Pozemkové spolky v ČR a Británii (ČERVENÍ) Pozemkové spolky začaly v České republice vznikat v polovině 90. let 20. století, inspirovány americkou a později britskou zkušeností s tzv. land trusts. Postupně se vyvinula jejich česká podoba, navazující na starší tradici dobrovolné ochrany přírody u nás. Činnost pozemkových spolků v České republice má dvě podoby. První podoba: Jednotlivé spolky cenná území vykupují či dlouhodobě přebírají uživatelská práva (např. nájem) a poté je v zájmu ochrany přírodního či kulturního dědictví spravují. Druhá podoba: Pozemkové spolky uzavírají s vlastníkem pozemku dohodu o spolupráci. O území se podle domluvených pravidel stará vlastník sám a spolek mu pouze vypomáhá, např. se zajištěním financí, brigádnicky či v odborných otázkách. V případě vlastnictví či například dlouhodobého nájmu je výhodou velká stabilita a jistota, že peníze či síly vložené do dané nemovitosti nepřijdou vniveč, usmyslí-li si vlastník jiné využití svého pozemku. Nicméně tento model znamená pro pozemkový spolek většinou výrazně vyšší množství vložených financí i sil, což pak limituje velikost území, které je spolek schopný chránit. Druhá, volnější varianta spolupráce spolků s vlastníky pozemků není z právního hlediska tak pevným vztahem. Na druhou stranu však umožňuje ovlivňovat velmi rozsáhlé oblasti. Partnerský přístup pozemkového spolku k vlastníkům navíc zlepšuje vnímání ochrany přírody a krajiny místní komunitou (na rozdíl od většinou direktivního přístupu státní ochrany přírody). Akreditovaných pozemkových spolků je v České republice v současné době asi šedesát, koordinuje je Český svaz ochránců přírody. Jedná se jak o skupiny dobrovolníků, kteří o cenná území pečují ve svém volném čase, tak o neziskové organizace, více či méně profesionalizované. Anglosaský model land trust vychází z myšlenky land trusteeship, tedy z představy o půdě jako o commons Půda je v tomto smyslu něčím, co sdílíme (stejně jako vzduch, vodu apod.), a co je spojeno s určitými právy (balíkem práv). Nikoliv tedy klasickou komoditou – zbožím, které se prodává a kupuje na trhu. Mezi práva, která se váží na půdu, patří např. právo procházet krajinou, plavat v přírodě, právo sbírat plody, chodit na dřevo, pást hospodářská zvířata či venčit psy, právo vyloučit jiné lidi z užívání pozemku či postavit na něm dům, právo rybařit, lovit, získávat dotace EU z pozemku. Toto všechno činí z „půdy“ komplexní pojem. Koncept land trustu tedy vychází z chápání půdy jako společného a nezcizitelného zdroje života a snaží se ji získat („vyreklamovat“) z trhu, k čemuž nejčastěji dochází koupí nebo darem. Poté je takto svěřená půda spravována tzv. in trust: v zájmu současných, ale i budoucích generací. Jedna rozšířená definice praví, že land trust je občanské, neziskové sdružení fungující ve veřejném zájmu, které drží půdu v neziskovém vlastnictví. Česky se land trust překládá jako pozemkový spolek, i když pojem spolek má odlišný význam od anglického trust. V anglosaských zemích (USA, Británie) lze často rozlišit pozemkové spolky zaměřené na zachování přírody (divočiny) či na zemědělskou půdu (farmy). Specifickým typem jsou pak community land trusts, komunitní pozemkové spolky, které se zaměřují především na poskytování tzv. affordable housing, čili finančně dostupného bydlení (míněno je často finančně dostupné bydlení pro místní občany, kteří by jinak museli z regionu emigrovat). Některé pozemkové spolky (zejména v americkém státě Vermont) usilují o integraci všech tří funkcí (příroda, zemědělství, bydlení) v rámci jednoho typu pozemkového spolku. K britským pozemkovým spolkům patří i celostátní pozemkové spolky, jako je National Trust se třemi miliony členů. Ten spravuje přes 800 farem, několik set památkově významných budov, zahrad, pobřežních zón a horských oblastí a jejich objekty a pozemky navštěvují ročně miliony lidí. Komunitní pozemkové spolky naproti tomu slouží lidem v určité lokalitě. Jsou to neziskové, komunitní, demokraticky řízené organizace, které se snaží naplnit ekonomické, kulturní a environmentální cíle prostřednictvím vlastnictví/správy pozemků a nemovitostí (budov). Snaží se dlouhodobě uchovat hodnotu (capture value) pro místní komunitu a zároveň utvářejí prostor i pro individuální podnikání, např. pronájmem půdy podnikatelům (farmě, zahradnictví, sportovnímu klubu, atd.). Spolek si přitom ponechává vlastnictví půdy a zisky poskytuje komunitě. Příkladem je Letchworth Garden City severně od Londýna, původně založené z podnětu britského architekta a reformátora Ebenezera Howarda. Z příjmů za nájmy (až 6 milionů liber ročně) podporuje místní sociální a kulturní aktivity. Většina komunitních spolků v Británii je však menší a vznikla po roce 2004 díky úspěšnému demonstračnímu projektu, který komunitní pozemkové spolky zpopularizoval. V současné době jich v Británii funguje kolem osmdesáti (viz www.communitylandtrust.org.uk). Pojem pozemkový spolek má od roku 2008 i legislativní oporu v zákoně o bydlení (Housing Act). Inspirací pro britské komunitní vlastnictví půdy bylo americké hnutí pozemkových spolků, které funguje od osmdesátých let 20. stol. K těm, kdo po tomto způsobu vlastnictví volali a propagovali jej, patřil již Gándhí, Tolstoj, Octavia Hillová či John Ruskin. (Převzato z kapitoly 2 ve sborníčku Otevřený prostor 2012: Mít či sdílet, Trast pro ekonomiku a společnost. Autoři kapitoly Jan Moravec a Martin Large. Kráceno - NJ.)