zaštítil vládou své strany podpořenou dalším subjekty a přeběhlíky •Podařilo se mu u Ústavního soudu dosáhnout zrušení reforem z roku 2004, návrat prezidentských pravomocí do stavu za Kučmova prezidentství •Vrací se smíšený volební systém •Volby v roce 2012 vyhrála Strana regionů, zejména díky většinové složce (ze 185 mandátů 113 většinových), proprezidentská vláda podpořená komunisty a převážnou většinou nezávislých Janukovyčův pád •Prezident pozastavuje přípravy na podpis asociační dohody s EU, což vede k vlně demonstrací •Od prosince 2013 nárůst násilných střetů, vše vyvrcholilo 20. 2. 2014 (více než 70 mrtvých po střelbě do davu), Janukovyč prchá do Ruska •22. 2. Janukovyč odvolán parlamentem (nebyly ale dodrženy úplně všechny požadavky, odvolání podpořilo 328 poslanců, ¾ většina ale byla 338 poslanců) Petro Porošenko •Dlouholetý poslanec, dvakrát v minulosti ministrem, jeden z organizátorů Euromajdanu •Jeden z nejbohatších Ukrajinců (jeho firma je největším výrobcem čokolády v zemi) •Zvolen v prvním kole (54,7 %) •Krátce poté rozpuštěn parlament, ve volbách vítězí Porošenkův blok (132 křesel ze 423 obsazených) a podílí se na vládní koalici, od roku 2016 dominantní silou v nové vládě Změny prezidentských pravomocí •Návrat k reformám z roku 2004 •Formální oslabení prezidenta ale (i v podmínkách nestability systému – válka na východě Ukrajiny) nevedlo k zásadním změnám v reálné pozici •Prezident zůstává klíčovým hráčem a dokáže zásadním způsobem ovlivňovat složení a politiku vlády Celkové zhodnocení I. •Formálně (dle ústavy) střídání slabých (Kravčuk, Juščenko, Porošenko) a silných (Kučma, Janukovyč) prezidentů •Reálné postavení se tolik neliší, „slabí“ prezidenti usilují o posílení své pozice i na úkor stability systému –Kravčuk budoval vlastní aparát –Juščenko opakovaně zasahoval do složení vlády a (úspěšně i neúspěšně) se pokoušel rozpouštět parlament –Porošenko posiluje svůj vliv na vládu i za cenu konfliktů uvnitř koalice Celkové zhodnocení II. •Dvojice „silných“ prezidentů pak přímo kontrolovala vládu a budovala vlastní „režim“ s řadou prvků zcela inkompatibilních s demokracií –Jejich éru v obou případech „ukončila“ revoluce (u Kučmy provázející volby jeho nástupce, Janukovyče přímo svrhla) •Celkově problematická role prezidentů, neboť nejsou ochotni (i za cenu možné destabilizace) ustoupit z pozice rozhodujících hráčů, zároveň jsou ale více či méně napojeni na klanové struktury