Práce s odborným textem Lekce 3, 9. listopadu 2018 Zadání z minulé hodiny A) V databázích vyhledejte tři vědecké články související s Vámi vybraným tématem diplomové práce. V odevzdávaném dokumentu uveďte bibliografické odkazy na tyto články podle Vámi vybrané normy, kterou také uveďte. B) Vyberte si jeden článek a podrobte ho kritické analýze. Zaměřte se na následovní otázky: 1. Jakým problémem se autor zabývá (jaké klíčové otázky si klade)? 2. Z jakých teorií autor vychází? 3. Jaká jsou autorova východiska (předpoklady)? 4. K jakým závěrům dospěl (jak na otázky odpověděl)? 5. O co své závěry opírá (jaké argumenty na jejich podporu uvádí)? 6. Obsahuje text nějaká rozporná nebo málo argumentovaná tvrzení? Pokud ano, jaká? 7. Odkud důkazy bere? Jak moc jsou zdroje důkazů důvěryhodné Hlavní úkoly Draft Úvodu vědeckého textu - 0 – 5 bodů • nastolení problému/tématu • otázky a hypotézy • co se o tématu ví a co zatím ne Vložte do odevzdavárny do pátku 16.11. Základy psaní vědeckého textu Jakým způsobem napsat kvalitní vědecký text? • výběr cíle, tématu a vědecké metody • zásady konstrukce textů • struktura a typy textů (osnova, abstrakt) • formulace sdělení, argumentace • parafrázování a citace pramenů Co nám v tom může pomoci? • Citační programy: Zotero, Mendeley, Endnote • Poznámkové programy • Databáze Jaká otázka vás zajímá? Druhy odborných prací • empirická stať (otázky, hypotézy, data, diskuse), • kompilace (představení oblasti, důkaz orientace), • komparace (kritéria, ideální typy), • recenze (popis, výklad a hodnocení), • přehledová stať (klasifikace, úplnost, diskuse) • teoretická stať (kritická analýza) Fáze psaní textu • Projekt práce (formulace problému, rozhodnutí o metodě) • Rešerše (přehled o stavu bádání) • Základní zjištění (formulace hypotéz, sběr dat a analýza dat) • „Maketa“ textu (předběžná osnova) • Koncept (pracovní verze) textu • Konečná verze (z hlediska struktury a obsahu) • Definitivní text (editace, formální úpravy) Projekt práce • Při DP vyžadovaný námět a zadání • Plán práce spojený s napsáním textu • První, nejúspornější verze textu • Začít postupem, který už někdo vyzkoušel → přizpůsobit potřebám a předpokladům • Souvisí s vyhledáváním literatury • Práci na rešerši zahajujeme spolu s projektem Projekt práce • Zvážit zvládnutelnost cíle + podmínky pro jeho naplnění 1. Čím se budeme zabývat: jaký problém chceme řešit? (na jakou otázku chceme odpovědět) 2. 2. Na co lze navázat? Nakolik a v jakém směru se už problémem někdo zabýval? 3. Jak budeme problém řešit (kde a jak budeme hledat odpověď) 4. Kolik máme k dispozici času a jak si jej rozvrhneme? Projekt práce 1. Téma práce a otázka, na niž má práce odpovědět. 2. Stručná charakteristika problému, rámcová charakteristika dosavadního stavu poznání. 3. Předpokládaná metoda. 4. Předběžná struktura práce. 5. Časový harmonogram. 6. Využitá literatura (základ rešerše). Nástroje v přípravné fázi psaní Pro nalezení formy a rozsahu: • Volné psaní (alternativní úvody) Pro rozvržení témat a potvrzení jejich konzistence s metodou: • Myšlenková mapa, Kostka Pro nalezení hlavních akcentů: • Rozhovor (společné psaní, badatelský diář) V jednotlivých žánrech lze využít: • T-graf (kompilace) • Vennův diagram (komparace) Pomocník: Myšlenková mapa • (někdy také mentální mapa) je grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky vyznačující vzájemné vztahy a souvislosti. • Do středu mapy zakreslíme klíčový objekt, jedná se o centrum naší pozornosti – jádro myšlenkové mapy. Začínáme hlavními tématy, jež s hlavním objektem přímo souvisí, a z nich pokračujeme dále vzdálenějšími motivy. Větve mají svá klíčová slova, popřípadě ilustrace. Shlukování – Myšlenková mapa • Umístěte téma svého zájmu