Online komunikace, virtuální identita ZUR 387 Lenka Dědková Online komunikace •CMC – computer-mediated communication • •Převážně textová •Omezená audiovizuální vodítka •Fyzická nepřítomnost Online disinhibice •Online disinhibition effect “ (Suler: http://www-usr.rider.edu/~suler/psycyber/disinhibit.html) •John Suler (2004) – ale vznik koncem 90.let; teoretický koncept •Chování se sníženými zábranami –Negativní •Agresivní chování, urážky, flaming… –Pozitivní •Sebe-odhalování, podpora ostatních, rady… •Podle Sulera 6 rysů internetu přispívá k disinhibici Anonymita •Vliv anonymity na lidské chování dlouhodobě zkoumaný offline (Zimbardo, šoky) •Různé pojetí anonymity •Online: neidentifikovatelnost – ostatní neznají osobní údaje (pohlaví, věk, vzhled…) –I pod reálným jménem lze být v tomto smyslu na internetu neidentifikovatelný •Nejsilnější faktor disinhibice Neviditelnost •Smazává rozdíly na základě vzhledu •Snižuje vliv stereotypů, které se pojí s pohlavím, věkem, barvou pleti, konstitucí, vadami řeči… •Často spojená s anonymitou, zkoumaná i v offline kontextu (tmavá místnost) –Někdy „vizuální anonymita“ •Úroveň neviditelnosti lze manipulovat pomocí fotek, webkamery, textu –Přítomnost takových vodítek snižuje otevřenost, ochotu odpovídat na citlivé otázky • Asynchronicita •Online (textová) komunikace není plynulá –Asynchronní prostředí: emaily, nástěnky –Synchronní: IM, Skype – ale i zde je prodleva •Není nutné čelit okamžité reakci •Absence okamžité zpětné vazby, která by chování usměrnila •Možnost rozmyslet si, co chci sám říct (větší sebeprezentace) Solipsistické introjekce •Absent face-to-face cues combined with text communication can alter self-boundaries. People may feel that their mind has merged with the mind of the online companion. Reading another person’s message might be experienced as a voice within one’s head, as if that person’s psychological presence and influence have been assimilated or introjected into one’s psyche. • •Zvnitřněný obraz druhého člověka –Částečně odráží, co o něm víme + vlastní projekce –Komunikace se často odehrává v hlavě i po skončení reálné (přemýšlíme, co bychom řekli, co by druhý odpověděl) • Disociativní imaginace •Disociace – oddělení •Tendence vnímat virtuální svět oddělený od „reálného“ •Podobně jako když se něco odehrává pouze ve fantazii Minimalizování autorit •Díky neviditelnosti se snižuje status druhé osoby –Protože často není vůbec poznat • •Sulerův pohled je do značné míry závislý na době, kdy disinhibici popisoval –Počátky rozšiřování internetu mezi „běžné“ lidi –Nezbytnost komunikace s neznámými lidmi –Dial-up internet –Převažující jasně asynchronní prostředí •Některé rysy se nedají empiricky ověřit –Jak byste měřili solipsistické introjekce? –Výzkum se nejvíce zabývá anonymitou a neviditelností Oční kontakt •I pokud používáme fotky či webkameru, oční kontakt na internetu chybí •Výzkumy offline: oční kontakt zvyšuje vnímanou intimitu a otevřenost, souvisí s důvěrou, pocitem bezpečí, rozpaky.. –Ale záleží na kontextu: někdy větší otevřenost při absenci očního kontaktu, zvláště u citlivých otázek a méně osobního settingu (např. výzkumný rozhovor vs. rozhovor mezi partnery) •Lapidot-Lefler & Barak (2012): zaměření na toxickou (negativní) disinhibici –Oční kontakt v kombinaci s jakýmikoliv dalšími experimentálními podmínkami (anonymita, neviditelnost) snižoval flaming –Nejvyšší flaming u anonymních, neviditelných, bez očního kontaktu •Benigní disinhibice (Lapidot-Lefler & Barak, 2015) –Stejné faktory – neovlivňují míru self-disclosure a prosociálního chování –(výjimka v kombinaci anonymity a neviditelnosti à mírně zvyšuje míru sdílených emocí) – • •Online sense of unidentifiability (Lapidot-Lefler & Barak, 2012) –Na internetu vznikají kombinací faktorů anonymity, neviditelnosti a chybějícího očního kontaktu různé úrovně (ne)identifikovatelnosti –Subjektivní pocit vlastní neidentifikovatelnosti • •à pokud chceme snížit