2 FÓRUM sociální politiky 3/2018
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Úvod
V obcích do dvou tisíc obyvatel, které
označuje Český statistický úřad jako obce
venkovské, žije 27 % obyvatel ČR a 26 %
všech obyvatel starších 60 let (viz tab.1,
Demografická ročenka, 2017). Tyto podíly
jsou dlouhodobě relativně stabilní, protože
i malé obce v ČR zaznamenávají pozitivní
migrační saldo a v kontrastu k malým
městům nikterak výrazně (skokově) populačně
nestárnou (Bernard, Šimon 2017).
Obdobná demografická situace je v současnosti
i v největších městských centrech,
která měla relativně vysoké podíly
seniorské populace již i v minulých dvou
Sčítáních lidu, domů a bytů v letech 2001
a 2011. Můžeme se domnívat, že život ve
venkovských a výrazně městských obcích
se bude lišit v důsledku příležitostí a bariér,
které dané oblasti pro své obyvatele
představují. Prostředí je přitom opakovaně
chápáno jako klíčový aspekt kvality života
(Keles, 2012; Pacione, 2003; Gobbens,
Assen, 2018), a to zejména v pozdějších fázích
životní dráhy (Keating, 2008; Sýkorová,
2010). Vyšší věk a s ním spojený nárůst
rizika zdravotních omezení s sebou může
nést změny v kapacitě jedince vyrovnávat
se fyzickým prostředím, případně ve
schopnosti využívat v plnosti jeho potenciál.
Prostředí je přitom nutné chápat nejen
v dimenzi fyzické, ale také v pohledu sociálním
a sémiotickém, který odráží interpretace,
reprezentace a identifikace sociálních
aktérů přítomných v určitém prostoru
(Gieryn, 2000). Zejména v souvislosti
s osobami ve vyšším věku, které výrazně
preferují stárnutí ve svém přirozeném prostředí
(ageing-in-place; Vidovićová et al.
2013), se proto hovoří i při tvorbě a implementaci
sociální politiky o významu souladu
mezi jedincem a prostředím (tzv. „person
- environment fit“; Carp, Carp, 1980;
Oswald et al., 2005), a příbuzném konceptu
„věku přátelského prostředí“ (agefriendliness;
Global age-friendly, 2007).
I když vysoká heterogenita seniorské poVybrané
rozdíly v kvalitě života českých seniorů ve městě
a na venkově
Lucie Vidovićová
Abstrakt
Příspěvek prezentuje vybrané dimenze konceptu kvality života ve stáří v pohledu urbánní vs. rurální prostředí a pokouší
se přispět k rozpravě, zda je venkov, anebo spíše město, (nej)vhodnějším místem k zestárnutí. Venkov je ve veřejném
diskurzu často zkratkovitě vnímán jako zpátečnický, nudný, jednolitý, vylidňující se, stárnoucí, chudý, a co do služeb neobsloužený.
Oproti tomu města bývají stereotypně pojímána jako progresivní, rostoucí, bohatá, rychlá, ale také anonymní
a nebezpečná. Tyto aspekty pak mohou různou měrou ovlivňovat percipovanou kvalitu života u starších respondentů.
Studie využívá dva datové soubory reprezentativní pro seniorskou městskou (n = 1921) a rurální (n = 1235) populaci
starší 60 let. Čtyřicet šest indikátorů je na základě teoretického studia literatury rozděleno do osmi dimenzí kvality
života: vztahy s rodinou a přáteli, emocionální well-being, materiální well-being, zdraví, ekonomická aktivita a veřejné
aktivity, pocit přináležení k lokální komunitě, osobní bezpečí a mobilita. Ve více než jedné třetině sledovaných indikátorů
vykazují města i vesnice přibližně stejné hodnoty, ve 20 % indikátorů poskytují města výhodnější podmínky pro
kvalitu života ve vyšším věku, ale v celých 43 % je pozitivněji hodnoceno prostředí a kvalita života ve vesnických oblastech.
Čeští venkovští senioři jsou subjektivně zdravější, mají vyšší příjmy a menší náklady na bydlení, mají lepší vztahy
ve svém sousedství, ve kterém se cítí bezpečně a jsou s ním o něco pevněji spjati. Městští senioři jsou zvýhodněni lepší
dopravní infrastrukturou a příležitostí pro kulturně produktivní aktivity, které mohou být i funkcí jejich v průměru vyššího
vzdělání. V diskusi upozorňujeme na „deficitní“ přístup vybraných politik k životním podmínkám na vesnicích, které
nejsou hodnoceny jako svébytné podle principu souladu mezi jedincem a jeho životním prostorem, ale spíše jako méněcenné
vůči kontextům urbánním.
Klíčová slova: senioři, město, venkov, kvalita života, ČR
Abstract
The paper presents an analysis of the rural-urban divide in terms of the quality of life of older people in the Czech Republic.
The results aim to contribute to the debate about whether the countryside or the city is the better place to grow
old. In public discourse, the term "rural" is often equated with conservativism, boredom, uniformity, deprivation,
ageing, social exclusion, and underdeveloped services. In contrast, cities are stereotypically conceived as progressive,
growing, rich, fast-paced, but also anonymous and dangerous. These aspects can influence the perceived quality of life
of older respondents to varying degrees. The study uses two data sets representative of the senior urban (n = 1921) and
rural (n = 1235) populations over 60 years of age. Forty-six indicators are divided into eight dimensions of quality of life:
family and friend relationships, emotional well-being, material well-being, health, economic and public activities, place
attachment, personal safety, and mobility. In more than one third of the indicators monitored, cities and villages show
approximately the same values, while in 20 % of the indicators cities appear to provide more favorable conditions with
respect to quality of life at higher age; however, in 43 % of indicators, rural areas appear to provide more favorable
conditions than cities. Rural seniors in the Czech Republic are subjectively healthier, have higher incomes and lower
housing costs, have better relationships in their neighborhoods, and feel safer and slightly more included. Urban seniors
benefit from better transport infrastructure and opportunities for culturally productive activities, which can be
a function of their generally higher education. In the discussion, we draw attention to the „deficient“ approach of selected
policies to living conditions in villages, these treating villages more as „cities in the making“ and putting greater
moral value on the urban features of life. By doing so, they disregard „person-environment fit“ principles which reflect
the congruence between the individual and his or her living space.
Keywords: seniors, city, countryside, quality of life, The Czech Republic
Forum 3_2018.qxd 31.5.2018 10:33 StrÆnka 2
FÓRUM sociální politiky 3/2018 3
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
pulace, běžně definované jako osoby starší
60, resp. 65 let, je již obvykle akcentována,
heterogenita prostředí, ve kterém senioři
a seniorky prožívají svoji každodennost,
bývá v seniorských politikách adresována
spíše zřídka.
V tomto příspěvku se zaměříme na prezentaci
vybraných indikátorů kvality pozdějšího
života v duálním pohledu urbánní
vs. rurální prostředí a pokusíme se přispět
několika argumenty do rozpravy, zda je
venkov, anebo spíše město, (nej)vhodnějším
místem k zestárnutí (srov. Keating,
2008; Older persons…, 2017). Jsme si přitom
vědomi, že tyto koncepty jsou silně
heterogenní, a že neexistuje jeden typ
města, ani jeden typ venkova, dokonce ani
jedna univerzální typologie venkova (Stonawská,
Vaishar, 2018, Pospěch et al. 2014;
Petr 2015; Perlín, Kučerová, Kučera, 2010;
Perlín n. a.). Přesto je venkov zejména ve
veřejném diskurzu často zkratkovitě vnímán
jako zpátečnický, nudný, jednolitý, vylidňující
se, stárnoucí, chudý, a co do služeb
neobsloužený (Bernard, Šimon 2017;
Gerritsen et al., 1990). A oproti tomu
města bývají stereotypně pojímána jako
progresivní, rostoucí, bohatá, rychlá (Frydrychová
et al., 2017), ale také anonymní
a nebezpečná (Akers et al., 1987). Jak tyto
různé aspekty (ne)působí na kvalitu života
ve stáří a preferenci pro stárnutí v místě
(ageing in place)? Pokus o odpově na
tuto otázku jako dílčí příspěvek k diskusi
o vlivu prostředí na kvalitu života ve vyšším
věku u českých seniorů a seniorek přináší
následující text.