do středu stránky. Zakroužkujte jej, nebo podtrhněte. • Postupně přidáváte další myšlenky – spojujte je s ústředním tématem linkami. • Vytvořte další derivace tohoto postupu – myšlenky, které se váží k druhotným tématům, s těmito propojte podobným způsobem. • Výsledným obrázkem na vaší stránce je jakási síť. Vyberte shluky, které vás zajímají, a spojte je s hlavními tématy. Uvidíte dobře vzájemné vztahy – to je zvlášť užitečné tam, kde je přebytek prvků tohoto „systému“. Tak jsou také vizuálně patrné možnosti, kam by se vaše další úvahy (a text, který je zachytí) mohly ubírat. Vytvořte si myšlenkovou mapu k perspektivnímu tématu 1. Začněte ve středu papíru hlavním námětem. 2. Využijte obrázků, symbolů, kódů (nebojte se je obkreslit z jiné mapy). 3. Vyberte hlavní témata a zdůrazněte jejich důležitost pomocí velkých, malých nebo tučných písmen. 4. Využijte barev. Kostka (Cowan a Cowan 1980) Popiš: Jak se to jeví? Porovnej/Srovnej: Čemu se to podobá? Od čeho se to liší? Asociuj: Nač si při tom vzpomeneš? Co ti to připomíná? Analyzuj: Z čeho se to skládá? Aplikuj: K čemu se to hodí? Jak to můžeme použít? Argumentuj pro a proti: V čem je to dobré a v čem špatné? Proč? T graf • vhodný pro prozkoumání různých (protichůdných) aspektů jedné koncepce Environmentální ekonomie kritika přínosy - Reprodukce dominantního paradigmatu - Tržní principy - Závislost na modelech - Antropocentrická - Zavedená a respektována - Řada rozvíjených škál/konceptů - Uznávané modely - Přímé politické aplikace Vennův diagram • způsob, jak porovnat dva fenomény, které mají obdobné i rozdílné rysy. (komparace) Ekologická ekonomie Environmentální ekonomie předběžná opatrnost tržní principykritika ekonomického systému přímé politické aplikace zohlednění hodnoty přírody Brainstorming • Také je možné pojmenovat jako výčet možností. Je to proces, při kterém je generováno množství informací během krátké doby, a to tak, že se vychází z předchozí zkušenosti a termínů, které se k ní váží. • Načrtněte si (ne příliš vážně!) všechny termíny, které se váží k obecnému tématu, o kterém přemýšlíte. Tohle funguje obzvlášť dobře, když pracujete v týmu – pak generují myšlenky všichni členové týmu, jeden z nich je zapisuje. V této fázi se nestarejte o výběr – prostě napište všechno, aby byla zásobárna možností. • Seskupte jednotlivé položky podle kritérií, která jsou pro váš případ důležitá. • Označte každou skupinu. Teď máte témata, která můžete dále rozvíjet. • Ke každé skupině či třídě napište jednu větu. Teď máte popis tématu nebo dokonce tezi, která se k němu váže. Volné psaní • Jde o techniku, při které je produkováno mnoho myšlenek, a to při psaní bez zastavení. To vám sice umožní se soustředit na určité téma, ale nutí vás to psát tak rychle, že nestihnete své myšlenky jakkoli cenzurovat nebo opravovat. • Pište na dané téma bez přestávky asi 5-10 minut. Donuťte se psát, i když vás nic zvláštního nenapadá. Vznikne tak mnoho nových možností, kam by se vaše myšlenky mohly dále ubírat – v této chvíli je důležité, aby vznikly, ne aby byly „správné“ obsahově či formálně. • Jakmile skončíte, vraťte se k tomu, co jste napsali, a vyznačte si nejdůležitější nebo nejzajímavější myšlenky. Můžete to udělat několikrát, pokaždé v užším okruhu zájmu. Zúžíte své téma a možná najdete pár bodů, ze kterých byste mohli vyjít. Cykly volného psaní • Tato technika vás přivede k tomu, že své téma promyslíte více do hloubky, zabývat se některým z jeho specifických problémů, lépe si uvědomit podrobnosti, které vás budou dále zajímat. • Projdete několika cykly volného psaní – vždy 5-10 minut, jako v předchozím případě. Psaní se řídí stejnými pravidly (nesmí být přerušeno, myšlenky tvořte spontánně a necenzurovaně). • Každý