toxickou disinhibici, potřebujeme zvýšit pocity identifikovatelnosti • • • • A co (toxická) disinhibice na FB? • Co „dělá“ online disinhibice? •Nic! • •Jak disinhibici nechápat: internet nemění lidi, pouze dodává lidskému chování kontext, ve kterém se mohou některé (již existující) tendence oslabit či posilnit •Theory or planned behavior, theory of reasoned action – • • Používání internetu a psychosociální vývoj člověka •Obavy o to, jak používání ICT ovlivňuje normální (zdravý) psychosociální vývoj –Motivace pro velkou část výzkumů, především na počátku šíření ICT, ale i dnes Erik Erikson – psychosociální vývoj Vývojové období Úkol Cíl Kojenecké období * - 1 rok základní důvěra proti základní nedůvěře otevřenost zkušenosti, vstřícnost Rané dětství 1-3 roky autonomie proti studu a pochybám důvěra v sebe sama, ve své schopnosti Věk hry 3-6 let iniciativa proti vině základy svědomí Školní věk 6-12 let přičinlivost proti inferioritě svědomitost Adolescence 12-20 let identita proti konfuzi rolí rozvoj identity, psychosociální moratorium Mladá dospělost 20-25 let intimita proti izolaci láska Dospělost 25-50 let generativita proti stagnaci tvořivost Stáří 50(?) a víc ego integrita proti zoufalství akceptace, pozitivní přístup Používání internetu a psychosociální vývoj člověka •Celkově: lidé používají ICT v souladu se svým vývojovým stadiem a svými vývojovými potřebami Identita •Psychologie: identita jako něco interního, spojeného se self –Zároveň ale osobní a sociální identita (Tajfel) –Osobní: kdo jsem, niterný pocit vlastního já, své jedinečnosti, self, kontinuita –Sociální: kam patřím, do jakých skupin, do jakých vztahů; já jako student/syn/rodič.. •Sociologie: identita jako něco, co je závislé na konkrétním sociálním kontextu –Cooley: looking-glass self (naše vnímání sebe závisí na to, jak si myslíme, že nás vnímají ostatní) –Goffman: role a publikum •Fluidní mnohonásobná identita Virtuální identita •Jako online self –Kam patřím, na jaké stránky přispívám, co všechno na internetu umím (digital skills), netspeak •Jako sebeprezentace a reprezentace sebe na internetu –Souhrn dat o uživateli v daném kyberprostoru, jméno (nick), email, historie, status –V různých kyberprostorech může jeden člověk mít různé reprezentace (různé identity) – •Zatímco v „reálném“ světě je množství kontextů relativně omezené, na internetu může být skoro nekonečné •Navíc – díky anonymitě a neviditelnosti lze některé aspekty identity zcela skrýt či změnit à tím je na internetu možné vyzkoušet mnohonásobně víc identit než v RL •Což vyvolává otázky: je to dobře nebo špatně? Může nám to v něčem pomoci nebo nám to ztěžuje úkol utvořit si konzistentní identitu? – Fragmentation hypothesis Unity hypothesis Experimentování s virtuální identitou •Operacionalizace –(v různých textech různá) –Jako zkoušení si různých (sebe)prezentací v různých kontextech –Jako předstírání, že jsem někým jiným (např. opačného pohlaví), lhaní – •Ve výzkumech typicky na populaci adolescentů –Protože je to jejich vývojový úkol –Protože většina z nich je online –Protože s identitou experimentují častěji než jiné populace –Protože se na nich dobře sbírají data – Pokud se výzkum zaměřuje na starší (někdy i mladší) populaci, často se tomu pak říká „lhaní na internetu“ Adolescence a identita •Časná, střední, pozdní • •Psychosociální moratorium –Sociálně akceptované období zkoušení různých rolí (identit) bez závazku – •Jak se to projevuje na internetu: –Adolescenti s ucelenější identitou dokáží na FB prezentovat svoje „real self“, adolescenti s neucelenou identitou postují více nekonzistentní příspěvky (Michikyan, Dennis, & Subrahmanyam, 2015) –Mladší adolescenti častěji předstírají, že jsou někým jiným (Valkenburg, Schouten, & Peter, 2005) –Mladší adolescenti častěji mění pozadí na svých SNS (Livingstone, 2008) Valkenburg & Peter (2008) •Vztah mezi online experimentováním a offline sociální kompetencí a jednotností sebepojetí •Sociální kompetence adolescentů: schopnost efektivně utvářet a zvládat offline interpersonální vztahy •Self-concept unity/clarity – míra, do jaké je adolescentovo sebepojetí jasně definováno, vnitřně konzistentní a napříč časem stabilní • Sociální kompetence – možný směr •+ Adolescenti, kteří více experimentují, se více baví s různými cizími lidmi a to zvyšuje i jejich offline sociální kompetence •- Adolescenti, kteří více experimentují, mohou více přilnout ke svým virtuálním identitám než ke svému offline self a v důsledku toho se jejich offline sociální kompetence snižuje Sebepojetí – možný směr •+ V adolescenci je hlavním úkolem identita, internet je nové pole pro její exploraci a zpětnou vazbu - adolescenti se zde mohou setkat a mluvit s různými lidmi, což je příležitost k sebepoznání a sebe potvrzení – to pak může urychlit vývoj stabilního sebepojetí •- Experimenty s identitou jasnému sebepojetí škodí. Příliš mnoho různých vztahů a ideí vede k pochybám o self a tím snižuje jasnost sebepojetí • Další proměnné •Množství lidí, se kterými adolescent na internetu komunikuje •Osamělost a sociální úzkostnost - mohou ovlivňovat způsob a míru využívání internetu pro komunikační účely (osamělí a úzkostní např. častěji využívají internet pro komunikaci s cizími lidmi spíše než přáteli, raději se svěřují na internetu než v RL) •Osamělost a úzkostnost může ovlivňovat i sociální kompetenci a jasnost sebepojetí Metoda •Online šetření, 1 158 adolescentů, 10–17 let (49.9% dívky) • •Sociální kompetence – 19položková škála se 4 dimenzemi: –iniciace (offline) přátelství/interakce, podpora, asertivita a schopnost sebeodhalení – •Jasnost sebepojetí – 5 položek –In the past six months I felt that…. –(1) “my beliefs about myself changed very often,” –(2) “my beliefs about myself often conflicted with one another,” –(3) “ I was not really the kind of person I appeared to be,” –(4) “my opinion of myself changed very frequently,” –(5) “my descriptions of myself differed from one day to another.” • Model • •Model platí pro dívky i chlapce, i napříč věkovými skupinami • • Experimentování s online identitou neovlivňuje jasnost sebepojetí, ale zvyšuje sociální kompetence Experimentování s virtuální identitou •Celkově: moc často se to neděje • •Davis (2014): 91% adolescentů říká, že na internetu a v RL jsou stejní •Valkeburg & Peter (2008): 82% adolescentů nikdy neexperimentovalo se svou identitou online •WIP (2006): 15 % ze všech respondentů uvedlo, že někdy na internetu předstírali, že jsou někým jiným, 27 % (12-15letí), 25 % (16-20letí) •Gross (2004): 10% příležitostně předstírá, že jsou někým jiným • Z těch, co předstírají (Gross, 2004) •Za koho se vydávali? –82 z 89 předstíralo, že jsou starší (7 mladší) –17 (19 %) opačné pohlaví –2 předstírali, že jsou celebrita a 2 svůj sourozenec •S kým předstírali? –51 z 89 s kamarádem –5 sourozenec nebo jiný člen rodiny –Častěji s kamarády starší adolescenti •Důvody předstírání –38 z 89 jako vtip (typicky napálit dalšího kamaráda) –14 kvůli soukromí, 14 kvůli věkovým omezením na webu –10 uvedlo, že se dělali staršími, aby byli zajímavější –2 uvedli, že chtěli prozkoumat novou část sebe • Valkenburg, Schouten & Peter (2005) •Jak a proč se adolescenti pouštějí do online experimentů s identitou, jaké volí sebeprezentační strategie •600 adolescentů 9-18 let (M = 13.37, SD = 1.98); 53 % chlapců •Experimentování –whether they had ever pretended to be somebody else while communicating on the internet. (never – sometimes – often) •Sebeprezentace –konkrétní situace a otevřená otázka – popsat, co předstírali a proč • • Výsledky •Mladší experimentují častěji než starší •Dívky častěji předstírají, že jsou starší a hezčí; chlapci častěji, že jsou víc sebejistí a že jsou kompletně někdo jiný • Vývojové rozdíly Genderové rozdíly Motivy experimentování • •Sociální kompenzace •Sociální facilitace •Sebe-explorace Mladší adolescenti experimentují častěji kvůli sociální