Praktická moudrost

Někdy až příliš spoléháme na rozum tam, kde je potřeba celý člověk - se svojí zkušeností, s pamětí, člověk jako aktér. Než vstoupíme do prostoru etiky, je potřeba si uvědomit, že morálka není pouze otázka argumentů a intelektu. Že se více podobá umění, protože vyžaduje soustředění, cvik i reflexi. A věděl to již Aristotelés, když připodobnim ctnostného člověka k dobrému kitharistovi. Protože stejně jako se správné jednání nekonstruuje v laboratoři, múzický duch nevzniká učením se skladeb nazpaměť.

Naši cestu k etickému myšlení začneme společnou analýzou předpokladů morální filozofie. Budeme sledovat koncept praktického rozumu nebo praktické moudrosti (fronésis), abychom demonstrovali, čím se morální vědomí liší od poznání intelektuálního. Seznámíme se tak už s některými teoretickými východisky (Aristotelés, Kant), k nimž se později vrátíme blíže.

Ústředním charakterem praktičnosti morálního uvažování pro nás bude i jeho zakotvenost v přirozeném světě, vyjádřená i metaforou amalgamové mysli, kterou si vypůjčíme od Marka Rowlandse. Pomocí východisek soudobé kognitivní fenomenologie se tak pokusíme pochopit, že naše hodnoty i rozhodování se formují nejen ve vztahu k intelektuálním, racionálním předpokladům (argumentace), ale i emocionálně, jako součást mentálních procesů ukotvených nejen v mozku, ale i v našem těle a prostředí. Tak lépe porozumíme tomu, proč Aristotelés nazývá praktickou moudrost získaným habitem, "druhou přirozeností" a proč je, jak říká Barry Schwartz, s nímž se seznámíte ve vaší četbě, vlastně nemožné morálku přednášet. K pochopení vztahu morálky a emocí se seznámíme s teoretickým konceptem soucitu Franse de Waala.

Zaměříme se i na to, nakolik je morálka spojena s individuálním svědomím (autonomie) a nakolik je součástí sociální konstrukce (pojem étosu).

Cílem této hodiny je dobrat se antropologie mravního aktéra jako jedince vycházejícího z autonomního morálního uvažování (svědomí, moralita), sociálně spojeného s ostatními autonomnímy aktéry společným hledáním morálky. Morálku a moralitu budeme chápat jako dynamické procesy nikoliv pouze intelektuální povahy, jež probíhají v reciproční výměně mezi člověkem vtěleným do jeho prostředí a společností, jíž je součástí. Nezbytným aspektem této dynamiky je pojivo soucitu a poznávací nástroj empatie. Připravíme si ta prostor pro ukotvení vztahu etiky a politiky v příští hodině.

Úkol

Přečtěte si kapitolu z knihy Practical Wisdom Barryho Schwartze (dostupná ve studijních materiálech pod odkazem níže). Na základě této své četby napište esej v rozsahu dvě až tři normostrany, v níž charakterizujte, co to je praktická moudrost a jak se liší od intelektuálního poznání. Pozor! Nemá jít o výpisky z literatury, ale o charakterizování vašeho postoje k čtenému. Budu rád, budete-li s autorem i třeba polemizovat.

Chcete víc?

Etika jako filozofický obor prochází poslední desetiletí velkými změnami. Po kritice moderní etické filozofie postavené úzce na racionalitě, kterou provedla G. E. M. Anscombová, se v posledních letech objevuje čím dál tím více kognitivně zaměřených výzkumů. Ty rozšiřují naši schopnost rozumět tomu, na základě čeho a jak se rozhodujeme, doslova mílovými kroky. Objevuje se i úplně nový obor, neuroetika. Přečtěte si pod odkazem níže článek profesora morální psychologie na Harvardu, Joshuy D. Greena, o tom, co mohou tyto nové přístupy filozofické etice přinést a proč stojí za to na ně zaměřit svoji pozornost. Podívejte se rovněž na přednášku francouzského filozofa Bruno Latoura, kterou proslovil na výročním symposiu Evropské asociace pro studium náboženství, v níž mluvil o tom, jak vzniká fundamentalismus díky redukci světa na jeho informační bázi a jak je potřeba obnovit pluralitu způsobů vědění. Přednáška je k dispozici zde.