nový cyklus je zaměřen na specifický problém, který se objevil, ukázal v cyklu předešlém. Přečtěte si tedy, co jste již napsali, a pátrejte po zajímavých námětech, větách, myšlenkách. • Slova či fráze, které jste vybrali, zakroužkujte a použijte v novém cyklu volného psaní jako hlavní téma. • Tento cyklus opakujte alespoň 4-5krát. Pak budete vědět, co kterým směrem se vaše úvahy ubírají, a co si myslíte o velmi specifickém problému. • Když skončíte, budete mít před sebou předběžnou tezi vaší práce, nebo alespoň můžete k tématu přistoupit více promyšleně. Novinářské otázky • Jde o tradiční otázky, které novináři kladou, když s někým dělají interview. Nicméně s jejich pomocí můžete velmi rychle vyprodukovat množství informací o vašem tématu. Musíte je však přizpůsobit tak, aby vyhovovaly tomu, co vlastně potřebujete sdělit. Základem je šest otázek, které je třeba zaměřit na konkrétní problémy v okruhu, který vás zajímá: – Kdo? – Co? – Kde? – Kdy? – Jak? – Proč • Ovšem, položení správné otázky vyžaduje určitou praxi. Nicméně tato zkušenost bude užitečná i později – v průběhu psaní delší práce vám pomohou vyjasnit body, které zůstaly nepovšimnuty. Jak napsat hrubou verzi textu • Dáme si před sebe všechny podklady (texty, poznámky, myšlenkovou mapu, T graf, aj.) • Na jejich základě vytvoříme osnovu textu. • V osnově zvolíme část, kterou již máme aspoň obecně ujasněnou. • Při psaní počítáme s tím, že jde jen o zachycení prvních myšlenek a text je určený k přepracování. Abstrakt (výtah) - Anotace - Souhrn Abstrakt (výtah) • identifikuje problém a shrnuje závěry • ukazuje perspektivu, charakter textu (verifikační, nové teze) • na základě abstraktu se rozhodujeme, zda má smysl se seznámit s prací • rozsah se může lišit Jazykový styl abstraktu • vedlejší věty jsou nahrazeny jmennými výrazy, infinitivní nebo přechodníkovou konstrukcí = velký počet pasivních slovesných tvarů a infinitivů • užívání složitějších podřadných souvětí, dlouhá souvětí • textová komprese a celková kondenzace • vyhýbáme se podrobnostem, styl je úsporný: je třeba vážit každé slovo • neopakujte to, co je obecně známo • zkracování slov je nežádoucí • na rozdíl od abstraktu delší formáty (resumé, shrnutísummary, anotace) obsahují ještě podpůrné argumenty Typy abstraktů • globální: nesledují postup výkladu základního textu • lineární neboli strukturované: členěny podle práce • informativní neboli rematické: sdělují i výsledky • tematické: uvádějí témata práce, nikoli výsledky Abstrakt (výtah) V abstraktu je vhodné odpovědět na každou z těchto otázek 2-3 větami: • Čím se text práce zabývá (jakým problémem)? • Jaké metody používá na zjištění / výzkum / řešení problému? • K jakým výsledkům dochází? Abstrakt (výtah) První část – Jaký se řeší problém? Jaké je téma? Jaký je cíl textu? • Tato práce řeší. • Cílem této práce je. • Zaměřil jsem se na. Abstrakt (výtah) Druhá část – Jak je problém vyřešen? Cíl naplněn? • Zvolený problém jsem vyřešil pomocí toho a toho. • V řešení bylo použito metody té, postupu toho a analýzy oné. • Práce představuje algoritmus takový, který. • Data jsem zpracovával pomocí těch a těchto nástrojů a provedl vyhodnocení takové. Abstrakt (výtah) Třetí část – Jaké jsou konkrétní výsledky? • V práci jsme vytvořili systém, který. • Vytvořené řešení poskytuje ty a ty možnosti. • Provedeným výzkumem jsme zjistili, že. Obecněji: • Přínosem této práce je. • Hlavním zjištěním je. • Hlavním výsledkem je. • Na základě zjištěných údajů je možné. • Výsledky této práce umožňují. Dílna: Hrubá verze abstraktu • Zaměřte se na využití podkladů z této lekce. Nepředstírejte závěry, ale uveďte, kam podle vás výzkum/text povede. • Zacílení textu by mělo odrážet váš zájem, ale reagovat i na obecnou