Město nebo venkov: kde se lépe žije?
Porovnávání kvality života ve městech
a na vesnicích je živým předmětem veřejného
diskurzu reprezentovaného např.
řadou popularizujících blogů a internetových
diskusí, které se snaží najít a doporučit
„ideální místo k životu“ jak pro mladé
rodiny s dětmi, tak pro seniory . Sociální
vědce zaměstnávala otázka „město versus
vesnice“ již téměř od prvopočátků disciplíny
(pro přehled tematicky diskusí koncem
19. stol. viz např. Pospěch et al., 2014).
Proměnlivá dynamika klíčových konceptů
ale přispívá k tomu, že v řešení tohoto dilematu
zatím nedošlo k zásadnímu konsenzu,
a to ani přes rostoucí počet empirických
mezinárodních srovnávacích studií.
Klíčovou otázkou přitom je, co představuje
koncept kvality života a jak jej empiricky
popsat a zhodnotit. Protože
v našem textu vycházíme primárně z postojových
dat a sebehodnocení respondentů,
můžeme se ztotožnit s definicí syntetizovanou
Heřmanovou (2012). Ta o kvalitě
života hovoří jako o „reflexi objektivních
environmentálních podmínek (vnějšího
prostředí) a sebereflexi (vnitřního prostředí)
člověka v kontextu kulturních, hodnotových,
sociálních a prostorových (geografických)
systémů a ve vztahu k individuálním
motivacím, schopnostem, cílům
a očekáváním“ (Heřmanová, 2012: 411).
Pro empirická sledování kvality života
Eurostat (2015) využívá systém 8+1 oblastí,
které lze popsat individuálními i agregovanými
daty: 1) materiální a životní podmínky;
2) produktivní (hlavní ekonomické)
aktivity; 3) zdraví; 4) vzdělání; 5) volný čas
a sociální vztahy; 6) ekonomické a fyzické
bezpečí; 7) správa (governance) a základní
práva; 8) příroda a životní prostředí, a (+1)
celkové prožívání života. Již dříve ovšem
Hagerty et al. (2001) na základě meta studií
navrhli koncept sedmi nejvýznamnějších
dimenzích kvality života (v sestupném
gardu dle relativní váhy dimenze pro celkový
koncept): 1) vztahy s rodinou a přáteli,
2) emocionální well-being, 3) materiální
well-being, 4) zdraví, 5) práce a produktivní
aktivity (ekonomická aktivita), 6) pocit
přináležení k lokální komunitě, a 7) osobní
bezpečí. I my tento rámec přebíráme, a bude
nás zajímat, zda a nakolik jsou tyto indikátory
pozitivněji hodnoceny ve srovnání
města vs. venkovské oblasti, přičemž se
zaměříme specificky na kontext pozdějších
životních fází (srov. též Majerová 2005 pro
srovnání podobných konceptů v pohledu
věkových skupin v rurálním prostředí).
Shucksmith a kol. (2009) na základě dat
European Quality of Life Survey konstatují,
že zatímco v bohatších státech Evropské
Unie jsou rozdíly v doménách blahobytu
jako je příjem, materiální deprivace, deprivace
v oblasti bydlení apod., mezi městy
a venkovskými oblastmi malé, v chudších
státech EU je tomu spíše naopak, a to v neprospěch
venkova. Je však zajímavé, že
subjektivní well-being (pohoda) se mezi
regiony podle těchto autorů nijak významně
neliší. Sorensen (2014) na tento výzkum
navázal analýzou European Value Study
a uvádí, že ponecháme-li socioekonomické
faktory konstantní, obyvatelé venkova
budou uvádět vyšší míry životní spokojenosti,
tedy obecného subjektivního indikátoru
kvality života. Hubatková (n. a.) volila
jako datový zdroj European Social Survey
a zaměřila se na obdobné subjektivní a objektivní
indikátory kvality života, tentokrát
ovšem specificky u osob 50+. K jejím závěrům
patří, že ze sledovaných 26 zemí jich
18 (70 %) vykazuje lepší výsledky pro venkovské
respondenty, pět zemí (20 %) pro
městské respondenty a ve zbývajících
třech případech nebylo možné ve prospěch
jedno či druhého rozhodnout. Pocit
přináležení k dané lokalitě (blízkost k místním
lidem), absence obav z kriminality
a prodloužená fyzická aktivita byly Hubatkovou
(n. a.) vyhodnoceny nejsilnějším diskriminátorem
mezi městskými a venkovskými
rezidenty, přičemž ti druzí v těchto
hodnoceních obecně získávali lepší skóre.
Ve specificky českém kontextu dospěli
Pospěch, Delín a Spěšná (2009) analýzou
European Social Survey (ESS) na dospělé
populaci ČR k obdobně nejednoznačným
závěrům. Podle těchto analýz jsou v oblasti
vztahů s rodinou a přáteli (využity indikátory
existence, frekvence, a blízkosti
vztahů) zcela zanedbatelné rozdíly mezi
vesnickou a městskou populací, s drobnou
výjimkou v případě indikátoru „mít někoho,
s kým mohu probírat intimní (soukromé,
delikátní) záležitosti“, kterýžto vyzníval
mírně ve prospěch městských respondentů
(20 % nemá nikoho takového, na
venkově je o takový blízký vztah ochuzeno
o 5 p. b. více). Mírné vychýlení v neprospěch
venkovských oblastí autoři zaznamenali
v datech ESS v oblasti subjektivního
materiálního well-being, subjektivního
pocitu zdraví a funkčních omezení, což se
zdá být v rozporu s obecně zakořeněnou
představou o zdravém venkově (Chmelová,
2005). Pocit bezpečí byl sice u rurálních
respondentů vyšší než u městských, ale ne
nijak zásadně. Žádné rozdíly pak autoři nenašli
mezi rurálními a městskými oblastmi
v indikátorech emočního well-being, tedy
pocitu štěstí a spokojenosti se životem. Inspirováni
těmito výsledky se nyní pokusíme
ověřit, zda lze zjištěné souvztažnosti
identifikovat i v seniorské populaci a jaké
otázky pro tvorbu prostorově/na prostředísenzitivních
seniorských politik z toho
mohou vyplynout.
Problematika a metody
V textu výše jsme vyslovili předpoklad,
že existují rozdílné mentální obrazy života
v městských, a naopak rurálních prostředích
jako svého způsobu protikladů s ohledem
na životní styl, pocity bezpečí, dostupnost
služeb apod. V dalším textu představujeme
test těchto předpokladů vázaných
na městská a rurální prostředí skrze
postoje seniorů a seniorek (60+), kteří hodnotili
jednak kvality svého životního prostředí
a jednak vybrané kvality svého
vlastního života. Pro tyto analýzy jsme
zvolili srovnání výsledků dvou kvantitativTabulka
1. Počty a podíly obyvatel ČR dle věku a míry urbanizace
Počet Podíl na Podíly na seniorské
obyvatel populaci ČR populaci ČR 60+
Populace ČR 10 578 820 100 % Populace
60+ 2 700 877 26 % 100 %
Osoby 60+ v obcích -1999 698 881 7 % 26 %
obyvatel (venkov)
Osoby 60 + v obcích 2000+ 2 001 996 19 % 74 %
obyvatel (města)
Zdroj: Demografická ročenka ČR 2017 (data k 31. 12. 2016); ČSÚ, tab. 13006716ri02; vlastní zpracování.