facilitaci Dívky častěji experimentují kvůli sebe exploraci a sociální kompenzaci Introverti častěji kvůli sociální kompenzaci Experimentování s virtuální identitou •Kontext: známí a neznámí lidé, vnímané publikum –Experimentování častější mezi neznámými lidmi (nehrozí offline porovnání se skutečností) –Vnímané publikum ovlivňuje, co o sobě zveřejňujeme + zpětná vazba –Sociální normy v daném prostředí/skupině ovlivňují naši sebeprezentaci • K čemu je experimentování dobré? •Online lze vyjádřit aspekty identity, které je obtížné vyjádřit offline (pro daného člověka v danou chvíli) –Sexuální orientace a preference –Náboženství –Patologie, stydlivost •Online lze některé aspekty identity skrýt, což může umožnit komunikaci bez předsudků a snazší projevení „true self“ –Barva pleti, handicap, sexuální orientace – • True self online •Bargh, McKenna, Fitzsimons, 2002 •1. actual x true me: vytvoření 10+10 adjektiv –Jaké vlastnosti respondent má a je schopen je vyjádřit ostatním + jaké má a nedaří se je vyjádřit •2. interakce s další osobou – CMC nebo FtF •3a. reaction time task: Me/Not-me – rychlé posuzování adjektiv, mezi nimi adjektiva vytvořená respondentem •3b. Posuzování komunikačním partnerem • •Výsledky: kratší reakční čas pro true self po CMC •Komunikační partner: větší shoda s „true self“ po CMC než po FtF Proč může být experimentování špatné? •Eticky šedá zóna vzhledem k druhým lidem •Rizikové komunity, posunutí norem chování a hodnot •…? Možné sebereflexe •Předstírali jste někdy na internetu, že jste někým jiným? V jakém kontextu? S jakým výsledkem? Bavilo vás to, nudilo, co na to ti, s kterými jste takto komunikovali? •Vyzkoušejte si jinou identitu teď – jděte na chat, vymyslete si jinou osobu a buďte jí. Jaké to bylo? Dokážete si představit, že by vám to mohlo být něčemu prospěšné? Nebo škodlivé? [pozor na etiku] •Zahrajte si na vývojového výzkumníka - projděte si historii svého FB, pokud pokrývá více vývojových období. Dokážete tam najít nějaké vzorce vašeho chování, které s vývojem měnily? Jaké? S čím mohly souviset? Zdroje •Bargh, J. A., McKenna, K. Y., & Fitzsimons, G. M. (2002). Can you see the real me? Activation and expression of the “true self” on the Internet. Journal of social issues, 58(1), 33-48. •Davis, K. (2014). Youth identities in a digital age: the anchoring role of friends in young people’s approaches to online identity expression. In Mediated Youth Cultures (pp. 11-25). Palgrave Macmillan UK. •Gross, E. (2004). Adolescent Internet use: What we expect, what teens report. Applied Developmental Psychology 25, 633–649 •Lapidot-Lefler, N., & Barak, A. (2012). Effects of anonymity, invisibility, and lack of eye-contact on toxic online disinhibition. Computers in human behavior, 28(2), 434-443. •Lapidot-Lefler, N., & Barak, A. (2015). The benign online disinhibition effect: Could situational factors induce self-disclosure and prosocial behaviors?. Cyberpsychology: Journal of Psychosocial Research on Cyberspace, 9(2), article 3. http://dx.doi.org/10.5817/CP2015-2-3 •Michikyan, M., Dennis, J., & Subrahmanyam, K. (2014). Can you guess who I am? Real, ideal, and false self-presentation on Facebook among emerging adults. Emerging Adulthood, 2167696814532442. •Subrahmanyam, K., & Šmahel, D. (2010). Digital Youth: The Role of Media in Development. New York : Springer. •Suler, J. (2004). The online disinhibition effect. CyberPsychology & Behavior, 7(3), 321-326. •Valkenburg, P. M., & Peter, J. (2008). Adolescents’ Identity Experiments on the Internet: Consequences for Social Competence and Self-Concept Unity. Communication Research, 35, 208-231 •Valkenburg, P. M., Schouten, A.P., & Peter, J. (2005). Adolescents’ identity experiments on the internet. New Media & Society, 7(3), 383–402. •Wängqvist, M., & Frisén, A. (2016). Who am I Online? Understanding the Meaning of Online Contexts for Identity Development. Adolescent Research Review, 1(2), 139-151. • • • •