přínosnost tématu. • Pište volně s rozestupy mezi řádky, aby bylo možné následně text komentovat. • K napsanému se příliš nevracejte. Přepracování Témata pro diskusi ve dvojicích: • O čem abstrakt vypovídá? • Drží se důsledně hlavního tématu? • Je někde potřeba doplnit informace? • Dala by se některá část/slova vynechat, aby vyzněla hlavní myšlenka? • Jsou použitá slova dost konkrétní? • Vede text čtenáře od jednoho bodu k druhému, aby jako celek dával smysl? Píšeme odstavec • Plánování odstavce • Psaní odstavce • Úprava odstavce Plánování odstavce (1) • Určete si, jaké bude hlavní téma odstavce. • Než začnete psát, musíte mít jasnou představu o tom, o čem váš odstavec bude. Je to proto, že odstavec je v podstatě souborem vět, které se vztahují k jednomu tématu. Když nebudete mít přesnou představu o tom, co je téma odstavce, odstavec bude působit zmateně. Pokud chcete zjistit téma svého odstavce, odpovězte si na následující otázky: • Proč odstavec píšu? • Jaké hlavní myšlenky musím rozebrat? • Pro koho píšu? Plánování odstavce (2) • Určete si strukturu odstavce. • Až budete mít všechny myšlenky, fakta a ideje připravené, budete se moci zamyslet nad tím, jakou strukturu by váš odstavec měl mít. Zamyslete se nad všemi body, kterým se chcete věnovat a logicky si je uspořádejte. Díky tomu bude váš odstavec koherentní a bude se snáze číst. Můžete psát chronologicky, uvést informace podle jejich důležitosti, nebo odstavec napsat prostě tak, aby se snáze četl – záleží na tématu a stylu, jakým chcete psát. • Až se rozhodnete, jak chcete informace uvést, můžete si body přepsat podle této struktury. To vám urychlí a usnadní celý proces psaní. Psaní odstavce (1) • Napište si hlavní větu odstavce. První věta každého odstavce je tzv. tematický věta. Uvádí hlavní myšlenku neboli tezi odstavce. Měla by obsahovat nejdůležitější bod, kterým se chcete v odstavci zabývat. Každá další věta odstavce by měla podporovat tuto první větu a poskytovat další detaily a myšlenky. Pokud se nějaká z dalších vět nevztahuje k tematické větě, neměli byste ji do tohoto odstavce psát. • Zkušenější autoři mohou tuto větu napsat na jakékoli místo v odstavci – ne nutně na začátek. Pokud ale s psaním teprve začínáte, měli byste ji psát vždy na začátek, protože vám pomůže napsat celý zbytek odstavce. Psaní odstavce (2) • Dopište podpůrné informace. Až budete mít dobrou úvodní větu, můžete začít psát zbytek odstavce. V tuto chvíli se vám budou hodit dobře připravené poznámky. Pište tak, aby byl váš odstavec koherentní (aby se dobře četl) a aby se každá věta přirozeně spojovala s následující větou. Snažte se psát jasné a stručné věty, které vyjádří vše, co chcete sdělit. Každou větu propojte nějakým slovem s následující větou. Taková slova vám pomohou srovnávat různé věty, použít kontrast, napsat sekvenci myšlenek, zvýraznit příčinu a následek, podtrhnout důležité myšlenky a volně přecházet od jedné myšlenky k druhé. Používejte slova jako „navíc,“ „kromě toho,“ „přestože,“ „za prvé,“ „za druhé“ atd. Psaní odstavce (3) • Podpůrné věty jsou to, co dělá odstavec odstavcem, takže byste měli psát tak, aby tyto věty dávaly co největší smysl. Můžete využívat statistiky, fakta, příklady, anekdoty, nebo i citáty. Použijte všechny relevantní informace. • Co se týče délky, tři až pět vět by většinou mělo stačit k pokrytí všech hlavních bodů a k podpoře vaší hlavní věty. Není to ale pravidlem, protože vždy záleží na tématu a délce práce, kterou píšete. Psaní odstavce (4) • Napište závěrečnou větu. Závěrečná věta odstavce by měla odstavec logicky zakončit a jinými slovy opět připomenout hlavní bod. Dobrá závěrečná věta by měla posílit myšlenky první věty, ale protože nyní má i podporu důkazů, měla by její argumenty ještě více podpořit. Po přečtení závěrečné věty by čtenáři neměli mít žádné pochybnosti o pravdivosti a relevanci celého odstavce. Závěrečná věta odstavce by měla být v podstatě přepisem první věty s důrazem na informace uvedené v těle odstavce. • Pokud například píšete odstavec na téma „Proč je skvělé žít v Kanadě?