Forum 3_2018.qxd 31.5.2018 10:33 StrÆnka 3
4 FÓRUM sociální politiky 3/2018
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
ních výběrových šetření, reprezentativních
pro českou seniorskou populaci žijící
v centrech čtrnácti největších (krajských)
měst (soubor QinCity, 2011) a v obcích
s méně než 5 000 obyvatel s různou měrou
rurality (soubor Rural, 2016).
Šetření „Kvalita života seniorů ve městech
- QinCity“ bylo realizováno v roce
2011 ve čtrnácti největších městech
v rámci každého z krajů České republiky
(Kladno, Č. Budějovice, Plzeň, Karlovy
Vary, Ú. n. Labem, Liberec, Hr. Králové,
Pardubice, Jihlava, Brno, Olomouc, Zlín,
Ostrava, hl. m. Praha), přičemž v Praze,
Brně a Ostravě byl počet respondentů
a respondentek (dále jen respondenti) nadreprezentován.
Celkem bylo dotazováno
1921 respondentů vybraných kvótním výběrem
při zohlednění města, pohlaví,
vzdělání a podílu mladších (60-69 let)
a starších seniorů (70+ let). Zahrnuta byla
pouze populace v centrálních oblastech
měst, okrajové a suburbánní oblasti nebyly
předmětem výzkumu (detailněji viz Vidovićová
et al., 2013).
Výběrové dotazníkové šetření „Kvalita
života seniorů v rurálních oblastech RURAL“
bylo realizováno v roce 2016
v obcích s méně než 5 tis. obyvateli
s ohledem na kvóty věku, pohlaví, vzdělání,
NUTS3, a typologie rurality dle rozdělení
u Petra (2015). Tato typologie zohledňuje
kombinaci pěti různých indikátorů,
jako je např. hustota zalidnění na zastavěnou
plochu, nebo počet vybraných typů
zařízení v obci. Typologie není zcela nezávislá
na samotné průměrné velikosti obce,
v důsledku čehož ale zároveň relativně
dobře kopíruje subjektivní percepci velikosti
místa bydliště samotnými respondenty
(Pearsonův koef. r = 0,599). Typologie
bohužel nezohledňuje pozici dané
obce vůči větším centrům služeb a neodráží
tak např. strukturální znevýhodnění
vnitřních periferií (Bernard, Šimon 2017).
V tomto šetření je k dispozici 1235 dotazníků
vyplněných metodologií CAPI (Computer
Asissted Personal Interview) s osobami
staršími 60 let.
Pro účely tohoto textu přitom z důvodu
omezeného prostoru a disponibilních dat,
a vedeni snahou o co možná největší přehlednost,
bohužel musíme rezignovat na
heterogenitu analyzovaných konceptů a jejich
vzájemné kombinace (vliv pohlaví,
vzdělání, zdravotního stavu jako intervenující
proměnné, věkových skupin, typu rurality
apod.). V textu se omezujeme na jednoduchá
srovnání podílů odpovědí respondentů
tak, abychom co možná nejzřetelněji
poukázali na vybrané shody a diskrepance.
Rozhodnutím použít jednoduché srovnávání
vznikla řada omezení, na která je
nutné v interpretaci brát zřetel. V prvé řadě
jsme byli nuceni využít pouze omezeného
množství disponibilních indikátorů v každé
z dimenzí, přičemž o pozitivním /negativním
vlivu vybraných indikátorů na kvalitu
života seniorské populace jsme primárně
nespekulovali, i když by to samozřejmě
bylo možné a při tvorbě politik i záhodné.
Například u indikátoru „velikosti domácnosti“
implicitně předpokládáme, že větší
domácnost předpokládá větší disponibilní
sí pomoci, finančních zdrojů apod. Stejně
tak může být ale větší počet členů v domácnosti
indikátorem finanční závislosti,
nevyhovujícího bydlení, nemožnosti realizace
nebo nerespektování životních preferencí
seniora pro samostatné bydlení atp.
Další úpravou je započítávání extrémních
variant jednoho indikátoru jako dvou
aspektů: počet osob v domácnosti zvýhodňuje
vesnici hned dvakrát: menším počtem
jednočlenných domácností a větším
počtem tří a vícečlenných domácností.
Oslabujeme tak vliv počtu domácností,
které v obou prostředích žijí v páru. Činíme
tak z přesvědčení, že krajní varianty
takto započítávaných indikátorů mohou
vyjadřovat mírně se lišící fakta a situace.
V neposlední řadě pak musíme v závěru
zopakovat předesílaný fakt, že naše analýzy
se omezili na pouze dva typy prostředí,
které jsou velmi hrubými, protože zprůměrovanými,
reprezentanty svého „druhu“.
Pro popis kvality života respondentů využíváme
výše zmíněný Hagertyův et al.
(2001) sedmidimenzionální model. Vzhledem
k častým upozorněním na strukturální
odlišnosti v (ne)dostupnosti služeb
a odlehlosti některých míst od větších středisek,
což komplikuje nebo dokonce znemožňuje
saturovat některé potřeby pozdějšího
věku, jsme zařadili i dimenzi
osmou. Tou je pro nás mobilita a doprava
jako základní předpoklad dosažitelnosti
péče a služeb, obslužnosti, ale i participace
na kulturní spotřebě, možnostech dalšího
vzdělávání nebo (prodloužené) pracovní
aktivitě. Všechny indikátory jsou shrnuty
v tabulce 1 a poskytují směs postojových,
pocitových a (kvazi-)objektivních indikátorů
podle jejich disponibility v obou
prezentovaných šetřeních.
V souborech je přibližně stejný podíl žen
(města 59 %, vesnice 56 %) a zastoupení desetiletých
věkových skupin (80+ ve městském
vzorku 13 %, ve vesnickém 16 %), ve vesnickém
vzorku se ale odráží nižší úroveň formálního
vzdělání seniorské populace (senioři
s VŠ vzděláním: města 13 %, vesnice 5 %;
se ZŠ vzděláním: města 12 %, vesnice 35 %).
O jedenáct procentních bodů je vesnický
vzorek zvýhodněn v kategorii rodinného
stavu „v manželství“ (61 % vs. 50 %), což se
zpětně odráží ve vyšším podílu rozvedených
(+ 8 p. b.) a ovdovělých (+ 4 p. b.) seniorů
a seniorek v městském vzorku.
Výsledky
Tabulka 1 prezentuje čtyřicet šest položek
v osmi dimenzích a při jednoduchém
srovnání můžeme konstatovat, že v sedmnácti
z nich (37 %) vykazují města i vesnice
stejné hodnoty, v 20 % (9 položek) poskytují
města výhodnější podmínky pro kvalitu
života ve vyšším věku, ale v celých 43 %
(20 položek) je to prostředí vesnické.
Pokud bychom pro další zjednodušení odhlédli
od těch položek, které vykazují vzájemně
blízké nebo identické hodnoty, pak
bychom mohli říci, že kvalitu života seniorů
na venkově poskytují dvě třetiny námi
zvolených indikátorů (69 %). Tento poměr
může být do značné míry ovlivněn teoretickou
volbou dimenzí, indikátorů i svojí
„hrubostí“, kdy nerozlišujeme ani mezi
jednotlivými městy (Praha vs. menší
města apod.), ani mezi jednotlivými typy
vesnického prostředí, které je velmi heterogenní.
