1. Ahojky Alíčku a modrá linko chtela bych se na neco zeptat muzu? Miluju jednoho kluka je mu 32 let a nevím zda on mě má rád ale asi ano protoze kdyz sem jednou u nej byla tak mi pak dal pusu na tvář kdyz sem odcházela a porád na me kdy my bude 15atd. Ale on je upně boží když se naněj kouknu tak si pak teprve uvedomím proč ho proste miluju a reknu si ze asi nevim tak je tio asi láska k nemu.Včera sem u nej byla a ptal se me jeslti po me jede nakej kluk kdyz sem tak hezka a ja sem se nej koukla a on rekl ze at na nej nekoukám ze on je starší tak abych nemyslela jeho . Co si o tom myslíš ty Alíku a modrá linko ??? díky za odpoved Jana 14 2. Dobrý den.. Myslím si že semnou není něco v pořádku, myslím si nebo spíše vím že mám deprese, trvá to asi 4 měsíce řekla bych, ale nevím to jistě, celý život si o sobě myslím že jsem od odstatních lidí odlišná, nerada chodim mezi lidi, často se jich bojím a mám z nich strach, třeba když jsem na autobusovým nástupišti a okolo mě je spousta nenámích lidí co jedou stejným autobusem často se bojím jestli tam nebude někdo koho znám a nemám se s ním ráda někdy se mi z toho až chce brečet. Mám problémy skoro se vším, ve škole, na intru, doma s rodinou i sama se sebou. Četla sem na internetu o depresy, protože nevím co jiného by to bylo nevyznám se v lékařství. Za půl roku mi bude 17 a já pořád nevím co chci dělat, skoro nic mě nedaví hlavně škola a styl svého života, ráda bych třeba tancovala steet nebo něco takového hrozně bych to chtěla umět ale nemám odvahu, bojím se začít. Hrozně bych chtěla jít na jinou střední která by mě bvila a učit se, ale nemám odvahu to udělat a začít znovu i když bych hrozně chtěla, chtěla bych hrozně moc abych mohla všechno změnit ale nejde to proto mě často napadá i sebevražda, nikdy sem se o ní pořádně nepokusila, asi čtyřikrát sem se zkoušela předávkovat práškama ibalgin ale nic mi to neudálo jen se někdy vzracela, nebo sem se chtěla utopit v rybníku který mám ze všech míst na světě najraši, je kousek od domu. Ale nikdy sem na to neměla tolik odvahy to udělat jen hrozně velkou chuť. Když sem byla malá trápila sem svého králíčka který díkybohu ještě žije, třeba sem ho škrtila ale nechtěla sem to udělat, bylo to jako by mě do toho někdo uvnitř mě nutil a pak sem ho vždycky objala a omlouvala se mu a břečela, opravdu sem to nechtěla dělat. Nebo se mi dělo že sem slyšela jak mě někdo říká tohle musíš udělat nebo se něco stane třeba nedožiješ se rána, někdo ti zabije mamku, bylo to strašný, vždycky sem to udělala protože jsem měla hrozný strach, musela jsem třeba desetkrát šlápnout na stejné místo nebo se ho dotknout. Bylo to děsný teď už se mi to naštěstí neděje naposled asi před rokem. Pořád se bojím usínat proto když jsem sama v pokoji usínám při světle. Králíčka už dávno netrápím, miluju ho a dělám pro něj co můžu, nevím co se to semnou předtím dělo, někdy jsem k němu radši ani nechodila protože jsem se bála co by mě v hlavě zase přeskočilo. Jsem a vněčem jsem byla taková a hrozně mě to mrzí, poslední dobou asi ty čtyři měsíce je to nejhorší, nemám chuť k jídlu skoro nic mi nechutná, mám depresivní náladu, když jsem sama pořád brečim, jsem smutná, mám výčitky svědomí, často jsem unavená, skoro nic mě nebaví, nechodím moc ven, nechodím moc ven ani s kamarády nevím o čem by jsme si povídali ani co by jsme dělali, spoustu kamarádů jsem tím ztratila, prostě mě všechno přestalo bavit a změnila jsem se v chování. Nemám žádnou sebedůvěru, neumím pořádně projevit pocity a city, jsem nekomunikatvní, často když mám něco zařídit spletu to, odkoktám a jsem ve stresu a strachu že to zkazím, mám pocit že jsem úplně zbytečná že dělám akorát problémy a nikdo mě nemá rád, skoro nikomu se s těmito problémy nesvěřuju, ví to jen holky z pokoje na intu, jsme hodně dobrý kamarádky. Nevím co mám dělat, chtěla bych to všechno říct mamce aby věděla proč se semnou nedá mluvit s ničím se jí nesvěřim, proč dělám takové problémy a proč mě pořád vidí breřet, a jít k nákýmu doktorovi, ale bojím se, ona toho má taky nad hlavu a nechci aby semnou měla zase další trápení a bojím se že mě nepochopí. Poraď te mi prosím, jsem na dně.. 3. Dobrý den, nevím si rady... tatínkovi před půl rokem zjistili v krku velmi agresivní typ nádoru. Nádor se podařilo odstranit, ale před pár dny na magnetické rezonanci zjistili, že nádor stihl metastázovat do mozku. Zjistilo se to tím, že mu začaly problémy se zrakem - lékaři nejdřív říkali, že to je obrna nervu. Už od operace je bez hlasivek, teď je téměř slepý. Včera nám řekli, že mu zbývají dny až týdny. Jeho manželka se rozhodla neříci mu jeho diagnózu. Já mám pochybnosti - nechat tatínka umírat, aniž by to věděl? On si pořád myslí, že se to spraví... Já bych ho i chtěla nechat dožít v nevědomí, protože řict mu to mi připadá, jak přiložit mu k hlavě pistoli. Ale je to tak správné? Neměl by si sám rozhodnout, že chce ještě něco udělat? Něco říct? Poraďte mi, prosím, co je pro lepší pro něj! ne pro nás.