“ závěrečná věta může vypadat třeba takto: „S ohledem na všechny uvedené důkazy, jako je například skvělá zdravotní péče v Kanadě, propracovaný systém vzdělávání a čistá a bezpečná města, je naprosto jasné, že Kanada je skutečně skvělé místo k životu.“ Psaní odstavce (4) • Kdy je nutné přejít k dalšímu odstavci? Někdy není snadné určit, kdy by měl jeden odstavec skončit a další začít. Naštěstí existují pravidla, která vám pomohou se rozhodnout, kdy byste měli začít psát nový odstavec. Nejzákladnějším pravidlem je to, že kdykoli začnete psát o nějaké nové myšlence, měli byste přejít k novému odstavci. Odstavce by nikdy neměly obsahovat více než jednu hlavní myšlenku. Pokud má jedna myšlenka více aspektů nebo úhlů pohledu, každý z nich by měl být napsaný ve zvláštním odstavci. Nový odstavec byste měli začít také například ve chvíli, kdy chcete uvést kontrast dvou myšlenek, nebo dvě strany nějakého problému. Pokud píšete na téma „Měli by mít státní úředníci povinnost třídit odpad?“ jeden odstavec může pojednávat o argumentech pro a další odstavec o argumentech proti. Psaní odstavce (5) • Odstavce zajišťují, že se text snáze čte a mezery mezi nimi čtenářům dají najevo, že se text začíná zabývat novými myšlenkami. Pokud máte pocit, že píšete příliš složitý odstavec obsahující příliš mnoho bodů, můžete ho rozdělit do dvou odstavců. • Při psaní jakékoliv části práce byste měli napsat speciální odstavec pro úvod a speciální odstavec pro závěr. Úvodní odstavec by měl představovat cíl práce a poskytnout stručný přehled o tom, o čem budete psát. Závěrečný odstavec by měl shrnout informace a argumenty použité v části práce a uvést, co jste se psaním práce snažili dokázat. Může obsahovat i novou myšlenku, ale pouze jako podnět k zamyšlení. Revize odstavce (1) • Rozhodněte se, zda je váš odstavec kompletní. Až si přečtete celý odstavec a upravíte gramatické a stylistické chyby, měli byste si ho ještě jednou přečíst a určit, zda je kompletní. Snažte se na něho podívat objektivně a rozhodněte se, zda podporuje vaši hlavní větu, nebo zda je nutné k němu ještě něco připsat. Pokud máte pocit, že je vaše hlavní věta dobře podpořená zbytkem odstavce, pravděpodobně ho máte hotový. Pokud jsou ale některé věci nedostatečně vysvětlené, nebo má odstavec méně než tři věty, pravděpodobně byste na něm měli ještě zapracovat. • Na druhou stranu se možná rozhodnete, že je váš odstavec příliš dlouhý a obsahuje zbytečně mnoho informací. V takovém případě byste měli odstavec upravit tak, aby obsahoval jen to nejdůležitější. • Pokud máte pocit, že je nutné zahrnout všechny informace, ale váš odstavec je příliš dlouhý, můžete ho rozdělit na několik menších konkrétnějších odstavců. Revize odstavce (2) • Zkontrolujte si, zda je váš odstavec koherentní a napsaný vhodným stylem. Technické věci byste neměli zanedbat, ale měli byste se pokusit odstavec upravit tak, aby zněl jasně a byl stylisticky příjemný. Můžete upravit délku a formát vět a použít více přechodových slov. Měli byste celý odstavec psát jedním úhlem pohledu. Pokud například píšete v první větě („myslím si, že...“), neměli byste přecházet do pasivního stylu („je známo, že...“). • Také byste se měli snažit nezačínat všechny věty „Myslím si...“ nebo „Podle mého názoru...