Počet zvolených indikátorů nám
ale na druhou stranu propůjčuje solidní
míru jistoty, že jsme postihli různé tendence,
životní styly a aspekty sytící velmi široce
definované dimenze kvality života.
V dalším oddíle stručně shrneme tyto
obecné tendence v rámci každé ze zvolených
dimenzí.
Vztahy s rodinou a přáteli
Podle Hagertyho a kolegů (2001) je nejdůležitější
součástí modelu kvality života
oblast mezilidských vztahů. Vesnické oblasti
vynikají v podílu vícečetných domácností
a pozitivním hodnocením blízkých
sousedských vztahů, které mohou být klíčové
pro disponibilitu podpory a péče
v pozdějším věku (viz též zvýhodnění venkovských
seniorů disponibilitou řidiče
v oddílu mobility níže). Významně menší
počet blízkých přátel mezi sousedy ve
městech ale může také odrážet menší závislost
městských seniorů na osobách žijících
v jejich bezprostřední blízkosti jako na
zdroji blízkých vztahů. Své přátele mohou
mít městští i ve větších vzdálenostech od
bydliště. Této hypotéze by nahrávala i skutečnost,
že městští a venkovští senioři se
neliší v míře subjektivního pocitu osamělosti,
resp. v podílu jeho absence a zároveň
asi polovina respondentů v obou souborech
vyjadřuje spokojenost s tím, že
„své blízké má blízko“. Zda se objektivně
jedná o podíl vysoký nebo nízký, ponecháváme
jako předmět pro budoucí diskuse.
Emocionální well-being
Emocionální well-being je u Hagertyho et al.
(2001) brán jako druhý nejdůležitější faktor
mezi dimenzemi kvality života, my bychom
ho ovšem mohli chápat i jako příklad proměnné,
která spíše indikuje (ne)úspěch
v realizaci všech ostatních dimenzí. Podobně
jako ve vzorku studií z Evropy (Sorensen,
2014; Hubatková in press) i USA (Lee
a Lassey, 1980; Berry, Okulicz-Kozaryn,
2013), jsou pocity subjektivního štěstí vyšší
mezi venkovskými seniory (o 7 p. b.), což by
potvrzovalo výše uvedené souhrnné skóre
pozitivních hodnocení rurálních oblastí.
K emocionálnímu well-being jsme ale přidali
i indikátory upravené škály PGCM
(Lawton, 1975; Vidovićová, 2008), která indikuje
pozitivní nastavení vůči vlastnímu
stárnutí, optimismus ve výhledu do budoucna
a morálku, ve smyslu pozitivního
afektu. Běžně je škála využívána jako součtový
index pro hodnocení dynamiky v pocitu
užitečnosti, štěstí a chuti do života s tím,
Forum 3_2018.qxd 31.5.2018 10:33 StrÆnka 4
FÓRUM sociální politiky 3/2018 5
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
jak jedinec stárne. Zde jsme od tvorby indexu
upustili, protože v případě pocitu užitečnosti
mají venkovští senioři o 9 p. b. silnější
negativní skóre - jejich pocit užitečnosti
častěji klesá. Naopak u městských je
i přes chronologické stárnutí nárůst pocitu
užitečnosti uveden téměř dvojnásobným
podílem seniorů a seniorek, než ve vesnicích
(8 % vs. 5 %). V tomto kontextu můžeme
předeslat, že se sledované skupiny neliší
např. co do míry zaměstnanosti, která by
pocitu užitečnosti mohla částečně ovlivňovat.
Bylo by tak zajímavé se do budoucna
ptát: užitečnost pro koho nebo pro co, se
mezi venkovskými seniory ztrácí rychleji?
Ostatní dva sledované faktory pozitivního
stárnutí, tedy pocit štěstí a chuti do života,
vykazují jen minimální rozdíly.
Materiální well-being
O roli materiálního zajištění v kvalitě života
seniorů se vedou dlouhodobé spory
na poli akademickém (srov. Vidovićová et
al., 2015), ale i politickém. Haškovcová
(1989: 28) například uvádí mýtus materiálního
zabezpečení jako jednu z představ,
které nepříznivě přispívají ke společenské
stereotypizaci seniorů. Oproti časté představě
a výsledkům zahraničních studií, ale
pro nás nikoliv již překvapivě (srov. Vidovićová,
Vyhlídal, 2017) jsou to vesničtí senioři,
kteří vykazují výrazně pozitivnější hodnoty
v disponibilních indikátorech materiálního
well-being, a to jak v podílu vysokopříjmových
domácností, tak ve schopnosti lépe
zvládat podílově nižší výdaje na bydlení.
Vedle nižších nákladů k tomuto pozitivnímu
výsledku může přispívat, při vědomí redistribuce
v penzijním systému a nerovných
náhradových poměrů přispívajících k relativně
malým rozptylům ve výši starobních
penzí, i vyšší podíl vícečetných domácností,
které mohou příjmovou situaci v domácnostech
dotázaných venkovských seniorů
ovlivňovat. Oproti výsledkům Lee a Lassey
(1980) a částečně i českých analýz ESS
výše, tak seniorský venkov není chudší než
srovnatelná skupina městských obyvatel.
Zdraví
Pokud lze „chudý venkov“ považovat za
nepravdivý mýtus, spojení „zdravý venkov“,
se zdá být naopak platným. Venkovští
senioři nejen že se subjektivně cítí zdravější,
ale také méně často navštěvují lékaře.
Nabízí se samozřejmě otázka, zda menší
frekvence návštěv lékaře nesouvisí na venkově
s objektivní nedostupností této služby.
Podle naši dat je ale zcela bez problémů
obvodní lékař dostupný pro 50 % dotázaných
a pro dalších 40 % pak jen s menšími
obtížemi. Poměrně obtížně se k lékaři dostává
„jen“ 9 % dotázaných seniorů a 1 %
(n = 17) uvádí, že je pro ně lékař zcela nedostupný,
není v obci, ani v jejím nejbližším
okolí. Asi 50 % dotázaných je spokojeno
s dostupností i specializovaných lékařských
služeb jako je zubař, lékařská pohotovost,
nebo poliklinika, příp. nemocnice.
Ekonomická aktivita
Dimenze ekonomické aktivity, resp. zaměstnání
a různých aktivit ve veřejném
prostoru patří ve zkoumání kvality života
k jedné z nejzajímavějších dimenzí. Ekonomická
aktivita je považována za zdroj
nejen finančních prostředků, ale i fyzické
aktivity, sociálních kontaktů, strukturace
dne, pocitu užitečnosti, životního smyslu
apod. Na druhou stranu jsou tyto její přínosy
diferencované podle typu zastávané
práce, kvality a ergonomie pracovního
prostředí, ale i individuálních preferencí
jednotlivce. Již jsme uvedli, že podle
svého vyjádření za nějakou odměnu či
mzdu pracuje zhruba čtvrtina seniorů, a to
stejně venkovských i městských. Asi jedna
pětina se placenému zaměstnání věnuje
pravidelně minimálně jednou týdně a častěji.
Stejnou frekvenci uvádí obě skupiny
i při aktivitách typu pravidelných malých
i velkých nákupů. Intuitivní předpoklad, že
venkovští senioři budou mít tendenci
k jiným nákupním strategiím, než to umožňuje
městská struktura, se tak nepotvrzuje.
Obdobně by bylo možné předjímat podstatně
nižší frekvenci návštěvy kulturních
a vzdělávacích akcí, a to jak už v důsledku
nižší vzdělanostní struktury venkovských
obyvatel, tak v důsledku objektivně nižší
hustoty sítě příležitostí k těmto typům aktivit.
Městští senioři sice častěji a ve vyšší
míře tento typ aktivit praktikují, ale rozdíly
nejsou tak velké, jak by se dalo očekávat.
Pocit přináležení k lokální komunitě
Pocit přináležení k lokální komunitě může
být vyjádřen subjektivním, relativně jednoduchým
a intuitivním výrokem (např. „Ve
svém sousedství se cítím opravdu jako
doma“), ale zároveň může být komplexním,
multidimenzionálním kompozitem s dimenzemi,
které se do značné míry mohu překrývat
i se zde sledovanými součástmi kvality
života (Burholt, 2012). Tato souvislost
vyjadřuje fakt, že kvalitní životní (socio-fyzické)
prostředí je pravděpodobně jedním
z nejsilnějších předpokladů (korelátů, alternativních
vyjádření) kvality života per se.
Přitom příbuzný koncept „ageing-in-place“,
tedy stárnutí v místě, se zdá být v debatách
o kvalitě života ve stáří klíčovým (Oswald et
al., 2011). Z těchto důvodů jsme této dimenzi
v našich šetřeních věnovali zvláštní
pozornost, a kromě přímého subjektivního
vyjádření sledujeme i rezidenční historii
a úvahy o rezidenční budoucnosti.
Z použitých šesti indikátorů hovoří tři ve
prospěch vesnice a tři jsou „neutrální“.
Vesničtí senioři se výrazně častěji než
městští cítí ve svém prostředí opravdu jako
ve svém, jako doma, a jsou se svým okolím
také více spokojení. Pomyslnou soutěž
venkov vyhrává i jako prostředí atraktivnější
k případnému budoucímu přestěhování
se. Přestože přibližně stejné, a dodejme
velmi vysoké, podíly respondentů v obou
souborech by si přáli dožít ve svém současném
bydlišti a 85 % dotázaných v obou
souborech nikdy stěhování nezvažovalo,
jako potenciální cíl by si přesto město zvolilo
8 % rurálních seniorů, ale už 17 % seniorů
městských by bylo ochotno zvážit stěhování
na vesnici, častěji muži (srov. fenomén
suburbanizace, např. Ouředníček,
2003, aj.). V této souvislosti dodejme ještě
zajímavý závěr, že se i míra rezidenční mobility
současných seniorů zdá být identická
pro obě skupiny - v místě svého narození
žije „jen“ něco málo přes 60 % dotázaných
a necelých 15 % pak absolvovalo nějaké
stěhování po 60. roce života.
Osobní bezpečí
Poslední dimenzí kvality života navrhovanou
Haghertym et al. (2001) je osobní
bezpečí. Zde jej hodnotíme skrze podíly vyjádřeného
souhlasu s výrokem, že respondentovo
sousedství je nebezpečné pro
pohyb venku v noci, případně i ve dne. Lee
a Lassyová (1980) upozorňovali, že pocit
bezpečí v rurálních prostředích může
„rušit“ tendence k nárůstu obav ve vyšším
věku. Ta může mít různé subjektivní i objektivní
zdroje, pramenící z vyšší incidence
funkčních a senzorických omezení, rizik
opakované viktimizace, ale i hustoty dopravy,
která je vnímaná jako zdroj rizik apod.
Vzhledem k tomu, že naše vzorky jsou věkově
podstatně homogennější než v předchozích
šetřeních, můžeme lépe hodnotit
„čistý“ vliv prostředí. V souladu s předpokladem
jsou v těchto ohledech pozitivněji
hodnocena venkovská prostředí. I když je
mezi sledovanými městy dost velký rozptyl
(viz Vidovićová et al. 2013: 302), žádné
z nich nedosahuje pozitivního hodnocení
rurálních oblastí ve vnímaném bezpečí ve
večerních hodinách. Situace je z pohledu
měst o něco pozitivnější pouze v případě
(absence) pocitu bezpečí za dne, kde se
centrální části měst Plzeň, Hradec Králové,
Zlín a Olomouc rurálním oblastem zhruba
vyrovnají. Oba zvolené indikátory patří do
skupiny položek, ve kterých sledujeme největší
rozdíly mezi hodnocením od venkovských
a od městských seniorů.
Mobilita
Dimenze mobility není součástí zvoleného
modelu kvality života, přesto ji přidáváme
jako soubor kontextuálních proměnných,
které svojí (ne)funkčností ovlivňují
úspěch řady výše zmiňovaných indikátorů.
V tabulce 1 je, stejně jako v předchozích
případech, souhrn sledovaných indikátorů
a s počtem deseti se jedná o nejpočetněji
zastoupenou dimenzi. Polovina se věnuje
různým aspektům kvality městské (MHD),
resp. veřejné (VHD), hromadné dopravy.
Důvod, proč jsme nevyužili nabízející se
možnosti součtového indikátoru byla
úvaha, že některé aspekty je možné snadněji
zajistit v podmínkách hustší dopravní
sítě (např. nákup velkého podílu nízkopodlažních
vozidel u provozovatele MHD),
jiné mohou být kvalitně řešené i bez apriorně
„městských“ zvýhodnění (např. čitelForum
3_2018.qxd 31.5.2018 10:33 StrÆnka 5
6 FÓRUM sociální politiky 3/2018
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
nost jízdních řádů). I přes tento předpoklad,
městští senioři jednoznačně využívají
hromadnou dopravu ve vyšší míře a jsou
zároveň spokojenější s různými aspekty
poskytovaných dopravních služeb. V závislosti
na našem nastavení pak budeme
moci také vyvodit závěr, že tato situace
nutí, nebo motivuje rurální seniory být ve
větší míře aktivními řidiči (42 % vs. 30 %
městských) a to i přesto, že podíly držitelů
řidičského průkazu jsou stejné v obou skupinách
(necelých 60 %).
Průnikem dimenzí „mobilita“ a „mezilidské
vztahy“ je existence alternativních
strategií pro případ, že si senior už nemůže
zajistit mobilitu plně svými silami.
Někoho, kdo jej v případě potřeby někam
odveze, má více seniorů na venkově než
ve městech. To na jednu stranu podtrhuje
význam kvalitního zajištění (věku-přátelské)
hromadné dopravy (nejen) v městském
prostředí, zároveň nás ale vysoké
podíly v tomto ukazateli (82 % a 94 %)
mohou naplňovat určitým optimismem,
chápeme-li je jako potvrzení relativně nízkých
podílů seniorů, kteří se často cítí osamělí
(19 % a 14 %). Zdá se, že v případě
potřeby jak vesničtí, tak městští senioři
participující na našem výzkumu mají
funkční „záchranné“ sociální sítě.
Na závěr zmíníme i problém bez/bariérovosti
seniorských obydlí: z logiky častějšího
výskytu vícepodlažních budov v zástavbě
městských center, je až 85 % městských
seniorů vystaveno nutnosti překonávat
nějaké schody, které jsou považovány
za potenciálně rizikovou bariéru při východu
z bytu. Na vesnicích musí tuto překážku
překonávat „jen“ o něco více než šedesát
procent dotázaných. Má se přitom za
to, že pokud se senior či seniorka dokáží
pohodlně dostat ze svého bytu, mohu se
dostat již „kamkoliv“. Jinými slovy, schopnost
překonat bariéru při výstupu z obydlí
indikuje dostatečný mobilitní potenciál
pro pohyb ve veřejném prostranství. Pro
zajímavost v této souvislosti dodejme, že
se sledované skupiny seniorů neliší podílem
v dotazníkovém šetření přiznaných
pádů (35 %, resp. 37 % ve městech), pouze
městští senioři uvádí o něco častěji nějaká
vážnější poranění v důsledku takového
pádu (32 % vs. 37 %). To z druhé strany potvrzuje
i rovný podíl respondentů, kteří při
chůzi využívají nějakou oporu (25 %).