“ Snažte se psát každou větu jinak a zajímavě, aby se odstavec čtenářům četl jednodušeji a působil přirozeně. • Pokud se psaním teprve začínáte, měli byste se držet stručných krátkých vět, které jasně vyjádří váš pohled na věc. Dlouhé košaté věty mohou někdy působit nekoherentně a snadno v nich uděláte gramatickou chybu, takže se jim ze začátku snažte vyhnout. Revize odstavce (3) • Zkontrolujte si, zda v odstavci nemáte žádné pravopisné a gramatické chyby. Až odstavec dopíšete, měli byste si ho několikrát znovu přečíst a dát si pozor na všechny chyby. Pravopisné a gramatické chyby ovlivní výsledný dojem vašeho textu, i když budete mít správné argumenty a zajímavé myšlenky. Je snadné při psaní chyby nevnímat, takže tento krok nesmíte vynechat. Ujistěte se, že má každá věta podmět a přísudek a že začíná velkým písmenem. Také si dejte pozor na shodu podmětu s přísudkem a soulad slovesných časů. • Pokud si nějakým slovíčkem nejste jistí, zkontrolujte si ho ve slovníku. Neměli byste automaticky předpokládat, že jste ho napsali správně. Pokud máte pocit, že se v odstavci nějaké slovo opakuje příliš často, vyhledejte si jeho synonyma. • Zkontrolujte si správné použití interpunkce. Dejte si pozor na čárky, středníky, dvojtečky a koncová znaménka vět. Jak psát odstavec • Každý odstavec by měl rozpracovat právě jednu myšlenku. • Vhodná délka odstavce v akademických textech je mezi 4 a 7 větami. Má to praktické důvody. • Přehledné struktury docílíme, když první věta odstavce shrnuje jeho obsah. Zbytek odstavce ji rozpracovává. • Zásady akademického psaní v angličtině jsou dobře shrnuty například zde: http://www.monash.edu.au/lls/llonline/writing/i ndex.xml Zotero • Lze stáhnout na www.zotero.org a nainstalovat dle https://www.youtube.com/watch?v=SgdrnxlzV8Y V Zoteru je dobré umět: - Stáhnout si citaci a text - Třídit citace - Poznámkovat a provazovat texty - Exportovat citaci a bibliografii do textového editoru Napište odstavec ke zvolenému tématu Zotero • umožňuje ukládat a spravovat dokumenty získané z webových stránek i jiných zdrojů • z dokumentů jsou automaticky získávány metainformace (o autorech, rozsahu, vydavateli apod.), je možno přidávat také vlastní poznámky a údaje. • tyto metainformace lze poté exportovat jako bibliografické citace • program ukládá i plné texty článků z plnotextových databází • verze 2 (z roku 2010) obsahuje možnost synchronizace uložených dat mezi více počítači a jejich zálohu na servery Zotera, rozpoznávání metadat souborů PDF www.zotero.org a https://www.youtube.com/watch?v=SgdrnxlzV8Y Zotero • Lze stáhnout na www.zotero.org a nainstalovat dle https://www.youtube.com/watch?v=SgdrnxlzV8Y V Zoteru je dobré umět: - Stáhnout si citaci a text - Třídit citace - Poznámkovat a provazovat texty - Exportovat citaci a bibliografii do textového editoru Zotero • Lze stáhnout na www.zotero.org a nainstalovat dle https://www.youtube.com/watch?v=SgdrnxlzV8Y V Zoteru je dobré umět: - Stáhnout si citaci a text - Třídit citace - Poznámkovat a provazovat texty - Exportovat citaci a bibliografii do textového editoru Zotero • Lze stáhnout na www.zotero.org a nainstalovat dle https://www.youtube.com/watch?v=SgdrnxlzV8Y V Zoteru je dobré umět: - Stáhnout si citaci a text - Třídit citace - Poznámkovat a provazovat texty - Exportovat citaci a bibliografii do textového editoru Průběžný úkol • Zpracovaná rešerše relevantních informačních zdrojů jako výchozí část pro budoucí diplomovou práci • Zpracujte v programu Word seznam vyhledané literatury s citacemi uvedenými dle normy. Pro vytvoření seznamu využijte program Zotero. • Seznam by měl obsahovat nejméně 5 odkazů na zásadní práce vztahující se k vaší tematické oblasti, 5 odkazů na zásadní práce vztahující se k využívané metodologii a 10 odkazů na relevantní práce související s vaší odbornou výzkumnou otázkou. Vložte do odevzdavárny do 21.11.