Závěry a diskuse
Na základě osmidimenzionálního modelu
kvality života podle Haghertyho a kolegů
(2001) jsme v předchozích odstavcích
zhodnotili kvalitu života v souboru seniorů
starších 60 let žijících v centrálních částech
velkých českých měst a v malých sídlech
a vesnicích s méně než 5000 obyvateli.
Konstatovali jsme, že není možné otázku
„Je lepší stárnout na venkově nebo ve
městě?“ zodpovědět na úrovni teoreticky
definovaných dimenzí, nebo oba typy
prostředí mohou v rámci každé z nich poskytovat
jak ochranné, tak naopak rizikové
aspekty, potenciálně ohrožující souhrnnou
kvalitu života seniorů. Podobně jako Pospěch,
Delín a Spěšná (2009), i my shledáváme
v rámci jednotlivých dimenzí někdy
až protichůdné tendence, které by např.
sumační indikátory nebyly s to postihnout.
Naše zjištění jsou empirickým potvrzením
přísloví „všude je chleba o dvou kůrkách“,
nicméně na úrovni jednotlivých indikátorů
vychází rurální prostředí jako více
věku přátelské, podobně jako je tomu ve
studiích zahraničních, kdy senioři žijící
v menších vesnicích hodnotili své prostředí
jako atraktivnější, byly spokojenější a vykazovali
menší obavy z kriminality (Burton,
Mitchell, Stride, 2011). I čeští venkovští senioři
v našem šetření jsou subjektivně
zdravější, mají vyšší příjmy a menší náklady
na bydlení, mají lepší vztahy ve svém
sousedství, ve kterém se cítí bezpečně
a jsou s ním o něco pevněji spjati. Městští
senioři jsou zvýhodněni lepší dopravní infrastrukturou
a příležitostí pro kulturně
produktivní aktivity, které mohou být
i funkcí jejich v průměru vyššího vzdělání.
Z našeho pohledu je ale nejzajímavějším
výsledkem našich analýz zjištěná absence
významnějších rozdílů, tedy fakt, že v mnoha
ohledech se život a jeho vnímání mezi rurálními
a urbánními seniory neliší: nejsou více
či méně osamělí, subjektivně chudí, (ne)mobilní
ve smyslu tendence ke stěhování ale
ani ve smyslu potíží při chůzi. Neliší se ani ve
spokojenosti s blízkostí svých sociálních sítí.
Městští a venkovští senioři se ovšem mohou
lišit například svým životním stylem, a to je
do značné míry příliš individualizovaná hodnota
na to, aby ji bylo možné popsat jen jako
binární diferenci mezi urbánním a rurálním.
Tomu by nasvědčovalo i celoevropské srovnání
speciálního šetření Eurobarometer 378
(2012: 109) kde vychází, že své prostředí považuje
za věku-přátelské (tj. uzpůsobené potřebám
starších osob) 67 % respondentů
v rurálních vesnicích, 65 % respondentů
v malých a středních městech a 63 % ve velkých
městech. Rozdíly nejsou statisticky ani
věcně velké, a neshledáváme je ani při detailnějším
pohledu na různé pohlaví nebo
věkové skupiny. Zajímavé diference ale vychází
v třídění tohoto indikátoru podle socioekonomického
statusu (např. u nezaměstnaných
je to 62 %, u OSVČ 72 %), a dle obtíží
při placení účtů: ti s častými obtížemi považují
své lokální prostředí za věku-přátelské
jen v 52 %, kdežto nižší míra materiální deprivace
zvýší hodnocení věkové přátelskosti
na 69 %.
Naše výsledky částečně potvrzují závěry
Lee a Lassey (1980) nebo Knight a Gunatilaka
(2010), že existuje překvapivý nesoulad
mezi objektivními a subjektivními indikátory
kvality života, kdy senioři žijící v rurálních
oblastech jsou vystaveni relativním
znevýhodněním v závažných objektivních
indikátorech kvality života (naděje na
dožití, disponibilita služeb apod.), a přitom
mají stejné, nebo dokonce vyšší skóre
v ukazatelích subjektivního well-being
a pozitivního afektu. Autoři pokračují, že
vzhledem k tomu, že „de facto veškerý gerontologický
výzkum a teorie ukazuje pozitivní
souvislost mezi objektivními a subjektivními
dimenzemi well-being, jedná se
o jakýsi paradox“ (Lee, Lassey, 1980: 63).
Úvahy o možných zdrojích tohoto paradoxu
leží za možnostmi tohoto textu, můžeme
jej však tušit jak v metodologických
otázkách, resp. preferovaných indikátorech,
tak teoretických východiscích. Je
možné se ptát, zda např. jsou objektivní
ukazatele skutečně univerzální, nezávislé
na prostředí, s ním spojeným životním stylem,
případně zastávaných životních hodnotách.
Nezvýhodňují, resp. nenadhodnocují
sociálně-ekonomické aspekty urbánního
životní stylu? Nereprodukují zkratkovitý
postoj, že vesnice „je to, co zatím není
město“, a kdy „městské“ má a priori vyšší
morální hodnotu než rurální? Některé
snahy v jinak chvályhodných snahách
o evaluaci věkové přátelskosti prostředí by
tomu mohly nasvědčovat (srov. Global
Age…, 2007) a jako příklad lze snad uvést
i nedávný „policy“ dokument UNECE, kde
se jako součást očekáváných výsledků
v dokumentu navrhovaných strategií
uvádí, že „starší lidé v rurálních oblastech
mohou dosáhnout stejnou kvalitu života
jako starší lidé v urbánních oblastech“
(Older persons…, 2017: 1; zvýraznění aut.).
Rurální kvalita života je zde představena
jako deficitní vůči té urbánní, naše data
však hovoří spíše o opaku. Vysoká subjektivní
kvalita života mezi venkovskými seniory
může být samozřejmě důsledkem nízkých
aspirací. To ale na základě svých analýz
odmítá i Sorensen (2014), a nabízí
možné dvě možné intervenující proměnné
posilující pozitivní hodnocení venkovských
respondentů: vyšší podíl osob mezi rurálním
respondenty, které žijí přesně tam,
kde by žít chtěly („spatial location satisfaction“,
Sorensen, 2014: 1463) a větší blízkost
k přírodě a zeleni, která odbourává
stres a mentální únavu. Význam zeleně pro
estetiku vnímaného prostředí a vlastní
spokojenost seniorů jsme přitom sami detekovali
i v našich dřívějších analýzách (Vidovićová
et al. 2013, 146n). Jednou z variant
vysvětlení tak musí zůstat i možnost,
že objektivní podmínky života v rurálních
oblastech nejsou o tolik znevýhodňující,
jak se někdy uvádí. Shucksmith et al.
(2009) sice varují, že venkovská idyla
v žádném případě neposkytuje jednoznačný
protektivní faktor, který by vyvažoval rizika
plynoucí z příjmové a materiální deprivace,
kterou zejména v chudších státech
EU a v obecné populaci některé studie
zaznamenávají. Naše studie ale poukazuje
na rizika přenosu takových kulturně
specifických závěrů do českých reálií. Měly
by být proto provedeny i další analýzy,
které by podpořily tvorbu seniorských sociálních
politik tím, že se zaměří nejen na
diferenciaci životních stylů uvnitř jednotlivých
životních prostředí, ale i na hledání
rozdílů mezi jednotlivými typy těchto životních
prostředí a jejich souvztažností
s objektivně dosaženou i subjektivně vnímanou
kvalitou života jako cílem per se.
Forum 3_2018.qxd 31.5.2018 10:33 StrÆnka 6
FÓRUM sociální politiky 3/2018 7
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
Tabulka 2. Souhrn charakteristik respondentů, jejich životního prostoru a aktivit v městských a venkovských oblastech (v %)
Velká Vesnické Město má…
města oblasti (- méně/+více)
VZTAHY
Žije v jednočlenné domácnosti 35 23 +12
Žije v domácnosti 3 a více členů 11 18 -7
Nikdy osamělý - subjektivní škála 46 50 Stále
osamělý - subjektivní škála 19 14 Má
mezi sousedy přátele 66 83 -17
Většina důležitých lidí je tu blízko 46 49 Za
většinou je nutné dojíždět/oni dojíždějí 22 21 EMOCIONÁLNÍ
WELLBEING
Pocit užitečnosti s tím, jak stárne - klesá 32 41 Pocit
štěstí oproti mládí - klesá 34 33 Chu
do života oproti loňsku - klesá 21 23 Velmi
š astný 35 42 -7
MATERIÁLNÍ WELLBEING
Příjem domácnosti do 15 tisíc Kč 39 28 + 11
Příjem domácnosti více než 25 tis. Kč 19 35 -16
Vydá na bydlení asi 75 % příjmů 10 4 +6
Zátěž výdajů na bydlení - velká 32 15 +17
Chudý - subjektivní škála 26 24 -
ZDRAVÍ
Zcela zdráv 22 29 -7
Významné zdravotní potíže 24 16 + 8
K lékaři 1 x měsíčně a častěji 56 44 +12
Používá podporu při chůzi 25 26 PRÁCE
A (SOC.) PRODUKTIVNÍ AKTIVITY
Pracuje v současnosti za mzdu, odměnu 26 23 Do
zaměstnání 1 x týdně a častěji 18 20 Velké
nákupy 1 x týdně a častěji 31 30 Malé
nákupy 1 x týdně a častěji 84 89 Kulturní
a vzdělávací akce 1 x měsíčně a častěji 27 19 +8
Kulturní a vzdělávací akce 1 x týdně a častěji 7 4 +3
Na hřbitov 1 x měsíčně a častěji 29 52 -23
PŘINÁLEŽENÍ KE KOMUNITĚ
Cítí se v místě „jako doma“ 70 87 -17
Žije zde od narození 63 62 Stěhoval/a
se po 60 15 13 Zvažoval/a
někdy přestěhování - ne 85 85 Spokojenost
s prostředím v okolí 73 86 -13
Zvažoval/a by přestěhování do města - 8 +9
Zvažoval/a by přestěhování na vesnici 17 V
současném bytě strávit zbytek života 92 88 -
BEZPEČÍ
Dost nebezpečné vycházet večer 48 15 +33
Dost nebezpečné vycházet i ve dne 20 7 +13
MOBILITA
Schody z bytu - ano 85 61 +24
Držitel/ka ŘP 56 59 Pravidelně
řídí 30 42 -12
Má nějakého „řidiče“ pro případ potřeby 82 94 -12
Používá MHD týdně a častěji 66 27 +39
Zastávka blízko u domu 86 76 +10
MHD dobře organizovaná 87 71 +16
Jízdní řády dobře čitelné 77 71 +6
Dobře se nastupuje 79 69 +10
Většina důl. obchodů/služeb je v okolí 67 44 +23
Forum 3_2018.qxd 31.5.2018 10:33 StrÆnka 7
8 FÓRUM sociální politiky 3/2018
Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy
1 V některých případech je diskuse navázána na články
referující o opakovaném výzkumu Poštovní spořitelny
na toto téma, případně další zdroje (Rozdíly…
2015; Lukešová, 2011; Vincencová n. a.; Anketa:
Je lepší. (2009); Kde se žije lépe… (2015); Bydlíte ve
městě… 2008; aj.).
Literatura
Akers, R. L., La Greca, A. J., Sellers, C., & Cochran, J.
(1987). Fear of Crime and Victimization Among the
Elderly in Different Types of Communities. Criminology,
25(3), 487-506. https://doi.org/10.1111/
j.1745-9125.1987.tb00807.x
Anketa: Je lepší žít na vesnici, nebo ve městě? (online)
Bydlení, iDnes.cz. 2009. Dostupné z: https://byd-
leni.idnes.cz/anketa-je-lepsi-zit-na-vesnici-nebo-ve-
meste-fko-/stavba.aspx?c=A090225_154724_reality_bdp_web
(5. 2. 2018).
Bernard, J., Šimon, M. (2017). Vnitřní periferie
v Česku: Multidimenzionalita sociálního vyloučení
ve venkovských oblastech. Sociologický časopis /
Czech Sociological Review 53, 1,3-28.
Berry, B. J. L., & Okulicz-Kozaryn, A. (2011). An
Urban-Rural Happiness Gradient. Urban Geography,
32(6), 871-883. https://doi.org/10.2747/0272-
3638.32.6.871
Burholt, V. (2012). The Dimensionality of „Place Attachment“
for Older People in Rural Areas of South
West England and Wales. Environment and Planning
A, 44, 12, 2901-2921. DOI: 10.1068/a4543
Burton, E. J., Mitchell, L., & Stride, C. B. (2011). Good
places for ageing in place: development of objective
built environment measures for investigating
links with older people's wellbeing. BMC Public Health,
11, 839. https://doi.org/10.1186/1471-2458-11-839
Bydlíte ve městě nebo na vesnici a jak se vám tam
bydlí? Diskuse. (2008). (online) Diskuse.dama.cz.
Dostupné z http://diskuse.dama.cz/d.php?d=6924
(17. 1. 2018)
Carp, F. M., Carp, A. (1980). „Person-Environment
Congruence and Sociability.“ Research on Aging 2
(4): 395-415.
Eurostat (2015). Quality of life indicators - measuring
quality of life. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eu-
rostat/statistics-explained/index.php/Quality_of
_life_indicators. (21.5.2018)
Frydrychová, Z., Horáková, K., Vidovićová, L., Štěpánková,
H. (2017). Perception of Life Pace in the
City and Countryside among Older People. In The
European Proceedings of Social & Behavioural Sciences
EpSBS., s. 117-128, (online). doi:10.15405/
epsbs.2017.11.12.
Gerritsen, J. C., Wolffensperger, E. W., & Heuvel, W.
J. A. V. D. (1990). Rural-urban differences in the utilization
of care by the elderly. Journal of Cross-Cultural
Gerontology, 5(2), 131-147. https://doi.org/
10.1007/BF00116570
Gieryn, T.F. (2000). „A Space for Place in Sociology.“
Annual Review of Sociology, 26(1), 463-469.
Global Age-Friendly Cities. A Guide. (2007). WHO.
(online). Dostupné z: www.who.int/ageing/publica-
tions/Global_age_friendly_cities_Guide_English.pd
f (5.2.2018)
Gobbens, R. J. J., Assen, V., & M, M. A. L. (2018).
Associations of Environmental Factors with Quality
of Life in Older Adults. The Gerontologist, 58(1),
101-110. https://doi.org/10.1093/geront/gnx051
Hagerty, M.R., Cummis, R.A., Ferriss,A.L. et al. (2001).
Quality of Life Indexes for National Policy: Review
and Agenda for Research. Social Indicator Research,
55: 1-96.
Haškovcová, H. (1989). Fenomén stáří. Praha: Avicenum.
Heřmanová, E. (2012). Kvalita života a její modely
v současném sociálním výzkumu. Sociológia, 44
(4): 407-425.
Hubatková, B. (n.a.). Difference in Subjective Quality
of Life between Older and Urban Dwellers in Europe:
A Cross-National Exploration. (rukopis v recenzním
řízení European Societies).
Chmelová, L. (2005). Uznávané hodnoty, plány do budoucna
a pocit spokojenosti/nespokojenosti se životem
na venkově. Pp. 135-146 In Majerová,
V. a kol. (2005). Český venkov 2004: Život mladých
a starých lidí. Praha: Česká zemědělská univerzita
v Praze, Provozně ekonomická fakulta. ISBN 80-213-
1281-5.
Kde se žije lépe, ve městě, nebo na vesnici? (2015)
(online). Novinky.cz Dostupné z: https://www.novin-
ky.cz/finance/369870-kde-se-zije-lepe-ve-mestenebo-na-vesnici.html
(15. 1. 2018)
Keating, N. (Ed.) (2008). Rural Ageing. A good place
to grow old? Bristol: Policy Press. ISBN 978-1-
86134-901-9.
Keles, R. (2012). The Quality of Life and the Environment.
Procedia - Social and Behavioral Sciences, 35,
23-32. https://doi.org/10.1016/j.sbspro.2012.02.059
Knight, J., & Gunatilaka, R. (2010). The Rural-Urban
Divide in China: Income but Not Happiness? The
Journal of Development Studies, 46(3), 506-534.
https://doi.org/10.1080/00220380903012763
Lawton, M. P. (1975). „The Philadelphia Geriatric
Centre Morale Scale: Aa Revision“. Journal of Gerontology,
30, 85-89.
Lee, G. R., & Lassey, M. L. (1980). Rural-Urban Differences
among the Elderly: Economic, Social, and
Subjective Factors. Journal of Social Issues, 36(2),
62−74. https://doi.org/10.1111/j.1540-4560.1980.tb02022.x
Lukešová, M. 2011. Kde je lepší bydlet: ve městě,
nebo na vesnici? (online) Hypoindex.cz. Dostupné
z: https://www.hypoindex.cz/clanky/kde-je-lepsibydlet-ve-meste-nebo-na-vesnici/(5.
2. 2018).
Majerová, V. a kol. (2005). Český venkov 2004: Život
mladých a starých lidí. Praha: Česká zemědělská
univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta.
ISBN 80-213-1281-5.
Older Persons in Rural and Remote Areas: Policy
Brief. (2017). UNECE: (online). Dostupné z:
https://www.unece.org/fileadmin/DAM/pau/age/Policy_briefs/ECE-WG1-25.pdf
(5. 2. 2018)
Oswald, F., Hieber, A., Wahl, H.-W., & Mollenkopf, H.
(2005). Ageing and person-environment fit in different
urban neighbourhoods. European Journal of
Ageing, 2(2), 88−97. http://doi.org/10.1007/s10433-
005-0026-5
Oswald, F., Jopp, D., Rott, C., & Wahl, H. W. (2011). Is
Aging in Place a Resource for or Risk to Life Satisfaction?
The Gerontologist, 51(2), 238-250.
https://doi.org/10.1093/geront/gnq096
Ouředníček, M. (2003). Suburbanizace Prahy. Sociologický
Časopis / Czech Sociological Review, 39(2),
235-253.
Pacione, M. (2003). Urban environmental quality and
human wellbeing-a social geographical perspective.
Landscape and Urban Planning, 65(1), 19-30.
https://doi.org/10.1016/S0169-2046(02)00234-7
Perlín, R. (n.a.). Venkov, typologie venkovského prostoru.
(online). Ministerstvo vnitra ČR. Dostupné z:
www.mvcr.cz/soubor/perlin-pdf (1. 2. 2018)
Perlín, R., Kučerová, S., & Kučera, Z. (2010). Typologie
venkovského prostoru Česka. Geografie, Sborník
ČGS, 115(2), 161-187.
Petr, O. (2015). Regional Differentiation of Demographic
Development of Rural Areas of the Czech
Republic. ESF MU: Brno
Pospěch, P. et al. (2014). Vynalézání venkova v ČR po
roce 1989. Brno: CDK. ISBN 978-80-7325-353-0.
Pospěch, P., Delín, M., Spěšná, D. (2009). Quality of
Life in Czech Rural Areas. Agriculture Economics,
Praha, roč. 55, č. 6, s. 284-295. ISSN 0139-570X.
Rozdíly mezi životem ve městě a na venkově? Menší
než se zdá. (2015). Česká televize. (online) Dostupné
z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomi-
ka/1528098-rozdily-mezi-zivotem-ve-meste-a-navenkove-mensi-nez-se-zda
(15. 1. 2018)
Shucksmith, M., Cameron, S., Merridew, T., & Pichler,
F. (2009). Urban-Rural Differences in Quality of Life
across the European Union. Regional Studies,
43(10), 1275-1289. https://doi.org/10.1080/
00343400802378750
Special Eurobarmeter 378: Active Aging. (2012) (online)
Eurostat. Dostupné z: ec.europa.eu/commfron-
toffice/publicopinion/archives/ebs/ebs_378_en.pdf
(1.2.2018)
Sorensen, J. F. L. (2014). Rural-Urban Differences in
Life Satisfaction: Evidence from the European
Union. Regional Studies, 48(9), 1451-1466.
https://doi.org/10.1080/00343404.2012.753142
Stonawská, K., Vaishar, A. (2018) Differentiation and
typology of the Moravian countryside. European
Countryside, 10(1), 127-140, doi:10.2478/euco-2018-
0008
Sýkorová, D. (2010). „Prostor (Město) a stáří - znovuobjevované
souvislosti“. Sociální studia 7(3), 117-123.
Vidovićová, L. (2008). Stárnutí, věk a diskriminace nové
souvislosti. Brno: MU
Vidovićová, L., Galčanová, L., Petrová Kafková, M.,
& Sýkorová, D. (2013). Stáří ve městě, město v životě
seniorů. Praha: Sociologické nakladatelství.
Vidovićová, L., Jahoda, R., Vyhlídal, J., Kofroň, P., Godarová,
J. (2015). Příjmová chudoba a materiální
deprivace seniorů: subjektivní a objektivní pohledy.
Praha: VÚPSV, v. v. i. ISBN 978-80-7416-215-2
Vidovićová, L., Vyhlídal, J. (2017). "Materiální deprivace
a sociální exkluze v různých typech venkovského
prostoru." Příspěvek přednesený na konferenci:
Venkov: životní podmínky, územní a sociální
nerovnosti. (16. 10. 2017) SOU AV, Praha.
Vincencová, M. (n. a.). Blog: 20 důvodu, proč je lepší
bydlet na vesnici než ve městě. n. a. (online). Chilichili.cz.
Dostupné z http://cilichili.cz/blog/20-duvo-
du-proc-je-lepsi-bydlet-na-vesnici-nez-ve-meste/
(5. 2. 2018).
Financování: Text vznikl s podporou
grantu GA ČR „Stárnutí na venkově: nezodpovězené
otázky environmentální gerontologie“
(č. grantu 16-20873S). Autorka
děkuje dvěma anonymním recenzentům/recenzentkám
za věcné a konstruktivní
připomínky, které výrazně ovlivnily finální
podobu textu.
Autorka Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D.
(vidovicova@fss.muni.cz) je socioložka
a výzkumná pracovnice (sociologist and
researcher). Dlouhodobě se věnuje sociologii
věku a stárnutí. Podílí se na výzkumných
projektech pro národní i mezinárodní
instituce a pracuje také jako konzultant na
řadě implementačních projektů. Spolupacuje
s Výzkumným ústavem práce a sociálních
věcí, v. v .i. (Research Institute for
Labor and Social Affairs - RILSA), Fakultou
sociálních studií MU (Faculty of Social Studies,
Masaryk University), Joštova 10, 602
00 Brno, Česká republika, a Národním
ústavem duševního zdraví (National Institute
of Mental Health). Spravuje web
www.ageismus.cz.
Forum 3_2018.qxd 31.5.2018 10:33 StrÆnka 8